| K_at |
 |
(8.4.2019 17:57:50)
Premyslim, ze bych mela neco delat se zvladanim stresu. Problem - dnes treba konflikt v praci - mi bezi v hlave, lezi v zaludku a proste ho neumim vypnout. To same treba ve chvili, kdy se ceka treba na vysledek operace atd. Neumim vypnout, boli me bricho, myslenky jsou zacyklene. Je to prasteny. A ja si neumim pomoci. Mate nejakou metidu jak "znicit krecka" v hlave?
|
| Ruth | 
|
(8.4.2019 18:12:25)
To nejde, myslím.
Pomáhá, že člověk v tom není sám, že se pořád něco děje.
Osobně považuji za slepou uličku - "aby mi to bylo fuk".
Život je náročnej, jediný, co jsem vydumala, je vytvořit si takovou podstatu "rozkývete mě, ale nedostanete mě".
 
|
| K_at |
|
(8.4.2019 18:59:08)
Ruth, nedostanou. To mam asi zmaknuty. Spis jak pise Sovice, horko tezko se prepinam pri jinych cinnostech. Je to unavujici, vycerpavajici. Nepotrebuju byt bez pocitu. Jen to umet trosku zvladnout, spis ovladnout.
|
|
|
| sovice | 
|
(8.4.2019 18:40:42)
Myslím, že je dobré nepřistupovat k likvidaci "křečků v hlavě" okamžitě jako první volbu, asi jako s teplotou, tu taky srážíme až nad určitou hranici.
Na různé takové situace mi pomáhá nahlas to pojmenovat, trochu to vypovídat, přepnout se úmyslně na něco jiného, čím se necháš pohltit - mě pohlcuje četba nebo hraní takových těch mechanických drobných her typu skládání trojic nebo tetris...
Ostrá chůze mě nepřepne, melu i při ní, ale většinou mě dovede postupně přeladit, při chůzi občas nacházím východiska.
|
|
| Půlka psa | 
|
(8.4.2019 19:16:07)
Je, tak to by mě taky zajímalo. Konečně umím po letech zvládat pracovní stres (že zodpovědnosti, z nestíhání, z konfliktů). Nehne se mnou nic. Ale soukromé stresy jako konflikty s lidmi, na kterých mi záleží, čekání na diagnózu, chvíle, kdy mi děti neberou dlouho telefon apod, to neumím ani trochu. 
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(9.4.2019 7:54:40)
Mám to úplně stejně 
V práci klid, racionalita, věcné uvažování i jednání, věřím si, netrápím se ani nazpátek ani dopředu. Doma stačí drobnost a v hlavě to dovedu až...
Na domácí myšlenkový hrůzy mí zabírá jen trochu a jen občas si to říct nahlas, vylíčit svým bližním, co všechno mě napadlo a jak jsem ráda, že už sedí u stolu doma,
|
|
|
| Monika |
|
(8.4.2019 19:30:42)
Zkus pohyb, třeba jen rychlou procházku nebo nějaký intenzivnější úklid, příp. úklid něčeho "většího", jako přebrání skříně, ke které se nemůžeš dlouho dostat, mytí oken, kuchyňské linky ... I kdyby to nepomohlo na stres, budeš mít alespoň uklizeno 
|
| K_at |
|
(8.4.2019 19:38:05)
Moniko, jo. To by covece mohla bejt cesta. 
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(8.4.2019 20:30:28)
Kdyby měl někdo hódně negativních myšlenek, může přijít uklízet ke mně
|
| Monika |
|
(8.4.2019 21:30:16)
 Jo, já se právě z těchto důvodů lépe smiřuji s tím, že tyhle "antistresové práce" nemám hotové
|
| K_at |
|
(8.4.2019 21:33:54)
Moniko ale to je vybornej pristup. 
|
|
|
| libik | 
|
(8.4.2019 22:36:44)
Inko, vyprskla jsem nahlas
|
|
|
|
| K_at |
|
(8.4.2019 19:51:01)
Jako ze misto "jsem nastvana, jak mi ta osoba tohle mohla vuvec rict?!?! Asi vyletim z kuze!!!   " mam nahradit treba "v poradku, byla to jen vymena nazoru, je dobre, ze to vim, zitra to doprobereme a vyresime to"??????
|
| Monika |
|
(8.4.2019 20:02:29)
Já bych to vykládala spíš tak, že místo, abys přemýšlela o té hádce (se kterou už večer doma stejně nemůžeš nic smysluplného dělat), tak budeš přemýšlet třeba o výletu, který plánuješ na víkend, nebo třeba se těšíš nějakým úspěchem dětí (a můžeš to vylepšit představou, "kam až to třeba jednou dotáhnou"), začneš sestavovat seznam vánočních dárků nebo třeba "jídelní lístek a nákupní seznam" na příští týden nebo tak něco ...
|
| K_at |
|
(8.4.2019 20:37:48)
Moniko, no tak toho prave nejsem schopna. Protoze ta myslenka, resp ta emoce a pocit napeti v krajine brisni je proste to, co myslenkou nepreklenu. To bricho "to vi".
|
| Monika |
|
(8.4.2019 20:43:59)
Jo, to chápu, mně by to při větší emoci taky asi nešlo (snažila jsem se jen vykládat to, co napsala předtím Jitys), při drobnějších záležitostech (typu běžné myšlenky na problémy s prací apod.) jo. Při těch náročnějších záležitostech já používám nejvíc pohyb/úklid.
|
|
| Marika Letní | 
|
(8.4.2019 21:48:29)
Mně někdy pomůže to říct, zanadávat si. Někomu, ale někdy i jen nahlas sama. Pokud jde o blbce, co mě naštval v práci, na úřadě, apod.
Stres z obav o blízké vykřičet jednoduše neumím. Ale to také pomáhá někomu povídat. Já jsem prostě typ, co musí mlít a mlít a to mě uklidňuje.  Když slyším příběhy, jak to v sobě člověk drží, že okolí nic nepozná, to vím, že bych nedokázala. Ze mě to musí ven.
Naplánovat si varianty co jak... to mě postupně trochu uklidní. Neumím hodit věci za hlavu, že to vyřeším jindy a místo toho pracovat. Když mám opravdu těžkou situaci, tak jsem paralizovaná a práci nezvládám. 
|
| K_at |
|
(8.4.2019 21:50:23)
Marko,no a ja jsem ten posluchac. ten co nasloucha.
|
| Marika Letní |
|
(8.4.2019 21:56:34)
Kat jak to myslíš? Já to asi nepochopila. Ty jsi ve stresu z toho, že nasloucháš starostem jiných lidí? Já myslela z konfliktu v práci.
|
| K_at |
|
(8.4.2019 22:00:45)
Marko, ne. Ale ze se mi hur jedna v pozici toho, co potrebuje mluvit. Protoze objektivne vim, ze nejde o zivot. Navic si to vetsinou musim nejdriv trochu prezvejkat sama.
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(8.4.2019 21:49:39)
Já měla roky ze stresu pocity na zvracení. Myslela jsem, že jsem nemocná a až po nějaké době mi došlo, že to má souvislost s nervama, a že pomůže hluboké dýchání. Už to tedy dávno nevyužívám, protože jsem se v mezidobí nějak naučila si s věcma nelámat hlavu a nestresovat se tolik, takže už to nepotřebuju, ale tehdy to fungovalo.
|
| K_at |
|
(8.4.2019 21:52:19)
Pulko!!!! TY?!?!?! Boze, ja te vnimam jako superwoman. Ranarku, co ji nic nevykoleji. Pokud ty jsi mivala pocity na bliticko, tak to ja jsem v tom pripade uuuuplne v ritti.
|
| Půlka psa |
|
(8.4.2019 22:06:27)
Musím přiznat, že je to dávno a už jsem se dost otrkala. To bylo takový, že jsem měla mimino svoje, mimino cizí svěřené 8 hodin každý pracovní den na hlídaní, svou školu, po nocích práci, diplomku, žádného partnera, nejbližší rodinu 200 km daleko, pražský nájem a žádné peníze. Fakt jsem toho měla plný brejle.
Jinak ranařka nejsem, jsem celkem vstřícné a milé děvče, ale nechtějte mě nas.at. Vykolejená jsem non stop, akorát jsem se naučila si toho moc nevšímát, a když cítím, že je toho moc (v poslední době to cítím spíš zádama než břichem), tak zkrátka polevím. To jde teda třeba v práci, s výsledkama u doktora se to samozřejmě nedá a navíc úplně efektivně to odbourat taky neumim. Zkrátka pořád asi budu přistreslá.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)