| magrata1 | 
 |
(30.3.2019 9:47:56)
U nás automaticky a bez dumání chodíme na pohřeb i vzdálenějším příbuzným, lidem z ulice, rodičům blízkých kamarádů... A dost nabourá vztahy, když třeba nejde někdo na pohřeb sousedovi. Nepovažuji za takovou oběť, že strávím třeba půl dne s cestou a přípravou oblečení na pohřeb někoho z okruhu mé rodiny a známých. Přemýšlela bych o účasti, kdybych byla nemocná nebo po porodu. Sestřence, se kterou jsem se skoro nevídala, jsem šla na pohřeb 2 týdny po porodu. Manželově babičce, která bydlela daleko, jsem po porodu nejmladší nešla, měla jsem kromě mimina dvouleté dítě a musela bych řídit, takže šel MM s nejstarší dcerou.
|
| neznámá |
|
(30.3.2019 9:59:32)
A to já to považuji za obět.
Pocházím z rodiny, která pohřeb bere jako nutné zlo, pokud to není úplně blízký člověk nechodíme. Truchlíme o samotě, další lidi nám truchlení pouze narušují.
Já jsem za svůj život byla pouze na jednom pohřbu a to právě z důvodu "musíš, to je jedno, že jsi dotyčného téměř neznala, budeš dělat oporu, vždyť by se s námi nikdo nebavil, co by řekli lidi" a vím, že už nikdy mě nikdo na takovou akci nedostane, ať si lidi říkaj co chtěj, prostě ne.
|
| Marika Letní | 
|
(30.3.2019 10:06:01)
"Pocházím z rodiny, která pohřeb bere jako nutné zlo, pokud to není úplně blízký člověk nechodíme."
Já znám rodinu (naprosto běžná "středostavovská"), kde i babičce bez obřadu, nesnášejí pohřby.
Pro mě je to nepochopitelné. Považuji "umění" zvádnout pohřby za základní společenskou dovednost. U nás bereme na pohřeb i malé děti, jako brali nás a pak to není nic nepřekonatelného. Jo je to strašně smutné, ale smrt je součást života a pohřeb rituál, který pomáhá se s tím vyrovnat. Tak to vidím já.
|
| Eudo | 
|
(30.3.2019 10:33:37)
Marko, ritualy si lide muzou menit.
Pro mne je uplne nepochopitelne, ze lidi se slezou na pohreb, kde je rodina, ktera prisla o sveho draheho, a cestou pryc/u nejakeho pohosteni diskutujou koupi novy kuchen/dovolenou u more/ro
|
|
| Bouřka | 
|
(30.3.2019 10:41:09)
Mně nějaký pohřeb nepomůže vůbec v ničem, vlastně je mi to cizí, jen praktická záležitost a společenská nutnost. Rozloučení se je pro mě hluboce soukromá vnitřní věc, která se rozhodně neodehrává v davu.
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 10:43:11)
Bourko, souhlas.
A je mi protivny mit kolem sebe cizi lidi, kteri mi "vyjadrujou soustrast" nebo pouzivat podobny fraze dotycne rodine..
|
|
| Girili | 
|
(30.3.2019 11:47:48)
I vy individualistky... on ten pohreb neni o tom davu, ale o posledni moznosti " sejit" se se zemrelym. Tech prildzizosti pak uz tolik neni, ze...
|
| Kudla2 | 
|
(30.3.2019 11:49:32)
Girili,
tak ono ani tohle není žádný sejití, když ten člověk už není.
A někdo to jako rituál potřebuje, někdo naopak.
|
|
| neznámá |
|
(30.3.2019 11:50:13)
Se zemřelým se můžeš sejít pouze jedním způsobem(a ani ten není 100%) a pohřeb to není.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 12:13:11)
Pripust moznost, ze nekteri to vnimaji jinak. Pro me bylo napr. velmi dulezite, videt po smrti vsechny moje prarodice. Pomohlo mi to uvedomit si tu definitivu a nejak si to v hlave prenastavit. S tatou jsem tu potrebu nemela, u nej jsem byla, kdyz zemrel.
To, co popisuju, je samozrejme vic o tom, videt zemreleho, ale obrad muze pusobit velmi podobne - jsem tu naposledy s tebou, davam ti sbohem, uvedumuju si definitivu a to mi pomaha se s tim srovnat.
Tezko se to vysvetluje nekomu, kdo ma jasno v tom, jak se co ma vnimat a ktere setkani je to skutecne posledni...
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 12:16:25)
Girili,
ale já ji připouštím, tak ji prosím připusť i Ty.
Někdo to rozloučení a ten rituál potřebuje a to plně chápu a respektuji.
Někdo jiný to zase nepotřebuje nebo by ho to dokonce dralo, a pak by to zase mělo respektovat to okolí, především to vzdálenější.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 12:24:16)
Kudlo, ja to chapu. Technicky je fakt na kazde rodine, zda pohreb usporada nebo ne.
Moralne to ale pokladam za povinnost pro zemreleho rozlouceni usporadat, protoze jeho zivot proste nebyl jen o mne, byl spjat s mnoha dalsimi lidmi, kteri tu potrebu prijit se rozloucit treba maji. A to i tehdy, pokud byla nemocna babicka posledni leta upoutana na luzku a moc se s nikym nestykala - mela i zivot pred tim.
Obecne mi prijde soucasny pristup ke smrti dost patologicky - bojime se delat rozlouceni, bojime se podivat na mrtveho, bojime se umirani obecne, protoze se nebudeme tryznit, nebudeme si zpusobovat traumatka, chceme si pamataovat zemreleho zaziva. To jsou imho kecy, je za tim prosty strach ze setkani se smrti a to neni dobre. Je mi z toho smutno. Smrt je soucasti zivota a nemeli bychom ji vytesnovat.
Ale dostali jsme se trochu OT, tema bylo zda jit ci nejit na pohreb ne zda ho poradat ci nikoliv.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 12:27:43)
Girili,
tak to ráda slyším, že můj otec byl vlastně patologický, protože nechtěl nechat otevřít rakev, abych se ve 12 letech mohla podívat na svou mrtvou mámu, aby mi to snad nezpůsobilo nějaké traumátko.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 12:36:25)
Kudlo, neber si to osobne, svagrova taky nenechala sve dite jit se podivat na mrtveho a je to OK. To jsou nuance, obred jste usporadali, rozloucili jste se.
Jen jsem tim ilustrovala, ze obecne smrt moc vytesnujeme. Driv, kdyz lide umirali v domacnostech, pohled na mrtveho nikoho nedesil.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 12:57:50)
Tak to je hezké, že cizí člověk schvaluje vdovci a sirotkovi, že se rozloučili správně.
Ale myslím si, že těm konkrétním pozůstalým by to mělo být úplně u pr.., co si myslí cizí lidé, ať si to udělaj, jak to cítěj ONI, a BUDE TO TAK SPRÁVNĚ.
PŘEDEPISOVAT CIZÍM lidem, jak by měli správně truchlit a jaký tanečky okolo toho provozovat, považuju za takovou nehoráznost, že nemám slov.
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 13:00:07)
Souhlasim s tebou, Kudlo. Ve vsem.
|
|
| Girili |
|
(30.3.2019 14:30:08)
Mne je uprimne jedno, jak jste se rozloucili. Tady uz nejde o konstruktivni diskuzi, ale o hledani formulacnich chyb a osobnich utoku. Nic osobniho v tom nebylo. Smysl meho sdeleni byl myslim jasny.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 19:14:48)
Girili,
já mám pocit, že smysl tvého sdělení byl kázat ostatním lidem, že truchlí špatně a že by měli truchlit lépe (viz ty nářky nad tím, jak se bojíme smrti apod.).
Což mě teda docela nadzvedlo, protože tohle je naprosto osobní věc každého a tobě přece to, že to má někdo jinak, nebrání, aby sis to udělala zcela po svém.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 21:21:16)
Ne, to smysl meho sdeleni nebyl. Smysl meho sdeleni ve zkratce byl, ze i kdyz nekdo citi, ze se zadnym obradem loucit nechce nebo nepotrebuje, neznamena to, ze neexistuji jini blizci tehoz cloveka, kteri obrad nepotrebuji.
A i kdyz me osobne jako blizkou pozustalou vyprava pohrbu vlastne dost prudi v necitlivejsich chvilich, tak nejsem pupek sveta, nezalezi jenom na mne a vnimam jako svoji moralni povinnost rozlouceni usporadat. A pokud nekdo rika, ze nechce blizkemu zemrelemu organizovat rozlouceni, protoze si to chce prozivat sam a ostatni ho pri tom prudi, vnimam to jako jisty projev sobectvi ci strachu.
Fakticky to je samozrejme kazdeho vec a ja do toho nikomu nekecam.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 21:27:22)
Girili,
já tohle vnímám jako soustředné kruhy.
Čím blíž dotyčný tomu zemřelému byl, tím menší kruh blíž středu.
A ohledy by se měly brát především zvenku dovnitř, ne zevnitř ven.
Kdyby zemřel někdo, koho jsem měla ráda, ale nebyl to blízký člen mé rodiny, tak bych PLNĚ RESPEKTOVALA přání jeho nejbližších.
Představa, že bych se měla cítit jakkoli sebeméně dotčena tím, že ONI (v tom vnitřním kruhu) neuspořádali cokoli kvůli mně (v některém z více vnějších kruhů, mi připadá skoro jako svatokrádež.
Oni mi tím přece nejsou nijak, ani morálně ani nijak jinak, povinováni. Je čistě na mně, abych si to v sobě nějak pořešila, protože jejich ztráta je mnohem větší než moje.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 21:39:11)
Kudlo, ja ZCELA respektuji rozhodnuti, toto neni neco, cim bych se na denni bazi zaobirala nebo nekoho hodnotila, nejak sve myslenky formulovat me donutilo az dnesni tema. A mozna jsem neformulovala uplne stastne.
Tu moralni povinnost, kterou pocituji, popisuji ze sveho pohledu blizke pozustale spise jako SVOJI povinnost. Respektuji, ze to nekteri lide mohou mit jinak, ale jaksi mi to nezabrani na to pohlizet moji optikou, protoze jinou nemam.
Prosla jsem si za posledni obdobi vice ztratami blizkych i vzdalenejsich, tak uz se citim trosku zkusena v tom, jak prozivam (a okoli) ztraty, rozlouceni ap. Zaroven mi to koresponduje s tim, co o tematu pisou lide, kteri se s umirajicimi a umiranim setkavaji casto, treba profesne. V moderni spolecnosti se umirani bojime, vytesnujeme ho a neni to dobre.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 21:45:37)
Girili,
no, ale každej má přece právo na to zaujmout k tomu svůj vlastní postoj, pokud se jedná o něho, nelze to předepisovat nikomu jinýmu.
Tj. Ty to můžeš prožívat a cítit povinnost zcela podle sebe, ale jiní lidi to můžou mít taky zcela podle sebe a úplně jinak.
Je to tak strašně individuální a citlivý, že bych se vůbec neodvažovala ani dechnout k tomu, jak to má někdo jinej.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 23:24:29)
Ale vzdyt jo.
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 22:35:14)
"kdyz nekdo citi, ze se zadnym obradem loucit nechce nebo nepotrebuje, neznamena to, ze neexistuji jini blizci tehoz cloveka, kteri obrad nepotrebuji."
Girili, tvuj nazor ti nijak nevymlouvam. Muj nazor ale je, ze blizci (=t.j. PRIMA RODINA, protoze nikdo jiny "blizky" nijak neni - jsou to proste cizi lidi, kteri sice meli nejaky vrely vztah, ale ten je porad nijuak neopravnuje k nejakemu ocekavani/ohledum na to, co si ONI preji co se tyce nejakeho louceni). Poradat nejaky obrad kvuli ohledum na lidi, protoze nekdo neco potrebuje, mi v takovem pripade pripada uplne mimo. Rodina ma vsechna prava se domluvit uplne bez ohledu na to, co vyhovuje jinym eventuelnim ucastnikum.
"moralni povinnost rozlouceni usporadat."
Muj nazor je, ze nikdo zadnou takovou moralni povinnost k okoli nema. Jedinou "povinnost" je splnit prani zemreleho - kdyz si ten pral nadherny pohreb a nijak to nepostihuje cleny rodiny, kteri by si to povazovali za povinnost usporadat, tak je to jediny duvod k tomu ten obrad poradat. Jestli zemrely vyjadril, ze obrad je pro pozustale, je proste na nich, jak se rozlouci a koho u toho chteji mit.
"A pokud nekdo rika, ze nechce blizkemu zemrelemu organizovat rozlouceni, protoze si to chce prozivat sam a ostatni ho pri tom prudi, vnimam to jako jisty projev sobectvi ci strachu."
To opet je tvuj nazor. Do toho, jak si to PRIMA rodina rozhodne, nikomu vubec nic neni. Pro hodne lidi je to intimni zalezitost a niko9ho kolem nepotrebujou. Nejake ohledy na prani rodiny. Sobectvi je vynucovat si nejaky obrad, protoze JA, ktera se chce jit podivat a bejt u toho, to ocekavam nebo "co by tomu rekli lidi". O strachu - nechapu, co tim minis.
|
| libik | 
|
(30.3.2019 22:40:04)
Eudo, blízká rodina nemusí mít stejný názor, sama jsi naznačila, jak těžce jsi snášela tchýni a ona tebe, pokud by zesnul střet vašich zájmů, tedy tvůj milovaný ex, kdo by měl právo rozhodnout? Podle českého práva manželka, ale je to dobře?
Myslím si, že i toto je důvod pro nějaký rámcový pohřební rituál, který je samozřejmý a měl by se ctít.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 22:47:20)
Tak ctít, pokud se nedohodnou snad, ale oni se mohou dohodnout, že nic, a může to být i přání toho dotyčného.
Co pak, mají stejně udělat obřad, když ho nikdo nechce?
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 23:06:24)
Libiku - muj tchan byl manzel me tchyne a otec jejich deti = povazuju za uplne samozrejme, ze ja do toho nemam co mluvit, ale ze si to rozhodnou oni sami, jak jim to vyhovuje a ja se ucastnim (=ovsem ja rozhoduju o sobe a svem diteti, jestli chci videt /libat tchana v rakvi).
Zrovna tak jako tchyne a muj muz nema co mluvit do toho, jak se usporada obrad pro mou stranu, a on se ucastni. Taky do toho nijak nemluvil, rozhodli jsme ja a deti. Dalsi partneri se ucastnili bez nazoru. Nijak jsme nediskutovali, jestli to je tak dobre - proste vypadlo to tak upolne samozrejme.
Pokud v tom byli dalsi (=bratranci a sestrenice, proste se prizpusobili tem o kruh bliz a nebralo se nijak v potaz, kdyz se to prislusnikum "o kruh dal" ev. nezamlouvalo (= sestrenici jsem nijak neobjasnovala moje nazory na pohreb tety v kostele a jeji nazory na totez co se tyce moji maminky, kdyz moje maminka jasne vyjadrila svoje prani).
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 23:08:05)
Eudo,
vnímám to naprosto stejně.
Asi problém by mohl vyvstat ve vztahu rodiče-manžel/ka, pokud by to každý chtěl jinak, ale normální lidi by se snad dokázali dohodnout.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 23:41:19)
A co kdyz se pohrbiva babicka, ktera mela dve deti, z nichz jedno rozhoduje a druhe zemrelo pred pul rokem a po nem ziji a rozhoduji dve deti, tedy vnoucata babicky. Obe vnoucata jsou zajedno v tom, co by si prala babicka i jejich nedavno zemrely rodic, druhe dite zemrele to chce uplne jinak a ma pro to zase svoje argumenty... Obe deti mely k babicce stejne blizko. Maji vnoucata nejaka rozhodovaci prava?
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 23:48:09)
Girili,
já bych to v tomhle případě asi nechala na to zbylé dítě, ale já jsem v tomhle dost salámista, jsem schopna akceptovat obřad i bez obřadu, pokud to tomu dotyčnýmu pozůstalýmu (v tuto chvíli stejně blízkýmu) nějak pomůže.
Já sama za sebe jsem toho názoru, že to důležitý vůči tomu člověku se odehraje za jeho života a po smrti je mu to už úplně jedno, takže tady bych upřednostnila to živý dítě před přáním někoho mrtvýho, pokud by ta přání byla v kolizi. A asi bych to vnímala tak, že dítě má přece jen větší slovo než vnoučata.
|
| Girili |
|
(31.3.2019 0:05:07)
Jsem to jedno vnouce. Nechali jsme to na tete. Velmi me prekvapilo a neprijemne zaskocilo, s jakou razanci a jak nekompromisne odmitla byt i jen zvazit cirkevni obrad. Babicka mela tedy obrad civilni. A to i presto, ze jeji manzel (muj deda) a uplne vsichni v jejim okoli a v jeji generaci meli take cirkevni obrad a jiny byl zrejme v jejim uvazovani nepredstavitelny. Byla krtena, byt leta nepraktikujici. Ale pri vyznamnejsich svatcich ci zivotnich udalostech nejake zvykove katolicke tradice zachovavala. Cirkevni obrad je zde u lidi jejiho veku naprosto zvykova zalezitost. Teta trvala na tom, ze babicka viru opustila, kdyz ji kdysi zemrelo dite a tudiz je cirkevni obrad nepripustny. Tetino rozhodnuti na me pusobilo spis jako nejaka forma vzdoru.
|
|
|
|
|
|
| Jahala. | 
|
(30.3.2019 23:08:25)
Eduo, a pokud pohřbívají třeba sourozenci rodiče, rozhoduje který? Ten starší? Ten či bydlí blíž?
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 23:17:23)
Tak sourozenci by se snad v takovéhle věci mohli dohodnout?
A kdyby ne, tak by asi měl rozhodnout ten, kdo se nejvíc staral (pokud byl někdo takový). Případně kdo to chce mít nejhonosnější (pokud je ochoten i nést náklady v případě, že by si to sourozenci nemohli/nechtěli dovolit)
|
| Jahala. |
|
(30.3.2019 23:19:32)
Kudlo, tak dohodnout se můžou a nemusí a myslela jsem, že se bavíme obřad ano x ne.
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 23:20:47)
Ja tu nepisu o tom, jak je "povinny" neco organizovat - at si to kazdy zaridi, jak uzna za vhodny.
MUJ NAZOR - nikdo nema zadna prava neco ocekavat jen proto, ze "se" to tak dela. Kdyz to nekdo chce, tak proc ne. Kdyz "ja" to nechci, nikomu do toho nic neni.
Jinak v nasi rodine nam to nedela problem - nikdo nerozhoduje, nemame problem se domluvit. (Tak nejak jsem celkem jasne vyjadrila, ze vychazim z nazoru, ze se prima rodina = ev. sourozenci dohodnou.)
|
| Jahala. |
|
(30.3.2019 23:30:05)
Jo domluvit se je nejlepší, jen tu kdysi někdo psal, že se organizace pohřbu ujala sestra zemřelé a než ona jako dcera stačila udělat cokoliv, projet ž jiného státu, zařídila pohřeb tak jak se to dceři nehodilo a nelíbilo.
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(30.3.2019 23:03:16)
Přátele mohou byt vic než blizka rodina.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 23:06:42)
Aleno,
to jo, ale tady asi v tuhle chvíli rozhoduje ten, kdo ten pohřeb pořádá.
A ti přátelé si, pokud to není podle jejich představ, můžou udělat vlastní rozloučení - posedět a zavzpomínat na toho kamaráda.
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 23:10:26)
To muzou, ovsem kdyz se vychazi z prani zemreleho, tak to neni zadny problem. (ale porad se nejedna o JEJICH nejake naroky).
|
| libik |
|
(30.3.2019 23:27:35)
Eudo a nebyl by svět hezký, kdyby existovala nějaká pravidla rozloučení, které se nemohou nikoho, kdo měl vztah k zemřelému, dotknout?
Já osobně jsem asi uspořádala pohřeb, který manželovým rodičům, kteří jsou materialisté, nevěřící, svých rodinných hrobů se zbavili a sami deklarují přání pohřbu bez obřadu a rozprášení pod šeříkem na zahradě (nikdy asi neviděli ,co váží urna a jak působí), nemuselo vyhovovat. Nebyli jsme ve při, nic nepožadovali, ale vím to.
Ve vší té tehdejší bídě to byl hořký pocit navíc. Kdyby bylo předem jasné, že pohřby jsou dané, bylo to pro nás všechny snazší.
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 23:49:21)
Libiku, ja s tebou citim, dovedu si predstavit tve city v takove situaci (a to nekecam, protoze jsem zazila totez opacne - vis, jak na tom jsem s nabozenstvim. S dotycnou, ktera prekrocila veskere meze hodne osklivym zpusobem, jsem prerusila styk).
Tohle nema zadne reseni. I kdyby nejake dane pohrby existovaly, snazsi by to tezko bylo. Lidi maji city, jsou presvedceni o svem pravu a svem jedinecnem nazoru , a uz jenom tady v diskuzi je videt, jak jsou ty nazory ruzne a jak kdo povazuje co za dulezite.
Treba tady "u nas" je dano, ze pohreb se porada behem jednoho mesice (nekdy i delsi doba). Pak tu mas muslimy, kteri maji tradici "nejpozdejc zejtra", lidi, kteri chteji byt pohrbeni z kostele, ale katolickej zas neni na tolika mistech a z lutheranskyho nechtej, jini z krematoria, ktery nema zadne obrady (jako treb v CR). Nekdo chce hrob, na kterej pak nikdo nechodi, protoze vsichni bydlej stovky km daleko, jinej chce bejt rozprasenej v mori, coz pribuzni nechtej, protoze chtej mit hrob… proste problem na problem.
Neni to jednoduchy. Moje deti vedi, ze mi to je jedno a nechci nic. Jestli si to chteji udelat podobne, jako s maminkou, v poradku. Jestli z kostela, budu je chodit strasit. Ovsem bude problem - mne na ten kostelni pohreb strhavaji z dani par procent! To krematorium bez obradu je celkem slozity vyjednat. Asi se zacnu pidit...
|
| libik |
|
(30.3.2019 23:57:10)
Eudo, já se spíš dotýkám českého fenoménu "bez obřadu". Jinak můj obřad byl výsostně civilní, řečnil náš kamarád a úryvky z knih o horách četla moje starší dcera, pokud tam byl PB, tak jedině tak, že je všude
Dobrou
|
| Eudo |
|
(31.3.2019 0:01:50)
Dobrou.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 23:58:27)
No, to je pravda.
I kdyby existoval nějakej univerzální způsob, o kterým mluví Libik, tak tu pořád bude rozpor církevní-necírkevní, a když církevní, tak u jaký církve, a pokud se ti lidi nebudou schopní dohodnout, tak bude ta situace úplně stejná jako u rozporu obřad-neobřad.
|
| Eudo |
|
(31.3.2019 0:12:36)
Ja bych k tomu dodala - ten cirkevni obrad pred lety, kdyz nebyla ani jina moznost pohrbu. Pro mne sedet v kostele s par lidmi, ktere prakticky nikdo z par pozustalych neznal a kteri se dostavili, aby se nereklo (vyslani spolupracovnici), kde o zemrelem mluvi knez, ktery o nem nic nevi, nezna ho (=protoze dotycny neverici do kostela nechodil a i kdyby, tak byl puvodne krtenej katolik...), zpivaji se psalmy, ktery nikdy neslysel (=protoze "se" to takhle v danem obradu dela a neni nic moc na vybranou, obzvlast, kdyz pozustali nemaji potuchy, JAK a co se ma a spolehnou se na doporuceni zamestnance pohrebniho uradu) - tenkrat jsem se rozhodla, ze budu nesmrtelna.
To byl proste nezapomenutelny priklad toho, jak v takove situaci, kdy nejblizsi pozustaly udela, co "se od nej ocekava" a co se mu poradi, protoze zrovna v te chvili neni niceho jineho schopen a nema zadnou zkusenost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 12:59:30)
Girilli, to nemusi byt o "pohled na mrtveho nikoho nedesil".
Napr. ja nechci videt blizkeho zemreleho z toho duvodu, ze nechci, aby ten pohled na "konecny stav" prekryval vsechny ty krasne vzpominky, co na dotycneho mam. Usmev, nezny pohled, lasku… To chci mit v hlave, kdyz na maminku myslim, v jakemkoli veku. (a kdyz se mi hodne styska, muzu si predstavovat, ze je PORAD jeste tam, kde jsem ji videla naposled). To chci i pro svoje deti.
Pred par tydny mi zemrela moje nejlepsi kamaradka. Par dni pred smrti jsem ji byla nvstivit, deti si ji vzaly domu. Ackoli vim, ze PRO NI to mozna bylo dobry se se mnou rozloucit, PRO MNE zarucene ne. Nechtela jsem mit posledni vzpominku, ktera prekryva vsechno ostatni: lezici ochrnuta, bez moznosti vyjadrit neco, jeji pohled. Chtela bych mit vzpominky na vsechny diskuze, smich a legraci.
Mozna to behem casu prejde, ale ted mne to hodne trapi. Vic nez to, ze uz je pryc a nic jineho nebude.
Proto bych sve deti tomu nevystavovala (jsou teda dospeli a rozhodnou si sami).
|
| Girili |
|
(30.3.2019 14:32:40)
Eudo, pohled na mrtveho
a) neni povinny
b) z osobni zkusenosti rozhodne nedokaze prekryt vzpominky na zivou osobu, vlastne si ten obraz nijak zasadne nevybavuju a to, co si vybavuju, neni osklive ani desive
c) muze byt prinosny v tom smyslu, ze pomuze blizkemu pozustalemu vyrovnat se se situaci
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 14:36:23)
Jisteze, Girilli.
Samozrejme na to ma kazdy svuj osobni nazor, podlozeny svou osobni zkusenosti.
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 13:02:49)
Ja teda nevim, proc by se lidi museli divat na zemreleho v rakvi. Tvuj otec zarucene chtel, abys na ni radeji mela vzpominky na vsecko, co jse spolu prozily.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(30.3.2019 13:13:11)
Taky mě nenapadá jediný důvod proč se dívat na zemřelého.
|
| neznámá |
|
(30.3.2019 13:15:07)
Já zas nechápu, proč se na něj dívat, teda pokud nejsem patolog.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.3.2019 13:17:54)
Vždyť to píšu. Nepodivala bych ani za nic.
|
| neznámá |
|
(30.3.2019 13:18:50)
|
|
|
| libik |
|
(30.3.2019 13:33:37)
Tak moje máma se dívala, aby se ujistila, že její rodiče spočinuli v pokoji, zemřeli v nemocnici.
Mně zemřel muž doma, rakev jsem neotvírala, i když mi pohřební služba tuto službu nabízela pod položkou "identifikace", což taky může být důvod.
|
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 13:17:42)
"okladam za povinnost pro zemreleho rozlouceni usporadat, protoze jeho zivot proste nebyl jen o mne,"
Moje maminka (pred skoro 15 lety) pohreb nechtela. Chtela byt spalena bez obradu.
Udelali jsme si rozlouceni s ni podle sebe. Na Vysehrade nad ulicemi, kde prozila svuj zivot (narodila se tam a posleze i po svatbe), v prave poledne, o pul roku pozdeji. Udelali jsme si to po svem, do toho zvonily zvony na Vysehrdskem kostelöa a posleze zvonkohra. Obleceni v cervenem (=jeji obliben barva), slozku s fotografiemi a vzpominkami a vypravenim, co zazila, okopirovanou pro kazdeho vnuka, kazdy z nas z toho precetl neco, co si vybral… atd atd. Popel jsme rozprasili do Vltavy o pulnoci za uplnku (=maminka mi vzdycky Rikala, ze na mne bude cekat na mesici…). Jenom nase prima rodina a muj bratranec a nejlepsi prazska kamaradka, ktera za ni pravidelne chodila.
Porad na to radi vzpominame. To bylo presne takove rozlouceni s nasi veselou babickou, moji nejdrazsi maminkou, jake si (mozna) predstavovala. Par tydnu pred jeji smrti jsme o tom mluvily a ja ji rekla, ze by se mi to libilo takhle - a ona s tim souhlasila.
Lidi kteri se ptali na pohreb, byli na mrtvici "to se nedela!!!"
No, a poslednich par let to tak nak delaji lidi namisto obstaravani vypravnych drahych pohrbu na hrbitovech/ v krematoriu a rozprasovani.
|
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 13:22:51)
Girili,
a jak bys to s tou povinností uspořádat pro zemřelého rozloučení vnímala, kdyby ON SÁM VÝSLOVNĚ řekl, že si nic takovýho nepřeje?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 10:26:39)
U nas se taky na pohreb nechodi (=nikoli obvykle "u nas ve Svedsku", ale v nasi rodine).
Maminka i teta nikdy nechtely, abychom my deti na pohreb sly. Samy taky nechodily na pohrby sousedu. Moje deti taky na zadne nechodi. Na pohrbu jsem byla 2x v dlouhym zivote.
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 10:27:57)
Moji mamince jsme udelili rozlouceni uplne jinak. Lidi celkem sileli, ze "tohle" se nedela. Ale lidem do toho nic neni.
|
| Girili |
|
(30.3.2019 11:44:06)
Lidi mozna chteli mit prilezitost se rozloucit. Nikdy bych to nikomu neupirala, nemohla jsem vedet presne, s kym mel tata jak blizke vztahy, jakou historii, kdo ma potrebu se s nim rozloucit. Svun smutek jsem si odzila i tak, ale nejsem pupek sveta, abych okoli diktovala, kdo se se zdmrelym muze prijit rozloucit, jenom proto, ze jsem zzemrelemu z nejblizsich a citum velkou ztratu a smutek.
|
| Kudla2 |
|
(30.3.2019 11:47:35)
Girili,
tak nějak.
Já to vnímám tak, že si to řídí především ta RODINA, protože ti jsou úmrtím dotyčného zasaženi nejvíc a na ně je třeba brát největší ohledy.
Takže: pokud budou chtít veřejnej obřad (a ne v kruhu rodinném), tak ho tak uspořádaj. Pošlou oznámení tomu, komu budou považovat za vhodný, no a ti lidi pak můžou přijít na pohřeb. A pokud je to tak, že to pošlou kamarádovi Pepovi, ale už ne kamarádovi Lojzovi, protože na něj nemaj adresu, tak to Pepa může Lojzovi říct a Lojza může přijít na obřad taky.
|
| Marika Letní |
|
(30.3.2019 11:56:54)
Kudla "pošlou kamarádovi Pepovi, ale už ne kamarádovi Lojzovi, protože na něj nemaj adresu, tak to Pepa může Lojzovi říct a Lojza může přijít na obřad taky."
Přesně tak. Na svatbě bylo na obřadu mnohem víc lidí, než kteří dostali oznámení. Třeba maminka mé spolužačky se přišla podívat, ta spolužačka zvaná byla a maminka mě taky znala, ale té jsem pozvánku extra nedávala. Obdobně na pohřbu.
|
| Velšice | 
|
(30.3.2019 12:09:23)
Presne pro tohle jsme nikomu nerekli misto a cas svat.obradu, aby tam, nedej Buh, nekdo nedorazil
|
| Marika Letní |
|
(30.3.2019 13:44:45)
Velšice "pro tohle jsme nikomu nerekli misto a cas svat.obradu, aby tam, nedej Buh, nekdo nedorazil "
ano, to je nad slunce jasné. Když nechci, aby někdo dorazil, tak to neoznamuji. Já chtěla, aby dorazili, tedy jsem oznamovala.
|
|
|
|
|
| Eudo |
|
(30.3.2019 19:10:54)
Girili - kdyz za 5 let za ni "lidi", kteri dobre vedeli, kde je, ani jednou nezabrousili do nemocnice (temer v ulici) /domova duchodcu, tak jim spis slo o to mne sprdnout a pohorsit se nad tema zapdnima moresama (ackoli to s tim nic spolecneho nemelo, bylo to vylozene "nase"), nez litovat, ze se nemohli rozloucit.
|
|
|
|
|
| jamakta | 
|
(30.3.2019 10:48:59)
V nasi rodine se ucast na pohrbu pribuznych, znamych, sousedu...povazuje za samozrejmost a slusnost. Bereme to jako rozlouceni, doprovod zemreleho na jeho posledni ceste. Bereme sebou v pripade umrti v rodine i deti od cca 5 let.Truchleni je pro nas neco zcela jineho, truchleni proziva kazdy po svem a ruzne dlouho. Ale pohreb povazujeme za velice dulezitou soucast v rodinnych a pratelskych vztazich. Je to smutne a neni to nic veseleho, ale nikdy bych nerekla, ze nejdu na pohreb, protoze to nesnasim.
|
|
|
|
Moje maminka je se svou sestrou o dvanact let od sebe a ja jsem o trinact let mladsi nez teta, takze takove trochu mezigeneracni. Jine tety nebo stryce nemam, tatinek je jedinacek, ale zase vyrustal s bratranci a jsou si porad celkem blizci, takze si moc neumim predstavit, ze mam blizkou pribuznou, kterou vidim 3x v zivote, pro mne jsou pribuzni vzacnost
Mohou přijít na obřad a k tomu stačí to parte. Ne nějaké další zvaní. Parte znamená, že je obřad veřejný, pokud není uvedeno jinak. Pokud nechci, aby přišli, mohu jim poslat oznámení později nebo na parte uvést, že obřad je "v kruhu rodiny". 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)