| Ráchel, 3 děti | 
 |
(30.6.2018 11:07:16)
každý vztah má různá období, krize i lepší časy. já se naučila to brát tak, že když je náročnější období, není to konec světa, ale prostě jen období, a že když to nevzdáme, přijde zase to lepší. takhle už to vedeme 24 let 
|
| Grainne | 
|
(30.6.2018 11:31:41)
Myslim, ze prave v te krizi se ukaze, jestli je tam porad ten podton "s nikym jinym, ani samotne(mu), by mi nebylo lip".
Pak jsou partneri schopni a ochotni hledat cestu ven, aniz by jeden druheho prevalcoval.
Nebo to tam neni a pak jeden, nebo druhy, nebo oba, pouziji krizi jako vhodnou zaminku k rozchodu.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2018 11:49:04)
ano, to je v tom základním nastavení vztahu. a tedy pak v ochotě na tom vztahu pracovat. protože žádný vztah jen tak nefunguje "samospádem".
|
| Grainne |
|
(30.6.2018 12:37:30)
Tak mozna nejde o to, kolik let "je v norme", ale o to, jestli je zakladem sam vztah a z nej plynou dalsi okolnosti - deti, hypoteka, pes...... , nebo naopak, potrebuju (chci) deti, hypoteku a psa a k tomu potrebuju "nekoho do vztahu".
Jednoho dne uz ta nadstavba vztah neudrzi, protoze vztah neni zaklad a bez zakladu se spatne stavi.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(30.6.2018 13:07:20)
Jsme spolu 34 let a pořád nevím co je to pracovat na vztahu. Ta představa mě děsí.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(30.6.2018 13:16:40)
Já vím co je práce na vztahu od první chvíle, co spolu bydlíme, manžel je pedant, jak dopije kafe, umeje po sobě hrnek, i po mně, kolikrát si chci ještě přidat a talířek už je uklizenej, já jsem chaotik a bordelář, hrnky od kafe nevnímám, dokud se večer nerozhodnu, že UKLIDÍM, z práce jsem chodila někdy ve dvě, někdy ráno, podle toho kde jsem se zakecala, on denně přesně jak řekl, aby to fungovalo, musel on ubrat a já přidat,(hrnky jsou jen příklad za všechny, tady se bere všechno doslova).
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 13:21:30)
Myslím, že to doklepeme i bez toho
|
|
|
|
| TaJ | 
|
(30.6.2018 13:27:52)
Inko, pracovat na vztahu, pod tím si přestavím právě to, co tu bylo psáno...jeden druhému se navzájem trochu přizpůsobí, bez toho to nejspíš ani nejde, každý jsme jiný a aby byli všichni spokojení, tak je občas potřeba dělat různé kompromisy, ubrat trochu tam, kde tomu druhému něco vadí apod...nejet si jenom podle toho svého, ale brát ohled i na toho druhého...to je podle mě ta práce na vztahu...no a někdo to prostě dělá v podstatě automaticky a přijde mu to samozřejmé, nemusí o tom ani moc přemýšlet...no a někdo se s tím smiřuje hůř a potom pořád řeší, jak pracovat na vztahu...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 13:35:36)
Mně přijde jednodušší si najít někoho s kým si zaklapnu než se přizpůsobovat.
|
| Grainne |
|
(30.6.2018 13:38:30)
Inko, ono to nekdy "zaklapne" i s nekym, s kym nejsi idylicky kompatibilni, ale oba vi jiste, ze s nikym jinym byt nechteji.
|
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 13:44:38)
Inko, tak jasně, v zásadních věcech jo, ale v životě se najde spousta drobností, které prostě jednomu vadí...a druhému zase vadí něco jiného...a kdybych to brala takhle, tak už spolu dávno nejsme, protože já jsem sova, která má večer nejvíc energie, zatímco manžel večer v devět odpadá...takže jsem si radši měla najít někoho, kdo bude taky sova? To by byla fakt škoda, jinak je to super chlap, jenom jsem se holt musela smířit s tím, že nikde po večerech spolu moc trajdat nebudeme a že večer už se s ním nic zásadního řešit nedá...to mě napadlo jenom jako příklad, může to být cokoli...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 13:51:02)
Tak tohle by mi asi vadlo, kdyby chtěl chodit v 9 spát třeba ve dvaceti. To bych s nímasi nezůstala.
|
| Kudla2 | 
|
(30.6.2018 13:56:59)
No, a přitom je to z pohledu celýho života a toho, co se v něm může přihodit, naprostá banalita (což člověk ví teď, je otázka, jestli by to věděl i v těch 20)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 14:00:06)
My jsme spolu od 17 a nectěla bych každý večer trávit sama.
|
|
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 13:59:06)
Inko, tak my jsme se poznali, když mi bylo 24 a jemu 28...nikdy jsem v tom nějaký zásadní problém neviděla...samozřejmě, když byl mladší, tak jsme občas někam vyrazili, časem je to míň... Naproti tomu on se zase muse smířit s tím, že mně nikdy moc nebavilo vaření a takové ty tanečky kolem jídla, nejsem gurmán a jím hlavně proto, abych neměla hlad...takže jsem mu občas na otázku, co bych si dala k večeři odpovídala, že nevím, je že mi to celkem jedno...a taky, i když mě to nebavilo, tak jsem samozřejmě taky něco uvařila...ale celkově si to tak nějak sedlo, že vaření z větší části převzal on, jelikož k tomu má větší vztah a já zase nemám problém mu poskládat oblečení do skříně, i když si to umí udělat sám, ale dělá to nerad a nikdy mu to tak dobře nejde...a takových věcí je spousta...zásadní je, že jsme spolu rádi, je nám spolu dobře a můžeme se jeden na druhého naprosto spolehnout...to ostatní jsou jen drobnosti, které se dají vyřešit, když o to oba stojí...
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(30.6.2018 13:56:01)
Inko,
já to vnímám podobně jako Tina - v tom základu musí být shoda, ale ďábel se skrývá v detailech.
A že tu práci na vztahu vnímáme každej jinak - mě by ani nenapadlo přizpůsobovat se někomu, kdo by byl nějak zásadně jinej než já, a vadilo by mi, kdyby ten vztah vyžadoval nějakou "práci" v tom zásadním nastavení.
Ale s vědomím, že v tom hlavním to klape, je spousta věcí, který člověk kvůli tomu druhýmu udělá, i když kvůli sobě by se na to vyprdnul. Ale pro mě to byly vždycky detaily typu "jsou tu dva kousky čokolády, tak mu jeden nechám, i kdybych měla chuť na oba", "půjdu s ním do jeho oblíbený hospody, i když já sama bych si vybrala jinou" "budu na něj čekat dvě hodiny u převlíkacích kabinek, i když mě to děsně nudí".
Případně že při zásadním rozhodování beru ohled i na jeho, nejen na svý přání, protože cílem je, aby výsledek byl aspoň přijatelnej pro nás pro oba. (Ale už bych neudělala to, že bych brala ohled jen na jeho přání a ne na svoje ve věci, která nějak víc ovlivní náš život).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 14:02:26)
Jasně že pro sebe děláme drobný i velký věci, ale to neberu jako přizpůsobování.
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 14:07:50)
Inko a co to tedy je? Třeba s tím vařením...já na to nikdy moc nebyla, moc mě to nebavilo...takže on měl buď možnost se se mnou rozejít a nebo, pokud chtěl se mnou zůstat, tak to vzít jako fakt a přizpůsobit se...takže on začal víc vařit, já převzala zase jiné věci, které dělal on nerad...časem jsem já začala mít o to jídlo trochu víc zájem...on zase někdy se mnou večer vyrazil ven - to, že odpadá večer brzy neznamená, že jsme nikdy nebyli večer v divadle, nebo na koncertě, nebo si někde sednout na večeři apod...jenom to prostě neděláme moc často a když už, tak jedině když druhý den máme volno...prostě je spousta věcí, ve kterých se ve vztahu navzájem přizpůsobujeme, i když sami bychom to dělali úplně jinak...
|
|
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 14:03:26)
"Ale s vědomím, že v tom hlavním to klape, je spousta věcí, který člověk kvůli tomu druhýmu udělá, i když kvůli sobě by se na to vyprdnul. Ale pro mě to byly vždycky detaily typu "jsou tu dva kousky čokolády, tak mu jeden nechám, i kdybych měla chuť na oba", "půjdu s ním do jeho oblíbený hospody, i když já sama bych si vybrala jinou" "budu na něj čekat dvě hodiny u převlíkacích kabinek, i když mě to děsně nudí".
Kudlo, přesně takhle nám to celou tu dobu funguje...prostě jednou se přizpůsobí jeden, v něčem jiném zase ten druhý...blbý je, pokud se připůsobuje pořád jenom jeden, to potom moc fungovat nemůže...a logicky začne být jeden nespokojený... a pokud to tomu druhému neřekne a nezačnou s tím něco dělat, tak to potom jde do háje...a to je pro mě právě ta práce na vztahu...
|
| Kudla2 |
|
(30.6.2018 14:09:08)
Tino,
ano, já to taky tak vnímám.
Ale je možný, že každej si pod pojmem "práce na vztahu" představíme něco trochu jinýho, Ty a já to, na čem jsme se zhruba shodly, někdo jinej třeba nějaký zásadní zapírání sebe sama (a pak si řekne, že by do toho nešel, ale to já třeba taky ne).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 14:14:10)
Pod pojmem práce na vztahu si představuju něco hroznýho. Když s ním jedu na fotbal, abych mu udělala radost, je taky "práce" ?
|
| Kudla2 |
|
(30.6.2018 14:19:02)
Inko,
pro mě jo, protože z hlediska činnosti bych mnohem radši dělala něco jinýho a ten fotbal je pro mě ztracenej čas, ale na tý jeho radosti mi záleží (protože vím, že zas on někdy jindy takto udělá radost mně).
A patří k tomu i to, že on mě k tomu nebude nutit a bude respektovat i situaci, kdy to není jen tak, že fotbal nemusím (ale někdy mu udělám radost), ale fotbal mě bytostně se.e, protože pak by si to neužil ani on s vědomím, že já jsem ve velký nepohodě.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2018 14:26:07)
Já o tom tak filosoficky nepřemýšlím, jsem asi jednodušší. Fotbal je mi ukradenej myslím si na svý věci občas zatleskám gólu soupeře. On má radost že nešel sám, třeba jednou za rok.
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 14:31:24)
Inko, no a o tom to je...ty tam jdeš, nějak to přežiješ po svém, ale uděláš to pro něj...a on příště zase něco podobného udělá pro tebe...ale tam, kde už pak jedna strana řekne, že nikam nepůjde, protože ji to nezajímá a je to blbost apod..., tak tam už ten vztah takový nebude...
|
|
|
|
| TaJ |
|
(30.6.2018 14:22:28)
Inko, tak on je to celkově možná nešťastný pojem "práce na vztahu", možná by se dalo najít lepší vyjádření...nicméně, pokud mají dva lidi spolu spokojeně žít, tak pro to musí oba něco udělat (to je možná to "pracovat"), prostě i když si lidi sednou sebelíp, tak pořád to jsou dva různí jedinci, kteří mají různá přání, zvyky a různý pohled na různé věci, nejsou to "siamská dvojčata", která automaticky budou dělat všechno stejně, prostě jednou z něčeho ustoupí jeden, příště druhý, v něčem něco udělají navzájem pro toho druhého, protože mu to udělá radost, i když by to sami udělali nejspíš jinak...
|
|
| Grainne |
|
(30.6.2018 14:34:30)
Inko, jo, udelat druhemu radost je ta "prace na vztahu".
Ucelem neni jit a unudit se k smrti, ale jit, protoze to partnerovi udela radost.
Manzel byl ochotny jit se mnou vyzkouset veci, ke kterym nijdy nemel valny vztah. Nektere ho zaujaly, jine ne a jedna ho pohltila stejne, jako mne, takze v tom litame spolu.
Obcas je to i boj sam se sebou, se vykopnout, kdyz to druhy navrhuje, nezasprajcovat se uz predem.
Samozrejme by nikdo nikoho nemel nasilim a vydiranim vlacet ani na operu, ani na fotbal, ale lze to vzit jako hledani neceho, kde se sejdou ve spolecnem zajmu.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(30.6.2018 14:16:15)
A potvrzuji i to, že ani tyto drobnosti bych nedělala, kdybych je měla dělat vždycky jen já, že to předpokládá reciprocitu i z druhé strany.
A i to, že pokud je jeden nespokojený, že to tomu druhému musí říct, a je dost zásadní, jak se s tím popasujou (protože ani nespokojenost nemusí automaticky znamenat, že mu ten druhý vyhoví, ale musí projevit aspoň pochopení a snahu nebo jak to říct, třeba "nejsem schopen zaručit, že nikdy nebudu válet ponožky pod gaučem, ale můžu se o to aspoň pokusit" nebo "promiň, ale do toho kina na válečnej film, kterej tak strašně chceš vidět, s tebou nepůjdu, protože válečný filmy ve mně vzbuzujou fyzickej odpor, ale můžem se potkat po kinu a zajít spolu na večeři."
Prostě že to nikdy není "neotravuj, to mě nezajímá", aniž by to znamenalo, že se bude nutit do něčeho, co ho nezajímá.
Plus to předpokládá, že ten druhej to vyhodnotí jako upřímnou snahu a maximum, co v daný chvíli může dostat, a už kolem toho nevys.írá, že ponožky se přece nesměj válet pod gaučem nikdy a když se mnou nepůjdeš na ten film, tak mě máš asi málo ráda.
|
|
|
| Sam01 | 
|
(30.6.2018 14:08:46)
Kudlo,
Presne o tom to je. Zrovna sedim na zadku v desnym pruvanu na golfovem hristi a cekam, az manzel dohraje. Ja sama hrat nemuzu- nedala bych to, ale on muze a ja na nej rada pockam, kdyz si pral, abych jela s nim.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2018 16:35:55)
no až na to, že lidi se taky věkem mění, takže holt je potřeba v nových obdobích najít nový způsob, jak spolu fungovat tak, aby nám v tom oběma bylo dobře.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.6.2018 23:18:45)
Nám to klapalo úžasně, než MM přestalo bavit po mně pořád uklízet , pak přišla ta práce, on slevil a já se snažím nedělat bordel, ale v tom základním nastavení je to super, kdyby tejden pršelo a byli jsme sami v hotelovým pokoji, jak píše Plzák, tak se nenudíme, hrnky jsou podružný.
|
| Kudla2 |
|
(30.6.2018 23:40:53)
"v tom základním nastavení je to super, kdyby tejden pršelo a byli jsme sami v hotelovým pokoji, jak píše Plzák, tak se nenudíme,"
to mi přijde jako krásný vyznání, bejt Tvůj muž, tak pukám pýchou. 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2018 10:36:32)
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(30.6.2018 16:34:50)
no vidíš, tebe to děsí, mně to připadá normální součást osobního dozrávání
|
|
|
Já také.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)