| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Povahy našich dětí

 Celkem 123 názorů.
 Ananta 


Téma: Povahy našich dětí 

(2.4.2018 16:58:22)
Takový téma...

Dost o tom v poslední době přemýšlím.

Jak se u vás projevuje rozdílnost povah, rodič - dítě? Jsou děti po vás nebo mix nebo úplně jiné, jak se to projevuje na vašem vztahu s dítětem, pokud se to tedy nějak projevuje.
 Vítr z hor 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:13:46)
Eulálie je moje kopie. To je prosím průšvih. (Toužebné "Když tě bude chtít pánbu potrestat, nadělí ti dítě, jako jsi byla ty," se mým rodičům splnilo.)
Evženie je kopie babičky z otcovy strany. To je děťátko za odměnu.
 janna001 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:16:04)
Jsem ráda, že syn je komunikativní (ukecaný) po mně. Kdyby měl být nemluva po manželovi, tak tady asi už jen sedím a mlátím hlavou o zeď. Na druhou stranu jsem ráda, že není po mně nemehlo a příliš citlivý. Už odmala je požitkář, umí si užívat příjemné věci, to je taky užitečné a má to spíš po mně. A vidím na něm třeba i vlastnosti, které mají moji sourozenci a mě minuly. Hezké téma :-)
 calvin 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:29:34)
Syn je absolutně celý já, až mě to občas děsí, co všechno se dá podědit. Trochu mě to štve, není to s ním jednoduché, stejně jako se mnou, ale aspoň mu rozumím :-) Můj ex to má horší, ten s ním bojuje, stejně jako kdysi bojoval se mnou ~:-D
 SleepWell 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:33:43)
-kazde jine

-nejvetsi vliv na vztah ma jejich vek.
 Lassiesevrací 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:55:22)
Syn vyjmenuje z fleku 50 věcí, které ho baví a má je rád, starší dcera 100 věcí, které jí nase.ou. Možná i víc.... Je celá já a vždycky mě tím přístupem dokáže nas.at... ~t~
 Lassiesevrací 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:56:54)
Jo a nejmladší je za odměnu, kapesní skřítek do nepohody. Zatím.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:15:10)
To je náš mladší - kapesní skřítek do nepohody. Starší je chlap do nepohody. Jsou od sebe 22 měsíců, oba jsou větší než já - ale toto jim od mala zůstalo.
 Termix 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 17:58:20)
Děti jsou takové namixované. V obou se trochu poznávám a zároveň v nich obou vidím kousek manžela. Ale asi syn je více po mně. Až je mi to trochu líto.
 sovice 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:00:39)
Starší dcera je celá já, jenom průbojnější, s větším tahem na bránu a lépe vycházející s lidmi ~s~ Ale vždycky jsem tak nějak bez problémů rozuměla jejím reakcím na svět.

Mladší je asi nejvíc po exmanželově mamince, umělecká jemná duše, jen si k tomu přibrala i technické sklony přímo od nás coby rodičů ~s~ Jejím reakcím jsem nikdy moc nerozuměla, ale vždycky jsem se snažila ji povzbuzovat. A ona je tvor empatický, takže dokáže pochopit mě :-)
 magrata1 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:36:38)
Nejstarší asi po tatínkovi, prostřední hodně po mně, a u nejmladší nechápu, proč jsem já porodila dítě své sestry (teda její povahovou kopii)
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:39:43)
Syn je po neznamem vojinovi~t~ Vzhledem i povahou. Na vzhled jsem tedy prisla, je cim dal vice po mem dedovi, ale kdyz jde s nami, tak opravdu vypada, ze jsme ho nekde ukradli. Navic je ohromne vtipny, coz rikaji i ve skole, neni to jen nase domnenka. S autismem se to poji opravdu zvlastne.

Dcera je vzhledove v obliceji cela manzel, telo ma po mne a povahu take moji, chudak. Je teda trochu vic spolecenska.

Ja sama po rodicich moc nejsem, po mamince vubec, po tatinkovi castecne, takze jsem necekala, ze moje deti budou jako ja.
 K_at 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:44:37)
Ananto, netusim. Vubec nevim, do koho je, ta nase holka. A nevyznam se v ni. Vubec nedokazu rict, jaka vlastne, protoze je trochu jako Jekyll a Hyde. A vlastne casto netusim, jak na ni. Coz je desny, protoze jinak lidi i deti "ctu" celkem dobre.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:54:17)
Kat, mám to stejně a nevím moc co s tím.
 K_at 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 20:00:49)
Ananto, jo. Pritom myslim, ze ale vztah mame dobrej. Mluvime spolu hodne, o vsem. Mazlit se chodi furt. Ale nektery procesy nechapu ~t~
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:48:39)
Kolik jí je?

Možná chci moc, ale mně vadí ta její zahleděnost do sebe, bude jí šest. Babička, která se o ni spoustu času stará, miluje jí, kupuje jí hezké oblečení atp., je v nemocnici s infarktem, jí je úplně jedno, že tady není, ani nekomentovala to že je nemocná. Jede si dál ve svých vílách a ve svém světě. Připadá mi citlivá jen k sobě sama. A takových věcí je víc a nemyslím si, že by tak byla vychovávaná.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:52:54)
Vlastně mám pocit, že jsem s nějakou výchovou v koncích :-)) a dělám samé chyby.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:54:08)
Ananto,

já myslím, že je to jednak věkem (v 6 letech je ještě malinká), jednak to, že to nekomentuje, ještě nemusí znamenat, že to necítí.

Plus děti si neuvědomujou veškerý důsledky jako dospělej, pokud je někdo v nemocnici, tak NÁM se vybavěj veškerý hrůzný konotace, který jsme v životě s nemocnicema zažili, ale jim ne tak nutně, protože tu zkušenost nemaj.

A věř mi, že mít trauma z toho, že se jako dítě bojíš o něčí život, není nic, o co by člověk stál, takže pokud se tomu vyhne, tak bych za to spíš děkovala Pánubohu než to přivolávala.
 sovice 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:03:25)
Ananto,

je malá, a tohle navíc klidně může být pravá chvíle k výchově příkladem, k otevření tématu ze tvé strany. Ne děsit, co se babičce může stát, ale prosté "babička je nemocná, v nemocnici jí je po nás určitě smutno, zajdeme za ní / pošleme pohled / koupíme pomeranč, půjdeme spolu vybrat XXX", případně "co myslíš, že by jí udělalo radost"... Prostě příkladem učit, JAK se o lidi zajímat... V klidu, nenásilně
 sovice 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:05:36)
Jo, a myslím, že to je potřeba, i pokud malá babiččinu nepřítomnost vytěsňuje, že jí to dá možnost vidět v té situaci i něco jiného než strach.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:14:30)
Já nevím jestli vytěsnuje, mám pocit, že jí to nezajímá.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:23:02)
a mluvila jsi o tom s ní? děti tohle občas opravdu nedokážou zpracovat a když je to pro ně nová situace, nemají žádný vzor, jak by měly reagovat... pamatuju si, jak mi naši řekli, že umřela prateta (bylo mi kolem 6-7 let), řekla jsem aha a zeptala se, jestli jí pojedeme na pohřeb, naši řekli že pojedou sami... od té chvíle mě to už nezajímalo (navenek), naši taky usoudili, že je mi to prostě fuk - ale já si pamatuju, že jsem to prostě nechtěla přijmout a tak jsem se přepla na automat, odmítla na to myslet, rozhodla jsem se, že to není pravda... brečela jsem snad až několik týdnů po té, kdy jsem zaslechla, jak plánují naši dovolenou (na kterou jinak jezdila prateta s námi)...
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:56:00)
Rose,

přesně.

Jednak děti chápou a vnímaj daleko víc, než dávaj najevo.

Moje máma byla rok prakticky pořád v nemocnici, to jako dítě prostě nemůžeš NEVĚDĚT, že to není dobrý. Když jsme tam šli na návštěvu, tak si pamatuju akorát to, že jsem si pořád četla knížku, kterou tam máma měla. Taky jsem se možná jevila, že je mi to jedno a že jsem necitelná. Ale myslím, že to byl můj způsob obrany v momentě, kdy něco tušíš, ale nevíš nic a nikdo Ti nic neřekne, ani Tě nenaorientuje v tom, co bys měla říkat nebo dělat. Jediný, co si pamatuju, bylo, že mi řekli, že o nemoci, kterou máma měla (rakovinu), není na veřejnosti vhodný vůbec mluvit, protože se toho lidi bojej, ale myslím, že to bylo proto, abych se o tom nezmínila před ní, dodneška nevím, jestli jí vůbec řekli, co jí je, tehdy se to tutlalo i před pacientem.

Druhak si myslím, Ananto, že máš nerealistický nároky na lidi kolem sebe. Pokud chceš, aby dcera babičce zamávala, tak bys ji na to měla navést Ty, pokud možno bez strašení, ale v duchu, že babičce teď není dobře a tohle by jí určitě udělalo radost. Protože je dost možný, že ona vnímá a cítí, ale neví, co má udělat, aby to bylo dobře.

Mimochodem, tu tehdejší knížku dodnes nejsem schopna ani po letech otevřít, i když je to jinak jedna z dlouhodobě nejoblíbenějších knížek.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 22:45:55)
Rose, ona je s tou babičkou skoro každý den několik hodin nebo i celý den, bydlíme v jednom domě. Jakoukoliv tetu či jiného příbuzného bych chápala a vůbec neřešila, babička ji se mnou vychovává od narození.
 Hadice a hadi 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:35:39)
Ananto, těžko říct, co se děje v té malé hlavičce. Nebuď na ni tak přísná, chceš po ní chování dospělého.
Když byli kluci stejného věku, stala se v širší rodině událost, která mě zasáhla. Seděla jsem a brečela. Mladší syn přišel, obejmul mě a utěšoval. Starší dělal jakoby nic, úplně to ignoroval. Teď po sedmi letech jsme se o tom bavili a ten starší syn si všechno pamatoval. Věděl přesně co se stalo, že jsem to těžce nesla. Mladší si to vůbec nepamatoval.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 22:49:16)
Zajímavé. Já opravdu nevím, jednoduše řeším tu variantu, že je po otci což by tak mohlo odpovídat, zahleděná sama do sebe. O svých emocích umí mluvit a prožívá sama sebe. Občas teda mě (mami, jak se cítíš), ale ta babička mě fakt zamrzela, protože ta ji miluje snad nejvíc ze všech, ta by za ní dala život.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:00:24)
hele, mě se moje děti (který jinak považuju za emocionálně zcela OK) NIKDY nezeptaly, jak se cítím, a to jim je už skoro 15 a 12.

V šesti letech to považuju dost za sci-fi (tedy samozřejmě že nevylučuju, že to někdo dělá, ale nenapadlo by mě vůbec uvažovat o tom, že by bylo nenormální to NEdělat).
 sovice 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:07:32)
Ananto,

tvá úvaha "ona je po otci, kterého nemám ráda" je velmi riskantní. Pro tvé vnímání dcery, pro tvůj vztah k ní, následně pak pro její vztah k tobě.

Ano, všechny děti nejsou přátelská sluníčka.

Tvým úkolem jako matky je to dítě vychovávat, učit. Když se dokážeš oprostit od srovnávání reakcí předškolačky a dospělého muže, který nezvládl být partnerem, bude pro tebe snazší prostě ukazovat, učit reagovat a vkládat své vzory, a bude větší šance, že se dostaví žádané výsledky.

Mimochodem, cos udělala, když malá babičce nezamávala?
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:12:53)
sovice,

~R^, přesně toto jsem měla na mysli, když jsem mluvila o rizicích srovnávání dětí s příbuznými.

I já to vnímám jako riskantní přesně z toho samýho důvodu, co píšeš.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:11:32)
Ananto,

Ty se teď asi o mamku dost bojíš.

Já jsem jako dítě zažila, jaký to je bát se o člověka, kterej je pro Tebe nejdůležitější na světě, a nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli. A jako dítě nemáš žádný mechanismy, jak se s tím vypořádat, je to existenciální strach, sahá Ti na samu podstatu a může Tě to poznamenat nadosmrti.

Opravdu mi věř a pro svý dítě to nechtěj, a pokud to opravdu tak neprožívá, tak mu to nejen neměj za zlý, ale přej mu to a raduj se z toho.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:13:56)
Ona je v té nemocnici v jednom týdnu podruhé, dva infarkty, když ji (její) manžel poprve přivezl z nemocnice, tak byla Anička nachlazená, babička ji mávala do okna a ona se na ni jen podívala a šla pryč, bylo mi mámy šíleně líto a v tu chvíli jsem ji fakt nesnášela a přemýšlela co to je za fracka a jak já můžu mít takový dítě. Bylo mi z toho špatně, to píšu na rovinu.
 Monty 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:18:49)
Ananto,
ale ona je fakt ještě malá.
Podívej, můj syn ještě v první nebo druhý třídě měl pokaždý kecy, když jsem dávala peníze žebrákům, jako že nic nedělají a chtějí peníze, že on by dával jen těm, co třeba hrají na nějaký nástroj, protože to bral "jako že chodí do práce". Za pár let to pochopil a nerad slyší, že to někdy měl jinak, sám to odbývá s tím, že byl ještě malej a blbej. Resp. nerad slyšel, já mu to samozřejmě nepředhazuju, zmínila jsem se o tom všeho všudy jednou.
 Sam01 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:20:45)
Ananto,
myslím,že jsi moc přísná. Anička je ještě moc malá,aby úplně chápala,že je babička nemocná a ještě navíc vážně nemocná.
 sovice 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:24:12)
Ananto,

no a cos udělala? Otočila ses s ní a řeklas něco jako "zamávej babičce pořádně, ať má radost?
Je to malé dítě, je třeba ukazovat, popostrčit, dohlédnout, v klidu.
Chápu, že tě mámino zdraví trápí ~x~
 Gertruda 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:25:12)
Neblbni. Je prostě malá a její vlastní strach jí děsí. Nepřidávej jí ještě znechucením a pomož jí to zpracovávat. Jestli to dobře chápu, vy s babičkou žijete, takže k ní má extra blízko. Navíc, jestli i ona sama byla nemocná...
 Gertruda 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:27:07)
A mámě přeju brzké uzdravení!
 ..mira.. 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 15:12:59)
Ananto, nepřemýšlela jsi o tom, jestli tyhle reakce nemá od tebe? Už jsi tu pár příspěvků o své dcerce psala a na mně to působí tak, že její "oploštělé" reakce jsou zrcadlem tvých reakcí na to, když dcera hodně mluví o něčem, co tě nebaví a nezajímá. Myslím, že není fracek, jen má možná pocit, že tyhle reakce jsou správné. Nemluvě o tom, že je to malé dítě, hovory o nemocech a vážných diagnózách často uvedou do rozpaků i mnoho dospělých a nevědí, jak vhodně reagovat, dítě se to musí teprve naučit - vhodnou formou, od dospělých.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 15:25:58)
Miro,

ano, přesně to mě taky napadlo.

U Ananty vnímám na jedné straně velkou vnitřní poctivost, a na druhé straně takovou až starozákonní přísnost a tvrdost.

Ona má odvahu být "svá" i za cenu toho, že jí to přináší značné nepohodlí, ale zároveň mám pocit, že to, jak je přísná sama na sebe, tak jí to bere určitou shovívavost vůči ostatním.

Nic z uvedeného nemyslím negativně, jako dominantní tam vnímám tu poctivost a Ananta je mi sympatická, jen to dávám jako podnět k zamyšlení.
 Ananta 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 22:43:30)
Děkuju za reakce.

Všechno je možné, ale já mám pocit, že ona je prostě taková, od malinka.

Když byla mimino (a doteď) a bral si jí táta, tak se nechala vzít a bez reakce odjela, když ji předal mě, tak taky bez reakce, tak je to doteď. Cizí člověk, třeba prodavačka nebo u nás vychovatelka na ni nesmí sáhnout, odtáhne se a řekne "nesahej na mě já tě neznám" a to ji chce jen pohladit. Někdy mám pocit jakoby jí lidi nezajímali. Ve školce si všichni hrají na zemi a ona sedí u stolku a mluje si nebo si dělá úkolníček - pokaždé, já jsem ji ještě neviděla, když pro ni jdu do školky, že by si hrála s ostatními dětmi. Někdy výjimečně projeví o někoho zájem, vlastně dvakrát doopravdy, ale ty děti už pak nevídala. Nevím jaký je k tomu klíč. Ale jinak se nechá pomazlit - ale jen večer po čtení knížky jindy ne. Připadá mi prostě zvláštní. A na okolí působí jako nafoukaná a asi rozmazlená, ale já ji nerozmazluju. Nízká sociální inteligence (nevyzrálost možná), to je patrné, ale jestli definitivní to nevím. Nechci ji ublížit, ale nerozumím ji.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:01:52)
"Když byla mimino (a doteď) a bral si jí táta, tak se nechala vzít a bez reakce odjela, když ji předal mě, tak taky bez reakce, tak je to doteď."

a jakou reakci by sis představovala?


"Cizí člověk, třeba prodavačka nebo u nás vychovatelka na ni nesmí sáhnout, odtáhne se a řekne "nesahej na mě já tě neznám" a to ji chce jen pohladit. "

tak to je snad normální a v pořádku, proč by na ni měli šahat cizí lidi a ona si to měla nechat bez dalšího líbit?
 Alena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 23:09:18)
Ananto,nevim, spoustu věcí mi na holčičce připadá podle toho popisu ok(proc by se mela nechat hladit od cizich?)...ale ten tvůj popis na me působí chladne, hodnotitelsky...jako bys ji bodovala...jak moc vrele se k ni chováš ty?
 Lída+4 


Re: Povaha našich dětí 

(4.4.2018 13:17:19)
Ve školce si všichni hrají na zemi a ona sedí u stolku a mluje si nebo si dělá úkolníček

Ananto, jako bys to psala o mně v tom věku :-) Možná ji prostě ty hry, co hrajou ostatní děti, nezajímají, nebo jí nesedí ta skupina děti.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:27:46)
Ananto, co když ale tenhle její postoj je spíš projevem její vyšší moudrosti. Třeba je schopná zcela přirozeně běh věcí vidět ještě z většího nadhledu než ty jako rodič. Co když někde podvědomně vnímá, že je všechno v pořádku (ať už se věci vyvíjejí jakkoli).

Jak reaguje na zraněné zvíře v bezprostředním kontaktu, má potřebu pomoct, je soucitná? Mám pocit, že jsi tu psala o tom, že se projevuje velmi inteligentně, nezaostává prozatím v soc. sféře?
Tak trošku jsem měla podobné obavvy u našeho nejstaršího dítěte v předškolním věku. Dnes je empatické, na svůj věk velmi tolerantní a soucitné - pravý opak mých obav.

Samozřejmě to může být i úplně jinak.~;((

 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:10:33)
Ananto,
Tvoje dcera se chová jako normální dítě svého věku. V jejím věku dítě nechápe nemoci, infarkty, špitály, rizika, strachy dospělejch.
Pokud od ní nějakej typ chování chceš, musíš ji ho naučit. Ukázat, vysvětlit, nacvičit. Ona si fakt nic nedomyslí. To nefunguje ani u dospělejch, natož u předškoláčků.
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:38:27)
Žženo, napsalas to za mě ~R^
Ananto, možná se holka neprojevuje citlivěji, protože neví, co a jak vůbec říct a ještě aby to bylo správně. Taky ve svém nízkém věku se asi poprvé setkává s onemocněním prarodičů, takže odkud měla odkoukat, jak by se měla chovat? A ještě to teda pospojovat, že určitý typ chování je žádoucí projevit u této situace. To je hodně složité. Víš, já mám za sebou dost přísnou výchovu a přesně jak píšou holky, ty jsi ta, co jí to má láskyplně ukazovat a "netrestat" ji, když se dcera projeví jinak, než bys chtěla nebo než by bylo potřeba. Pamatuju si to u sebe, taky jsem na vypjaté situace reagovala dětsky nebo netečně a pak mě to i v té dětské dušicce mrzelo. O to víc, když jsem za určité chování dostala vynadáno, protože jsem se netrefila do vkusu a očekávání rodičů.
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 18:47:56)
Asi po mojem dědovi. Ten byl taky takový hodný.
 Merylin5 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 19:00:54)
Dítě je povahově spíš po otci, jsem za to ráda. Žádné třecí plochy mezi mnou a dítětem kvůli povaze nevznikají.
 Tizi 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 19:07:02)
Syn je spíše po mně, což je fajn, ne, že bych neměla svoje chyby, ale vycházím s nimi dobře. Jedině mi vadí jeho pohodlnost, protože se trochu bojím, aby si to ve škole zbytečně nepokazil. Má už jen necelý rok na to, aby si to srovnal v hlavě, pokud si to tedy bude schopný srovnat v hlavě ve věku, ve kterém jsem to udělala já ~:(
 Simeona+3 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 19:24:37)
Syn i mladsi dcera jsou spis po manzelovi. Obcas to drhne, z jejich lenosti rostu, jsem akcnejsi a vetsi extrovert nez oni. Prostredni je vic do moji rodiny, misty v ni vidim segru, problemy se skolou ma jako bracha. Povahu ma ale asi svou specialni -empaticky extrovert touzici se zavdecit autorite (rodice nejsou autorita), tvrdohlavy 😉
 Stáňa * 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 19:37:49)
Starší syn je vzhledově dokonalou kopií mého otce, ovšem povahově zdědil nejspíš nejhorší vlastnosti z obou stran. Je silný introvert, měl a má problémy začlenit se do jakéhokoliv kolektivu, nic ho nebaví, všechno ho se.e, on ví všechno nejlíp (čemuž ale školní výsledky ale neodpovídají, resp. učí se jen to, co ho zajímá a z čeho bude maturovat). K tomu je nepředstavitelně tvrdohlavý, laxní...narážíme na sebe denně.
Mladší je vzhledově po manželovi, je spíše extrovertní, má rád společnost, rád jí, nemá problém se skamarádit i se staršími dětmi. Takové dítě za odměnu ~:-D~:-D Teď je v pubertě, takže to občas skřípne, hlavně kvůli jeho lenosti, ale za chvilku je to zase to pohodové dítě jako předtím a je radost s ním být.

Já jsem cholerický melancholik ~t~
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:14:17)
Stano, vidis, kdybych mela podobne deti ja, tak to posuzuju naopak. Nikdy bych extroverta se snahou zapadnout v kolektivu nenazvala ditetem za odmenu:-) Asi bych s tim dost bojovala.

Jinak, to jak popisujes starsiho syna, by asi dost odpovidalo tomu, jak mne v tom veku videli mi rodice. Bohuzel za tim byla dlouholeta deprese, za tim "vse vi nejlip" sebeobrana pred neustalou kritikou okoli a za temi chybejicimi zajmy nechut se rodicum se zajmy sverit (protoze nebyly dostatecne "dobre"). Nerikam, ze je to tak u vas. Jak rikam nasim, holt jakou si me udelali, takovou me maji~t~
 K_at 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:16:28)
Len, mohu se zeptat - tva vlastni zkusenost - dite a deprese? Muzes trochu rozvinout tu situaci?
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:23:43)
Kat, co presne? To je obsahle tema. U mne osobne vidim jednoznacny zacatek ve vykoreneni z prostredi, protoze holt jsem ten hrozny introvert, ktery do kolektivu nezapada (ani po tom netouzi). Kolektiv jsem mela od skolky do konce treti tridy, pak prestehovani do prostredi, ktere mi nevyhovovalo. Pak hned za rok presun na druhy stupen v otresne skole. Puberta a jedna velka cerna dira. Na stredni uz to bylo lepsi, mela jsem velke stesti na spoluzaky, ale do konce puberty to bylo velmi smutne obdobi. Ted, kdyz se do toho obcas propadnu, tak si vzpomenu, jaka to byla nekolikaleta nepretrzita hruza.
 K_at 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:28:11)
Len, dokazes odhadnout, jak jsi se v tom cernem obdobi jevila svemu okoli?
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:32:49)
Kat, no, ja prave odhaduju, ze asi tak, jak se jevi Stane jeji syn. Neucila jsem se, nikdy, krome matiky s tatinkem, tou bych jinak neprosla. Pak jen o svataku. Laxnost, lenost, to je bohuzel priznak deprese a mam to casto i ted. V tom obdobi je ohromne tezke se k cemukoliv vybicovat. Nacez nasleduje kritika okoli a obranou je "ja vim vse nejlip". U mne teda i jen uplne ticho, ja se nehadam a neobhajuji, skoro nikdy. Ale v puberte to byla prave spis ta opozice.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:51:41)
Valkyrko, ja jednicky nemela, hlavne teda proto, ze u nas se na zadne skole nevykladalo. Delali to jen vyjimecni ucitele a z tech predmetu jsem pak mela jednicky. Coz byla napriklad i fyzika, ne jen vypravejici predmety. Na stredni pak treba prava nebo zboziznalstvi, proste to, kde ucitele meli nejakou snahu a neresili v hodine kraviny, aby pak odkazali na ucebnici, protoze to uz jsem pak samozrejme necetla.

Kamaradku jsem vzdy nejakou mela, vetsinou vic, ale opravdovou a skutecnou jen tu ze skolky a prvniho stupne. Pak na stredni take blizsi vztahy byly a vidaly jsme se i v dospelosti, ale proste to blizke kamaradstvi z ranneho detstvi uz se neopakovalo.
 K_at 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 22:58:23)
Len, dekuju.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:38:36)
Kopretinko, neboj~t~ Hlavne ho nenutte do tanecnich, to byla obsese mych rodicu, asi proto, ze oni se tam poznali a take proto, ze meli dojem, ze bez jejich asistence snad zustanu na ocet. Ja v sestnacti rozhodne na neco podobneho nemela myslenky. Uplne nejhorsi bylo, kdyz jsem takhle v tech tanecnich satech sla s mamkou po ulici a nejaci chlapi zakriceli "maminka hezci nez dcera". To mi zamavalo sebeduverou na x let. V sestnacti jsem mela pres 180cm a k tomu asi 46kg, proste vyzle opravdu nezrale na nejake pitome tanecni. Nechapu tyhle pohnutky rodicu cpat diteti zivot podle jejich vlastni sablony, i kdyz je zrejme, ze to dite je uuuuplne odlisne od nich samotnych.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:36:05)
Valkýro, zásadní je ten, kdo vybírá. Spíš než introvert/extrovert rozhoduje stabil/labil. Labil prostě odrazuje, i když by svou funkci mohl zastávat víc než dobře.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:39:44)
Asi si nerozumíme. Proč by mi neměl vadit? Za určitých okolností velmi a jindy bych to mohla uvítat. Nevím, jak to souvisí.~d~
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:55:48)
Psala jsem, že při výběru hraje víc negativní roli labila než introverze, člověk není tak přesvědčivý. A taky to, že případná labilata nemusí mít žádný vliv na plnění povinností a kvalitu provedené práce.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:05:39)
Tak mně to ale přijde docela pochopitelný, že labilita není moc populární, protože když máš s někým pracovat, tak je příjemnější, když se chová předvídatelně a nemusíš řešit jeho psychický stavy a jak na něho, aby se ho to nedotklo.
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:41:24)
Valkýro, možná je labilita u choleriků (chlapů) obdivována proto, že svým naštváním vysílají jasný signál, že si nenechají nic líbit.
Zatímco, když je labilní nebo cholerická ženská, tak schytá, že je hysterka.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:49:38)
Jak jsi přišla na to, že je to obdivováno?

V určité míře snad, ale jinak je to dost otravný.
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:53:30)
Kudlo, při nejmenším jsem se setkala s tím, že cholerismus a labilitu nikdo nedával dohromady. A pak když se podařil nějaký cholerický výstup a byl to chlap, tak mu nikdy nebylo řečeno "jsi hysterka".
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:54:57)
Tak ono když je taková ženská, tak se jí často taky nikdo neodváží říct, že je hysterka, protože by se se zlou potázal.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:17:12)
To je dost zjednodušené vnímání lability.
 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:20:09)
A tvrzení, že se všichni roděj stabilní a labilitu mohou max. získat, zjednodušení není? Vždyť je to blbost.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:31:07)
Nenapsala jsem, že se rodíme stabilní, psala jsem "jedno kdy získaná". Žádoucím stavem je stabilita, s labilitou lze pracovat směrem ke stabilitě. Labilita není definitivně daná. Labilita je porucha stability - v tomto případě.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:54:04)
madelaine,

já si nemyslím, že je to defaultní nastavení natolik, že by s tím nešlo dělat vůbec nic.

Možná je daná ta základní tendence, ale stejně jako cholerik se asi nestane lítostivým cíťou nebo flegmatikem, ale může se naučit, jak tu svou choleričnost směrovat přijatelným směrem, tak se totéž může myslím naučit kdokoli, kdo nemá v tomto směru nějakou poruchu.

Tj. i když své základní nastavení úplně nezměním, tak pokud je mi častou překážkou ve vztahu k lidem, tak se s ním můžu naučit pracovat tak, aby mi tak často nepřekáželo.
 Rodinová 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:31:41)
Val, ty pletes dohromady osobnostni typy a uroven energie, to je něco uplne jiného.
Ja jsem introvert, extroverta dokazu nejakou chvili markýrovat, ale energie na x aktivit mam dost, bez ohledu na to.
 Rodinová 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:39:57)
Jakoze nedokazes pracovat, neujedes na kole uz 60 km ...atd. cokoliv, protože se musíš prizpusobovaz extovertum?? To je pekna blbost.
Znam dost super linych extrovertu ...
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:43:08)
Rodinova, ja myslim, ze Valkyrka mluvi o prizpusobovani se extrovertum, tj. o pobytu mezi lidmi. To hrozne vycerpava a pak neni energie na nic jineho.
 Rodinová 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:46:58)
Jaky prizpusobovani se? ja jsem introvert, muz je extrovert, s kamaradama se stykame porad, jezdime s nima na dovolenou a ruzny radovánky sportovne spolecensky.
Ja nevydrzim zvanit v hospode pet hodin o nicem a veselit se, tak jdu spat nebo si cist, když uz me to nebavi a vycerpava.
Na kole nebo lyzich jsem s nima celej den. To bavi i me.

Nijak se jim neprizpusobuju a oni me taky ne.

Pokud bych radeji lezela cely den doma sama, tak jsem mozna introvert, ale hlavne lenoch ~:-D
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:49:12)
Len, taky je Valkýra dospělá, takže pokud se nechce setkávat s lidmi, tak se s nimi setkávat nemusí a může si najít takovou práci, která nebude tolik spojena s dalšíma lidma. Já bych to nedramatizovala. Nemyslím si, že extrovat přijde mezi lidi a hned má energii dolitou. Taky musí pečovat o svou psychickou stránku.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:43:45)
"Jakoze nedokazes pracovat, neujedes na kole uz 60 km ...atd. cokoliv, protože se musíš prizpusobovaz extovertum?? ."

Ano, také mi to přijde zvláštní.
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:45:04)
Valkýro, energie, pro normální život není závislá na tom, zda jsi extrovert nebo introvert. Samozřejmě ti druzí energii můžou brát nebo tě rozčilovat, ale důležité pak je, jak ty sama pečuješ o svou psychiku. Pokud odfiltruješ ostatní lidi a jiné vysavače energie, dokážeš být ty sama v pohodě a šťastná? Ty sama o sebe musíš pečovat a pak budeš mít víc energie. Samotná extrovertnost ti energii nedodá.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:46:41)
Tak hlavně zas - pokud mi něco odčerpává energii a vím to o sobě, tak mi připadá divný opakovaně se do takovejch situací cpát.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:47:55)
Ja myslim, ze se Valkyrka chce zavdecit. Prave proto jsem na zacatku diskuze psala, ze dite extroverta bych za odmenu nepovazovala. Asi bych se take snazila prekonat samu sebe. Ale kvuli manzelovi bych si teda nasili nedelala~t~
 ...j.a.s... 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:53:20)
Len, to asi jo. Chce se zavděčit lidem, se kterými by přitom nejraději nebyla. Co má z toho, že se snaží zavděčit manželovi, svým rodičům, tchýni nebo dceři v telecích letech? Nic moc pozitivního jí to nepřináší, alespoň podle toho, jak o nich tady píše. Kdyby kolem sebe měla svoje lidi, mohlo by jí být líp.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:53:20)
jj myslím, že valkýru vyčerpává hlavně ta snaha splnit očekávání druhých... rozumem už dávno ví, že je to nesmysl a má právo žít po svém, ale své podvědomí ještě nepřesvědčila a tak se tím dál trápí... pořád má pochybnosti o svých právech a své osobě, vidí se jako "vadný kus" a i když to je nesmysl, přenáší to pak i do svého chování... je to hrozná škoda, ale pochybuju, že se jí někdy povede od toho úplně oprostit a přijmout sebe sama jaká je...
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:36:29)
Já si ale myslím, že řada těch "očekávání" je jen ve Valkýřině hlavě a že je ti lidi kolem ní ani nemaj.

Nepřipadá mi reálný, aby VŠICHNI lidi, se kterejma se člověk za svůj život potká, byli psychopati napření tímto směrem a tak moc koncentrovaní na toho člověka, aby VŠICHNI trvali na tom, že má bejt takovej, jakej není, a neustále ho za to trestali.

Myslím, že Valkýra si to svoje peklíčko už delší dobu vytváří sama. Chápu, že třeba nepochopení v dětství od těch nejbližších je asi krušná věc, ale nechápu, když už si to takto inteligentní člověk uvědomuje, jak je možný celoživotně v tom "zamrznout" a nic s tím nedělat, jen pořád dokola léta a léta opakovat, jak mi ten svět nerozumí a jak se ke mně chová hnusně a jak může za všechno, co se mi nedaří.

A nejhorší na tom je, jak moc je to předvídatelný i do budoucna (už od začátku bylo vcelku jasný, že jí - aspoň v jejích očích - bude ubližovat dcera, zeťák, jakejkoli případnej další zeťák a i vnoučata, pokud nějaký budou). A jak moc velkej nepřítel je ten, kdo na její lví podíl na celý tý situaci poukáže.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:40:50)
Hlavne to prekabatovani je maximalne psychicky narocne, prakticky neustaly stres a neverim, ze se to neprojevi nakonec nejakou vaznou fyzickou nemoci. Mozna je to pohodlnejsi pro okoli, ale rozhodne ne pro dotycneho. Mne osobne to za to treba nestoji.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:45:22)
Len,

ale já jsem neměla na mysli žádný "překabáťování", jen to, že se třeba cholerik nesnaží předělávat na flegmatika, ale místo toho, aby na někoho začal řvát nebo ho praštil, tak jde vedle do pokoje, do něčeho kopne nebo jde třeba do kůlny naštípat dříví.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:46:33)
Kudlo, jo, tak to jo, to provozuju, kdyz to jde. Ja reagovala na Madelaine.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:50:15)
Len,

já si myslím, že jsme každej jinej a máme právo jiný i zůstat, ale protože nejsme na světě sami, tak máme zároveň povinnost určitejch ohledů k okolí, pokud s ním teda chceme vycházet.

Tj. mi přijde logický, že se na jednu stranu nebudu zgruntu předělávat a nikdo ani nemá právo to po mně chtít, ale na druhou stranu se můžu v těch svejch mantinelech pohybovat tak, aby tam zbylo místo i pro ty druhý a necítili se blbě. Stejně tak jako oni nemaj právo válcovat mě, tak ale ani já nemám právo válcovat je.

A to říkám jako člověk, kterej ve svým chování musel udělat dost zásadní změny, a nejen že to šlo, ale bylo to hodně k lepšímu (aniž bych musela měnit svý "tovární" nastavení).
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:42:52)
Madelaine,

myslím, že jsem snad jasně psala, že "POKUD je mi častou překážkou ve vztahu k lidem,"

tj. nikoli o situaci, kdy mi to vyhovuje,

"tak se s ním MUŽU NAUČIT PRACOVAT tak, aby mi tak často nepřekáželo" tj. nikoli se překabátit.

Mám pocit, že jsi vůbec nečetla, co píšu, a rovnou si tam promítla něco svýho.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:38:58)
Já jsem nepsala, že se s nima NEDÁ vyjít, akorát že jsou asi míň předvídatelný (protože je rozhodí podnět, kterej je pro "stabilního" člověka v pohodě, a asi se to těžko odhaduje).
 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:42:31)
Kudlo,
s labilními povahami v 95% případů vyjdeš stejně jako s těmi stabilními. Nejsou to žádné iracionální uzlíčky nervů, ve většině běžných situací reagujou jako normální dospělí lidé. Jo, maj svoje bolístky, jo v krizovkách je to třeba naročnější, ale zas z nich nedělejme nějaký chudáčky, co by se měli léčit.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:45:27)
Žženo,

pak by asi bylo na místě definovat, co je vlastně tou labilní povahou myšleno, protože je dost možný, že si pod tím každá představujeme něco jinýho.

 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:48:56)
Kudlo,
no tak melancholici i cholerici mají ve svém temperamentu prostě labilní podtext. Přesto to neznamená, že každej melancholik nebo cholerik je nepředvídatelný zvířátko vláčený nepředvídatelnými náladami. Zkrátka nějak prožívají. V drtivé většině případů pořád v rozmezí společenské normy. Nejsme stroje.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:48:46)
No jasně, škodí to především jim samotným.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:50:12)
Ano, protože je to cesta ke svobodě. K osvobození se od strachů, a tím i možnost využívat naplno svých talentů a předností, naplno se realizovat a být spokojený.

Není to jako narodit se bez ruky, ruka už mi nenaroste, ale s labilitou se pracovat dá. Svádí mě to přirovnat k imunitě, taky je žádoucí se z nedostatečné imunity dostat k imunitě dobré.

Mohlo by se zdát, že daň za netradiční uvažování, je určitá míra lability, ale já si spíš myslím, že netradiční uvažování (vysoká inteligence), potřebuje mnohem více použitelných nástrojů k udržení stability, než by potřeboval průměrný jedinec.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:52:11)
Pumo,

ano, v zásadě souhlas.

A s tím narozením bez ruky - s tím už nic nenaděláš, ale můžeš se naučit to nějak kompenzovat tak, abys tu ztrátu pocítila co nejmíň, a myslím, že s povahovejma vlastnostma je to dost podobný.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 13:56:31)
Ano, ale tam kompenzuješ (u té ruky). U lability se dostáváš k výchozímu "dokonalému" nastavení - stabilitě.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:01:35)
...jako že tam nemusíš kompenzovat něco, co chybí, protože to je, jen v balastu odstranitelného.
 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:35:04)
No ale bez ruky se rodí jeden z tisíců.
S labilitou... každej druhej?
Tedy je otázkou, zda je to opravdu něco, co se musí léčit a kompenzovat.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 14:45:39)
Nemusí se to léčit, ani kompenzovat, nemusí se s tím dělat nic, je to na každém z nás. Labilita nijak nepřispívá ke spokojenějšímu životu a zdraví taky ne.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:49:26)
To je škoda a rozumím ti. Je ale ghodně lidí, kteří dokáží odfiltrovat z dojmu nervozitu, nebo pro ni mít pochopení a snad i díky ní získat sympatie. Asi potřebuješ hodně specifický kolektiv, tak trvá, než si tě najde.:-) A já ti přeju, aby ti v něm potom bylo o to líp!~:-D~;((
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:52:11)
Tak ja zase pohovory umim docela dobre, videla jsem nekolik zapisu z mych pohovoru, kde mne popsal HR clovek jako "bubbly", coz je extrovert a bavic~t~ Ja jsem dobra herecka, kdyz chci. U nas je problem se hlavne k pohovoru dostat, protoze si neumim vymyslet a vychvalit se do nebes v CV a doprovodnem dopisu.
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:47:00)
Madelaine,

ale introvert přece neznamená, že musí být nutně nad věcí.

Naopak si myslím,že si se spoustou věcí často lámou hlavu mnohem víc než extrovert, kterej to v příští minutě hodí za hlavu.
 Puma 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:07:18)
Myslím si, že žádoucí je směr od lability k stabilitě, labilita je získaná (jedno kdy). Takže jestli jsme během ranného života dostali "na prdel" a jsme labilní, máme teď šanci se vědomě posouvat k stabilitě jako žádoucímu vývoji.
 Žžena 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 12:15:17)
Labilita není získaná. Je vrozená, stejně jako stabilita.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:03:23)
Valkyrko, spis jsem myslela sama pro sebe jako rodice. Extrovertni dite do urciteho veku potrebuje doprovod:-) Jinak jednodussi to samozrejme maji, je jich vetsina, svet je na ne nastaven. Ale ve svem okoli mam spoustu pracovne nadmiru uspesnych introvertu, takze tole me az tak netrapi.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:47:57)
Valkyrko, tak to u nas nehrozilo, protoze uz ten nastup do skoly je tak ranny, ze podobny vzorec by bylo tezke nasledovat. Ovsem most jsem nikdy nehrala a ani bych to neumela. Se mnou maminka socializovala az az a stejne to zadne vysledky nemelo. Jsou to hlavne geny.
 vlksvajglem 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 19:51:32)
Starší syn je celý já. V dobrém i zlém mi zrcadlí mě. Jen já jsem byla v dětství víc pohodář. Mladší syn se zatím jeví povahově spíš k manželovi. Myslím, že jsme si to spravedlivě rozdělili :-).
 Markéta 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 20:48:07)
Starsi syn ma podobnou povahu a chovani jako ja. Coz vede k tomu, ze ackoli jeho chovani rozumim, jsme casto v sobe. Mladsi je uplne jiny, s nim je to daleko jednodussi. Ovsem deli je7 let, tak uvidime, co bude.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 21:03:45)
Oba jsou mix, každý zdědil část nejlepších vlastností nás dvou. Máme tedy ty nejbáječnější děti pod sluncem.
 TaJ 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 23:01:15)
Šuplíku, jo, to přesně sedí i u nás, rozumím mu daleko líp, než jiní, na druhou stranu mezi námi vzniká víc konfliktů a třecích ploch...manžel je spíš typ "moudřejší ustoupí a nebude se dohadovat, i kdyby měl pravdu", zatímco my se synem se budeme do krve dohadovat a snažit se dokazovat, že my jsme měli pravdu~;) , myslím, že člověka podvědomě na druhém nejvíc štvou právě ty nedokonalosti, které má on sám...
 Blanče 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 22:33:26)
Fyzicky jsem se naprosto neprosadila, řekla bych, že jediné, co děti mají po mě je velký zadek a to, že jsou relativně malé - ale totéž má bohužel ve svém portfoliu i MM, takže u nás je fyzicky jistý tatínek, maminka neznámá:-). Z dalších věcí si vybrali dobře - oči (nejen barvu, ale i schopnost žít bez brýlí) a krásné hnědé vlnité vlasy po MM, sluch a bezvadné zuby do vysokého věku po mě. Povahově mix, nejvíc se hádají samozřejmě s tím, komu jsou povahově podobnější. U kluků je mazec sledovat gesta, intonaci, pohyby...nejstarší je 22 let od MM, mezi kluky je 10 - jsou fotky, na kterých poznáme který je který jen podle oblečení, okolí, klidně mohou své podobenky ze stejného věku měnit všichni tři (a to i pro lidi blízké).
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:01:43)
mrňavka se taky nad fotkama své sestry hádá, že to musí být ona, taky musíme fotky rozlišovat podle oblečení, prostředí a okolních lidí, holky jako takové jsou naprosto zaměnitelné :-)
 TaJ 


Re: Povaha našich dětí 

(2.4.2018 22:48:57)
Ananto, hezké téma....u nás je syn vzhledem spíš po manželovi, zato povahově jednoznačně po mně, což v důsledku vede k tomu, že na jednu stranu mu naprosto rozumím a zcela chápu jeho reakce a přístup ke všemu, ale na druhou stranu mě přesně to samé občas neskutečně vytáčí...přitom si pak vždycky říkám, že nemám proč se na něj zlobit, když jsem vlastně úplně stejná...má po mně tu schopnost vším se nadchnout, ale málokdy to všechno dotáhnout do konce, což mě u něj někdy štve, ale nemám mu co vyčítat, nejsem jiná...na druhou stranu má stejně jako já schopnost radovat se a nadchnout se i maličkostmi a nedělat si hlavu, když občas něco úplně nevyjde podle plánu, což je moc fajn, manžel se tohle v podstatě tak trochu teprve učil ode mne...měl rád když všechno co dělal, dopadlo dokonale a pokud se něco nepovedlo na sto procent, tak se tím pořád zaobíral, proč a jak a nač...syn a já jsme v tomhle jiní, prostě v zápalu nadšení nějakou tu nedokonalost přejdeme, řekneme si, no jo, mohlo to dopadnout hůř a jedeme dál... moje mamka vždycky říká, že on je stejný, jako jsem byla já jako dítě...je taková trochu tryskomyška, všude je ho plno, do všeho se vrhá s nasazením a zápalem, vším se nadchne, ale ne vždycky to dokončí, dělá několik věcí najednou, odpovídá nám na něco, ale zároveň mluví úplně o něčem jiném....poznávám se v něm fakt hodně~:-D
 zen 


Re: Povaha našich dět  

(2.4.2018 23:11:37)
U nas to mame uplne jasne. Dcera je cely tatinek a syn je po me. Je to videt na prvni pohled a i povahove se nam hodne podobaji. Se synem si lepe rozumim jsme si bliz mame podobne zajmy vim co na nej plati a co potrebuje. S dcerou jsem dost tapala. Kdyz byla mala tak jsme mely problem. Ja jsem introvertni povahy a ona spis extrovert co potrebuje kolem lidi.Po te co mi tahle skutecnost dosla a ona sama mohla vic mezi lidi ,tak se nas vztah hodne zlepsil. Ja se ji snazim vyjit vztric a nechat volnost a ona se snazi abychom se mohli spolehnout. Tak zatim tuk, tuk, tuk, Puberta ted obcas mava s objema , tak snad to vsichni nejak prezijeme. :)
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 9:58:08)
po mně není ani jedno - teda všichni mají něco ze mne, ale je to naučené, získané... přirozenou povahu (naštěstí) žádné z nich nepodědilo ~;)
nejstarší dcera je hodně po manželovi a jeho mámě, pro mne je to nepochopitelné stvoření, na které spíš koukám z dálky a pozoruju, fascinuje mě, zasahuju jen v těch oblastech, které vidím u manželovy rodiny jako průšvih - sebevědomí, pesimismus, neochotu přijímat nové věci... s přičiněním dalších lidí (hlavně třídní na zš ~s~) se mi to, myslím, celkem daří - je to poměrně sebevědomá, cílevědomá holka, minimálně navenek umí svou nejistotu skrývat...
syn je vzhledově do mé rodiny, povahou je hodně po mém otci (jsou i narození ve stejný den, jen je dělí 54 let)... občas mě přivádí k šílenství, ale zase mu rozumím, vím, jak to myslí, chápu jeho myšlenkové pochody a vlastně mi pomohl i pochopit lépe mého tátu... cítím tam nějaké "genetické propojení" :-)
a mrňavka je stvoření z jiného světa, nedokážu říct, po kom je, je velmi svá, opět ji spíš pozoruju zvenčí, aniž bych se do ní dokázala vcítit, je velice extrovertní, přímá, neustále mě překvapuje :-)

každý z nich je jiný, ale každého z nich miluju stejně a přitom každého jinak ~s~... vycházím s nima velmi dobře, jen nesmím zapomínat, že na každého platí něco jiného a ke každému musím přistupovat jinak, někdy to není snadné, ale zase je to op to zajímavější
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:54:50)
jj, když vidím dceru, je to jasná tchýně, na první pohled nemá z mé rodiny nic než moje tmavé oči... neteř je velmi podobná svému dědovi (mému otci), je po něm světlovlasá, modrooká, s mámou (mou sestrou) nemá nic společného (ta je tmavý typ, stejně jako já)... a když jsou holky někde spolu, každý v nich vidí jasné sestry, od malička ~d~ ~:-D
a syn je zase podobou celý po mé mladší sestře a přesto když vidím fotky svého táty z dětství, je tam ta podoba velmi výrazná (jen syn je tmavý po mně) - já i sestra jsme na první pohled jasně po matce, s otcem nemáme téměř žádné společné rysy (alespoň na první pohled viditelné)
 Kudla2 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:57:16)
já se přiznám, že po tom vůbec nepátrám, a pokud to přesáhne rámec lehce pobaveného zjištění, že tento úsměv je přesně stejnej jako u babičky z tatínkovy strany, tak to považuju i trochu za škodlivý.

V tom smyslu, že to pak může budit emoce ve stylu "toto dítě je mi míň sympatický, protože je celá tchýně, kterou jsem nemusela/protivnej tchán".
 Monty 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:05:07)
Kudlo,
no, ono někdy není třeba pátrat. Někdy je ten povahový rys, který byl u jednoho rodinného příslušníka velmi výrazný stejně výrazný u dítěte.
Syn má třeba povahové rysy mé nebožky babičky a protože nikdo jiný v rodině takový nebyl a není, tak o tom ani není potřeba moc přemýšlet. ~;)
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:13:42)
za sebe musím říct, že je to naopak poměrně důležité sledovat podobnost, dá se pak ledacos odhadnout a s dítětem podle toho pracovat... kdybych u nejstarší neodhadla podobnost s tchýní, nenapadlo by mě, jak pracovat s jejími pocity, nechápala, bych, proč se v kolektivu straní, přestože je v něm ráda a dokáže lidi snadno přečíst, nenapadlo by mě, že je v tom strach z přijetí, nesnažila bych se tak usilovně zapracovat na sebevědomí a na schopnosti se prosadit...
kdybych u syna neodhadla povahu svého otce, nenapadlo by mě, že naopak nesmím podporovat jeho sebedůvěru, ale musím ho uzemňovat a učit, že ne všechno vidí na první pohled správně, že má velmi zbrklý úsudek... u obou jsem cestu k výchově (spíš možná vedení) hledala poměrně snadněji, než u mrňavky, kde nevím, odkud se ta její povaha vzala, je pro mne naprosto nečitelná a nejhůř hledám jak na ni...
a jak už jsem psala, moje city k dětem nejsou nijak ovlivněny city k jejich "předlohám", naopak k otci jsem si našla cestu až přes svého syna :-)
 Sam01 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:15:14)
Val,
mám doma to samé. Když se syn narodil, byl velmi podobný manželovi. Mám i poměrně stejné fotky,kdy mají v puse i ten dudlík kopretinu. Jediný rozdíl je,že jedna fotka je černobílá a druhá barevná.
Docela dlouho vypadal syn jako manžel,ale v pubertě hrozně vytáhnul a úplně se změnil. Manželovi syn podobný téměř není. Vypadá,ale jako úplná kopie mého otce. Mám doma fotky táty z vojny a syn je jeho věrná kopie. A co je nejhorší nejenom vizuelně,ale i povahově. Po této zkušenosti tvrdím,že část věcí je prostě daná a nezmění se ani výchovou. Zvláštní je,že tak,jak je můj syn podobný mému otci,tak nikdo z nás dětí není. Prostě to přeskočilo ob generaci.
 Len 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:17:32)
U nas podoba preskocila dve generace, muj syn je cely muj deda. Nejspis i tak vyroste, deda mel pres 190cm a muj tatinek ho nedorostl, muj bratr skoro, muj syn mozna i preroste.
 Sam01 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 11:24:59)
Len,
syn dokonce manžela i mého tátu přerostl. Manžel i táta mají 186 a syn někde mezi 188-190 cm.
Někdy kolem 16-roku zdědil manžel po synovi asi troje boty. Koupili jsme je synovy, protože mu skokově vyrostla noha a on jí měl za měsíc zase o číslo větší.
 Pole levandulové 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:32:14)
Kdyz to zjednodusim, tak syn je hodne po mne, s obcasnymi prvky tatinka, dcera je cela tatinkova rodina, ale cim je starsi, tim se ji s tim dari vic pracovat, za coz jsem uprimne rada. Oni jsou takovi samozeri s vecnym pocitem ublizeni, ktere nikdo nechape a vsichni jim ublizujou /ciste subjektivne, objektivne jima samozrejme kazdy vychazi vstric az nadprumerne/. Manzelovi trvalo nekolik let psychoterapie a intenzivni prace na sobe, nez se mu z tohoto nastaveni podarilo z velke casti vymanit, s dcerou pracujeme, co to da, ale nekdy teda prekvapi.
 kysnutá knedla 


Re: Povaha našich dětí 

(3.4.2018 10:37:58)
Starší syn - jasný Slováčisko, všetko namiešané hlavne od rodiny mojho táty. Uff, je to drina.
Mladší syn - jasný Čech (manželovo zrkadlo) a je to s ním tak úžasne jednoduché! Takých detí by mohol mať človek aj 7.
Dcéra - uvidí sa.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.