| Monika (syn 5 let, dcera 8 let) | •
 |
(26.5.1999 14:32:44)
Nevím si už rady, jak své dvě děti "dát" dohromady. Opravdu mám někdy pocit, že ve vzájemném vztahu k sobě jsou mnohem hrubší, než ke svým vrstevníkům a kamarádům. Jsou dny, kdy se bezvýhradně zbožňují a nedají jeden bez druhého ránu a kují pikle proti všem. A jindy by snad ani nemohli být spolu 5 minut v jedné místnosti, ať už sami nebo s dospělým, aby si nedělali samé naschvály. Nejsem zastánce tělesných trestů, raději se snažím jim domluvit, pokud to nezabírá, přijdou na řadu zákazy, ale nějak to nezabírá. Sama mám sestru /o 4 roky mladší/ a nevzpomínám si, že bychom měly spolu v dětství výrazné konflikty. Jestli je v tom rivalita starší - mladší, navíc umocněná rozdílným pohlavím..? Vždy jsem měla pocit, že dcera při narození svého bratra byla pyšná (i když v té době jí byly 3 roky) a hrála si na chůvu, bohužel čím jsou oba starší, tak se nějak jejich vzájemný vztah kazí. Co s tím?
|
| Jiří Rokyta, syn a dcera | •
|
(4.6.1999 12:23:32)
Ani já už nevím co si počít. Mám dvě děti, syna 11 a dceru 10, a už zhruba od svých 5 let se velice surově mlátí. Hlavně syn dceru, ona jeho zase nevybíravě provokuje. Zpočátku jsme zkoušeli vyšetřovat, stanovovat míru zavinění "účastníků sporu", trestat. Po letech jsme rezignovali, s vyjímkou případů ohrožujících zdraví (syn kope ležící dceru do hlavy) už nezasahujeme. Hlavním důvodem pro rezignaci asi byl fakt, že jsme zjistili, že se dcera masochisticky nechá zmlátit, aby pak mohla pozorovat, jak je trestán syn. Nic, ale absolutně nic nepomáhá. Přitom s jinými dětmi se oba snáší velice dobře, milují miminka, mají spoustu přátel ... Poradí nám někdo, co dělat ?
|
| Laďa Jurutka | •
|
(5.6.1999 23:33:35)
Nejsem sice promovaný psycholog, ale myslím si, že by se věc mohla mít takto : Děti se učí způsobu jednání s druhými napodobováním vztahů, které vidí ve svém okolí t.j. ve většině případů u rodičů. Myslím si, že by stálo za to zkusit změnit způsob komunikace mezi rodiči t.j. nekritizovat se navzájem, brát menší rodinné havárie s humorem a dávat najevo otevřeněji před dětmi vzájemnou lásku. Pak by mohlo být jen otázkou času, kdy si děti začnou přebírat do svého chování ke svému sourozenci tyto nové motivy.
|
| Monika (syn 5 let, dcera 8 let) | •
|
(14.6.1999 12:03:06)
Samozřejmě, že děti jsou obrazem svých rodičů, s tím nelze než souhlasit. Ale dovolím si oponovat, že v mém případě snad doma nemohou nic "okoukat". Mám velice spokojené manželství a pokud se objeví nějaké problémy, tak je určitě neventilujeme před dětmi a už vůbec své děti do nich nezapojujeme.
|
|
|
| Lenka , syn (11),dcera (9) | •
|
(21.1.2000 12:30:23)
Měla jsem podobnou zkušenost, s tím rozdílem, že jsem už 6 let rozvedená a poslední rok bydlím v jednom domě s rodiči. Takže jsem musela slýchat, že žádné jiné děti s k sobě takto nechovají. Omyl. Téměř všechny.
Já jsem to vyřešila tak, že je prostě neustále zaměstnávám, ale pokud možno odděleně.
Nebo při případném blížícím se konfliktu je od sebe jednoduše pošlu pryč (máš spoustu elánu a nic na práci? spočítej si nějaké příklady, vyluxuj, vynes koš, ukliď si psací stůl, pomoz mi umýt nádobí ap., hlavně ne spolu)
A jinak máme neustále co dělat : kroužky, kino, plavání, cvičení, kolo, sem tam výlet a pokud to chceme stihnou nezbyde ny nic jiného jednoduše čas.
|
|
|
| Majka Sulcova, 2 male deti | •
|
(12.6.1999 23:45:23)
Mila Moniko,
mam sice malinke deti (Adamek pul roku, Zuzka 4 a pul), ale urcite mne cekaji podobne boje. Dopredu se na to chystam a Vam doporucuji precist knizku od Martiny Drijverove "To prvni a to druhe dite". Myslim, ze tam trochu odpoved najdete.
|
| Monika | •
|
(14.6.1999 12:07:41)
Díky za nápad, knížku zkusím sehnat. Třeba se opravdu něco z ní dá "aplikovat".
|
|
| Martina Tymonková, 2 kluci | •
|
(20.6.1999 17:24:23)
Majko, prosím vás, poraďte mi taky, jak sehnat tu knihu, hlavně kdo ji vydal. Před rokem mi ji doporučili v pedagogicko-psychologické poradně, ale nepodařilo se mi
ji půjčit ani koupit. Možná by šla objednat přes internet, ale musela bych znát aspoň vydavatele. Děkuji!
|
| Markéta Šiplová, dvojčata - kluci | •
|
(17.8.1999 13:34:51)
Knihu To první a to druhé dítě vydalo nakladatelství Motto.
Adresa:Na sypčině 12, Praha4, 14700. Toto nakladatelství vydalo ještě dvě zajímavé knihy, které se zabývají sourozeneckou láskou. Je to kniha Giseli Preuschoffové Nevím, kde mi hlava stojí a kniha Evy Rheinwaldové Jak vychovat šťastné dítě. Obě knihy doporučuji k přečtení.
Markéta
|
|
|
|
| Alena | •
|
(6.8.1999 21:41:30)
Mám dvě děti. Synovi je 12 a dcerce 8 let. Přesně jsou od sebe 3 a půl roku. Dalo by se říci, že je to ideální věkový rozdíl. Ne vždy. Když se dcerka narodila, syn doslova dělal chůvu. Mě bylo dost zle a bývalý manžel za moc nestál. Já měla vysněného staršího syna coby ochránce křehké něžné holčičky. Všechno bylo skvělé, než se z poslušné holčičky stala osůbka s vlastním pohledem na svět a vlastními představami. Ačkoli jsou syn a dcera sourozenci jedněch rodičů jsou povahově oba rozdílní. Z částí dědičností a z části vzhledem k pohlaví. Zde si myslím, že může být základní kámen úrazu. Pokud je jedno dítě dominantní a druhé sebou nechá tzv. vláčet a je smírné s plány druhého na úkor vlastních, je vše v pohodě. Pokud se obě děti snaží o vlastní individualitu bývá to občas i s pláčem. Pryč jsou doby, kdy jsem brečívala zoufalá co s nimi bude, jestli se mi ve spánku neutlučou navzájem. Dnes vím, že se semknou v jedno tělo, když je to potřeba a jdou každý vlastní cestou, když mají volnost. Těší mě vědomí, že mi budou jednou oporou ruku v ruce a přitom se ani jeden ve světě neztratí pro svoji malou průbojnost. Nechte svoje děti, ať si zkouší prosadit svůj názor u sourozence, je to dobrá průprava na jejich následné boje se svým okolím. Dbejte jen na to, aby boje nebyly jednostranné a aby se ani jedno z Vašich dětí nedalo na cestu věčného ústupu. Já jsem tímto způsobem dokázala zocelit neprůbojnou dcerku v docela slušnou "rváčku za pravdu" a Vám držím palce a přeji pevné nervy!
|
|
| Jola,syn,dcera,dcera | •
|
(8.8.1999 1:53:08)
Byla jsem kdysi bláhová a snažila se o nemožné - "dát" svoje děti dohromady. Moje děti syn-2 dcery se narodily s 4,5-5 letým věkovým rozdílem. Dokud ¨byla "prostřední"dcera malá, byla to senzace.Syn se změnil v "ochránce",který byl snad pozornější než já. Problém nastal,když si - tehdy malá uvědomila, že ona je "ONA".Najednou bylo všude dost křiku,volání co kdo smí a co nesmí a já si začala připadat jako rozhodčí. Moje nervy se vytratily a já hledala radu u svojí babičky. Měla dětí 7 a já se jí ptala jak to,že se všechny dožily dospělosti.
-já občas měla strach jen si jít lehnout,abych se ráno "dopočítala".
Babička sice nebyla z pohádky,ale prozradila mi přímo kouzelný recept."Nech je jít jejich cestou a podle jejich.Ty jsi jenom takový "patník". Poraď jim až si pro radu přijdou, občas jim poskytni námět na přemýšlení - a jinak je nech ŽÍT. Nikdy nebudou takové, jaké je chceš mít, vždycky budou svoje.Stačí,aby věděly ,kdo je jejich rodina."
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)