| kysnutá knedla |
 |
(8.10.2017 22:38:16)
Rada by som napísala že som sa pyšne vyflákla na žehlenie a pod. (na okná som sa už dávno, tie sú mi dosť ukradnuté), bohužiaľ u mňa nastala skoroľahostajnosť z iného súdka - zakázala som si stresy a obavy z budúcnosti mojho staršieho syna. Či sa polepší, či bude plus mínus rovnaký, alebo sa ešte viac pokazí..?
Užívam si to dobré a cielene to vyzobávam a opájam sa všetkým krásnym a príjemným čo vidím/cítim/zažijem.
A v tom opojení sa potom ľahšie (avšak nie ľahko!) nadnesiem nad realitu mojho vzťahu so synom...
|
| kysnutá knedla |
|
(8.10.2017 22:51:30)
ups, teraz som si všimla, že téma je v Šoumenkách a moj príspevok je tým pádom dosť mimo...
Mám pocit, že niekedy tu bola reč o možnosti vymazať vlastný príspevok, vtedy som ale tomu nevenovala pozornosť, a tak neviem ako na to ... 
|
|
| K_at |
|
(9.10.2017 8:01:00)
Svynko, nevim, kolik je tomu tvemu potizistovi. Ale vydrz. Oni ti kluci nekdy fakt zblbnou a chovaji se jak trotlove. 
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 8:04:46)
Kat, ešte len 10 rokov (a už mi /slovne/ toľko naubližoval...)
|
| K_at |
|
(9.10.2017 8:06:49)
Ajaj, to me mrzi. A je takhle slozity od malinka?
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 8:34:00)
Kat, zložitý je od veku 3-3,5 roka - keď sa narodil jeho súrodenec (ten je - na rozdiel od neho - hotový anjel. Moja mamka vraví že "až neprirodzene poslušné dieťa").
Na súrodenca sa strašne tešil, a vlastne si ho užíval aj následujúce cca 2-3 roky. Ale hoci ho mal rád, už ked som bola tehotná, tak sa začala prejavovať jeho zvláštna povaha.
Narodil sa predčasne, 5 dní nezažil pohladenie, možno tam to začalo...?
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 8:44:33)
Tak a teraz sa vzdialim, idem s najmladšou vonku. A hlavne nechcem Kambale pleveliť povodne odľahčenú diskuziu
|
| Cimbur | 
|
(9.10.2017 9:24:49)
To je myslím v pohodě, to plevelení, Kambi už má jinou diskuzi a jiný starosti.
|
|
| K_at |
|
(9.10.2017 9:25:40)
Plevel. To je ok. A tohle je dost zasadni vec.
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(9.10.2017 10:51:51)
Svynka,plevel si co chces a jak potrebujes. Od toho tu ty diskuze jsou. Kamaradka měla stejný problém s dcerou,psycholožka doporučila udělat ji její prostor,kam může jen ona,bez sourozence,kterého ma rada,ale zatezuje ji a pretezuje smysly. Kupodivu to fakt zabralo
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(9.10.2017 8:11:50)
Buchli, jojo, kecy na tema "jsem ti ukradena, nezalezi ti na mne, kdybys me mela rada, tak bys..., vubec te nezajima, ze..." Taky to znam. Ve chvili, kdy ma pretlak, to zni litalo....
|
|
|
| Cimbur |
|
(9.10.2017 8:16:38)
Svynko, moje desetiletá taky občas řekne nehezký věci. Ale vím, že je to dítě, a že mě má strašně ráda a potřebuje mě, vůbec si to neberu osobně.
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 8:25:16)
Cimbur, ja som si práve nie istá či ma má rád...
Buchli, čo hovorí? No, rozne. Ak plače u tatínka, že
"proč si si JÍ vybral za manželku, proč právě JÍ..." - to je ešte "Ok"
ale keď už mi povie, že raz ma i tak zabije...
Sama nechápem, že som to tu napísala, doteraz to nevedel nik okrem MM... 
|
| K_at |
|
(9.10.2017 9:21:52)
Svynko, pokud ma az takove reci, zacala bych to resit s odborniky. Chova se jako bys byla jeho macecha. Ne maminka. Ale rozhodne to je fakt na povazenou.... Drz se, to je opravdu tezka situace.
|
| K_at |
|
(9.10.2017 9:23:49)
A jeste teda- dokaze ti rict, proc si te muz nemel brat? A proc by te chtel zabit?
|
|
|
| Cimbur |
|
(9.10.2017 9:26:43)
Tak tomu nerozumím, to podle mě bez odborníka nevyřešíš. Jaký je vztah tchánovců k tobě? Vy spolu bydlíte, že. Není to třeba tak, že oni tě nějak vnitřně tak úplně neberou, sice to nějak nevhodně neventilujou, ale je to v nich a děcko to cítí a přejímá?
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:03:09)
Holky (Cimbur, Kat) - narýchlo : (neviem kolko mi dcéra dovolí napísať)
- nielen na mňa je slovne alergický. Už viackrát sa vyjadril že mu VADÍ MAMINKA A BRÁCHA. Čo ale neznamená, že by sem-tam neprestrelil aj na adresu jeho milovaného tatínka. Keď chytne amok (našťastie, je ich čím viac, tým menej), tak neváha použiť slová ako (až sa to hanbím napísať) "hajzle" "tlusťochu".
Mne syn vyčíta hlavne to, že "všechno vždy pokazím" - napr. hrá na mobile a ja mu to preruším, chcem po ňom nejakú domácu prácu a pod.
Včera som po ňom chcela aby si z tašky vybral všetko, čo nepotrebuje (mal naviac 2 knižky a 6 zošitov). Kvoli tomu strašné scény 
Ešte mi často vyčíta že sa mu "vtírám". To ma vždy tak zabolí! Napr. zvýši maso od obeda, večer sa ho opýtam, či chce k nemu uvariť nejakú prílohu, tak zahučí "Proč se mi zase vtíráš?!"
Nie je to tak, že by som mu ponúkala x jedál, x variánt a snažila sa mu posluhovať. Jemu stačí jediná otázka, ponuka, aby to bral za vtieranie...
V kolektíve funguje. Asi na jedničku, keďže zo všetkých tohtoročných aj minulých táborov nosí pochvaly typu "za pomoc ostatním" "za chování" "za znalosti".
Vlani dostali novú, veľmi prísnu a ráznu učiteľku. Mala som strach ísť na rodičko (individ. pohovory) no miesto prípadnej kritiky chvála hneď v úvode: "Máte úžasnýho syna, já ho miluju!" Som skoro odpadla.
Inak syn zbožnuje autority, a krúžky si navolil podľa toho kto ich vedie. Takže u neho zabodoval prísny učiteľ karate, prísna učiteľka na florbale, ešte prísnejší inštruktor na prírodovednom krúžku a jediná nie úplne prísna osoba je na skautoch.
Ja sa síce snažím o doslednosť, ale prirodzenou autoritou fakt neoplývam, dobre sa po mne dupe, asi ho to rozčuľuje, že som "slabá". Vlastne - slabá bez úvodzoviek.
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:05:19)
"čím viac tým menej" - tak tam malo byť "čím ďalej, tým menej"
(sakra, ani príspevok si neviem opraviť)
|
|
| Buřt |
|
(9.10.2017 10:07:48)
Svynko, to je mi lito, musi te to strasne trapit.
Urcite nedelas zadne zasadni chyby, jen jste proste asi povahove nekompatibilni...
Nezkousela jsi to konzultovat s nejakou detskou psycholozkou nebo tak neco?
Co by treba pracovala s tebou i synem?
Myslim, ze se to do dospelosti utrepe, ale ted vam to proste nejak spolecne neklape. Cas to urcite trochu spravi.
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:15:51)
Burt, skúšala som 3 odborníkov a nepomohla ani alternatíva (reflexná terapia), ani klasika (klinický psychológ). Všetkým sa zdal syn "skvělej". Takže na vine bude asi predsa len jeho matka... 
|
| Buřt |
|
(9.10.2017 10:18:32)
To je opravdu zvlastni - skutecne jste asi nejak nekompatibilni.
Moc preju, aby se to srovnalo.
Jak se k tomu stavi manzel? Nemohl by ho nasmerovat trochu tak, aby tu svoji silu vuci tobe, "slabe", pouzival v pozitivnim smyslu? Neco jako, ze maminka je krehka zena a musi se chranit a opatrovat? Takhle to zni pitome, ale treba by takovy pristup mohl toho tvrdaka oslovit ...?
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:22:03)
Áno, určite sme nekompatibilní!
Čo je síce možno v rozpore s tým, že sme si v podstate veľmi podobní, až ma to desí... Veľká tvrdohlavosť a cholerickosť
už musím ísť, potom prečítam, prípadne odpíšem
|
| K_at |
|
(9.10.2017 11:11:49)
Svynko, mam jeste dva dotazy: narazil u tebe uz? A ma moznost se prezentovat jako chlap? Kdyz operuje tim vtiranim se - rozlisi slusnost? Vi, ze ho mas rada? Probehly mezi vami doma hovory.
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
|
(9.10.2017 10:09:22)
Svynko,
řekla bych, že se to v něm mele.
Tíhne k autoritám, k nějakému řádu, vyhovuje mu styl, který ty nepředstavuješ - chce být chlapák a emocionalita a city ho znervózňují. Možná se za ně i stydí. Ale na to, aby šel na vojenskou školu je ještě malej, tak to řeší takto.
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:14:46)
Monty, hrozne túži ísť na Army krúžok. Keby tam šlo len o "naučíme se jak přežít v lese", tak to by bolo Ok. Lenže tam ide aj o streľbu (airsoftové zbrane) a ja sa obávam, že ak má v sebe toĺko prirodzenej agresie (zatiaľ síce len slovnej), tak neviem či je takýto krúžok to pravé preňho. On má inak rád všetko drsné (podmienky, staré hadry, drsný prístup a pod).
|
| Monty |
|
(9.10.2017 10:25:31)
svynko,
njn, tak to asi na nějaké vojenské škole nakonec skončí.
Což možná bude řešení, on se tam bude realizovat, bydlet bude na internátu se sobě podobnými, domů přijede jednou za čas a hrany se snad obrousí.
Někteří lidé takoví jsou, je třeba to vhodně nasměrovat, a pokud k tomu inklinuje, neměla bych si tím problém ani já jako bytostný pacifista.
|
| Buřt |
|
(9.10.2017 10:29:02)
To jsi napsala hezky, Monty.
Proste takovy asi je a neda se s tim nic moc delat, jen zabranovat tem nejhorsim excesum a snazit se tim moc netrapit ... ale je to urcite tezke.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(9.10.2017 10:34:30)
A nejlepší by bylo nějaký lyceum od 6.třídy.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.10.2017 10:10:22)
Tady by měl asi zasáhnout jeho otec.
|
| kysnutá knedla |
|
(9.10.2017 10:19:54)
Inka, manžel stojí jasne za mnou a keď syn povedal že ma zabije, tak mu manžel dokonca strelil prvú facku (a nebola symbolická...).
Celkove mi je MM veľkou oporou, tam chyba myslím nie je.
Aj keď... manžel mu prisľúbi prachy za jedničky (lebo syn chce nejakým sposobom šetriť a nevie ako na to), tak ja som proti. Potom som v synových očiach tá zlá, že..
Manželovi by nevadilo voziť syna autom do školy, ja som absolútne proti, tak som potom zase tá zlá...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.10.2017 10:22:57)
A proč jsi proti, když se na něčem domluvěj ?
|
|
| Buřt |
|
(9.10.2017 10:23:13)
Chm, tak to vypada, ze manzel reaguje dobre. Je skvele, ze ti je oporou. To, ze nejste uplne jednotni snad neni takovy problem, to je prece normalni.
Presne tohle je ta chvile, kdy facka ma podle meho smysl - kdyz dite totalne prestreli. Docela by mi zajimal nazor mistnich diskuterek, ktere vse resi promluvou.
|
|
| Mariana +2 | 
|
(9.10.2017 10:38:02)
Svynko to co píšeš o synovi mi tedy přijde dost vážné, hodně za hranicí takového toho "obvyklého" kdy je rodič za prudiče a za "zlého" jelikož po dítěti něco chce.
Odbornou pomoc jsi nezvažovala ? Alespoň pro tebe. Možná by ti to pomohlo rozklíčovat co je za tím. Co ti vlastně syn vyčítá, tedy ve skutečnosti, nebo možná v podvědomí. Jen na odkazem na "složitou" povahu bych to nenechala být.
Nevím tedy kolik je synovi. Ano je normální že dítě, hlavně pubertální řekne něco ošklivého rodiči, jako reakci na něco co se mu nechce apod. Ale zas je normální že i přes tyhle výlevy dítě matku má rádo. Děti maj rády dokonce i špatný mámy, natož ty "normální".
Asi bych na tvém místě tu pomoc hledala. Dokud je čas.
A v těch otázkách výchovy by asi bylo dobré abyste byli s manželem jednotní. Tedy aby jste se nejdříve dohodli jak co bude vy a pak to prezentovali dítěti jako společné stanovisko. Ne stylem kdo je pro a kdo proti, to je výchovně poněkud kontraproduktivní. Obzvlášť tedy pokud máte se synem takovéto problémy.
Jasně výchova není o tom být před dítětem ten populární. Ale rodiče by měli být pokud možno zajedno. Ne jeden za hodnýho a druhej za zlýho. A teda z toho popisu mi přijde že manžel se možná o tu popularitu tak trochu snaží.
|
| Monty |
|
(9.10.2017 10:43:02)
"Ano je normální že dítě, hlavně pubertální řekne něco ošklivého rodiči, jako reakci na něco co se mu nechce apod. Ale zas je normální že i přes tyhle výlevy dítě matku má rádo."
Mariano,
tak to úplně ne.
Já v pubertě fakt svojí mámu ráda neměla. A mám pocit, že jsem jí taky někdy řekla, že mám sto chutí jí zabít.
Když se sejdou dvě opravdu nekompatibilní povahy, tak tu lásku a ani respekt nevykřešeš, dokud je jedna z nich v "podřízeném" postavení.
Nevím, jak to přesně vysvětlit, ale je tam strašná averze vůči tomu, že někdo TAKOVEJ může ze zákona rozhodovat o tvém životě a může ti ho "ničit" (protože v pubertě to tak prostě vypadá).
Den po osmnáctých narozeninách jsem od matky odešla sto kiláků daleko a od toho dne se vztahy postupně vylepšovaly - už na mě nemohla, byla jsem svobodná. Dneska spolu vycházíme celkem v pohodě.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.10.2017 10:57:23)
Jako monty. Svoje rodiče jsem nemohla ani vystát. A trvalo to dost dlouho, byli jsme a jsme zcela nekompatibilní
|
| Mariana +2 |
|
(9.10.2017 11:23:14)
Kambalo já bych právě řekla že ta nekompatibilnost ještě zásadní roli hrát nemusí. Určitě do toho vstupují další faktory.
Já jsem s oběma svými rodiči nekompatibilní. S tátou tím že je dost pohodář, co máme snad jediné trochu společné to nikdy nemělo tak vyostřené hrany. Zato s mámo brutus 
A jelikož má těch sourozenců vícero, tak mám větší vzorek pro srovnání. Takže brácha, který je máme nejpodobnější a v dětství to byl největší "mámin mazlíček", hlavně proto že to s ní nejlíp uměl, jsou prostě stejní. My ostatní jsem každý v něčem jiný a taky dost tvrdé palice.
ALE v dospělosti má paradoxně právě s tímto synem největší problém vycházet, a je to dle mého hlavně proto že jsou úplně stejní. Vůbec si nedovedu představit jak by spolu vycházeli (dost možná vůbec), nebýt nás ostatních sourozenců, kteří to neustále "přemosťujeme". Zejména já jakožto nejstarší a celoživotní "žehlič", to již od jeho dospělosti neustále uhlazuju, obrušuju hrany, mírním tu jednu, tu druhou stranu a neustále je oba nějak smiřuju. Myslím že kdybych nad tím nedržela léta ochrannou ruku vysoké diplomacie, tak je jejich vztah zcela v troskách.
V dospělosti to s mámou ze všech asi nejlíp "umím" já, se kterou ten vztah byl zase v dětství nejkomplikovanější.
|
| Mapat | 
|
(9.10.2017 11:53:17)
Zefýr: píšeš o mně a mé dceři. Je to u nás úplně do písmenka stejné. Zrovna včera mě to neustálé bojování úplně zlomilo. Nebaví mě ty neustále vyhrocené situace, už je jich moc. A už mi vadí i ty mezičasy, kdy mne dcera nekonečně miluje, protože vím, že za pět minut zas budu nejhorší na světě, neboť po ní chci, aby si ty boty odkopla aspoň ke stěně a my po nich nemuseli šlapat uprostřed předsíně.
|
| Mapat |
|
(9.10.2017 12:46:43)
zefýr: taky tak, říkala jsem si, že by bylo rychlejší, klidnější a efektivnější, kdybych se ničeho nedožadovala a udělala to sama, za desetinu času a s nulovými nervy. Jenže kam to povede, budu čekat, že jednou lady milostivě prozře, že se musí taky zapojit? Přitom je chytrá, učenlivá a schopná, ale musí mít náladu, jak ji nemá a já něco chci, tak je zle. A pracovitá nálada ji bohužel vždycky přepadne, když se to nehodí, tak potom zas poslouchám, jak ona chtěla pomáhat, ale já jsem nechtěla a že se mi nikdy nezavděčí a všechno je to moje vina a ona je chudáček.
Neupírám jí nárok na pubertální výlevy, ale v poslední době je tak negativní a nad vším frflá, že mě to úplně ubíjí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mariana +2 |
|
(9.10.2017 11:06:33)
No Monty, tak možný to je, puberta může být dost složitá. A jinak v dětství před tím jste měli láskyplný vztah. Byla tvá máma milující mámou?
Já jsem třeba jsem taky zcela povahově nekompatibilní se svojí mámou. Dodnes mně někdy naprosto vytáčí, a to už jsem hooodne zklidněná a nad věcí. Nikdy jsem navíc neuměla to chování úplně rozklíčovat, jelikož jsem úplně jiná a tak jí fakt někdy prostě nerozumím, jejím očekáváním.
Ale puberta teda byla divoká, záměrně jsem si vybrala školu tak abych šla na intr, a domů jsem jeden čas skoro nejezdila. A pamatuju si to taky jak mně neskutečně štvalo že se prostě nakonec musím podřídit, protože má nade mnou tu moc.
Přesto myslím že v těch "nejublíženějších" dobách tam vzadu někde ta brzda byla, ta čára přes kterou bych nezašla. I když navenek to asi vidět nebylo.
Dnes bych řekla, že to byl vztah vybudovaný v dětství, na ten se pak dalo navázat, když bouřlivá léta vzpoury pominula. A řekla bych, že já ji vytáčím úplně stejně, zase svou povahou kterou nechápe ona. Ale čas nás naučil nějaké vzájemné toleranci, nadhledu a koexistenci.
Mám ji ráda a vždy jsem měla.
|
| Monty |
|
(9.10.2017 11:15:26)
Mariano,
to ale právě vychází z té nekompatibility.
Ona si určitě myslela, že je. A že dělá pro své děti to nejlepší. Jenže to její "nejlepší" se nestřetlo s tím, co jsem chtěla nebo očekávala já.
Máma celoživotně bojovala s tím, že jsme jak já, tak sestra měly radši babičku. Přitom babička nebyla žádný světec a z dnešního pohledu byla její výchova přinejmenším problematická. Ovšem ten zásadní rozdíl, který máma nechápala byl ten, že babička byla schopná vidět a akceptovat děti jako osobnosti. Máma se nás neustále snažila měnit k obrazu svému a vůbec ji nezajímalo, kdo jsme. Nějaké zájmy, názory... to ji vůbec netankovalo, protože děti mají poslouchat rodiče, dělat jim radost, dobře se učit a nezlobit. Ségra, která má bohužel složitější povahu to ještě v pubertě často obrečela, že se máma nezajímá o to, co ji trápí nebo co ji baví, ale ptá se jen na školu a na povinnosti typu "venčení psa".
V dospělosti se to překlopilo do "já dělala, co jsem mohla, vy jste holt takové, jaké jste, už to nezměním" - a už je docela klid, aspoň z mé strany, ségra s tím bojuje pořád. Ale přesně to vidím na synovi, který je teď ve věku, kdy jsem mámu nesnášela snad nejvíc. Je to jak přes kopírák. Babička pochválí školní výsledky, ale vůbec ji nezajímá, čím její vnuk žije. Pro ni jsou to blbosti a tím to hasne.
|
| Mariana +2 |
|
(9.10.2017 12:30:58)
"rozdíl, který máma nechápala byl ten, že babička byla schopná vidět a akceptovat děti jako osobnosti. "
Monty já ale myslím že tohle je spíš ten pravý důvod, ne ta nekompabilita, nebo prostě nejen ta. Podle mně k tomu, aby ten vztah byl tak špatný, musí být ještě něco, a ty to i píšeš. Mně teda přijde že tvoje máma není úplně standardní máma, takže tam vyostřený vztah i naprosto chápu. Ale to co píše svynka mi přijde že z toho teda běhá mráz po zádech.
U nás to třeba tak bylo že máma v dětství, tam to byla fajn máma. A myslím že v rámci možností a zvyků tý doby, se nás snažila akceptovat každýho dle našich potřeb. V pubertě jsme pak na sebe tvrdě narazily, to jo. Ale předtím ten vztah byl i přes rozdílnost dobrý.
No a pak až jsem se vybouřila, osamostatnila a dospěla, tak se to srovnalo zas.
Ona teda asi taky dost slevila ze svých tehdejších představ. Vím že říkala že v tu nejhorší dobu si uvědomila, že musí povolit, jinak o mně přijde a že si i myslela že se už mezi náma nespraví. No a já dorostla tomu být nad věcí, a rozlišovat zásadní věci od těch podružných.
A mým dětem je teda skvělou babičkou, pečující se, zajímající se, láskyplnou.
|
|
|
|
| K_at |
|
(9.10.2017 11:07:59)
Monty, jenze tvoje mama fakt neni standardni osoba. Me teda uprimne uplne obchazi zima, protoze on funguhe skvele tam, kde je "na ocich". Kde dojde verejneho uspechu a uznani. Ale mamu, kterou vnima jako slabou (asi), ke ktere ma nejake city a ona k nemu, sikanuje slovne a vyhrozuje. To je teda konstelace, ze ktere mi neni dobre.
|
|
|
|
| Buřt |
|
(9.10.2017 10:49:13)
Ja si taky myslim, ze v puberte muze dite pocitovat, ze toho rodice nema rado.
Asi jako to popsala nize Monty.
Ono se o tom moc nemluvi a nikdo se k tomu asi moc nepriznava, ale co kdyz je proste rodic a dite totalne nekompatibilni? To se muze stat a tezko to pretvoris v lasku a respekt.
Casem syn dospeje a uvidi,co vsechno jsi pro nej delala. A i kdyz si treba nikdy nebudete uplne rozumet, tak budete normalne vychazet 
|
|
|
|
|
|
Ovšem záleží taky na věku. Jen se musím smát těm kecům, že kdo si nezabarvuje šediny, ten o sebe nedbá. Naopak. Barví se skoro každá. Nosit šediny (upravené) to chce odvahu a musí se to umět. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)