| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Role ukřivděného dítěte v dospělosti

 Celkem 46 názorů.
 ...j.a.s... 


Téma: Role ukřivděného dítěte v dospělosti 

(15.7.2017 21:22:38)
Padlo to v Konvalčině diskusi.
Co je podle vás role "ukřivděného dítěte" v dospělosti? Je to nutně manipulace? Je manipulací, když člověk reaguje citlivě a při nějaké situaci se rozbrečí? Někdo se může rozbrečet schválně a hrát na city, ale když tu situaci nevydrží?
A skutečně je podle vás role "ukřivděného dítěte" v dospělosti stav, kdy si dospělý neumí efektivně nastavit vlastní hranice? Když si asertivně neřekne, co chce nebo nechce.
Pro mě je třeba "dítětem" dospělý, který třeba žije u rodičů nebo zásadně dělá to, co po něm chtějí rodiče i na úkor sebe sama.
Plkací téma, aby nám to tady ožilo ~t~
 K_at 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:28:20)
Ty jo, asi ze takovy clovek proste v sobe nese nevyresenou vec. Z toho muze plynout nejistota, zloba, ambivalentni vztah k tomu "krivdicimu". Idealni roli je potom dojit k vyrovnani se s tim. Ale rekla bych, ze pro rodice jsme detmi i v 60 a opacne taktez. Micha se v tom to dite/dospelak a rodic/partner dospelak...
 K_at 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:33:06)
A jeste, taky je to v tom, jestli rodic to dite podporuje v jeho detskym chovani. Casto asi jo, idealne by se meli respektovat vzajemne. A to ale zahrnuje obcas i nejake to vymezovani si teritoria na obou stranach.
 ...j.a.s... 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:35:49)
Kat, takže pro tebe křivda k někomu znamená spíš jen hlas toho "vnitřního dítěte"? Jakože v dospělosti by člověk křivdy pociťovat neměl?
Vztah rodičů k dospělým dětem je často komplikovaným, pokud jsou rodiče zvyklí všemu šéfovat. Zde se asi vyplatí být splachovací nebo s rodiči jejich hru nehrát... Ale tohle se naučit je skutečně mistrovstvím. Pokud rodič svého dospělého potomka neuznává, tak je to mnohem těžší pro toho potomka, když je nucen bojovat se svým rodičem.
 K_at 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:59:06)
Jas, to prece zalezi na te konkretni krivde. Ale jasne ze si to dite nese onu krivdu tou detskou optikou. Ono to nemusi mit vubec nic spolecnyho s logikou. Ale urcovat, jestli ta krivda je opravnena, ci neni opravnena.... To jde asi tezko. Pro zivot toho ditete je asi nejdulezitejsi to zpracovat.
 Alraune 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:39:34)
Ono ale nejde o to, že by člověk pro své rodiče neměl být dítě, ale komunikace by měla probíhat ideálně na úrovni dospělý - dospělý. Pokrevní příbuzenství je jedna věc, chování druhá.
 Cimbur 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:34:30)
Však manipulace se nemusí dít vědomě, schválně. Do jisté míry manipulujeme všichni. Když se nezralý dospělý chová jako dítě, když dosahuje svého pláčem, tak to manipulace může být, i když nevědomá. Prostě má naučené, že to funguje.
 ...j.a.s... 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:38:27)
Cimbur, ale co funguje na tom, že se někdo rozbrečí, protože si ten druhý nevidí do pusy? A ten, který k tomu přispěl, se stejně nezastaví. Tam přece žádný mechanismus - rozbrečím se, protože druhý přestane, není...
 Alraune 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:41:07)
Jenže ten brečící si připadá lepší. Rozbrečeli mě, jsou zlí.
Neřekne si: "Co to dělám, jsem dospělá, pláč není řešení." Do toho pláče utíká, aby nic řešit nemusel.
 K_at 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:02:11)
Al, tohle asi nekdy plati. Ale ja se proste rozervu, i vim, ze to je treba neadekvatni. A ze treba jde o "muj problem". Ale stejne se rozbrecim. Vetsinou nekde v ustrani. Potom si vynadam do krav a srabu a jedu dal.
 Alraune 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:36:57)
No, doporučuju si přečíst Jak si lidé hrají? od Berneho. Ta je dětská "role" docela dobře vystižená.
 kambala pláááckááá 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:45:03)
Stačí změnit to "dítě" na "fracka". Těch lidí,co maji pořád pocit,ze se mají nejhůř,všechno je problém, vsechno je na hovno a hlavně všechno je to vina někoho jinýho...Těch je
 Kafe 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 11:03:06)
"Stačí změnit to "dítě" na "fracka". Těch lidí,co maji pořád pocit,ze se mají nejhůř,všechno je problém, vsechno je na hovno a hlavně všechno je to vina někoho jinýho...Těch je"

to je fakt, Kambalo; a jsou to lidé velmi nepříjemní a energii vysávající
 Sio 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 21:52:53)
Jsou situace, který mi dávají zabrat - a určitě je to na mě poznat. Ale není to z minuty na minutu, ten stav se postupně hrotí, a naučila jsem se odcházet včas, dokud to ještě dokážu s grácií a vztyčenou hlavou. Jestliže někoho pravidelně "překvapujou" konflikty natolik, že musí utíkat z pláčem, pak mu to podle mě nevadí, a je to jeho oblíbený způsob ukončení debaty.
 Ruth 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:07:36)
Dospělý, co žije u rodičů, nemusí být nutně ukřivděné děcko, ale je mi vrcholně nesympatický.
Když se nic neděje a přesto dospělý brečí, je to zlyhání. Aspoň pro tuto chvíli. Myslím, že někdo brečí "upřímně", proto, že už nemůže a jiný v tom má nějakou manipulaci, že něco chce a chce. Tomu druhému říkám - pofňukává.
 . . 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:20:25)
Zlyhání? Jsi Slovenka, nebo se to slovo používá i někde... třeba na Moravě?

Celkem často brečím osamělě, tedy určitě v tom není manipulace (nikdo o tom neví), ale v zásadě je to sebelítost, mám ten dojem.

 libik 


Re: Role  

(15.7.2017 22:23:35)
Slupka~6~, hele já už asi měsíc, dva až tolik nebrečím..
 . . 


Re: Role  

(15.7.2017 22:32:25)
libiku, díky za politování, a přeji ti zklidnění ~;((,
ale mě na tom fakt zaráží skutečnost, že člověk defacto brečí nad sebou. Nebo ne?
 libik 


Re: Role  

(15.7.2017 22:37:05)
Jako, že chlapci jsou v klidu, ať už je to podle mého nebo tvého světonázoru?

No vidíš, to mě došlo až teď, díky:-)

 . . 


Re: Role  

(15.7.2017 22:55:44)
Jj, jasně že jsou v klidu, respektive nejsou v neklidu :-) není zač.
 Zasjaj. 


Re: Role  

(16.7.2017 4:45:54)
Slupko, jsem tu malokdy, to jsem netusila. Myslim na tebe.
 Hr.ouda 


Re: Role  

(15.7.2017 22:45:45)
pláč má svou funkci

myslím, že plakat není nic špatného, spíš naopak, ne?
 ...j.a.s... 


Re: Role  

(15.7.2017 22:48:52)
Jo! Mně je někdy tak dobře, když si vybulím a třeba i ukřivděně. ~t~
 Kudla2 


Re: Role  

(15.7.2017 22:49:29)
Tak mně u dospělýho člověka přijde zvláštní, když pláče v běžnejch životních situacích.

Je pro mě čitelný, když pláče z nějakýho pro mě pochopitelnýho důvodu (někdo mu umřel), nebo se dojme nad knížkou, ale aby plakal v důsledku normální komunikace... to mi přijde divný.

Znala jsem osobu, která takto plakala (nebo měla na krajíčku) vždycky, když se konverzace stočila směrem, kterej jí nevyhovoval (třeba přišla řeč na nějakej politickej názor, kterej jí nekonvenoval).

Musím říct, že mě to moc nebavilo. ~d~
 Hr.ouda 


Re: Role  

(15.7.2017 22:53:23)
to nedokážu posoudit

mne se to nestává a nemám kolem sebe lidi, kteří by se takhle v normální konverzaci apod. rozbrečeli bežne ....kdyby se to stalo neběžně, tak dostani srach, že s nimi něco vážného je

každopádně si mslím, že dspělý člověk může a má si poplakat, když to na něj přijdě, s tí , že si myslím, že vetšina lidí si popláče v soukromí
 Sio 


Re: Role  

(15.7.2017 22:56:48)
pro mě je "poplakat si" v pořádku, "s pláčem utíkat z místnosti" mě rozčiluje.
 ...j.a.s... 


Re: Role  

(15.7.2017 22:55:15)
Kudlo, mě teda nepohoršuje, když se někdo rozbrečí. Nemyslím si, že člověk by měl brečet jen na pohřbu. Raději plačku než přetvářku a hraní si na siláka.
 ...j.a.s... 


Re: Role  

(15.7.2017 22:56:37)
I když teda v mé přítomnosti nikdo často nebrečí. ~;)
 kachna_ 


Re: Role  

(16.7.2017 8:10:02)
Já mám zkušenost, že se ten smutek mění, vzpomínám si, že mi bylo líto sebe (děti jsme neměli) a až později i jeho. Ale vzpomínám si, že mě taky překvapilo, že jsem měla docela sobecké pocity.
 Alraune 


Re: Role  

(16.7.2017 9:23:02)
Jo, brečí. Člověk pláče pro vlastní bolest... nicméně tohle s "ukřivděným dítětem" nemá nic společného. Hluboký žal není ukřivděnost a člověk má právo ho prožít.
 Z+2 


Re: Role  

(16.7.2017 9:28:48)
Tak člověk má právo, brečet pro cokoliv. Jen někdy je to míń k politování a víc nesympatické a někdy je to víc pro politování a i sympatické....
 Z+2 


Re: Role  

(16.7.2017 9:10:41)
Jsem přesvědčený, že o pláči nad ztrátou blízké osoby a to kdykoliv, tahle diskuse opravdu není.
 Hr.ouda 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:08:16)
když to na mne jde, nasazuji humor nebo sebeironii, občas neslušnou nadávku ....ne vždy to sihnu všas ...občas jsem prostě chudák nejvetší ~t~
 libik 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:11:32)
Já nemám ráda slovo manipulace, nejedná-li se o manipulaci s otevřeným ohněm.

Nepamatuji si, kdy jsem naposledy řvala a byl to pláč jako prostředek komunikace, ale muselo to být tehdy, když slova prostě nestačila..
 Dari79 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:13:13)
Já se k tomu přiznávám. Nejsem z toho šťastná, ale prostě mě to občas zaskočí - ta strašná křivda od vlastní matky - myšleno ten pocit. U mě (bohužel) vyvoláno tím, že jsem strašlivě milující matka, která by se pro své dítě rozkrájela, dýchala za něj atd. Velice mě samotnou překvapila síla té (mojí) mateřské lásky. Někdy mě prostě zaskočí ten kontrast ve vztahu já-mé dítě x má matka-já. Je mi strašně líto a vlastně nechápu, jak je to možné. Vzhledem k tomu, že matku vídám tak 4x do roka, tak mě to v životě nijak zásadně neovlivňuje. Ale pár dní v její přítomnosti mě dokáže srazit strašně dolů - beru, že to není moc dospělé a že je to víc můj problém než její atd., ale ubránit se nedokážu. Obvykle to najevo nedám, ale někdy se fakt i rozbrečím. Z dětství si tolik nepamatuju, takže jedině se utěšuju tím, že mě taky jako dítě milovala a že je to prostě tím, že jsem už dospělá a že to se vztah dítě-matka změní.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 10:38:31)
tak si dej na sílu té své lásky bacha. může to dítě zadusit.
 Blanče 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:34:58)
Dlouho jsem neměla urovnané vztahy s vlastní matkou, dokázala mne rozhodit do cca 42 let. Dovedla "ukřivděné dítě" do dokonalosti, je manipulátorka, která, když na mě přestala fungovat jako autorita - někdy na prahu dospělosti, začala to řešit systémem "chudinka ukřivděná" a s tím jsem neuměla pracovat. Nebrečela jsem - alespoň ne před ní - ale byla jediná, kdo mne dokázal spolehlivě vytočit k hysterickému výbuchu během pár minut. Nepomohlo mi, že jsem pochopila, proč se tak chová, ani vlastní nezávislost a sebejistota ve všech zbývajících okamžicích života. Musela jsem omezit vzájemné kontakty na - nevím jak to říct - společenské minimum. Starám se o ni po hmotné stránce a jsem připravena řešit situaci, až nebude soběstačná, ale jsem přesvědčená, že kdybych nedokázala posunout náš vztah do "mimocitové oblasti", byla bych dnes na antidepresivech. Nemám z toho radost a závidím těm, kdo mají s matkou fajn vztah a zároveň jsem vděčná, že díky své "necitlivosti" jsem vztah který mne ničil dokázala posunout na jinou úroveň.
 Kudla2 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:39:30)
Blanče,

já si myslím, že v takovým případě je to citový odpoutání (bohužel či bohudík)? jediná možnost. ~R^
 Blanče 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:52:38)
Díky.
 neznámá 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:45:47)
A copak mají dělat plačky?
Já mám dny, kdy se rozbrečím pro každou blbost, samotnou mě to štve, ale co s tím nevím. Manipulace to není, tu umím celkem dobře a s grácií~t~, prostě to neovlivním a řvu jak trapka.~d~
 Bouřka 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:54:48)
Jo tyhle dny znám, mám chuť pohádat se do krve a místo toho brečím jak idiot ~l~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 10:39:27)
PMS? ~;)
 Bouřka 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(15.7.2017 22:49:47)
Asi schovávat si svou křivdu a v podstatě nechtít se s ní vypořádat. Dětské chování u dospělého. Neunést situaci bez pláče bych k tomu nepřičítala. Kolikrát mi vhrknout slzy do očí v úplně nemožných situacích, kdy mi akorát něco přijde líto, a samotnou mě překvapí intenzita té reakce. Nesnáším to, strašně to oslabuje mojí pozici, chci být naštvaná a vrčet, a ne brečet ~l~. Jeden pak vypadá jak cvok.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 9:07:22)
nevím, v jaké souvislosti to padlo v konvalinčině diskuzi (obvykle se jim vyhýbám, její styl mě irituje), ale role ukřivděného dítěte je poměrně častá u spousty dospělých, dokonce ani nemusí být patrná hned... pokud pomineme lidi, kteří v dětství zažili opravdu týrání (psychické nebo fyzické), mělo by být normální, že člověk s dospělostí pochopí, že i rodiče jsou jen lidé, že většina věcí, co jim měli za zlé v dětství, nepramenila ze zlé vůle, ale ze snahy dělat věci správně, že neměli v úmyslu své děti trápit, ale naopak věřili, že jim svým přístupem pomáhají (a někteří tomu věří dodnes, i když se jim jejich dospělé dítě snaží vysvětlit, že je to zraňovalo a zraňuje) a pokud to člověk nepochopí a nedokáže se od dětství odpoutat, nedokáže si říct "ano, zraňovalo mě to, ale teď jsem já dospělý, teď už řídím svůj život sám, není třeba se držet v kolejích z dětství, sám určuji svůj směr, sám za něj dál ponesu odpovědnost", živí v sobě své ukřivděné dítě, nadále své chyby svaluje na své rodiče, hledá jejich chyby a selhání ve své výchově a přisuzuje jim odpovědnost za vlastní chyby a selhání... často ještě s pokorně sklopenou hlavou a očekáváním, že je budou ostatní litovat, protože jim vlastní rodiče zkazili život...
 Kafe 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 11:10:31)
"pokud pomineme lidi, kteří v dětství zažili opravdu týrání (psychické nebo fyzické)"

Rose - i z toho se dá oklepat. Prostě smůla na rodiče. Se to stává. Jiný se zase narodí třeba bez ruky, další má v 10 úraz a skončí na vozíku, jiný má nějakou těžkou nemoc - je třeba hrát s kartami, které jsme dostali a získat z toho maximum. Babrat se v minulosti ála "proč se to stalo zrovna mně" k ničemu nevede. Život je boj.
 Pam-pela 


Re: Role "ukřivděného dítěte" v dospělosti 

(16.7.2017 11:45:29)
jas...existuje teorie vnitřního dítěte nebo teda spíš mnoha vnitřních dětí.
Podle mne je to tak...uvnitř se v nás zapouzdřilo a mysl vytěsnila něco, co se nám stalo v dětství, myslíme si, že jsme zapomněli, že jsme to zvládli, že to na nás nemá vliv...ale ono to v nás je dál...a i v tom zapouzdření nás to (někdy nevědomě a tím hůř) ovládá.
Ovládá to naše emoce, prožitky, naše rozhodování, vnímání světa a vztahů s druhými...a jo, je to na úrovni toho věku, ve kterém se tohle trauma nebo zkušenost stala.
Působí na nás v tu chvílí naprosto automaticky emoce třeba čtyřletého dítěte...a člověk jedná jako ono...a vůbec si to neuvědomuje.
Je dobré to vytáhnout do vědomí, prohlídnout si to a zpracovat...
A je to v každém z nás.
Někdy to působí až přízračně, někdy jen legračně a někdy kroutíme hlavou...ale máme to v sobě (to své) nějakým způsobem a v nějakém množství každý z nás.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.