Siena03 |
|
(28.12.2016 14:25:12) ad 1. Střídavku s postupným náběhem jsem nabídla (šlo jen o dokončení stávající práce - chtěla jsem to hodit na papír). Odmítl a ječel na mne, že mne zničí??? Navíc mu ji stejně soud přiklepne, tak proč ty manipulace? Proč tolik povyku pro nic? Vlastně jen reaguji na jeho nesmyslné jednání.
ad 2. Nemyslím, že u psychologa se bude chlubit tím, jak syna vydírá tak naivní nejsem. Tam se nic neukáže.
Hele, píšu to od začátku, kdyby šlo o to, co se stalo třeba násilníkovi, chápu to. Tady nic podobného nebylo.
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 14:43:29) Ne, zahnaný do kouta se možná cítil po mém odchodu. Teď se naopak cítí na koni.
Pořád hledám v sobě, co ho ve mne popouzí. Myslím, že hlavně ztráta kontroly. Že prostě neposlouchám. A když mne někdo neposlouchám, může mne zničit - tak raději zničím preventivně jeho. V podstatě i něco takového řekl. Normálně to moc nezní..
A střídavka, kde se otec úplně výchovně zblázní?? Ptala jsem se psycholožky, kam syn docházel, co si o tom myslí. Otevřeně a upřímně. Nikdy bych nešla proti zájmům syna. Podle ní v žádném případě.
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 14:53:23) Ok, to beru. Tedy ona byla dost objektivní. Až to neumožnilo dítěti vyventilovat problém s otcem.. Ale dle mne nebude objektivní ani ten posudek nařízený soudem. Vždy nejlépe budou vidět do vztahu jen účastníci.
Soud teprve bude.. manžel mne tahal na vařené nudli, že bude dohoda a furt to odkládal, až dal vlastní podání.
Odstřihnutí matky je plán na roky. Teď jen pevně připoutat a očkovat a očkovat.. pravidla se musí přece nastavit od začátku jasně. Syn bude zvyklý, že na matku se nadává a za chvíli už mu to nepřijde divné. A uplácení je nezbytné, aby se pomluvám nevzbouřil. Stále ti to zní jako nepravděpodobný scénář?
|
Source |
|
(28.12.2016 14:58:23) Sieno, mě jo. Moje děti mi od malička jsou schopné říct, mami nemluv tak o tátovi, když mám slovní výron a nadávám na něj v jeho nepřítomnosti. Mají tendenci ho bránit, i když ví, že jsem v právu. Čím jsou starší, tím jsou na mě tvrdější a říkají mi, vždyť víš, jakej je. Tak ho nech. Přitom jim na něm vadí to stejné a občas se kvůli jeho chování taky rozbrečí nebo jsou naštvané. To jim pak vracím a společně se tomu smějeme. Nedovedu si představit, co bych musela dělat, aby ho přestaly mít rády. A to je otec, co funguje v jejich životě jako rodič jen doplňkově, je pořád někde v trapu.
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 15:15:49) No jo, ale tím popíráš vlastně celý syndrom zavrženého rodiče, že v devíti už se zavržení nepovede. Ale manžel zažil masírku právě od těch devíti a jak ho to zničilo.
Reálně posoudit nebezpečí - i kdyby mé obavy byly oprávněné, stejně neznám způsob, jak mu v tom zabránit. A tom byl můj dotaz. Samozřejmě nemám v úmyslu preventivní bombový útok , pokud je to to, na co se ptáš. Hru na lepšího rodiče ignoruji. Ale syn trpí a chci mu pomoci..
|
Tečka. |
|
(28.12.2016 20:17:12) Dryjádo, to ale není pravda. Syndrom zavrženého rodiče může nastat i v nerozvedené rodině, když se prostě sejdou různé okolnosti, záleží na osobnosti dítěte a rodičů ... Není to něco nereálného, a bohužel u nás stále s tím odborníci neumí pracovat, tady navrhované terapie a psychologové mohou klidně celou situaci zhoršit Tady je každá rada drahá. Ideální je, kdyby někam docházeli všichni tři, jenže klasicky ten co vymývá mozek dítěti k psychologovi nepůjde. Nezbývá než stát za všech okolností na straně dítěte, ale tak, aby ONO TO TAK VNÍMALO. A samozřejmě se třeba rozkrájet proto, aby přestaly boje mezi rodiči, vyzkoušet cokoliv.
|
|
|
|
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 15:07:52) Tuhle fázi jsme měli v minulosti - i s tím smíchem když byl otec v trapu. Naopak jsem tatínka vždy omlouvala. Asi to nevyřeším.. ale pomohlo mi si o tom pokecat, všem díky.
Možná se opravdu jedná jen o moji obavu, ale manžel výrazně překračuje hranice slušného chování po rozchodu. Kdyby šlo o moje pocity, kašlu na to. Dítě je opravdu velmi nešťastné - opravdu mluví o tom, že si musí vybrat rodiče nebo se zblázní (tím mi říká, že tlak otce je tak velký, že se mne raději vzdá - ne že já ho nutím, to jsme si vyjasnili). A já opakuji pořád dokola, že si vybrat nemusí a může mít rádo oba. Je to strašné to vidět.
Psycholožka nepomohla, OSPOD nefunguje, jsem v tom sama..
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 15:18:11) No řeklo, že se vzdá jednoho rodiče, že už to nevydrží. Mluví o tom už déle. Je to volání o pomoc - udělej něco, jsem nešťastný. Může z fleku zavrhnout oba - mne, že jsem ho neochránila, a otce, že ho tlačí. Nebo myslíš, že je i jiné vysvětlení?
|
|
|
Source |
|
(28.12.2016 15:45:25) Sieno, jsi v tom se synem a musíš mu věřit. Tvůj vztah k němu a jeho k tobě se bude měnit, nejen vlivem otce, ale i tím, jak poroste, bude dospívat. Nejhorší je přičítat každý nesoulad mezi vámi otci a děsit se toho, že když si nebudete rozumět, tak budeš zavržena. Musíte pro sebe s manželem i nadále jako rodiče něco dělat, vzájemné pozornosti a ústupky, živit tento vztah aktivně jako každý jiný vztah, kvůli synovi. Tohle je přechodné období, až se to ustálí, tak to bude jednodušší. Na začátku musí stačit to, že už se vztah nezhoršuje, že se zastaví vzájemné útoky. Zkus v manželovi vidět toho 9letého kluka, co do něj hučí jeho matka, a ne někoho, kdo se tě chce zbavit.
|
Siena03 |
|
(28.12.2016 17:08:16) Source, díky. Celé roky jsem to viděla jako ty a bylo to jen Manžel má pokřivené vidění. A co asi vyzařuje (krom normálního očkování) vůči mne? Jak má syn koexistovat s otcem, co nenávidí matku? Nemyslím, že se syn otočí zády, ale měla jsem naději, že existuje způsob, jak tuto zvrácenou dynamiku zastavit. Otravuje nám to život, který je sám o sobě krátký.
Pořád mi uniká, proč se máme z těch tatínků potento. Za takový přístup k synovi by měl pořádně dostat přes prsty a ne, že mu budu foukat bebíčka a litovat ho za dětství. Jsme si jako rodiče rovni a o hysterickou matku by taky nikdo nestál. Já si zanadávám u kamarádek a neventiluji blbosti před děckem, ach jo.
|
Tečka. |
|
(28.12.2016 20:23:44) "Pořád mi uniká, proč se máme z těch tatínků potento. Za takový přístup k synovi by měl pořádně dostat přes prsty a ne, že mu budu foukat bebíčka a litovat ho za dětství."
Jenže tenhle přístup ti syna nezachrání Nemusíš mu foukat bebíčka. Ale chápat, proč se chová tak, jak se chová, je IMHO výhra. Karty jsou prostě rozdané takhle, a ty píšeš jako rozumná ženská, určitě se ti podaří situci zvrátit
|
|
Jaatri |
|
(29.12.2016 18:52:46) a víš kolik žije děti s matkou, která nenávidí otce a tím děsně ničí ty děti? Mám jednu takovou ex-kamarádku. Od rozvodu před patnácti lety neřekal o svém ex nikdy nic dobrýho. Děti, který zezačátku měly dobrej vztah k otci ho nenávidí natolik, že si měněj jméno. Ještě tak před sedmi lety se fakt snažil, šel na to přes OSPOD, soudy... Četla jsem posudky a tam je krásně vidět to postupné přebírání matčinýho pohledu... Musí bejt strašný nenávidět a pohrdat polovinou vlastní osobnosti.
A znám spíš matky, který tímhle ničej děti než otce.
|
|
|
|
|
|