| Termix | 
 |
(5.11.2016 21:21:59)
Co s tím?
Jsem jako dvě v jednom. Když jsem učitelka, jsem sebevědomá, sebejistá. Jsem OSVČ a ještě navíc učím na vysoké škole, je mi úplně jedno, když přede mnou sedí iks desítek studentů, jsem v pohodě. Mí soukromí studenti jsou manažeři, ředitelé, herečky, modelky ...
Jenže jako soukromá osoba mám neskutečný strach z lidí. Dnes došlo k takové situaci. Byla jsem pozvaná na velmi prestižní akci, na kterou jsem se moc těšila asi dva měsíce. Měla jsem tam jít i s kamarádkou, která je zároveň kolegyní, jenže ta onemocněla. Dala jsem si cíl, že to zvládnu i bez ní. Dojela jsem na místo, ale už neotevřela ty dveře a nevešla dovnitř. Strašně jsem se bála.
Vrátila jsem se domů, uklidnila se a rozhodla se, že půjdu ještě jednou a zkusím to podruhé. Ta akce byla jedinečná a už se nebude opakovat. Byla to opravdová příležitost potkat se s velmi zajímavými lidmi, těmi největšími odborníky v celé republice. Jenže podruhé jsem to taky nezvládla. Místo jsem obešla dvakrát, ale dovnitř jsem se bála jít. Přitom vím, že jsem nebyla pozvaná jen tak, aby se neřeklo, ale ti lidé o mojí přítomnost opravdu stáli.
Stává se mi to často, že jsem někam pozvaná, ať už různé oslavy, setkání, jenže vždy skončím na tom, že se bojím lidí a nejdu, případně přijdu, odevzdám dárek a popřeju a okamžitě zmizím. Nevadí mi být pouze v komorních skupinách lidí, co dobře znám. To se cítím bezpečně.
Co se s tím dá dělat? Jak jsem psala výše. Pracovně jsem někdo úplně jiný. Na psychoterapii chodím, byť z jiného důvodu, tohle téma se určitě budu snažit otevřít. Nejsem blbá a racionálně si uvědomuju, že se chovám totálně nedospěle. Ale co s tím?
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(5.11.2016 21:24:36)
To znám, když mám "roli", tak mi to nevadí, mluvít třeba na třídních schůzkách nebo zpívat před lidma, ale třeba v krámě radši nejdu k pultu, ale kupuju si jídlo zatavený
|
| Termix |
|
(5.11.2016 21:26:04)
To jsem přesně já  . K pultu nepůjdu skoro nikdy. A úplně nesnáším, když mě osloví prodavačka v jakémkoliv obchodě. Utíkám pryč
|
| Mili+2 | 
|
(5.11.2016 23:00:47)
Treba zrovna ty prodavacky jsem zvladla. Drive jsem taky utekla aby se nahodou nezeptaly jestli mi muzou pomoci s necim. Pak jsem si rekla ze tim pravdepodobne neutoci na moji osobu aby mi bylo blbe jako ze si neumim sama vybrat pitomy vlozky nebo sampon, ale ze jsou nabadany sefem aby nestaly "zbuhdarma", tak ze maj vnutit aspon neco v akci 1+1. Usmeju se, mile podekuju a reknu ze si poradim.
Pak taky cvicim pred detma. Uvedomuju si totiz ze by z nich vyrostli zakriknuti jedinci pokud vidi matku ktera se "boji" pozadat 20 deka salamu, nebo ktery je blby vyzkouset si troje boty a nekoupit zadne.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(5.11.2016 23:04:43)
Moje děti to naštěstí nemaj, vedla jsem je k sebevědomí a k tomu, že pro nás jsou nejlepší na světě, žádný "seš tak blbá že můžeš jen utírat kravám zadky", jako to bylo u mě, trochu jsem se bála, že to až přeháním, ale klaplo to, jsou přiměřeně sebevědomé.
|
| Termix |
|
(5.11.2016 23:20:25)
Přesně tuhle budoucnost mi prorokoval můj otec. No zklamala jsem ho .
Děti mám přiměřeně sebevědomé. Taky jim říkám pořád dokola,že jsou nejlepší
|
| Bouvier | 
|
(5.11.2016 23:29:35)
Mám dny, kdy mám potřebu jim tento fakt sdělit snad 100x za den (ale já dovedu být i kritická ) Moje máma si, myslím, jasně uvědomuje ten rozdíl, ale relfexi vůči mě nevidím žádnou.
|
|
|
| Bouvier |
|
(5.11.2016 23:22:20)
Přesně takto jsem vedla a vedu děti já. Ale přiznám se, že to nebyl záměr, že mi to tak přijde přirozené. Ale u sebe právě vidím prapůvod mého "problému" v tom, že jeden z mých rodičů se náznak něčeho podobného a pro něj nepochopytelného pokusil a pokouší ve mně vylepšit. Prostě bych měla být lepší, tzn. jako ona. Naopak absolutně u mě neoceňuje některé, myslím, ocenitelné vlastnosti, které mám třeba po tátovi, na něm je oceňuje, ale pro ženu nevhodné. V práci mi do toho nemluví, tedy mluví , ale to jde mimo mě, přijde mi tam logické, že jsem na svém.
|
|
|
| Termix |
|
(5.11.2016 23:18:51)
Holky, tohle mám taky. S dětmi jsem matka. Nejsem tam za sebe. Navíc děti mě často vidí v roli té sebevědomé podnikatelky .
|
|
| Bouvier |
|
(5.11.2016 23:26:07)
Právě. Mně přijde, že se to ve mně odvíjí dle rolí, které "hraji". Když jsem sama za sebe, tak pomalu nevím, co na sebe. Můj šatník je plný převleků.
|
|
|
|
| Dana | 
|
(6.11.2016 9:30:16)
Myslela jsem si, že to máš jako já, že se ti prostě na setkání s neznámými, ale i známými lidmi nechce, protože tě taková setkání - večírky nebaví. Tak to mám já, nebaví mě vysedávat někde v hospodě, na večírcích nebo setkáních bývalých spolužáků. Jenže já nemám problém si jít koupit něco do obchodu i k pultu. To pak bude asi opravdu nějaká sociální fobie.
|
|
|
|
.. O mně by mohli odborníci napsat knihu, toho by se nasbíralo
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)