| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak jsem se po 20 letech rozřídila

 Celkem 89 názorů.
 Irmi 


Téma: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:26:06)
Občas to tady čítám, tu obavu z řízení, tak chci všem podobně "postiženým" dodat sebedůvěru a přesvědčit je, že to JDE! Neřídila jsem 20 let, nic mě nenutilo, pak bylo potřeba, ale přišel logicky strach a nejistota, že už to nezvládnu...
Loni jsem se naštvala, pořídila si malý ojetý autíčko a začala znovu - krátké stejné trasy, pak delší.. už zvládnu dopravní špičku ve velkoměstě a začala jsem jezdit i pracovně... Jde jen o to načasovat si to a začít; z vlastního popudu a přesvědčení, ne proto, že někdo hecuje.. Je to obrovská svoboda.

Třeba někomu v podobné situaci dodám odhodlání a odvahu :-) FAKT TO JDE:-)
A držím palce všem, které začnou~x~
 arsiela, 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:32:06)
Díky moc,já neřídím taky těch dvacet let a manžel mě přesvědčuje že už to nezvládnu znovu řídit plus já se teda hodně bojím.Ale tím,že neřídím mám docela velké problémy.
 Kudla2 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:37:18)
Arsi, to bys určitě dala ~x~
 Majákova 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:39:39)
Já jsem stejný příklad jako zakladatelka, ale úspěšně jezdím už 4 roky. Taky jsem si dříve myslela, že to nezvládnu. Omyl.
 Černá kronika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:40:10)
Jo, partneři někdy "umí podpořit". Mám to úplně stejně jako ty. Neřídím, ač řidičák mám. Hrozně se bojím, mám nějaký blok, či co. Začalo to neustále na mě řvoucím autoškolákem a následně, když jsem se zkoušela po obdržení řidičáku rozjezdit zase řvoucím a naštvaným nebo nemluvícím manželem. K tomu ještě ten můj strach a nedůvěra ve svoje schopnosti... a jsem tam, kde jsem...
 Jepepa 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:57:19)
Kroniko...mám to jak Ty..jak přes kopírák ~:(
 arsiela, 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:59:28)
Kroniko já mám blok jak prase, ale ted budu mít asi dost pádný duvod začít řídit, v podstatě bych se potřebovala naučit odřídit dvě cesty po okreskách. Uvidíme,nejdřív musím najít řidičák, nebo si nechat udělat novej. Teda doufám,že to jde.
 Monika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 20:25:32)
Pravděpodobně budeš muset nejdřív najít ten starej a pak si hned nechat udělat novej, určitě ten dvacetiletý je propadlý :-) Držím palce. Já byla taky dlouho "bloklá", ale mě tedy nikdy nikdo neříkal, že to nezvládnu (to by ovšem bylo pro mě možná užitečné, protože by mě to vyhecovalo "najust"), bála jsem se jen já sama. Jdi do toho ~;)
 petadurka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:08:04)
Kroniko,a fakt ti to tolik neslo? Já si nedovedu představit, cos musela udělat,aby to "hovado" chlap s tebou nakonec nemluvil? Přece každý druhy by byl rad, že je manželka schopna v případě nouze a potřeby zaskočit, zajet do nemocnice, vyzvednout ho z hospody, a on bude radši prudit?
Můj muž na mě snad nikdy nezvysil ani hlas, naopak pořadí, jak příště na dálnici zrychlit a předjet, jak si najet k parkování, ale proč by mi měl shazovat sebevědomí? Max mi u Plzně řekne, že už jsme přejelo hranici a mám sundat nohu z plynu :D

A nestalo se mi to ani v 18 s otcem, taky mi spíš radil a pomáhal,půjčoval auto- dobře věděl, že by z té hospody mohl taky čekat na autobus :) když jsem na poli nazpívala do křoví a on byl na dovolené, tak jsem u známých zajistila opravu, vytáhla půlku peněz u první brigády, on byl řád, že jsem se o to postarala a jelo se dal.

Řvoucí a nemluvici manželé jsou pro me fakt sci-fi.
 petadurka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:11:27)
Ach ten telefon - manžel mi poradí a já jsem nacouvala do křoví :)
 Černá kronika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:15:43)
Vím, že neumím řídit, protože autoškola byla hrozně odfláklá. Autoškolák byl rapl, třeba zabrzdil auto a začal řvát, jakto, že tak blbě řadím, že tak mě to neučil, řval, že jsem měla spoustu času jet a nemusela jsem dávat přednost atd. Ani jsem neměla odježděný všechny jízdy, on si to tak nějak psal podle svýho a třeba dvě hodiny jízd mi napsal s tím, že jsme jeli dvě, já jednu cestu a ta druhů cestu zpět, takže fakt jsem ty dvě hodiny neřídila, ale hodinu se vezla atd. Třeba jsme zajížděli na benzínku na kafe a na cigáro, tedy on, já nekouřím a kafe piju jen doma. Např. podélně jsem s ním parkovala jen jednou, popředu ani jednou, neuměla jsem nastartovat auto, protože autoškolák už ho měl vždycky už nastartovaný, aby mu ho žáci neničili, neuměla jsem zapnout světla a tak podobně. Prostě vyhozený peníze. Ani nevím, jak jsem udělala zkoušky, měla jsem tehdy hrozný vztek a bylo mi úplně jedno, jak to dopadne, takže mě nesvazovala tréma a dala jsem obojí hned napoprvé. Pak jsem ale nasedla do auta s manželem a nic jsem neuměla a manžel se choval stejně cholericky jako autoškolák.
 petadurka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:25:40)
Oj, tak to jo, beru zpět.~;((
 magrata1 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:25:57)
Já jsem měla instruktora blba, který neustále telefonoval a ponižoval paní, která jezdila se mnou. Naštěstí nás na poslední 3 jízdy šoupl svému zaměstnanci. Ten byl pravý opak, klidný, hodný, všechno vysvětlil. Nakonec jsme udělaly jízdy ten den jen my dvě z 10 lidí. Pak jsem asi 5 let vůbec nejezdila. Až jsme se stěhovali a koupili auto, udělala jsem si kondiční jízdy u toho kliďase a pak jsem hned jezdila. Jezdila jsem nějakou dobu nejradši sama. Manžel sice neremcal, protože vůbec nechce řídit, ale stejně mě stresoval, když vedle mě seděl. Za 2 týdny každodenních cest min 40 km jsem ho už vozila klidně.
Našla bych si klidného instruktora a udělala si jízdy.
 libik 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:35:50)
Autoškola jako každá škola dá mlhavou představu o tom, jak by měla fungovat praxe. Pak je to na každém a na andělech strážných..Neznám nikoho, kdo by vyšel z kurzu jako borec (pokud před tím nejezdil 3 roky bez řidičáku neb ho to kdysi naučil úchylný tatínek-fanda motorů)
 anemon 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:45:55)
Kroniko - najdi si učitelku.

Jinak na manželovu tetu taky začal učitel ječet v křižovatce (jela doleva), vypnula motor, vystoupila z auta, odešla, napsala stížnost a dotyčný doučil.

Manžela nekomentuju, ale nejlepší je jezdit ze začátku sama.

Já se teď bojím jezdit manželovým, je to automat a nikdy jsem to neřídila. Budu to muset překonat, připadám si blbě, když jedu sama ve velkém rodinném.
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:49:13)
Tut...me nejvic pomohl mu strejda /kdyz jsem delala autoskolu/...dal mi klice od auta, ukazal mi louku /obri, dlouha jak zavodni draha/ a vysvetlil mi, at si to jdu zkousek. Ze on se mnou nepujde, neb by na me nemel trpelivost~t~
Fakt to bylo skvely...cela prazdna louka pro me~:-D
 Ropucha + 2 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:39:24)
Kroniko, to tě obdivuji, že jsi takovou autoškolu vůbec dochodila a že sis na toho člověka nestěžovala. Ale chápu, že jestli to bylo někdy v osmnácti, člověk třeba nemá odvahu.
Každopádně by stálo za to, abys svůj blok překonala pod vedením někoho trpělivého a profesionálního.
Nechci malovat čerty na zeď, ale přijde doba, kdy řidičské schopnosti oceníš ještě víc, než v současném věku. Vidím ve své rodině, jaká je to komplikace, když ženy v seniorském věku neřídí. Spousta banálních situací je pro ně zbytečně náročná.
 . . 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:44:18)
Petadurko, mám většinou velmi klidného manžela, laskavého, tolerantního, opravdu nadstandardně milého. Ale když sedí vedle někoho, kdo řídí blbě, nejistě... tak se prostě bojí. Znervózní. I když se snaží, vnímáš, že je nervní. Já řídím dobře, vedle mě i usne, ale problém je s dcerou, kterou on nechce pustit do normálního provozu, dokud nebude bravurně startovat, řadit, couvat... na parkovišti. Dcera má řidičák pár let, dokonce odřídila jednu asi 100 km cestu krátce po jeho získání s námi v autě, ale po té zkušenosti se manžel zasekl. Cestou nekřičel, jen věcně radil, ale ten strach se dal krájet. Někdo v takovou chvíli prostě nemluví, protože by musel křičet. Nemuvení je maximum, co dokáže.

 petadurka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:58:20)
Tak jo, tomu rozumim.
Ja to u Kroniky pochopila tak, ze nemluvil ve smyslu meli tichou domacnost, tak jsem si rikala, co tomu autu ksakru musela udelat :D

Kdyz jsem zacala chodit s manzelem, vozival me domu, na vylety a tak, a ja furt jak na trni, sledovala jsem provoz, furt vykrikovala davej pozor, tam je auto, pribrzdi, no na facku :D fakt jsem mela strach, prislo mi, ze to co ja vidim, ten druhy videt nemusi… Ale vylecila jsem se z toho, pripadne nekricim tak hlasite :D Beru to tak, ze mu verim, ridi dobre, a co se ma stat, to se stane
 Irmi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:41:58)
Taky jsem se bála, to si neumí nikdo, kdo nezažil, představit. Pro většinu světa je řízení normální běžná věc. Můj muž měl taky pochybnosti, ale podporoval mě a chválil a je myslím docela pyšný, že jsem to zvládla.
Neboj se - mně paradoxně pomohlo to pořízení dalšího auta - víc než o sebe (že se mi něco stane) jsem se bála, že zruším rodinné auto, bez kterého nemůžeme fungovat. A zatím jezdím bez větších patálií - jen ze začátku jsem při couvání bouchla zadní reflektor~f~ Tak jsem pořídila couvací alarmy a pohoda:-) Moc Ti držím palce!!
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:49:57)
Já jsem hned při první jízdě naším novým autem nacouvala do stojanu a ťukla nárazník.~t~
Ale můj muž se tomu jen zasmál. On říká, že když jde jen o plechy a ne o zdraví či životy, tak je to pohoda. Navíc na co je havarijní pojistka, že? :-)
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:55:28)
ja teda zacala kdysi jezdit 3 roky po autoskole. Ale ty prvni hodiny jsem si zaplatila s ucitelem z autoskoly. To mi taky dost pomohlo. Nejak se mi nechtelo hned huntovat nase auta. ~:-D
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:00:29)
Buchli...jdi do toho. Ten ucitel strasne pomuze psychicky. Ja si pamatuju, ze jsem mela strach jet na silnici vedle nakladaku /dalnice/, ci predjizdet, odbocovat..proste jsem mela hruzu, jestli se do toho pruhu vejdu.~t~
A on vedle sedel, byl uplne v klidu a vysvetloval. Par hodin a strach byl pryc.
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:06:50)
Buchli...to je jen pocit. Taky jsem si najednou myslela, ze to nemuzu cele zvladnout. Zprava, z leva, ze predu, ze zadu...vsecho musis kontrolovat a jeste ovladat ty paky a volant~:-D
Ted kdyz se me zeptas, co udelam kdyz nastoupim do auta, tak nevim. Nevim ani kde je plyn, brzda, spojka. Fakt nevim...musim si predstavit, ze sedim v aute a slapnout nohou, pak to vim.
V tom aute delas po case veci automaticky, ani o tom nemusis premyslet. Automaticky mas prehled o stranach, kdyz couvas vis kam couvas a hned jsi zorientovana na strany v zrcatku....
Proste...kdyz zu jezdis, zacnes ty veci delat automaticky.
 magrata1 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:12:30)
Na tohle nemáš. Tak klid~t~
 libik 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:30:48)
Arsielo, tyhle proroky toho, kdo co zvládne "pozlatit".

Mně to matka s řízením dělala v mládí "Kdepak, ty na to nejsi" a docela dlouho jsem jezdila s knedlíkem v krku.


Irmi, gratulace..
 Irmi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:02:19)
Měla jsem to podobně, otec mi auto nikdy nepůjčil, byl to jeho miláček a mohla bych ho poškodit... děkuju:-)
 Kudla2 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:27:15)
Arsi, to bys určitě dala ~x~
 arantxa 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:39:59)
Moc gratuluji.~g~ Já mám sice řidičák jen osm let, ale řídím 1-2 do roka, když jedeme z nějaké oslavy a manžel něco popil. Vždy se všichni baví tím, jak před jízdou prohlížím pedály a ptám se, který je který... Nikdy jsem si k řízení neudělala kladný vztah. Sama jsem jela jen jednou, když jsem musela přeparkovat kvůli úklidu vozovky. Snad se taky někdy odhodlám jezdit častěji.
 Irmi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:04:03)
Děkuju:-) Já bych dokonce řekla, že řídím ráda~f~ Zpětně nevím, proč jsem tak dlouho otálela, byly to zbytečný komplikace...držím pěsti, ať se též odhodláš!
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:46:38)
Já to měla taky asi po 13 letech. ( a to jsem ještě na začátku znovuobnovení zažila autonehodu - bez mého zavinění).
Je ale pravda, že řídím jen proto, že mě v tom podporoval můj muž. Pořád mě přesvědčoval, že není možné se nerozřídit, když mi jednou řidičák dali, tak jsem musela dokázat ty schopnosti. A měl pravdu.
Teda začátky byly krušný - jezdila jsem jen malé trasy, klepaly se mi ruce na volantu, pak jsem začala jezdit do práce cca 20 km přes krajské město.
Ale úplně se to zlomilo v době, kdy jsem denně dojížděla přes centrum HK - to mě teda vyškolilo hodně.
Teď už zvládnu i 160 km denně, ale občas pak mívám migrény ( mám oční vadu astigmatismus, takže zhoršené vnímání vzdáleností, prostoru. Kvůli tomu se asi nikdy nenaučím podélně parkovat v malém prostotu, ale nevadí. Vycouvat celou ulici už umím, a jezdit mě baví :-)
 Irmi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:05:47)
děkuju:-) Mně právě nenakopla ani chlapova hospitalizace v nemocnici, kam se dovezl autem a už tam zůstal - musel zaskočit jeho kolega z práce a auto přivézt~f~ dnes to nechápu, ale ten strach byl tenkrát prostě nepřekonatelný....
 Jess+3 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 8:57:34)
Gratuluju!
Taky jsem exemplář, který se vždycky, snad ne bál, ale respekt z řízení byl velkej. Nakonec jsem si udělala řidičák z donucení okolnostma a od tý doby jezdim. Kolikrát už jsem si za tu dobu řekla, jak jsem štastná, že jsem to dotáhla! Vůbec si to už neumim bez auta představit a věřím, že kdokoli se opravdu rozhodne, dá to. ~;)
 Len 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:00:26)
Ja teda ridim, kdyz jsem na kontinente (neridila jsem nejakych sedm let vubec, pak prisla nutnost, tak jsem proste za ten volant sedla a jela), ale nejspis me ceka nutnost ridit v UK a ta zmena stran bude veliky problem. I po vice jak 17ti letech tady se pred prechodem silnice rozhlizim obracene.

Jsi dobra~g~
 Lefff 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 9:05:52)
Irmi,
děkuju za povzbuzení ~x~ a gratuluju ~g~
Mám řidičák 18 let, ale nikdy jsem moc neřídila. Posledních 10 let s dětmi se řídit vysloveně bojím (a to jsem dřív řídila dobře - manžel na sedadle spolujezdce v klidu pospával) a prostě neřídím, protože doteď mě nic nenutilo (metro, bus a tram u nosu a manžel, který si řízení užívá).
Jenže teď začínám hledat práci a bojím se, že neschopnost resp. neochota řídit auto se při hledání práce může stát velkým handicapem i v Praze. Takže se k řízení přemlouvám. U mě je navíc situace komplikovaná tím, že jsem řídila auta s manuální převodovkou, ale nově máme auto s převodovkou automatickou.
Tenhle týden jsem začala koupí nového vydání pravidel silničního provozu. Celé to hodlám projít, oživit si, naučit se... Abych si byla jistější v teorii. Pak teprve budu ochotna usadit se na místo řidiče, a to ještě zpočátku jen někde na prázdném obřím parkovišti. Bojím se toho jak upír denního světla.
 Sopka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:25:56)
Automat si budeš užívat, jako já, konečně konec s blbým řazením. Já jsem nadšená.
 Lefff 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:33:45)
Kéž bys měla pravdu ~x~
 Oliverka 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:06:45)
Mam to stejne jako Irmi. Neridila jsem 20 let. Az s detma prisla ta potreba. Zacala jsem v nasi ctvrti, kde to znam, postupne jsem zacala jezdit dal. Ted jezdim skoro denne a jezdim rada! Mam pocit obrovske svobody a nezavislosti.
Pokud nektera z vas vaha, jdete do toho.
 Cimbur 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:28:00)
Já jsem začala řídit asi po patnácti - měla jsem řidičák už v 17 letech, byl to takový rychlokurz, jízd minimum, v rámci gymplu sleva. Pak jsem čekala na osmnáctiny, pak stejně neřídila. Bylo to těžké. Odvahu jsem po kondičních jízdách sice získala, ale až s postupem několika let můžu říct, že řídím bezpečně, zpětně vidím, jak se to vyvíjelo. Dokonce i prostorová orientace, schopnost odhadu, couvání, vše se vyvíjí. Rozhodně tedy couvám a zajíždím do garáže s větší jistotou, než manžel. ~:-D Ale předjíždět se bojím. Předjíždím jen v případě nutnosti. Nemám dobrý odhad vzdálenosti a rychlosti protijedoucího auta.
 Rodinová 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:34:42)
Cimbur, při predjizdeni desne zalezi, co mas za auto. Ja bezpecne a bravurne~;) předjíždím az od doby, kdy mam auto, u kterého vim, ze na to slapnu a ono vystreli. Predtim jsem se taky bala.
 . . 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:45:06)
Přesně. Předjíždění je o síle motoru. (a sebedůvěře teda taky)
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:01:05)
ale prdy...predjizdet se da i s obsahem 1,2. ale zalezi na tom koho a kde.
pokud ma clovek zkusenost i s motorem silnejsim, je to jen dobre. Vi, co zvladne v jake reakci. Takze s tim min vykonnym jezdi pak primerene.
 . . 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:05:27)
Anni a Anniko, máš pravdu - s 1,2 se dá předjíždět, akorát to vhodné "koho a kde" nastává statisticky výrazně méně často, než s žihadlem ~;)
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:12:02)
Slupko...normalni tvor jezdi spis po statnich silnicich a ve meste. Tam ta 1,2 fakt bezne zenske staci. Pokud se ale dotycna vypravi s timto autem napric Evropou, je to utrpeni /ted myslim dalnice/. Ale to snad s takovymhle obsahem motoru ani neni zamer.
Ja nevim, ale mozna tu silu motoru na pojizdeni ve meste /kde ani to predjizdeni nema nijak cenu/ tak nezeru...stejne se vsichni sejdou na prvnim semaforu~;)
 . . 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:07:14)
Anni a Anniko, vlastníme 1,2, jezdím ve městě i mimo, dokonce i ty německé dálnice, no a moc vhodných situací k předjížděním nemám. To je vše. Nemám nic proti "slabým" autům, jen jsme se tu shodly, že se s tím blbě předjíždí, takže pokud člověk jezdí takovým, není divu, že se mu do předjíždění nechce - však by byl blázen. Ve městě nemá smysl předjíždění ani silným autem - jednak zaručeně hodně překročí povolenou rychlost, jednak jak píšeš se sjedeme na nejbližších světlech.
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:19:25)
Slupko, aspon vidis, ze clovek nemusi mit ani strach z predjizdeni~:-D
 Cimbur 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:47:56)
Ano, je to tak. Nemám silné auto.
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:50:46)
Cim...ale to vubec nevadi. Ve meste se stejne predjizdi a na statnich silnicich...hele, muj ucitel autoskoly vzdycky rikal...nezajimej se, co je za tebou, zajimej se, co je pred tebou. Pokud pojedes predepsanou rychlosti, tak at si te ten, co chce jet rychleji, predjede~;)
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 11:13:24)
mandelinko....ja autobusy v kopcich v serpentinach nepredjizdim ani s mercedesem 220.~d~
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:54:43)
Tak já se s mužem rovnat nemůžu ani náhodou. On má najeto 1.200 000, kdežto já jen cca 40 000.km
Podle odborníka z Besipu do 100 000 km člověk není úplnej řidič.
Tak jsem polovodič ~t~
Ale MM nedělá žádný problém, ani kdyby přijel domů o půlnoci a zaparkuje svoje auto, aby mi přeparkoval moje lépe, aby se mi dobře vyjíždělo nebo aby bylo zaparkované ohleduplně vůči ostatním ( ne vždy se mi to povede, ale snažím se, máme tu jednosměrku a ještě obytnou zónu...). Prostě je rád že jezím a rád mi pomůže s tím, co mi ještě úplně nejde.
 . . 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:48:17)
Irmo, gratuluji!
Děkuji za dobrou zprávu, povzbuzení, které potřebuji ohledně dcery. Nejspíš je opravdu řešení v malém ojetém autíčku, které bude její, a ve kterém se sama v klidu rozjezdí nejdřív známé krátké trasy... Zatím na to není čas, ale až přijde, víme, že to půjde :-)
 kachna_ 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 10:51:54)
Moc gratuluju!
Přidávám se k těm, co se naučily jezdit, podobně jako píšeš ty, nejdřív kratičké cesty, potom delší a delší (no já si střihla po třech měsících ve 120 cestu Praha - Přerov, což na jednu stranu můžu doporučit, na druhou stranu historky z té cesty dávám k dobru ještě dnes). Jediné, co jsem musela překonat, byl ten první strach. Instruktora jsem našla, inzeroval, že učí jezdit klidně a naučí každého.
Bála jsem se strašlivě příšerně a moc, protože jsme několik měsíců před tím měli v nejbližší rodině tragickou autonehodu. Žiju, řídím, užívám si tu svobodu.
 kysnutá knedla 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:38:53)
Gratulujem, Irmi! ~x~

Tento rok je to presne 20 rokov, čo som si začala robiť vodičák. Čo sa dalo nadrtiť (testy) a naštudovať (križovatky), to bolo Ok. Ale - použiť to v praxi! ~8~

Už moje (ne)zvládanie autoškoly dávalo tušiť, že to so mnou nebude nijak slávne...
Keď som si už všetky svoje jazdy vyčerpala, tak mi schopnejší spolužiaci podarovali pár ich jázd...

Ale ak to zhrniem - po vodičáku som to nevzdala a jazdila. Dokonca mamke (kvetinárke) som 2x týždenne jazdila po tovar do mesta. Ale bol to šialený stres, nervy. Mamka vedľa mňa sedela a modlila sa ruženec. Bála sa čo len muknúť. Občas sa neovládla a vykríkla "pozor!" "auto!" "kto má prednosť?!" Ona tiež nejazdí, nemože a nemá VP (má vysoké dioptrie).

Po presťahovaní do ČR sa manžel rozhodol spraviť zo mňa vodičku, bol zlatý, trpezlivý, ale po asi 20km to vzdal. Ja už možno po desiatich... Som zmatkárka, chaotička a nedokážem ani to najzákladnejšie, tj odhadnút kde vlastne som - tj som tam "akurát", alebo príliš blízko stredovej čiary? Alebo blízko krajnice? ~8~

Flintu do žita nehádžem a v podstate čakám na to, až ma život prinúti. Kúpim si malé autíčko (teraz však čakáme na Caddy Maxi, takže zas nič...) a budem jazdiť aspoň v rámci nášho okresu.

A potom možno založím podobnú tému :-)
 Cimbur 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:49:22)
Kup si velké. Čím větší a silnější, tím líp se ovládá a je bezpečnější.
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 12:54:55)
Já jsem taky jedna z dlouhodobých neřidiček, ale nyní už 6 let řídím. Jsem na sebe pyšná.
Pomohly mi tyto tipy:
1) Středová čára musí procházet levým dolním rohem tvého předního skla.
2) V zatáčce se vždycky cpi dovnitř k čáře.
3) Couvej raději míň, než víc.
4) Starej se jenom o to, co je před tebou, dokud nebudeš zatáčet.
5) Vždycky si řekni nahlas: "Tankuji benzín, ano je to benzín." Pak zmáčkni pumpu.

A taťka mi vždycky říkal: "Poslouchej ten motor. Umíš zpívat, tak ten motor zpívá taky. Když kvílí, něco děláš špatně."
 Cimbur 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:02:13)
Bod 4 rozporuji. Prakticky neustále periferně sleduji zrcátka a mám přehled o situaci za mnou.
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:22:09)
Já první dny a týdny čučela dopředu na silnici, jako kdybych ji chtěla zhypnotizovat. Dnes už je to jiné, ale na rozjezd, jak říkám, rada k nezaplacení. Ty chybu neuděláš, chybu udělá někdo jiný - v tom je to nebezpečné.
 Ropucha + 2 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:51:46)
Přidávám se, bod 4 je nesmysl, úplně mi zatrnulo.
Neustále sleduj situaci VŠUDE kolem sebe.
Je velmi zřetelně poznat řidič, který ignoruje zrcátka a zírá jen před sebe, takoví už mi připravili pár horkých chvilek.
 Lída+4 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:09:01)
Bod 4 je špatně. Musíš mít přehled i o situaci za tebou. Opak dovede bejt dost nebezpečnej.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:09:54)
A jak třeba víš, že tě někdo předjíždí? Přece je potřeba neustále sledovat provoz jak před sebou, tak i za sebou/ vedle sebe. Musíš i předvídat. Představ si, že tě někdo předjíždí a najednou se objeví auto v protisměru, pak musíš sledovat v zrcátku, jak reaguje ten předjíždějící řidič - jestli se chce řadit za tebe - tudíž mu musíš zrychlit, aby se zařadil nebo jestli dokončí předjíždění, tak mu naopak musíš zpomalit, aby se stihl zařadit bezpečně před tebe.
A takové situace se stávají dnes a denně...
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:20:01)
Holky, když neřídíte 10-20 let, tak se s touto radou opravdu dobře začíná.
Ta panická hrůza z toho, že musíte dělat tolik věcí najednou - řadit, sledovat značky, točit volant, jet uprostřed v pruhu.
Vědomí, že pokud jedeš rovně, tak si auta za tebou prostě musí dávat pozor na tebe, je k nezaplacení.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:23:41)
Jenže pak se i ty teda snadno můžeš stát účastníkem dopravní nehody. Protože tě někdo smete nebo když nevíš, že tě někdo předjíždí - to samé - trochu vybočíš a jsi viníkem dopravní nehody ty.
Já teda nevím, když jsem začínala, tak jsem byla úzkostlivej nervák, ale zrcátka jsem sledovala furt a snažila se intuitivně a logicky reagovat. Žít s tou radou sledování provozu jen dopředu tak už jsem asi po smrti.~d~
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:25:52)
Můžeš se stát účastníkem, ale nezaviníš ji.
 Lída+4 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:29:16)
To je ti ovšem v tom momentě vcelku houby platný. Sice za to nemůžeš, ale můžeš bejt mrtvá.
 Pole levandulové 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:51:20)
Hrbitovy jsou plny lidi, kteri meli prednost nebo nehodu nezavinili. Bod 4 je fakt hovadina a naopak bych zduraznovala, ze v kazdem okamziku jizdy musi ridic mit uplny prehled o tom, co se deje nejenom pred nim ,ale hlavne za nim a vedle nej.A taky samozrejme predvidat, co udelaji ti ostatni apocitat s tim, ze ten, kdo se pred tebou sneruje vselijak, ti s nejvetsi prevdebodobnosti prudce zabrzi nebo bude blbe odbocovat na posledni chvili, tak si nechat o to vetsi odstup a vedet, kam muzu najet, az ten blbej manevr udela.
Mam najeto pres milion kilometru po celem svete bez nehody a toto byla naopak zasada, kterou mi od zacatku ucil jak muj tata, tak partner, ktery byl profi ridic.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:53:00)
Přesně tak. Souhlasím. Od prvního vyjetí do plného provozu je to podle mě skoro nejdůležitější zásada.
 Anni&Annika 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:27:44)
margotko, to melo znamenat, ze se nemas zbytecne nechat vynervovat zezadu. Samozrejme ze do zrcatka koukas, ale ne tak, aby te to nervovalo.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 13:39:43)
Já už se nenervuju.
Ale když vidím, že mě někdo předjíždí a z protisměru vyjelo auto, tak prostě koukám, kam se řadí, neboť leckdy kdybych tomu špatně předjíždějícímu nepomohla, tak by došlo ke srážce, která by ohrozila na životě i mě.
Člověk někdy musí předvídat za sebe a myslet občas i za ostatní.Protože to může zachránit životy.
Ale já jezdím de facto na nejnebezpečnějších silnicích ( kde je nejvíc smrtelných nehod), takže pro mě denodenní chleba.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 14:32:39)
bod 4 fakt nebrat, pořád musíš vědět, co se děje kolem tebe...
a plus bych přidala ještě jeden bod - vždycky než vyjedeš, počítej s tím, že ten den vstalo několik blbců a nasedlo do auta jen proto, aby tě nějak ohrozili nebo aspoň naštvali ~;)
jinak je super, když člověk překoná strach a nervozitu a začne jezdit, po té, co jsem se v autě vybourala, jsem se hrozně bála zase začít řídit, nakonec mě to donutilo a dneska jízdu autem vyloženě miluju a užívám si každý kilometr ~;)
(dokonce koukám, že i podle besipu jsem už fakt řidič ~t~)
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 20:50:42)
Couvej míň, je opravdu myšlen jen na couvání.
Stojím si za bodem č. 4., a to proto, že si dost dobře pamatuji své začátky. Vy se k tomuto bodu vyjadřujete z pozice zkušených řidiček, ale když máte začít řídit z domu do obchodu, který je 1 km od domu, tak je tato rada k nezaplacení, a to právě proto, že všichni do vás hustí, jak MUSÍŠ sledovat vše kolem...hovno musíš. Koukej dopředu, ti za tebou taky koukaj před sebe.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 20:52:20)
Jenže někdy koukaj blbě a nebo nedomýšlejí...Což může stát život i tebe.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 20:57:41)
Takhle jsem začínala já. Do velkého města - zaparkovat na periferii a pak MHD. Ale postupně jsem se vypracovala dál. Já myslím, že jako počáteční cíl to není špatné. A přidávat další splnitelné reálné cíle.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:02:29)
Prosím Tě, Brno je větší vesnice ~t~
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:43:27)
Ve velkoměstě? Já myslela, že jsi z Brna ~;)
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:49:26)
Tak jo, no :-)
 adelaide k. 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:59:03)
To máš v Ostravě nebo v tom Hradci taky, a jsou to velkoměsta? Ale jo, je jasný že je to jiný a člověka to vytrénuje, ale jenom v určitém směru. Kamarádka takhle zvládá velkoměsto, ale na dálnici se bojí a couvat neumí ani po pěti letech :-)
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:50:29)
Koukala jsem že HK je 92 tis.
Já beru velkoměsto nad milión.
 adelaide k. 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:52:05)
Z dopravního hlediska fakt ne. Jako ve špičce je hustej provoz, ale do "velkoměstského" to má fakt daleko.
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:54:37)
To je za 100 bodov .
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:59:34)
To jsi dobrá.
Mně stačí ty reálné cíle, co jsem si dala, vlastně jsem splnila víc než jsem si dala. :-)I můj muž tuhle říkal, že jsem už vyježděná.
Ale třeba na zkoušky do Prahy jedu vlakem ( tam si i odpočinu) a metrem a neženu se tam autem.Ono mně to i finančně vyjde o dost lépe.~;)
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(12.3.2016 9:08:39)
To je teda síla.
Taky mám za sebou pár výživných okamžiků na silnicích. Sice nejezdím dálnice, ale ony úplně stačí hlavní tah z HK na Moravu nebo vrchem přes Žamberk na Jeseníky nebo HK - Jičín, HK - Chlumec.
Všechno to jsou silnice smrti.Nebo když jezdím lesní zledovatělé úseky, taky nádhera. To jsem docela vděčná za naše auto, kde si nastavím pohon obou náprav a při smyku se to samo srovná.~R^
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:25:53)
Bohužel, je markantní rozdíl mezi "prvním" řízením a řízením "po 20 letech". Jestli jsi to nezažila, tak není nutné se tu dohadovat.
Já stále do dnešního dne zaparkuji v Olympii a dál jedu autobusem - pokud nejsem podle tebe "řidič", tak nepochopíš ani mé výše zmiňované body. Tož tak~2~
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:36:15)
Já jsem se třeba bála, že se budu špatně řadit v pruzích nebo že pak v tom středu nezaparkuju. Ale pak jsem takhle musela pracovně denně jezdit přes centrum HK, zařídit něco ve městě, všude parkovat a pak už dobrý. Člověk si zvykne.
Bohužel podélně parkovat se nenaučím, nedovoluje mi to moje oční vada ( blbě vidím rovinu a třeba nemůžu jít na 3 D film - nevidím dobře prostorově) ale naštěstí těch šikmých míst k parkování je všude i po centrech hodně.~R^ Nebo si zaparkuju trochu dál - má to pozitivní stránku, aspoň netloustnu když musím jít kousek pěšo ~:-D
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:37:07)
Prostě nejedu.
Mám nějaký pud sebezáchovy a porozumění mých schopností.
 TiNiWiNi 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:38:46)
Asi je něco jiného jezdit, když jsi matka a máš "velkou" zodpovědnost než, když je ti 23 a 5 let jsi neřídila.
 adelaide k. 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:55:54)
Jenomže ono je to fakt nebezpečný. Jasně že většina začátečníků kouká hlavně pred sebe, ale o to důležitější je vědomě se k tomu "rozhlížení" nutit. Někde jsem četla, že optimálně by se měl řidič osobního auta koukat dopředu jen cca 70% času.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(12.3.2016 13:47:50)
no a stejně chytrá rádobyřidička se řídila asi touhle radou včera - nekoukala do zrcátek a tak nepostřehla, že za námi jede sanitka s majákem, bez houkaček, já ji viděla, vyhodila blinkr, začala pomalu najíždět ke krajnici, aby sanita mohla projet, řidička za mnou netušíc o sanitě jen blbě koukala a jala se mne objíždět (dokonce bez blinkrů ~o~), pak teprve postřehla sanitu a honem začala uhýbat, bohužel na mé úrovni a málem mě vytlačila ze silnice úplně... kdyby aspoň občas koukla do zrcátka, věděla by o sanitě včas a nelekla by se jí na poslední chvíli... takže asi tak ~;)
 Mili+2 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 19:55:42)
Diky, taky se chystam!
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Jak jsem se po 20 letech rozřídila 

(11.3.2016 21:48:46)
Gratuluju a obdivuju. Já jsem schopná řídit jenom po Praze. Děsí mě rychlost nad 100 km to mám pocit, že auto neovládám já , ale ono mě. Takže na dálnici si netroufnu.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.