| Lída+4 |
 |
(3.2.2016 9:20:24)
Kudlo, mně třeba kamarád bral děti do kina na dětský animovaný filmy  Většinu z toho dost nesnáším, zatímco on tenhle druh filmů miluje, ale přišlo mu blbý, aby na to šel do kina sám - takže oboustranně výhodný obchod.
|
| Kudla2 | 
|
(3.2.2016 9:27:27)
Lído,
no, ale to bylo předpokládám čas od času a neřešilo to nic systémovýho.
Já taky nejsem vymejšlecí a tvořicí, ale přijde mi šílený (teď nemyslím Tebe) pořídit si dítě s tím, že se mu bude věnovat někdo jinej, protože mě to neba. Vůbec předpokládat, že se najde nějaká osoba/osoby, na které bych mohla přehrát něco, co je primárně moje povinnost, a to pokud možno zdarma (protože placenou chůvu na plný úvazek si asi může v našich zeměpisných šířkách dovolit málokdo).
Nám párkrát vzali kamarádi děti někam, a vypadali, že je to baví, byla jsem jim za to velice vděčná, ale přišlo by mi nemyslitelné se na to SPOLÉHAT nebo předpokládat, že mi to budou nabízet nějak pravidelně.
|
| Monty | 
|
(3.2.2016 9:39:46)
Kudlo,
ale o tom je právě řeč - o tom, že systémový věci nemusíš dělat. Že nejsou nutný.
Ano, někdo musí být s malým dítětem doma, ale nemusí mu pořád vymýšlet nějaké programy a "věnovat" se mu.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 9:49:22)
Byla jsem jako dítě doma s babičkou do pěti let, až poslední rok před školou jsem chodila do školky. Nikdy mi žádný program nedělala. Když se mi občas někdo cíleně věnoval, byl to spíš svátek - a dělali to převážně dědeček a strýc, než se oženil a odstěhoval. Těšila jsem se, až přijde děda/strejda z práce a budeme si třeba hodinku kreslit nebo o něčem vyprávět, něco číst... a nemám pocit, že by mi to intenzívní věnování se od rána do večera chybělo. Spíš přesně naopak.
|
| Drop | 
|
(3.2.2016 10:06:55)
Monty, taky bez v potaz, že babička byla doma zřejmě ráda, měla své odžito a nepotřebovala nikde chodit a hlavně věděla, že to jednou s tebou skončí, buď že odrosteš nebo tě předá mamince, ale samotná matka tří dětí se nechce na mnoho let zavřít doma a pokud chce být aktivní a někam jít nebo se s někým setkat, tak holt musí vzít robě sebou
|
|
| JaninaH |
|
(3.2.2016 10:22:46)
Monty,
píšeš:
"a nemám pocit, že by mi to intenzívní věnování se od rána do večera chybělo. Spíš přesně naopak."
Na něco jsem si vzpomněla.
Pro mě jedno z nejsugestivnějších líčení tady na Rodině byl obrázek malé Monty vychovávané babičkou, která je tak nešťastná a tolik se nudí, že se každý den těší, až půjde spát a bude se jí něco zdát, nějaký příběh, zážitek, cokoli, jen aby unikla šedé a nezáživné skutečnosti. Bylo to tak pěkně podané, že jsem tu holčičku přímo viděla před sebou.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 10:33:13)
Janino,
jo, ale to jsem nebyla malá a u babičky. Obě píšeme o jiné době. 
Tohle období jsem měla jako školačka v době, kdy jsem byla u matky - to mi bylo tak osm, devět let.
Mmch., je to třeba jeden z důvodů pro to, proč věnuju víc času většímu dítěti než malému.
|
| JaninaH |
|
(3.2.2016 10:34:44)
Monty,
OK, paměť může klamat.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 10:38:33)
Janino,
to není o klamání, člověk si nemůže pamatovat každou blbost.
Proč myslíš, že jsem se k té babičce vrátila, hned jak to šlo?
|
|
|
| Drop |
|
(3.2.2016 10:35:18)
akorát tomu malému ten čas musíš věnovat, i když nechceš a u toho velkého máš na výběr, zda ano nebo ne
|
|
| adelaide k. | 
|
(3.2.2016 10:49:40)
Jenže když na něho do pěti let hážeš bobek, tak pak moc není na čem stavět. To je jako s matematikou, když zanedbáš základy (neodolala jsem, sorry  )
|
| Monty |
|
(3.2.2016 10:51:54)
adelaide,
to si právě nemyslím. Asi pro mne plácání bábovek nebo tanečky s tříleťákem nejsou relevantní základy, protože aktivity ze tří let už větší dítě obvykle neprovozuje.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 10:58:13)
To ale neznamená, že na tom období nezáleží. V tom společně stráveném čase při libovolné činnosti (od bábovek, přes spoluúčast na domácích pracech, po úklid hraček, nebo zastávku v cukrárně pri procházce) se učí tisíc věci na kterých potom staví v dalších letech.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:01:09)
adelaide,
prostě to vidím jinak. Syn měl kolem sebe dost jiných lidí, které aktivity s ním bavily. Jo, neměl je denně a podle nějakého jízdního řádu, ale měl je. Nemyslím si, že by byl nějak ochuzenej tím, že ty bábovky neplácal zrovna se mnou. Zas se mnou dělal v pozdějším věku jiné věci. 
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:03:25)
Monty, já ani nemám ambici tě přesvědčit, vrátit se to nedá.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:07:08)
adelaide,
a proč by mělo?
Už tu mockrát proběhla debata, že jsou lidi, které baví malé děti a lidi, co baví větší děti. I když "baví" asi není úplně správný slovo.
Nehledě na to, že je to už poněkud OT.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:09:42)
Právě, je to OT.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(3.2.2016 11:10:17)
že je to už poněkud OT.
Není. To je právě podstata této diskuze: existuje něco "víc" než vlastní děti a partner? 
|
|
| Anni&Annika | 
|
(3.2.2016 11:16:50)
Commer...ale ja neznam tve financni moznosti. Tak bud jsi nekdo kdo mel driv jiny nick / a to fakt nezkoumam/, nebo te proste neznam. Fakt si nepamatuju, ze bych s tebou kdy diskutovala na tema finance a moznosti. Teda..pominu-li tvuj prispevek s campingem o Pfingsten. Znam totiz lidi, co to maji camping jako hobby ac maji financne na jiny typ dovolenych.
Ale pokud to vycerpava tve financni moznosti, co poprosit jinou kamaradku, jestli by na deti nedohlidla? Nebo mas jen jednu kamaradku a to tu, s kterou bys rada na ty lyze? Co babicky a dedove?
Ad..byla jsem par let samozivitelka,financi min a presto jsem si to; co jsem chtela ci prala, umela zaridit. Ale asi jsem jina nez ty.
Navic to behani co jsem navrhovala /ze deti zustanou na hodku samotne doma/, to prece s finanancema nema nic spolecneho...
a víš co, přijde mi to od tebe poměrně necitlivé opakovat své skvělé návrhy
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 11:09:03)
Zas se mnou dělal v pozdějším věku jiné věci.
Taky jsem své rodiče jako malá nebavila, protože jejich zábavy byly sofistikovanější.
No a když se to mělo otočit, nebavili oni mě. 
Moje rodina byli babička a dědeček, ten pán a paní, co mě brali na lyže, byli sice taky fajn, ale nikdy to nebylo takové. 
|
| Danyse | 
|
(3.2.2016 11:18:58)
Je to smutné i číst. Ten pán a paní.....strašný 
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:22:19)
Martino,
no vidíš, a mého syna to baví.
Ono totiž plácání báboviček je taková činnost, kterou zvládne každej, ale to, co ho zajímá teď už tak úplně ne.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:31:13)
Monty, WOW! 
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 11:35:07)
Monty,
ale to vůbec není o tom, co kdo zvládne, a že ten, kdo zvládne sofistikovanější zábavu, je nějak hodnotnější.
Naopak si občas myslím, že z hlediska dítěte je lepší "jednodušší" rodič bez vlastních superambiciózních plánů, kterej nepovažuje některý věci "pod svou důstojnost" a je hnanej ještě něčím jiným než touhou po vlastní SEBErealizaci.
Sama v tomto směru zdaleka nejsem dokonalá, ale je to asi jako trenér, kterej sám ještě aktivně závodí (a tudíž se zčásti musí soustředit na vlastní formu) versus trenér, kterej už má "odzávoděno" a nemá v tomto smyslu ambice (jako že by se chtěl ještě stát mistrem světa), a svý zkušenosti předává svým svěřencům.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:42:45)
Kudlo,
kdo píše, že by měl být hodnotnější?
Když už jsme u těch vzorů a vzpomínek, tak moje sestra například byla velmi obskakované a rozmazlované dítě, kterému se neustále někdo věnoval, když byla malá. Dokonce i matka. Rodiče se v ní viděli a plnili jí každé přání.
Ve chvíli, kdy vyrostla a už si nechtěla hrát s panenkami a mončičáky zjistila, že rodiče jako člověk/osobnost vůbec nezajímá. Že s nimi nemůže mluvit o tom, co prožívá, co cítí, co ji baví... a dneska jim to vyčítá a má s oběma velmi problematický vztah. Zajímala je, dokud byla malá a roztomilá. Pak už se jí ptali max. na to, co je ve škole. Jako sorry, ale tohle mi přijde jako stokrát horší, než neplácat s dítětem bábovky, když jsou mu dva a stejně si z toho bude prd pamatovat.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:43:49)
Monty, mně to prijde uplně stejný.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:45:44)
adelaide,
mně ne. Protože z toho, co se stalo do tvých tří let, si pamatuješ prdlačku.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:47:30)
Jasně, jako by ty roky nebyly ;-) a celá vývojová psychologie se může jít bodnout
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:48:27)
adelaide,
to není totéž a ty to víš, jen provokuješ.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:50:09)
Monty, kupodivu fakt myslím. Resp. si myslím že poškozující je to uplně stejně, jenom se to jinak projevuje.
|
|
|
| libik | 
|
(3.2.2016 12:01:04)
Nevím, já si zase myslím, že momentálně se nám přespříliš rozbujnělo hledat problém v zážitcích z batolecího věku. Tam se toho vejde...
Pokud odmyslím patologické sociální případy, střízlivě zvažuji, že velké "prdění se" kolem drobečků je záležitostí posledních desetiletí. Zrovna tak jako nebyvalý počet depresantů mladého a středního věku.
Takže mi to moc nevychází
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:02:22)
libiku,
|
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:08:26)
Libiku, napsalas to krásné ale úplně mimo.
a) nebavíme se onějaké šou, nebo každodenní návštěvě aquaparku, dokonce ani o kroužcích na každý den pro tříletého. Mluvíme o běžné péči, běžnému věnování se, běžnému chození ven atd. Což ty naše maminky a babičky pevně svázané doktrínou přiměřeného rozvoje dle příruček, pravidelného pobytu venku atd bezpečně dodržovaly.
b) těmi depresemi trpí zvýšeně právě ta generace které se ta tvoje epidemie "extrémního rozvíjení" vyhnula obloukem.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:12:20)
adelaide,
ale houby.
Děti chodily ven SAMY.
Max. seděla jedna paní (babička, tetička) někde na lavičce poblíž pískoviště a četla si Vlastu. To mluvím o mladších dětech. Hrály si tam s ostatními dětmi a někdo na ně dohlížel. Ale neseděl tam hrozen rodičů, ani se neplazili po tom pískovišti. Byla tam jedna, dvě paní a třeba šest nebo sedm dětí.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:14:43)
Dvouleté děti? Asi jak kde. U nás teda ne
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:16:45)
adelaide,
jo, dvouleté děti - pískoviště a hřiště bylo za domem; ti co neseděli dole, občas vykoukli z okna.
Je fakt, že to bylo lampasácké sídliště, možná lampasáci měli na výchovu tvrdší normy.
|
|
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:16:07)
ja jsem chodila urcite sama ven jako trileta....litali jsme vsichni kolem panelaku a nejaka matka obcas vykoukla z okna mezi varenim
|
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:32:07)
Počkej, Valkýro, nepamatuji si žádné smrtelné úrazy ani vypíchnutá oka, jeden chlapeček se dle vesnické legendy (spádové oblast střediskové vsi- cca 15 vesniček) někdy v padesátých letech utopil v močůvce, dodnes mě ta představa děsí ve spánku)
Rozhodně si nemyslím, že bezpečnost dětí versus priorita rodičovského času se nějak výrazně posunula.
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 12:35:29)
nepamatuji si žádné smrtelné úrazy
Já jo - jednu holku přejel vlak a druhou zabila dřevěná houpačka.
Což nijak neomezilo pohyb dětí venku. Moje babička mi připadala hodně úzkostlivá, přesto mě pouštěla samotnou před barák a kontrolovala jen z okna. To mi bylo míň než 4, protože ještě mohla chodit. 
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:41:25)
muj tehdy asi 10-lety spoluzak vjel o prazdninach na "motokare" (prkno na koleckach) z kopce rovnou pod auto a byl na miste mrtev
|
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:36:40)
libiku,
tak u nás jo, jedna holčička se utopila, když ji hlídal bratr. Šla k vodě a byl tam podemletý břeh, tak spadla do vody a než ten bratr přivedl pomoc, už byla mrtvá. Stalo se to někde na chatě. Chodila do stejného ročníku ve školce, ale ještě předtím, než jsem tam nastoupila já - ale kamarádky, co chodily už od tří let si na ni pamatovaly a chodily pak i později na její hrob dávat kytky.
Pak byly nějaké vyražené zuby, rozseknuté brady/čela a tak. Smrťák si už jiný nepamatuju. To až později, při autonehodách. V předškolním věku ne. Jedno dítě se ve vedlejším domě zadusilo zvratky, to bylo v době, kdy byla mimino sestra (první polovina osmdesátek).
|
|
|
| magrata1 | 
|
(3.2.2016 12:44:18)
u nás několik dětí přejelo auto. Mě teda jen srazilo, byla jsem pouze týden v bezvědomí. Ale spolužák ze školky to nepřežil. Jeden kluk z ulice měl ustavičně sádru. Ségra měla ve škole několik spolužáků, co přišli o zrak úrazem. Těch úrazů- i smrtelných- je fakt míň.
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:47:51)
sadru mel porad nekdo, stale polamane ruce a nohy a klicni kosti......a jeden kluk mel zranene oko, jak po sobe kluci hazeli brambory na bramborove brigade
taky bylo hodne slepych strev, rozhaneni nebo operace, to ted nezazivam vubec....a ruzna boleni brisek
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:50:56)
jentak, nedavno mi nekdo rikal, ze zlomeniny se nyni operuji....driv se dala sadra a hotovo
|
|
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:48:49)
magráto,
klesá to, ale pořád jde o cca 200 případů ročně.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:51:42)
Tak už míň:
"Víc než 110 dětí ročně v Česku zemře z příčiny úrazu, který by se samozřejmě vůbec nemusel stát. A zdaleka to nejsou jen dopravní nehody, jsou to nejrůznější úrazy, které evidentně souvisejí s volnočasovými aktivitami a koupáním," řekl ČTK Dušek.
K poklesu počtu smrtelných úrazů u dětí podle něj zřejmě přispělo to, že se více daří působit preventivně, ať jde o prevenci dopravních nehod, nebo i dalších úrazů. "Ještě v roce 2010 dětí mrtvých z příčiny úrazu bylo kolem 170, loni 112. Křivka má setrvale klesající trend, tak doufejme, že to bude pokračovat," shrnul.
Nejvíc dětí podle analýzy zemře při úrazech v dopravě, úmyslným sebepoškozením a po pádu. Mezi regiony jsou rozdíly, v přepočtu na počet dětí je nejvíc úrazů v krajích Libereckém a Jihočeském, důvody statistici analyzují, aby mohli dát ministerstvu zdravotnictví a místním samosprávám doporučení na vhodná preventivní opatření.
Počty dětských úrazů podle mluvčí pražské záchranky Jiřiny Ernestové v hlavním městě poslední dva roky klesají. Loni během prázdninových měsíců ošetřili záchranáři 434 úrazů u pacientů do 18 let, meziročně o 24 méně. Nejvíc dětí se zranilo při hrách a sportu (237), pádem z výšky (58), při dopravních nehodách (35) a poranění ostrým předmětem (34). Posádky vyjížděly ke 33 popáleným nebo opařeným dětem a zasahovaly u dvou tonoucích dětí, vyčíslila Ernestová.
Počty dětských úrazů v ČR v letech 2010 až 2014
rok celkem úrazů z nich smrtelných
2010 31.866 168
2011 30.214 161
2012 30.200 133
2013 29.423 122
2014 30.706 112
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:54:00)
Koncem 90.let to bylo přes 400. Docela pokles.
|
|
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:50:49)
Já přemýšlím, jestli jsem něco vytěsnila, ale fakt si nic nepamatuji.
Je tedy pravda, že když si vzpomenu, kterak jedu z prudkého kopce na kole po dědečkovi v režimu volnoběh, kolo je větší než já a třese se mi pod zadkem a pravděpodobnost, že proti mě vyrazí auto nebo traktor je určitě nejméně 1:1, musím připustit, že můj anděl strážný se dost nalítal , a to, jak už jsem psala, jsem nebyla moc na tělocvik (lezení na topoly apod)
|
| magrata1 |
|
(3.2.2016 12:58:16)
jo, tak jsem se řítila s oblibou už velmi malá na tříkolce. naštěstí před hlavní silnicí byly růžové keře, tak jsem to dobržďovala v nich, když selhaly pokusy to ubrzdit.
|
|
|
|
|
|
|
| ALena | •
|
(3.2.2016 13:15:18)
Provoz takovy nebyl, ale zase byl jiny hit - staveni sidlist a druzstevnich bytovek. To bylo detske eldorado, spatne zabezpecene stavby, vykopy, skruze, parada :)
Ale jo z detstvi si smrtaky z okoli pamatuju - pad kutilsky svarene fotbalove branky na pater ditete, vbehnuti pod tramvaj, domaci pyrotechnika.
|
| Alena |
|
(3.2.2016 13:25:03)
Tak ta "nase" branka je predrevolucni.To je docela hrozne,ze se to stavalo casteji. Je fakt, ze clovek v detstvi slychal "neveste na branku"
|
|
|
|
|
|
| Ruth | 
|
(3.2.2016 12:15:55)
Adelaide, v tomto příspěvku s tebou nesouhlasím na 99%.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:24:14)
Ruth, a?
|
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:17:39)
no jestli se bavíme o tom, nechat dítě vyřvat ve vlastní postýlce za každou cenu, krmit v pravidelných tříhodinových intervalech, dát mu nejpozději do třetího měsíce masový příkrm a strčit někomu denně kočár na 2 hodiny (případně ho nechat stát pod jabloní) inverze-neinverze, tak jsme fakt skoro dodržovaly, to jo, přes to vlak nejel
Dokážu porovnat socialistickou matku (poprvé jsem rodila v roce 1985) a zážitkovou matku dnešní doby (naposled v roce 2005), ne na vlastních dětech, ale na společenství rodičů, s nimiž jsme to sdíleli.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:19:35)
libiku,
mám někde ve stole notýsek, kam si matka psala poznámky o mém kojeneckém a batolecím věku.
Matka je pečlivka, jistě by tam něco o věnování bylo, pokud by to proběhlo.
Jdu ho najít.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 12:26:38)
krmit v pravidelných tříhodinových intervalech, dát mu nejpozději do třetího měsíce masový příkrm
Tak to už se v 80. letech jistě nedělalo: měla jsem dítě v 84. 
|
| Ruth |
|
(3.2.2016 12:29:03)
Martino, já jsem se jim na to vyprdla.
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:39:59)
Opravuji,dle pediatry roku 85 se špatně kojené, no spíš nekojené, dítě dokrmovalo od 6 neděl "šťávičkami" a od 4.měsíce v modu: oslazená polívka (zelenina, maso nebo žloutek) na oběd, pribiňák nebo tvaroh na přesnídávku, jablíčko s piškotkama - odpolední svačinka, obilná kaše s máslíčkem(večeře) a sunar s dvěma kostkami cukru k snídani.
Kojilo se max 4 měsíce.
Vidím to jako dneska, připadalo mi to úchylný, ale byla jsem stran výživy "zodpovědná" matka
Dítě jsem tedy měla v posteli (s výčitkami svědomí)
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:45:13)
Tak to mělo tvé dítě štěstí, já byla tehdy dost nesebevědomý labil, mladá mnatka (19) v ne příliš kvalitním vztahu, na mě se stačilo přísně podívat
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 12:49:06)
že do cca devátého měsíce moje dítě nepozřelo příkrm.
Tak moje dítě se naopak od 4. měsíce razantně domáhalo všeho, co jsme měli na talíři, zatímco já se snažila trochu to korigovat. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 11:48:11)
co se stalo do tvých tří let, si pamatuješ prdlačku
To není pravda. Že si ty vzpomínky nedokážeš vybavit, neznamená, že je nemáš.
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 11:51:06)
Martino,
jistě.
Do tří let můžeš dítě uvázat za nohu k topení, případně na řetěz k boudě a vykašlat se na něho krom občasného zanesení misky s krmením a s vodou, protože si stejně nebude nic pamatovat, tak škoda práce s ním. 
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:57:11)
Kudlo,
ehm, a proč to doháníš ad absurdum?
Jak to souvisí s tím, že se jeden z rodičů (je jedno, jestli matka nebo otec - nebo klidně oba) nevěnují do nějakého věku zážitkové a zábavné činnosti, když tuto činnost zároveň vykonává někdo jiný, kdo má dítě rád a koho ta činnost těší?
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 11:59:58)
počkej, Monty, ale jakápak zážitková a zábavná činnost, když je to do tří let stejně jedno?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:01:00)
Kudlo,
je jedno, kdo to dělá.
A samozřejmě to není nutné dělat denně, podle plánu a podřizovat tomu veškerý čas.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ruth |
|
(3.2.2016 11:52:17)
Monty, přesně toto si myslím.
Dítě je budoucí dospělý ať se nám to líbí nebo ne. Pro jeho život je důležitější i - objektivně vzato - negativní zážitek, než deset mončičáků. Mám na mysli třeba že jsme na výletě, ztratíme se, počasí se pokazí, my dospělí jsme na nervy ale ze všech sil se snažíme situaci zvládnout a dítě se snaží pak taky.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:54:20)
Ruth, eh a v čem že to souhlasíš s Monty?
|
| Ruth |
|
(3.2.2016 12:01:28)
V tom příspěvku o sestře, jejím nejprve rozmazlováním a pak když vyrostla (sestra), tak nastalo s rodiči neporozumění (už nevěděli co s ní a jak) a že
Tento přístup k dítěti je špatně. Je to i můj názor a basta.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:10:16)
Úplně teda nechápu souvislost toho cos psala o negativňích zážitcích, ale budiž. Jsi odvážná, že jsi Monty v tak extrémním názoru ( že dítěti nesvědčí nejprve jej rozmazlit a pak se na něj vy...kašlat) podpořila.
|
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 11:41:22)
Ono totiž plácání báboviček je taková činnost, kterou zvládne každej
Možná je to odpověď na otázku, proč tvůj syn peče na všechno, co ho nebaví.
Když se dá z tohoto důvodu zazdít vlastní dítě, tak už úplně všechno.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 11:30:36)
"Taky jsem své rodiče jako malá nebavila, protože jejich zábavy byly sofistikovanější.
No a když se to mělo otočit, nebavili oni mě.
Moje rodina byli babička a dědeček, ten pán a paní, co mě brali na lyže, byli sice taky fajn, ale nikdy to nebylo takové."
Martino,
ano, něco takového mám na mysli.
|
| libik |
|
(3.2.2016 11:35:01)
Zrovna včera jsme s matkou v urputné snaze zabavit dítě o jarních prázdninách zavzpomínaly, jak za mého dětství dítě buď pomáhalo doma nebo si smělo hrát a to za podmínek, že nebude obtěžovat hlukem, neudělá velký bordel a neumaže si tepláčky
Nevím, jestli jsem rodiče bavila a ani mě nikdy nenapadlo, že bych je měla hodnotit podle zábavnosti.
|
| Anni&Annika |
|
(3.2.2016 11:37:05)
.libik....my o prazdninach vypadli rano z domu a vratili se az vecer. POkud jsme byli promrzli a meli mokre obleceni, skocili jsem se domu akorat prevliknout, neco pojist a zase ven....
|
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 11:37:06)
"...za mého dětství dítě buď pomáhalo doma nebo si smělo hrát a to za podmínek, že nebude obtěžovat hlukem, neudělá velký bordel a neumaže si tepláčky"
libiku,
zhruba tak.
Zábava byla v podstatě za odměnu.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:39:00)
Zábava je co?
Já (nejen) mluvila o věnování a pozornosti. Což je i společné vaření nebo zametání sklepa.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:42:02)
Všimni si že když lidé mluví pozitivně o zážitcích z dětstvi, mluví většinou (v podstatě) o investovaném čase. Na extravagantnosti zážitku až tolik nezáleží.
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 11:49:18)
Adelaide,
ano, přesně tak.
Moje máma mě nutila do spousty organizovaných aktivit, mělo to ale jednu vadu - nic z toho mě nebavilo a něco mě vyloženě otravovalo. Neměla jsem navíc nikdy pocit, že by se tam ONA věnovala MNĚ, prostě mě zapsala do hudební školy a pak mě nutila cvičit tak, že mě dirigovala z kuchyně, nebo mě dala na lyžařskej tábor, kam jsem jela s někým jiným.
Vlastně si nepamatuju mezi námi žádnou srdečnost. (Ale je možný, že jsem to vzhledem k pozdějším událostem vytěsnila, kdo ví, určitě mě máma měla ráda, určitě se snažila, aby to bylo pro mě co nejlepší,).
To táta byl úplně jinej - ten se mi věnoval, ale fakt MNĚ, a reagoval na to, jaká jsem BYLA, ne jaká BYCH MĚLA BÝT, a to mu nikdy nezapomenu. A jak jsem už zmiňovala, nebyl ani hezkej, ani úspěšnej, ani nevydělával moc peněz, ale možná právě to bylo dobře - lepšího tátu jsem si nemohla přát a myslím, že velmi pozitivně ovlivnil můj vztah k sobě samé i k mužům.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 11:37:39)
Libik, podstata je, źe to nevíš, takže asi bavila, nebo to aspoň nedávali najevo. To třeba Martina říct nemůže
|
| Ruth |
|
(3.2.2016 11:42:50)
Myslím, že dítě to vycítí, jestli rodiče bavilo. Když si v pade nevzpomíná na nějaké křivdy, bylo vše ok.
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 11:54:09)
Myslím, že moji rodiče jako průměrní rodiče své doby, měli splněno, když dítě bylo čisté, šlo včas spát a nosilo jedničky ze školy, dále se věnovali své práci, obhospodaření svých malých statečků a společenskému životu. Rádi mě jistě měli a jejich představa o tom, co mám vykonávat byla v dětství totožná s tím, co jem snesla, takže nemám trauma.( I když mi vštípili, že jsem levá na tělocvik a blbá na matiku.)
Ale na výletě jsme byli tak 4x a nedělní procházky se na vsi nepěstovaly. Maminka byla ochotná si s námi zahrát žolíky a táta zase zpíval v autě pro obveselení dcerušek, víc interakce si fakt nevybavuji.
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:09:02)
libiku, mne bohate stacilo, kdyz matka byla v kuchyni a videla jsem na ni, jak vari a pece nebo zasiva a pousti si u toho operety.....a mela jsem pocit domova a pohody, sama jsem se pritom ucila nebo cetla nebo delala rucni prace
a otec byl vedle v obyvaku a delal neco do prace nebo cetl, to mi taky stacilo, hlavne, ze byl k dispozici, kdyz jsem potrebovala neco vysvetlit do skoly
mne tak nejak stacilo, ze jsou doma.....a totez vlastne provozuji se svym ditetem, ze jsem porad nekde kolem
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:15:37)
"... mne bohate stacilo, kdyz matka byla v kuchyni a videla jsem na ni, jak vari a pece nebo zasiva a pousti si u toho operety.....a mela jsem pocit domova a pohody"
Sedmi,
měla jsem to s babičkou podobně. V životě mi nevytvořila jedinej program. Naopak v pozdějším věku vyžadovala, abych se věnovala já jí, třeba s ní hrála žolíky.
Jo, když jsem třeba našla ve skříni krabici s fotkami a poprosila jí, jestli by mi nevyprávěla, kdo na nich je a tak, když měla čas, tak to udělala. Ale nepustila z ruky vařečku nebo svůj časopis, aby mi hned přiběhla vyhovět. Řekla mi "počkej, až to dodělám". A já jsem počkala. Opravdu z toho nemám trauma, babičku jsem milovala a až do její smrti ji brala jako mámu. Přestože se mnou v životě nikde na žádný akci nebyla.
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:19:44)
moje matka se mnou chodila na balet dvakrat tydne jeste jako s predskolackou, ale to bylo vsechno, na bruslich se mnou byla asi dvakrat, jinak chodil sportovat otec....proste delala svoje veci a byla nejak vzdalene k dispozici....ale nikdy nikam nechodila bez rodiny, jen obcas v zime na ples....a otec nebyl nikdy v zivote v hospode, protoze nesnasel zakourene prostredi, byl doma a cetl a hodne pomahal s domacnosti
|
| 7kraska | •
|
(3.2.2016 12:21:12)
tedy na ples chodili rodice spolu....a nepamatuju, ze by matka sla s kamoskou na kafe nebo cvicit....proste se zilo jinak
|
|
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 12:19:18)
Přesně tak, atmosféra, že existuje rodina, máma "si hraje" v kuchyni a táta dříme pod novinama v obýváku.
|
| Ruth |
|
(3.2.2016 12:23:55)
Libiku, úplně cítím vůni hovězí polévky, jak se line z kuchyně...
(popsalas to názorně, hned se mi vrátila vzpomínka na dětství, včetně té vůně)
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:29:38)
libiku,
jo, tak nějak.
Byli tam a byli k dispozici, když měli čas nebo když se něco dělo, ale netočili se kolem nás a nezabavovali nás. Zážitek byla událost, na kterou jsme se těšili, ne něco, co musí každej den být, abychom se správně rozvinuli. Pamatuju si třeba, že pro mne byl zážitek, když mne babička poslala někdy v pěti letech poprvý samotnou do obchodu.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(3.2.2016 12:35:35)
Tady už je to zase úplně mimo, původní zadání bylo, myslím, jestli se jeden člen rodiny může věnovat časově náročnému dobrovolnictví-t.j. skoro veškerý volný čas, co není v práci, na úkor ostatních. na to říkám, že ne.
A už jsme zase u oblíbeného Montyina tématu, že dítě do 6 let nic nepotřebuje, nebo jak to bylo. Do toho se nenechám zatáhnout, já jsem děti měla až po hodně velkém rozmýšlení, s tím, že když už je budu mít, tak jim dám všechno, co je potřeba. A po 21 letech nelituju ani minuty investovaného času, a už si zase dělám, co chci já.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:37:35)
Evelyn,
ono to s tím podle mne dost úzce souvisí, jinak bych to asi nevytahovala.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.2.2016 12:40:34)
Právě že vůbec, pokud jsou doma děti, nemůže se jeden z rodičů chovat jako svobodný, bezdětný. A je úplně jedno, co a jak se těma dětma dělá, pokud se teda neodešlou na dobu do šesti let do divočiny, když je to stejně jedno.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:26:26)
Jen tak, a o to právě jde.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 12:29:59)
7mi,
ale vždyť právě tohle je na tom to klíčový a o tom se celou dobu bavíme - že ten člověk JE K DISPOZICI, je fyzicky (i duševně) PŘÍTOMEN.
Monty zase podle svého zvyku odvedla řeč úplně někam jinam - na "dělání nějakého programu", které je v tomto kontextu zcela nepodstatné.
Já se domnívám, že to, co to dítě potřebuje, je právě to, že je ten dospělý VĚTŠINOU K DISPOZICI, když ho to dítě potřebuje. A že když toto v určité fázi života není, tak to pak prostě chybí. A zároveň to toho dospělýho omezuje a já si myslím, že pokud si to dítě pořídí, tak s tím omezením prostě musí počítat.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:32:28)
A ke každodenním zážitkům od kterých nikdo nemluvil
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:33:02)
Kudlo,
ale to je právě velmi podstatné, protože když jsi fyzicky doma a neskáčeš kolem dítěte, máš minimálně prostor na ty koníčky, které se doma provozovat dají.
Já jsem taky do synových tří let pracovala převážně z domova, takže jsem tam fyzicky byla. Tak jednou, dvakrát do týdne jsem měla nějakou pracovní schůzku na pár hodin. Ale nevymýšlela jsem mu žádnou zábavu, nějaké "věnování" zabralo tak hodinku, dvě denně.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:36:40)
Fyzicky ano ale ne "k dispozici" což je to klíčové. Debatu o tom, že rodič není povinen neustále reagovat na prudící batole a proč mu číst dokola jednu knížku o Králíčkovi, když tě to nebaví, jsme už pár krát měli.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:40:05)
"Debatu o tom, že rodič není povinen neustále reagovat na prudící batole a proč mu číst dokola jednu knížku o Králíčkovi, když tě to nebaví, jsme už pár krát měli."
adelaide,
ano, a stále si myslím, že je jedině dobře, když se dítě naučí, že rodič není povinen mu ve všem a za všech okolností vyhovět. Já nemám ráda rozmazlené a sebestředné děti, co jsou zvyklé mít všechno, co si zamanou a mít to HNED. A když ne, tak si to vynucují řevem a jiným opruzováním. Knížkou o Králíčkovi to začíná.
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 12:41:21)
co jsou zvyklé mít všechno, co si zamanou a mít to HNED
Já si zas myslím, že se děti vyvíjejí - a že v osmi letech nejsou stejné jako byly ve dvou.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:43:36)
Martino,
ano, děti se vyvíjejí.
Ale to neznamená, že se jim ve dvou letech bude všechno přizpůsobovat a skákat kolem nich jako opička na gumě.
Měla jsem v tomhle směru štěstí v tom, že i babička a ostatní hlídači byli stejného názoru (i když babička používala fyzické tresty, které jsou mi osobně proti srsti) a dítě v tom nepodporovali.
|
| magrata1 |
|
(3.2.2016 12:54:27)
Monty, ale ty se bavíš na jiné téma. Tady nejde o aktivní zabavování děcka, ani jeho zdravou míru. Tady jde o to, že jeden z rodičů- většinou matka- by měl pečovat celodenně bez nároku na osobní volno, protože ten druhý po práci jde páchat dobro na cizích lidech. většinou dojde k osvícení jedince v době, kdy je dítě nemožno nechat samotné- je ještě mimino. A když matka požaduje svůj díl volna, je jí řečeno, že on nemá čas, protože musí běhat se slepcem, předčítat babčám v důchoďáku, likvidovat černé skládky kolem města... A co si furt stěžuje, ona by stejně jen šla s kámoškou na kafe a to si to děcko může vzít s sebou. Ono s tím miminem stejně moc dělat nejde. Nakojíš ho, při tom s ním komunikuješ, když jdeš kolem postýlky, zastavíš se a komunikuješ s ním, pomazlíš, dáš pást koníky, vykoupeš, přebalíš... Nebo ho celý den nosíš, protože jinak ječí. Ale žádné extra zábavy mu neděláš. Do školky nechodí, ty jsi na mateřské, babička je 100km daleko, na chůvu nejsou prachy. A chlap jde zachraňovat svět.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 12:59:02)
magráto,
tak já tedy zadání pochopila jinak - nemám pocit, že se mluvilo o tom, že ten jeden pořád zachraňuje svět a druhý pořád jen sedí doma.
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:00:06)
Magráto,
velice děkuji, to je přesně to, co jsem měla na mysli.
Monty, jak je jejím dobrým zvykem, odvádí řeč někam úplně jinam a plamenně se vymezuje proti něčemu úplně jinýmu.
|
|
| libik |
|
(3.2.2016 13:00:32)
Dobře Margáto, ale "Nakojíš ho, při tom s ním komunikuješ, když jdeš kolem postýlky, zastavíš se a komunikuješ s ním, pomazlíš, dáš pást koníky, vykoupeš, přebalíš." je činnost pro jednoho a pokud to obsahuje to "nakojíš ho", tak není sporu o tom, pro kterého. Proč by u toho museli být dva?
Vystřídat se, dobře, ale jsou matky, co prostě nejsou na běhání se slepci(a další mimodomovní aktivity), zvlášť v době, kdy kojí mimino. Ale chtějí, aby "on" byl za každou cenu u toho.
Mezi náma, daleko větší bene má maminka s miminem, když tatínek běhá se slepci, může si lebedit u počítače s kávičkou (nekofeinovou), být v župánku a sázet názory na Rodinu
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:01:39)
libiku,
ano, takhle jsem to taky pochopila.
|
| libik |
|
(3.2.2016 13:14:07)
Takže já bych to shrnula, připusťme, že jezdit s kočárkem je pruda a v případě, že tatík zastává logiku, že to může udělat mamka, zatímco on se proběhne se slepým člověkem, má z části pravdu. Nicméně nemělo by se to dít 24/7 bez ohledu na to, že při jeho procházce s kočárkem maminka nebude dělat nic tak přesahového jako je pomoc hendikepovanému.
Není ale nutné, aby vozili spolu.
jé., to jsem se tu zapekla, jako za starých dobrých dob..a už jdu tvořit ten prázdninový program, pa všem.
|
|
|
| magrata1 |
|
(3.2.2016 13:07:59)
Libiku, ano, nemusejí být oba. To už jsme řešili, všechny jsme si poťukaly na čelo, když tu jedna osoba (nepamatuju si nick) psala, jak se manžel musel vzdát sportu, když chtěl ji a vypudila mu taky nevhodné přátele. Ale tady jde o to, že jeden má pocit, že když on zachraňuje svět a manželka jen chodí na kafe nebo do kroužku štrikování, neměla by po něm chtít, aby ji vystřídal u děcka. On je "dobročinný", ona se chce bavit. Dobročinnost je důležitá a bohulibá, odpočinek, kafíčkování a pod. ženská nepotřebuje, stejně celý den houby dělá.
|
| JaninaH |
|
(3.2.2016 13:11:05)
Magrato,
taky jsem původní příspěvek tak pochopila.
Plus v průběhu diskuse některé diskutující razily názor, že ta manželka nemá nárok ani na to, aby manžel trávil přiměřené množství času s rodinou, když se mu nechce.
|
|
|
| magrata1 |
|
(3.2.2016 13:11:55)
Libiku, za takové bene ti teda srdečně děkuju, já si ho klidně udělám, ale ráda bych, aby mi neustále děcko nepomáhalo psát, nejmladší od mimina pochopila, jak používat šipky a když čtu, baví se tím, že mi to bleskurychle posune, takže o nějakém klídku nemůže být řeč.
|
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 15:29:32)
Já jsem taky ráda když je muž u toho naštěstí on chce taky
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 13:04:31)
A co si furt stěžuje, ona by stejně jen šla s kámoškou na kafe
Ano, o dítě se stará ten, kdo nemá stejně nic lepšího na práci a míň vydělává. 
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 12:41:47)
Monty, tak určitě
Redukce kognitivní disonance, ale jak prase!
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 12:58:36)
Tak samozřejmě, že není rodič k dispozici dítěti vždy a na písknutí, ale už sám fakt, že tam musí fyzicky být, ho v dost směrech omezuje.
Pořád dokola hovořím o tomto - že to vůbec není o žádných cílených programech, a dokonce ani o vyhovění každému rozmaru dítěte, ALE O FYZICKÉ PŘÍTOMNOSTI A PŘIPRAVENOSTI REAGOVAT, což se neslučuje s řadou jiných aktivit (třeba ředitele velkého podniku nebo aktivního lyžaře).
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:00:54)
Kudlo,
ředitel velkého podniku snad ale vydělá na to hlídání.
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:04:18)
Monty,
to jistě vydělá, ale třeba pak dopadne tak, jak to popisovala Cinnamon nebo Martina.
Jsou určité situace, které penězi prostě nezaplácneš, i kdyby jich bylo sebevíc.
Chtěla bys partnera, kterého bys prakticky neviděla, ale dával by Ti kopu peněz?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:07:09)
Kudlo,
ale cinnamon a Martina psaly o tom, že je neviděly děti. Myslím ty rodiče - kariéristy. Ne, že se neviděli ti rodiče navzájem.
Mmch., taky jsem matku v útlém věku "prakticky neviděla", ale protože jsem měla babičku s dědou, nijak mi nechyběla.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:10:38)
zefýr,
ehm, ty nějak zapomínáš, že jsem měla mámu - babičku.
Chovala se jako máma, takže mi jaksi nemohla MÁMA chybět. A ta babička s dědou mi vytvářeli rodinný "vzor".
Ale samozvaným znalcům psychologie se v dedukcích samozřejmě meze nekladou.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 13:13:30)
A ta babička s dědou mi vytvářeli rodinný "vzor".
Že je malé dítě tak nudné, proto je silnými a výkonnými jedinci odloženo k těm slabším než povyroste natolik, aby s ním byla zábava?
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:16:00)
Martino,
to nevím, z čeho tak usuzuješ.
Řekněme, že ten vzor spočíval v tom, že dítě není středobod světa a není dobré, když se mu všechno podřizuje. Oni se mnou fungovali víceméně stejně, jako já se synem. Až na to, že syna vozila v kočárku babička a mne holky ze sousedství.
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 13:09:49)
ale protože jsem měla babičku s dědou, nijak mi nechyběla.
Což považuji za největší tragédii takové situace. 
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:13:18)
Martino,
naopak, to byla výhra, protože moje matka je praštěná a kdyby mne měla vychovávat ona, dopadla bych v lepším případě jako moje sestra, které se matka poměrně intenzivně "věnovala".
Fakt není o co stát. Mj. byla od šestnácti na drogách, maturitu si horko těžko dodělávala v pětadvaceti a dodnes chodí po psycholozích, protože svým rodičům nedokáže odpustit, jak se k ní chovali a co z ní udělali.
Řekla bych, že mi tu moji milující rodinu celkem dost závidí.
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 13:16:37)
to byla výhra, protože moje matka je praštěná
Moje matka a babička byly praštěnější jedna víc než druhá. Chlapi byli normální, ale měli zákaz přibližovat se k malým dětem, protože dítě potřebuje jen matku dokud nejde do školy.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:17:33)
Moje babička byla normální. Sice trochu "Černá kronika" a hypochondr, ale proti mé matce úplný anděl.
|
| Alena |
|
(3.2.2016 13:28:56)
Eeka, na tom neco je - u nas take- prilis prisni narocni otcovi rodice se pretransformovali do velmi vlidnych prarodicu.
|
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:29:01)
Eeko,
to je samozřejmě pravda.
Navíc jsem tu psala, že je mi matky taky spíš líto, protože je do značné míry oběť své rodiny.
Jenže je tu ještě jedna věc - do jedné a té samé rodiny se prostě narodí děti s různou povahou. Matka s babičkou byly velmi protikladné a špatně kompatibilní. Těžko říct, jak by dítě typu mé matky dopadlo v jiné rodině. Ona je tak nějak komplexně problematická osobnost. Upřímně, mít dítě s povahou mé matky, taky bych to asi nedávala.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:18:47)
Monty,
a ruku na srdce, chtěla bys, aby Tvůj syn měl k Tobě stejný vztah jako Ty ke své matce?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:20:26)
Kudlo,
ne, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ke mně měl vztah jako já ke své babičce.
Nikdy jsem se k němu nechovala jako moje matka. Chovám se k němu podobně, jako se ke mně chovala moje babička.
Syn mne v tomto směru lituje, protože sám uznává, že něco jako je moje matka se hned tak nevidí.
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:17:37)
Monty,
já to myslela jako PŘÍMĚR, jestli by pro Tebe peníze byly dostatečnou kompenzací za trvalou nepřítomnost milovaného člověka.
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:18:48)
Kudlo,
za TRVALOU jistě ne, ale takových případů je asi minimum, že?
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:21:32)
ale Mlho, vždyť tady od začátku nehovoříme o ničem jiném (vytížený rodič, kterého dítě prakticky vůbec nevidí, protože přes den vykonává náročné zaměstnání a večer se věnuje - třebas bohulibým - koníčkům)
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:23:24)
Kudlo,
sama v úvodním příspěvku píšeš: "... a to, že je ten běhající několik dnů v týdnu pryč".
Ne, že je každý den pryč. Pod "několika dny" si představím třeba tři dny, ne sedm dní v týdnu.
|
| Hanka | •
|
(3.2.2016 13:31:16)
(Osobně si pod několik představím spíš 4 nebo 5 dnů, ale je to fuk.)
I několik může být na obtíž, když se připojí náročnější zaměstnání a třeba povinnosti v širší rodině (nemocní rodiče a tak). Nebo prostě když ten druhý buď nemá možnost sám nic podnikat, protože partner důležitě odpočívá po včerejší celodenní šichtě+dobročinnosti, nebo když může podnikat něco sám jen za cenu, že už nezbude žádný čas společný. A další varianty.
Ano, považuji za důležitý i společně trávený čas - míra se přizpůsobuje konkrétnímu páru, ale úplně bez společného času a společných zážitků a činností se partneři stávají směnujícími hlídači společných dětí a spolubydlícími.
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:43:06)
Monty,
ale v době, kdy s dítětem musí někdo trvale být, tak to znamená, že ten, kdo je několik dnů pryč, s ním být nemůže a musí s ním být ten druhý.
Otázka zní: dopřeje ten běhající tomu druhému také několik dnů v týdnu, kdy s dítětem bude a ten druhý si bude moci jít taky zaběhat?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:58:27)
Val,
mám ještě nepopulárnější - partneři by měli mít čas a prostor věnovat se jeden druhému i BEZ DĚTÍ.
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 14:01:25)
"by měli mít" - super, a kde se dá uplatnit takovej nárok?
Respektive při tom nastavení, co jsem nastínila - jeden je vytíženej na maximum SVOJÍ prací a SVEJMA koníčkama - kde tam zbývá čas na dítě a kde na partnera?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 14:04:49)
Kudlo,
ty píšeš o několika dnech v týdnu.
To je prostě strašně vágní formulace. Navíc ten dobročinnej vůbec nemusí mít náročný zaměstnání, to v úvodním příspěvku zmíněné nebylo. Trochu se to i vylučuje, málokdo s náročným zaměstnáním ještě chodí obden na několik hodin někam běhat. Je už fuk, jestli se slepci nebo bez nich.
Jistě, stav, kdy jeden není vůbec doma je na prd, ať už to saturuje penězi nebo ne... ale je krajně neobvyklý.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(3.2.2016 14:05:32)
Na tom jsme si fakt dali záležet.
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 14:06:13)
a další věc - měla bych vůbec chuť věnovat se partnerovi, který veškeré zajímavé věci "vyzobe" sám pro sebe a na mně nechá veškerou rutinu, která není až tak zábavná, ale udělat se musí?
|
| Monty |
|
(3.2.2016 14:19:35)
Kudlo,
to ale právě závisí na situaci - proto jsem tu včera psala, že vidím jistý rozdíl mezi člověkem, který přinese domů 13 - 15 tisíc a ještě ve volném čase někde běhá, zatímco druhý je nucen sedět doma, a člověkem, který vydělá na to, aby si nějaký ten čas mohl "koupit" ten druhý nebo si ho mohli "koupit" společně.
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 15:39:48)
Společný čas není třeba kupovat, stačí si udělat ... ČAS
|
| Monty |
|
(3.2.2016 15:42:09)
adelaide,
a když nebudeš mít hlídací babičky, tak děti zamkneš do kumbálu?
|
| adelaide k. |
|
(3.2.2016 15:54:47)
Pokud chtějí být spolu sami (ale to předpokládám źe mají spoustu vždy ochotných kamarádů kteří se sami nabízejí ;-)). Ale mluvila jsi o SPOLEČNĚ stráveném čase, takže předpokládám i s dětmi 
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(3.2.2016 15:47:00)
aby si nějaký ten čas mohl "koupit"
Tak to je to jediné, co nejde. Leda si koupit hlídání pro děti, ale čas jako takový je vždycky zdarma, přitom je velmi vzácný.
|
| Vaitea | 
|
(3.2.2016 15:57:23)
Martino,
asi proto "koupit" napsala Monty do uvozovek, ne.
A jistě, že jde.
My si díky paní na úklid třeba "kupujeme" čas pro sebe.
Když byly děti malé, zaplacením hlídačky jsem si kupovali taky čas pro sebe, ať už pro solo nebo společné aktivity.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.2.2016 13:59:49)
Valkýro,
ano, s tím mohu jen souhlasit.
Neumím si představit jen si "předávat" děti mezi dveřma, teda umím, kdyby to byla fakt nutnost kvůli práci a nešlo to jinak, ale vnímala bych to jako nouzovku, nikoli jako žádoucí stav.
|
|
| Žžena |
|
(3.2.2016 18:11:53)
Tak já myslím, že potřebnost času stráveného spolu coby partneři tu nikdo nezpochybňoval, ale z pohledu těch dobročinných koníčků je to stejná kategorie jako ta spolupéče o vlastní děti: Prostě je to čas, který se věnuje rodině a ne koníčku.
|
|
|
| Monty |
|
(3.2.2016 13:49:22)
Kudlo,
tak to ale asi bude kus od kusu, ne?
Ty ses ptala na jednu variantu, variant je x.
|
|
|
|
|
|
|
|
.
. 
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)