| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(8.1.2016 10:42:25)
mám spoustu snů, ale tak nějak reálných, aspoň myslím  můj manžel byl kdysi pravý opak, nevěřil si nejspíš, nevím, čím to bylo, možná i výchovou. Teď po těch letech, když jsme sehraní a své sny si plníme společně i každý sám, tak bych řekla, že je na tom podobně jako já. Právě dnes jsem přemýšlela, že za ten kus života, co jdeme spolu, udělal obrovský pokrok, naprosto ve všem. Člověk by asi měl mít sny a mít odvahu si je splnit  ale po pravdě, nic mi není více cizí, než takové to tlachání naprázdno, to by mi vadilo taky 
|
| Monty | 
|
(8.1.2016 11:06:12)
Jano,
můj manžel je podobný typ. Teď je snad konečně na dobré cestě si ty sny splnit. Blbý na tom je, že v tom už partneři být nemůžeme a trochu se bojím, že pro něj budu koule na noze a to je situace, kterou bych asi neustála. A těžko říct, jak by to ustál on.
|
| Epepe | 
|
(8.1.2016 11:37:18)
Snad ti ještě není tolik. Neumím si představit, co by mohlo být za sen, který byste si nemohli splnit.
|
| Monty |
|
(8.1.2016 11:45:00)
Umami,
to není otázka věku.
V podstatě jde o to, že manžel teď má práci, která má perspektivu, která je spojená s bonusy, který máme oba rádi (zahraniční služebky, např.), kde má už docela slušný příjem a já ne. Na rozdíl od něj jsem si prostě vybrala blbý obor a jedinou šanci, kterou jsem v něm dostala, už jsem prošvihla před lety.
|
| Jaana2 | 
|
(8.1.2016 11:48:54)
Monty tak snad když je manžel, tak se s tebou podělí, ne?Nebo stále hraješ na "mám jen to co sama vydělám"?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 11:59:01)
Jaano,
ale o dělení nejde, jde o ten samotný fakt - úspěšný vs. neúspěšný.
Člověk, který je pracovně frustrovaný ze samotné práce neřeší peníze, ale primárně tu frustraci.
|
| Jaana2 |
|
(8.1.2016 12:14:34)
Monty a v takovém případě nejde překlopit nastavení v hlavě - tedy super, můj partner je úspěšný a mám obrovské štěstí, že se se mnou o ten úspěch podělí? A já svým podílem budu ten jeho úspěch podporovat ( i kdyby žehlením košil) a protože moje práce takový úspěch nemá, tak si najdu jiného koníčka? třeba pomoc druhým? (tu pomoc ber jako příklad jiné činnosti) A budu dělat co, to mě těší, mám vlastně obrovské štěstí, že nemusím do montovny kvůli placení složenek?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 12:16:27)
Jaano,
asi ne, já jsem ten typ člověka, pro kterýho je práce dost důležitá.
Bylo by to samozřejmě ideální, ale nevidím to reálně. To by musel mít fakt příjem, který uživí nás všechny a já bych si mohla jenom psát pro radost.
|
|
| Kudla2 | 
|
(8.1.2016 20:47:45)
"A já svým podílem budu ten jeho úspěch podporovat ( i kdyby žehlením košil) a protože moje práce takový úspěch nemá, tak si najdu jiného koníčka? třeba pomoc druhým? (tu pomoc ber jako příklad jiné činnosti) A budu dělat co, to mě těší, mám vlastně obrovské štěstí, že nemusím do montovny kvůli placení složenek?"
Jaano, ale to přece nemusí být jen o tomhle.
Představ si, že jsi Frida Kahlo a toužíš malovat krásný obrazy. Vdala ses za Diega Riveru, to je taky malíř a chce malovat, a dejme tomu, že na rozdíl od Fridy můžeš mít děti a pár si jich pořídíte. Manžel maluje, daří se mu tím jakžtakž živit rodinu, ale není to žádná moc sláva, a kromě malování nemůže dělat už nic jinýho. Služku si dovolit nemůžete a je tedy na Tobě, abys mu dělala servis, a Ty to budeš třeba v zájmu celku dělat - ale nebude Tě štvát, že budeš vědět, že jsi v malování minimálně tak dobrá jako on, ale nemůžeš to realizovat, kdežto on jo. To není ani tak o tom srovnávání, ale že budeš někoho podporovat v něčem, co bys sama moc ráda dělala a kvůli tý podpoře nemůžeš.
Tohle asi není Monty případ, protože tam jde primárně o peníze, ale to jen k tomu, že někoho podporovat je sice fajn, ale umím si velmi dobře představit, že to NESTAČÍ.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 21:14:04)
Kudlo, ale to vazne neni Monty pripad. Monty ma jednoho zdraveho pubertaka ve stridave peci to ji tezko muze branit v kariere.
|
| magrata1 | 
|
(8.1.2016 21:36:14)
Jo, jenže to je naivní představa, že takové psaní moc neunaví a že si může přece klidně hoďku denně psát "to svoje" až odpracuje to, za co má prachy. Tak to prostě nefunguje. Já mám např. rozdělané asi 4 nové věci- jako střihy. Jenže mezi tím, mám zakázky, které mám placené hned. Takže to rozpracované šoupnu do šuplíku, začnu makat za peníze a druhý den nebo za týden se k tomu rozpracovanému nemá smysl vracet, protože to už nikdy nedotáhnu, leda začnu znovu. A zas mi do toho něco vleze. A to se nebavím o tom, že bych chtěla třeba modelovat sochu, tak tůdle . Přijde tvůrčí nálada, začneč makat a v nejlepším s tím musíš praštit a jít vydělávat. A ta stejná nálada, ta myšlenka, ta chuť už příště třeba není. Kdo nemá tvůrčí profesi, asi to nepochopí. A z toho přetrhaného a neuvolněného zanícení vznikne akorát frustrace. Protože koho se.e, že udělal účetnictví jen pro 20 lidí místo 25? Akorát tak kvůli prachům. Ale když kvůli prachům nenapíšeš knihu, tak v tobě umře a hnije. Postupně ti to otráví život.
|
| Jaana2 |
|
(8.1.2016 23:18:03)
tak vzhledem k tomu, že děti si člověk zpravidla pořizuje dobrovolně, tak pak nějak nevím, proč žehrá na to, že se o ně musí starat a nemá čas na seberealizaci. Tak si je neměl pořizovat, měl by klid a víc peněz
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:21:26)
To, že se člověk necítí dobře, protože se nemůže realizovat, neznamená, že nechtěl děti nebo že je nemá rád. Tvůj život je s dětmi jednodušší? Tady fakt člověk nemůže nic napsat, aby to aspoň někdo nepřekroutil.
|
| Jaana2 |
|
(8.1.2016 23:25:59)
Margáto můj život s dětmi je složitý, ale nežehrám na to, že se nemůžu seberealizovat. Jako jo, uměla bych si představit jinou práci než tu, kterou dělám, ale takhle mám právě víc peněz, abych zaopatřila děti. Až vylétne i ten mladší, pak třeba budu dělat něco jiného, kdo ví. Ale proč bych se tím měla trápit až do deprese?
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:36:36)
Narozdíl od mnohých jiných deprese nemám. Vidím smysl v životě i tak, jak je a umím se z něj radovat. To ale neznamená, že musím "nadšeně hopsat na zemi". Myslím, že v mé situaci by byl frustrovaný skoro každý. A mnohá na AD. A nejen kvůli seberealizaci
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2016 23:38:01)
Magráto,
a co bys potřebovala, abys mohla svoje sny realizovat?
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:43:21)
Potřebovala bych tak 150 tis., které by byly vázány na moje podnikání. Jinak by se za ně udělala nová střecha.
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2016 23:46:27)
Abys chvíli nemusela pracovat pro peníze a mohla tvořit?
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:48:57)
Abych měla na vybavení.
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:44:42)
Uvažuju, že to zkusím na Hithitu.
|
|
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 23:41:56)
Protože když se ti pose.e zdraví, chybí prachy už dost let a ještě nemůžeš dělat, co tě baví, asi nebudeš jen nadšeně jásat. A nedostatkem peněz nemyslím, že nemám na kraviny. Máme co dělat, abysme přežili. Kdybych byla zdravá, tak aspoň ty prachy jsou. Ale jsem nemocná jen málo a navíc mě nebaví skuhrat, takže to není na ID, jen nemůžu dělat dost věcí, co jsem mohla před onemocněním.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2016 23:31:22)
Magráto, já Tě chápu  , akorát já jsem asi dospěla k poznání, že nic geniálního patrně nevytvořím,a v mým případě bych se na jiný povinnosti jen vymlouvala (což si prosím v žádným případě nevztáhni na sebe, Tobě tu tvůrčí frustraci věřím.
Ale nějak mě to zjištění kupodivu ani nemrzí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 13:45:19)
Jaano,
ale o dělení nejde, jde o ten samotný fakt - úspěšný vs. neúspěšný.
Člověk, který je pracovně frustrovaný ze samotné práce neřeší peníze, ale primárně tu frustraci.
Monty, takze kdyby tvuj manzel byl pracovne neuspesny, tak by to pra vas vztah bylo lepsi?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 13:50:02)
Pavlo,
neříkám, že by to bylo lepší pro vztah.
Jen píšu, že ve dvojici, kde jsou oba na tu práci celkem orientovaní a jeden se hne z místa a druhý ne může být problém pro toho neúspěšného, když se mu dlouhodobě nedaří. Ve smyslu "má z toho mindrák". Což mám. Ale rozhodně to nedávám manželovi nijak "sežrat", protože nejsem debil.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 13:56:46)
Monty, a cem je to pro tebe vetsi problem, ze on se hnul z mista a ty ne? To pusobi, jako zarlivost. Nebo ceho se bojis?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 14:01:28)
Pavlo,
to asi není strach, to je čistě jen o tom, že ti úspěch druhýho bolestně připomene tvůj vlastní neúspěch a může tě vnitřně žrát, že jsi loser. I když mu ho přeješ, podporuješ ho a máš z něj radost.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 14:11:18)
Monty, uz to chapu, ale v predeslych prispevcich si psala, ze se bojis, aby to manzel ustal. Ja myslim, ze jediny co by nemusel ustat, ze bys mu to davala "sezrat". Coz jak pise Rachel si uvedomujes. Nehlede na to, ze tvuj manzel je pravdepodobne sebevedomejsi diky tomu, ze ma v tobe stailniho partaka, coz dela hrozne moc.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(8.1.2016 14:03:26)
Monty, to, že si to nebezpečí uvědomuješ, je hlavní krok k tomu, aby vás to jako dvojici neničilo.
jinak to znám dobře od rodičů, bohužel otec si to přiznat neumí (on si nikdy nic nepřiznává)
|
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(8.1.2016 14:04:51)
úspěšný vs. neúspěšný.
To by v partnerském vztahu roli hrát nemělo. Resp. vidím to jako podraz na toho úspěšného. Vždyť chce být úspěšný mj. proto, aby imponoval.
ale primárně tu frustraci.
Tu řešit a rychle, ale ne přes partnera. Rozhodně ne stylem "kdyby on tak úspěšný nebyl, cítila bych se líp"! 
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2016 14:09:05)
můj muž má v tomto ideální povahu. vždy, když jsem začala něco dělat, co dělá taky, a byla jsem v tom časem lepší, tak na mě byl pyšnej a všude se mnou vytahoval
|
| Ruth | 
|
(8.1.2016 14:50:49)
Ráchel,
upřimně ti to přeji. Je to hodně.
|
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(8.1.2016 12:44:53)
Na "mám jen to, co vydělám" hraje můj muž a nenechá si to vymluvit. Vlastnost na zabití.
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(8.1.2016 12:24:58)
Třeba do vesmíru nejspíš nepoletí. Bez ohledu na to, jestli je jim "tolik".
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(8.1.2016 12:42:21)
Monty, nepodceňuj roli parťáka pro život, ta je hodně důležitá. A když už manžel dostal tu příležitost, rozhodně bych se nepovažovala za kouli na noze
|
|
| Pam-pela | 
|
(8.1.2016 14:00:10)
Monty a co kdybyste přestali být ve tvých očích Ty a Já a začali být VY? Prostě - my dva...my dva jako celek, jako tým...v dobrém i ve zlém...
Za tímhle vnímám strach "nejsem dost dobrá" a "nebudou mě mít rádi, když..."...tuším, že je to z nějaké knihy, nevím, z které, vytanulo mi to teď na mysli.
Co se bezvýhradně přijmout a neřešit pořád rozumem, bez hodnocení kooperovat, přinášet do vztahu to své nejlepší...neporovnávat?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 14:02:28)
"...a co kdybyste přestali být ve tvých očích Ty a Já a začali být VY?"
Pampelo,
ale o tomhle to přece vůbec není.
|
|
| Pam-pela |
|
(8.1.2016 14:04:51)
Člověk nemá mít rád druhého pro něco, ale pro něho samotného...to je láska bez podmínek...taková ta ze  ...a je bezpečná, protože se nám vlastně nemůže nic stát, u téhle lásky jsme v bezpečí...moc lidí ji teda neumí.
"Zasloužená láska" je problém...v hodně rodinách je to láska běžná...už děti se ji učí...člověka honí z místa na místo, vyvolává nespokojenost, strach, pocity méněcennosti. A stále porovnává a hodnotí...sebe, druhé.
A vyvolává i nelásku sama k sobě.
|
|
| Půlka psa |
|
(8.1.2016 14:06:30)
Nechápu, co nechápeš. Jeden něco má a druhý to nemá a chce taky. Přeje mu to a je za toho prvního rád, ale prostě by si to pro sebe taky přál. Je jedno, jestli je to zdraví nebo pracovní úspěchy, ale že to má manžel/manželka jaksi pro někoho vůbec nestačí.
|
| Monty |
|
(8.1.2016 14:08:36)
"Jeden něco má a druhý to nemá a chce taky. Přeje mu to a je za toho prvního rád, ale prostě by si to pro sebe taky přál. Je jedno, jestli je to zdraví nebo pracovní úspěchy, ale že to má manžel/manželka jaksi pro někoho vůbec nestačí."
Půlko,
přesně, to je ono. 
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 14:19:39)
"Jeden něco má a druhý to nemá a chce taky. Přeje mu to a je za toho prvního rád, ale prostě by si to pro sebe taky přál. Je jedno, jestli je to zdraví nebo pracovní úspěchy, ale že to má manžel/manželka jaksi pro někoho vůbec nestačí."
Pulko a Monty, to je podle mne zarlivost. Pokud neco chci nemelo by hrat roli, jestli to maji nebo nemaji ostatni. Byla by Monty mit frustrovana, kdyby jeji manzel byl nesupesny?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 14:21:37)
Pavlo,
proč žárlivost? Mně to přijde celkem normální, něco chtít a být naštvaný, když to nemáš. Ale na sebe, ten druhý (který to má) s tím přece nemá nic společnýho a nemůže za to.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 14:30:05)
Monty, no prave, ze s tim ten druhy nema nic spolecneho tzn. ani jeho uspech nebo neuspech. Byla by si min nastavana, kdyby on byl neuspesny? Neber to jako rypani..
|
| Monty |
|
(8.1.2016 14:32:53)
Pavlo,
ne, já jsem na sebe naštvaná průběžně už několik let.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 14:40:27)
Tak by se pro vas nemelo nic zmenit.
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(8.1.2016 14:29:31)
Něco chtít a o něco usilovat je úplně normální a budu si to uvědomovat víc, když budu trávit čas s lidmi, kteří to mají, než s těmi, co na to nikdy ani nepomysleli, natož aby toho dosáhli. Chtěla bych mít křídla a lítat, ale celkem nepovažuju za průser, že mě nenarostly. Kdyby ostatní lítali a já šlapala po svých, tak si to budu ale sakra uvědomovat. A žádná závist v tom být nemusí, nechtěla bych nikoho připravit o JEHO křídla.
|
| Vaitea | 
|
(8.1.2016 14:49:42)
|
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 15:05:53)
Pulko psa, taky je otazka jestli chces stravit zivot jako OBET. Kdyby mi nenarostly kridla a vsem ostanim jo, tak bych se zamyslela co muzu udelat proto aby narostly. Kdyz neco trochu, tak bych si makla aby narostly, kdyby stejne nenarostly tak alespon jsem se o ne pokusila. Kdyz nic, tak bych se naucila rodostne rychle hopsat.. Myslim, ze partner by ocenil, ze okridla bojuji. Asi bych ho nejvic stavala povidackama. kdybych si pred par lety rozhodla jinak tak bych mohla mit taky kridla a vetsi. To by mne asi partner kopl do zadele..
|
| Jaana2 |
|
(8.1.2016 15:18:34)
Kdyz nic, tak bych se naucila rodostne rychle hopsat..
přesně - to je o tom nastavení - když budu stále fňukat, že mi jako ty křídla nenarostou, tak budu protivná nejen sobě, ale brzy i okolí
přece může být člověk super i bez křídel, tak holt hopsá, hlavně, že radostně a ne s cedulí v ruce . nemám křídla, protože je svět nespravedlivej
|
| Půlka psa |
|
(8.1.2016 15:23:48)
O teoretickém radostném hopsání, když ostatní mají křídla, si tady můžeme hezky povídat. Akorát, kdyby člověk byl najednou na vozíčku a manžel normálně chodil (což je analogie k chůzi a k lítání), tak bychom to rázem viděly jinak. Nejspíš každý by měl pocit, že partnera omezuje a chtěl by zpátky nožičky, ačkoliv ten partner by to tak nejspíš vůbec nebral a rozhodně by se snažil to nikdy za žádných okolností nedat najevo. Radostně a vyrovnaně točit kolečkama by zvládal najednou málo kdo.
|
| Jaana2 |
|
(8.1.2016 15:37:46)
Půlko zas ten vozíček je ale extrémní případ, kdy těžko srovnat s tím, že nemáš takovou práci, která by Tě bavila. POkud někdo bude fňukat, že partner je úspěšný - zde v rovině pracovní - a já neúspěšný - pač nemám na to, abych byl rovněž úspěšný - je to chyba toho, kdo je neúspěšný ( holt si vybral blbě zaměření). Nezbyde mu, než buď fňukat dál a otravovat tím okolí nebo si to přenastavit a říct si - no tak budu holt dělat něco jiného, z čeho budu mít dobrý pocit ( tedy budu ve svých očích úspěšný). Když budu na vozíku, tak to prostě nemám šanci změnit, těžko z toho vozíku vstanu, že, ale taky se můžu rozhodnout, zda se utrápím nebo budu kolem sebe šířit pozitivum.
A i ten úspěšný partner asi bere u protějšku jinak to, že ten druhý je zpruzelý, protože prostě "otravuje" nebo proto, že je neštastný z vozíku.
|
| Půlka psa |
|
(8.1.2016 16:03:24)
Ale jo, tak jasně, že to není totéž. Nicméně to nic nemění na tom, že zaostávání za tím druhým může být pruda, pokud jsi kariérista.
|
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 16:12:06)
On je rozdíl mezi neúspěchem- pořád jsem jen obyčejná kancelářská síla, nejsem manažer a neúspěch typu Mohla bych psát básně, dělat sochy nebo navrhovat superúžasné luxusní boty a místo toho šiju dětské capáčky. Maminky nad nimi slintají, já si stojím za tím, že dělám kvalitní a hezké věci, ale opravdu nemám ten pocit tvoření. Mám jen bolení zad a pocit, že mrhám životem. Že po mně mohlo něco zůstat, ale všechno se to sežere. Nebo místo psaní vlastních knih psát na cizí knihy posudky. Docela frustrující.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(8.1.2016 15:15:30)
Půlko, já to samozřejmě chápu, i v tom MY je pořád Ty + Já.
Jde o to, aby jednomu nepřipadalo ohrožující, že ten jeden to má a druhý ne.
Zaprvé je to nestálé - v práci, ve zdraví...a za druhé to může plodit určitý strach a taky určitou žárlivost.
Což je taky přirozené a je to to normální, jde o to, aby to nepřešlo nějakou únosnou míru pro oba dva...
A s tím souvisí i to, aby člověk měl rád sama sebe...za každé okolnosti...a vlastně ideálně toho druhého, než za to, co dělá nebo jaký je...ale prostě v té podstatě...pak člověk eliminuje dost těch ohrožujících pocitů.
|
|
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 14:44:22)
V tom zakopaný pes nebude. Myslím, že Monty dost chápu, protože obě máme kreativní profesi. Když jde o to, aby se vydělaly prachy, to MY funguje. Ale tady jde o to, že z praktických důvodů (potřebujeme sebe a děcka "nakrmit") nemáme prostor na rozvoj vlastního JÁ. Já si už delší dobu připadám zadupaná do země, poslední červ, co nemá na nic nárok... A to nechci nic materiálního. Chci mít prostor pro vlastní JÁ, už mě to rodinné MY dusí. Vím, co všechno jsem pohřbila tím, že jsem to v pravý čas nemohla udělat nebo to dotáhnout do konce. Je dobře, že tomu druhému se daří, ale je otázka, jestli se mu s frustrovanou, neúspěšnou stárnoucí ženskou bude chtít být.
|
| Pam-pela |
|
(8.1.2016 15:10:00)
magrato, což je prostě to, že si ten člověk nevěří, že je dost dobrý i bez toho, že je - úspěšný, realizovaný?
Ono to s tím souvisí, jen je potřeba se podívat víc do hloubky.
Možná tomu druhému stačí, že ten druhý je...a že je s ním pohoda a že mu je s ním dobře, není pro něj důležité to, co ten druhý dělá.
Ale zas se obloukem můžeme vrátit k tomu, že pokud je člověk sám se sebou nespokojený (tedy zdá se mu, že je takový a makový a že se třeba tady nerealizuje v tom tvořivém), šíří to kolem sebe, to se zakrýt nedá....a může to prohlubovat celou tu nespokojenost celkově.
(Ono i tady je to o pocitech...ale samozřejmě se o tom nesmí moc mluvit .)
Nehledě na to, že má zkušenost, že čím víc se člověk urputně snaží něčeho dosáhnout, tím víc ten cíl uniká.
Ale to by zas byla strašně rozsáhlá úvaha.
Je důležité, aby člověk měl rád sám sebe a přijímal se...což je opravdu strašně těžké.
A aby si uvědomil, že se střídají v životě různá období - úspěšná i neúspěšná...a je právě fajn, když jsou na to všechno lidi dva, že se podrží, že se podpoří, že se prostě a jednoduše mají rádi a spolupracují. Ve chvíli, kdy se daří jednomu, nemusí se dařit druhému, ta období nejsou stálá, mění se během let a desetiletí...je nějaká krize u jednoho, u druhého, u obou...a je fajn, když je tu vždycky ten druhý na podporu a spolupráci.
Není to nebezpečné, je to běžné, to je normální život..
|
| Tizi | •
|
(8.1.2016 22:12:44)
Ale ono většinou člověk chce být úspěšný ve své práci kvůli sobě, ne kvůli tomu, aby imponoval partnerovi. Já to znám taky, protože mám práci pro peníze a pak práci pro vlastní seberealizaci, ta druhá je tvůrčí a mám na ni mnohem méně času, kvůli té práci pro peníze a kvůli rodině. Já to mám jednodušší v tom, že manžel snílek není, má práci, kterou dělá děla dlouhodobě a nic na tom měnit nechce.
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2016 20:49:30)
"teď je snad konečně na dobré cestě si ty sny splnit. Blbý na tom je, že v tom už partneři být nemůžeme a trochu se bojím, že pro něj budu koule na noze a to je situace, kterou bych asi neustála. A těžko říct, jak by to ustál on. "
Monty,
ale to je strašný, uvědomuješ si, co píšeš? 
|
| Monty |
|
(8.1.2016 21:27:05)
Kudlo,
možná to jen jinak interpretuješ.
Prostě jsme měli léta plus mínus stejné příjmy a už nemáme. Nejsem na to zvyklá a cítím se kvůli tomu blbě. To je celé.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 21:36:29)
Monty, a kdybys mela tu svoji vysnenou praci a on by zustal s prijmem na tom co mel pred rokem tak by ti to takle bylo blby?
Jinak co vidim kolem sebe hodne muzu, kdyz maji stabilni vztah tak jdou v zamestnani vys. Vetsinou jsou i pysni na to, ze dobre zajisti rodinu. Tak jde o penize, pocit zavislosti nebo druh prace?
|
| Monty |
|
(8.1.2016 21:40:09)
Pavlo,
už nevím, jak to líp popsat. Prostě se necítím profesně "saturovaná", není to věc peněz, není to o tom, že bych na muže žárlila, je to čistě o tom, že jsem řadu let naštvaná NA SEBE, že nemůžu dělat to, co bych chtěla a ani to, co dělám, není dobře placený. To je celé.
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 21:43:23)
Monty,
ted pises, ze to neni otazka penez.
a predeslem prispevku pises toto;
"Kudlo,
možná to jen jinak interpretuješ.
Prostě jsme měli léta plus mínus stejné příjmy a už nemáme. Nejsem na to zvyklá a cítím se kvůli tomu blbě. To je celé."
V tom, aby se prase vyznalo.
Asi v tom nemas jasno sama..
|
|
| Pavla | •
|
(8.1.2016 21:43:23)
Monty,
ted pises, ze to neni otazka penez.
a predeslem prispevku pises toto;
"Kudlo,
možná to jen jinak interpretuješ.
Prostě jsme měli léta plus mínus stejné příjmy a už nemáme. Nejsem na to zvyklá a cítím se kvůli tomu blbě. To je celé."
V tom, aby se prase vyznalo.
Asi v tom nemas jasno sama..
|
| Monty |
|
(8.1.2016 21:48:39)
Pavlo,
to byla odpověď na "nejsme partneři ve smyslu finančním". Ve smyslu rovnýho podílu.
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(8.1.2016 21:39:55)
Jo, tebe fakt vytáčí tohle? Na to se vyprdni. Každý chvilku tahá pilku. Já jsem za naše manželství vydělala možná víc peněz než manžel, teď už několik let jsem na tom bídně, prachbídně. Ale to my neřešíme. Bereme to, že jsou to všechno naše prachy. Frustrovaní jsme z toho, že se musíme živit něčím, co nás ubíjí a že nemáme už na tvorbu energii a čas, protože po práci je ještě domácnost a děti.
|
| Monty |
|
(8.1.2016 21:41:38)
magráto,
no to je ta druhá věc. Když děláš něco, co tě neuspokojuje, tak to aspoň musí být slušně placený. Když to není ani jeden případ, tak tě to žere.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2016 23:28:01)
"Blbý na tom je, že v tom už partneři být nemůžeme a trochu se bojím, že pro něj budu koule na noze a to je situace, kterou bych asi neustála. A těžko říct, jak by to ustál on. "
Monty, ale tohle mi fakt nezní, jako že "jsme měli léta plus mínus stejné příjmy a už nemáme. Nejsem na to zvyklá a cítím se kvůli tomu blbě. To je celé."
To mi zní nejen jako že Tě to jen štve (což plně chápu), ale že si nejsi jistá, jestli to vydrží váš vztah, že když budeš vydělávat méně, tak svému partnerovi budeš překážet v plnění jeho snů a on to neustojí.
Moc ráda bych se pletla, protože tohle by mi přišlo strašně smutný a nepartnerský
|
| Monty |
|
(8.1.2016 23:50:07)
Kudlo,
ale ne, o to nejde... jen že mně je třeba blbý plnit si svoje sny, když si na ně nevydělám. A nejvíc blbý na tom je, že kdybychom měli ty stejné příjmy teď, tak jsme v pohodě, ale já už je nemám a těžko kdy mít budu. Nic jinýho bych v tom nehledala.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 9:05:28)
Monty, a kdyby to bylo obracene. Ty bys zacala vydelavat vic a tvuj manzel ne. Ne proto, ze by byl liny a nic, ale proste by mu to navychazelo. Tak bys stejne chtela, aby byl stastny, proste bys mu pomahala plnit i jeho sny a mela bys z toho radost..
To je proste jiny level partnerstvi. Casem to zas muze byt jinak.
|
|
| Liška strašidlovitá | •
|
(9.1.2016 9:09:08)
Monty - až budeš s manželem víc jak 15 let, tak už ti nepřijde blbý plnit si sny za jeho peníze. Příjmy jsou společné a je jedno, kdo jak přispěl, když se snaží oba.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 9:13:44)
Lisko, to je fakt, ze ten pocit NASE se vtyvari casem a trva u nas to trvala taky par let.
|
| Liška strašidlovitá | •
|
(9.1.2016 9:19:23)
Pavlo - u nás to přišlo až tak po druhém dítěti, kdy jsem se smířila s tím, že máme každý jiné role a že nikdy nebudu vydělávat tolik jako on, ale na druhou stranu on nikdy neporodí a nenakojí dítě. Ale na počátku našeho vztahu se mi třeba stalo, že jsem měsíc neměla peníze na jídlo. Mohla jsem si koupit jen jeden jogurt na den. Řekla jsem mu to asi po roce a on se na mne koukal jako na blázna, jako proč (si myslel, že držím dietu). Hrdost, no. Navíc on je cizinec, tak to pro mne bylo ještě těžší, akceptovat od něj nějakou finanční pomoc.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 9:34:47)
Lisko,
U nas to bylo neco podobneho. Manzel tez cizinec, kdyz jsem se k nemu prestehovala, tak jsem nemela pracovni viza tzn. nemohla jsem pracovat. Tak jsem se dohodli kolik mi bude mesicne posilat na ucet. Jenomze jsem nechtela byt kouli na noze. Tak jsem si rekla o relativne malo. Stacilo to na nakupu v akci v Lidlu atd, ale uz mi treba nezbyvala na to si koupit neco hezkeho na sebe. Pak on si koupil boty pro sebe treba za 200 euro a ja jsem chodila ve starych kruskach z vyprodeje..
Tohle taky trvala par nez let jsem si to ujasnili, on se taky divil proste si myslel, ze mi to staci. Je fakt ze jsme za ty roky hodne usetrili. 
|
| Liška strašidlovitá | •
|
(9.1.2016 9:54:31)
Pavlo - on se přistěhoval sem, takže než získal pracovní povolení, byl několik měsíců doma a bez práce. A pak asi ještě rok, kdy už pracoval, jsem vydělávala více než on, což jsem si docela užívala. Jenže - zatím-co on se stal perspektivním zaměstnancem, kterého 2x za rok povyšovali, já se stala potenciálně těhotnou a on mě ve výdělku předběhl. Navíc od svých rodičů jsem nebyla zvyklá, že by peníze byly společné (otec se na financování rodiny prakticky nepodílel, vše platila mamka, takže jsme často na konci měsíce neměli na jídlo).
|
|
| Liška chlupatá | •
|
(9.1.2016 9:58:02)
"Jenomze jsem nechtela byt kouli na noze"
Jsem hlavně nechtěla, aby si někdo myslel, že jsem s ním kvůli penězům, že jsem nějaká zlatokopka. Teď mi to přijde docela směšné, ale v té době, kdy jsem zažívala různé útoky na svoji osobu kvůli původu "východ Evropy" (=bude povolná, chce na západ, chce západního cizince), mi to přišlo velmi důležité.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 10:24:05)
Lisko, to zanam a vicie mene se s tim setkavam stale. Ty zacatky fakt byly tezke. Ja jsem opustila v Praze praci v te dobe velmi slusnym prijmem a v centru. Tady jsem byla bez prace a varila z nabidek z Lidliu a Aldi.
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(9.1.2016 9:49:40)
My jsme si ho vytvořili už před svatbou. Oba jsme studovali, ale já jsem měla možnost si pravidelně přivydělat- dělala jsem masáže a pedikúru, připravovala na talentovky a ještě si mě volali z fabriky na výpomoc, byla jsem osvědčená kvalitní síla, takže když se nestíhalo, byli šťastní, když jsem tam zaběhla i jen na 2 hod. To neměl nikdo ze spolužáků, škola nám kromě pátku končila v 16.25 hod. Takže když jsem měla ve městě masáže, šla jsem je udělat, MM (tehdy můj kluk) na privátě navařil. Když jsem přišla, najedli jsme se a pak jsme šli do kina a na pivo. Když měl prachy on, platil. Po matuře jsem byla těhotná (bylo mi 26), žili jsme z manželova výdělku. Na mateřské jsem si udělala BcA, získala na náš kraj skvělou práci s nadprůměrným platem, ten byl tak o 1/3 vyšší než MM a k tomu jsem pořád dělala masáže, pedikúru, přípravy. Takže jsem vydělala 2x tolik, co on. No, a teď je na tom on mnohem líp než já. Kdybychom ty vydělané prachy nebrali od začátku jako společné, už bychom spolu nebyli.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(9.1.2016 10:51:31)
"Příjmy jsou společné a je jedno, kdo jak přispěl, když se snaží oba."
Přesně tak. Porovnávání nebo rivalitu v tomto směru vůbec nechápu.
Samozřejmě nemyslím případy, kdy jednomu se nechce nic dělat a druhý se může přetrhnout.
Ale neodvozuji hodnotu člověka a jeho konání podle toho, kolik zrovna vydělává peněz. To je podle mě spíš úchylný pohled, protože velké peníze kolikrát vydělávají lidé, hodnotu jejichž konání nepovažuji za valnou.
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2016 11:01:37)
Anett,
ano, tak nějak.
Přesto trochu chápu ten pocit "nepřispívám stejným dílem", i když je to vyrovnáno něčím jiným (nemůžu pracovat od rána do večera, když vedle toho přes den zajišťuju děti), ale zároveň si uvědomuju, že to je čistě můj problém - manžel to tak určitě nevnímá a já, když jsem vydělávala víc, jsem to taky tak nevnímala (že on přispívá menším dílem), naopak mi to dělalo velice dobře.
Prostě takovej osobní mindrák, kterej by ale člověk neměl nechat "prosáknout" k tomu druhýmu, protože ten za to ani v nejmenším nemůže, a asi by měl na sobě i trochu zapracovat, aby se ho zbavil.
Proto mi tak děsně vadí, když ten méně vydělávající to dá tomu druhýmu "sežrat" (říká se to často o chlapech, i když v reálu jsem se s tím ještě zaplať PB nepotkala), protože si na něm hojí něco, co mu nepřísluší. (Ovšem hnusný je i to vyčítat mužovi, že vydělá málo). Obojí platí samozřejmě jen tehdy, pokud ten méně vydělávající není někdo, kdo nedělá nic a jen se veze.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2016 11:07:41)
Kudlo, já se o rivalitě ohledně výdělků v manželství dočítám jen tady. V reálu neznám žádný pár, který by řešil, že jeden z manželů vydělává více než druhý.
|
| Monty |
|
(9.1.2016 15:18:57)
Jitys,
jako OSVČ to nevíš ani ty sama, kolik za měsíc vyděláš.
My máme doma dva účty, na jeden chodí manželova výplata, na druhý platby od mých klientů. Jenže na tom mém je věčně mínus.
|
|
|
| Monty |
|
(9.1.2016 16:26:58)
mandelinko,
ale jde to, když tam ta "přidaná hodnota" je. Jakákoli. A samozřejmě, nesmí být ten chlap idiot.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 16:46:45)
Mandelinko, co treba partnerstvi, laska atd to si asi nikdy nepoznala.
Teda ja kdyz jsem te poprve na Rodine zaregistrovala, tak si psala jake je ten tvuj super, ze se k tobe chova jako k princezne a ted tu pises tohle.
Rodice moji nejlepsi kamaradky to maji, jak pises. Ona je soudkyne a on ucil na SS dejepis ted je v duchodu. Co je znam coz bude skoro 30 let, vzdy mi prisli hromonicky par rozhodne zadny prusvih.
|
|
|
| Monty |
|
(9.1.2016 17:06:00)
mandelinko,
tak to já si ji představit umím, vzhledem k tomu, že bývalý manžel vydělával v ideálním případě pětinu toho, co já, ale taky nic nebo měl podporu v nezaměstnanosti.
A jestli mi něco v tom vztahu vadilo, tak to, že nevydělává, to fakt nebylo.
|
| Monty |
|
(9.1.2016 17:12:41)
mandelinko,
mému exmanželovi to skutečně nevadilo.
A nevadilo by to ani mému současnému.
Nezvládá to chlap typu "macho", jenže takové já jaksi nevyhledávám.
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:13:19)
Mandelinko,
v tom příspěvku jsi slovo chlap dala správně do uvozovek, protože "chlap" co neunese ženin úspěch, je zamindrákovaná srágorka a označení chlap bez uvozovek na něj fakt nesedí.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:21:21)
mandelinko,
já si chlapa s koulema představuju naprosto jinak. Pokud má koule, nerozhází ho ženin plat. Pokud cifra na ženině výplatnici je v nepřímé úměrnosti s výší jeho sebevědomí, je to jen zamindrákovanej chudák.
Chlap s koulema ty koule prostě má a ženin plat na to nemá vliv.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:28:07)
mandelinko,
jenže ve společném hospodaření nic jako "já si mohu dovolit a on ne" neexistuje. Buď si můžem dovolit (oba, ze společné hromady) nebo ne.
A že by 90% chlapů víc peněz u ženy neskouslo, je tak akorát smutný, ale neznamená to, že je to známka koulí a mužného sebevědomí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2016 17:34:50)
mandelinko, jo, peníze na dárek vezmu z té společné hromady.
Postavené na hlavu to není, protože hodnota dárku je v nápadu a v realizaci, nikoliv ve finanční hodnotě.
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:36:14)
mandelinko,
co je na tom divnýho? Z jakých peněz se dárek koupí, je snad fuk, ne?
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:41:26)
Tak my na výpisech teda dárky a) nemáme nebo b) nehledáme. Dárek se dá koupit i za hotový, ne? A taky máme i jinou společnou zábavu, než pročítat dopodrobna ve výpisech.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 17:44:23)
Zzeno, muj manzel nema vubec penezenku na hotovost, to sebou nenosi ja vidim i za kolik mel obed v kantine.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 17:50:34)
Mndelinko, muj manzel je obzvlast usporny tip. On si nic nekupuje, krome nafty a obeda v kantine.
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 17:42:02)
Mandelinko, mi zas tak nedarkujeme. Novy kolo jsem si stejne musim vybrat sama, novej fotak taky. Ted jsem dostala novy telefon jo ten vybral manzel, ale ja jsem ho predem odsouhlasila. K narozeninam dostanu knizku a je to..
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(9.1.2016 17:36:37)
Mndelinko, jo darky.. To je asi jediny problem, ja sem podle vypisu z uctu vedela presne co dostanu za darek. Ale zas tak casto darky nedostavam, aby to byl problem.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:38:45)
Tak můj muž třeba disponuje jen s hotovostí. Z karty max. vybírá u bankomatu, takže kde přesně nakupuje nebo že koupil dárek, já v žádným výpisu nenajdu.
|
|
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 17:41:36)
CO je postavený na hlavu?
Přece v mnohaletém partnerství jde o všechno možné, jen ne o to, že mu koupím dárek ze Svých peněz. Splečná kasa neznamená, že děláme večer stojky a vzájemně si ukazujeme účtenky, co jsme nakoupili.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:48:30)
mandelinko,
tak třeba u nás: manžel preferuje hotovostní styk, tak si prostě vybere třeba na měsíc částku x, a tu využívá dle svých potřeb. Jestli za to koupí benzin, dárek pro mně, rohlíky na snídani, synovi lupen do zoo nebo jde na pivo, já nezjišťuju. Jsou to prachy, který jsou prostě na všechny možný platby, co on osobně provádí. Když potřebuje víc na nějaký velký výdaj nad rámec této částky, tak se domluvíme.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2016 17:51:12)
Mandelinko, v životě mě nenapadlo řešit, za jakým účelem manžel vybral tu či onu částku z účtu. Prostě průběžně vybírá peníze, stejně jako já. Sledujeme pouze zůstatek, podle nějž se řídíme v dalším počínání. Nedumám, jestli aktuálně vybraná částka šla na dárek pro mě nebo na nákup rohlíků či na zaplacení školní akce.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:53:29)
Ano, přesně tak. Sledujeme zůstatek, ne kolik přesně za co a kde ten druhej zaplatil.
|
|
|
| *Šárka* | 
|
(9.1.2016 17:53:17)
Mandelinko, ono hodně záleží, v jaké hodnotě dárky jsou.
Uznávám, že nákup kabelky za 15 000 Kč bych odhalila , ale to je mimo naše dárkové relace.
|
| Monty |
|
(9.1.2016 18:01:22)
"Když si já koupím kabelku za 15, tak mít společnej účet, tak to manžel odhalí a klepne ho pepka..."
A proč?
Každý má přece nějaké "extrabuřty", který ten druhý sice nemusí sdílet, ale podstatné je, aby je akceptoval. Nechápu, proč si to navzájem nějak vyčítat.
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 18:02:39)
mandelinko,
scénář s nákupem kabelky za 15 tyček (za předpokladu, že bychom na ni měli na hromadě dost prostředků a byla to moje touha) by vypadal tak, že bych přišla za mužem předem, zmínila se o tom, že bych ráda kabelku za 15 tyček, a on by mi s širokým úsměvem odvětil, že je rád, že mi to udělá radost a že si ji rozhodně zasloužím a že mi tu kabelku koupíme :)
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 18:09:20)
mandelinko,
nemusíš absolvovat, to o tom mluvíš jako o kolonoskopii, pro mne naopak scěnka, že mi rád dopřeje modrý z nebe, je celkem příjemná :)
|
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 18:16:28)
...kolonoskopii......já se z tebe Žženo potento...
|
|
|
|
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 18:06:07)
Mandelinko,
je dobré být vdaná za člověka, kterýho neklepne, když jsem si koupila kabelku za 15.
Samozřejmě, když to jde. Když love nestačí, nekoupím. A počítám, že ve stavu nouze ani on nebude tunit motorku a když se to ještě sesune, je ochoten ji prodat.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 18:10:24)
Tak my tohle taky neprovozujem zrovna s kabelkama. Ale když už na tom mandelinka bazíruje jako na modelovém příkladu...
|
|
|
|
| *Šárka* |
|
(9.1.2016 18:06:10)
Já si za to kabelku nekoupím , prostě to tak mám. I kdybych si ji koupila, partnerovi to žíly trhat nebude - tím jsem si jista.
Fakt to není o tom, jak chlapa oblafnout.
My máme srovnatelné "finanční cítění", nebo jak to nazvat. Prostě jsme na stejné vlně a nemáme potřebu se kontrolovat. Pokud bych udělala nějaký větší nákup, partner bude vědět, že k tomu mám důvod. A naopak.
Fakt to takhle funguje. Zažila jsem to i s (ex)manželem - 15 let.
|
| Monty |
|
(9.1.2016 18:14:03)
Šárko,
ještě jinak - nebudu chtít po manželovi drahý dárek, který je pro něj absurdní a nepochopitelný, koupím si tu věc sama. Není to proto, že by mi ho nedal, ale proto, že od něj nechci, aby se přemáhal jen proto, abych měla radost - neměla bych ji, protože bych o tom přemáhání věděla. A za tuhle cenu mi to za to prostě nestojí.
|
| *Šárka* |
|
(9.1.2016 18:26:43)
Souhlas, Monty.
Máme sice rozumné příjmy, ale taky velké výdaje. Vydělaných peněz si vážíme.
Větší výdaje spolu diskutujeme, i když by to měl být "dárek".
Samozřejmě, ke společně vybranému dárku (teď mě napadá jedna konkrétní věc k jeho půlkulatinám) bude ještě nějaké menší překvapení.
Je mi líto utratit .. nebo, bylo by mi líto, kdyby mi někdo koupil kabelku za patnáct jako překvapení a mně by se moc nelíbila. 
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(9.1.2016 17:58:32)
mandelinko,
tak my máme sice účty dva, ale peníze společný.
Funguje to tak, že se poplatí povinné platby a ten zbytek používá každý čistě dle vlastního uvážení. Výpisy neprocházíme a o jednotlivých položkách se nebavíme.
|
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 17:58:45)
Jako...takto to já chápu jinak.
Jde o to, že existuje určitá jak to nazvat "bublina", ve které mám já svou část peněz i on. Abychom se cítili jako lidé, ne siamská dvojčata. Sypem na jednu hromadu, ale vím, že to nemusí být jediný model.
Kde jsem to...jo už vím. Nutné platby a nad tím takové to něco, co neřešíme. Pro PB, teď to vypadá, že jsem buď lážo plážo nebo bohatá. Ani jedno. Nekupuji mu dárkem ani jachty, ani motorky. Ale nemusím mu říkat, na co jsem použila peníze. Je to partner, ne finanční úřad.
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2016 22:50:28)
"on i ona dostanou výplatu, obě přijdou na jeden účet. Z toho odejdou povinné platby. No a pak když chtějí něco koupit, tak to tomu druhýmu musí říct ne? Nebo se podívat, kolik tam je, jakej je zůstatek, jestli si to můžou dovolit atd.? "
Samozřejmě, co Ti na tom připadá divnýho?
Nekoupila bych si nic dražšího bez konzultace s manželem a on se mnou, jsou to přece NAŠE peníze. Přišlo by mi divný dělat to jinak.
|
|
|
|
| *Šárka* |
|
(9.1.2016 17:48:13)
Ač nejsme manželé, peníze máme společné. V určitých etapách jsme vydělávali různě (leckdy já víc), jindy cca stejně. Máme různý počet dětí z předchozích vztahů, různě finančně participujeme na jejich "provozu". Máme různou podporu ze strany našich rodičů (0 x naturálie). Přesto není ani nejmenší problém.
Ad dárek.
I když vydělané peníze považujeme za společné, nemáme 100% přehled o každé koruně, kterou ten druhý utratí. Dárky pořizujeme z vybrané hotovosti nebo např. z odměn vyplacených v hotovosti. Účet máme historicky každý svůj.
Z partnerových příjmů hradíme měsíční provozní výdaje, z mých jdou větší ivestice (aktuálně dostavba domu).
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 17:52:14)
Tak ono to není o počtu účtů, ale o tom, za čí se peníze na těch účtech považujou. My máme účty čtyři, všechna psané na mne, a peníze na všech považujem za naše společné.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2016 17:55:28)
Žženo, vidím, že v domácím hospodaření se vzácně shodujeme, také máme ve skutečnosti dva účty, ale na jeden se pouze spoří a druhý je provozní, tam chodí výplaty. Psaný je na mě, ale vkládám na něj tak 10% A ano, všechno je to NAŠE.
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 18:10:54)
Mandelinko,
kdybych v partnerovi nebo spíš zároveň s partnerstvím budovala zadní vrátka, tek žádné partnerství nevznikne.
|
| Žžena |
|
(9.1.2016 18:12:07)
Oddělené finance mi nepřijdou jako zadní vrátka, spíš jako zabouchnutý dveře. Zadní vrátka si představuju jinak.
|
|
| Ruth |
|
(9.1.2016 18:27:55)
Mandelinko, vsadím se, že jsem těch věcí viděla víc. Z jednoduchého důvodu, nejsem starší, ale jak říkal Kroupa st., jen dřív narozená. Ne blbost, mám víc roků zkušeností navíc, no.
Přesto jsem šla do partnerství s tím, že na zadní vrátka nehrajem. Nejde o to, že "se to tak má". Jsem toho názoru, že jinak to nemá cenu a nefunguje.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2016 21:50:43)
mandelinko, potřebuješ zadní vrátka, protože tušíš, že je potřebuješ, což se ti potvrdilo.
Já zase posledních dvacet let tuším, že je nepotřebuji, a též se mi to potvrzuje.
On asi člověk dělá to, co mu intuice napovídá, že si může/nemůže dovolit.
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2016 22:53:49)
"když máte společnej účet, když jednomu z vás rupne v kouli (a ne že to není možný, děje se to) a účet komplet vybere a např. odejde, tak je ten druhej dost nahranej že?"
já myslím, že docela nahranej je, když žije s někým, s kým si navzájem nedůvěřujou.
Prachy jsou jen prachy, nevím kolik by na tom účtě muselo být, aby mi to stálo za celoživotní podezíravost. A koneckonců kdyby už to udělal, tak se s ním lze v krajním případě soudit.
|
|
|
|
. Mozna tu jen travim moc casu. Ale trochu jsem to omezila, oproti dobam minulym. 
.
V její náručí
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Setkání sběratelůKroměříž 
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Setkání sběratelů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)