| v v |
 |
(10.11.2015 10:59:10)
Ahoj, žijeme v zahraničí a synovi je smutno po babičkách, tetě a bratranci. Jezdíme do ČR každé dva měsíce alespoň na týden a on pokaždé říká, proč jsou prázdniny tak krátké a škola tak dlouhá, a potom při odjezdu brečí. Brečí někdy i cestou zpět do zahraničí a říká, že chce chodit do školy v ČR, aby mohl k babičkám i po škole. Někdy si říkám, jestli se nemáme vrátit. Babičky tu nebudou věčně a on je takto vidí jen málo. Říkám si, jestli mu tím neškodím a nebudu toho jednou litovat. Ostatním dětem možná prarodiče a rodina tak nechybí, protože se už v zahraničí narodily a jejich rodiče ani tak moc často do ČR nejezdí, takže nemají pocit, že by o něco přicházely. Nemají prostě se zbytkem rodiny tak pevné vazby, vidí se dvakrát do roka a hotovo. Syn žil ale do 4 let v ČR a ještě si pamatuje, že babičky vídal častěji, jedna přijela třeba i v týdnu a spala u nás a chodila pro něj do školky apod. Bylo to prostě hodně jiné. Jak to máte vy? Máte také někdy výčitky jako já?
|
| pega | 
|
(10.11.2015 11:23:01)
Z Cr jsme se odstehovali, kdyz bylo detem 5 a 2,5 roku. Posledni se narodila uz v cizine. Prarodice jim nechybi, kdyz jsme byli v CR, jeste pracovali a na nastevy nebylo moc casu, zili jsme v jinem meste. Ted uz jsme v cizine 10.rok a deti nechteji ani slyset o tom, ze bychom se do CR meli vratit. Na prazdniny ano, ale zit tam ne.
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(10.11.2015 11:37:05)
Prazando, ne, nasim detem se nestyska, berou to, jak to je. Nejstarsimu synovi byly necele 3 roky, kdyz jsme se stehovali, takze vazby na babicky mel silne, vidali se kazdy tyden. Kdyz jsme se prestehovali, tak to nijak neresil, protoze kratce na to se mu narodila sestricka, zacal chodit do francouzske skolky, a jak se rika, byl porad v jednom kole. S babickami se vykecaval po telefonu. Vsechny dalsi deti se narodily v cizine, ale vazby maji prekvapive silne, zrejme pres nejstarsiho brachu (proste se k babickam a dedum chovaly stejne, jako on). Kdyz jsme v CR, tak s nimi travi radi cas, ale pri odjezdu nijak neteskni. Nejak nam prijde, ze stejne nejvic casu chteji byt s nami a ve sve skole tady. Jinak ja si myslim, ze je to hodne dane povahou, nas nejstarsi neni typ na styskani, tak to i v tech 3 letech bral v pohode.
|
| v v |
|
(10.11.2015 11:45:58)
Mu je smutno při odjezdu a když babičky odcházejí od nás nebo on od nich. Tady v zahraničí už potom nesmutní. Ale jakmile přijedeme do ČR, tak by tam už chtěl zůstat natrvalo. Život tam je jiný. Ve škole by byl do půl dvanácté a měl by zbytek dne volno. Tady je v pondělí a ve středu ve škole do 16.20. Dále by měl i snad kamarády ze sousedství, to tady nemá. Má kamarády akorát ze školy, ale každý bydlí někde jinde, takže se pořád musí k někomu akorát dojíždět. A to ve všední den už nejde. Doma v ČR měl přes plot sousedovic kluka apod. Mohli jsme jít nakoupit do malého obchodu, tady jen velká obchodní centra a autem.
|
| babiki | 
|
(10.11.2015 11:54:55)
Tak muj zas kvituje s povdekem, ze nema tolik ukolu jako v CR, a ze je zpusoby vyuky jiny, popravde si ho v ceskem systemu vubec neumim predstavit (ani ostatni deti). Ale tady muze litat po venku atd., neni to tak velky rozdil.
|
|
| Žžena |
|
(10.11.2015 12:00:34)
Prazando, nas syn trpi uplne stejnym steskem po babicce, ktera stejne jako my zije v ČR, a ii po tatinkovi, kdyz sluzebne odjede na vic dni. Je to spis povahou nez vzdalenosti.
|
|
| Žžena |
|
(10.11.2015 12:00:48)
Prazando, nas syn trpi uplne stejnym steskem po babicce, ktera stejne jako my zije v ČR, a ii po tatinkovi, kdyz sluzebne odjede na vic dni. Je to spis povahou nez vzdalenosti.
|
| v v |
|
(10.11.2015 12:04:43)
On by byl asi nejraději, kdyby celá širší rodina žila v jednom domě nebo v jedné vesnici. Mu třeba vůbec není smutno po kamarádech, které má v zahraničí. Kdyby je už nikdy neviděl, tak mu to vůbec vadit nebude.
|
| Anni&Annika | 
|
(10.11.2015 12:39:30)
Prazando, to je ale asi i o tom, kde zijete. My ted bydlime na malem meste v rodinnem dome, kolem se bydli uplne stejne, takze deti behaji po venku, kamaradky male jsou u nas pecene varene, takze male chybi, kdyz je dlouho nevidi a naopak. Skola je tu jen do 13.15 bez obeda, takze i doma je brzo a vsechny aktivity v dojezdu 2-5 minut autem...na kole tak 10 minut....
Kdyby jste zili nekde v podobnych podminkach jako jste zili v Cechach, mozna by to bylo taky malinko jine...
|
|
|
|
| Monika |
|
(10.11.2015 23:10:06)
Pokud jde o smutky při odjezdu - některé děti to tak mají a nemusí vůbec jít o cestu do jiného státu. Možná by podobně plakal, i kdyby babička odjížděla 10 km. Kamarádka má dceru, která hrozně plakala vždy, když šla třeba z návštěvy od kamarádky (nebo kamarádka od nich), i když bydleli od sebe pár set metru a navíc bylo jasné, že se uvidí 2. den zase ve školce ...
|
|
|
|
| babiki |
|
(10.11.2015 11:53:01)
Synovi byli 4 roky, kdyz jsme se prestehovali, bral stehovani s nadsenim, i kdyz mame vztahy v rodine dobre a jsme si blizci, nikdy takto nesmutnil jako tvuj, asi je to povahou...ted mu je 15, od 5ti lita sam na navstevy, sam pocita s tim,ze studovat a pracovat bude tady a ze CR je idealni na prazdniny, festivaly a tak :). Ale je fakt, ze nam rodina ""nevycitala"" ze jsme odjeli, nema nekdo doma blbe reci treba?
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)