Grainne |
|
(31.7.2015 16:19:24) No, Kudlo, asi tak....u nas v rodine by kohokoliv hanba fackovala, kdyby se nepodelil, at uz o hmotne statky, svuj cas, svou vetsi silu, s tim, komu se nedostava. Jo, dovedu si predstavit, ze moje mati se vzda noveho auta, aby mi koupila pracku.
Moc toho, pravda, nemame, ale spis, nez davani a brani, bych to nazvala delenim se.
Jo, takze se prirozene pozastavuju nad tim, ze nekoho nenapadne, ze by mohl vypomoci a svym dospelym detem treba jen zprijemnit, nebo zjednodusit zivot, muze li.
Myslim, ze to posiluje urcite rodinne pouto, jistotu, ze nikdo z nas nezustane bez pomoci a bez povsimnuti a to dokonce bez toho, aby musel zadat, prosit, nebo se dokonce doprosovat. Dokonce ani nenaznacujeme. Vychyta li nekdo potrebu, ci vhodnost pomoci, proste ji poskytne.
Na druhe strane to nikdo nezneuziva a pokud nekdo dostane vynadano, tak ze si nerekl, ci dokonce utajil neco, co by si pomoc zadalo.
|
Monty |
|
(31.7.2015 16:22:50) Grainne, jj, přesně tak by to podle mne mělo fungovat. Dost mne překvapuje, kolika lidem přijde normální, že rodiče mají "mastné pusy" a děti mají jíst suchý chleba, protože přece "nemají nárok". Nárok ve smyslu práva jistě nemají, ale rodina, kde jeden hýří a druhý suší hubu mi rozhodně nepřijde jako vzor hodný následování.
|
Chloé |
|
(31.7.2015 16:28:36) Absolutni souhlas s Grainne a Monty.
|
|
Ema | •
|
(31.7.2015 17:11:12) " kolika lidem přijde normální, že rodiče mají "mastné pusy" a děti mají jíst suchý chleba, protože přece "nemají nárok". "
no tak o tom nebyla zas tak moc rec. Mne zas prijde nenormalni, kolik lidi ocekava, ze rodice se maji bez reci starat dal, kdyz deti z nejakeho duvodu jedi suchy chleba. Protoze ja treba jsem ucila deti od malicka, ze musi myslet o par kroku dopredu. Aby se nezamotali do situaci, ktere za ne musi resit nekdo jiny. Prizpusobit svuj styl zivota tomu, s cim disponuji, aby nebyli zavisli na nekom jinem, o rodicich nemluve. TO je moje povinnost je naucit.
Podle mne rodic ma za povinnost vychovat dite k sobestacnosti, aby se umelo samo o sebe a svoje deti posleze postarat. Jestlize z nejakeho duvodu - cimz minim, ze nejsou psychicky schopni - nemuze, to je potom jina vec.
Nechapu, proc by nejaka matka mela prodavat auto, ktere si zrejme koupila proto, ze ho ma potrebu, aby si dite koupilo pracku. Muze si vzit pujcku. A to myslim uplne vazne - ja teda osobne neznam lidi, kteri si kupujou neco jen proto, aby se s tim ukazovali, ale proto, ze toho maji z nejakeho duvodu zapotrebi. Matka auto, jako dcera pracku.
|
Monty |
|
(31.7.2015 17:21:07) "Mne zas prijde nenormalni, kolik lidi ocekava, ze rodice se maji bez reci starat dal, kdyz deti z nejakeho duvodu jedi suchy chleba. Protoze ja treba jsem ucila deti od malicka, ze musi myslet o par kroku dopredu. Aby se nezamotali do situaci, ktere za ne musi resit nekdo jiny. Prizpusobit svuj styl zivota tomu, s cim disponuji, aby nebyli zavisli na nekom jinem, o rodicich nemluve. TO je moje povinnost je naucit."
Emo, dobře, a teď si třeba přestav, že tvoje dítě se rozhodne věnovat profesi, která je mizerně placená. Ta práce ho baví, uspokojuje ho, ale holt si v ní málo vydělá. Ty budeš mít prachů jako šlupek. Fakt nikdy nevezmeš vnouče třeba na dovolenou nebo mu nekoupíš něco, co si rodiče nemůžou dovolit, protože by to znamenalo, že za ně vzniklou situaci řeší někdo jiný? Anebo naopak to dítě chce dělat kariéru a vydělávat peníze, ale bude mít malé děti, o které je třeba se nárazově nebo i pravidelně postarat. Ty mu nepomůžeš, i když bys mohla, protože je to jeho věc a jeho rozhodnutí? Mně přijde, že se tady děti, kterým rodiče něco - cokoli - poskytují dávají na roveň nějakým vyžírkům, co sedí doma, čumí na Novu a natahují ruce. Tohle já ale kolem sebe nevidím. Naše babička třeba hlídala vnoučata, aby dcera a tchán a v podstatě pak i já mohli pracovat a vydělávat peníze. Dneska má dcera sama vnoučata a taky pomáhá synovi a snaše s dětmi, protože oba pracují. Ne proto, že ji k tomu někdo nutí, ale proto, že má ta vnoučata ráda (a svoje děti samozřejmě taky). Nevím, v čem je lepší říct dětem, že to nebude dělat z nějaké "zásady", ať si zaplatí chůvu. Oni by samozřejmě mohli, ale proč by to dělali, když babička s vnoučaty chce trávit čas a dělá to ráda?
|
Ema | •
|
(31.7.2015 18:09:41) Monty,
"dobře, a teď si třeba přestav, že tvoje dítě se rozhodne věnovat profesi, která je mizerně placená"
No tak jedno z mych deti takovou profesi ma. Ma sve nakladatelstvi a vydava sve vlastni knizky pro deti s autistickym syndromem. Nic moc ji to nevynasi. A co nadela, ja na tom s penzi zas tak fantasticky nejsem, abych ji mohla nejak kompenzovat, takze ten problem pada. Ona si pres vsecko musi vyresit financni situaci sama. Az jednou vyhraju, tak to bude jinak.
Druha moje dcera dela karieru. O deti pecuje predskolnia skolni zarizeni. Nic s tim nenadela, zije v jine zemi, holt se musi prizpusobit. Syn totez, matka jeho manzelky ma svou firmu, ktera ji cas zabere, jeji dcera bude delat karieru po materske, je doktorka chemie. Deti budou chodit do skolky.
Dalsi dcera totez.
Neni to o tom, ze by nekdo vyzadoval nebo nechtel, ale o tom, ze svou situaci prizpusobi moznostem. OBCAS pomuze nekdo jiny, ale jelikoz jsou zvdalenosti dost vyznamne, neni to mozne. A proste by nikoho z nich nenapadlo vyzadovat, aby si nekdo druhy dal nohu za krk, aby oni to meli jednodussi.
|
|
|
Grainne |
|
(31.7.2015 17:56:52) Emo, zase moje matka si muze byt jista, ze kdyby.....co ja vim, potrebovala nakladnou ooeraci, prodam klidne i tu pracku a budu prat na valse, nez abych ji odkazala na verejnou peci. Ze se vzdam sve prace i kdybych mela jist suche rohliky a neodlozim ji kamsi do LDNky. Kdyby to bylo opacne, klidne si nekoupim auto, abych ji mohla kouput pracju a kdybych nemohla koupit, prijedu ji osobne vyprat.
Pro nas je to tak samozrejme, jako dychat.
Takze tvuj postoj beru na vedomi, ale ani omylem na nem nenachazim nic, co bych byla ochotna prijmout za sve. Pro mne je to slepa cesta.
|
Ema | •
|
(31.7.2015 18:03:03) Graine, kazdy si zije dle sveho. Muj "postoj" nijak na vedomi brat ani nemusis.
Co se mne tyce, u nas se zadne naklade ani jine operace neplati, problemy s postaranim a pomoci rovnez nemame, a zrejme ti uplne uslo, co ja i Kudla pisu:
neco ocekavat jako POVINNOST a spolehat se na to, aniz by(ch) se snazila to vyresit jinym zpusobem, je uplne jina vec, nez si proste pomahat. Co se mne tyce, abych jako matka od svych deti ocekavala, ze se o mne postaraji, je mi zrovna tak cizi. A tady na rodine si dost prectu o rodinnych vztazich. Muzu rict, ze moje rodina takove pocity, co se tady popisuji zas v jinych tematech, rovnez nema. Aby sileli, ze se pletu do neceho, atd atd, a pak se tady pise, jake bajecne vztahy mezi rodici a prarodici jsou a sli by jeden pro druheho do ohne. My se proste mame radi, schazime se, kdyz to vyhovuje, nevnucujeme se, pomuzeme si, kdyz mame chut obe strany, nejsme jeden na druhem nijak zavisli, a zrejme to je nekolikageneracni vychovou k SAMOSTATNOSTI.
O tom tady pisu, a tak jsem pochopila i Kudly stanovisko.
|
Grainne |
|
(31.7.2015 18:09:20) Jo tak, ja jsem pevne privazana k pupecni snure......samozrejme ze jsme samostatni, ale obcas je nekdo nesobestacny a ma ma automaticky narok na pomoc, pozornost, pripadne hyckani a opecovavani, podle toho, oc jde.
Vy si pomahate, my se delime. O dobre i zle. Ja si neumim predstavit, ze by si nekdo z nas uzil nove auto, ci dovolenou u more s vedomim, ze druhy zije z ruky do huby.
|
Ema | •
|
(31.7.2015 20:32:27) Graine, predpokladam, ze nikdo u vas nezije z ruky do huby, zatimco zbytek rodiny se rochni v kaviaru, zrovna tak jako u nas. A kdyz si nekdo za sve vyjede k mori, je mu to prano, i kdyz treba ja tam nejedu. Nemusi jezdit se spatnym svedomim, ze mi to nezaplatili, nebo ja, ze nepozvu je. Kdyz si nekdo koupi nove boty, rodina se neshromazdi omdlevajic "ty uz zas mas novy boty, a co ja!" Vydelal si na ne, at si koupi.
Takove priklady jsou uplne mimo. Diskuze je o tom, ze rodice maji povinnosti, treba moralni, jak tu napsal Z+2, se starat o blaho deti a dohlizet na to, aby meli nejmit stejne moc, jako oni sami. To tu v podtextu obhajkyn vyplyva.
Moralni povinnost je deti vychovat k sobestacnosti a ohledum. Jak potom s temi "ohledy" nakladaji je na nich. Jako sirsi rodina nemame povinnost hodit sve zlataky na hromadky a poctive delit, kdyz nektery treba neprilozi ruku k dilu a jen bere. Mam to stesti, ze v me rodine se takovi jedinci nevyskytuji. Dopravame jeden druhemu, kdyz se mu neco dari, a neocekavame automaticky, ze z toho neco ukapne i nam ostatnim.
|
Kalali |
|
(31.7.2015 20:39:26) Emo, řadím se mezi obhájkyně a to, co píšeš si vůbec nemyslím. Nejde o stejnou úroveň a dorovnávání. Jde o to, aby rodina mohla sdílet moje štěstí, abych dala najevo, že mi jejich situace není lhostejná. Jedno jak a čím.
|
Ema | •
|
(31.7.2015 20:48:32) rodina mohla sdílet moje štěstí
A tady zas jde o to, co se za stesti povazuje. Treba posedet s hrnkem caje a povidat si. Ne o tom, kdo co ma a co kde ziskal a jake zasluhy v tom mel. Ale jen tak.
|
|
|
Grainne |
|
(1.8.2015 8:10:20) Emo, ja nevim, proc vidis neco v podtextu, co tam neni? Neni o o tom, ze by nekdo neceho zneuzival, ze by nekdo neco automaticky ocekaval, ani o povinnosti. Je to o sdileni a o radosti z davani, samozrejme i z prijimani, o tom, ze jsme pozorni k sobe navzajem.
Nikoho z nas by netesilo mit se nadstandardne dobre a nechat jineho stradat.
Mozna to neni uplne pochopitelne, ci uchopitelne pro nekoho, kdo to tak nema, take to nemame mezi sirokym pribuzenstvem, ale vazby mezi predky a potomky jsou v urcite chvili velmi silna jednotka, ktera dokaze celit lepe neprizni osudu, ale i treba jenom usnadnit obycejny zivot.
|
Ema | •
|
(1.8.2015 8:35:30) Graine, co vidim v podtextu?
Pisu uplne jasne o tom, o cem psala Kudla: Neni nici povinnost nekoho dotovat nebo se s nekym delit, a to at je clenem rodiny nebo ne. Takove ocekavani od jakychkoli clenu rodiny je uplne mimo.
Jak to mate vy s tim nema vubec nic spolecneho. Zrovna tak, jak to mame my.
Ze napisu, ze to neni nici povinnost, vubec neznamena, ze se to nesmi nebo ze my to nedelame a proto to odsuzuju.
Pak tu pisu jako priklad, ze pro mne by bylo osobne dost tragedie, kdyby mne moje nejakym zpusobem odsuzovaly za to, ze neprodam auto, aby si mohli poridit pracku, nekoupim jim hezke botky namisto sobe (no, s tim by mne nejspis vynesli v zubech...) nezaopatrim jedno kazde bytem nebo nevyskocim a nevyrazim na cestu, abych hlidala, atd atd, jak tu znely ruzne priklady. Nikdo to proste automaticky neocekava. Delame spolu jine veci, vyjdeme si vstric, pomuzeme, udelame atd. Proste jak a co potom delam ja i ony je uplne jina vec, nez neco delat jako POVINNOST, protoze jsme pribuzni.
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 10:11:46) Emo,
děkuji, přesně toto jsem měla na mysli.
Insinuace "nikdy jste to nepoznaly a tudíž nevíte, co mám na mysli" jsou mimo, protože já celou dobu nemluvím o tom, že by to člověk nebyl víc než ochoten pro někoho udělat, ale o situaci, kdy to od něj očekává TEN DRUHÝ a byl by naštván/zklamán, kdyby to neudělal.
Pokud by, Grainne, Tvoje maminka ze svého rozhodnutí prodala auto, abys Ty měla na pračku, a Ty bys to od ní nečekala, natož aby ses na ni zlobila, kdyby to neudělala, tak je všechno v pořádku, a myslím, že vůči svým nejbližším by podobného aktu byla schopna a ochotna celá řada z nás, mě nevyjímaje.
Pokud bys ale očekávala, že maminka to auto kvůli Tobě prodá, ona by to neudělala a Ty by ses na ni za to naštvala, tak by to podle mého názoru v pořádku nebylo a o tom celou dobu píšu.
A možná že jsem to pochopila špatně (a v tom případě se omlouvám), ale z toho, jak jsi o tom psala, jsem vyrozuměla, že by tam nějaké výčitky, byť třeba nevyslovené a v duchu, mezi vámi proběhly.
|
Grainne |
|
(1.8.2015 10:41:12) Kudlo, ono se to tezko vypisuje..... Spis je to tak, ze na zadne vycitky ani nemusi, nebo nemuze dojit, ani by nedoslo, nejak necekame vic, nez sounalezitost, kazdy udela automaticky, co muze.
Ja se jeste pokusim to nastinit nematerialne, kdyz jsem udelala nebetycnou pitomost, se kterou by rodice rozhodne nesouhlasili, ani kdyby se ta zalezitost odehrala "na jistotu", nepadlo jedine slovo vycitky, naopak jsem se dockala utechy, povzbuzeni a kdyz se napodruhe zadarilo, tak jejich radosti, ze jsem stastna. Pravdepodobne by mi to i koupili, ale financne slo o neco dostupneho.
|
Grainne |
|
(1.8.2015 10:42:39) Nepotrebneho a misty az obtizneho, jeste dodam pro poradek.
|
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 11:08:17) Grainne,
to je krásný a gratuluji k pěkným vztahům v rodině, ale je to úplně o něčem jiným, než jsme se bavili na začátku.
|
Grainne |
|
(1.8.2015 11:22:25) Kudlo, myslim, ze az tak uplne neni. Tohle je neco, na co se nelze divat ze vseobecneho hlediska.
Pokud se jiste narokovani, ktere se tobe nelibi, nese generacemi, jako predavany stafetovy kolik, je zrejme urcite narokovani si, opravnene, protoze ti, na ktere jsou naroky vznaseny, tez neco prijimali, tedy nad ramec, od oredchozich generaci a po pravu se ocekava, ze to vrati, nebo poslou dal.
Pokud vsichni ziji jen v uzkem kruhu rodice a deti a nedavaji nad ramec obvykly, tedy predchozi generace nedostaly a neprijimaly, tezko neco ocekavat, neni co.
Ramcem obvyklym myslim bezne darky k vyrocim, 500 pro Marusku na boty uz je nad ramec. Tyto zvyklosti se samozrejme lisi, samozrejme, ze nekdo muze porusit retez, ale nemel by se divit, ze tim vzbudi nevoli. Bez ohledu na to, ze to pravo samozrejme ma.
Ano, ja proste nepochopim, ze nekdo, kdo ma na dovolenou a nove auto, necha sve vnouce behat se spravovanymi brejlickami. To dokonce i v pripade, ze rodic ditete je asocial.
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 16:01:00) Grainne,
ve vší úctě si dovoluji hluboce nesouhlasit.
Protože jedna věc je, když JÁ SAMA cítím závazek, že já sama jsem dostala, a tak bych také měla něco dát dál, a to jak vracet těm, kdo mi to dali, tak posílat dál dalším generacím - toto je v pořádku a já sama pro sebe ho cítím myslím v míře víc než obvyklé.
Ale druhá věc - o které, jak se mi zdá, píšeš Ty - je, kdyby moji POTOMCI, tedy lidé, kteří sami ještě nikomu nic nedali, měli za to, že ten závazek (a teď nemyslím běžnou výchovu a výživu, kterou jsme jim jako rodiče povinování z toho titulu, že jsme rodiče) vůči nim mám, protože jsem sama dostala, i když oni se na tom nijak nepodíleli.
Tj. myslím si, že pokud by třeba Tvoje maminka cítila závazek vyzvedávat Ti děti pravidelně ze školky, protože její maminka takto vyzvedávala Tebe a ona chce poslat "štafetu" dál, tak bych to pokládala za moc hezký výraz té mezigenerační solidarity, kterou jsi popisovala a kterou obecně taky považuji za moc fajn věc. Ale kdyby sis to vyzvedávání takto nárokovala od své maminky Ty, protože přece jí to bylo také kdysi poskytnuto a ona je Ti to tudíž vlastně dlužna, tak by mi to přišlo neadekvátní, protože by to vůbec nepočítalo s jejími aktuálními možnostmi, schopnostmi a nakonec i chtěním, protože přece není možné, aby se člověk stal otrokem, který nemá nárok říct "ne", protože on sám kdysi něco dostal a přijal.
Právě z tohoto důvodu já velmi nerada přijímám, co nemusím, a velmi si vybírám, od koho co přijmu, aby se mi nestalo to, o čem píšeš - že by pak někdo po mně vyžadoval protislužbu, kterou bych mu nebyla ochotna nebo schopna poskytnout, a kdybych "přerušila řetěz, vzbudila bych tím nevoli".
(Aby nebyla mýlka - u svých pěstounů počítám, že se o ně postarám se vším všudy, budou-li to potřebovat, a kdyby to bylo cokoli, tak to nevyváží to, co udělali oni pro mě, ale svým dětem budu pomáhat pouze v té míře, v jaké to uznám za vhodné a možné, doufám, že toho budu moci poskytnout hodně, ale PROTO, ŽE JÁ SAMA BUDU CHTÍT, ne proto, že mě budou vydírat, že bych snad jinak přetrhla řetěz, jak tu naznačuješ.)
|
Grainne |
|
(1.8.2015 18:33:53) Kudlo, s cim nesouhlasis, kdyz souhlasis?
Vzbudit nevoli, znamena, ze v druhem vznikne pocit - nevole. Ten pocit ovlivnit nelze a dat ho najevo, myslim take neni nic proti nicemu, je li to vyjadreno ve vsi zdvorilosti. Takze jsem vicemene podotkla, aniz bych zpochybnila pravo osmitnuti, ze preruseni retezu se ztezi setka s jasotem.
Kazdy muze odmitnout, samozrejme a teprve dalsi scenar muze mit nemistne podoby, pocinaje hrubosti, az po nenavist "za hrob", ale dat najevo nevoli, neni nemistne.
Berme prosim jako normu, ze potencialni prijimajici bere v potaz objektivni okolnosti, jakymi je nesporne zdravotni stav, nebo casove moznosti, v jine pozici jsou zamestnani prarodice a v jine ti uzivajici si duchodu pri plnem zdravi.
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 18:53:50) Grainne,
tohle je právě jádro sporu mezi námi - mně připadá nehorázné, aby kdokoli druhý vyjadřoval svůj pocit nevole nad mou neochotou mu pomoci v situaci, kdy na pomoc nemá žádný nárok?
Pomoc přece není nic nárokového ani pocitově, a pokud se já rozhodnu, že ji neposkytnu, tak kdo je ten druhý, aby si to na mně vymrčoval nebo se mě do toho snažil vmanipulovat tím, že mně bude vyjadřovat nevoli?
Vnímám to tak, že jsme dva DOSPĚLÍ lidé, pokud já mu nepomohu, tak mám pro to asi svoje důvody (zejména v situaci, kdy jsem mu třeba už pomohla několikrát), a není na něm, aby ty důvody jakkoli hodnotil (viz ty Tvoje "objektivni okolnosti" - připadalo by mi dost příšerné ,aby moje dítě posuzovalo, jestli jsem dost nemocná nebo zaměstnaná, abych si mohla dovolit odmítnout mu pomoct v něčem, co si ono vymyslí, ale je to nad jeho síly ).
|
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 20:02:57) Grainne,
ještě mi to nedá, ale čím víc to čtu, tím víc mi to připadá zvrácený, sorry.
Čeho si myslíš, že lze dosáhnout tím, že dám někomu najevo svoji nevoli nad tím, že mi není ochoten pomoct v něčem, co si vymyslím, ač to přesahuje moje síly? (a teď tím NEMYSLÍM záchranu života a zdraví). Vmanipulovat ho do pocitu viny a tak ho k pomoci donutit? Aspoň mu trochu otrávit život, když nechce skákat tak, jak já pískám? Dát mu najevo, že si myslím, že můj názor (měl bys mi pomoct a můžeš) je důležitější než jeho (nemůžu/nechci ti pomoct)?
A co to udělá s vzájemnými vztahy? Prospěje jim nějak, když dosáhneš svého a podaří se Ti v dotyčném vzbudit pocit viny a on to pro Tebe nakonec udělá, ač původně nechtěl?
|
Grainne |
|
(2.8.2015 9:12:56) Kudlo, ja totiz zrejme vubec nevstrebavam ty pocity krivdy, pokusy o manipulaci.....a podobne moderni vymozenosti doby. Kdyz se deje neco, co by to mohlo, teoreticky, zpusobit, proste si to vyrikame, po pravde, ja to neznam, ja se snazim si to predstavit. Tak si tak predstavuju, ze by me maminka, nebo ja ji, poslala do haje.
Taky zpytuju svedomi, jestli treba jsem rodice nezneuzivala, nebo ted oni nezneuzivaji me, jestli me treba nekecali do mych veci.....samozrejme, ze kecali a ja to vyslechla a bud poslechla, nebo neposlechla, vzdycky tam ten prostor byl.
No musim se priznat, ze celou dobu vlastne pisu o necem, co neznam. Resp. znam, samozrejme, ale nikdy jsem to neprozila.
|
|
|
Kudla2 |
|
(1.8.2015 20:55:53) a ještě do třetice - já to mám tak, že dost často pomůžu, když můžu, ale to, jestli můžu nebo ne, si s dovolením osobuji právo určovat já sama, ne že ten druhý usoudí, že bych vlastně mohla, ale nechci, a že je to ode mě ošklivé.
Protože takové jednání bych čekala od neomaleného vyžírky, který si myslí, že se bude celý svět podřizovat jemu, a nikoli od dospělého člověka, který je si vědom toho, že každý má právo usoudit, kdy je případná pomoc už nad jeho možnosti/limity, a že to posouzení těch limitů přece nemůže udělat nikdo třetí.
Pak sem píšou ukřivděné maminky třeba, že jim matka drze odmítla vzít k sobě na 14 dní o prázdninách děti, a přitom je jí teprve šedesát a je čiperná důchodkyně, sice ji občas pobolívaj nohy, ale nic vážnějšího jí není, takže proč by teda nemohla, když já to tolik potřebuju, co by jí to udělalo, je to sobec, nás s bráchou se babička něco nahlídala a ona teď takhle, hm, ale pak, až bude jednou stará a bezmocná, se bude náramně divit, že k ní vnoučata nechtěj a ani já se moc nepohrnu do toho, abych ji opečovávala.
A ten člověk se tím dlouhá léta užírá, že má takovou sobeckou matku, na rozdíl od Marušky odvedle, které máma hlídá pořád, a nedej bože pokud si na ty prázdniny brala častěji děti od toho bratra (co na tom, že jí bylo třeba o 10 let míň a já mám tři zlobivý kluky, zatímco brácha dvě andělský holčičky).
Oč by mu bylo líp, kdyby si uvědomil, že 14 dní hlídání o prázdninách je obrovská pomoc, ale nikterak nároková, že když ji dostane, může být šťastnej, ale když ji nedostane, tak by si to hlídání jako dospělej člověk měl zařídit jinak a ne si pěstovat doživotní křivdičku.
|
|
Ema | •
|
(1.8.2015 21:18:01) Nejsem registrovana a nemam pristup k smajlikum
ALE MLUVIS MI Z DUSE.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(31.7.2015 19:14:50) Emo,
myslím, žes mé stanovisko pochopila přesně tak, jak jsem ho myslela.
A dovoluji si upozornit na drobný rozdíl, který řadě lidí v diskusi (ne Tobě) patrně uniká - vidím jako diametrálně odlišnou situaci 1, kdy JÁ bych měla blbý pocit, kdybych dejme tomu jedla kaviár a můj příbuzný si neměl čím omastit brambory (což mám do určité míry taky), a situaci 2, když by ten můj příbuzný měl pocit, že bych měla přestat jíst kaviár a rozdělit se s ním, aby měl nejen na mastný brambory, ale ještě taky na řízek k nim, a že když to neudělám, tak jsem špatná příbuzná.
|
|
Grainne |
|
(31.7.2015 19:22:45) Kudlo, u nas by se ale ten kaviar delil vejpul....pripadne ty suche brambory. Kdyz maminka vidi krasne botky, tak je chce nejdriv koupit pro me....ja samozrejme odmitam a kdyz se nezadari, koupim ji.....neco hezkeho. Nebo nekoupim, kdyz nemam. My vozime vajicka, ovoce, co proste mame......
|
Grainne |
|
(31.7.2015 19:34:03) No ja zase upozadim sebe v jeji prospech, kdyz na to prijde, ale....mozna kdyz mas "ho.no", snaz se o nej podelis, nez kdyz mas palac a druhy chatrc. Co ja vim, my se mame radi a vzdycky se semkneme kolem tech slabych. Ovsem je pravda, ze toho nikdo nezneuziva, ve smyslu ze by se valel u televize a cekal s natazenou rukou.
|
|
Grainne |
|
(31.7.2015 19:36:17) Jinak my se navzajem spickujeme, ktera sehnala za co nejmin co nejvetsi paradu a pokud by neslo o zdravotni nutnost, drahe boty fakt nepotrebuju, k cemu?
|
|
|
|
Kalali |
|
(31.7.2015 19:51:24) Kudlo, neber to ve zlým, ale tebe ovlivnilo to, že tě vychovávali pěstouni, u kterých víš, že si tě vybrali, že to nebyla automatická láska daná tím, že jsi se narodila právě jim. Jsi jim za to vděčná a máte hezký vztah. Proto jsi schopná brát jejich lásku a její hmotné projevy jako dar. Spousta nás, co vyrostli s bio rodiči, tak prostě lásku brali automaticky, že jsou to rodiče, tak "musí" dávat, starat se. No a někdo tu hranici dospělosti prostě přešel a nevšiml si, že se pozice nutně musí trochu změnit (že už není automatický nárok jak pořád píšeš ty). Dospělost většinu z nás poučila, že možností je řada a že rodiče mají svůj život a že očekávat pomoc dospělé dítě může a to je tak všechno. Já si až jako máma uvědomila, že moje máma není jen máma, ale člověk, žena. Zní to směšně a naivně a sobecky a taky to takové je, ale nemyslím si, že to ze mě dělá špatného člověka. Ona žila celý můj život JEN jako máma, žádné zájmy, žádní přátelé, jen domácnost a my. Ale i přesto, že už jsem v tomto ohledu dospěla, tak si pořád myslím, že jako člen rodiny (jedno jestli otec nebo matka nebo dítě) mám právo očekávat, že ten druhý mi pomůže osobně nebo hmotně, pokud potřebuju, pokud mají být vztahy zachované (a nemluvím o těch tebou uváděných krizovkách, ale o těch brýlích apod. drobnostech). Nemyslím si, že modelový případ prarodiče koupajícího se ve vlastním bazénu a popíjející šampaňské (diskusi Mirka jsem si dodatečně přečetla a moc sympatií ve mě Mirek nevzbudil, i když chápu, že ignorace tchány z jakéhokoliv důvodu ho přivedla až k nenávisti k nim) by měl pravidelně přispívat na život svých dětí, ale pokud nedává ani přiměřené dary dle svých možností pro radost dospělých dětí a jejich dětí, tak mi to přijde sobecké a vztahy bořící.
|
|
|
|
Grainne |
|
(31.7.2015 18:46:18) Jentakj, ono vsechno ma nejake reseni, takze dle situace. Nemuzu rict, jak konkretne bych co resila, ale k cemu by mi byl dum, kdybych se nemohla podivat do zrcadla? Vzdycky se mi pomoci dostalo a myslim, ze clovek proste musi vracet i kdyz nekdy ani ne tomu, kdo pomoc poskytl. Proste to dobre, ceho se ti dostane, posles dal.
|
Grainne |
|
(31.7.2015 18:50:49) Tak pecovat o jine asi neni k juchani nad krasou zivota, nicmene k zivotu to patri.
|
|
|
Grainne |
|
(31.7.2015 18:49:35) No a mezi mostem a azylakem a domem na hypoteku jeste existuje spousta mezistupnu, treba najemni byt. Deti myslim potrebuji vic tu lasku a sounalezitost rodiny, nez dum, zatizeny hypotekou.
|
Grainne |
|
(31.7.2015 18:58:39) Jentakj, ja te chapu, to opravdu musi mit nastavene vsichni stejne a pokud nekdo odmita poskytovat, asi se nema narok divit, ze nedostane, nebo omezene.
V tomto ohledu jsme jinde vsichni stejne, u vas je znacny nepomer, neochota, to neni tak, ze bych si myslela, ze ty to mas spatne. Ja jen, ze bych nemenila.
|
|
|
|