Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Mám zachránit vztah nebo ho ukončit?

Celkem 314 názorů.

Veru.verunka

Téma: Mám zachránit vztah nebo ho ukončit?

(18.5.2015 14:00:45)
Ahojte, ráda bych se s Vámi podělila o moje aktuální trápení. S přítelem jsme spolu 2 roky a z toho 1 rok spolu bydlíme.On 23 a já 22 let, studenti VŠ. Bohužel mi přijde, že ve vztahu prožívám jakési ochlazení nebo ztrátu zájmu, nevím jak přesně to popsat. Přítel je z Prahy a já bydlela na Kladně, jelikož mám VŠ v Praze, tak většinu času jsme trávili u něj doma. Samozřejmě, to dopadlo tak, že jsem tam postupně přestěhovávala svoje věci, až jsem si řekli, že vlastně by bylo snažší si přestěhovat všechno... Jedná se o vícegenerační domek, tzn. v přízemí rodiče, v 1. patře my a v 2. patře prarodiče. Tudíž já se odstěhovala od rodičů, našla si v práci v Praze, abych mohla fungovat nezávisle na svých rodičích. Ukončila můj dlouholetý koníček, abych měla dostatek času na práci, školu a partnera.. a musím říct, že zhruba před měsícem na mě dopadlo pocit nespravedlnosti a neférovosti situace. Jelikož bydlíme s jeho rodiče, mají na něj velký vliv, já se již dlouhou dobu snažím, aby si našel nějakou práci, abych já nebyla ten, kdo se musí starat o finance a táhnout kasu. Jenže on má strach, že by školu nedostudoval a jeho rodiče (Ing. Arch.) chtějí, aby měl vystudováno jako oni a mohl pracovat v rodinné firmě. Tudíž, já lítám od jednoho k druhému a dívám se na něj, jak chodí do školy, večer s klukama na pivko, chodí si mamce pro penízky, obědy apod. Zvládla jsem ho dotlačit k tomu, aby si našel brigádu, jedná se o fotbal a hokej, kde zapisuje statistiky, ale v praxi je to tak, že je tam s klukama, ťuká něco do tabletu a popíjí pivíčko. Vše, co si vydělá, také utratí jenom sám za sebe, někdy mu dokonce dávám peníze, protože on už své vlastní nemá. Prostě si připadám jako mamka, která se stará o svého synáčka. A tím se problém přenesl i do postele, prostě mě přestal úplně přitahovat, o sex s ním vůbec nestojím. Zřejmě je to protože mi nepřijde, že by se choval jako chlap... Myslím, že by pomohlo, abychom se odstěhovali od jeho rodičů, aby si zkusil, jaké to je žít na vlastní pěst, aniž by ho pak zachraňovala maminka, ale to prostě není reálné, jelikož mu zbývá ještě jeden rok na dokončení bakaláře (doufala jsem, že školu ukončí letos, ale bohužel některé předměty nesplnil a musí tedy o rok prodlužovat). A bojím se toho, že když budu tlačit na pilu a chtít, abychom se odstěhovali, tak jeho rodiče budou hrozně naštvaní a on taky, protože si představuje žít v tomto vícegeneračním domku do budoucna, ale já vím, že to nezvládnu. Není o tom, že bych je neměla ráda, ale chci se rozhodovat podle svého a né žít někde, kde nemám žádné slovo a musím se ohlížet, co na to řekne maminka. Neříkám, že doma nic nedělá, někdy uklízí, někdy vaří atd, ale mně nevyhovuje pozice toho, kdo se o vše stará a na vše myslí, chtěla bych někoho, aby se o mě zvládl postarat... například teď. Psala jsem bakalářku, učím se na státnice, chodím do práce, aby byla plná lednice, přijdu domů po 12 h z práce a sedí tam 4 kluci u stolu a hrají hry... bože, taková maličkost a úplně vyletím z kůže! že já makám ja idiot, aby si pak kluci u nás dali véču na pohodičku, že jo

.. jenže, když jsem mu toto všechno řekla, tak se úplně zhroutil a plakal, že je nejvíc samostatný co kdy byl, a že ho motivuju k tomu, aby se snažil atd. Bojím se, že nezvládnu další rok žít za těhle podmínek... Slíbil, že si na tyhle prázdniny najde brigádu... našel si, bude pracovat u rodičů ve firmě. Myslíte, že je nějaká šance, aby to dopadlo ke spokojenosti všech? už jsem z toho zoufalá, připadám si v pasti.

Děkuji za jakýkoliv názor, ani nevím, jestli jsem zvládla napsat všechno, dyžtak budu reagovat ještě dále v komentářích.