Zufi. |
|
(24.4.2015 18:17:04) 26. dubna 1986 - nejhorší jaderá havárie v historii jaderné energetiky a jedna ze dvou havárií stupně 7, tj. nejvyššího stupně podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES (tou druhou je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011).
Co dodat, tragedie.
|
Kafe |
|
(24.4.2015 18:18:28) A kolik potom rostlo hub!
|
|
Martina, 3 synové |
|
(24.4.2015 18:27:26) Není to tragédie, je to trestuhodná nedbalost - jak při vzniku té havárie, tak při jejím následném zatajení a dlouholetém neřešení následků.
|
Martina, 3 synové |
|
(24.4.2015 18:45:37) Dalo by se tomu zasmát, kdyby to nebylo tak šílené.
|
Černá kronika |
|
(24.4.2015 19:53:38) Jo, zmínky minimální. Jel se tehdy Závod míru.
Svět se dozvěděl o černobylské havárii od Sovětského svazu se 48 hodinovým zpožděním a to až když švédská vláda začala vyšetřovat odkud pochází zvýšená radioaktivita naměřená na území Švédska. Zvýšené hladiny radioaktivity hlásilo také Norsko a Finsko. Kontaminované vzdušné masy dorazily do Československa z východu a později ještě jednou, poté co se vzdušné vlny odrazily od Alp a postupovaly zpět směrem na Polsko. První známky přicházející radioaktivity byly zaznamenány pracovníky jaderné elektrárny Dukovany během noci na 29. dubna.Ve zprávě ČTK vláda ČSSR uvedla, že na našem území je prováděno kontinuální měření a žádné zvýšení radioaktivity nebylo zjištěno. Po tomto prohlášení nastalo informační vakuum. V dalším prohlášení z 5. května vláda přiznala pouze mírné zvýšení radioaktivity. Dokonce bylo odvysíláno, že původně "neexistující radiace" již klesá. To, že se nic vážného nestalo, měly potvrdit každoroční masové oslavy 1. máje a závod Míru odstartovaný v Kyjevě. Českoslovenští cyklisté se dozvěděli o nehodě od západoněměckých kolegů během závodu v Itálii, ale z politických důvodů bylo nemožné zrušit účast československého týmu.
|
|
|
|
Černá kronika |
|
(24.4.2015 19:51:01) Za zmínku stojí připomenout i osobu Valerie Legasova, jednoho z otců jaderného průmyslu v Sovětském Svazu, který byl do Černobylu povolán řídit záchranné práce. Ve vypjaté situaci řešil hrozbu termonukleární reakce radioaktivního paliva s vodou. Odmítal kontroly dozimetru a v Černobylu strávil více než tři měsíce. Trpěl nemocí z ozáření a pocitem viny, že řada životů byla obětována zbytečně. Valerij Legasov v den druhého výročí havárie spáchal sebevraždu. Po svém prvním návratu ze zamořené oblasti řekl: „Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli. Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ jaderného reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem.“
|
|
kosatka2 |
|
(25.4.2015 14:41:04) Byla tam školka, kde si den před havárií zkoušeli evakuaci v maskách. při havárii je mít na sobě nesměli, aby se nepoznalo, "že se něco stalo"
je to strašidelné, ty jaderné reakce tam probíhají dodnes, zaměstnává to přes 1000 lidí ročně a po havárii ve fukušimě se evropa skládá na nový černobylský sarkofág, aby to bylo v bezpečí.
|
|
|