| Kikinaaaa |
 |
(4.4.2015 19:53:12)
Zajímalo by mě, jak se s takovým člověkem domluvit na věcech, o kterých se on sám ani nezamýšlí. Nemáte někdo zkušenost? Problémy s nedostatkem intimity, nedostatkem vzrušení, to všechno pramení z tohohle nedorozumění. Nemyslím si, že je to ztracená mise, jak říkám, klape nám to perfektně, jenom tohle téma (víry a komunikace obecně) teď dost zamíchalo karty.
|
| Suza007 | 
|
(4.4.2015 19:58:06)
když o tom mluvit nechce, tak ho nedonutíš
|
| Kikinaaaa |
|
(4.4.2015 19:59:34)
Suza: To je asi myšlenka dne, díky. zamyslím se nad tím. Jsem vděčná za reakce!
|
| úča | •
|
(4.4.2015 20:08:45)
Kurnik.... zase trollo. Kikina..njn. Aspoň nehrozí další nevhodný sňatek.
|
|
| Suza007 |
|
(4.4.2015 20:42:53)
napsala jsem jen svoji zkušenost, ale zjevně to není to, o co jsi stála...
|
| Kikinaaaa |
|
(4.4.2015 20:48:46)
Suza: ne, opravdu jsi mi pomohla. Je to totiž celý o tom: chci, aby o něčem mluvil, a on nechce. A nebude. Takže buď anebo - nejde ho předělávat, jde mu to jenom polopaticky vysvětlit a doufat, že moje teorie o komplh z bejvalky je správná. A když ne, bude rozhodnuto (viz reakce ostatních). Potřebovala jsem, aby mě někdo takhle nakopl, řeším šroubovaný konstrukce, ale je to o tomhle základním.
|
| Suza007 |
|
(4.4.2015 21:00:43)
Tak fajn 
|
|
|
|
|
|
| úča | •
|
(4.4.2015 20:04:23)
Je to ztracená mise, protože právě to, co považuješ za méně podstatný detail, je ve skutečnosti úhelný kámen dobrého manželství. Intimita, komunikace, společné zájmy.
Divím se, pokud chodíš na manželskou přípravu, že vám to tam neřekli. Měla jsem za to, že je to jeden z důvodů, proč se tohle dělá.
Jak přimět někoho, aby byl jiný, než je, ti asi nikdo zodpovědný neporadí.
Samozřejmě můžeš partnerovi říct, jak naléhavě s ním potřebuješ mluvit, ale tipuju, že to jsi už udělala a odezva nebyla. Co chceš dělat jiného? A jak chceš žít celý život s člověkem, který tě nepřitahuje? Jak s ním chceš mít děti? Zavřeš oči a budeš myslet na Anglii? Nepřeješ jim lepší početí? Jak spolu budete chodit do kostela, když má výhrady k náboženství? Jak se vůbec vezmete? Budete mít jen civilní svatbu? Nebude ti to vadit?
Bohužel všechno není ovladatelné vůlí nebo vyřešitelné nějakým trikem či procesem.
Zeptej se lidí, kteří se rozvedli z "měkkých" důvodů, proč se rozvedli. 90% ti jich řekne to, co jsi napsala sem.
|
| Kikinaaaa |
|
(4.4.2015 20:08:06)
Úča: zatím chodím jen na přípravu, věci ohledně svatby by se řešily později (kněžské požehnání). Z toho stejného důvodu nechodíme ani na přípravu. Zatím jsme na tom oba stejně
Nad svojí volbou manžela se ještě zamyslím.
|
| taky jedna | •
|
(4.4.2015 20:15:11)
Jako bych se viděla...i s tím přístupem ke křesťanství.
Obě děti tedy máme pokřtěné, ale "pohodář" to prostě bere tak, že je to rodinná tradice, on by je jinak pokřtít nedal.
Mě snad omlouvá to, že mi tehdy bylo 19 a bylo to pro mě v podstatě jediné řešení, jak se dostat z domu.
Kdyby nebylo mladšího dítěte, které mi dělá opravdu radost, tak bych si rvala vlasy na hlavě.
|
| Kikinaaaa |
|
(4.4.2015 20:22:31)
Taky jedna: takže lituješ? Já si říkám, že to je prostě komplex od bejvalky, že se to časem zpraví, vždyť dlouhej čas proti tomu nic neměl. Až s tím křtem. Možná se jenom bojí, aby to taky nedopadlo blbě (rozchodem) - čímž tomu paradoxně vůbec nepomáhá Jenom mě to deptá čím dál víc, potřebuju to probrat, ale není jak.
|
| taky jedna | •
|
(4.4.2015 20:36:28)
Hmm, jsou okamžiky, kdy velmi.
Nedostatek, neschopnost komunikace se projevil hlavně v době, kdy jsem byla v těžké depresi (opakované potraty bez příčiny).
Máme problematické starší dítě, kdy pohodář nechce nic řešit, aby byl i nadále v pohodě a jeho vztah s dítětem též.
Časem se ukázal rozdílný pohled na spoustu věcí. Pohodář je opravdu v řadě věcí pohodář, nejoblíbenější koníčky jsou televize a gaučing. Tím nechci říct, že nic nedělá, ale spíše jen proto, že je k tomu donucen okolnostmi - máme velký, starší dům, velkou zahradu, takže pohodář musí chca nechca kolem něj něco dělat, neb je jeho, poděděný, ale nebaví ho to.
Raději staví kolejiště, dívá se na televizi...
|
| Kikinaaaa |
|
(4.4.2015 20:45:16)
Tomu bych neříkala pohodář, ale gaučák Asi to není žádný med, zkoušela sis dupnout?
|
| taky jedna | •
|
(4.4.2015 20:53:24)
Ano, on je v pohodě, problém má já.
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(4.4.2015 21:56:45)
tak s tím domem ho naprosto chápu, být ve Tvé/jeho situaci, tak ho prodám a koupím si byt, než se pinožit na zahradě a okolo starýho baráku.
Tím nechci shazovat lidi, pro který je barák jediná přijatelná volba, ale jsou i ti druzí, pro které by to bylo utrpení.
My jsme s mužem takoví "gaučáci" jako popisuješ oba, domácího kutila bych doma nesnesla, brr (a zas to není o tom, že bych si o nich myslela cokoli špatnýho, akorát bychom nebyli kompatibilní, stejně tak jako s někým, kdo je "barákovejů(.
|
| Stáňa * | 
|
(4.4.2015 22:16:15)
...jenomže v tom domě žijí jeho staří rodiče (80+), kteří v podstatě dožívají (ale mluví úplně do všeho, trvají na topení uhlím, výměnu oken za plastová "povolili" až před 3 roky).
Takže dům se nějakým způsobem udržovat musí 
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:17:28)
"v podstatě dožívají" - co je to? 
|
| Lexi. |
|
(4.4.2015 22:41:50)
""v podstatě dožívají" - co je to? "
- proč ten smajlík, rodičům je 80+, zřejmě už jim pomalu odchází zdraví, špatně chodí - je to k nim ohleduplné, že je v tomto věku netáhnou někam do bytu nebo pečovateláku, aby mohli dům prodat
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:45:10)
tak já se pozastavila akorát nad výrazem "dožívají", když v druhý větě bylo, jak pořád sekýrujou. pod "dožíváním" si představuju člověka upoutanýho na lůžko, bezmocnýho, kterej už nemá o nic zájem a zbývá mu pár týdnů až měsíců života.
U člověka, kterej je ještě tak vitální, aby sekýroval, mi to připadá trochu neuctivý, ale můžu se plíst a nebylo to tak myšleno.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 22:46:43)
Já to slovo slyším od nich tak často, že mi to dehonestující nepříjde
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:50:32)
tak je fakt, že to by mi včetně celé situace lezlo na nervy tak moc, že i já dobrák bych se občas přistihla u myšlenky "už aby to bylo".
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:19:37)
jinak to musí být jistě velmi těžká situace, ale za mě - bydlet v domě s lidma, který sice miluju, ale kteří mi kecají velmi do života a nutí mě podstatně měnit jeho styl,, to nevím, jestli bych rozdýchala.
|
|
| úča | •
|
(4.4.2015 22:24:41)
Stáňo, moji prarodiče podobně "dožívají" už skoro dvacet let. A cítím v kostech, že ještě aspoň deset je před námi.
Kdo nezažil, nepochopí.
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:26:27)
já asi nerozumím přesně tomu "dožívají", to zní skoro jako by vám byli už na obtíž?
|
| úča | •
|
(4.4.2015 22:32:28)
Dožívají je spíš něco, co používají oni jako nátlakový argument, ne že by byli unaveni životem.
A jestli jsou nám na obtíž? Jako jestli týráme nebohé třesoucí se staříčky jako ve filmu Na samotě u lesa? Jo... přesně tak.
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:40:37)
no, s tím "na obtíž" jsem si představovala něco, jako tu Kambala popisovala svou babičku - že potřebujou péči, o to nic, ale že sekýrujou, jak přesně to má vypadat, nic jim není dost recht, vyčítají, fňukají... umím si představit, že někdo takovej, o kterýho to na druhou stranu člověku nedá se nepostarat, na obtíž být může.
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:05:09)
Ano, něco na způsob kambaliny babičky, akorát pracují v tandemu.
A na obtíž nám nejsou, pečuje o ně pět lidí včetně mého syna, ale je to očistec, skutečně obtížně představitelný zvenčí.
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 23:32:57)
"Ano, něco na způsob kambaliny babičky, akorát pracují v tandemu.
A na obtíž nám nejsou, pečuje o ně pět lidí včetně mého syna, ale je to očistec, skutečně obtížně představitelný zvenčí."
Tak já se bez mučení přiznám, že takovýhle očistec by mi tedy na obtíž byl.
Ne sám fakt, že potřebují pomoct, to je sice náročný, ale OK, ale to psycho okolo toho.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 23:35:59)
Úplně chápu, to se nedá se zachováním zdravýho rozumu vydržet dlouho.
|
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:43:44)
Samozřejmě, že problém je psycho ne péče. Jenže co naděláš, když to je rodina, vlastní krev.
|
|
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 22:42:41)
"Dožívají" se u nás běžně používá. Žádný negativní podtext v není.
Prostě staří lidé, kteří většinu dne proleží na gauči u televize, sní objednaný oběd. Naštěstí jsou ještě soběstační, co se týká hygieny a úklidu (úklid s menší dopomocí).
Tchán trvá na tom, že bude topit uhlím, takže v pět/šest jde zatopit a pak jednou přiloží.
A protože to samozřejmě nestačí, tak my si přitápíme přímotopy, což je dost drahé. On ale víc topit nebude, protože jim to stačí a manžel se s ním hádat nebude.
Ono je to celé mnohem komplikovanější.
Manžel s otcem mají dům na půl, jenže o všem kolem domu rozhoduje tchán, přestože u nic kromě topení nedělá, manžel se podvolí, aby měl klid.
Manžel několikrát jasně řekl, že odtud nepůjde - mnohokrát jsem to chtěla.
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:46:13)
"Manžel několikrát jasně řekl, že odtud nepůjde - mnohokrát jsem to chtěla."
TOTO je naprosto klíčová věta.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 22:51:45)
Ano, jenže to bychom se pak mohli pustit do diskuzí o úctě k rodičům, vztazích v rodině, prioritách...
Např. tchán prohlásil, že si NAŠI koupelnu (ze 70. let) předěláme pouze přes jeho mrtvolu, že on ji sám dělal a obkládal atd.
No prostě manžel má s otcem nastavený od malička takový vztah, že otce i přes nesouhlas s ním poslechne. Stejně tak ho poslouchá tchýně.
Pouze manželova sestra se jeden čas vzepřela, ale jak pak rodiče stárli, tak to překousla.
Já s tchánem nemluvím, jen ho v klidu pozdravím, když ho vidím, vše řeším přes tchýni.
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 22:56:15)
Stáňo, já chápu, že když už s nima člověk v jednom baráku bydlí, že je mu blbý jít přes jejich vůli (půlka domu je jejich a jsou to přeci jen rodiče).
Proto pokládám to spolubydlení až na hodně řídký výjimky za vražedný, neshodnout se s rodičema v jednom baráku je minový pole, naproti tomu nebydlet s rodičema žádná neúcta není a ta možnost třecích ploch se velmi snižuje.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 23:04:06)
Mně bylo 19, když jsem sem přišla a pak už tak nějak nešlo odejít.
Docela brzy se narodil starší syn, byl pořád nemocný, potřebovala jsem hlídaní, jiné by nebylo atd.
Takže tady bydlím, pomáhám s čím je potřeba, chodím do časově náročné práce, zajišťuju kroužky, mám svoji zeleninovou zahrádku.
Jen mi chybí takový ten pocit budování něčeho svého, protože venku nemůžu rozhodnout ani o tom, kam před barák vysázet tulipány, aniž by mi do toho mluvila tchýně nebo nedej bože, aby se vyměnily vchodové dveře prožrané od červotoče. Proto mám kytky mezi zeleninou.
|
|
|
|
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:15:51)
Obdivuju tě, že to vydržíš.
Já bych je tam asi secvičila na jednu hromadu nebo šla pryč. Do pětatřiceti šla pryč, dneska secvičila, jenže dneska už mi je to, že se nebojím zlýho, plesnivýho dědka, na houby. Byla bych to potřebovala umět před lety.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 23:28:07)
Mně už těch 35 bylo To jsem začala studovat VŠ. Takže takový malý únik. Jediný komentář tchýně byl, že kde na to vezmu čas, když tady mám na práci barák.
Secvičit na jednu hromadu nelze, všichni se bojí tchána a já bych ani do přímého konfliktu s ním taky nešla, to bych si rovnou mohla zabalit uzlíčet a jít, protože by se za mě nikdo nepostavil.
No pořád jsem na to lépe než kamarádka, která se provdala do baráku k manželovým rodičům a ten po 20 letech vzal kramle za mladší a ji nechal s rodičema v baráku. Děti pryč jít nechtějí, mají tam kamarády. Ona nemá peníze na byt, protože společně toho moc v hotovosti nenašetřili a při rozvodu by asi taky moc peněz nedostala. To je pak teprve psycho.
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:38:45)
No právě..
Hele, nemyslím to tak, že tě nabádám, ale secvičit na jednu hromadu znamená fakt všechny, čili nikdo se za tebe nepostaví, ale uvědom si, že oni se bez tebe neobejdou (pravděpodobně), takže není důvod jim dělat kašpárky a bát se vzteklého dědka.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(4.4.2015 23:39:02)
Účo, já bych šla pryč asi rovnou, respektive do takového domu hrůzy bych asi nešla bydlet vůbec.
Pokud by partner za něco stál, respektoval by moje stanovisko. Jediný případ, kdy bych SNAD byla ochotna do toho jít, by bylo vědět, že v případě jakéhokoli konfliktu jsme tým on a já, ne on a jeho rodiče. A možná že ani tak.
To je přesně ten důvod, proč tvrdím, že v řadě případů můžou být majetky na obtíž (viz to "ty chceš studovat = dělat něco, co tě těší a naplňuje, když máš práci kolem baráku = mrtvé věci, což by bylo ospravedlnitelné jedině tím, že by mě bydlení v baráku těšilo a naplňovalo, ale když tam nemůžu rozhodovat ani o třísce, jen o tom, že tam budu sázet práci a prachy, tak co mě tam má těšit a naplňovat?) a proč jsem velmi, velmi ráda za ty holé zadky, se kterými jsme se brali a za to, že jsme nebyli zatíženi takovou nesmírnou koulí na noze, jako je dům s takovými rodiči, i když se to na první pohled může jevit jako terno.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 23:47:34)
Až se zase jednou pořádně naštvu, tak to nejspíš udělám
Finančně bych to zvládla, i bydlet bych měla kde, syn by měl školu naproti bytu a já pět minut do práce.
Každopádně bych už nikdy nešla bydlet s rodiči do jednoho baráku a nikomu bych to nedoporučovala. Ani děti nebudu jakkoliv přesvědčovat, aby bydleli s námi. Což pravděpodobně stejně ani nenastane, protože bydlíme na samotě u lesa a nepředpokládám ani, že bychom tu my s manželem "dožili". Takže se s největší pravděpodobností dům jednou prodá.
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:54:23)
Čili reálně oni potřebují tebe, ty je zas tak moc ne a pro manžela ti zřejmě taky srdce láskou nehoří. Tak se nenech od nich prudit, ne?
Naprosto chápu, a je to i podle mě rozumné, že třeba nechceš dělat kdovíjaké přemety aspoň dokavad jsou děti malé, ale to neznamená, že musíš snést všechno a snad se ještě cítit nepatřičně. Mj i proto, že nemáš nikde psáno, že manžel tvé oběti ocení. Na druhou stranu zjevně potřebuje být komandován a i čistě jen pro jeho dobro bude lepší, když to z rukou tchána převezme nová krev .
|
| Stáňa * |
|
(5.4.2015 0:03:33)
Mám práci, která mi zabírá hodně času, po večerech mám druhou práci. K tomu dítě, se kterým se ještě musí dělat úkoly, jeho kroužky, moje koníčky, takže se teď realizuju touhle cestou.
Obrovský krok k osamostatnění byl, když jsme před pár lety pořídili druhé auto.
To bydlení, které se teď pronajímá, je taková moje pojistka, že mám kam jít. 
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.4.2015 0:40:13)
Stáňo,
super přístup.
Re ten barák - já chápu, že to musí být pro ty rodiče těžký, když je to jejich DOMOV, ale přijde mi naprosto nesoudný, když potřebuju něčí pomoc, abych si nějak dramaticky vyskakovala.
|
|
|
| úča | •
|
(4.4.2015 23:48:29)
Já jsem před lety takovou známost vzdala. Muž se mi líbil ale totálně závislý na rodičích a baráku, který byl nota bene dvacet let nedodělaný snad není dodnes. Jeho rodiče a sestra--no je na to takové pěkné starozákonní slovo, zlovolníci.
Jenže to už jsem byla velká, v devatenácti by to asi bylo jinak.
|
| Stáňa * |
|
(4.4.2015 23:56:00)
Viděno dnešní optikou, rozhodla bych se jinak. Prostě mladá, bez zkušensotí.
Tady měl manžel svůj malý byt 2+1, měla jsem lepší spojení do práce, bylo slibováno hlídání dětí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(4.4.2015 22:39:25)
Nedostatek, neschopnost komunikace se projevil hlavně v době, kdy jsem byla v těžké depresi (opakované potraty bez příčiny).
Máme problematické starší dítě, kdy pohodář nechce nic řešit, aby byl i nadále v pohodě a jeho vztah s dítětem též.
Taky jedna, přesně. Tohle je zásadní problém s pohodářem (který může mít i spoustu skvělých vlastností): že si svou pohodu chce zachovat i v situacích, kdy to prostě NEJDE.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(4.4.2015 23:14:03)
Kikino, časem se nic nespraví.
Já jsem před svatbou dostala od jedné starší příbuzné moudrou radu: připrav se na to, že jestli ti na něm teď něco trochu vadí, po svatbě ti to bude vadit čím dál víc.
Měla pravdu! Nic se nespraví, problémy se jen prohloubí, protože časem vám budou opadat růžové brýle. Musíš si rozmyslet, jestli jsi odhodlaná s těmi problémy žít, nebo ne. Jde to, ale stojí to vůli z tvé strany.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(4.4.2015 20:08:22)
Pokud vstupujete do manželství s tím, že to sice není úplně ono, ale když se budeš snažit, půjde to, zaděláváš si na pruser. Znám blíž čtyři ženy které měly stejný problém i přístup. Dvě se rozvedly do roka, ta nejvytrvalejsi to vydržela pět let (těsně před rozvodem už byla na antidepresivech) a ani jeden z těch můžu není nijak patologický, jenom to proste nefungovalo (ani nemohlo - rozdílnost povah) a na to snaha nepomůže.
Hledej někoho s kým budeš moct sdílet to co je pro tebe v životě dǔležité.
|
|
| Půlka psa | 
|
(4.4.2015 20:38:17)
Já to docela chápu. Je to něco ve smyslu je hodnej, nesobeckej, máme se rádi, zasmějeme se, máme pár společných kamarádů, nepřitahuje mě, ale odpor k němu nemám, filozifii spolu neřešíme, ale provozně se shodneme. V tomhle stavu je po delší době spousta stabilních a dobrých manželství, které drží po hromadě děti majetek, úcta, láska a vzpomínky a nemusí na tom být nic špatného. Jen je zvláštní s tím už začínat, protože tohle do začátku sotva stačí.
|
|
|
od té doby nic nahlas neříkají, nepochybně si myslí to stejné.
já jsem taky ateistka a hovory věřícího okolí s mými dětmi o víře jen vítám. Akorát by se mi silně nelíbilo, kdyby je na víru nějak "lámali", vyhrožovali, že jinak budou zatraceni nebo podobné kecy. To naštěstí nedělají, a tak jsou spokojeni myslím všichni.
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)