| Carollyn | 
 |
(1.4.2015 13:32:46)
Jé, díky že jsi to tady nadhodila, protože chci poslat pár pohledů a málem bych na to zapomněla  ! Samozřejmě, že mně vždycky potěší, když ještě náhodou od někoho dostanu papírové přání nebo pohled. Je to prostě milé, když si někdo vzpomene a stojím mu za tu námahu jít koupit přání, známku a dojít s tím ke schránce. V dnešní době se neposílají přání žádným davům příbuzných, já třeba posílám tak 3 k Vánocům nebo Velikonocům, plus tedy se snažím nezapomenout na narozeniny pár lidí (ale s tím občas bojuji, protože mám děravou paměť a vzpomenu si, až když to na mně vybafne na Facebooku  ).
|
| Markéta | •
|
(1.4.2015 13:44:00)
Neposílám už nic k žádnému svátku, posílám sms, pokud něco.
|
|
| Ornelka | 
|
(1.4.2015 13:49:07)
Přesně   , je to milé,když si někdo na nás vzpomene, stojíme mu za to, aby kvůli nám šel, přání koupil,napsal, nalepil známku a šel to hodit do schránky. A kroutím hlavou nad tím, jak někdo může být ještě kvůli tomu na nás naštvaný a považovat to za plýtvání časem  . Toto je důvod proč se tak moc zamýšlím nad mezilidskými vztahy a snažím se tomu všemu přijít na kloub. Stála bych vůbec o takové známé, co moje dobré úmysly považují za moje mínus a za moji špatnost a moji neschopnost organizovat si svůj čas (pojem plýtvání časem)? Ale to by bylo zase na jiné téma.
|
| Carollyn |
|
(1.4.2015 13:57:24)
Tak někdo má asi strach, že když dostane třeba zrovna ten pohled, tak se od něj bude očekávat, že také něco příště pošle. A on prostě nic posílat nechce, asi ho to skutečně obtěžuje, nebo to považuje za zbytečné a nějak nedokáže pochopit, že ten, který to poslal to neposílal proto, že chce něco na revanš, ale proto, že chce dotyčného potěšit... Ale to je fakt jiná diskuze, o dávání a přijímání tak celkově (ale zase ať nekecám, když dostanu od někoho přání jako "na oplátku", tak jsem ráda, ale nečekám na to, ani se neurazím, když přijde třeba sms). Jenom jsem skutečně naštvaná, když přijde do práce doporučené psaní, já pro to musím na poštu a z toho se vyklube něco, co šlo vážně poslat mailem, to bych vraždila ...
|
| Ornelka |
|
(1.4.2015 14:09:02)
Aha, takže obtěžuje něco, co bych já pro toho druhého udělat nechtěla. A co bych já vůči němu chápala jako plýtváním mým časem.
A s tím pracovním, to se ti nedivím, to bych také byla naštvaná 
|
| Carollyn |
|
(1.4.2015 14:15:45)
Ve smyslu "koho to k nám čerti nesou" ...
|
| Ornelka |
|
(1.4.2015 14:31:56)
Koho to k nám čerti nesou  . To jsem říkávala v době, kdy jsem neměla chuť s nikým komunikovat . Ale dostat něco poštou by mi nevadilo. Naopak bych to brala tak, že je to od něj milé, že mě "nechce otravovat " osobně, že chápe jak mi je a tak mi alespoň jako důkaz, že na mě myslí, posílá poštou přáníčko. Že respektuje jak mi je a přitom stále stojí při mě.
Takto jsem to dělávala já, když bylo někomu zle a nechtěl komunikovat, tak jsem mu alespoň poslala poštou nějaké přáníčko (i mimo svátky a velikonoce). A teď si uvědomuji, že jsem mu tím radost udělat nemusela.
|
| Carollyn |
|
(1.4.2015 14:42:33)
Jasmin, tak ono je to různé, někdo to tak chápe, někdo nechápe... Třeba moje babička měla z každého dopisu hrůzu, protože nevěděla, co odepisovat a ještě větší hrůzu měla že by k ní ten dotyčný chtěl třeba dojít na návštěvu... Když si třeba myslela, že by mohla přijet její neteř na hrob své matky (babiččiny sestry), tak jí raději před tím napsala dopis, jako že bude doma malovat, tak ať nejezdí. Babička malovat nechtěla, ale se děsila, že by někdo mohl přijít (a to třeba ta její neteř ani neplánovala, že by na ten hrob jela).
Já mám třeba zkušenost takovou, že mé kamarádce za velice tragických okolností zemřel manžel. Bylo to opravdu hrozné, nevěděla jsem, jak reagovat, protože ty okolnosti byly docela složité... Volat jí jsem nechtěla, nevěděla jsem, v jakém je stavu. Psát mail nebo sms mně připadlo nevhodné. Tak jsem napsala klasický dopis. Když jsem se potom s kamarádkou po delší době viděla, tak mně děkovala, že jí ten dopis moc pomohl, že si na ni někdo vzpomenul.
|
| Ornelka |
|
(1.4.2015 14:59:22)
Máš pravdu, hodně teď na to myslím, jak jsou lidé různí. Také máme v rodině něco podobného.
Také jsem zažila tragédie u kamarádek a svým způsobem i u sebe a je opravdu moc těžké pro druhého na to nějak reagovat. Rozhodně to muselo být pro tu kamarádku moc fajn mít tu tebe ! 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)