| Matilda | •
 |
(9.3.2015 11:43:54)
Ahoj, je mi skoro 38, děti zatím nemám. Plánuju 2, první tak za dva roky. nevidím problém mít ve 40ti dítě.
|
| Muumi |
|
(9.3.2015 11:47:34)
No, tak hodně štěstí. Bez ironie. Protože ve 40 ho pro otěhotnění fakt potřebovat budeš.
|
| Fren |
|
(9.3.2015 11:50:25)
ke štěstí přibalit prosím pro dotyčnou i něco rozumu a sebekázně+sebekritiky
|
|
|
| Muumi |
|
(9.3.2015 11:52:39)
Já taky nevidím problém v tom mít dítě ve 40. Ale otázka je, jestli se to podaří. Přeju ti, aby ti vyšlo, jak si plánuješ.
|
| J+M+M+D | 
|
(9.3.2015 11:58:59)
Přesně tak nemusí se to podařit hned.Mně je tento měsíc 40let,ny podzim jsme si řekli,že zkusíme ještě jedno dítě a já myslela,že to půjde hned.Předchozí děti jsou na první pokus,ale to sem byla o odost mladší.Takže pokud chceš tak neotálet později by si se taky nemusela dočkat.Ono člověk si něco naplánuje ,ale pak je to všechno jinak.
|
|
|
| Lída+2 | 
|
(9.3.2015 12:00:02)
Matilda, zkus si taky popovídat s někým kdo rodil po 40....a nyní má tak 20leté děti... a nebo ještě starší.....
Poví Ti něco o pubertě a věku a pak třeba o tom, že v 65 budeš potřebovat pomoci a děti třeba budou studovat a nebudou moci se utrhnout pokaždé ze školy....a bude málo peněz na to je tam uživit z důchodu a podobně......
Každýho věc, ale....jsou věci , který časem neukecáš......až příjde přechod....a do toho puberták.....
A pak další věc....kdo Ti zaručí, že otěhotníš, to není jako jít si koupit rohlík (pravda znám asi 2 výjimky co to tak mají)
já jsem se nedávno nachomýtla k rozhovoru právě na téma děti okolo 40....od ženských co jim je není 65-70let....bylo to velmi poučné....navíc to vysvětlilo i to, proč mi mamka nechce hlídat děti....déle jak 7dní v roce
|
| ruže červena | 
|
(9.3.2015 12:40:08)
Lída+2 plně s tebou souhlasím v 50 se učit s dítětem do školy já měla také starší rodiče a vadilo mě,když někdo řekl dědeček ti to koupí a on to byl otec
|
|
| Alca | •
|
(9.3.2015 13:23:47)
Můj přítel je pozdní dítě - jeho mamce bylo 40 když se narodil. Ale vše bylo ok, akorát musela absolvovat genetické testy, což bylo tehdy náročné, ale jinak bylo vše naprosto bez problémů. Dneska jeho mamince táhne na 70 a je to stále neskutečně vitální paní - řekli byste jí o 10 let méně, přestože již oficiálně je v důchodu tak učí.... Ano, otce už nemá, ale v důsledku úrazu při sportu, který se může stát člověk i v 25....
Myslím si, že to může fungovat, každý by si to měl rozhodnout sám. Jinak pochybuju, že by dnešní čtyřicátníci byli v 65 v důchodu ;) Spíš budou stále ještě pracovat )pokud se bavíme o běžných kancelářských postech). navíc každý nemá to štěstí, aby včas narazil na toho správného partnera - přítelova sestra měla 1.dítě v 41, protože předtím nebyla ok zdravotně anebo neměla vhodného partnera. Měla tedy zůstat bezdětná? Já sama bych ráda dítě do 35, ideálně už kolem 30. Ale je to těžké, kor když studujete doktorát, potřebujete nějakou praxi etc. Zpětně si říkám, že ideální čas na dítě byl v 25 (odbýt si to při škole), ale to jsem jaksi neměla s kým ;)
|
| neznámá |
|
(9.3.2015 13:33:43)
Nechtěla bych se dostat do stádia, kdy si "odbydu nebo nějak přežiju" děti, to je smutné. Proto máme mezi dětmi celkem velký věkový rozestup a poslední budu mít po čtyřicítce, děti si užíváme. Stejně jako je měla po čtyřicítce moje matka a tchyně. Nepřijde mi že by sestra nějak trpěla tím, že je benjamínek a má staré rodiče. Ani mi nepřijde, že by mamka nebo otec nezvládali výchovu a to nás bylo 5.
Důležité je zázemí, touha a správný partner, věk bych neřešila.
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(9.3.2015 14:00:26)
Souhlas s Lídou, řešit puberťáka v 55 letech, tak mě asi klepne. Nebo už bych to možná neřešila vůbec....??
Ale darmo mluvit, těžko si matky batolat představí, že třeba za 13 let budou řešit cigára, alkohol, party, diskotéky a návraty z nich, změny škol, reparáty.... Pro každého daleká budoucnost. Bohužel utíká to moc...
|
| ronniev | 
|
(9.3.2015 15:17:15)
Mně je taky přes padesát a do puberty mi teď jde třetí dítě (první bude plnoleté). Já si naopak neumím představit, že bych pubertu řešila v mladším věku - tenkrát jsem byla ještě cholerik, s věkem jsem se zklidnila a co by dřív skončilo jekotem a scénou, odbudu dnes mávnutím ruky. A feťáci ani alkoholici to kvůli tomu fakt nejsou. Takže ono to taky není tak jednoznačné.
|
|
|
| Merida7 | 
|
(9.3.2015 15:40:16)
Lído, něco pravdy na tom je, ovšem chceš odsoudit k bezdětnosti některé páry. Sama vím, kolem čtyřiceti už člověk na to batole nemá tolik energie ...ale
|
| Lída+2 |
|
(10.3.2015 9:52:18)
to bylo jen zamyšlení i nad dalšíma věcma....., který třeba člověk běžně nepotká a okolo mě se množí.....
...má kamarádka, která je dítě pozdních rodičů a už žila sama, ale musela se vrátit .... začala starat o rodiče, jednoho už nemá...a druhý vyžaduje tolik péče, že sama už byla tak vyřízená, že ani nemá partnera.....nemá na něj čas....a ani chuť...
Od vysoké nedělá nic jiného než lítá kolem rodičů....
A holt nikdo z nás neví, jak na tom za 20-25letech bude....
možná je to i tím, co jsem vyslechla rozhovor těch ženských 65letých....o přechodu u nich a pubertálních dětech....
A pak asi 1/4roku starou záležitost....kdy dcera jednoho pána nemůže dodělat nějakou školu, maminka to sama neutáhne....pán zemřel....
A pak mám ještě známou a ta sotva porodila....35-40....tak ráno napakuje děti, jede k rodičům, tam je obstará....v 15-16hodin jede domů staví se na nákupu a dává dokupy vlastní domácnost.....a tak stále dokola......je unavená, podrážděná a nadává, že si ty děti neměla už ani pořizovat, že to nedává.....
|
| Monty | 
|
(10.3.2015 9:57:44)
Lído,
ale to nesouvisí ani tak s pozdním mateřstvím jako s úplně jiným rodinným uspořádáním. 
Dříve žily rodiny pohromadě a dětí bylo více, takže starost o výminkáře nebo mimino nebyla jen na té matce, ať už jí bylo kolik chtělo. Senioři se nevozili po doktorech a děti po kroužcích, zjednodušeně řečeno.
|
| Hadice a hadi |
|
(10.3.2015 10:07:54)
Jo, přesně. Jedno dítě zůstalo doma, převzalo hospodářství. Přirozeně převzalo peci o rodiče.
Nemyslím, že potřeba pečovat o staré rodiče znamená problém s hledáním partnera. Jak píse Monty, je to spíš o osobním nastavení.
|
| Monty |
|
(10.3.2015 10:15:31)
Nindulo,
na tohle je právě dobré hrabat se v matrikách a sestavovat rodokmen. Ono pak spousta zažitých předsudků vezme hodně rychle za své.
Zrovna teď jsem zapisovala jednu prapraprapra- bábu, která byla ročník 1757 a můj praprapra- děd se jí narodil v roce 1802. Padesátiletí otcové, čtyřicetileté matky... zcela běžná věc. Dvacet let rozdíl mezi sourozenci stejných rodičů - nic neobvyklého.
|
| Hadice a hadi |
|
(10.3.2015 10:20:54)
Moc mě to taky baví/zajímá. Teď mám přestávku, ale už se moc těším, jak zase začnu. S vysledkama pak otravuju na každé rodinné oslavě. Nejvíc mě asi potěšilo, když jsem se dopátrala původu našeho podivneho příjmení.
|
| Monty |
|
(10.3.2015 10:30:50)
Nindulo,
mně včera poslal jeden rodem spřízněný genealog předky jedné z mých prababiček až do začátku 17. století, tak se tím teď kochám. Jeden z prapředků z německé větve měl krásný, vyloženě literární jméno - Laurencius Winter, to bych měla použít v nějaké knize.
|
| Inaaa | 
|
(10.3.2015 12:43:51)
Laurencius Winter, to bych měla použít v nějaké knize.
Pěkné jméno, v podstatě Vavřinec, což už tak pěkné není...
Třeba francouzská Aurélie se mi líbí, česká Zlata už ne.
|
| Monty |
|
(10.3.2015 12:46:22)
Ino,
vím, Vavřinců tam mám víc, ale tenhle jediný je psaný Laurencius a v kombinaci s příjmením mi to přijde... velice libozvučné.
|
|
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(10.3.2015 10:58:37)
Monty a jak se pohlíží na to, že ty rody jsou vlastně jen teoretické - protože ne všechny děti měly toho uvedeného otce...co ty malé "kukačky" - dřív to otcové neměli vůbec možnost poznat.
Není pak celý rodokmen tak trochu - "mimo"? protože pochybuju, že do 17. století se dají najít opravdoví "genetičtí" předci - statistiky hovoří jasně 
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:01:30)
Pam-pelo,
kdo je nebo není otec ale nemá s věkem matky nic společného.
Rodokmen přece nesestavuješ proto, abys na 100% věděl/a, kdo byl tvůj biologický prapraprarodič, stejně si s ním už pokecat nezajdeš.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:06:24)
Monty, "Rodokmen přece nesestavuješ proto, abys na 100% věděl/a, kdo byl tvůj biologický prapraprarodič, stejně si s ním už pokecat nezajdeš."
Aha - tak proč se tedy sestavuje, když ti příbuzní vlastně vůbec nemusí být a možná i v dost případech nejsou příbuzní. To vůbec nechápu...o čem to teda je? když ten rod není ten správný rod?
Já bych se třeba na 100% pravdivě dostala jen k mé babičce, jejím otcem byl ZŘEJMĚ muž z rodiny, ve které ve Vídni její matka sloužila...ale jsou to samozřejmě pouhé dohady, a tak by mi rodokmen z téhle strany přišel jako švindl....jako chlubit se předky, kteří nejsou mými předky ...
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:10:18)
Pam-pelo,
proč chlubit?
Mne to prostě zajímá, jak žili, kde žili, co dělali... můj otec třeba pochází ze světské rodiny, a je úplně fuk, jestli byly všechny děti vlastní nebo ne, to na způsobu fungování rodu nemělo žádný vliv. Jestli je v rodokmenu jedna kukačka nebo dvacet je přece úplně jedno.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:13:15)
Jedno to není, protože ten rod v tom případě uhýbá úplně stranou....
Já už nad tím přemýšlím dlouho, protože i lidi kolem mě sestavují rody dáááleko do minulosti...jenže se předpokádá, že jsou všichni vlastní...ale musí to být strašně propletené
|
| enny |
|
(10.3.2015 17:50:41)
Právě ne.. Už se ví, že genetika ovlivňuje více než prostředí.. moje babička měla dětí 6, jedno adoptované v nízkém věku.. vychováván byl spolu s ostatními, v dospívání začaly velké problémy, nezabíralo absolutně nic, jeho další život byl ve stylu "krádeže, podvádění, lhaní, bitky".. když zrovna nebyl ve vězení.. Žádné jiné dítě tyto problémy nemělo.. Ale znám už teď jeho biologické rodiče a bylo to prostě v něm
|
| Alena | •
|
(10.3.2015 17:55:48)
"jeho další život byl ve stylu "krádeže, podvádění, lhaní, bitky".. když zrovna nebyl ve vězení." ja bych se spis ptala, v kolika byl adoptovan?
|
| enny |
|
(10.3.2015 18:01:37)
V kojeňáku.. ale moje nejstarší teta se o něj právě v kojeňáku starala odmalička a už jako mimino brala domů, všichni ho milovali.. pak babička s dědou oficiálně adoptovala.. Napíšu teď rovnou, že byl cikán, pak si začal uvědomovat, že chce žít jinak a jako "oni".. tím myslel jeho rodiče a původní rodinu.. otec a bratři několikrát trestaní.. Vždy po nějakém průseru, když ho pustili z nemocnice či vězení, vracel se domů, k babičce, ona na něj nikdy nedala dopustit.. vždy sliboval, nakonec ukradl peníze, co mohl prodat, psa, který ho znal od dětství .. nechtěj vědět, co se s ním stalo
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:18:11)
Pam-pelo,
ale jak stranou?
Ty vycházíš z předpokladu, že matriky jsou plné plodů hříšného obcování, což ad jedna není tak docela pravda, resp. je pravda, že se rodily děti neznámých otců, ale v selských nebo řemeslnických rodinách ženy až tak masivně nezahýbaly, protože na to neměly čas ani pomyšlení. A pokud se narodilo dítě se sporným otcovstvím, "řešilo" se to už tehdy, např. pokud se dítě narodilo po smrti muže, kterého žena označila za otce. U dětí, kde se otec nepřihlásil a nelegitimoval svého potomka se prostě neuvádí, takže ho neznáš a nedohledáš.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:23:02)
Monty, statistisky je to velmi vysoké číslo...škoda, že si ty údaje nepíšu a v mém pokročilém věku přesně nepamatuju ....ale bylo to kolem 20%, ne-li víc. To JE hodně...a vždy bylo.
Ale vždy´ť když vás to baví, tak si rodokmen dělejte , já se ptala, proč si ho člověk dělá a zda mu nevadí, že ty údaje jsou zkreslené...
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 12:00:33)
maargit, já se neobávám, ale prostě si myslím, že to nepřesné je a že to nemá žádnou velkou vypovídací hodnotu pro mne samotnou třeba...nevím, kdo byli moji předci.
Je to zajímavé asi v tom, jak byla složena rodina, kde jsem žila...jako třeba kronika města, kraje a tak...ale geneticky ve mně nemusí být z těch předků (z jedné strany) nic.
Prostě mi to přijde jen jako hra...a ptala jsem se, jak to berou ti, co rodokmen tvoří, jestli jim to nevadí.
A je to docela móda teď tvořit rodinokmeny , jenže k čemu to je? Co to lidem dává? Co si z toho berou?
To nerýpu, ptám se doopravdy...jestli to má nějakou hodnotu pro ně pro současný život - jestli jim to jako něco vysvětlí, vylepší současnost, nebo v čem to vězí, že se tolik lidí vrací do minulosti....
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 12:15:29)
Pam-pelo,
tak konkrétně já se už řadu let zabývám historií z hlediska řekněme sociologického nebo lépe, utvářením hodnotových žebříčků a jejich proměnami v návaznosti na vývoj společnosti a obecného povědomí o právu a morálce. Čtení matrik, kronik, smolných knih, kolkových listin, úředních i soukromých dopisů a podobných dobových dokumentů je toho součástí. Je to víceméně nanic, ale baví mne to. Z tohoto úhlu je mi srdečně fuk, jestli byl otec prapradědečka Petr nebo Pavel; podstatná je doba a komunita, v níž žili, její pravidla, psaná i "nepsaná". Mám poměrně obsáhlou sbírku dokumentů počínaje rokem 1848 - taky je to na prd, ani prodat se to v případě nouze nedá, ale pro mne je to zkrátka velice zajímavé.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 14:21:48)
Ale jo, Monty, když tě to zajímá, tak je to samozřejmě moc fajn, taková malá detektivka.
Jen jsem to myslela tak, že člověk musí počítat s tím, že ne vše, co najde, se ho geneticky týká...že jakoby není nositelem toho, co našel.
Ale je pravda i to, že se "dědí" i grimasy, gesta, rčení, přístup k život, k dětem atd...myslím dědí ve smyslu nápodoby v rodině - takže i to je potřeba brát v úvahu.
Myslela jsem to ale tak - původně, že prostě najít pokrevní příbuzenstvo pár generací tzpět snad ani není možné .
|
| Monty |
|
(10.3.2015 14:24:10)
Pam-pelo,
mně je dost fuk, jestli se mne to týká nebo netýká.
Třeba ještě můj praděda byl v domovském listě vedený jako "nádeník u cirkusu" a já kvůli tomu cirkus mít ráda nezačnu. Od dětství ho nesnáším.
|
| enny |
|
(10.3.2015 17:56:05)
mno, tak třebas ten cirkus pro mě představuje lehce svobodomyslný životní styl.. Já vím, že něco z toho máme také v sobě, a to u nás nikdo nebyl u cirkusu, ale u některých se jistá svobodomyslnost objevuje.. a třebas u mužů to spolu s některými vysloveně pozitivně přijímanýma vlastnostmi tak "nevadilo/nevyčnívalo", by přímo bylo přijímáno pozitivně.. u žen tak nenosilo.. a u nás, ťukám, dlouhověcí plus široká rodina, tak to jde docela vidět..
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:27:21)
Pam-pelo,
ale jaké údaje? Že byl někdo sedlák a narodil se tam a tam?
Matriky jsou samozřejmě nepřesné ve spoustě věcí, v datech, jménech (není neobvyklé, že rodina změnila příjmení podle gruntu, na kterém se usadila, např., takže bratři z jedné a té samé rodiny měli každý jiné příjmení), ale tady přece nejde o nějakou přesnost...
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(10.3.2015 11:18:53)
To máš těžký - třeba otec mé matky měl podivný rodný list - byl nalezenec, nebo spíš odloženec, takže má neznámou matku, i otce - je to divný, ale je to tak. Datum narození tam měl, ale bylo odhadnuté - asi jinak nebylo možné vystavit rodný list.
Matka mé matky už v rodném listě nemá otce, po 3 generace zpátky to tak měly všechny ženy - prostě byly děti bez otců.
|
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:13:00)
"...nicméně pokud bych je skládala, tak proto, abych měla přehled co ta rodina dělala, čím se živila, jaké nemoce ji ničily apod."
maarigitt,
přesně tak... jestli je můj praprapradědeček vlastní nebo ne je mi docela jedno.
Matriky jsou plné velice zajímavých příběhů, a to, komu se udály, je celkem vedlejší.
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:10:12)
Eeko, tak rodokmen byl asi od slova rodit...a pokud nejsou ti lidi geneticky příbuzní, pak se nejedná o rod...ale o rodinu...protože některé ty děti - kukačky - byly vlastně jakoby adoptované a není zde vliv rodu - genetiky, ale rodinné výchovy.
Chápu, že to někoho baví jako hra, ale mě by to třeba nebavilo, protože to je strašně nepřesné a ne-pravdivé. Jako chlubit se tím, koho jsme měli v rodině - dobrý...ale pokud to můj příbuzný nebyl? Bylo by určit zajímavější sledovat svůj vlastní rod...a k tomu se dostane málokdo.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:17:52)
Maargit, tak určitě je stejně důležitý, ale určitě to důležitý je...proto jsou rodokmeny zajímavý (pro mne ) jako hra...ale o mém rodu nevypovídají nic...je to posloupnost rodin, ne rodů...RODINOKMEN
|
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 11:20:24)
Eeko,
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 11:11:53)
Maargit, ne rodina...rod je o genetice, rodina není o genetice.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 12:06:00)
Eeko, to by mě asi nebavilo - taková knížka.
Nedávno jsme se učili, že genetika je nejdůležitější věcí, která determinuje člověka...teď je připuštěno, že až takovou hodnotu nemá, ale že by nebyla důležitá? To by mě asi nepřesvědčil nikdo .
Ale je to jedno, prostě máme odlišné názory.
A co to člověku dává? Pocit zakořenění, nebo to, že ví, odkud přišel, kde vyrůstali jeho předci?
Když v mnohých rodokmenech jsou jen jména...a žádné další informace - stačí to lidem, kteří je tvoří? Co jim to dává?
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 14:17:23)
maargit, jj, učili, je to.......hm....cca 28 let a pamatuju si to dost dobře, protože jsem nesouhlasila tak úplně , ale papouškovala, protože to chtěli slyšet.
I když - genetika a predispozice hrajou podle mne určitě velikou roli, i když ne naprosto zásadní, pouhá výchova a odkoukání taky není naprosto určující. Já bych skoro řekla, že budou vrozené vlastnosti X výchova tak půl na půl...ale vrozené vlastnosti zas nejsou dány jen genetikou.
Ale vliv genetiky tam taky bude - teda je to moje přesvědčení
|
| Monty |
|
(10.3.2015 14:20:45)
Pam-pelo,
vrozená vlastnost se právě může projevit různě podle různého vlivu prostředí, je to dost provázané.
|
| Pam-pela |
|
(10.3.2015 14:24:04)
...Monty, to samozřejmě ano, pokud bude mít ta vlastnost podporu anebo bude druhý extrém, projeví se možná víc, než kdyby byla ponechána v neitralitě.
Provázané to určitě je...ale současně silně mohou působit oba vlivy i poněkud nezávisle.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 12:16:36)
"Když v mnohých rodokmenech jsou jen jména...a žádné další informace..."
Mne zajímají právě ty "další informace".
Ovšem ne vždy se dají sehnat, někdy se musíš spokojit se jmény. Ovšem zas mi nevadí "další informace" od úplně cizích lidí, co do rodiny vůbec nepatří. Naopak.
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 13:07:06)
Eeko,
ono to ani nemusí být o nějaké "vykořeněnosti".
Mne třeba hrozně pobavilo, když jsem si v matrice ověřila pravdivost rodinné legendy o prapradědečkovi, umrzlém v opilosti. A upřímně, kdybych měla věřit na vliv genetiky v kombinaci s prostředím, dávalo by mi smysl i to, že pořád potřebuju někde courat a někam cestovat. To jsou zase ty světské kořeny, o kterých jsem nedávno neměla ani ponětí.
|
|
| Monty |
|
(10.3.2015 13:20:00)
maargitt,
ale mně je otec celkem ukradený, pokud jde o genealogii, to s tím vůbec nesouvisí.
S těmi mrtvými lidmi už nikdy nebudeš mít "nic společnýho", nezjistíš, jestli byste si rozuměli nebo lezli na nervy. Pro mne je to zajímavý a dobrodružný. Praprababičky svévolně otrávený kostíkem, příbuzný, co se vzpěčovali dozorcům v kriminálech, kroniky obcí, kde žili... v tom není nic osobního, kromě zájmu o historii obecně. Já si tam čtu i o lidech, který nemají s rodinou nic společného, protože mne to prostě strašně baví a navíc se to týká oboru, kterýmu se věnuju.
|
|
| Rodinová | 
|
(10.3.2015 13:25:55)
Mne by prave zajimalo, co s temi mrtvymi mam spolecnyho
Myslim tim vlastnosti, vzorce chovani, proc se chovam jako muj tata a ne jako babicka ... ale to je genetika a nikoliv rodokmen. Rodokmen je vesela historie promitnuta do deni v jednom rodu
|
| Monty |
|
(10.3.2015 13:31:46)
maargitt,
to ale celkem snadno odlišíš u živýho člověka, pokud ten "genetický vzor" znáš nebo se traduje v rodinné legendě. Můj syn má třeba geny po mojí babičce, které nemohl "odkoukat", protože nebylo od koho a nikdo jiný z široké rodiny se takto neprojevuje... spíš přesně naopak.
|
| Kreaty | 
|
(10.3.2015 13:49:17)
Maargitt, generalogie a touha po historii je otázka věku. To přijde s lety, člověk zjistí, že všechno v životě se opakuje a hledá proč to tak je. Když je mladý, tak si myslí, že všechno je nové a nikdo to dosud nezažil a zkušenosti jiných se směje.
|
| Monty |
|
(10.3.2015 13:51:23)
Kreaty,
to tak úplně ne. Já se to zajímám odjakživa, už jako dítě jsem milovala historii, ale ne převyprávěnou, to mne až tak nebralo. Mne zajímaly autentický výpovědi, ne nějaký vymyšlený příběhy. Tak jsem se možná narodila stará.
|
|
|
|
|
|
|
, vědět, znát. No - ale někdy je mi to teda taky nahouby, jak jsem už psala. Zkušenosti mám různé.
Prý byly "zdravé", prý.. pak měla 5 dětí a všechny se dožily vysokého věku.. Vzpomínám si, jak jsem četla o horečce omladnic.. kousek od sebe leželi zranění vojáci z pole a ti lékaři se po jejich ošetření "hrabali" v rodičkách, nějaká hygiena se tenkrát neřešila
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)