| Epepe | 
 |
(13.2.2015 15:10:43)
Myslím agresi na někoho ...
Konkrétní případ: kamarádky synek je dost tvrdohlavý, když mu něco neumožní/zakáže/něco nejde/něco zkazí, tak má v sobě určitou nepříjemnou agresi. Občas to odnesou i jiné děti (např. moje  ), tak přemýšlíme, jak mu navrhnout ji vybít ... boxovací pytel, vykřičení, kresba, atd.
Dejte tipy, jak to děláte u vás.
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(13.2.2015 15:16:36)
"vychládací židle", to se nevybije ale vychladne. Dcera sama to viděla v jedné pohádce a ujalo se to. Nic nevysvětluju a jde se na x minut (dle povahy provinění nebo potřeby) posadit. Občas teda trucuje a nechce ze židle jít pryč a hraje chudinku, že nesmí 
|
| úča | •
|
(13.2.2015 17:14:14)
Taktak, chce to spíš něco na tomhle principu.
Boxovací pytel není nutný, na většině postelí jsou polštáře. Na rituální vybíjení agrese byl vymyšlený sport, čili pokud má kluk problémy se sebeovládáním, měl by chodit někam pravidelně trénovat sport a doma mít vychládací místo, ne vybíjecí pomůcky, a učit se ovládat, zvládat běžné formy společenského chování.
Je to pro něj žádoucí, až bude mimo rodinu, bude ochota bližních tolerovat agresivitu nulová. Resp. někoho přepere, ale jiní zase přeperou jeho.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 17:25:35)
Ale o vzdycky nepomuze, zalezi na sportu.
My mame na skole mlade hokejisty uz cela leta, hokejovy klub v blizkosti ma v praxi trenovani kluku, ze kterych behem let vyrostli clenove narodniho muzstva. Ovsem prevazna vetsina Tech mladych hokejistu jsou na skole postrachem ostatnich - jsou si vedomi, ze jsou fyzicky na tom daleko lip, a jeste jsou trenovani agresivne na lede bojovat. Dokonc jsme meli s klubem smlouvu, ze kdyz ve skole budou agresivni, ze jim bude zakazan na urcity pocet tydnu trenink - jenze to si zas stezujou rodice, ze jim skola kazi vyhlidky. Totez ve fotbalovych klubech - odmitla jsem syna na trenink vozit, kdyz aplikoval doma vyrazivo a chovani.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 17:36:57)
Njn, to ale není problém, že by nefungoval sport, ale že jsou špatně trénovaní. Špatně z hlediska toho, co by jim měl sport přinášet.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 18:13:02)
To nemyslim. Klub, ac na malem meste, behem let vychoval nekolik uspesnych hokejistu, kteri po kariere v narodnim muzsvu byli koupeni do Kanady. Taktez fotbalisti.
Proste nemuzou je trenovat k ohleduplnosti.
Ja si myslim, ze urcite sporty by eventuelne agresivitu mohly vybit, ale na druhou stranu zas hosici se nauci ruzne kvality, kterych muzou vyuzivat negativne.
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 18:16:21)
Ema, tohle je ještě malý chlapec na sporty - jsoou mu 4,5 a řekla bych, že je rozumově zatím i trochu mladší.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 18:48:05)
Tak v tom případě musí s maminkou na kolo nebo odrážedlo, na hřiště na prolejzky, házet kameny do potoka (nebo stěhovat jejich hromady).... jinak pro čtyřleté děti normálně funguje Sokol, kde to funguje přesně tak, jak takovýhle kluk potřebuje.
Dá se.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 18:54:40)
V principu je vždycky lepší to dítě socializovat a učit ho tu prudkost zpracovávat, ne primárně vybíjet. Mezi lidmi nejsou vždycky k dispozici boxovací pytle.
|
| Berengarie | 
|
(13.2.2015 19:34:57)
účo, jaký je rozdíl mezi tím, agresi zpracovávat a dusit ji v sobě?
|
| úča | •
|
(13.2.2015 19:46:10)
Tak mezi zpracovávat a dusit v sobě je rozdíl principielní, jak zřejmě sama naznačuješ, ne?
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 19:58:09)
A jak ucis dite zpracovavat? Jak ho ucis/nutis dusit?
|
|
| Berengarie |
|
(13.2.2015 20:05:13)
Principielní rozdíl v tom cítím, ale spíš z hlediska dopadů, nikoli praktického provedení. Protože jsem sama nekonfliktní člověk a se zpracováním agrese, pokud ji nelze ventilovat, nemám moc zkušeností, tak se ptám. Ze zájmu, nikoli rýpavě.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 20:15:36)
Částečně jak píše Filip a potom ještě to, že ne, že se nesmíš zlobit, zlobit se smíš a klidně to dát i najevo, ale nesmíš dělat některé věci jako třeba někoho mlátit, rozbíjet věci nebo třeba i dělat bugr u stolu, kde se jí..
|
|
|
|
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 21:16:37)
Účo, jasně. Dík.
Ale jak píšu, on to ještě moc nepobírá.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 21:23:45)
Co nepobírá? Nerozumím.
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 21:35:00)
No, jako že nepobírá to vysvětlování.
Ale i tak mi tvé (a ostatních) názory pomohly!
Díky všem!
|
| úča | •
|
(13.2.2015 21:52:21)
Já jsem to ale tak nemyslela, když jsou mu čtyři a půl, musí mu být jasné, co může dělat a co ne a když ho to chytí, tak ne mu vysvětlovat, o a jak, ale zabránit excesivnímu chování a pomoci, aby vychladl.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 21:59:58)
když jsou mu čtyři a půl, musí mu být jasné, co může dělat a co ne
Uco, mas vlastni deti? Kteremu 4 a pul letemu je jasne, co muze a co ne? "Jasne" mu to muze tak byt, kdyz mu jednu vrazis, ale to neni zadne objasnovani ani vychova.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 22:10:12)
Ano, mám čtyři ve věku mezi devatenácti a necelými dvěma. Všechny co dosud dosáhly čtyř let, chápaly, že se lidé nebijí či jinak nenapadají, dtto se neničí věci, a to nejsou nijak hyperintelgentní.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 22:25:57)
Ja mam taky 4. Taky chapaly a nebyly agresivni.
Ale vsechny takove nejsou a vychovou to nebyva.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 22:39:07)
To máš tak, že temperament je vrozený. Takže do značné míry i agresivita. Na straně druhé funguje velmi důsledně starý dobrý koncept frustrace-agrese.
A to celé nijak nesouvisí s tím, co je v možnostech chápání čtyřletého.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 23:23:55)
A to celé nijak nesouvisí s tím, co je v možnostech chápání čtyřletého.
Prave. V moznostech chapani ctyrleteho obvykle nebyva uvedomit si, co se za agresivitu poklada a jeji ovladani, kdyz ho to popadne. Jakehokoli. V moznostech matky NEKDY byva odvest pozornost, kdyz prijde na to, v jakych situacich vypukne, ale to musi i matka mit moznost resit bez stresu.
Ona ta agresivita NEKDY muze byt i okoukana od okoli - kolegove ve skolce, reseni placnutim, aby ho to preslo, a podobne.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 23:28:16)
To je o voze a o koze....dobrou.
|
|
| úča | •
|
(13.2.2015 23:28:16)
To je o voze a o koze....dobrou.
|
|
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 23:25:36)
starý dobrý koncept frustrace-agrese.
Uchazi mi smysl - stary dobry koncept, jako ze si to to dite naplanuje nebo co?
Koncept bych jaksi pouzila ve smyslu reseni.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 19:40:34)
Ja jsem mela na mysli spis to, ze ta agrese se v ruznych sportech nevybije. Spid se postupne uci byt bud jeste agresivnejsi, protoze to pro ten ktery sport je zapotrebi, aby nekam vedl (vetsina klubu ma zajem o vychovu uspesnych sportovcu a o deti, ktere to maji jako zabavu, nemaji zas tak zajem). Jine sporty za uci ruzne zpusoby, jak byt agresivni ucelove - kamp sporty a pod, takze se jeste nauci chvaty, ktere muzou v agresivite byt nebezpecne.
A potom v puberte je to zas jiny problem pro okoli.
Jaky je kluk jinak - byl vzdycky zivy a hur ovladatelny? Nebo ma jen takove obdobi?
Nejde nejak rozpoznat situace, kdy "ho to popadne", a naucit se jim predchazet? Ono to neni tak lehke, kdyz clovek je ve stresu a nema cas resit...
|
| úča | •
|
(13.2.2015 19:51:31)
Emo, existují i sporty, resp. sportovní organizace, které nejsou zaměřené výkonnostně, ale na to, aby se děti dobře rozvíjely. Není jich zase tak málo a je spíš chyba rodičů, že je nevyhledávají, a raději sní své sny o malých reprezentantech. Samozřejmě, že neagresivní hokejista to do NHL nedotáhne, tak když chci tohle, raduji se z toho, že je dítě agresivní a těším se, jak se bude pěkně prosazovat.
Fakt záleží na tom, co kdo chce. Jak se sportem tak s agresivitou (nebo jinými problémy) svých dětí.
|
| Ema | •
|
(13.2.2015 19:59:45)
Ja teda o tolika sportovnich oddilech, ktere jsou spis pro deti pro legraci nebo na hrani nevim. Vetsina chce nejake vysedky, na deti, ktere nejsou "sikovne" nebonevidi se nejaka budoucnost, nezbyva tolik casu.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 20:18:13)
Například už zmíněný Sokol, Saleziáni dělají výborné sportovní kroužky, ale zdaleka nejen křesťani. Mně chodí čtyřleťačka do bezvadného sportovního kroužku ve školce, dělají ho učitelky. Ve škole, kde jsem pracovala, dělali dva skvělí lidi moc dobré sportovky. Ta místo jsou, ale nemají reklamu a ambiciozní rodiče o ně nestojí.
|
| Suza007 | 
|
(13.2.2015 20:30:48)
Těch míst je fakt málo, u nás je taky problém najít kroužek jenom pro radost z pohybu a ne pro výsledky. Sokol dělá jen cvičení v tělocvičně pro mrňata a pak je tu dětská zumba a víc nevím. Všichni ostatní jezdí na soutěže a trenéři to hrozně prožívají.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 20:39:16)
Ve škole nemáte sportovky?
Někdy se člověk jen nedívá správným směrem, ale jinak v době sociálních sítí si myslím, že je tohle zorganizovatelná věc.
|
| Suza007 |
|
(13.2.2015 21:14:54)
Sportovky tam asi budou, ale já konkrétně hledala nějaké tanečky pro dceru a našla jsem kroužek buď půl hodiny cesty vlakem anebo až pro školačky, což bude dcera až od září. Jinak ostatní "holčičí" pohybové kroužky jsou vedené velmi soutěžně a to nechci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| sarmi | 
|
(13.2.2015 15:19:46)
chces mu navrhnout, aby se vykricel?  ono je to pudove chovani, tezko to jde ovládnout a racionalne si zacit v ten moment zdůvodňovat, jak tedy tu agresi spravne pouzit...
nase deti při nastvani vrci, vyvrci se a je klid (sem tam do toho matka pronasi reci to tom, jak se nemájí vytáčet kvůli hloupostem, ale pak ji dojde, ze vrci uplne stejne... )
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(13.2.2015 15:23:42)
Zajímavý téma, to si počtu. U nás se moc agrese nevybíjí, přece jen mám dvě holky, ale kolikrát vidím na starší (už leze do telecích let), že jí občas kluci i holky někdy řeknou něco a jí to pak třeba dva dny trápí. Radši bych, aby si třeba do něčeho praštila, aby se jí ulevilo, než když leží v pokojíčku, je zamlklá a říká, že ji mrzí, že jsou lidi takový.
Když jsme mívali chalupu, osvědčilo se mi jako vybití vzteku sedět na lavičce a přes plot házet nahnilý jablka do řeky, nebo o sousedovic stodolu.
Co jsme v poaneláku, je to špatný, jak můžu jsem v lese. Tam ani nepotřebuju s něčim praštit. Tam se plácnu do mechu, dýchám a "mluvím" s přírodou.....no magor, no
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 15:34:25)
Dobrý, ale najdi mech v paneláku ...
I když teda plíseň tam na zdi mají. 
|
| Kalamity YANKA |
|
(13.2.2015 15:38:51)
No my jsme taky v paneláku, jenže máme tu výhodu, že máme les kousek za městem, prakticky jeho část i tady ve městě, vidím na něj z balkonu, je to cca kilák.
V krajskám městě, kde jsem vyrůstala nic takovýho nebylo, my jsme maloměsto
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(13.2.2015 15:24:20)
Nase vesele batole miva nocni desy, place, sedi, ale nic ji neprobudi. Na dnesek behem tohoto stavu drzela pod krkem starsi dceru. Ta se v soku probudila a se slovy "co delas?!" zase usnula. Mi vypravel manzel, jakou meli doma noc.
|
|
| Puma |
|
(13.2.2015 15:24:33)
Nabádám, aby mluvily a mluvily a domlouvaly se. Aby se pokusily jasně vyjádřit, popsat, co je tak dožralo, případně třísknout do polštáře nebo si do něj zařvat (řvaní do polštáře se neujalo, klidně řvou na plnou hubu ).
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 15:39:50)
Alfo, dík za tip. Tady bych viděla jako problém, že na matku moc řvát nemůžeš.
Já toho chlapce plně chápu, jednak to mají v kultivovanější formě i moje děti a jednak si to pamatuju z dětství. Prostě bezmoc, vztek a smutek, když ti rodiče řeknou: Ukliď si pokojíček! A je jedno, nakolik je ten požadavek legitimní, může nám dospělým připadat i docela jasný, třeba: musíme už jít domů, protože přijde teta! A stejně to dítě to může prožívat takhle. To si pamatuju od sebe i z docela pozdního věku.
Takže mně jde o něco kam by se mohlo vybít mimo - jako ne řvát na lidi a matky.
|
| Puma |
|
(13.2.2015 15:44:32)
Jak je starý?
|
|
| Suza007 |
|
(13.2.2015 15:48:53)
Ať jde do zahrady a řve tam. Agresi je třeba vybít, když je člověk naštvaný, tak stejně není schopen se na něčem domlouvat. To nejde ani mně a to už jsem dávno dospělá
|
| Puma |
|
(13.2.2015 15:58:44)
Suzo, dítě se může naučit mluvit o svých pocitech. Půjde to ven, ale přijatelnou formou. Když jsou schopné vyjádřit, co je štve, často se pak dokážou i domluvit.
|
| Suza007 |
|
(13.2.2015 16:05:55)
Tj, ale ne při záchvatu vzteku. Pokud se hádají o hračku, tak ať se domluví. Ale pokud to překročí určitou hranice, tak musím počkat, až se dítě zase uklidní, a pak se můžeme domlouvat a hledat řešení. Aspoň u nás - a platí to i u mě, když jsem fakt rozčilená, tak mě nějaké povídání neuklidní.
|
| Puma |
|
(13.2.2015 16:28:36)
Takhle to nemyslím. Klidně můžou být rozčílené, ale vedu je k tomu, aby byly schopné popsat, jak se cítí a co je k tomu vyprovokovalo. Nechci po nich řešení a ani jim žádné nepředkládám. Někdy na ně dokonce řvu zpátky.
|
| Pavla | •
|
(13.2.2015 17:07:26)
Klidně můžou být rozčílené, ale vedu je k tomu, aby byly schopné popsat, jak se cítí a co je k tomu vyprovokovalo.
Alfo-Omego, presne
|
| Suza007 |
|
(13.2.2015 17:12:55)
Moje introvertnejší dítě je ochotne mluvit o svých pocitech až ve chvíli, kdy je má pro sebe zpracované. Takže pokud je fakt naštvaná, tak to musíme řešit, až naštvání aspoň trochu odezní. Dřív není vůbec ochotna se mnou (ani s nikým jiným) mluvit, prostě se zavře a chce být sama.
|
|
|
| Suza007 |
|
(13.2.2015 17:09:36)
Jasně, já se s těmi svými taky snažím mluvit o jejich pocity (ve smyslu jak o tom píše N. Aldort), ale vím, že někdy to fakt nemá smysl a musí se napřed uklidnit.
Řešení hledáme, když se hádají třeba o hračku nebo jakou pohádku si pustíme. A musím říct, že většinou do hledání kompromisů nemusím ani moc zapojovat, zvládají celkem dobře samy.
|
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(13.2.2015 17:04:04)
To je fakt muzes mu pomoci zpracovat frustraci. Z jednoho kurzu jsem si odnesla, hlavne se neptat PROC?
Proc si ho prastil? Proc se tak chovas? Proc brecis? atd..
Dite se citi jeste vice ublizene a bezbrane..
Misto toho se ptat.
Popis mi co se stalo. Co se ti nelibi? Z ceho jsi smutny?
Fungujete na vsechny deti i na dospele ,, Hlavne se neptej PROC
|
| Kalamity YANKA |
|
(13.2.2015 17:22:26)
Jo s tím souhlas.
Jakmile se zeptám PROČ, odpovědi se mi nedostane. Proste proto. Eventuelně si vymyslí, co ji v tu chvíli napadne (teď mi není dobře, nebo jsem se lekla, nebo cokoliv)
Prostě spíš směřovat otázky ve směru dialogu a řešení.
stylem "co bys na to řekla, kdyby......" cokoliv. pak je ochotná se mnou debatit. Jka se zeptám proč, neodpoví
|
|
|
|
|
| Klarisanek |
|
(13.2.2015 16:57:51)
Smajlíka bych za větu, že si cizí dítě vybíjí agresi občas na mých dětech, bych fakt nedávala. Já svoje dítě před agresory bráním, pokud jsou větší a silnější. Jednou to neuhlídáš a tvoje dítě skončí s vážným úrazem. Taky jsme měli v okolí matku s podobným synkem, která ovšem ani nechtěla poradit co s tím, jenom se tomu smála, když její vztekloun sejmul jiné dítě. Brzo si její robátko nemělo s kým hrát, domů jsme je přestali zvát, ale i tak to bylo velice obtěžující, protože když přišli na hřiště, tak jsme museli jít pryč, ačkoli jsme tam chtěli zůstat. Dost těžké vysvětlovat rozehrátému dítěti, že se musí po pár minutách domů, protože nevíme kdy ho chytne rapl a schodí ho z prolejzačky apod.
|
|
| Berengarie |
|
(13.2.2015 17:23:04)
Svoje malé děti před cizími agresory chráním.
Jinak u mého staršího pomáhá empatická reakce (jako fakt empatická, že opravdu zkoumám a sděluju, co ho mohlo rozčílit). No a když už není v afektu, domlouváme se na budoucím postupu.
Kromě toho jsem ho instruovala, že je dobré si vybít vztek třeba do polštáře. No a on jednou ve vzteku spontánně otevřel šuplík a vyházel postupně všechny svoje trencle. Od té doby mu to občas radím, většinou se začne řehtat a je po vzteku
|
|
| Andy | •
|
(13.2.2015 18:01:51)
Rady co jsem si tady ted precetla by mne dokazaly rozzurit jeste ted
Kdokoli na me sel s "proc" nebo "povez mi co se stalo" nedejboze me chtel nekam posadit na uklidneni by se zlou potazal.
Me dodnes pomaha agresivni slovo. To jsem si kdysi sama vymyslela, myslela jsem, ze je sprosty.
Takze kdyz se obcas rozzurim (ted uz fakt jen malokdy, jsem spis klidas), tak
za a) potrebuju s necim trisknout - klidne plysakem
za b) potrebuju to sve sproste slovo zarvat nekolikrat za sebou
uklidni a uklidnilo me to behem vteriny.
Hlavne v tu chvili zadny zajem okoli, ten me vytoci na hodne dlouho.
|
|
| Winky | •
|
(13.2.2015 18:07:40)
když je to takové jako "nafučení", že se dcera cítí dotčená nějakou naší větou/reakcí, spíš se stáhne, má takovýho muchlacího velkýho plyšovýho psa, tomu to (asi) vykládá, ty svoje křivdy. Když je to z něčeho jinýho (tj. já nejsem zdrojem jejího vzteku), tak se jí snažím pomoct, buď ať si třeba dupe, nebo do něčeho kopne(venku, ovšem často to může bolet pak ještě víc, ale i tak to přesměruje tu bolest jinam). Anebo to zkusit převést na nějaký ten vtip (viz vyházené trencle, nebo říct co já jsem kdysi provedla ve vzteku - jsem vysklila dveře například když jsem s nima třískla).
Ale když jsme tím původcem vzteku my, nesnažím se to teda nějak mírnit, ledaže bych myslela že manžel či já jsme přestřelili a šla bych se omluvit. Maximálně tak uvedu že vidím že se zlobí, ale já na svém trvám. Eventuelně řeknu co ještě jiného bych mohla zkusit (co zakázat, jak reagovat), tj vysvětlit že může být hůř , asi to není nejlepší řešení ale nijak mě nic nenapadá.
|
| Epepe |
|
(13.2.2015 18:10:26)
Jo, jo, nafučení.
Akorát, že chlapeček je ještě ke všemu často takový dost autoagresivní, obviňuje se, že za to může, atd.
To, co ty, používám taky: Vidím, že se zlobíš, ale já na tom trvám ...
Jemu jsou 4,5. Nějak to ale nepobírá, nevím, jestli je to věkem, nebo to kamarádka používá špatně.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(13.2.2015 20:02:49)
Není jistý, že jde o potřebu vybít si agresi.
Taky to může bejt frustrací z toho, že není po jeho, ergo nenaslouchá se mu.
Mě se víc osvědčuje takovýho člověka (i když ono to platí i u zvířat...) zapojit, často tak agresivita vyvane, když se má dobejvat do otevřených dveří.
Nemyslím tím ustupovat tak, že se udělá po jeho, ale často kupodivu docela pomůže, zeptat se, co vlastně chce, a dát mu čas a prostor k projevu (vlídnej tón, žádný úšklebky, počkat, až dá dohromady odpověď, nepřerušovat). Často se dá nějakej kompromis najít (může jít taky z hlediska těch druhých o drobnost, nemusí, ale může).
Izolace v takovým případě moc nepomůže.
Ale jestli je to takovejhle případ, nevím. Každopádně se vždycky hodí klid, neutrální hlas.
|
| úča | •
|
(13.2.2015 20:13:08)
Ano, to je přesně takhle, akorát když je dítě běsné, potřebuje do klidu. A pak je ještě situace, kdy jde o ověřování hranic, tam zase nefunguje vysvětlování a zapojování, ale pouze uhájení hranic (pokud to teda jsou přiměřené, logické hranice).
|
|
|
|
V její náručí
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Setkání sběratelůKroměříž 
K+M+B+Tábor 
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Setkání sběratelů
K+M+B+
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)