| Boubí | 
 |
(27.8.2014 17:10:36)
Ahoj, zajímá mě, jak byste nějak inteligentně navrhovali řešit následující situaci:
Dítě způsobí nějaký nepořádek - např. louská ořechy / něco vystřihuje atd. a pak ty slupky / odstřižky nechá na stole, následně po několikátém upozornění je teda vezme a cestou do koše se mu podaří je vysypat po celé kuchyni. OK, nic se neděje, říkám, tak to zameť. A dítě se v tu chvíli zasekne a že nic uklízet nebude. A nebude a nebude. Ukliď to ty, mami! Ne, já jsem to nevysypala, zametat umíš, smetáček a lopatka jsou tamhle, zameť to. Nic, totální zásek, dítě sedí mezi bordelem na zemi a ječí, že nic uklízet nebude. Čas ubíhá. Nabízím, že to třeba uklidíme spolu? Ne, já nic uklízet nebudu, ukliď to sama! atd.
Jak z toho ven? Být důsledná a vyžadovat úklid od dítěte i za cenu několikahodinové scény (ne, fakt si to nevymýšlím)? Nebo časem vyměknout a uklidit to teda sama?
A jak se liší váš postup v případě, že dítěti jsou a) 4 roky, b) 8 let, c) 12 let? Záměrně nepíšu, kolik je tomu našemu  Díky za rady, už fakt nevím.
PS: Nářez mi neraďte, nějaké férovější návrhy prosím.
|
| janna001 | 
|
(27.8.2014 17:17:53)
Čtyřletému bych pomohla, eventuálně to za něj zametla. Nevolila bych trest, ale naopak bych slíbila předem nějakou odměnu podle povahy dítěte (dobrotu, pohádku navíc, společnou hru ...), pokud bude spolupracovat.
U staršího bych v tomto případě zvolila trest, např. dnes bez TV/ PC, bez týdenního kapesného atd., zase podle povahy. A předem bych zase volila pozitivní motivaci, např. pokud bude přes den normálně spolupracovat, může být o 20 minut na PC navíc.
Nářez je u paličáka k ničemu, jednoho mám doma. Sice se k tomu občas uchýlím, ale v podstatě jenom pustím páru, dlouhodobě to nemá valný efekt. U nás funguje za odměnu dobrota - syn není silný a nemlsá často. Trest je pro něho být sám v pokoji, je společenský a sám se nudí. Nebo právě bez pohádky v TV.
|
| svynka+2 |
|
(27.8.2014 17:21:17)
Janna,
" Nevolila bych trest, ale naopak bych slíbila předem nějakou odměnu podle povahy dítěte (dobrotu, pohádku navíc, společnou hru ...), pokud bude spolupracovat."
Ok, netrestala by si, naopak by si sľúbila dopredu odmenu. A ak by ani prísľub odmeny nezabral?
|
| janna001 |
|
(27.8.2014 17:24:50)
Kdyby napříště nezabrala slíbená odměna, nechala bych ho vztekat, ječícího bych odsunula do jeho pokoje a zavřela dveře, pokud ho nedemoluje. Bordel bych smetla na hromádku ke straně, abych v tom nešlapala a nechala mu to za úkol. Pokud by to nesmetla, šel by spát bez večeře popř. o suchém chlebu, bez pohádky. Večer bych to smetla sama a druhý den bychom jeli nanovo s čistým štítem.
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(27.8.2014 17:38:07)
Odmenu za to, ze uklidi???? To je prece nesmysl, neuklizi se za odmenu!
Ja teda vyjednavam do dustojneho konce - pokud neco oduvodnene chci, tak na tom trvam, pripadne jsem neprijemna a neposkytuju benefity, bo to prece nastvany rodic neposkytuje. Netrestam, ale mam pravo, nebo spis je normalni, ze jsem nastvana.
Zatim mi to celkem vychazi, deti 6 let, z toho jedna je tvrda palice a atomova bomba v jednom.
|
| janna001 |
|
(27.8.2014 17:42:34)
Odměnu (pozitivní motivaci) bych slíbila příště před nějakou potenciálně krizovou situací nebo bych třeba řekla, že když bude celý den OK, dáme si po večeři zmrzlinu. Myslím, že i normální chování jako třeba uklízení po sobě vyžaduje od dětí v některých obdobích zvýšené úsilí a ocenila bych ho. V případě nevhodného chování bych benefit odejmula.
|
|
|
|
| Lady V. | 
|
(27.8.2014 17:38:23)
Zrejme ho namichlo to rozsypani.
Pomohla bych mu to smest.
Palicaka mam jednoho, ale takhle by v osmi a snad ani ve dvanacti nevyvadela (je ji deset).
Sceny doma nemame, tresty zadne nevedu ani jsem nikdy nevedla.
|
|
| Brunhilda | 
|
(27.8.2014 17:45:46)
U čtyřletého bych se v klidu zeptala, proč to nemůže uklidit (spíš tónem s podivením, rozhodně by z toho nesmělo být cítit nějakou kritiku, naštvání, atp.). Předpokládám, že by odpověděl něco ve smyslu že se mu nechce nebo to nejde, pak bych úplně klidně (jenom informativně, fakt ne s naštváním) řekla, že než to uklidí, tak se v kuchyni nebude moct chodit, protože by se to rozneslo po bytě. A že by bylo fajn, kdyby se mu to podařilo do doby, než budu chystat svačinu (večeři, ..) - buď bych mu ukázala na hodinách nebo mu natáhla minutku.
A odešla bych z kuchyně.
Další postup by byl podle toho, co by se dělo a taky podle toho, jestli jsou doma další sourozenci.
Ve skutečnosti bych u nás zvolila metodu "léčení". Nezlobila bych se, že se dítě zaseklo, řekla bych mu, že vím, že se mu to občas stává a že se "vyléčíme". Objala bych ho, hladila a za chvíli by bylo po trucu (ze začátku to chtělo "kontrolovat", jestli už to funguje - nejlépe tak, že to dítě rozesmálo; pak vlastně zjistil, že to vážně funguje a časem se začal chodit "léčit" sám, nebo i mě, když jsem byla naštvaná).
U staršího dítěte si to nějak neumím představit. Asi bych koukala nevěřícně (ale klidně), že takovou minutovou záležitost řeší. To by ale zase záleželo na tom, jak často takové záseky dítě má a za jakých okolností. Těžko generalizovat.
|
|
| Sanela123 |
|
(27.8.2014 17:46:14)
Před mnoha lety bylo klukovi 3 roky. Známá scéna: Šli jsme od lékaře na autobus kolem hračkářství. Spolu koukáme do výlohy a kluk jestli bych mu nekoupila......a já na to, že ne a že když bude hodný, přinese to ježíšek. A říkám pojď ať nám neujede autobus. A on se začal vztekat a vztekat ..asi si dovedete představit, řev, atd. Ještě jednou jsem zhurta vyslovila : nekoupím a pojď. Když nic nebylo...šla jsem sama za roh a počkala (pomalu jsem šla) a když jsem se dlouho neobjevovala, sám šel za mnou. Prostě jsem mu nevěnovala pozornost. Přišel sám s popotahováním a dal mi ruku. Toť moje zkušenost. Víckrát to nezkoušel  
|
| Brunhilda |
|
(27.8.2014 17:50:52)
Sanelo,
tohle jsem jednou zkusila na svého tvrdohlavého 2,5 leťáka - odejít, když on nechtěl. Bylo mu to jedno, prostě si hrál dál, za chvíli, když mě neviděl (pozorovala jsem ho z cca 30 metrů, byla jsem za keři tak, že o mně nevěděl, neviděl, kam jsem šla), naprosto klidným hlasem zavolal: "mami", za chvíli zase: "mami". Když jsem se neozvala a nikde nebyla, vydal se prostě směrem k domovu, bylo mu fuk, kde opravdu jsem.
Od té doby takové věci nezkouším (naštěstí už není potřeba ;-)), protože on by si stejně udělal věci po svém.
|
| Vítr z hor |
|
(27.8.2014 18:45:36)
Naprosto chápu, mám ještě něco podobného – když jsem ve stejné situaci zašla za roh a dělala Marvina, dcera 2,5 roku zůstala v klidu a začala zkoušet kliky, ke komu by vlezla na návštěvu 
|
|
| Sanela123 |
|
(27.8.2014 19:20:01)
Njn, každé dítko je holt individualita....  
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(27.8.2014 18:00:10)
Sanelo, šťastná povaha
|
|
|
| Anna Veselá |
|
(27.8.2014 17:47:26)
Trvala bych na tom, ať si to uklidí samo. Bez ohledu na věk.
|
|
|
, prý to funguje 
).
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)