Jablko | •
|
(23.7.2014 21:29:21) Cuketko, bude zase líp. Ted potřebuješ hlavně podporu, kritických hlasů si nevšímej, neví o tobě nic a z toho mála, co se dá napsat ani vědět nemohou. Před pár lety jsem si prošla rozvodem, i když jsem byla trochu v jiné situaci než ty. Taky jsem se tak strašně moc kvůli tomu naplakala. Po roce jsem se pořád trápila. Samotné mi to už bylo divné, když jsem pak četla a poslouchala, jak jiní byli po roce z trápení venku a já pořád nic....Po dvou letech mi bylo líp a po třech letech jsem byla opět spokojená. Dneska jsem ráda, že s ex nejsem, nikdy bych ho zpátky nevzala, vidím ho úplně jinýma očima než tenkrát, ale tenkrát bych ho zpátky vzala. Ponížila bych se, cokoli, jen abych rodinu zachránila. Prsten - zpátky ho snad chtít nebude, ani nemůže, byl to dar, nedala bych mu ho zpět ani náhodou. Finance - aspoň v tom máš situaci ulehčenou a to je velké plus. Dcerka si snad dovolenou užije, je to těžký vědět, že je i se zlatokopkou, ale říkej si, že bude lepší, když si budou rozumět a dcerka se díky tomu časem nebude tolik trápit, než aby si nerozuměly. Je to těžký, ale kvůli dceři ti přeji, aby na ní zlatokopka byla hodná a aspon trochu jí měla i ráda. Dceři by to ulehčilo pobyty u otce a vůbec všechno. Ale se svou starší dcerou můžeš mluvit docela otevřeně, když je jí 17. Ne pomlouvat otce, to nemyslím, ale určité zklamání a lítost nad jeho chováním vyjádřit, proč ne. A na zlatokopku si spolu můžete i zanadávat Já měla v době rozvodu obě děti v předškolním věku, bylo to tak strašně všechno těžké. Snažila jsem se, at jsou často s otcem, který je má rád. Mluvila jsem o něm dobře, kromě několika "výpadků", kdy jsem se neudržela a prohodila nějakou uštěpačnou poznámku, čehož jsem okamžitě litovala. Mají s otcem dobrý vztah, vidí se, kdy chtějí a mají se rádi. Ale cítím, že to není úplně ono, nic mu nevyčítají, ani mně, ale trochu odstup k otci tam cítím.
|
Jablko | •
|
(23.7.2014 23:39:14) A k nextkám, jak to taky může dopadnout ) Můj muž odešel, protože měl pocit, že si dost neužil a neužívá (jeho slova). S někým se seznámil, nějakou dobu si užíval aniž bych o tom věděla a pak mi oznámil svůj odchod. Obrečela jsem to, dávala si vinu, kdyby kývnul prstem, vzala bych ho zpátky. On se odstěhoval zpět k matce, já jsem zůstala ve svém bytě, který jsem si koupila ještě jako svobodná za své. Po roce začal s řečmi, že není štastný, že si to tak nepředstavoval, chybím mu prý. Já jsem v té době byla sice pořád smutná z rozchodu, kvůli dětem bych ho možná vzala zpátky, ale musel by se opravdu snažit. A tak moc o to nestál, sice říkal, že je mu smutno a tak, ale nic konkrétního nedělal a já už vůbec ne. Nebyla jsem si v té době už jistá, jestli bych ho vůbec zpět chtěla, jediný důvod by asi byly děti... No a v té době mi jeho zlatovláska, která asi tušila, že se něco děje, začala psát nenávistné sms a volat. Trvalo to 2 dny. Já sms hned mazala a telefon zavěsila. Nekomunikovala jsem s ní. Ale zavolala jsem ex, řekla mu to a taky jsem mu oznámila, že si nepřeji, aby mi jeho přítelkyně volaly (co já vím, jestli měl jen tu jednu), at si to zařídí. Už se to nikdy neopakovalo. Od rozvodu uběhlo 7 let. S tou paní asi stále je. Netuším, jak se jmenuje, ani jak to spolu mají, je mi to úplně fuk. On stále bydlí u matky, zlatovláska ve svém bytě. Děti s ní nikdy neseznámil. Děti k tátovi jezdí skoro každý týden a tak 2x měsíčně jezdím i já. Ex bydlí u matky a já jezdím za ní i s dětmi, na obědy, na večeře. S ex občas jezdíme spolu s dětmi na vodu, byli jsme spolu na dovolené, občas jdeme do bazénu, do lesa....Děti z toho mají radost, už jsou to ted pubertáci, ale pořád je to těší. Naděje, že se k sobě vrátíme si nedělají, vědí že to nepřipadá v úvahu. Ale těší je, když je na lyžák vyprovázíme oba, když chodíme spolu na rodičáky, když spolu i s tchyní jedeme na výlet. Rozumíme si, vše je odpuštěno (hlavně, že s ním nemusím žít, je mi bez něj mnohem líp). A next? Netuším, je mi ukradená. Asi jí štve, že si s ex rozumíme, že si rozumíme s extchyní, ale to je mi fakt jedno. Ani po 7 letech neznám její jméno. Ex o ní nemluví, mě nezajímá, tak se neptám, děti s ní nikdo neseznámil a tchyně o ní taky nemluví. Líto mi jí není, začala si s ženatým mužem s malými dětmi, mohla předpokládat, že vše nepůjde jako po másle.
|
|
|