•
|
(8.3.2001 3:12:07) Milá Katko a Pavlíno,můj příběh je podobný.Jsem necelé 2 roky vdaná a před svatbou jsme s manželem už 2 roky spolu bydleli,děti zatím nemáme.Manželovi rodiče jsou již řadu let rozvedeni a on vyrůstal a byl vychováván od 10 let babičkou,se svojí matkou,mojí tchyní,má velmi chladný vztah.Od našich společných začátků se nám obě dvě snažily do všeho mluvit a zasahovat,od zařizování bytu až po každodenní maličkosti.Tchyně považovala za samozřemnost mít klíč od našeho bytu a udělat v naší nepřítomnosti občasnou kontrolu-i s babičkou.Takováto situace trvala až do návratu z jedné naší dovolené,kdy jsem našla dopis od babičky na svoji adresu,o tom,jak se ojejího vnuka a o celý byt špatně starám.Netrvala dlouho,ale stačilo to.Vyměnili jsme zámek od bytu a od té doby se vztahy mezi mnou a oběma ženami dostaly na zdvořilostní úroven cizích lidí.Po svatbě se nic nezměnilo.K maželovo babičce chodim na návštěvu o svátcích a podobně,ona k nám přijde 2 až 3 do roka,i když je zvaná častěji,manžel se s ní stýká a já mu vtom nebráním.Tchýně,ačkoliv bydlí blízko,přijde také velmi málo a já k ní také moc nechodím,proč?Nikdy si nedokázala se mnou ,nebo i s manželem sednout ke kafi a jen tak poklábosit,zasmát se.Nedávno dokonce prohlásila,že k ní přijdeme,jen když něco potřebujeme,což není tak úplná pravda,takže proč by k nám chodila?S babičkou si dodnes vykáme a tchýni jsem nikdy neoslovila mami,nebo maminko,protože mojí vlastní mámu mi nikdo nanahradía ona už vůbec.Bojím se doby,až budu mít dítě,jak se k němu zachová a jestli vůbec bude mít o něj,jako o vnouče zájem,ale určitě se jí nebudu vnucovat.Musím jěště napsat,že s mými rodiči máme s manželem velmi pěkné vztahy a naše manželství je až na drobné neshody pohodové. Proto všem s podobnými problémy můžu poradit,aby jste si zachovali chladnou hlavu a vlastní názory a nenechali se nikým zviklat. S pozdravem Jarka.
|