Otylka |
|
(5.5.2014 15:13:50) Pohled z druhé strany. Jsem selektivní zapomínač. V práci s tím problém nemám, možná proto, že si všechno, ale všechno píšu, doma ano. Jak s námi jednat? Pokud je to v práci, potřebujeme mít vše v e-mailu. Pokud něco probíráte ústně dohlédnout, aby to bylo někde v kalendáři. Doma – vše do kalendáře i s mezikroky. Pohlídat si, že si druhý všechno zapisuje. I mezikroky. Nejen zapsat – v pátek bowling, ale musí si zapsat i „v pondělí objednat bowling“
OPRAVDU si to nepamatuju, opravdu vše nepříjemné vytěsním. Možná si po dlouhém hovoru vybavím, že jsme se o něčem takovém bavili, ale vážně si nevzpomenu, že jsme se dohodli, že to udělám já.
|
Viola |
|
(5.5.2014 20:48:17) Pokud to o sobě víš a nezapomínáš ze zlé vůle, proč si to zapisování všeho neřešíš (nehlídáš) sama? Pokud organizaci sama sebe zvládáš v práci, proč na to kašleš doma? Chápu, že pokud jsi od přírody, řekněme, poněkud roztržitá, musí být vysilující sama sebe uhlídat (že sis zapsala), ale pokud uznáváš, že je to Tvoje chyba (roztržitost), proč doma vyžaduješ, aby Tvoje termíny hlídalo a kontrolovalo okolí (přehazuješ odpovědnost za svoje zapomínání na ně)? To není kritika a rytí, ale skutečně otázka, protože bych chtěla pochopit myšlení a pohnutky zapomínače.
|
Otylka |
|
(6.5.2014 8:26:45) Protože v práci jsou úkoly, cíle (i ty co si dám já sama) jasné. Vím co je cíl, vím jaká je k tomu cesta, průběh si hodím do kalendáře, celý den jsem před PC, tak mi připomínky vyskakují samy. Ale co doma? Začala vegetační sezóna, je přece jasné, že se musí začít hnojit kytky, je to logické, tak si to přece nebudu psát. Pak si všimnu, že něco vadne, rovnou to všechno zaleju, pak si vzpomenu, že jsem chtěla vlastně hnojit, ale teď už to nejde ... no tak příště a příště jdu pro hnojivo, promluví na mě dítě, tak přinesu jen konvičku ... a měsíc je pryč. Aplikuj na různé situace.
Když se o něčem domlouváme s partnerem, tak si to samozřejmě napíšu, ale když jsme se jen o něčem bavili, tak třeba ani nezaregistruju, že se to týká mě, nebo mi to přijde logické, že se to týká mě a bohužel když si na to náhodou vzpomenu, zdá se mi zrovna tak logické, že to udělá on.
Když se nad tím zamyslím, myslím, že to hodně souvisí s jinými okolnostmi. Chování mého partnera bývá takové, že kdybych všechno špatné co řekl, udělal z hlavy nevytěsnila (podvědomě), tak už bych s ním dávno nebyla. Zároveň je tím mozek naučen likvidovat všechno, v čem rozpozná něco nepříjemného, protože ví, že se musí chránit.
|
Viola |
|
(6.5.2014 10:23:38) Aha, tak takhle to zní mnohem pochopitelněji, díky.
|
|
M a 1 | •
|
(6.5.2014 23:14:02) Rybí tuk používej několik měsíců. Přísahám, že za takové 4 měsíce se to změní a už zůstane! Celý život jsem to tak měla, manžel také. Já brala dvě zimy rybí tuk, nějaký s vysokým obsahem a bla, bla.... a fakt jsem si sama asi po dvou měsích všimla, že si to prostě pamatuju, vybavuju atd. Pak jsem se to naučila vnímat a teď s tím téměř nemám problém, oproti předešlému stavu. Manžel (tuk nechtěl) je na ránu a přesně do krve se bude hádat, že on ne, on nic neřekl, neudělal, neví o tom... přitom já si pamatuji kdy to řekl, kde to řekl, pomalu v kolik a co řekl předtím a potom. Život - nedá se, je na ránu :(.
|
|
|
|
|