| Kudla2 | 
 |
(31.1.2014 22:16:28) Taky tomu moc nerozumím.
"Hodného až je hloupý" si představuju tak, že tím, co dělá, sám sobě škodí, protože to, co dělá pro druhé, je těžký nadstandard a dělá to třeba i pro lidi, kteří ho vzápětí ošidí, okradou, podvedou a podobně.
Všechno to, co popisuješ (pomoc vozíčkářovi, aby nezmrznul, držet slovo i když se naskytne lepší příležitost, uklízení hovínek i když mě nikdo nevidí, to, že nelžeš, ozveš se, když se děje nespravedlnost, nepředstíráš zájem, když ho necítíš, nejsi schopna tahat z lidí peníze) považuju za "standard slušného člověka", aby se mohl ráno na sebe bez odporu podívat do zrcadla. Tedy že je to určitě zásluha, protože být slušným JE zásluha a veliká, ale není to nic, kvůli čemu by se člověk musel tlouct do hlavy, že je slušnej MOC a že tím trpí.
Ta druhá část "si neodpočinu, necítím se milovaná, necítím prostě nic. Já nechci být hodná. Chci, aby mi míň záleželo na tom, jak se cítí ten vedle mě (pokud teda nehyne v mrazu, hlady nebo bolestí, tam mám hranici), pokud jsou jeho libé pocity na můj úkor, a co si myslí o mě, ale chci se cítit dobře já, ne pod tlakem věčné snahy vše kolem sebe vylepšovat, optimalizovat, nést odpovědnost za rychlost zeměkoule. " ale je možná o něčem jiném, o nějakém konkrétním vztahu nebo člověku, u kterého máš pocit, že si Tě "neváží"?
Pokud ne a je to myšleno jen obecně, tak je možná ořech v té druhé a ne v té první části. Protože jedna věc je chovat se obecně v mezích slušnosti (což ta první půlka splňuje beze zbytku) a druhá věc je myslet si, že JÁ to všechno vyřeším, a nést na sobě zbytečně velkou odpovědnost za všechno a všechny kolem sebe. To jsou ty "libé pocity na Tvůj úkor", které vnímám jako něco NAVÍC, co děláš NAD tu obecnou slušnost, a čím vlastně snímáš z toho druhého člověka část toho, co by měl správně nést on. Asi by to chtělo být konkrétnější, protože takhle se můžeme jen dohadovat, jak to myslíš, ale pokud nejde o život, tak bych úplně klidně nechala své bližní, ať si nesou svoje břemena (nebo spíš normální běžná životní břemínka) sami.
|
| Nedoma |
 |
(31.1.2014 22:30:15) Kudlo, jádro je v té obecné slušnosti. Nepotlačuju se na úkor jednoho konkrétního člověka. Ale asi mi chybí kolem slušní lidé kolem mě. Že se ty lejna válí na chodníku a frajírek s načančanou slečnou se ušklibnou a jdou dál a lejno leží na chodníku, i když jim řeknu, že z chodníku by to měl každý slušný člověk poklidit, jinak budou místo chodníku hnojiště. Stejně jako panička, co jí mopslíček kadí mezi stromkama u paneláků, kudy chodí děti ze školky a kde si hrají. Na tu už jsem policajty zavolala. Že já se snažím, i když se mi taky nechce. A chybí mi nějak odměna v pocitu, že to je správně. Že mi nějak nestačí ten pocit. Nebo slova jiných lidí. Asi to neumím popsat.
|
| Kudla2 | 
 |
(31.1.2014 22:37:21) Nedomo,
a jak by sis představovala ideální stav, abys byla spokojená?
|
|
| Alraune | 
 |
(31.1.2014 23:00:43) Prostě děláš až moc věcí, do kterých se ti nechce a čekáš, že přijde nějaká odměna, ale ona nepřichází. Jsi sama sobě božím okem a jsi z toho utahaná.
|
| Anni&Annika | 
 |
(31.1.2014 23:03:00) nastavila sis nejake zivotni hranice, ktere chces dodrzet....je hezke myslet na ostatni a pomahat. V tvem pripade mam ale pocit, ze jsi nejak zapomela na sebe a zacina te ta tva hranice pohlcovat a nicit. Doporucuji myslet i na sebe a ne jen na to, jak jsem si predsevzala zit.
|
| Kudla2 | 
 |
(31.1.2014 23:06:19) Já myslím, že je občas těžký, když je někdo "hodnej" tu hranici rozpoznat, kdy je to něco, co fakt "musím", protože je to základní slušnost, a kdy je to něco, co nemusím, jen si myslím, že tím zachraňuju svět.
|
| Alraune | 
 |
(1.2.2014 10:19:29) Existuje ještě další problém a to ten, že "hodní" jsou v podstatě nasraní na ty "nehodné", protože podle nich mají jednodušší život a dávají jim to znát.
|
|
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
 |
(1.2.2014 11:22:17) Souhlas s Kudlou. Slušnost, empatie, ochota pomoci druhým, KDYŽ TO POTŘEBUJÍ, je věc jiná a rozdávat se nonstop taky. Moje tchýně má chorobnou touhu pomáhat a přebírat kompetence za druhé. S tím pak ale spojený pocit nedocenění a hlavně ukřivděnosti. Tchyně je pro naše okolí rodinný otrok, ačkoliv si všechno nabírá sama. Když nestíhá, začíná zapojivat tchána, načež mu pak vyčítá, že jí s ničím nepomůže(ačkoliv většinu těch aktivit sama vymyslí). Nabouralo nám to hodně vztah, protože osobního sluhu nepotřebuji, dávat děti 5x týdně k babičce taky nechci, natož přijet domů z dovolené a mít vyžehlené a ve skříni uklizené prádlo  Začnete odmítat slušně, pak přitvrdíte, pak jsou z toho rozhovory u vína a snaha se nějak dohodnout, nakonec ta ukřivděnost a vztahy na štýru.
|
|
|