| Svynka |
 |
(6.11.2013 12:34:48) Tak to sa budem musieť nad touto otázkou poriadne zamyslieť - nikdy som totiž takto neuvažovala. Čo má spĺňať partner/vzťah, aby som bola spokojná... Mne prosto stačí, aby mi s ním bolo dobre, aby som bola milujúca i milovaná
|
| Šešule | 
 |
(6.11.2013 12:36:31) Mám to stejně. Myslím taky, že uvažování stylem "můj pratner musí splňovat to, to, to a ještě tohle" nakonec nikam nevede. Možná tak k samotě, protože co vidím okolo sebe, tak lidi s tímhle uvažováním (chlapi i ženský) jsou sami.
|
| Simeona+3 | 
 |
(6.11.2013 12:46:07) Souhlas...Když se mě někdo zeptá, jací chlapi se mi líbí, řeknu že vysocí, urostlí, nejlíp se strništěm. Můj muž takový vůbec není, ale zeujal mě na první pokec. Takže na otázku o vztahu možná řeknu něco, co nebude až tak pravda, ve skutečnosti. Myslím, že co napsala Svynka je nejlepší, musí mi být fajn po všech stránkách. Nejlepší je neanalyzovat a dokud je člověku i jeho partnerovi fajn, neřešit to.
|
|
|
| karlice16 |
 |
(6.11.2013 12:42:21) A k tomu, aby ses cítila milující a milovaná nepotřebuješ v tom vztahu nic? Já například plánování společné budocnosti vidím jako projev lásky. I k pocitu že jsem milována musí přece člověk nějak přijít a v dlouhodobém vztahu si ho nějak udržet. Samo od sebe to podle mě dlouhodobě nejde. Každý přece od vztahu něco očekává. Každý potřebuje nějaké projevy lásky. A pro mně to je mimo jiné i to, co jsem vypsala. Potřebuju, aby se vztah smysluplně rozvíjel.
|
| Kudla2 | 
 |
(6.11.2013 12:46:13) my jsme nikdy společnou budoucnost nijak zvlášť neplánovali (jako myslím konkrétně, že za rok první dítě, pak Jugoslávie, pak druhé dítě... ), ale oba jsme počítali s tím, že nějaká bude.
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(6.11.2013 12:52:24) Ale ono není pořád co plánovat. Až má člověk děti, dům, psa, auto, tak co má plánovat? Já chci být spokojená se vztahem jako takovým a těšit se na, co život přinese. Jak půjdou děti do školy, do práce, ožení se, vnoučata a to chci prožít s tím, s kým mám ten vztah. A jako důkaz lásky nepotřebuju to, že budeme mít plány na 10let dopředu, ale je to pro mě ten pocit porozumění, souznění a pocit, že je tady někdo pro mě v dobrém i zlém.
|
| Líza | 
 |
(6.11.2013 13:08:03) "A jako důkaz lásky nepotřebuju to, že budeme mít plány na 10let dopředu, ale je to pro mě ten pocit porozumění, souznění a pocit, že je tady někdo pro mě v dobrém i zlém." Jo, to je ono. Ale být mi o patnáct let míň, tak taky řeším to hýbání dopředu ;)
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(6.11.2013 13:16:35) Nevím. Mě je 25 kdyby mi bylo o 15méně . Pro mě bylo na začátku vztahu důležité, jestli si s ním budoucnost umím představit, jestli jsme schopni o tom mluvit a máme na věci stejný názor. Zbytek přišel tak nějak, sice dost rychle, ale sám od sebe, bez velkého plánování.
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(6.11.2013 13:22:55) Tohle jo. Plánujeme, že pojedeme na hory, plánujeme víkendy atd. ale já jsem mluvila o takových těch životních rozhodnutích, jako jsou děti společné bydlení atd.
|
| Fren |
 |
(6.11.2013 13:32:54) Koukám a čtu Kukuřice,že je ti teprve 25 - to si troufám říct,že na takové otázky je u tak mladých lidí ještě brzy,ted máte určitě točák s dětmi,nevím jestli třeba ještě do toho musíte řešit bydlení atak,každopádně je fajn,že si šla do toho-do dětí na dnešní dobu tak brzy,po 40ce už budeš v klidu a pohodě točit palcema a budeš se moci taky věnovat mnohem víc sama sobě i svým zájmům
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(6.11.2013 13:39:11) Já neřeším naplnění vztahu. Téma jsem nezakládala. Já mám jasno a jsem momentálně spokojená. Manžel je starší o 10let
|
| Fren |
 |
(6.11.2013 13:46:02) Jojo,v 25ti se neřeší ale koná,ještě si vzpomínám,ale tak rychle to uteklo
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(6.11.2013 13:50:00) Ono při dvou dětech, třetím na cestě, manželem řidičem kamionu a vlastní živností jinak, než konat nejde. důležité věci si člověk dobře promyslí, aby se nedostal do problémů, ale jinak se nedá naplánovat všechno, protože dneska je to tak a zítra to může být jinak a člověk prostě musí být připravený.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Fren |
 |
(6.11.2013 13:17:52) My vlastně taky plánujem pořád,i když ne cíleně,ale přináší to život sám,protože nejsme jako zvířátka a nežijeme jen spánkem a granulemi.Ted plánujem dovolenou na léto,bavíme se a uvažujem kam v zimě a jestli taky na běžky či jen sjezdky, plánujem,že si asi pořídíme luxusní postele od Pullmana,plánovat musíme i několik týdnů dopředu naše samotné aktivity třeba jako je návštěva synů u nich ve městě,návštěvy příbuzných,sejití se s kámošema,kteří také nebydlí v našem městě,plánovali jsme a zrealizovali obměnu našeho obýváku s kuchyní,no to je prostě pořád něco a do plánů samozřejmě ruku v ruce přichází i řešení různých problémů vzniklých za pochodu,které se většinou i za pochodu zase k naší spokojenosti vyřeší,a takdále,atakdále.
|
| Svynka |
 |
(6.11.2013 13:41:36) No tak také plánovanie o akom tu čítam (dovolenka, zariadenie bytu a pod.) - to je predsa jasné, že plánujeme, tieto veci predsa nevzniknú samé od seba, zároveň ale život ich potrebu automaticky vačšinou prinesie (alebo aj nie).
Tým, že riešime, kam pojdeme v lete a kam v zime, to nepovažujem za "udržovanie, skvalitňovanie vzťahu". Skor nám deň spríjemňujú menšie tešenia typu "večer si dáme TÚ DOBRÚ zmrzlinu", ja mužovi sľúbim, že mu konečne pomačkám chrbát, on mne zase, že sa mi bude hrať s vlasmi a tak
|
|
|
|
| Tečka, čárka | •
 |
(6.11.2013 13:11:51) Karlice, rozumím ti. Zažila jsem. A to už v tom vztahu byly i děti. Prostě přišla krize, docela hluboká, mizivá komunikace ... A při ozdravném procesu to byl právě pocit (který jsem právě v době krize neměla) existence společné budoucnosti - že jsem viděla, že partner vyvíjí určitou snahu právě ohledně společné budoucnosti, něco, z čeho šlo poznat, že přece jen se nechce rozejít, že je ochotnej pracovat na zlepšení. Takže s tebou souhlasím, musí tam být z obou stran ta snaha někam směřovat, třeba o "... a žili spolu šťastně až do smrti".  To co píše Kukuřice a Kudla mi už přijde jako takovej další stupeň, ale první nutnou podmínku jsi uvedla ty
|
|
| Svynka |
 |
(6.11.2013 13:45:20) Karlice, ja neviem, čo by som mala správne odpovedať na túto Tvoju otázku:
"A k tomu, aby ses cítila milující a milovaná nepotřebuješ v tom vztahu nic?"
Samozrejme že potrebujem, vlastne toho potrebujem veľa, ale nejak sa v tom nevŕtam, neskladám to do slov, do viet, prosto to len cítim a MM zatiaľ (11ty rok) reflektuje moje potreby, duševné i fyzické. Je to i tak málo, nestačí to?
|
|
|