| evavera | 
 |
(13.10.2013 9:23:14) Celý víkend přemýšlím nad problémem, který nastal u malé ve školce. Nakonec mě napadlo poradit se s vámi. Dcera má velkou kamarádku ve školce, často o ní povída, hraje si s ní, o jiných kamarádech nemluví. Jenže předminulý týden, mi učitelka řekla, že je dcera poslední týden ve školce nějaká smutná a že dokonce párkrát brečela. To mě zarazilo, protože vím, že se jí ve školce vždycky líbilo. Když jsem se jí doma několikrát ptala, co se stalo, nechtěla o tom vůbec mluvit nebo dělala, že neslyší. Nakonec se mi to podařilo a dcera mi pověděla, co jí trápí. Bohužel jde právě o tu kamarádku, o které jsem se zmínila hned na začátku. Kamarádka si chce hrát v koutku s domečkem pro panenky a nutí dceru, aby si s ní v tom domečku hrála. Jenže dcera by si prý ráda hrála s něčím jiným a v jiném místě ve školce než je ten domeček. Prý, když kamarádce řekne, že půjde jinam, kamarádka začne odporovat, že ne, ne, ne, ať s ní zůstane v domečku. Dcera se podvolí a zůstane, i když jí to tam nebaví. Prý se bojí, když odejde z domečku, kamarádka se s ní přestane kamarádit, tak tam raději zůstává s ní. Radila jsem jí, ať si klidně jde hrát jinam, že to určitě bude bez problému. Ale dcerka to prý zkoušela a že kamarádka, prý pořád nechce, aby z domečku odcházela. To je totiž také důvod, proč poslední dobou ve školce pláče. Co dělat, jak mám dceři pomoct?
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
 |
(13.10.2013 9:31:54) promluvit s učitelkou. pokud máte jen trochu příčetné učielky, kamarádku e pokusí nalákat na nějakou aktivitu, zapojit i dál, případně skamarádit dcerku i s jinými dětmi, aby se nebála od kamarádky odejít hrát si jinam, za někým jiným a tolik na ní nevisela
|
| Kamisi | 
 |
(13.10.2013 17:32:28) Promluvit s učitelkou ano, ale to nestačí, je velká otázka, jak se k problému která učitelka postaví, nespoléhala bych jen na to. Mluvit o tom s dcerou, vysvětlovat, že se nemusí podvolit kamarádce, když nechce. Zeptat se jí, co je podle NÍ správné, jak by to ONA řešila. Popřípadě mluvit o tom, co jí v tom, aby to udělala po svém, brání. Podpořit její sebevědomí i doma, neočákavat u všeho, že poslechne, ptát se na její názor, nechat jí rozhodovat ve věcech, které se týkají jí.
Kdyby se to nedařilo a viděla bych, že si s tím dcera neporadí sama, ani učitelky by nezabraly, promluvila bych si já s oběma holčičkami, mile a v klidu.
|
|
|
| Lilila | 
 |
(13.10.2013 9:43:25) Snažit se dcerce vysvětlit, ať si hraje i s jinými holčičkami a že ne každý, kdo se tváří jako super kamarád, takový je. Ale vysvětlovat jemně a postupně. Je to běh na dlouhou trať, mně to trvalo skoro celý školní rok, než byl syn ochoten přijmout, že ten kdo se k němu chová ošklivě ( ošklivá slova občas i rány ) není opravdu kamarád. Jenže syn nebrečel, občas z toho byl smutný, ale většinou se zmítal obdivem a snažil se onoho chlapečka napodobovat ( to mě děsilo ještě víc ). A rozhodně všechno vysvětlit učitelce a požádat o větší dohlédnutí nad těmi situacemi. Já se taky šla zeptat učitelky, už jen proto, že onoho chlapečka jsem neznala a v prvním hnutí mysli jsem se chystala zakročit rázněji, poté jsem pochopila, že největší chudák v celé situaci je právě ten "špatný" kluk. Třeba má nějaký problém i ta druhýá holčička, jestli se znáš s maminkou, třeba jim můžete pomoci společně. To bohužel u nás nepřicházelo v úvahu.
|
| 3opice |
 |
(13.10.2013 10:27:30) Něco podobného jsem taky řešila, ale jen s dcerkou...prostě jsem ji vysvětlila a mluvili jsme o tom párkrát, že se nemá podvolovat přáním druhých pokud to sama nechce také dělat, že to není kamarádka, když nerespektuje i její názor. Dopadlo to tak, že kamarádka si to uvědomila a změnila sama chování jak viděla, že ji dcerka nebude slepě následovat. Nyní jsou už ve škole a vychází spolu dobře. Důležité je o tom s dcerkou mluvit  Držím palce
|
|
|
| brabenec+Adélka | 
 |
(13.10.2013 17:20:22) Dcera to samé. Ve školce vždy jen jednu kamarádku a buď byla nadšená, že s ní kamarádila nebo smutná, že neka. A když jsem se jí ptala, jestli ona kamarádila s jinými dětmi, tak ne. Taky trvalo hodně dlouho, než se naučila mít i jiné kamarády než jen tu jednu a být odkázaná na její nálady-nebo jak to říct. A je pravda, že od té doby, co se to naučila, je ve školce spokojenější. i když občas přijde s tím, že ji nějaká kamarádka nutila něco dělat-např blbnout při jídle a pak dostali vynadáno od učitelky, ale že to dělat nechtěla, ale ona ji k tomu nutila. To se mi vždycky zježí chlupy-doma umí velice jasně a srozumitelně sdělit svůj názor a co chce a co nechce a stojí si za tím a ve školce s tím bojuje, že neumí říct ne, to se mi nelíbí. Tak si o tom povídáme, občas si doma spolu zahrajeme scénku, že jsem holčička, která ji přemlouvá k něčemu, co nechce a ona se "brání a odmítá". To ji moc baví a doufám, že si na to vzpomene, až bude potřebovat říct někomu ne
|
|
| Šárinka 82 | 
 |
(14.10.2013 9:10:53) Něco podobného jsem s dcerou také ve školce řešila. Vysvětlila jsem jí, že si musí najít i jiné kamarádky, aby nebyla závislá jen na té jedné. A když to udělala, bylo po problému. Do teď má spousty kamarádek ze školky, s kterémi se stýká. A s tou první kamarádkou jsou také kámošky i teď, ale už na ní není tak upnutá. Také zdůrazňuji, že té kamarádce zůstali sklony k vedení a diktování ostatním dětem co mají dělat.
|
|
|