| louda | 
 |
(20.6.2013 16:41:18)
Otec mého syna se po téměř 3 letech rozhodl, že už syna nechce vídat. Nikdy s námi nežil, ale s malým se vídal a měli spolu docela pěkný vztah. Že mě to mrzí, asi nemusím říkat. Jenže syn se na něj pořád ptá, "telefonuje" mu, aby mu řekl, že může přijet atd. Doslova mi to trhá srdce. Říkám mu pravdu, že tatínek nevím kde je a že asi nepřijde. Syn je ještě malý, tak se tím ještě moc netrápí, nikdy se nevídali extra intenzivně. Prostě v tuhle chvíli mě to bolí asi víc, než ho. Teď jsem si zase vyslechla jeden fiktivní hovor a chce se mi brečet. Nějaké tipy, jak tohle ve zdraví překonat a přežít? Tatínka jsem se samozřejmě snažila přesvědčit, aby si to rozmyslel, ani mi pořádně neřekl důvod, ale tuším, že je v tom nový vztah. Úplně se mnou přerušil kontakty, zkoušela jsem mu ještě psát, ale úplně mě ignoruje.
|
| 7kraska | •
|
(20.6.2013 17:01:40)
a mate soudne nebo dohodou urceny styk otce s ditetem?
ne ze bys ho mela vynucovat, ale treba by to na otce zapusobilo, kdybys o tom zacala mluvit
a co otcovi rodice, nechteji vidat vnoucka?
|
| louda |
|
(20.6.2013 17:13:18)
Styk určený nemáme a vím, že by to k ničemu nebylo, na jakékoliv donucování je alergický a na autority typu soudy z vysoka kašle. Navíc je velmi dobře informován, že ke styku ho nikdo nutit nemůže. No a v neposlední řadě nemám jak o tom začít mluvit, když už se mnou 3 měsíce nemluví. Dnes jsem se pokusila ho kontaktovat, popsala jsem mu situaci, vím, že to četl, ale bez reakce. Prostě se chová tak, jak slíbil. Už ho ve svém životě nechce. Přitom vím, že ho má rád, ale nechce mít v životě komplikace, což nechtěné dítě s bývalou prostě je. Stejně se k tomu staví jeho rodiče, ti malého nikdy neviděli.
|
| Kafe | 
|
(20.6.2013 17:25:25)
Jo - otec má právo na styk s dítětem, nikoli povinnost. Zasloužil by jednu do zadele, tatíček. 
|
| vlad. | 
|
(20.6.2013 17:29:02)
Opravdu nepochopitelné, jak je systém nastaven. Když rodič nechce být rodičem, nic ho nenutí. Pokud se dítě nechce vidět s rodičem, zavřeme ho na psychiatrii
|
| CPO |
|
(21.6.2013 9:42:24)
"Když rodič nechce být rodičem, nic ho nenutí. Pokud se dítě nechce vidět s rodičem, zavřeme ho na psychiatrii"
Jo, to je přesně ono.
Jinak, zakladatelko, znám podobný případ, a vyřešil se moc pěkně - maminka si našla nového přítele, s malým chlapcem si sedli, pak se vzali a chlap synka adoptoval (naštěstí otec nedělal dodatečné problémy). Dneska jsou štastná rodina s dalším děckem, kluci jsou bráchové nerozluční, a na biotátu už si ten starší ani nevzpomene, táta je pro něj tenhle. 
|
|
|
|
| M + 3 | •
|
(20.6.2013 17:36:29)
Ahoj, tuto zkušenost mám za sebou taky. Po rozchodu si manžel oba kluky brával asi třičtvrtě roku, na dva víkendy v měsíci. Po třičtvrtě roce mi oznámil, že jeho jedinou povinností je platit a styk přerušil (taky v tom hrál roli nový vztah).
Kluky neviděl už několik let, mladší syn by ho ani nepoznal.
Exmanžel už má novou rodinu a naši synové ho stále nezajímají. My už máme taky novou rodinu a kluci nového tátu a bráchu, na ex si ani nevzpomenou, mladší si ho nepamatuje a starší raději nevzpomíná...
Takže teď už je fajn, ale bylo dlouhé období vysvětlování, kdy jsem měla sto chutí dětem říct, že je jejich táta pitomec. Jediné co pomohlo byl čas a nový partner, měla jsem "štěstí", že exmanželovo rozhodnutí bylo trvalé a čas od času klukům nedal naději, nebo nepopletl hlavu.
|
|
| Kreaty | 
|
(20.6.2013 17:37:30)
tak tedy rodiče jsou ještě horší, když vnouče ani neviděli, ono se jim to jednou vrátí, uvidíš a dítěti bych řekla, že tatínek už nepříjde, protože odjel daleko, protože ty neustálý dotazy dítěte a ta naděje, že možná někdy... je pro dítě horší
|
|
|
|
| Žžena |
|
(20.6.2013 17:24:00)
Ty tomu v podstatě pomoct nemůžeš. Chce to svůj čas a on se s tím bude muset vyrovnat po svém. Říkám z vlastní zkušenosti. Nebylo to lehký (a trvalo to několik let), ale už je dávno klid.
|
| louda |
|
(20.6.2013 17:38:19)
A co dělat, pokud se mu to rozleží v hlavě (nebylo by to poprvé) a zase ho bude chvíli chtít vídat? Já tím trpím strašně, ale co je nejlepší pro syna?
|
| Kreaty |
|
(20.6.2013 17:44:11)
to jsou strašný situace a neřešitelný, vzpomínám jak jsem našla v synově šuplíku zabalený vánoční dárek pro jeho otce, byl zhruba červenec
|
| Kreaty |
|
(20.6.2013 17:46:08)
nevím, chlapovi bych řekla, že mu dávám 14 dní na rozmyšlenou - zda pravidelně nebo už nikdy a pak bych se to snažila dodržet, nemůže si k vám chodit jak si usmyslí, když jemu se zachce
|
| Kamisi | 
|
(20.6.2013 18:13:44)
Tak taková ultimáta bych nezaváděla.
|
| mabela | 
|
(20.6.2013 21:53:25)
Jsem pro ultimátum, nejhorší je dělat klukovi v hlave bordel!
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(20.6.2013 18:34:19)
loudo,
nemůžeš dělat nic. Tomu prostě nepomůžeš. Pokud otec bude chtít se synem být, i tak dobře. Pokud nebude, taky dobře. Já chápu, že pro matku to je utrpení. Pro to dítě svým způsobem taky. U mně to přešlo někdy kolem 15 let (naši se rozvedli, když mi bylo 5 a otec ztratil zájem v mých 9 letech). Musí to prostě vybolet a zahojit se.
Myslím, že nic, co řekneš nebo uděláš, tomu procesu nijak zvlášť nepomůže. Můžeš jen dítěti dát vědět, že Ty tu pro něj vždy jsi. Ale víc asi neuděláš.
|
|
|
|
| Saša 2/98 | 
|
(20.6.2013 17:39:44)
Nejlépe najít nějakého bezva chlapa, který by synovi tátu nahradil.... na ex nic nevynutíš, nemá cenu se tím trápit....
|
| 18.9Evka+313 | 
|
(20.6.2013 18:27:48)
 neměla jsem odvahu to napsat, ale opravdu bych zkusila najít klukovi náhradu (samozřejmě ne za každou cenu)
|
| louda |
|
(20.6.2013 18:29:03)
Tak to přece nefunguje, najít mu náhradu.
|
| Líza | 
|
(20.6.2013 18:31:43)
Taky nevěřím na náhrady.
Nebo lépe řečeno, já vím, že existují rodiny, kde otčím zaujme roli biologickýho otce a funguje to. Ale taky vím, jak málokdy se to takhle povede. A nevím, jestli to není příliš vysokej cíl při hledání chlapa - spíš si říkám, že to přijde jako bonus navíc k dobrýmu vztahu nebo ne.
Loudo, umím si představit, jak tě to trápí. Ale jedinej, kdo s tímhle něco může udělat, je otec sám.
|
|
| BaBá | 
|
(20.6.2013 18:39:38)
Loudo funguje,
jak radí holky, synovi řekni jak to je, že odjel a dlouho nepřijde. Milého tatíka bych ale upozornila, že pokud si vzpomene za rok či půl, už mu nedovolíš dělat malému dítěti v hlavičce bordel.
A náhrada, pokud bude fajn a bude fungovat - hlavně Ty budeš spokojená máma a buďe šťastné a spokojené i dítě.
|
| Žžena |
|
(20.6.2013 18:41:53)
Babá,
najít si novýho dobrýho chlapa je v té situaci možná pomoc, ale není to řešení. Ten kluk prostě už není tak malej, aby si to, že měl jinýho vlastního tátu, nepamatoval. Se ztrátou biootce se bude prostě muset vyrovnat. Ten problém se s novým partnerem neodčaruje.
|
| Žžena |
|
(20.6.2013 18:58:22)
Jinak u nás máma nového partnera měla a dodnes má, napodruhé jí manželství vyšlo. Vidím to jako jednoznačné pozitivum. Ale stejně jsem mu v tom dětství a období smiřování s otcovým nezájmem dost zatápěla a smiřování se se situací bylo tak defakto dvojí - že mne nechce vlastní otec a že mám otčíma.
|
|
| Monty | 
|
(20.6.2013 21:50:41)
Žženo,
ve třech letech si to ještě pamatovat nemusí, můj otec se na mne vykašlal ve stejném věku a nemám ani jednu vzpomínku na něj, prostě nic. Mám z dětství všeho všudy tři, víckrát jsem ho od rozvodu rodičů ani neviděla, a to mi byly 4 - 5 a 8.
|
|
|
|
|
|
|
| vera | •
|
(20.6.2013 19:14:17)
Loudo,a platí aspoň alimenty?
Malému bych říkala,že táta odjel daleko.
Styk s dítětem by chtěl ošetřit soudně,aby se zase najednou za pět let neobjevil,až budeš mít život s někým jiným.
|
| Žžena |
|
(20.6.2013 20:04:07)
Styk se sice soudně ošetřit dá, ale pochybuju, že ve smyslu "až si za pět let vzpomeneš, že chceš dítě vidět, tak už nesmíš... alimenty ale plať". Otec má nějaká rodičovská práva, stejně tak to dítě má nějaká práva.
|
| Hrozinka | •
|
(20.6.2013 21:39:13)
Ale dá se to ošetřit ... Může být zbaven rodičovské odpovědnosti.
|
| Líza |
|
(20.6.2013 21:40:07)
Hrozinko, to musí mít dost pádné důvody.
|
| Hrozinka | •
|
(21.6.2013 0:13:21)
Ty pádné důvody jsou právě ten nezájem. Otec mého dítěte byl takto rod. zod. zbaven, přes půl roku dítě nechtěl vídat, to je ten pověstný dopis jednou za půl roku.
|
| louda |
|
(21.6.2013 21:01:17)
Dá se zbavit rodičovské odpovědnosti i v jiném případě, než je adopce?
|
| Jaana2 | 
|
(21.6.2013 22:56:49)
Loudo asi budu mít ojedinělý názor, ale ... Tvůj syn je ještě malý, pro jeho otce to není parťák ( ať si o tom myslí kdo chce, co chce) . Nezakazovala bych otci se vídat ( ultimata) , ale také bych ho nenutila... nechala bych to být. Možná až bude syn větší, tak k sobě cestu najdou. Třeba bude stačit, že se uvidí párkrát do roka, ono to není tak úplně marný když pak syn ví, kdo je joho biotáta - když se tedy nejedná o patologickou osobnost.
Můj syn začal s otcem být trochu víc tak v cca 8mi letech a to stejně jen vždycky na den , ne třeba na víkend nebo prázdniny, dneska ( 12let) už spolu někdy ( ne moc často) stráví i víkend. Většinou se tedy syn vrací na noc domů ( bydlíme v jednom městě), ale i tak. Někdy společně k babičce, syn tedy zná i druhou stranu příbuzných, tam jezdí zpravidla když je potřeba něco pomoct, takže syn vidí, že otec ať je jaký je, tak mámě (jako babičce) pomůže, někdy jedou na kolo ....
jasně není to takový ten vztah táta-syn jak by člověk chtěl, ale minimálně syn vidí, jak táta žije. Zrovna třeba u nás je to tedy tak, že syn je jeho věrná kopie jak podobou, tak povahou, takže do budoucna má syn dvě možnosti - být stejný jako otec nebo se poučit z jeho chyb a chovat se k partnerce jinak.
takže to ještě nech, syn si časem zvykne, že to je jak to je a možná jednou budete všichni překvapeni, jak to dopadne.
|
| louda |
|
(21.6.2013 23:13:38)
Díky za názor.
|
|
|
|
|
|
|
|
| louda |
|
(20.6.2013 22:32:16)
Alimenty doposud platil, ale musela jsem mu to hodně připomínat. V tuto chvíli mi nic nedluží. Nicméně jsem se tak nějak rozhodla, že už mu nic připomínat nebudu, ani se doprošovat, nechám to vyhnít. Za malým stejně začal chodit jen díky mně, neustále jsem ho přesvědčovala, motivovala atd. Pak to dlouho vypadalo, že to bude fungovat a teď zase tohle. Nechám ho projevit nezájem, abych měla nějaké důkazy, které se mi budou časem hodit, kdyby si to po X letech rozmyslel a já už třeba měla nového partnera. Nechci, aby se s nim syn trápil tak, jako X let já
Zpětně mě mrzí, že je v rodném listu, ale tehdy to jinak nešlo, obviňoval mě ze lži atd. Myslím, že jsem za ty 3 roky udělala maximum proto, aby si k synovi našel cestu, potlačila jsem vlastní já a bylo to k ničemu. Jsem vyčerpaná, ale ještě je pořád čas, aby zůstal u syna jen mlhavou vzpomínkou, ne bolestnou zkušeností.
|
| Krevetka | 
|
(20.6.2013 23:56:40)
Vím, co cítíš
Bude dobře
|
|
|
|
| Benin | 
|
(20.6.2013 20:04:28)
Přesně toto jsem zažila. Otec se odstěhoval, že zjistil, že není rodinný typ (nevím proč si vymyslel tuto výmluvu, když do dvou let založil novou rodinu, kde podle společných přátel funguje jako skvělý otec). Odstěhoval se ke svým rodičům, bydleli jsme ve stejném městě. Nejdříve si malého bral, potom ho jen předával rodičům, poté už jen sliboval. Malý brečel u okna, měl v té době 3 roky. Nevěděla jsem, co mu říct - na jednu stranu sliboval a nepřišel, na druhou stranu sliboval a stavil se (a já už s tím nepočítala a měla jsem jiný plán). Říkala jsem, že tatínek pracuje hodně daleko. Trvalo to asi půl roku, pak se otec odstěhoval do jiného města za prací, asi 200 km daleko. Od té doby nic. Malému bude letos 10 let, takže ho přes šest let neviděl. Alimenty platí 750.-, protože oficiálně vydělává minimálku a má další dvě děti. Ale že každý rok jezdí k moři, což já si dovolit nemůžu, to nikoho nezajímá, stejně jako že jeho nová žena je na mateřské a on si dal takové náklady, na které nikdy nevydělají, to u soudu taky nikdo nespočítal.
U nás pomohl jen čas. Malý prostě zapomněl. Vůbec na něj nemyslí, neví, jak vypadá on nebo jeho nevlastní sourozenci. Já mám přítele, kterému malý říká "tati" a když se ho někdo zeptá na rodiče, řekne nás dva - mě a přítele.
Musíte toto období prostě přečkat. Já vím, že tě to mrzí, nikomu jsi nic neprovedla a tvé dítě už vůbec ne, a přece se musí potýkat s takovým chováním. Držte se 
|
| Benin |
|
(20.6.2013 20:06:40)
Tím "nic" myslím vůbec nic - žádné dárky, žádný telefon, dopisy, zprávy, prostě žádný kontakt.
|
| Tragika | 
|
(20.6.2013 21:19:49)
Synovi bych řekla, že tatínek odjel do zahraničí a pravdu pak až bude starší.
Myslím si, že není vhodné tak malému dítěti říkat, že na něj tatínek kašle a nechce ho už nikdy vidět.
|
|
|
|
| Krevetka |
|
(20.6.2013 23:54:41)
loudo,
u nás to tatínek nikdy nevyslovil, ale synovi je 11, dluží mi 250.000 za výživné, syna si má brát každý druhý víkend, moc mi to bylo líto, když chlapeček seděl v okně a vyhlížel tatínka...navíc u nás to bylo tak, že jsem otěhotněla se starším partnerem na SŠ a byla "přemluvena" dítě si nechat...
Nikdy nebylo nic tak, jak slíbil, teď už kontakt reguluji já, otec nemá na syna telefon, nemá právo mu 2x do roka motat hlavu tím, že si na něho vzpomene. Vím, že to zní hloupě, ale pro Tvého synka je to pořád ta lepší možnost. Mnohokrát jsem bývalého prosila, ať se syna vzdá, to nechce.
Tvůj klučina ani Ty jste nic špatného neudělali, abyste se prosili o zájem člověka, který zřejmě asi ani neví, co chce sám.
Taky jsem bojovala...nezměnilo se nic. Bývalý honí 18tky a to je jeho život, syn od něho nedostal téměř nikdy nic k Vánocům, narozeninám, vysvědčení, svátek apod., nejhorší to bylo kolem 8-9ti let. Teď už se po "tátovi" neshání.
Ale vím, že ten pravý táta bude chybět vždy, jako chybí mně...
Můj otec sice žije, vídáme se denně, ale nemám s ním žádné zážitky, nikdy se za mě nepostavil, nikdy semnou nediskutoval apod. Když mi bylo 13, 14...trpěla jsem tím moc. Otec je pro mně můj děda.
Loudo, vím, že to bolí, ale snad si Vás časem najde někdo, kdo si Vás bude mnohem víc vážit
|
|
| NovákováM |
|
(21.6.2013 0:15:45)
za mne moc nelhat.
V mezích možností.
Tzn neutěšovat a neslibovat budoucnost.
A jsem zaujatá a strašně naštvaná v opačné situaci... a taky nemůžu nic.
A ani rodič, to je jedno..
Zkusme brát jako fakt a definitivu, že je tu nezájem. Oproti jiným příspěvkům nejsem pro vytlouklání klínu - klínem.. tj. náhrada a hledání..
|
| louda |
|
(21.6.2013 21:00:17)
Synovi nelžu, ani bych to neuměla. Říkám mu pravdu, nevím, kde táta je, nevím, kdy přijde. Čím dřív si uvědomí realitu, tím lépe pro něho.
|
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)