| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka

 Celkem 69 názorů.
 hrneček 


Téma: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka 

(19.2.2013 11:53:42)
Zdravím,dlouho jsem pídila,kam zajít na radu, až jsem našla tuhle stránku, tak teda píšu. Tatínek-bývalý manžel od nás odešel před rokem na vánoce, mám holčiny 6 a 8 roků. Neměl o ně zájem, nechtěl střídavou péči a zpočátku si je ani nechtěl brát co 14 dní na víkendy dle naší společné dohody, pominu to, že neposílal ani výživné atd. Zkrátka jsou v mé péči. Jeho nová přítelkyně, kvůli které vlastně odešel, mě jen pomlouvá i před mými dětmi, dělá ze sebe světačku a on jí v tom plně podporuje, takže žádná úcta z jeho strany vůči mě není, alespoň jako coby k matce jeho dětí. Děti už si pravidelně bere ALE-doma stále poslouchám, že s nimi nedokáže být chvíli sám jen tak ve třech, stále jezdí po návštěvách, kinech, výletech-i s NÍ a dětem chybí mít ho občas jen pro sebe jako za starých časů. Když jsou nemocné, nechce je, i když postel doma také má a dětem samozřejmě nakuká, že jim je lépe doma v posteli. Automaticky si nadiktoval, že bude mít nahrazený víkend-tedy dva po sobě. Aby toho nebylo málo, uplatil tu starší mobilem a několikrát denně si píší smsky, volají si, zavedl řád volání na dobrou noc, do mobilu jí nastavil volání zdarma celé jeho rodince a ani se se mnou neporadil. Jeho přítelkyni si tam napsal jako Eli a svou vlastní mámu si tam dcera uvedla jako Moniku-v životě mi tak neřekla. Jemu tvrdí, že chtějí opět další víkend k němu, doma mě zas tvrdí, že ne, pak zas jo... a preličkou bylo, když mi vmetl, že sice je mám v péči a zodpovídám za ně já, ale že je to holek věc, kdy ho budou chtít vídat. Takový klid byl bez mobilu, když se neměl možnost do ničeho vrtat a teď to tu den co den odnáším. Jsou malé, úplatné a nevidí celé to pozadí.. V mých očích je za to nesnáším a nedokážu zastat roli věčně usměvavé vděčné mámy, která má stále sluníčkovou náladu na všechny a všechno. Mobil jí dal očividně aby mohl prudit a myslí si, že je jednou stáhne k sobě, když je bude moci každý den ovlivňovat nejen on, ale i celá jeho povedená rodina, která je ráda, že se mě zbavila... O jeho chytré nové přítelkyni ani nemluvě, myslí si, že je "zlaté lejno" světa a v mých dětech se vyzná líp než já. Já jsem zkrátka nicka a bojím se toho, že abych vztah svých dětí, které jsou z něj vždy vedle, totálně nepohřbila-mou obranou je,že si k nim vytvářím jakýsi odstup. Znáte to někdo? Často bych je nejraději sbalila a poslala napořád k němu, když tam je to lepší a mají na ně víc času a ONA je mladší a hezčí a věci tak neřeší atd atd.. Než se každý den vyrovnávat s tím, že nejsou jen moje a že mi jednoho dne stejně utečou za ním. Nemám sílu soutěžit s druhou stranou o lásku vlastních dětí, připadá mi, že jim dám to nejlepší ze sebe, starám se o ně pečlivě a stejně mi pokaždé vrazí klacek pod nohy, že tatínek bývá stejně lepší, byť jednou za 14 dní.. Ale stále o něm básní a o NÍ také, mají ji za velkou kamarádku, copak nevidí jak jim ublížil on i ona? Proč jsou ty děti tak bezelstné? Jsem teď znovu vdaná-měla jsem krásný štěstí na hodnýho chlapa a očekáváme příchod společného miminka-bojím se, že se na něj upnu víc než je zdrávo, abych tím zahojila svou bolest ze ztráty prvních dětí. Svým způsobem jsem o ně přišla.. Chápe to někdo? Co s tím? Omlouvám se za román..~5~
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 11:57:14)
Tvůj problém se jmenuje žárlivost. Žárlíš na přítelkyni svého ex, a to i v mateřské roli. Děti jsou malé, houby vědí, to ty jsi dospělá a měla bys vědět, že matku mají a vždy budou mít jen jednu. Jestli je kvůli tomuhle od sebe odstřihuješ, vyhledej odbornou pomoc, protože si to od tebe nezasloužej, bez ohledu na to, jak moc jsi naštvaná na svého bývalého a jeho partnerku.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:03:19)
Lízo, myslíš, že je to jen o žárlivosti? Ty by jsi všechny ty naschvály, uplácení a pomlouvání vzala levou zadní? Proč existují lidi, co tyhle věci nemají zapotřebí a pak ti, kdo se v tom vyžívá a vymýšlí nové a nové situace jak nejlépe "tnout"? Jednou mi je i odvezl proti jejich vůli a dobře věděl, že mají na mě počkat až přijdu z práce a domluvíme se co dál.. Snažím se zkrátka přijít na to, jak z toho ven. Matku mají sice jen jednu, ale kdy si to uvědomí? Ve 20ti? v pubertě? To počítám že bude ještě horší s nimi... Doma je naštvu a kam poletí jako první? Ale nepopírám, že ONA mi silně vadí, to ano. Je nespravedlivý, že se cizí holka která ví o mě prd do mě naváží před nimi. Mám si toho nevšímat?
 Elíláma 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:07:21)
Líza má pravdu.

A já bych to uplácení a spol opravdu brala jako pocit její nejistoty a ne jistoty :-) možná jen touží po uznání nebo se bojí, že tvůj ex ji jako mámu (ač nevalstní) neuzná.
 Žžena 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:07:42)
hrnečku,
a co od nich vlastně očekáváš? Že Tě budou vzývat a uctívat? Nebo máš nějakou představu, jakým způsobem Ti mají děti dávat najevo, že jsi "TA MÁMA"?
Nejsou Tvá očekávání nereálná? Ty jsi ve vašem vztahu ten dospělý, a měla by ses tak chovat. Ony jsou ještě malé a potřebujou Tě.
 radka 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:41:37)
ona to taky může být reakce tvých dětí na to, že máš partnera a čekáš dítě (nebo už máš miminko) - utíkají se za "svou jistotou", což je pro ně teď tatínek - sama píšeš, že k nim už máš odstup - to bys dělat neměla, neměla bys je zavrhovat. nemá cenu řešit, co bylo dřív, zda jejich "odpoutání od tebe" nebo "tvoje od nich, byť třeba nevědomky"
 adelaide k. 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:08:35)
hrnečku, můžeš nad tím brečet, ale nemůžeš s tím absolutně nic dělat. Jo, je možný, že je ex postupně přetáhne na svou stranu, že v určitý chvíli k němu budou chtít jít bydlet nebo něco podobnýho, ale upřímně, tím postojem co jsi popsala mu to dost usnadníš.

Ony nemůžou za to, že už tě nemiluje, ani za to že je vůl (pokud je) a jak správně píšeš, maminku mají jen jednu. Byla bys raději kdyby ho nenáviděly a chodily k němu s odporem?

 Natali 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:09:31)
Jen žárlivost to zcela jistě nebude.Situace je to těžká a nejvíc asi odpovídá rčení "všední máma,nedělní táta". Až budou holčičky větší, situaci lépe pochopí, nebude tak snadné je ovlivnit, něco jim nakecat. Bude to ale trvat a žít s tím bude velmi těžké. Šance je ale velká, minimálně to pochopí až budou sami maminkami. Držím palce a přeju spoustu sil.
 allian* 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:13:46)
Hrnečku,,jj je to žárlivost a zraněné ego a pocit ublíženosti. Kdyby to aspoň ty děti uznaly, co? :-)
Myslím, že by ses měla od podobných pocitů oprostit. Nevšímat si bývalého manžela ani jeho partnerky, ani toho, jak si to tam děti pochvalují. Maximálně s úsměvem říct, že jsi ráda, že si to tam užily. V momentě kdy všichni zjistí, že ti takto nemohou ublížit nebo tě docela obyčejně rozčilovat, přestanou se o to pokoušet. V tuhle chvíli bohužel všem dost pomáháš. Čili moje rada zní, pracuj na sobě a pokud ti to nepůjde samotné, dojdi za odborníkem.
 karma 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:15:29)
Hrnečku, já Tvoje pocity naprosto chápu. Jasně, že TEORETICKY máš být silná a zralá osobnost, bez nízkých emocí vůči nové partnerce, ale chápu, že pocituješ vůči někomu, kdo ti převrátil život vzhůru nohama-a kterému máš posílat svoje děti-zášt. Není to asi ideální, ale srozumitelné. Já bych s tím taky měla dost problém, když si to tady zkouším představit.


Líza má asi pravdu v tom, že děti jsou hrozně malé, lehce manipulovatelné (uplatitelné blbým mobilem), tj třeba si uvědomit. Ty se o ně staráš, manžel slízne smetanu. Je to nevděčná role, ta tvoje, ale ty jsi opravdu jediná matka. Vsadím boty, že když jim bude špatně, budou mít horečku, budou vedle sebe chtít mít Tebe, ne novou slečnu. Zkus se nad to povznést, soustředfit se na svůj život: máš kvalitního partnera, tam ten byl evidentně blbec a nezasloužil si tě. Bohužel děti jsou společné. Myslím, že nyní to vnímáš intenzivněji-vzhledem ke stavu. Možná bych zkusila s manželem-bývalým pohovořit o tom, že to opravdu jeho dětem neprospívá, když vás proti sobě vzájemně štve....zkus pohovořit klidně, nevyčítat, fakt hledat konstrukrtivní řešení. Pokud tj idiot a dělá zle schválně, nic se nezmění, ale zkusila bych.
 anemon 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:33:46)
A co třeba " Holky, Eli mě přece nezna, neví, jak nám to tu prima klape"

Neřeš co je, když u toho nejsi, šetři síly na dobu s dětmi.
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:43:42)
Hrnečku, nemyslím si, že je to JEN o žárlivosti, ale že právě kvůli žárlivosti potom říkáš věci jako přišla jsem o své děti, nebo upnu se k miminku a odpoutám se od nich, nebo jak to přesně znělo.
Prostě jinak by to byly "jen" nepříjemnosti, podrazy a různý podobný lahůdky, který by tě trápily, ale děti bys do toho nepřibírala, protože by sis plně uvědomovala, že ony za tohle nemůžou (a že je pro ně dobře, že se jejich vztah s tátou zlepšil, a že čeho je málo, to se zdá vzácné, a že čas ukáže, kdo z vás dvou je opravdu spolehlivým rodičem, kterej fouká bebínka a léčí teplotu). Myslím, že kdyby nebylo tý tvý nejistoty, toho pocitu, že ona ti děti může vzít, jako ti vzala muže, tak bys děti do těchto svých pocitů vůbec nezatahovala.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:46:56)
a Lízo, napsalas to přesně jak to cítím-vzala jeho, mám strach, že mi bere děti. A doma se snažím stále být s nimi, i když je pravda, že mě kolikrát nepotřebují, lítají v pokojíčku a hrají si, chodím k nim na návštěvy, spolu vaříme, chodíme na procházky, prostě takový ty běžný normální věci. Ale dřív to možná bylo častěji, asi jo..
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:58:18)
Hrnečku, tohohle se fakt neboj. Postavení matky v životě dětí je naprosto výlučný, z tohohle sedla tě ta slečna nevyhodí, to prostě nejde. A myslím, že o to ani nejde, její role je jiná.
Když si to zkouším představit, jak dojde k tomu, že řekne dětem něco ošklivého na tvou adresu, tak to klidně může být tak, že neunáší, jak moc jsi pro ně skvělá, a že o tom mluvěj a je to z nich cítit, a v reakci na to si rejpne. Protože se sama necítí jistá.
A pak přijedou domů a ty špatně neseš, že mluvěj hezky o tom, jak se měly tam.
Přitom si myslím, že jejich největší potřebou je, aby ti dospělí dali pokoj sobě navzájem, a neryl nikdo do nikoho a byl klid ;)

S telefonem si jistě můžete domluvit rozumný pravidla používání, aniž by to bylo něco proti otci.
 Limai 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:40:44)
Jen bych k tomu dodala,že to není žárlivost jenom na přítelkyni ex,ale i žárlivost na otce dětí.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:44:18)
Otec dětí je mi fuk :o), bohužel se chová tak, že je znát, že to není z jeho hlavy. Tenkrát ho úplně uchvátila a jsem ráda, že si ho vzala i s trenkama...~;)
 Limai 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 17:22:41)
Však já jsem také nemyslela žárlivost ve vztahu ty + otec dětí + jeho nová láska,ale ty + otec + děti.
 Pam-pela 


Re:  

(19.2.2013 12:29:10)
Jo, díky bohu za kamarády, co jsou schopni říct i to nepříjemné, aby se člověk mohl na problém podívat jinýma očima. :-)
 Pam-pela 


Re: vzpamatuj se 

(19.2.2013 12:28:16)
Moc hezky napsaný....a ano, vybrat si, jestli je lepší být s tátou nebo mámou...je to boj...ale tady to není o hierarchii. Rodiče jsou vždycky dva, každý s jinou úlohou.
Možná sis ještě ten rozchod úplně neprožila, neožila, píšeš myslím, že je to rok a máš partnera a čekáte mimčo, to je strašně krátká doba od rozchodu na uklidnění a smíření se ses situací....
 Pam-pela 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:25:34)
Dostali tě tam, kde tě chtěli mít...ne možná úplně vědomě, ale přesně jsi přistoupila na tu jejich hru.
Nehrála bych, jela bych si svou vlastní lajnu...

Jo, Líza má pravdu, je tam určitě žárlivost...možná víc na lásku dětí než bývalého.
Děti musí mít zkušenosti, musí si určité věci vyzkoušet, aby věděly, jaký postoj mají zaujmout.
Soustředila bych se na to, co MÁM doma...nového partnera, příchod miminka, dcerky - když tam jsou. Když jsou u tatínka, nechala bych péči na něm - a to samozřejmě i v nemoci, to přece k dětem také patří.
Chápu tu obranu ve strachu ze ztráty, ale myslím, že se obáváš zbytečně, pokud se k dětem budeš chovat jako maminka, kde najdou zázemí a bezpodmínečnou!!! lásku, vždycky pro ně budeš jediná maminka na světě, to se nahradit ničím nedá.

A souhlasím i s tím, že nová přítelkyně se zřejmě snaží manipulovat, stáhnout si k sobě i děti, protože si možná není jistá láskou partnera (odešle od jedné, klidně odejde i od druhé).
Jinak taky chápu, že pohodlnější a lepší pro tebe bylo, když se bývalý nehlásil (uchvácen zřejmě novým objevem a neměl na děti "čas ani peníze"), ale pro holčičky to dobré nebylo a je dobře, že o ně má te´d zájem.
Nejdřív neměl, teď má enormní, ono se to ustálí...v nějaké rozumné míře, myslím.
Ono vyvdat dvě děti není úplné terno, zvlášť když pak třeba přijde nové miminko.

Taky mám pocit, jestli děti necítí, že jsou u vás na druhé koleji, že se soustředíte s partnerem na nové dítě - i v normální rodině je narození dítěte zásah do života dětí, natož v téhle situaci.

Prostě já bych nechala určité věci holčičky vyzkoušet, prožít...aby měly zkušenosti, tel. nezakazovala, ale už třeba bych dohodla vypnuté tel. po určité večerní hodně...nenošení tel. na určité aktivity a tak..prostě řád. Ale jinak pro holky je určitě přínosem, když se o ně tatínek zajímá..i když takhle možná hloupě - přehnaně, neadekvátně. I když co je neadekvátní po tom všem....

Jinak děti snímají z maminky hodně moc neverbálních věcí....i těch "tajených", na to bacha.




 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:39:52)
Holky, rozhodně bych si nepřála, aby děti doma brečely nad nezájmem-párkrát se to stalo a mrzelo mě to kvůli nim, takže to určitě ne! Zároveň ale nedokážu asi strávit ta políčená očka od jeho nové přítelkyně. Jak tvrdí-vím to přes holky-ona mimino nechce, alespoň zatím, je jí 24 let a má ráda práci a děti si jen tak půjčit, navézt se do nich a zase vrátit. Mám silné tušení, že každá další "starost" kolem dětí není u nich vítána. I z dětí třeba cítím, že nutně potřebují poznat i tátův svět-každodenní běh života tam na druhé straně. Za celý rok je měl nejdéle na týden a ještě je rád vracel :o(. Vnímám to jako velký problém, že se nedokážu vyrovnat s tím, že mi je prostě bere sebevědomá holka a ony na ní letí jen proto, že má třeba vlasy až k zadku. Proto jsem sem napsala, co s tím, jestli už je to fakt na nějakou odbornou pomoc nebo co já vím. On je mi jedno, ale ona všechno rozvrátila a ještě o mě nemluví hezky a ryje, kde může. To neustávám a taky asi tuším, že to ze mě oni cítí. Proč tedy když malé dal telefon, proč se se mnou nedohodl aby měla možnost volat zdrama i členům rodiny na mé straně? Naschvál? A proč místo toho aby si je příště vzal i když musí ležet jen v posteli jim raději bude "jen" volat? Dostala za výzo od nás fialku-uvadá a naprosto ji kytka od mámy nezajímá. Díky za názory, budu nad nimi dost přemýšlet, ale nejsem jen zapšklá žárlivka, celou dobu se snažím, i když k němu nechtěly, tak jsem ho obhájila a povedlo se mi je "přesvědčit" a nakonec je měl. Byl rád. Jen některé věci vidím jako dost nespravedlivé a bohužel bez možnosti se jakkoliv bránit. Např. nalakovala jsem jim nehty než k nim jeli a co myslíte? Přijely domů s jinou barvou. Proč to někdo dělá? Já vzít tátu od rodiny, tak se snažím být zticha a vážit si matky dětí. Hlavně bych to teda já nidky neudělala, to je celý.
 Lída + 4 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:44:56)
Takže ty by sis představovala, že si nemocný děti otec převezme na víkend, takže je bude tahat sem tam??? Chápu to správně???
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:51:48)
Ne tak úplně, Lído.. Pokud nemají 40 horečky a hodinku cesty v autě zvládnou, proč by od nich měl dávat ruce pryč? Samozřejmě kdyby jim bylo jo zle, tak zas takovej blázen nejsem! Kolikrát vyšel víkend na něj a bohužel v pátek nebo sobotu přišla teplota nebo cokoliv dlašího a on musel s nimi na pohotovost, tak mi to vmetl, že za to můžu já a doufá, že příště nic takového řešit nebude muset.. Že jsem měla dojít v týdnu za dětskou, ale proč probůh, kdy teploty nebyly a teklo jim jen z nosu?? Té mladší jednou začaly hnisat oči, ale celý týden byla v pohodě a nic, buch ho, v sobotu to začalo. A další věc, pokud mají zvýšené teploty, rozhodně hned s nimi nikam nelítám-většinou mě stejně poslali zas domů, že do třech dnů se hned nepozná, zda jde o virozu, nastydnutí nebo angínu.. a mám přijít znovu. Ale to je zase z jiného soudku.
 Vendy a dve holky 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:00:53)
Kdyz je dite nemocne, tak ma byt s mamou a ne ho posilat tatovi, nemluvim o ryme, ale o zvysene teplote.Prijde mi, jako ze si rikas, at si tatinek taky vyzere nejake starosti, kdyz je uplaci a starosti zbyvaj na me.Coz je od Tebe pochopitelne, ale trochu detinske.Beres to cele jako boj o prizen, ale Tvym pristupem nevyhrajes.Chapala bych to, kdyby jsi zustala sama, ale ty mas noveho chlap a a cekas dite.Ted me napadlo, ze te to mozna ted tak se...diky hormonum v tehu, ja byla hrozna cita:-)
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:08:50)
Vendy, opravdu na jednu stranu nevidím důvod, proč by se o děti měl přestat zajímat ve chvíli, kdy je nemůže vytáhnout na Trosky... Ani nevíš jak jim chybí, aby jim udělal blbej čaj a četl o víkend pohádky na gauči. Mladší teď má jít na vytažení nosní mandle, neumím si představit, že bych starost "přehodila" na něj ať si taky užije, o tom to není, ale je pravda, když už jsem měla období, kdy snad 5x po sobě marodily když byly doma a on vždycky vyhrátl víkendy na výletování, tak už mě to teda fakt štvalo no.. to zas jo ~2~
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:12:34)
Vendy, hormony taky mají svý, to nepopírám. No jinými slovy se mám naučit mít ráda tu holku? :-© Vzpoměla jsem si na film První nebo druhá? jestli znáte.. Brečela jsem chvílema u něj.. Chápala jsem i matku i tu novou přítelkyni
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:14:59)
Mít ráda tu holku... nevím, to je velkej úkol. Možná splnitelnější cíl by byl zkusit ji nechat plavat. Odpoutat od ní svoje negativní emoce a vzít ji jen jako takovej otravnej fakt.
 A. 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:44:32)
mít ráda novou partnerku svého bývalého/otce dětí to nemusíš, prostě ji klidně neměj ráda, to bych si tedy klidně dovolila, myslela bych si o ní svý, ale dětem bych to neříkala, vůbec bych měla problém, že mě nějaká taková vychovává mé děti, to by mě dost nadzvedávalo, nemám své děti kvůli tomu, aby si jich užívala nějaká taková, takže já bych dělala pekelné problémy, ne svým dětem, ale celkově té situaci
 x 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:47:43)
Novou partnerku svého bývalého manžela nenávidím, ale před dcerou to najevo nedávám.
 x 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:50:18)
Víte, jak mi bylo, když ta pipina brala dceru do Imaxu, aquparku, do restaurací, ZOO, jen aby si ji koupila, aby si k ní malá vytvořila vztah. Neumíte si představit, kolik nocí jsem prořvala vzteky i lítostí. Nikdy jsem před dcerou neřekla, že je to zlá kráva, co ukradla tatínka a otočila si ji kolem prstu.
 A. 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:05:54)
tak to muselo být popravdě dost hrozný, cítila bych to samé, v duchu bych ji vraždila, ale musela bych to brát jako když děti dostanou ve škole blbou učitelku a musí si na ni člověk taky zvyknout, v duchu jí může nesnášet, ale před dětma to musí ustát
 CPO 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:15:49)
"v duchu jí může nesnášet, ale před dětma to musí ustát"

Ani to si nemyslím.
Jednak "v duchu" se projeví chtě nechtě i navenek. A je možné a žádoucí otevřeně říci "Nesouhlasím s tím a mrzí mě, že tatínek od nás odešel za jinou paní/že ta paní o mně mluví v situaci X ošklivě a lživě, ale je to tatínkovo a její rozhodnutí, jejich život. My teď ve chvílích, kdy budeme spolu, budeme žít svůj vlastní život, ve kterém se budeme chovat tak, aby nám bylo dobře a veselo, ale abychom přitom nikoho neuráželi a netrápili. Teď je to všechno nové, ještě jsme si na to nikdo nezvykli, všichni se učíme spolu žít. Postupně určitě najdeme nějaký lepší způsob, jak spolu vycházet."
Tím se nelže, je to reálné a současně uklidňující :-)
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:55:48)
Lído, dokud otec dětí bydlel blízko, tak jsem mu děti i nemocný klidně dávala taky - co na tom? Se čtyřicítkou ne, ale běžná viróza, tu přece můžou vyležet kdekoliv, převeze si je autem, těch deset kroků k autu dojdou, a určitě pro ně bylo fajn, že měly zase pro změnu čajíčky a paralen od něho.
 Lída + 4 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:02:35)
Lízo, copak o to, když je to autem a ne moc daleko, tak se to dá. Bohužel jsem potkala i lidi, co jsou ochotný děti takhle tahat třeba tramvají a kus pěšky. ~Rv
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:08:05)
Lído tak to ne. Jedině autem, ne moc daleko a ne při moc akutní fázi nemoci. Tahat nemocný dítě MHD je fakt blbost.
 Lupus 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:29:17)
Na druhou stranu aniž bych chtěl propagovat tahání nachcípaných dětí tramvají - tak pokud nemají svou dětskou doktorku u nosu, tak jak se k ní dostanou, než že popojedou kus MHD? A zrovna tak můžou popojet za druhým z rodičů, když na to přijde ~d~
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:30:39)
Lupusi, po pravdě, když už musím nachcípané dítě táhnout k dr MHD, dělám to z nutnosti a nerada, a takovej výlet bych jim klidně odpustila, kdyby to šlo zařídit jinak... ale ono taky asi záleží jakou MHD, jestli jde o dvě stanice nebo o druhej konec města s dvěma přestupy.
 Lída + 4 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:39:24)
Lízo, přesně tak. Ostatně kvůli běžnejm nachlazením děti k doktorce obvykle netahám, dělám to jen v případě, kdy to vypadá vážnějc. Že jim něco je a měly by zůstat doma, to snad posoudit dokážu...
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:03:04)
Jo právě když jsem jim řekla, že si nepřijede, tak mu starší holčina volala a ptala se ho proč, že k němu i chce. Den pak probrečela a já ji tu těšila, že si táta myslel, že v posteli je jí zkrátka líp. Druhá zas byla nafučená, proč si pro ni nepřijel,když ona jet mohla..

No ale to nic nemění na tom, že vidím některý věci negativně a vadí mi ONA. To se přiznávám a právě nechci, aby mou zášť k tý drzý holce odnesl můj vztah s dětma. Pak bude těžká cesta zpátky, jak se dveře zaklapnou.

Nemyslím si, že bych byla nějak dost upjatá, jen jsem o 10 let starší než ona a každý den je nutím i do těch nenáviděných povinností, které tu bohužel jsou. Možná mi vadí, že v ní právě vidí tu praštěnou kamarádku a táhne je to k ní. V tomhle to jistě žárlivost je. Já když mám chvilku "volna", sedím a jsem ráda že odpočívám čtvrt hodiny u kafe.
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:09:24)
To já si taky nemyslím, že by tehdy ta moje máma upjatá skutečně byla. Jenže - jak píšeš: my ty děti nutíme do povinností, hygiena, učení, bla bla bla... zatímco takováhle starší energická zábavná kámoška je prostě jen na zábavu.
Ale máma nemá být jen na zábavu. Máma je na víc věcí.
 Líza 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:53:03)
Fakt myslím, že to máš hodně podbarvený tím, jak se to v tobě vaří.
Na ty nehty jde koukat dvěma způsoby: jeden je ten, jak to bereš ty - ona jim barvu přelakovala na jinou, ona zničila něco ode mě a zase je přetáhla k sobě. Způsob druhý: líbilo se jim to a ona s nima společně experimentovala, máma měla výbornej nápad s lakem, jaký další barvy se dají vyzkoušet?
Pamatuju - jsem Husákovo dítě - jak jsme v jiskřičkách - to byla první druhá třída, přesně tenhle věk - strašně milovaly svoji pionýrskou vedoucí. Protože byla prdlá, měla vlasy po zadek, dělala s náma blbosti, nebyla tak upjatá jako máma... Zkus to brát, že něco takovýho je pro ně tahle holka. V mateřský roli k nim být ani nemůže, spíš jako starší kamarádka. Líp aby s ní nějak vycházely, než aby na ně byla hnusná a dávala jim bůhvíco sežrat.

Pokud jde o ty víkendy a nemoci, tam bych zvážila, proč by měl mít náhradní víkend, když si děti při nemoci nevzal (a mohl). I ty máš právo mít se zdravýma dětma volný čas, mimo pracovní dny, kdy můžete něco podniknout.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 17:28:53)
neblbni s fialkou - tak třeba ji zrovna kytky nebaví ;) je ještě malá...
hele, holky časem nejspíš zjistí, že bezpečí, přijetí, útěchu najdou spíš u mámy, která je s nimi každý den ~6~

co se týče nemoci - vůbec nemáš povinnost dávat děti otci jinak, než máte dohodnuto. nedělala bych naschvály, ale hranice bych si v tomto určila - nechceš tenhle víkend děti, protože jsou nemocný? fajn, ale další víkend máme svůj program.
 Pam-pela 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 15:09:31)
ve čtyřiadvaceti je spíš jako kámoška...a myslím, že i ona je tak bere, jako malý "kamarádky" pro zpestření, jako hru "na maminku"...ale starat se ve čtyřiadvaceti o cizí děti i při problémech a všedních dnech? Jestli to není vyloženě mateřský typ (jako jsem byla třeba já :-), já bych se o cizí starala jak o vlastní, nedělal bych moc rozdíly, neumím to ), tak ani náhodou.
Tak nevím, jestli si s čtyřiadvacítkou bývalý pomohl...možná má vlasy do pasu a je in a zábavná, ale kvůli tomu ničit dětem rodinu, achjo...jestli teda za ní odešel jako za milenkou.
Navíc na Vánoce.
Já vím, že jeto těžké, ale holkám bych to přála, aby si užili i s tátou, ono se to usadí.
Teď je to nové, zábavné, až přijdou všední dny, zas bude jinak.
Pokud neuděláš tu chybu a děti "nezavrhneš", vůbec bych se nebála, že se ti odcizí nebo budou víc milovat jinou..to ani nejde. Maminka je maminka.


 Klarisanek 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:35:37)
Jenom kopiruju cast tve vety, aby ses nad ni zamyslela : "Než se každý den vyrovnávat s tím, že nejsou jen moje".................

 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 12:41:29)
"že nejsou jen moje..." myšleno, že jsme přišli o tu rodinu, jistotu, která je tak automatická, že si ji málokdo uvědomí. Rozdíl jde znát až když už v tom člověk takhle lítá. Opět zdůrazňuju, že vím, že mají tátu a on mi rozhodně nevadí... Zakopanej pes je jinde.
 s. 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:44:55)
To, o čem píšeš, je strasně složité a pro tebe těžké. Je v tom žárlivost, vztek, ponížení.... Já to všechno znám a to z obou stran - jako nextka, ke které odešel manžel od jeho ženy a malé dcerky i jako exka, jejíž děti si táta napřed vůbec nechtěl brát, a pak, když začal, tak proto, aby jim dokazoval, jak on je úžasný a ta jejich máme děsná... atd., no prostě podobně jako ty. Co ti můžu poradit: Fakt se nad chování býv. manžela povznést. Ber to tak, že děti se u něho mají dobře, je fajn, že si je bere (co by za to daly mámy, jejichž děti si exové vůbec neberou). Když ty budeš ta vlídná, chápající a přející (třeba ani ne upřímně, ale prostě si takto nastavit své chování), tak tě nemůžou prudit, ne? Prostě to dětem přej, proboha, vždyť máš dalšího chlapa, navíc píšeš prima, víš, co je holek, co zůstaly samy a ex je jen prudí a ubližuje? Nauč se žít s postojem - já se mám dobře - oni se mají dobře. Nezáviď, třeba o tom ani nevíš, a oni závidějí tobě. Třeba bývalý ti závidí, že máš dalšího muže a čekáš s ním dítě, třeba by taky chtěl, ale ta jeho zatím ne. Třeba nemůže rozchodit, že sis tak rychle někoho našla, třeba žárlí nebo se prostě přes to nedokáže přenést. Jak tady někdo psal -kdyby děti měly prima vedoucí kroužku a oblíbily si ji, bude ti to vadit? Jasný, když je s tvým exmanželem a zasahuje to do vztahu k dětem, je to něco jiného, ale to je právě to - nenech se tím rozhodit. Śvoje děti miluješ a chceš pro ně to nejlepší, i když holt to někdy není to, co se ti zrovna líbí...Daly by se o tom psát romány. Já jako "víkendová macecha" pro holčičku manžela jsem se snažila k ní být vlídná, neprudit, neřešit, nevychovávat... Taky jsme se toho snažili hodně podnikat, co taky jiného dělat v místě, kde dítě nemá kamarády, svoje věci atd. Je to už víc jak 10 let, z holčičky je krásná mladá a milá a myslím velice dobře vychovaná slečna, a i když to její matka taky neměla lehké, a vím, kolikrát se s mužem pohádali...prostě, pro dceru to bylo dobře, že si ji bral i táta...
 Katsue 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:12:34)
"třeba o tom ani nevíš, a oni závidějí tobě. Třeba bývalý ti závidí, že máš dalšího muže a čekáš s ním dítě, třeba by taky chtěl, ale ta jeho zatím ne. Třeba nemůže rozchodit, že sis tak rychle někoho našla, třeba žárlí nebo se prostě přes to nedokáže přenést."

Jo, to je dobrej postřeh - milenka většinou nasazuje na původní manželku právě když si sama není jistá svojí pozicí a o něco bojuje,když má nějakej problém. Kdoví, jak to u nich ve skutečnosti je.
 CPO 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:47:19)
"Chápe to někdo? Co s tím?"

Jo, chápe. Prožila jsem si něco podobného. Ta situace NENÍ lehká a vyrovnat se s ní NENÍ snadné.
Co s tím? Nesoutěž nebojuj (jakkoli to je právě na tom to nejobtížnější), ani s exem, ani s nextkou, a už vůbec ne s dětmi, trpělivě pokračuj v dělání toho nejlepšího maminkovského (a nezapomínej na svého partnera a miminko, ať si nezlikviduješ nové vztahy!) a nech pracovat čas. Ale počítej s rokama, ne týdnama.
~R^~;((
 Katsue 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:55:51)
Chápu to. Taky mám v životě tendenci se odstřihávat tam, kde mi hrozí nebezpečí citového zranění, kde mám pocit nedocenění. Ten proces znám.
Ale toto je něco jiného. To jsou tvoje děti. Tady se podle mě budeš muset vzchopit, jinak napácháš víc škody než užitku.
Rodičovství není závod o lásku dětí. Prodejnost mobilama a jiýma věcma je jen povrch, který o ničem nevypovídá. Uvnitř může být obrovská nejistota dětí z toho, že ty už jsi jinde, že budeš mít raději nové dítě (ostatně sama to připouštíš), že tě ztrácí.
Podle mě to chce s nějakým odborníkem probrat důvody tvého nízkého sebevědomí stran mateřství a pokusit se vztah k dětem obnovit.

Jinak co nejvíc platí na idealizovaného tatínka? Poslat tam děti co nejčastěji. To je vlatní zkušenost. Dokud je má občas a na chvilku, může hrát prince na bílém koni. Dohodněte se na pravidelném styku - včetně nemocí samozřejmě - a uvidíš, že se brzo ukáže, jak je táta nedokonalý...

Ale neposílej je tam napořád jako horkej brambor, to si nezaslouží - to ty máš problém, ne ony.
 CPO 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:01:41)
"Jinak co nejvíc platí na idealizovaného tatínka? Poslat tam děti co nejčastěji."

Souhlas. U nás kdysi po rozvodu projevilo maličké dítě přání být se skvělým hracím tátou "napořád". OK, sice mě to stálo všechny síly, ale chtěli to, tak jsem je nechala. "Napořád" následně trvalo pouhých 14 dní, a od těch dob už to doma nezaznělo nikdy ~;), naopak (ale to už je zase jiný příběh).
 Chrysantéma 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 13:57:43)
je to těžké,věřím,ale není to napořád...

Ona i nová partnerka to nemá snadné,protože pokud nemá vlastní dítě/děti musí si na to "cizí" zvykat,což ne vždy dopadne dobře,vztah se rozpadá,zatímco otec a děti tady zůstanou.Spoustu věcí pak může taková "osoba"(pipina)pochopit až když má své vlastní dítě/děti...
 DaVinci 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:08:18)
Málo důvěřuješ svým dětem. To si myslíš, žes jim dosud dala tak málo, že by se nechaly koupit mobilem? Pak také nechápu, proč víš, co o tobě říká nextka. Vůbec bych to, na tvém místě, nechtěla slyšet, nevyptávala se, pokud by někdo začal, zastavila bych ho.
Jinak přeji hodně sil.
 Dari79 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:48:46)
Spousta z nás tvým pocitům rozumí, ale stejně tak se musím ztotožnit s tím, že je to hlavně tvůj problém.

Prostě nejsi srovnaná s koncem předchozího vztahu, to není nic neobvyklého ani divného, trvá to roky, než to přebolí a vstřebá se (taky jsem byla podváděná, on se k ní pak do měsíce nastěhoval, oženil se s ní, mají 2 děti...). Ty pocity vzteku, nenávisti, zoufalství, bolesti atd. jsou prostě normální a potřebují čas na vyléčení. Problém trochu je, že ty už máš nového muže + čekáš s ním dítě, tj. vidím trochu jako problém, že ani tvůj nový život ti nepřinesl odstup od toho starého. A pokud navíc tohle nevyrovnání se přenášíš takhle moc na děti, je podle mě na místě, aby sis o tom šla promluvit s psychologem, který ti pomůže starý vztah ukončit, abys mohla dál žít spokojeněji.

Takže praktické rady:
- odlož pesimismus a nahoď optimismus. Každá věta z tvého příspěvku se totiž dá napsat i v pozitivních slovech:

každý den jim volá - tvoje verze - aby mě naštval, prudil, naváděl je... - pozitivní verze - tatínek se o děti zajímá, vídá je jen jednou za 14 dnů, v mezidobí jim často telefonuje a zajímá se o ně (prudil by, kdyby denně volal tobě, jestli jim vaříš správné jídlo nebo jestli je na ven dost oblíkáš)

děti byly svěřeny tobě bez nějakého boje - tvoje verze - tenkrát se o ně nezajímal, spokojil se s návštěvama jednou za 14 dnů - pozitivní verze - uznával už tenkrát, že jsem pro ně důležitá a klíčová, bez problémů souhlasil s mou výlučnou péčí, nijak mě nestresoval truc požadavky na střídavku atd (víš, jak bys tu brečela, kdyby chtěl tenkrát střídavku?).

a tak dál...

Zkus si představit, jak bys chtěla, aby váš další život vypadal, kdyby mohlo být po tvém (tj. máte oba už nové partnery a nový život, ale SPOLEČNÉ děti):

- tvoje nezahojená bolest tě zřejmě navádí, aby jsi chtěla, aby nejlíp se na děti úplně vykašlal, roli otce převzal tvůj nový muž, holky s tím byly spokojené, nejlíp starého tátu už nikdy nevidět, nemuset s ním mluvit, nic s ním řešit, nejlíp k tomu ještě aby řádně a včas platil atd. - ale uvědom si, že to z tebe mluví bolest a nic jiného a že tohle není pro tvoje děti nejlepší.

Napíšu ti, co já si myslím, že je po rozchodu nejlepší:
- děti jsou v péči maminky, ale tatínek bydlí docela blízko na to, aby mohl mamince pomoct třeba je vyzvednouot ze školky, podle dohody je několikrát do týdne ze škkoly či ze školky vyzvedne, stráví s nimi odpoledne, napíše úkoly, dá jim najíst, odvede je večer domů k mamince nebo u něj přespí a druhý den je zas vezme do školy nebo do školky. Tráví s nimi pravidelně víkendy, bere je na výlety, v létě na dovolenou. Je schopný je pohlídat i "v krizi", třeba v nemoci, ale striktně to nevyžaduje (maminky jsou většinou rády, když mají nemocná mláďátka u sebe). Rodiče se sice moc nemusí, ale jsou schopni spolu probrat v klidu věci, týkající se dětí. Oba rodiče mají nové partnery, kteří se k dětem chovají s láskou (ne jako zlé macechy) a současně i s respektem k bývalému partneru. Ani rodiče ani jejich noví partneři nijak extrémně neupřednostňují nové děti. Rodiče nežárlí na nové partnery, nedělají scény, když nový přítel maminky vezme kluky s sebou na fotbal nebo nová partnerka tatínka bere holčičky s sebou na keramiku. Jednoduše řečeno - děti mají dva milující rodiče, dva klidné a vyrovnané "domovy", nebojí se někde mluvit o tom druhém z rodičů, akceptují novou tetu a nového strejdu a všichni dospělí vědí, jaká je jejich role a vzájemně se uznávají.

PRosím, neboj se milovat svoje děti, aby tě náhodou jednou nebolelo, že by mohly chtít odejít. Ony totiž jednou odejdou, ať už na vysokou, nebo ke svému příteli... Tvoje děti jsou teď ale tak maličké, zaslouží si všechnu lásku, kterou můžou dostat. Já používám často větu: srdce je zázračný orgán, zvětšuje se s množstvím lásky... Čím víc lidí máme rádi, tím víc lásky se do něj vejde. Nejde o to, že když děti milují i svého otce (ačkoli je to tvůj bývalý, který ti moc ublížil), tebe budou milovat míň. Ony mohou mít rády i jeho přítelkyni (byť je to pro tebe bestie, která ti zničila život), neznamená to, že tebe mají rády méně. Cím víc lidí, kteří JE milují, budou kolem sebe mít, tím lépe pro ně. (a znovu pozitivní myšlení, přece by jsi nechtěla, aby měly zlou macechu, která je bude ničit..., buď ráda, že nová partnerka otce je bere a že ony berou jí).

P.S. Jo, je taky možné, že to vidíš tak blbě kvůli ttěhotenským hormonům :-)

Hodně štěstí.
 CPO 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 14:54:24)
Dari, to jsi napsala senzačně ~g~~g~~g~
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 15:18:10)
Dari, děkuji za tvůj náhled na věc, spousta věcí je v něm pravdivých, s některými nemůžu souhlasit. Narovinu mi tenkrát řekl, že si děti k sobě nevezme ani na delší dobu, protože má malý byteček, protože by překážely jeho novému vztahu-není je tam kam uklidit.. Kdo má děti opravdu rád, vezme si je sebou kamkoliv a nevzdá se jich jen tak lehce. Další věc-navykládal jak mi bude pomáhat, abych si tenkrát v té době udržela zaměstnání, které jsem tak těžce po MD sehnala, nakonec jsem dopadla jak? Musela jsem platit paní na hlídání, on se k zodpovědnosti nehlásil. Výživné neposílal, neměla jsem jim přes veškeré naše dluhy z čeho dát najíst, tak jsem je tam jednoho večera prostě odvedla, že nemám na jídlo-výsledek? jsem vadná a nemocná, toto na mě hučel přes celé sídliště. A když je měl pohlídat, když mi bylo zle, že jsem nevylezla dva dny z postele? Vyčetl mi, že už bych taky mohla vstát, že si tu jen tak ležím...

A k mému vztahu-spokojená a šťastná jsem, můj ex mi vadí pouze do té míry, že se ke mě chová zpatra a jako k hadru-nepozdraví, štěká na mě pokyny, jako kdybych po těch deseti letech manželství byla prašivá. A takto se chová ke mě ale jen před NÍ. Jinak když si pro děti přijede sám, je úplně jinej člověk-i se zasmějeme. Se starým vztahem jsem se do jisté míry vyrovnala, s čím jsem se nevyrovnala je, že se to muselo stát zrovna mě, že jsem zklamala a že to potkalo moje děti. A po jejích výpadech-co vím z útržků, když se od nich vrací, je těžké někoho takového u svých dětí vůbec akceptovat. S nynějším chlapákem jsem poznala něco, co mi léta ve vztahu chybělo a opravdu miluju a vím už, co to znamená. Jediný co bych si vytkla k tomu-mám strašnej strach, abych nikde neudělala chybu a nepřišla o to.

Nesnášim jí za to jak o mě mluvívá, za to, že se dotýká mých dětí, za to, že je má možnost byť jen na dva dny ovlivnit atd atd... Když jsem zjisitla, že čekám miminko, tenkrát mi holky přišly domů s tím, že jestli vím, kdo je "parchant". Nová přítelkyně s tatínkem jim dávali lekci cizích pojmů... A pokud takový vzájemný vztah jede už od samého počátku od slečny, které teče mlíko po bradě a přehraju si její přítomnost u našich dětí, není mi z toho stále dobře.

Ale s klidným srdcem říkám, že novým životem jsem si jistá, chtěla jsem ho tak a to co, chce delší čas na vyrovnání se s některými věcmi ze života starého, musím si ho dopřát a sakra si hlídat, aby to neodneslo moje nynější štěstí.

Uf ~z~
 Tragika 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 16:30:10)
Hrnečku, psi štěkají, karavana jde dál.
Na tvém místě bych byla šťastná, že tvůj ex má přítelkyni. Kdyby ji neměl, prudil by daleko víc.
Vykašli se na tu slečnu a vůbec ji neřeš. Nemluv o ní před dětmi špatně, nesnižuj se na její úroveň. Děti si to časem v hlavě srovnají. Tvůj ex dá dětem najíst, zabaví je, platí alimenty. Víš kolik matek by to bralo všemi deseti?
Já bych naopak byla ráda, že se dcery mají u táty dobře. Sama bych navrhla, ať s ním jsou víc!!!!

A víš jak to dopadne? Myslíš si, že tvůj ex chce řešit domácí úkoly, vozit děti na kroužky, přivážet, vyzvedávat, nakupovat, prát...? Myslíš, že po tom touží jeho přítelkyně?
Jistě, koupí mobil, ale to je trochu něco jiného. Také by měl s holkama být nějaký všední den.
Něco jiného jsou víkendové výlety a pracovní den.
Když ukážeš, že jsi naopak ráda za jejich pomoc a ještě ji chceš rozšířit, budou vykolejení. Ony holky samy poznají, jak se věci mají a jak moc o ně tatínek stojí.
 Mariana +2 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(20.2.2013 0:09:08)
áš to težký, já tě chápu, ale myslím že s tebou teď i dost cloumají hormony ~6~. Chtělo by to se oprostit od nenávisti, protože ta v důsledku ničí hlavně tebe a taka tvoje děti. Pokud to nezvládneš sama, tak zajdi i za odborníkem, od toho tu jsou, to není žádná ostuda. A nejen ohledně tebe, ale i ohledně dětí. Jak s nimi o tom mluvit, jak reagovat, to nemůže být na škodu. Poradí, rozeberou a minimálně se můžeš z toho "vypovídat. Mají kvanta zkušeností, tohle slýchají často.

Z toho co píšeš si ale myslím že děti jim to jednou vrátí ~6~, jednou to prokouknou. Ono to totiž bude spíš naopak, když má někdo tendenci do někoho neustále rýt, tak s tím má nějaký problém a to ta slečna evidentně s tebou má ~z~ , třeba žárlí. I ex, nemyslím že chlapi až tak úplně dobře nesou, že jejich opuštěná (kdysi pro něj už nežádoucí) žena si našla bezva chlapa a čeká s ním mimčo. Asi ho to může třeba dost žrát, a tím pádem i nextku, nemysli že to nepozná ~z~ Kdybys mu i jí byla šumák, tak se tak nechovají.

Buď nad věcí, a raduj se z toho co máš a nenech si otravovat život těmi co za to nestojí. Zdvihni si to svoje "mateřské" seběvedomí, máma je jen jedna, akorát že děti to maj tak automatický že jim nepřijde že by to měli nějak oslavovat, a v tom to je ~:-D
Rozhodně se neodtahuj od svých holčiček, určitě tě moc potřebují, a zvlášť teď když přijde miminko. To je jen pozlátko nějaký mobily a tak.

Vím že je lehký radit i rozumově vědět, a rozdíl je v praxi udělat. Taky se teď budu muset s tím, že s mými dětmi bude trávit čas nějaká TA, milenka jejich otce. Takže moc chápu jak strašně je to proti srsti. A to nám to teprve začíná ~o~ Jejich otec se taki dřív nijak moc nezajímal, ale od doby co se odtěhoval, jako soutěžil o titul otce roku, no nechápu co tak najednou ~2~

Zkus se nad to povznést, když nebude poznat co to s tebou dělá, třeba je to přestane bavit ~d~. A raději se netýrej vyzvídáním od dětí. Oni si časem udělají obrázek samy, a nemyslím že to budou nějak moc tolerovat, teď jsou možná ještě nadšené ze náhlého zájmu otce, ale budou růst a brát rozum.
 Ananta 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 18:31:07)
Znám to, jsem z rozvedené rodiny, u táty a jeho rodiny zábava, mamka prudění, výchova, netěšila jsem se ani domů, ale nedovolila jsem si to obvykle moc dát na jevo. Základ podle mě je, domluvit se s ex na tom, že pokud bude v tomto "přetahování" pokračovat, poškodí tak akorát dcery, jestli mu ti nedojde, tak je to blb. Jednou jsem řekla tátovi, že chci bydlet u něj, že mamka cholerik a ničí mě, on mi na to řekl, že to má těžší, protože většina starostí leží na ní. Kdyby se zachoval jinak, tak si myslím, že by mu to mamka tak zkomplikovala, že by se nestačil divit. Při mém "příspěvku" že bych byla radši s tátou mě mamka chytla a poslala sbalit kufry. Já jsem ted v podobné situaci a přemýšlím, jak to zvládnu, v dnešní době je to podle mě těžší, protože se s dětma moc debatuje. Zatím si myslím, že jsem ten typ, co dceři ty kufry sbalí a pujde, pokud se nebude chovat slušně, vydírat se nenechám a děckem už vůbec ne. Dopadlo to tak, že mám v dospělosti s mamkou nadstandardní vztahy a s tátou se vidím cca jednou za půl roku a to měl o mě zájem celé dětství.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 18:52:01)
Myslíš Ananto, jako že jsi pochopila k čemu ta máma tady byla? Já taky když už je mi to hodně líto všechno, taková bezmoc, tak jsem jim asi 2x řekla, jestli si myslí, že tam se budou mít líp, a že je rozdíl užívat si tam dva dny nebo žít tam půl roku třeba.. Zkusím s ním domluvit, aby si je bral častěji-o prázdninách, volnech a tak.
 Ananta 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 19:41:09)
Mně pak časem došlo, že když jde do tuhýho, tak je tu hlavně ta máma a byly situace, kdyby se za mě porvala. Jo a taky jsem si na ni různě stěžovala, jak je hrozná, vím, že jednou mě za to seřvala a to dost hustě. U nás to bylo ale fakt hodně založené na tom, že ona by se z toho před náma fakt neskládala, byla dost tvrdačka, autorita a tohle by spíš ignorovala a jela si vůči nám svoje. Něco v tom smyslu, jednou je to děcko a hotovo... ale chce to fakt aby ten chlap nebyl blb. Já doufám, že my se s ex domluvíme, ale zvažuju, že pokud ne a nebudeme jednotní, tak se spakuju a odstěhuju se co nejdál. Podle mě totiž to dítě mnohem víc naruší tady ty popotahovačky a zjištění, že může s rodičema mávat a vydírat než to, že bude žít bez otce. Mimochodem jsem mu to po rozchodu trakhle řekla, může se vybrat a rozhodně to není o tom, že mu bráním být s dcerkou a to i když je zatím miminko.
 Minie1 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(19.2.2013 20:36:43)
Mě tak napadlo, jestli jeho přítelkyně má vlastní děti? Typuji, že je o hodně mladší a vlastní děti nemá. Proto soupeří s tebou.

Pomohlo by, aby si rychle pořídili společné dítě, pak by ses možná divila, jak rychle by se situace změnila, tvoje děti by u nich doma najednou začaly zavadzat a vadit jí a odstrkovala by je, protože by se soustředila na vlastní. Dělá to na mě dojem, že se ti oba mstí, ale hlavně ona nemá vybité mateřské pudy, jinak by jí tvoje děti spíš vadily, než že by si je snažila kupovat. Za tím exmanželovým změněným postojem - nejdřív lhostejnost, pak obrat nejspíš bude ona. To, že nemá děti.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka? 

(1.3.2013 9:30:02)
Děti nemá, je mladá a chce prý hlavně zatím pracovat. Bývalému vyhovuje, že jezdí po koncertech a užívá si s ní. To deset let neznal-zavázal se na starým baráku a to byla asi první kapka ke konci. Navíc jsme neměli nikdy takové ty hlídací babičky, takže na všechno jsme byli sami, po hospodách jsme ani nikdy chodit netoužili a zábava nám zkrátka vázla. Asi taky chyba. Znovu by do starýho nešel, nerad dělá takovou práci. Dětem měla i říct, že mimino ji do domu nesmí, že je s tím akorát práce.. Za poslední dvě návštěvy u nich si děti smutní, že je na ně nevrlá a něco jí sžírá-utrhuje se na ně. Nevím, co řeší a ani radši vědět nechci, ale jestli mě takovéto jejich chování čeká až do doby než si pořídí oni své vlastní, tak jsem na to zvědavá...
 Pawlla 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka 

(20.2.2013 5:48:35)
Nejsem v takové situaci,ale tak jak to popisuješ se bojím,že o ně opravdu můžeš přijít.Ne kvůli otci,ale kvůli sobě.Ať je to sebevíc bolestné,tak on je pořád jejich otec a měla bys to respektovat.Teď bys měla něco dělat se sebou,abys jim nevytvářela pocit viny za to,že chtějí být i s otcem.Nejsou už úplně malinké,co děláš,když nejsou doma?Najdi si něco,čím ten čas vyplníš a bude Tě to bavit.Choď ven.Není to určitě tak jednoduché,ale čím víc se tím budeš užírat,tím to bude horší.
 hrneček 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka 

(1.3.2013 9:39:45)
Pawllo, když jsou pryč, neužírám se, jsem ráda, že jsou u táty a odpočívám. Užívám si nového vztahu, chodíme na procházky do přírody, bydlíme v lesích pod skálama, je to krásnej balzám a lék na děravou duši. Všechno se zdá být v pořádku do chvíle než se vrátí. Když vidím jak jsou šťastné a třeba jí obejmou na rozloučenou, je po radosti (mojí). Je těžký na to koukat. Vypiplala jsem je od malinka a ona si přijde a pozlátkem mi je bere. S tím se musím naučit pracovat tak, aby to pak doma neodnášely mou zkroušeností a tak dál.
 Tylity 


Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka 

(1.3.2013 11:33:01)
Hrnečku, jsi normální ženská, která pro své děti udělala maximum. Děláš dobře, že se snažíš žít svůj život po svém a nenecáš si ho kazit. Jak na to zareagují tvé děti, které si "přičuchnou" - i k něčemu jinému, to je druhá věc. Ty si žij svůj život a užívej si ho. Nenech se ovlivňovat dětmi - buď na to přijdou, nebo ne.. ale ty si žij po svém, dobře děláš. Nevaž se tolik na ty děti, ale na svůj život. Dej přednost sama sobě před dětmi - i tak jsi vynikající máma.
 amajda 
  • 

Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka 

(1.3.2013 12:26:30)
Ahoj, já to mám o "trochu" jednodušší, manžel si zatim nikoho nenašel, já taky nikoho nemám. Jenže jak manipuluje s dětma, proti mě, samozřejmě, to je strašný, ubohý, ty děti za to nemůžou,že už ho prostě nemám ráda a nemohla bych s nim už žít a co vše dělal, to se nedá odpustit, zapomenout, prostě ne, už ne. Vůbec nevim, jestli to ustojim.~n~
 Rigmor 


Muj pribeh a co jsem si z toho odnesla 

(21.2.2013 10:48:07)
Ahoj. Popíšu svoji zkušenost a svoje pocity. Situace Tvých dětí mi hodně připomíná tu, ve které jsem se ocitla já, teď už dospělá. Naši se rozvedli, když mi bylo 8 a segře 4. Máma si všechno připravila a doslova s náma utekla. Jejich vztah nebyl dobrý, byla jsem svědkem hrozných situací... Ale tátu jsem měla ráda (i když někdy uhodil mámu, i když jsme spali zamčené v autě, protože byl opilý... ) Proč? Protože se jinak k nám choval fajn, hrál si s náma, vypravoval ráno do školy, školky...prostě jako normální táta...cítili jsme, že nás má rád. Já jsem nerozuměla tomu jejich vztahu, proč se dějí ty nepříjemné věci. Samozřejmě jsem videla, že pak máma není ta máma, že je smutná, naštvaná...ale nechápala jsem, proč to obrací proti mně. Díte vnímá svoje pocity, neumí se ještě natolik vcítit do druhého. Schopnost empatie je vrozená, ale musíme se i naučit, jak ji projevovat. Naštěstí se asi ty stresové scény nedely tak často, aby mě to traumatizovalo.

O rozvod požádal on, už čekal s jinou paní dítě. Ale pravidelně si pro nás jezdil každý druhý víkend, měl zájem i častěji. Občas jsme chodili na výlety, většinou jsme si prostě jen užívali vesnického dětského života a taky hodně pomáhaly při práci. Ale chodily jsme k němu rády a to hlavně proto, že tam bylo hodně dětí, sestřenic a bratranců, taky babička, tety a strejdové, a vůbec, byl to můj svět. Brala jsem to, jak to je, i jako malá jsem pochopila (bez jakéhokoli vysvětlení), proč to máma udělala. Nikdy jsem jí to nevyčítala ani jen v mysli. Ale co jsem nechápala bylo, proč bych se měla stydět za to, že se tam cítim dobře a že se tam těším? Proč mi to bylo vyčítáno? Od mámy. Obě se segrou sme měli stejné trauma, když jsme si měly o něco říct (to bylo furt: řekni si tátovi...a on zase: řekni si mámě, posílám peníze...) a taky jsme si dávaly pozor, abychom neprojevili před mámou, že se nám tam líbilo. Když jsem byla o prázdninách u druhé babičky ve stejné vesnici, nikdy jsem k otci nešla, protože jsem se bála, že tím sklamu mámu...a on mi to zas vyčítal, nechápal, proč nemůžeme příjít se alespoň podívat. Postupem času jsem se s tím vyrovnávala a už jsem si nepřipadala tak provinilá. Ale stejně, když už jsme byly starší a přestal pro nás jezdit s tím, že už můžeme přijít autobusem, jezdívala jsem čím dál míň. Nejdřív kvůli mámě, ale pak se přidal i druhý důvod. Táta mě často přivítal slovy: co nepřijedete! Vždyť jsem zrovna přijela! Zase jenom výčitka....a tím pádem začarovaný kruh.
I když se mi nepovedlo prosadit, abych u táty strávila alespoň jedny vánoce, oba rodiče postupně ´´zmoudřeli´´ a jsem s otcem v kontaktu doteď. Navštěvujeme se, voláme si, je dědou mých dětí, pomáhal mně i segře při stavbě baráku.

Proč nedokázal otec říct: přiďte, moc rád vás uvidím. A proč nedokázala máma říct: jsem ráda, že jste doma, moc jste mi chyběly, jak ste se měly? Proč nedokázali pojmenovat svoje skutečné pocity a zdělit nám je? Jak po nás mohli potom chtít, abychom je pochopili. Vždyť je nechápali ani oni sami. Nemluvě o tom, že my, dvě malé holčičky, jsme nebyly odpovědné za to, co oni cítí. Asi se to prostě nenaučili. Nenaučili se, že pocity nejsou špatné, že nám jen signalizují, že něco není v pořádku a že s tím musíme něco dělat. Ale musíme něco dělat se sebou, ne s druhými. Ty píšeš, že to řešíš tím, že si vytváříš jakýsi odstup. Pochopila bych to od rodiče již dospělého dítěte, s kterým si natolik ubližují, že odstřihnutí je jejich jediná záchrana. Ale ty máš ještě šanci, Tvoje děti jsou dvě malé holčičky. Tak brzo vzdávaš dobrý vztah se svými dětmi? Třeba by mohl pomoci nějaký odborník...vztahy s nimi za záchranu. Co by ale pomohlo, je, oprostit se od pocitu, že ty jsi zodpovědná za jejich štěstí, že Ty máš řídit, jak se mají cítit, čím mají být. Určitě to myslíš dobře, chceš pro ně jen to nejlepší, aby byly šťastné a chceš je ochránit před tím, co si myslíš, že je zlé. Ale je potřeba je i respektovat. Dítě je taky jen člověk. Já svou roli rodiče chápu tak, že jim mám ukazovat, co si myslím, že je správné, ukazovat a vyžadovat slušné chování k sobě a k ostatním, aby dokázali v tomto světě přežít, učit je samostatnosti a ostatné nechám na nich (jejich světonázor, názor na lidi a jejich vztah s nimi, náboženství, povolání, koníčky). Je to jejich život, jejich cesta. Vděk a lásku si lze získat a zasloužit, ale ne vynutit.

A jak jsem toužila po tom, aby se dokázali spolu normálně bavit. Alespoň o těch normálních běžných věcech, nejsem blázen, abych si myslela, že by se ještě někdy mohli obejmout. Navíc, když jsme se o čemkoli s mámou dostali do konfliktu, tak vytáhla tátu...jaký je, jaký není, co udělal, co neudělal, jak jsem mu podobná, jak se chovám jak on...a podobné podpásovky. Táta mámu nikdy nepomlouval, i když máma měla dojem, že ji dělá naschvály, že na ni kydá...S jeho paní jsem nikdy zrovna kamoška nebyla, ale nikdy mě ani křivým slovem neublížila. Kdybychom si víc rozuměly, asi by bylo o problém víc...

Mám už děti. Já chápu, že měla máma o nás třeba strach. Taky jsem jako menší často večer v posteli plakala, bylo mi za mámou smutno. Ale přes den mě to ani nenapadlo, věděla jsem, že se zase brzy uvidíme. I když jsem občas byla u táty svědkem nějaké hrozné scény, štvali mě jeho názory, nikdy nám neublížil a to, že se o nás zajímal beru jako důležité plus pro můj život. Každé dítě touží být milované svými rodiči. Rodiče jsou první nejdůležitější lidi v našem životě. Od toho totiž odvozuje svoji sebeúctu, mínění o sobě samém. Zajímá se o mne, má mě rád = za něco stojím. Nezajímá se o mne, nemá mě rád = nestojím za nic. A vlastní sebeúcta je důležitý štít, který nám pomáha překonávat problémy v životě. Rodiče, kteří brání styku dítěte s tím druhým (který dítěti neubližuje týráním, manipulátor) netuší, co dítěti berou. Neberou jim jen výlety, hračky a vztahy s jinými lidmi, ale berou jim důležitou část jejich já. Co takhle dětem víc věřit? Věřit v jejich schopnost rozpoznat, co je pro ně dobré, pochopit složité vztahy mezi lidmi a naučit se v nich vyznat. Pokud by to ze strany jednoho rodiče byla jen vypočítavost a manipulace, to dítě na to přijde. Nikdy nemůžeme s jistotou říct, která situace nám přinese do života jen to pozitivní nebo jen to negativní, většinou to stejně bývá neco z obojí a i negativní zkušenost může vyústit v něco pozitivního.

Psala jsi, že se otec o vaše dcery nejdřív nezajímal. Je fajn, že to napravil tak brzy...na nápravu chyb není nikdy pozdě. Jinak, máš právo požadovat, aby se domluvené dohody a pravidla dodržovali. Myslím tím vzájemné dohody, ale i pravidla doma. Samozřejmě by do těch dohod a pravidel měli mluvit i ty, kterých se to týká zejména – vaše holčičky. Chce to nastavit pravidla tak, aby to vyhovovalo všem vrámci této náročné situace (co si děti přejí, co je možné pro rodiče a jejich nové rodiny, jaké povinnosti mají děti a hlavně, aby pohopily, proč je mají). Vy a jejich otec, už oba máte svojí ´´novou´´ rodinu a kde mají místo ony dvě? A tím nemýslím postýlky a pokojíčky.

Když se tak nad tím Tvým dopisem zamyslím...promiň, že to tak napíšu...Tobě vadí, že se Tvoje děti cítí někde dobře, že jsou šťastné. Připadá Ti to v pořádku? Nesmíš zapomínat na sebe. Frustrovaná máma nebude fajn máma. Sama musíš najít odpověď na otázku, co Ti chybí. Musí to být pro Tebe ještě bolestné, je to krátká doba...chce to čas, ale i prozkoumání sama sebe.

A moje máma teď po třiceti letech řekne: jsem ráda, že se o vás táta stará. Ale nevím, jestli je to jen proto, že je teď nemocná a ona nám nemůže pomoct tak, jak jí samotný pomáhali její rodiče....nebo opravdu pochopila.
 hrneček 


Re: Muj pribeh a co jsem si z toho odnesla 

(1.3.2013 9:23:39)
Ahoj, děkuju za tyhle řádky. Skoro jsem brečela-vidím se v tom dost a určitě dokážu popsat žárlení na NI, možná závist, že to asi s nimi umí lépe než já, jejich vlastní máma... Ale je to jen můj dojem, jedním slovem-cítím se dost ohrožená JÍ. Jsem jak školačka v tomhle, myslím si, že si má udělat svoje děti na to, aby jim mluvila do života a dokázala, jak dobrou mámou tedy umí být.. Moje děti už mámu mají a od NÍ cítím, že se snaží do té role vžít a sebrat mi je. Bezelstnými věcmi a situacemi. Mám pocit, že nutně na ně nemám tolik času co dřív-rok jsem s nimi žila sama a to bylo jen z šichty k dětem, honem co k jídlu, honem učení a kolem sedmé večer jsem usínala já-ne ony. Nezbýval čas na hraní a legraci. Teď je to zase o něco lepší, co mám nový vztah, ale také to není snadné, jsem stále unavená z těhu, mám spoustu povinností a snažím se je vtahávat do děje. Někdy se daří, jindy ne. Na procházky chodíme, povídáme si, vaříme spolu, hrajeme hry, ale nemívám energii na "blbnutí"-lehtání, schovky, honění se atd atd. Cítím, že jim to hodně chybí, ale nedokážu se do toho donutit. Ta NOVÁ mladší bezstarostná asi jo... Navíc chybí penízky, abysme je vzali jen do blbýho kina aspoň jednou za čas nebo na výlet. Co si ode mě jendou odnesou? Vzpomínky jak doma všechno musely a u táty si užívaly a bylo to vlastně prima :o(.

Váš příběh ve mě ale něco zanechal, děkuji.
M

 hrneček 


Re: Muj pribeh a co jsem si z toho odnesla 

(1.3.2013 9:35:27)
Rigmor-vím, co jste myslela tím "kam patří ony, kde mají svůj domov....". Pokud se ve svém postoji nedokážu "zlomit" k takové té hodné mámě, která nedá nic na řeči a kupování a podobné věci, která si neuvědomí, že jsou to opravdu jen malé holčičky, bezelstné a že mají od miminka dáno do vínku milovat každého kdo jim je nablízku, nepoberu to jako fakt a nesmířím se s tím (však dospělá jsem já jak tu někdo už párkrát psal), bojím se, že zůstanou "viset" mezi dvěma světy a budou mít pocit, že nikam nepatří :o(. Sama jsem k tomu došla v myšlenkách, že to se stát nesmí. Tím spíš, že jsem jejich máma a nemůžu jim to udělat. Opravdu se nad věci musím povznést a naučit se některé věci nevnímat. Být jen dobrou mámou s dobrou bábovkou a kakaem k snídani, mámou která pohladí, poradí a pochopí. Nic víc, nic míň. Třeba to někdy zvládnu. Včas.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.