| Ananta | 
 |
(13.10.2012 23:01:10)
První dva roky se nevytvářejí vztahové vzory. To se týká pozdějšího věku.
|
| štěpánkaa | 
|
(13.10.2012 23:10:45)
Panebože, mandelinko, kontroluj se. Vztahové vzory se dítě učí CELÝ život. Kdykoli "přijde o rodiče", nebo se rodiče rozejdou, dítě je tím poznamenáno, stejně jako je poznamenáno absencí jednoho z rodičů nebo - a to si myslím, že nejhůř - špatnými vztahy mezi rodiči, nebo rodičů k němu. Rozchod rodičů zasáhne malé dítě, stejně jako puberťáky, dokonce i dospělé lidi. Je to hrozně individuální, některé dítě rozchodem rodičů trpí, jiné je rádo, že konečně skončí hádky, atd. Nemít jednoho rodiče je jistě těžké, ale rozhodně jeden milující rodič je lepší než dva do sebe zahledění nebo se nenávidějící a na dítě kašlající jedinci.
|
| Anni&Annika | 
|
(13.10.2012 23:12:33)
Mandeliko...a jak mu muze neco chybet, nebo ho poznamenat neco, co vubec pred tim nepozna??? Jak muze diteti chybet otec, kdyz pred tim zadny nebyl??? Diteti muze chybet ten druhy jen v tom pripade, pokud tu pred tim byl...ale pokud nebyl, nemuze ani chybet, tudiz ho to dle meho nemuze poznamenat....ale nejsem odbornik
|
| štěpánkaa |
|
(13.10.2012 23:14:37)
anni, může ho to poznamenat, stačí, když povyroste a zjistí, že v jiných rodinách jsou DVA rodiče, např. a nejen to
|
|
| Epepe | 
|
(13.10.2012 23:17:54)
A co teprve když zjistí, že někdo má pět pratet z třetího kolene a ono ne. 
|
|
| Anni&Annika |
|
(13.10.2012 23:26:38)
dle me se ptat muze, proc ne...ptaji se vsechny deti, i ty, co je tatinek opustil a deti je znaly...ale pokud dite tatinka nikdy nepozna, nemuze mu citove chybet tak, jako kdyz ho opusti nekdo, koho to dite znalo....takze dle meho je velky rozdil mezi ditetem, co otce znalo a ditetem, co otce nikdy nepoznalo....co jsem nikdy nepoznal nemuzu tak nejak postradat.
|
| Magdaléééna | 
|
(13.10.2012 23:31:09)
Ano, bude mu celý život strašlivě chybět. Ale i člověk bez matky může prožít šťastný a smysluplný (pro něj) život.
|
| Magdaléééna |
|
(13.10.2012 23:37:30)
Mandelinko,
v životě to dítě potká spousta překážek. Je opravdu smutné, když se mu to stane hned na začátku života, ale to je realita. Matka, která dá dítě k adopci a matka, která si ho k adopci vezme. To dítě je od začátku handikepované. A možná má obrovské štěstí. Jeho "první" matka mu dala šanci na hezký život a ta "druhá" ho miluje. Život není černobílý.
|
| Magdaléééna |
|
(13.10.2012 23:42:16)
mandelinko,
ale každého v životě potkají v životě mezní situace, nikdy nevíš, jaké karty si vytáhneš. Ty si myslíš, že lidé, kteří jsou vychování jen matkou a otce nepoznali, že by raději nebyli na světě, že nejsou šťastní?
|
| Magdaléééna |
|
(13.10.2012 23:48:06)
Ano, ale přeci to je o náhledu člověka.. většina lidí toho prožije v životě i dost krásného, takže kdyby si mohli vybrat "být či nebýt" (chápej "narodit se do úplné rodiny" nebo "se nenarodit"), troufám si říct, že naprostá většina by neváhala.
|
|
|
| Magdaléééna |
|
(13.10.2012 23:45:49)
Ano, znám i lidi, kteří nemají děti a poukazují třeba na sobeckost těch, kteří si je do "bolestného" světa pořizují. Nebo si vzpomínám na Jiřinu Jiráskovou, která někde uvedla, že si nepořídila děti, protože si nedovedla představit, jak by v naší "socialistické" zemi žili. Ona měla vlsstně stejný důvod jako - nechtěla je od počátku jejich života vystavovat něčemu zlému. Dodám, že ona si teď myslí, že to byla chyba.
|
| Magdaléééna |
|
(13.10.2012 23:51:42)
Mandelinko, nečetla jsem celou diskuzi..
Ty sama nepoznat otce nedokážeš být v životě (někdy) šťastná, naplněná? O tom podle mě život je. Život není o tom mít či nemít otce či matku.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(13.10.2012 23:59:33)
Můžeš to postavit i naopak: život není o tom mít či nemít dítě - a tomu, kdo dítě nikdy neměl, nemůže chybět. 
Což je srovnání jen přibližné - dítě můžeš skutečně absolutně nemít, ale otce a matku v nějaké formě mít musíš. 
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.10.2012 23:59:46)
Magdaléno, v tom máš pravdu, i život dítěte, které mělo horší startovní podmínky, může být šťastný a naplněný. Záleží na každém jednotlivci, jak se dokáže s případnými handicapy z dětství vyrovnat a poprat se se svým osudem.
|
| Kudla2 | 
|
(14.10.2012 0:01:57)
"život dítěte, které mělo horší startovní podmínky, může být šťastný a naplněný. Záleží na každém jednotlivci, jak se dokáže s případnými handicapy z dětství vyrovnat a poprat se se svým osudem."
Anett  
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(14.10.2012 0:03:40)
Jen je blbý vědomě postavit dítě do situace, kdy se bude muset poprat s handicapy své matky a s jejím neblahým osudem.
|
| kambala pláááckááá | 
|
(14.10.2012 0:08:10)
Martino, to zcela jistě blbý je, ale tak buďto mohla porodit dítě, kterýmu zdrhnul otec ještě před narozením, nebo ho neporodit, nebo dát k adopci.
netuším, proč by se mělo dítěti lhát. jeho otec je prostě zbabělec. nikdo na něj nenadával, prostě to nebyl hrdina a nazdar.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.10.2012 0:15:21)
Martino, je. Je to sobecké a bezohledné, chce se mi říct. Ale jak už jsem napsala, nedokážu spolehlivě posoudit, co bych dělala, kdyby biologické hodiny bušily dvanáctou a vhodný partner na celoživotní vztah nikde.
Měla jsem hrozné štěstí, že jsem otce svých dětí potkala v devatenácti (a držím se ho už dvacet let jako klíště), proto si netroufám kategoricky soudit.
|
| kambala pláááckááá |
|
(14.10.2012 0:17:48)
ženy, já potkala svého manžela v 17, ve 21 jsem si ho vzala a ve 23 jsem děkovala Pánu Bohu, že jsme ty děti neměli. ne každý prostě narazí na člověka, se kterým by mohl dalších 20 let žít v období, kdy chce děti, no
|
| kambala pláááckááá |
|
(14.10.2012 0:23:02)
tak to máš o rok dřív. taky jsem se rozvedla ve 23
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(14.10.2012 0:18:57)
Já taky jen teoretizuju - byla jsem vdaná od 18 až do stříbrné svatby, takže si to moc představit nedokážu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.10.2012 23:55:45)
Magdaléno, to není o tom, že by nechtěli být na světě. Žádné psychicky zdravé dítě nemůže nechtít být na světě. Ale např. můj tatínek vyrůstal bez otce, který zemřel za války, když byl tatínkovi rok. Žádného nevlastního otce jim babička nepřivedla, vyrůstal tedy opravdu jen s matkou a sourozenci, a přestože měli vlastně láskyplnou rodinu, včetně početné širší rodiny, na otce samozřejmě myslel a chyběl mu, byl by býval moc rád, kdyby ho zažil a mohl s ním vyrůstat v kompletní rodině. Handicap to prostě byl, a dokonce lze pozorovat, jak ho provázel až do dospělosti, vlastně celý život, a ovlivnil i jeho vztah k nám, jeho dětem.
|
|
| Magdaléééna |
|
(14.10.2012 0:01:07)
Anett, ale já přeci nepopírám, že otec či matka v životě chybí. Já jen polemizuji s mandelinko, nakolik je to závažný důvod nepřivést dítě na svět. Chápu mandelinku, rozumím tomu, že každý máme jiný pohled na svět. Z toho důvodu nás zřejmě příroda obdařila silným rozmnožovacím pudem Kdyby tomu tak nebylo, lidstvo by už dávno vyhynulo.
|
| Magdaléééna |
|
(14.10.2012 0:05:15)
Dříve bývaly války, hladomory.. lidé takovéto věci vůbec neřešili, my máme prostě to štěstí a luxus, že "řešíme" naše štěstí a štěstí našich dětí Narodili jsme se v krásné době (né že né) a štěstí přející zeměpisné šířce. To nemyslím, nijak zle, jen konstatuji. Ale za vše se nějak platí, řešíme zase něco jiného..
|
| Magdaléééna |
|
(14.10.2012 0:12:09)
mandelinko, ale průměrný věk byl cca 30 let, když se někdo dožil 40, byl to stařec, babičky a dědečkové byli rarita Jejich funkce v rodině je úplně jiná. Na druhou stranu dvě století zpátky (kdy už babičky fungovaly), na vesnicích byl běžný model velké rodiny. Kdo ví, jak tomu bude v budoucnu. V současné době s tak velkým číslem rozvodosti, malou porodností, vyšším věkem matek, to myslím spěje k dvěma možným:
- návrat k rodině
- singl rodičovství bude naprosto běžné
Prostě vše se mění..
|
| Magdaléééna |
|
(14.10.2012 0:28:27)
Mandelinko, ale příroda zařídila právě tak, že jedním z našich největších pudů je právě ty děti mít.. všemu navzdory, viz ty války a hladomor. Vše je perfektně zařízeno a do detailů přírodou vymyšlenou zamilovanost, rozmnožovací pudy, těhotenské hormony, laktace, fakt mě to fascinuje.. a teď se může stát takový nedoraz v životě, že ten správný partner chybí, tudíž fáze zamilovanosti se nedostaví, ale příroda jede dál.. a žena dítě chce. Já nejsem žádný přírodní fanatik, ale chápu, že přírodě je těžké odolat. Myslím, že příroda sama vůbec nečekala, kam až se s rozumem člověk dostane, co vše bude člověk jednou řešit jí navzdory.
|
| Magdaléééna |
|
(14.10.2012 0:32:15)
Já právě chápu, že jsme každý jiný. Já bych si život bez dětí nedokázala představit, asi bych to nijak nehrotila, někdo to nazve sobeckostí, já bych řekla, že jsem podlehla volání přírody.
Dobrou
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.10.2012 0:21:29)
Magdaléno, jakou dobu myslíš, kdy byl průměrný věk 30 let? Ten průměrný věk v minulosti dělala hojná úmrtnost dětí, lidé se také dožívali vysokého věku, ale nebylo jich tolik, jako dnes, byly to výjimky, samozřejmě.
|
|
|
| Monty | 
|
(14.10.2012 10:21:09)
Rozvody neexistovaly, protože neexistovaly civilní sňatky. A církevní manželství u katolíků bylo prakticky nerozveditelné.
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(14.10.2012 0:10:21)
Magdaleno, díky, právě jsem přemýšlela, jak šetrně vyplodit větu, že si ty děti děláme středobodem života jenom proto, že nemusíme řešit takové věci, jako že 6 z našich 11 dětí prostě umře....
nepřeháněla bych to. lidi žili i dřív a žít budou i po nás, bez ohledu na to, jestli mají bio otce, otce v čoudu nebo otce na víkend
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.10.2012 0:09:37)
Magdaléno, chápu. V tomhle je holt asi každý ovlivněný svými vlastní zkušenostmi.
Já za sebe upřímně nedokážu říct v teoretické rovině, co by u mě zvítězilo, zda touha po dítěti, nebo silné konzervativní založení. Ale možná, jakkoliv jsem horlivý zastánce tradiční kompletní rodiny, bych si v nouzi pořídila dítě i jako svobodná. Asi spíš ano, i když .... nevím
|
|
|
V její náručí
Hřebečský betlém řezbáře Josefa HaldyPardubice 
Uloupené uměníPlzeň-město 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Hřebečský betlém řezbáře Josefa Haldy
Uloupené umění
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)