| Gudrun | 
 |
(28.9.2012 21:58:21)
Tak zas bude úplněk, manžel má své dny. Na baráku jsou dodělávky, on se na ničem nepodílí, že to prý můj táta dělá podle svých představ a chce všechno udělat sám... Myslím, že nejsou schopni se dohodnout, manžel na mém tátovi vidí jen to nejhorší, kritizuje všechno, co udělal, je jedovatý, a táta asi raději všechno udělá sám, protože manžel se ani nenabídne. Manžel mi doma vůbec s ničím nepomůže, prý mi dělal na baráku, tak co já bych měla na práci... Dnes měl zas dojem, že jsem se s tátou proti němu spikla, protože manžel udělal scénu, když táta vysadil dveře a v noci tam byly jen skleněné, manžel ráno dělal chudáka, jak se strachy nevyspal atd. Řekla jsem mu, že to přehání a rozpoutala se debata, kdy on obvykle nechce slyšet mé argumenty, o nich říká, že na něj hážu špínu. Ale on může. Nakonec vyhrožoval, že odejde. Pak koukám, že se převlékl z pyžama a někam odešel. Co dělat s takovým chlapem? Jak se na něj tvářit? Mlčet a kývat, nebo orupět? Nebo být několikrát rozvedená a do smrti mu splácet a ještě děti zatížit dluhem:
|
| Luppa | 
|
(28.9.2012 22:08:51)
Nechat ho převléknout, uvázat mašli na krk, zamávat bílým šátečkem a poslat o dům dál... Když něco bude chtít - vybral si odchod sám...
|
| Alternativní kvočna | 
|
(29.9.2012 0:05:59)
Asi tak... nevymlouvat, nereagovat, maximálně zamávat z okna na rozloučenou...
Kufry mu nebal - ať si sbalí sám - je to jeho rozhodnutí...
Myslím, že právě čeká na to, že ho vyrazíš ty... nač mu to ulehčovat a brát si zodpovědnost za jeho odchod...
Naopak, dej mu najevo, že mu v odchodu bránit nebudeš a že budeš jeho rozhodnutí plně respektovat - zůstane na něm zodpovědnost za jeho rozhodnutí - první krok, chovat se jinak než jak jste zvyklí - oba...
|
| Katka +3 | 
|
(29.9.2012 9:36:58)
Možná prostě čeká, že se po jeho odchodu zhroutíš v zoufalství, uvědomíš si, že to bez něj nezvládneš....a až se milostivě vrátí, budeš se kát. Nejlepší je prostě zůstat v klidu - když bude chtít opravdu odejít, stejně tomu nezabráníš, ale spíš to vypadá na plané výhružky, které rě mají ztrestat za to, že ses ozvala.
Mám bohaté zkušenosti, ale nechci to tu moc detailně rozebírat.
|
|
|
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(28.9.2012 22:11:44)
No,já ti asi neporadím. Celkem dokážu pochopit, když se někdo třeba přechodně znejrůznějších většinou ekonomických důvodů nastěhuje k rodičům či tchánovcům...Ale že někdo záměrně staví dům společně s rodiči (jak jsem tak nějak vyrozumněla z tvého článku) to fakt moc nepobírám. To si fakt myslíš (nebo sis myslela), že to může klapat ??Manželovi se tak nějak nedivím,zřejmě mu dochází, že bude v tomto modelu navěky dělat bud poslušného blbce, nebo bude za nevděčného hajzla.
Já nevím, proč jsou lidi kvůli BARÁKU podstupovat takové věci... Co kdybyste měli prostě svůj byt, kde byste si byli svými pány ???
|
| Gudrun |
|
(28.9.2012 22:15:22)
Dům je 40 let starý a dělali jsme rekonstrukci. Rodiče bydlí dole, my nahoře, dům je psaný na mě, což mu asi taky vadí.
Myslím, že problémy by byly i kdybychom byli sami. On musí mít vždycky nějakou záminku mě deptat. Kdyby nic jiného, chyby se vidí na mém synovi z min. manželství.
|
| Pišťucha | 
|
(28.9.2012 22:18:39)
Tak ať jde... Nebo v čem je problém?
Když jste špatná vy, Vaše děti, Vaši rodiče, Váš dům, celý život, tak proč ho držet?
|
| Gudrun |
|
(28.9.2012 22:23:27)
On vyhrožuje často, ale ještě to neudělal, asi proto, že nemá kam jít. Teď někam vypadl, myslím že se ožrat do hospody, docela trnu, co bude následovat. Navíc si jistě každému postěžuje. Špiní mě i u kolegů v práci, musí to být asi silné, protože mu prý radí, ať se rozvede. Někdy myslím, že asi není v pořádku. Kdybych já ho pomlouvala, to by byla scéna, ale on údajně musí, aby se někde vypovídal, já se nemám z čeho vypovídat, on mi nic neprovádí, a když mi řekne něco hnusného, tak jsem ho prý dohnala.
|
| Pišťucha |
|
(28.9.2012 22:26:33)
Uf jestli jsi ve svém, sbal mu kufry ať si je po cestě z hospody vyzvedne...
Chápu, že je to těžké, ale co s takovým chlapem? VždyŤ se bdueš akorát trápit! a nejen ty i Tvoje rodina,děti, rodiče...
|
| Anni&Annika | 
|
(28.9.2012 22:40:21)
Pokud by mi nekdo stale vyhrozoval rozchodem, vysvetlila bych mu, ze dvere nejsou zamcene a jestli ho mam sbalit ja nebo se sbali sam, ze muze odejit ihned.....
nevim, vas vztah by me nenaplnoval. Tenhle chlap vypada na to, ze stale hleda nejake zaminky aby mohl byt nespokojeny. Ja nevim, nema nekoho??? Neceka na to, az ho konecne sbalis a posles pryc, neb to nedokaze sam???? Nakonec, kdybys to udelala, bude ten chudak on, ty ta furie, co ho vystvala a to by mozna ospravedlnilo jeho svedomi.
|
|
|
|
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(28.9.2012 22:23:39)
Já to nemyslela zle...jen že někdy chlapi tohle "velení" ze strany pantátů blbě vydýchávají. I když s třeba na začátku zdá ,že to bude pohoda. No a pantátové zase předpokládají (protože jsou hlavní sponzor), že zkrátka bude respekt a vděčnost.
Prostě tohle není dobrý model.....
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
|
(28.9.2012 23:57:23)
Souhlasim. Navic ono bydlet u lidi, kteri ti nemusi sedet a muzes mit na ne alergii i kdyz ti nic neprovedli. Nemit kam jit atd, Neni nic moc na sebevedomi. Ale to jak se chova k tobe neni omluva. Ja bych ho asi nechala jit a jeste ho popostrcila, ale vim, ze je to tezke. Ex, kdyz si nasel novou a nemel kam jit, tak se ke me zacal chovat podobne.
|
|
|
| Insula | 
|
(29.9.2012 8:12:35)
Přesně to jsem měla doma. Je to tyran a bude se to stupňovat. Nech ho odejít, dokud je čas.
|
|
| Pam-pela | 
|
(29.9.2012 10:30:18)
No a představ si to obráceně, kdyby TY ses nastěhovala k manželovi, který bydlí s rodiči a tatínek a maminka by byli stále připraveni mu pomoci, podpořit ho - necítila by ses jako páté kolo u vozu?
Pro partnery by měl být vždycky nejdůležitější druhý partner - dítě je také důležité, samozřejmě, ale nejdůležitější by měl být partner a měl by to cítit, měli by to cítit navzájem, pak se na sebe mohou spolehnout, jsou přáteli, pomáhají si. Ve valné většině si pomáhají, někteří lidé samozřejmě nejsou pro život úplně vhodní, ale moc jich není - těch úplně nevhodných a strašných, jen jsou někdy k takovému jednání dohnáni okolnostmi - a pak se šprajcnou a dělají třeba i naschvály. Vždycky jde o to zvážit, zda to přešlo přes hranici nebo zda je cesta zpět.
Ale já mám dojem, že ty si s rodiči a dítětem úplně vystačíš (a to je pro partnera celkem blbé zjištění, zvláš´t pro chlapa), a manžel by se měl smekat podle toho, jak mu to nastavíte a tohle já (ač hodně ústupný, nekonfliktní a celkem hodný člověk) bych taky dělat nechtěla.
A s tchánovci bych neuměla a v žádném případě nechtěla žít, to bych byla raději s manželem a dětmi v garsonce, za ten klid a SAMOSTATNOST by mi to stálo.
|
|
| Gertruda | 
|
(29.9.2012 20:36:30)
Nu, já žiji v podobné situaci, jako Tvůj manžel. S rodiči svého muže, v jejich domě. Být Tebou, snažím se setsakra brát vážně argumenty a pocity Tvého manžela, že se tam necítí respektován a že upřednostňuješ názor svého otce. Protože jinak se v tom nedá žít.
|
|
|
|
| CisloPi | 
|
(28.9.2012 22:22:15)
No znáš to, dva kohouti na jednom dvorku. To nedělá dobrotu nikdy.
|
|
| Jaana2 | 
|
(28.9.2012 22:43:55)
Mariko NĚKOLIKRÁT jsme Ti tu psaly, že se máš poradit s advokátem, jak by to bylo u vás v případě rozvodu s nějakým vyplácením, třeba by to nebylo tak horké, jak to vidííš Ty. Jemu bych řekla, ať si klidně jde, že se mi nesmírně uleví. A ukázala bych mu, že se nebojím, to by bylo totiž to nejlepší, co bys mohla udělat.
|
|
| Grainne | 
|
(28.9.2012 22:49:12)
V první řadě bych nevedla nikam nevedoucí debaty a odeslala ho za odborníky.
Dělat vrbu - prosím, ale dělat vrbu proto, aby z tebe dělal blbce je už dost přes čáru.
Pokud ho neumíš zpacifikovat, ber tyhle diskuse jako něco, co neumíš a co je nebezpečné. Já taky ani nesáhnu na motorovou pilu. Na to jsou odborníci, tak ho tam pošli, ať si kňučí tam.
Jo a........ chlap doma nekňučí.
|
| kambala pláááckááá | 
|
(29.9.2012 9:08:18)
Grannie, no nevim, trošku přežitek. Jako že žena doma kňučet může a muž ne? Já bych ho nechala kňučet, když potřebuje, ale očekávám reciprocitu....
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 10:08:57)
Placatko, kňučení povoleno obecně, ale aby mi chlap doma kňučel, jak trpí, protože já jsem nemožná?
Tyhle věci je třeba naopak řešit věcně. Pokud kňučí, manipuluje.
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 10:14:11)
Tedy, přesně - reaguju i na to, že se chudák strachy nevyspal, protože byly vysazené dveře. Kdyby se nevyspal zimou, asi bych hluboce soucítila..........i když, normální chlap by vstal a ty dveře tam prostě vrazil zpátky bez nějakých velkých debat.
On si ty křivdičky pěstuje jak kedlubny.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(29.9.2012 10:17:59)
Grainne, a co tak asi může udělat, v cizím baráku kde mu nic nepatří, s tchánama za zády . jedině jak tu někdo navrhoval, odstěhovat se do samostanýho bytu 100 km daleko
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.9.2012 10:20:24)
Nebo co byste poradily ženský v tématu, "Bydlím u tchýně, musím dělat všechno podle ní a manžel mi ještě vyčítá když se ozvu"?
|
| Líza | 
|
(29.9.2012 10:36:17)
Evelyn, tak si ty diskuse najdi. To není otázka toho "bydlím u tchánovců a terorizujou mě", na druhou stranu, třeba by to Mariiky manžel takhle i podal, pokud jde o něj.
Nicméně jsou to dva roky opakujících se stále stejných, jen gradujících výlevů na totéž téma ve zkracujících se intervalech, což je asi maličko kontraproduktivní.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 10:39:19)
A tímtéž tématem fakt nemyslím, že se manžel uráží kvůli tchánovi, ale že manžel chová arogantně, nekomunikuje buď vůbec nebo zakladatelku ponižuje, odmítá s ní spát a pokud ona něco začne, vyčte jí to, chová se hnusně k synovi z prvního manželství... několik let neutuchajícího dusna, které - pravda, jen z jedné strany - je podávané tak, jako že manžel se několik let po svatbě změnil, žijí v podstatě vedle sebe a manželka má staženej zadek, kdykoli on má přijít z práce.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 10:29:13)
Evelyn, chudáček malej..............jakou snahu on vyvinul, aby rodinu slušně zabezpečil v otázce bydlení?
Co by asi tak dělal v tom bytě?
Chodil na kuželky a prudil, jak má nemožnou manželku, to přesně by dělal. Zatím tedy "nemá kam jít".
Spíš se mu to takhle perfektně hodí, má důvod nic nedělat, prudit a vyhrožovat. Nebo by ho snad tchán zbil, zastřelil, či co?
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 10:34:24)
Jak to víš? Ty tu rodinu znáš?
Vždy´t sakryš kolikrát tu už bylo téma od žen, že bydlí v domě u tchánovců a že to už dál nevydrží, protože tchánovci nedovolí, ona nesmí, ale naopak musí to a to, a´t udělá, co udělá, nic není dobré....ono to chce trochu nadhled a nejen odsuzovat jednu stranu.
Vždycky je to věc dohody, ale měla by to být dohoda mezi partnery, jejich je vztah - NIKDO jiný by jim do toho neměl mluvit, protože pak je průser.
Jen oni dva by si měli určité věci rozhodnout, ale pokud má jeden zázemí v rodičích a má je hnedka za prdelkou, je problém. Já to zažila - a nedá se proti tomu bojovat, ani to řešit rozumně, pokud si partner neuvědomí, že ve partnerském vztahu jsou jen oni dva a nikdo by se do toho enměl míchat - ani do bydlení, ani do jiného soužití.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Andrar | •
|
(28.9.2012 23:18:49)
Me vyhrozoval muz odchodem jen jednou. Hodne se podivil, kdyz zjistil, ze souhlasim, at jde, ze ja ho adrzovat nebudu. Od te doby uz to nezkusil a i sve chovani zmenil.
|
|
| Míša | •
|
(29.9.2012 6:16:38)
Tohle není tvůj první příspěvek, kdy píšeš, že se manžel chová jak idiot. Pokud je dům tvůj, nemusíš mu dát ani korunu. A pokud by měl pocit, že si zaslouží odstupné, protože na něm makal, tak nezaslouží, protože si to u tebe odbydlel. Vím to naprosto přesně, protože jsem byla ve stejné situaci ale opačně. Vrazila jsem do exova baráku prachy, já a celá moje rodina hafo práce, a máme smůlu, ani prd. Jistě, nejdříve měli advokáti plnou pusu keců, jak mě musí vyplatit, a když došlo na lámání chleba, tak z toho nebylo nic. A soudit se, když se nejdná o 30 000 000 nemá cenu, protože by se to jinak vše prosoudilo.
Vyhrožuje odchodem? Tak ať jde. Nebal mu kufry, pouze mu řekni, že když je tak nespokojenej, dveře jsou támhle. A že budeš zase rozvedená? Na to se už nehraje. Život je příliš krátký na to, trávit ho s podobnejma píp píp píp.....
|
| Míša | •
|
(29.9.2012 6:18:11)
Ty máš tu lepší pozici, ty máš kde být. Ty držíš víc akcií od svého života v ruce. A těch pár hezkých chvil, co c s ním možná zažíváš nevyváží ty hnusy, co ti dělá.
|
| TS Garp | 
|
(29.9.2012 7:38:04)
Dovolím si taky přispět:
Nikdo nežijeme ve vzduchoprázdnu naše jednání reaguje na okolí. Jestliže žijí dva lidé spolu vzájemně se ovlivňují. Všichni si neseme své vzorce chování které se nemění a které nám přináší stále stejné problémy.
Barák s prodejte a kupte si dva menší tak 100km od sebe. Ale před sebou nikam neutečete.
|
| Míša | •
|
(29.9.2012 9:16:00)
Barák nemůžeme společně prodat, protože je jen toho jednoho. Já na něm v dobré víře makala, investovala, ale ze zákona nemám nárok. Pokud se majitel nezachová jako člověk slušný, a nevyplatí mi zpět mé peníze, podle zákona nemá povinnost. Aktuálně to řeším, a bohužel, zrovna můj ex se chová pouze podle zákona.
|
|
|
|
|
| zerat | 
|
(29.9.2012 8:30:06)
Podle mě bys měla přestříhnout pupeční šňůru k tátovi a začít si více vážit manžela - nechat na něm zodpovědnost za stavbu atd. Možná to mám zkreslené z vlastního domova, ale dokud se máma nepostavila za tátu, tak to u nás vypadalo dost podobně.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.9.2012 8:40:01)
Představ si jak by se Ti žilo, kdyby u vás všechno řídila tchýně. Já se mu nedivím.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 8:50:16)
No, ono to není zas tak jednoduché. Když si vyjedu diskuse, které Mariika zakládá, tak je to čím dál častější, stále na totéž téma, vyhrocené je to už několik let.
Jen nevím, Mariiko, co vlastně ti ty diskuse přinesou - to že se svěříš, že upustíš páru? U vás doma je to pořád stejné, možná i čím dál horší, ale ty nic neřešíš. Takže, asi se dají udělat dvě věci - jedna věc, vzít to tak, že takhle to je a takhle to bude a takhle v tom dobrovolně zůstanu nafurt, nebo že takhle to nemůžu vydržet a něco se musí změnit.
|
|
|
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(29.9.2012 9:27:28)
Jak se vyjíždí diskuze, které zakládá jen jedna osoba?
Příliš málo informací, abych ti radila jako většina ostatních, že máš vyhodit svého chlapa....... Z jednoho příspěvku mi chování chlapa nepřijde nikterat tragické a nechala bych ho odpočinout si v hospodě či kam šel - ráno moudřejší večera...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.9.2012 9:35:43)
Ostatní diskuse si napamatuju, jen si představuju, že bydlím u tchýně, která všechno řídí, manžel je při ní proti mně, a ode mě se čeká že budu jen makat jak tchýně poručí. To se dlouho nedá vydržet, ne? I kdybych racionálně věděla, že jsou v právu, protože je to jejich. Minimálně bych dělala manželovi scény se zástupnými problémy, pokud bych rovnou neodešla.
|
|
|
| x x |
|
(29.9.2012 10:20:51)
Zastanu se trochu manžela, sice jsem tu situaci plně nepochopila, ale co je to za debilní nápad stavět barák s rodiči? To si jako vážně myslíš, že TENTO model může klapat? Víš co, ono je nejlepší si všechno "posrat" po svém, to je svatá pravda. Pokud by k tomu nebyly zvlášť závažné důvody, NIKDY bych nebydlela s rodiči, to nemůže dělat dobrotu. To raději v garsonce, než s rodiči, opravdu.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 10:32:50)
Už jsem tu psala, že barák stojí 40 let a nestavěl se s rodiči, postavil ho táta a teď se dělala rekonstrukce.
Manžel se do ničeho nehrne, přesněji řečeno nedělá nic a dělá sám táta. Ihned tátovi všechno zkritizuje. Jednou nebylo po manželově, nedohodli se na postupu, tak od toho dal manžel uraženě ručičky pryč, nedělá ani v domácnosti nic, tím myslím třeba vynesení koše. Neměl na to, aby si postavil svůj barák, ja jsem tu se synem bydlela v prvním patře už přes 13 let (+ k tomu já od narození), měla jsem to zařízené ze svého. On bydlel do 43 let s matinkou, nic nerenovoval, pohodlně tvrdil, že by se tam bydlet nedalo, tak nic nedělal, mně vyčítá, že nemám svůj barák nebů svůj byt. Pořád uráží moje rodiče a zárověň říká, jak je má rád.
Upřímně řečeno kvůli němu nejsem ochotna prodat barák, to bych musela koupit tři byty - rodičům, mně s dětmi a jemu a jemu hodně daleko.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 10:36:14)
Pokud je tak hrozný, je to asi otázka špatného výběru , někteří chlapi nejsou na práce okolo domu, jsou to panelákové typy, taky máme v příbuzenstvu jednoho, prostě udělá si své a chce klid.
|
|
| x x |
|
(29.9.2012 11:00:03)
Hm, tak to je hodně špatné. Už sám fakt, že bydlel do 43 let s maminkou poukazuje na to, že od takového chlapa raději ruce pryč. Tak ho pošli někam a zůstaň s rodiči, když barák není chlapa. Jestli odpovídám mimo, tak se omlouvám, neměla jsem čas číst celou diskusi...
|
|
|
| Insula |
|
(29.9.2012 10:33:52)
Když ono je to někdy těžký. My jsme třeba bydleli v domě s mým otcem a předělali si zde svoje bydlení. V té době můj tchán stavěl dům švagrovi (bydleli u tchýně). Neměli jsme pozemek ani peníze, kde bychom mohli sami začít stavět. Navíc můj ex na to nikdy nebyl a ani to v té době nenavrhl. Přesto později tvrdil, že tady nikdy bydlet nechtěl (nastěhoval se přitom prakticky okamžitě a nikdy neřekl, že tady bydlet nechce, to přišlo až časem). U nás jen pozemek byl tehdy skoro milion. Ani nikdy neřekl, že půjdeme bydlet do bytovky (šla bych, kdyby chtěl). A nakonec jsem byla já ta špatná. Otec se nám do našeho života nemíchal. Dokonce ani když se ke mě manžel špatně choval.
Místo toho, aby byl rád, že nejsem zadluženi, tak jsem to měla pořád na talíři, že já mám dům a on nic. Přitom když zemřela jeho babička, tak jeho otec řekl, že ten dům bude jeho a chtěl mu ho dát. Nejdřív byl nadšený, měl velké plány (byl to starý dům) a nakonec řekl, že ho nechce. Zjistil totiž, že by tam byla spousta práce. Ve finále jsem šťastná, že jsem s ním žádnou společnou nemovitost a samozřejmě i hypotéku neměla. Nevěřím, že by to dopadlo jinak. Jen bych dnes měla velké velké problémy.
|
| TS Garp |
|
(29.9.2012 10:39:50)
Stále víc mi to připomíná Metrix
|
| Insula |
|
(29.9.2012 10:56:45)
Mě zlý sen.
|
|
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 10:43:29)
Přesně, já slyším, že dům je můj, on že by se mohl stát bezdomovcem, ale dělá všechno proto, aby se jím stal. Mí rodiče k nám nahoru nechodí, protože vědí, že mu vadí, nemíchají se do života, ale pořád slyším, že si chodím stěžovat, přitom on je ten, kdo mě na veřejnosti jen špiní a každému známému vykládá, jak tu trpí.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 10:56:10)
Přesně tak jsem to měla já. Jako přes kopírák. A nakonec (potom co si našel ženskou a odešel) jsem dostala mail o tom, že měl Hitler pravdu a že jsem na něj používala nacistické metody, jak jsem ho týrala, jak trpěl, jak jsme proti němu strojili úklady... atd. Vůbec jsem netušila, o čem ten člověk píše. On 12 let nezřízeně pil a já mu nosila hovězí vývar do postele, aby mu nebylo špatně. (blbá) A když pít přestal, tak jsem věřila, že se vše obrátí k lepšímu. Neobrátilo. Nadávek jsem schytala nepočítaně a nakonec i nějakou tu ránu.
Na děti řval, nevšímal si jich, nikdy je nikam nevzal.... No, je to naštěstí za mnou. Za to teď je naprosto dokonalý manžel a otec. Člověk jen zírá. K nevlastním dětem se chová vzorně. Chce se mi z toho člověka často zvracet.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:01:55)
Připomíná mi to mého manžela. V pondělí se v práci neskutečně zřídil (nebyla to vyjímka). Včera mě obviňoval, že má zdravotní problémy ze mě a z toho, jaká tu zakouší duševní traumata. Když jsem mu řekla, že ty potíže má spíš z chlastu, řekl mi, že do toho mi nic není.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:04:20)
Na tvém místě bych se ho zbavila. Bude totiž jen hůř. Já lituju toho, že jsem to neudělala. Jak dlouho s ním jsi???
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:07:55)
Šest let. Nikdo tady asi nevěří, že před svatbou takový nebyl, vypadám tu jako debil, který ho deptá spolu se svými rodiči.
Myslím, že on si libuje v těch náladách sebelítosti, obviňuje ostatní, opakuje se to hlavně při úplňku, myslím, že asi bude nějak chorý. Obvní mě a uteče, zamkne se přede mnou, když mu chci sdělit své argumenty. Neječím, ale nazývá mě hysterkou. V práci vykládá kdoví co a netají se tím, že mu kolegové radí, tak ať konečně už jdeme od sebe.
|
| Monty | 
|
(29.9.2012 11:09:29)
Mariiko,
však ono ti to tady říká dost lidí vč. mne už delší dobu.
To, co popisuješ fakt není moc k životu.
|
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:12:11)
Ten můj byl před svatbou taky skvělý kluk. Veselý, upřímný (mimochodem teď je král lhářů a to neříkám jen já), hodný, nezkazil legraci... Skoro ani nemůžu věřit, co se z něj nakonec stalo. Nevěří tomu ani jeho vlastní rodiče.
|
|
|
|
| x x |
|
(29.9.2012 11:07:17)
Myslím, že takový typ chlapů není schopen partnerského soužití s nikým, pokud ze sebe dělá největšího chudáka na světě a pořád se lituje, tak to je fakt k ničemu.
|
|
| Alternativní kvočna |
|
(29.9.2012 11:24:15)
Marii, pro svého muže máš obrovskou cenu. Takovou, že to ani sám nepobere - tak proto se tě snaží aspoň srážet na svoji úroveň...
Zkrátka našel poklad a neví, co si s ním počít, nikdy nic takového neměl, tak neví, jak s tím naložit. Ber to tak, že vyhrál ve Sportce, ale neumí s penězi nakládat, nezná jejich hodnotu, tak se mu brzy rozkutálí.
Co potřebuje od tebe - dostat důvěru a zodpovědnost za svá rozhodnutí. Takže mu plně věř, že se dokáže o sebe postarat - neměj o něj strach. Nech ho tak, jak je... Nepodporuj ho, neubližuj mu tím, že mu budeš nějak pomáhat. Pomoc od tebe nepotřetřebuje - potřebuje víru v to, že to zvládne sám.
Pokud se rozhodne odejít, tak ho v tom zkrátka podpoř. Ale už mu nepomáhej - nebal mu věci, nehledej mu jiné bydlení, nenabízej jiné možnosti...
Je to těžké - moc dobře to vím, prošla jsem něčím podobným... Já bych to třeba bez podpory terapeuta a AD nedala... Nicméně i pro mě už je cesty z toho začarovaného kruhu ven.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:38:57)
S tím srážením na svou úroveň mi to řekla i psycholožka,asi nejlepší, co z ní vypadlo... mimo jiné návštěva u ní byla pro mě dosti trapná, vyšlo z toho, že v podstatě nemáme žádné problémy, pokud mě nebije, nesyslí si peníze, nekurví se a prý mám být ráda, že se z něj v jeho povolání nestal ještě ožrala.
|
|
|
|
| Monty |
|
(29.9.2012 11:05:44)
Insulo,
ale to je bohužel dost častý jev. S někým to prostě nejde a s jiným pak najednou jo. Lidi jsou zkrátka vzájemně víc nebo míň kompatibilní a nemusí používat ideální strategii párové komunikace. Exmanžel např. nikdy nic neudělal a s další přítelkyní byl schopen třeba i naštípat dříví, k čemuž bych ho já nikdy nepřiměla - protože jsem na něj neřvala, netrucovala, nedělala scény... a on na nic jiného reagovat neuměl. Víš, co je zajímavé? Že většina chlapů co znám vyžadujou od partnerky chování, na jaký jsou zvyklý od maminky. Tchýně byla a je generál, takže on na rozkazy reaguje, protože chce mít klid, ale na prosby ne. Expřítel zase pět let odmítal vyhodit hnusný, sešlapaný boty s tím, že je má rád. Nová přítelkyně je prostě vzala a vyhodila a bylo vymalováno.
Navíc je tu ještě ten fakt, že nové koště vždycky dobře mete.
|
| x x |
|
(29.9.2012 11:08:43)
Vzala boty a vyhodila, to je dobrý
Ale zase nemusí platit 100%, že chlapi vyhledávají typy podobné mamince, já jsem diametrálně odlišná od tchýně a zatím nám to klape. 
|
| Monty |
|
(29.9.2012 11:11:22)
Žubko,
ale on to normálně akceptoval a ještě se radoval, jak je dotyčná správně radikální a jak to s ním umí.
Já pět let říkala, ať se těch odpornejch bot zbaví, že to je pro ostudu, a on pět let opakoval, že je má rád, že jsou památeční a že se jich nikdy, nikdy nevzdá.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:13:43)
To znám.
|
|
|
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:09:44)
Monty, taky jsem si všimla. Mimochodem tchýně taky držela nad klukama bič, takže on byl zvyklý na tvrdou ruku. Já to neuměla. Často mi říkala, že ho mám "držet u huby". Měla pravdu. Ale když to člověk v sobě nemá, tak se to prostě asi nejde naučit. Já chtěla parťáka a po dobrém domluvu o všem, komunikaci, dohodu.
|
| Monty |
|
(29.9.2012 11:12:51)
Insulo,
to jsme dvě, co to chtěly. A se stejně mizernými výsledky.
Řekla bych, že ty s bičem to mají o něco snazší.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:14:18)
Tak si spolu půjdeme koupit ten bič ne??
|
| Monty |
|
(29.9.2012 11:15:22)
Insulo,
já už na to kašlu, mne by to stejně nebavilo, dělat někomu drába.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 11:23:57)
Já se obávám, že ani mě ne. Taky tomu nechávám volný průběh. Určitě je spousta věcí, které jsem neudělala správně a dnes bych se asi rozhodla jinak, ale je to minulost a změnit to už nejde, tak proč se tím trápit ne??
|
|
|
|
|
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:10:11)
Jeho matinka byla asi ušláplá a léta bere Lexaurin, je mi už jasné proč, když na ni manžel asi vyjel, jistě schlípla a zalezla. Teď už je skoro 30 let vdova a nikdy jsem od ní neslyšela, že by jí to nějak bylo líto.
|
|
|
|
|
|
|
| aky | 
|
(29.9.2012 10:54:38)
Poprosila by som ho, aby mi neslubovat ( nevyhrazal sa tym), co nie je schopny splnit. Cize ked mi slubi, ze odide, ocakavam, ze vypadne a nemusi mi omielat 5 rokov 3x tyzdenne, ze sa na to chysta.
|
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 11:25:49)
Ještě jsem si vzpomněla na jeden fakt, co mi připadá jako "cesta do pekel" a co se zrovna taky stalo u nás v rodině. Můj očím daroval dům mému bratrovi (trochu dost ošidil sestru, ale to tu neřeším), daroval ho JEMU, ale už ne jeho manželce. Takže moje švagrová bydlí v domě, který sice nyní může užívat, ale který jí nepatří. Budoucnost nejistá, kdyby se rozvedli, žejo? Chápu to, samozřejmě jako z hlediska technického, ale z hlediska psychologického mezi oba manžele otčím vrazil obrovský klín.
Švagrová dům nesnáší (a to tam bydlí dva měsíce), je jí tam zima, nechce se starat o zahradu, chce do paneláku, scénky jsou na denním pořádku, šťatsni tak fakt nejsou.
Osobně bych taky nechtěla bydlet v domě mého manžela, který by mi ani kousíčkem nepatřil - a jako že bych ho zvelebovala (viděno mým očima "pro ně")? Nevím, kolikrát jsem psala, že hodná jsem až na půdu, udělám první poslední - ale tohle? Tohle by asi ani na mě nebylo.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:34:24)
Koles sebe vidím jen případy, kdy rodiče dali napsat dům na své dítě a ne na jeho partnera. Rodičům to tak radil i právník, jsem ráda, že ho poslechli, protože jinak by mě asi manžel už vyhazoval.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 12:25:54)
Já neřeším, že to je nebo není dobré technicky a právně, chápu, co k tomu rodiče vede, jen jsem řekla, že do partnerského vztahu to nevnese vůbec nic dobrého, ani nemůže. Protože jeden má pocit, že dává do cizího, a že kdykoliv se partnerovi zlíbí, může odtáhnout s holým zadkem a bude bez střechy nad hlavou. Zkus na to mrknout obráceně. Vždycky je dobré podívat se na problém z obou stran a zkusit se vžít do kůže druhého.
U nás v rodině máme dva takové případy - jeden jsem popsala (a myslím, že to nemůže dopadnu dobře), druhý byl podobný, i když tam se jednalo o pozemek, na kterém stál dům, novostavba. Pozemek byl manželčin, na dům si vzali hypotéku oba, takže taky podivná situace v případě rozvodu, nakonec se dohodli a jsou stále spolu.
Ideálně by si bydlení měli vybudovat manželé společně, ono je to celkově sblíží, když dělají spolu a ne proti sobě....hodně věcí by měli dělat spolu. A měli by se hlavně dohodnout, aby věděli, co a jak si kdo představuje, chce, jaký má ten druhý nějaký životní cíl.
Já jsem byla taky chvíli v rodině vyvrhel a můžu říct, že subjektivně jsem to velmi špatně nesla, měla jsem pocit velikého příkoří a nespravedlnosti a zoufalství, kdežto zvenku viděno očima těch druhým jsem byla asi strašná. U nás všechno ukázal až čas, ale tenkrát v tom okamžiku jsem taky nevěděla kudy kam. A člověk pak dělá i věci, které by jinak nedělal.
Soužití celkově není jednoduché, ale partneři, pokud spolu chtějí být a vycházet, opravdu mají držet při sobě, to je základ šťastného vztahu.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 12:32:39)
Pam-pelo, taky se dá říct, že ten, na koho to nebylo napsané, pokud sám nepřemýšlí o tom, že by mohl být kopnut do zadku, to nebude řešit - protože dokud jsou manželé, bydlí tam automaticky, potom to zdědí společné děti, tak o co jde?
Takže já bych taky mohla říct, že klín to vráží jen tam, kde je už na ten klín dobře nachystáno.
Protože v reálu tohle je zcela normální a běžná záležitost, že se rodinnej majetek přepisuje na dítě a ne na dítě i jeho partnera zároveň. Když budu rodič a budu chtít něco dát svým dětem, ani mě nehne dávat to zároveň i jejich partnerům - ti můžou vzít kramle, a nevím, proč s mým majetkem, kterej já celej život dávám dohromady pro to svoje dítě, potažmo jeho děti.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 12:45:30)
Já říkám, že technicky to chápu, Lízo, ale jako partner bych měla s tímhle problém.
Já bych tedy do toho ani nešla, ráda si věci udělám "sama", tzn. že nerada přijímám Velké dary v jakékoliv podobě a radši máknu sama na svém.
Řešili jsme to u dcery a zetě tak, že jsme jim dali k používání byt, platí nám malý nájem, ale nepřepsali jsme to na ně, nechali jsem si ho ve vlastnictví. Nějak jsem si uvědomila, že by to ze´t velmi špatně nesl. Nevím, zda je tohle ideální stav, ideálnější by bylo, kdyby se postavili oni úplně na vlastní nohy a byt si sehnali vlastní. Ale mám to stejné - přece nebudu dávat zadarmo "cizímu"...ale na druhou stranu, beru je oba jako celek, jako rodinu a partnery a nebudu dělat zle tím, že budu preferovat jednoho před druhým. Chci tak nějak, aby oni dva táhli za jeden provaz a jestli to zvládnou nebo ne je na nich. Ale nebudu tu rivalitu nebo ěnjaké spory ještě rozdmýchávat, byla bych sama proti sobě přece.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 12:47:51)
Ale víš patrně, že pokud to takhle necháte, tak ten byt stejně "nespravedlivým a rozdělujícím" způsobem zdědí jen vaše dítě, nikoli oni jako pár?
Já si myslím, že majetek, který si vybudovali společně, má být společný. Ale nárokovat si jako manžel/ka, aby i na mě rodiče mého partnera převáděli svůj nemovitý majetek, mi přijde fakt podivný.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 12:59:18)
Ano, to zdědí, ale to už bude pak na nich, co s tím udělají a jak se dohodnou, protože už tu nebude ta skupina nás jako semknutých příbuzných proti jednomu. A doufám, že se časem přece jen postaví na vlastní nohy.
Uvědomuju si, že to taky není ideální stav, a že vlastně "nutíme" zetě, aby nám byl vděčný, i když navenek ani v nás to tak nastaveno nemáme...ale on to asi tak cítí. Ale je v jeho (jejich) moci si sehnat bydlení nové, jen jejich, takže to neřešíme.
Příčilo by se mi ale podporovat dceru v tom, že její manžel je neschopný, když nedokáže to a to, příčilo by se mi říkat jemu, co má na bytě udělat, co je potřeba a pak zasáhnout a udělat to sami. To jsme dělali, když jim bylo 18 (brali se hodně brzy, proto ta pomoc od nás), trochu jsme je vedli...ale když dali časem najevo nelibost, uvědomili jsme si to a stáhli se. Pro mě je prioritní, aby jim manželství fungovalo, aby drželi spolu.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 13:13:02)
Rozdíl bych tu ale viděla v tom, že zakladatelčini rodiče v tom domě bydlí. Tzn. je na těch dvou chlapech, aby se podělili o práce při rekonstrukci, přičemž mi přijde poměrně logické, že ten, kdo ten barák stavěl, k tomu má asi hodně co říct.
A pak je docela jednoduché říct "já si od tchána nenechám poroučet", vyvléct se z jakékoli práce a ještě si užívat pocit nezasloužené křivdy a vyčítat ho svojí ženě.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 13:28:05)
Vždycky by měl být vztah mezi dvěma lidmi, tzn. tchán - manžel, tchán - dcera, dcera - manžel, atd..jakmile se semknou vztahově dohromady dva proti jednomu anebo začne dcera řešit vztah otec - manžel, zase vzniká problém.
Tohle by si měli vyříkat ti dva chlapi...rovnocenně. Ale dovedu si představit docela jinou modelovou situaci.
Já se nezastávám manžela, neznám ho, on tu o sobě nic nepsal, možná kdyby se ozval a založil téma o soužití s tchány, politovali bychom zase jeho, jak strašné to má....já jen principielně řeším stav, který tam technicky je. Je to velmi nezáviděníhodné pro manžela, on je tím, kdo je "vetřelcem" a bude muset případně "odejít". A proto "odchází" už te´d...jo, asi se chová jako malej parchant, ale třeba to jinak neumí, třeba jen volá po svém o pomoc. nevím, ale třeba možná.
|
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 13:33:55)
A přestože máme velký dům, kde by se při troše dobré vůle vešli dvě rodiny, my a dcera se zetěm, nechtěli jsme je tu ani na chvíli a koupili onen inkriminovaný byt. nedělalo by to dobrotu ani na chvilku, to nám bylo naprosto jasné a fakt jsme chtěli hlavně podpořit jejich vzájemnej vztah...abychom jim umožnili žít jako samostatná rodina,a to si myslím, že v soužití několika generací pod jednou střechou jde velmi velmi obtížně.
Já jsem žila s tchánovci půl roku, moc jsme se snažila s nimi vyjít, ale v "jejich" domě se nesmělo to ani to, oni byli hodně přísní, hodně vše kontrolovali, navíc se manžel choval doma pořád jako dítě - raději jsme šli do garsonky, tchánovci to obrečeli, ale konečně jsme byli rodina! Samostatná jednotka, jen my dva a za čas naše dcerka. Byla to šílená úleva, je to skoro už 30 let, ale úplně se mi to vybavilo  .
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 12:53:07)
A ještě dodám, a to je myslím důležité. V tom bytě si mohou naši mladí dělat, co chtějí (krom tedy nějakých kriminálních věcí), nevnucujem jim své představy, ani jim neříkáme, kdy a jak má být co uděláno, co přesně mohou a co nemohou a tak...kdybychom tam chtěli nechat něco opravit, dohodneme se s nimi, kdy a za jakých okolností, tedy ne že já si budu diktovat, co a jak bude, protože je to moje.
Manželé mají být společná jednotka a tak mají taky kooperovat.
Já jsem hodně samostatná a aktivní a šikovná atd. a dokud mohu, starám se o to, abych se na lecčems přičinila. Ale co nesnáším - to je dirigování od tchána. Udělal pro nás dost, hodně nevyžádaného a často i nechtěného, a jsem mu za leccos vděčná, ale co mi vadí, je vyžádaný vděk. A když není po jeho, přicházejí sankce.
Takže ne všichni tchánovci jsou rozumní, ne všichni zvládnou to, že oni něco dokázali a mladí to chtějí třeba trochu jinak...soužití dvou rodin je těžké, a většinou je bitý ten partner nepříbuzný, má často hodně nezáviděníhodné postavení. A ještě třeba i MUSÍ být vděčný za to, co ani nechce.
|
|
| Insula |
|
(29.9.2012 12:57:10)
Lízo, já to vidím stejně jako ty. Především by to ti lidé měli dělat pro svoje děti. Nikdo si to do hrobu nevezme. Navíc z toho jasně vyplývá myšlení dnešních lidí. Každý myslí na majetek a už dopředu kalkuluje s tím, že to nemusí vydržet. 
|
|
|
| Insula |
|
(29.9.2012 12:53:30)
No a já znám případ, kdy rodiče měli na to podobný názor jako ty a dali starší dům oběma (svojí dceři a zeťovi). Oni si to předělali, ale s ním se nedalo žít (opilec a žárlivec). Ona odešla a přišla o dům. On jí sice vyplatil (ona na to neměla, stejně jí vyhrožoval, že jí raději zabije, než by odešel), ale přišla o střechu nad hlavou. Za vyplacené peníze se ovšem nové bydlení pořídit nemohla, tolik peněz to zase nebylo. Takže vlastně "rodina" přišla o dům, který vlastila už několik generací před tím a dcera o střechu nad hlavou.
A takto to bývá podle mě často, když jde o dceru. Obecně totiž muži vydělávají víc a mají tak větší šanci dostat hypotéku nebo půjčku na vyplacení druhé strany.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 13:03:49)
Já jsem neřekla, že mají dát majetek oběma, ale že dát majetek "za života" jen jednomu je průšvih pro manželství. mohou tam bydlet, mohou jim platiti nájem (a partner nebude mít pocit, že musí být vděčný, bude to jako někde v bytovce) a prostě se stejnými právy a povinnostmi, ne že jeden bude rodiči protěžovaný. To je na škodu vztahu těch "mladých". Psala jsem, že jsme také nedali byt dceři ani oběma, nechali jsme si ho my...abychom nedělali mladým problémy. A co se s naším majetkem stane pak, až zemřeme, to zůstane pak na nich.
Protěžování kohokoliv různých vztazích je vždycky problém a vráží klín mezi vztahy lidí, u sourozenců, u manželů...a ty křivdy uvnitř jsou velké.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 13:08:52)
Až zemřete, zase to zdědí jen tvoje dítě, ne jeho partner. Navíc když rodiče darují svému dítěti nemovitost, tak i to dítě může následně darovat polovinu manželovi. Nikdo mu v tom nebrání a ani bránit nemůže.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 13:23:22)
To ano, jasně, ale je to pak na dítěti, co tím potom udělá (ale to už my jako rodiče mu za zadkem stát nebudeme, bude to jen jeho rozhodnutí). Budou na rozhodování sami dva partneři. Takhle se to opomíjenému partnerovi může zdát tak, že "oni - ta stará rodina" se dohodli tak a tak, jeho se nikdo neptal, on je vydělený, a na "jejich" pracovat nebude, snažit se nebude.
Já to třeba tak nemám, pracovala bych asi i na tom manželově vlastnictví (stejně jako bych zvelebovala třeba družstevní byt), ale úplně jedno by mi to nebylo. Po všech zkušenostech, které jsem v životě měla a nikdy si ani nepředstavovala, že bych mohla mít, už bych byla opatrná a ano - mrzelo by mě to. Zažila jsem protěžování manžela a fakt to kolikrát zamrzí, hlavně v okamžiku, kdy se člověk stane nežádoucím, to se pak dějí věci. A NIKDY bych tomu nevěřila, nikdy jsem si neuměla představit, že by to tak mohlo být a vůbec jsem nemyslela na to, že by manželství mělo být dočasné, dávala jsem vždycky do všeho maximum, i do práce. Ovšem tchán ty věci stejně viděl jinak, někdy se člověk nezavděčí, já se do všeho pustila s další vervou, ale chápu, že slabší jedinec třeba totálně rezignuje....
Ale stejně tak nevylučuju, že někteří jedince nejsou pro život v manželství nebo v manželství v rodinném domě vhodní. A jak tu někdo psal - soužití s rodiči je vždycky hodně rizikové.
|
| Insula |
|
(29.9.2012 14:31:08)
Já zase po svých životních zkušenost nelpím na majetku ani na věcech.
Souhlasím s tím, že někdo je bytovkový typ. Jako můj ex. Ač z vesnice a z domu, tak bytovka mu bude vyhovat naprosto.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 18:31:21)
No já na věcech taky nelpím, ale kdybych měla na sklonku čtyřicítky přijít o všechno a nemít nic, přestože jsem se celej život poctivě snažila, zamrzelo by mě to. Ono totiž pak se blbě vydělávají znovu peníze (i na normální život), když člověk vlastně najednou nemá nic.
Jinak osobně preferuju spíš dobré vztahy mezi lidmi, jak je snad vidět na mých příspěvcích
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 18:37:05)
Já nic nemám, všechno má manžel a pěkně ho to sejří, páč mu vyhrožuju, že si sbalím igelitku, kartáček na zuby a zmizím.
Nemusela bych se zdržovat zbytečnými tahanicemi, ale já sama pro sebe nic moc nepotřebuju, potřebuju zázemí pro rodinu, ale nepotřebuju to vlastnit.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 21:01:20)
A je ti 40 a kus nebo víc? V mládí začínat znova je jednodušší, a taky v případě, kdy si člověk v hloubi duše myslí, že mu nic nehrozí, že je to sranda, jenže ona pak to sranda většinou ani moc není.
A člověk třeba by rád někde bydlel, třeba ne tak ani kvůli sobě, ale kvůli dětem - aby měl nějaké zázemí, domov. Každý nemá třeba kmenovou rodinu - rodiče, sourozence, kteří stojí za zadkem ochotni pomoct a kam se uchýlit?
Když je širší rodina, maminka, tatínek, to se pak dělají gesta jednoduše, ale když přijde opravdu na lámání chleba a člověk by neměl najednou po všech těch letech ani byt ani práci (do kterých do té doby investoval) - jak by tu situaci asi vyhodnotila sociálka - kde by bylo dětem líp, u "bezdomovce" nebo u toho se zázemím?
Pro mě jsou to, cos napsala, jen prázdné kecy, které se mluví v nevědomosti.
|
| Kudla2 | 
|
(29.9.2012 21:53:28)
Pam-pelo,
ale to je přece každého věc, jak to vyřeší, a každého riziko.
Jestli někdo dá přednost tomu, aby bydlel v pěkném bytě, ale v psychicky nesnesitelné atmosféře, tak někdo jiný to má třeba naopak.
Je-li někomu 40, tak má při troše štěstí před sebou půlku života. Celou PŮLKU.
A je jen na něm, čemu dá přednost. I ty důsledky si ponese sám.
Vybavuje se mi verš z bible - Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
Opravdu vyváží možnost jednoho konkrétního bydlení, riziko ztráty majetku (který koneckonců má sloužit člověku, ne naopak) to, že budu do konce života žít v pokřivené atmosféře vzájemné nenávisti?
Na to si musí odpovědět taky každý sám.
|
| Monty |
|
(29.9.2012 22:29:55)
Starý zákon, Přísloví, 15,17.
|
|
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 23:47:28)
Pam pelo, dvacet mi tedy už vážně není, taky by případně ani nebyl důvod rvát se o dítě, proč taky, otec má stejný nárok a vím jistě, že by mu neublížil, nebyl by důvod vytrhábat dítě z jeho zázemí jen proto, že já jsem matka a kdo je víc a vláčet ho kdesi po ubytovnách, než bych se někde nějak uchytila.
Jsem ráda, že "my máme" dům pro "náš" život, ale bez "našeho" života by ten dům už neměl žádnou hodnotu.
|
| Kapradina | 
|
(1.10.2012 13:41:33)
Proč smazáno?
Nerozumím tomu, ale asi důvod, abych šla zase makat a ne tu vysedávala, když už mám kafe dopitý.
|
| JaninaH |
|
(1.10.2012 13:43:54)
Tak vidíš, je to moc velkej hulvát i na Roni. 
|
| Nana*81 | 
|
(1.10.2012 13:54:10)
To bude vono. Nemohla to unýst
|
| JaninaH |
|
(1.10.2012 13:57:37)
Upřímně řečeno, není divu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(29.9.2012 11:33:17)
Mariiko, nejprve jsem myslela, že by vám pomohlo bydlet zvlášť, ale když jsem přečetla pár dalších příspěvků od tebe, myslím si, že by ani to nepomohlo :-( Asi bych ho nechala jít.
Jinak bydlení s rodičema spolu vždy přináší rizika, my jsme bydleli s mojí mamkou, která je velice svérázná a i když měla svoji byt. jednotku, pořád vznikaly nějaké konflikty mezi ní a MM. Teď jsme sami a máme svatej klid, ona taky. Už bych nikdy s rodičema pod jednou střechou bydlela, ty nervy za to nestojí. U nás ubyly hádky tak o 90%, tím, že s ní nejsme.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 11:37:12)
Myslím, že rodiče nejsou ten pravý důvod nesvárů. U něj je to neschopnost komunikace, očerní mě a když reaguju, ale bez řevu, i tak uteče a zamkne se přede mnou. Nedávno mu lezl na nervy jeho skoro 5letý syn, zamknul se před ním taky. U něj je problém, že se sžírá nenávistí, vytahuje své vykonstruované křivdy, aby se ospravedlnil za občas sprosté výroky, na to řekne, že byl mnou dohnán.
|
| Pam-pela |
|
(29.9.2012 12:29:04)
Ony ty křivdy a nespravedlnost jsou taky subjektivní pocit, nedají se změřit, zvážit...a pokud v člověku rostou léta, musí se někde ventilovat na povrch. Někdy vyústí až v tak strašné činy jako je zabití..najednou se zatmí před očima a je to.
Tohle by nikdo neměl podceňovat a manžela bych se ptala, chtěla slyšet, co by chtěl vylepšit, co mu nejvíc vadí, atd a nabídla mu nějaké řešení...pokud tedy chcete spolu zůstat. Pokud ne, asi bych se rozhodla na rozvodu, trápíte se oba.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 15:25:49)
K tomu bydlení. Ono by mu vadilo i kdyby byl dům psaný pořád na mé rodiče. Jak se jednou nechal slyšet, ideální stav je, když ženská přijde do domu manžela. Tak jsem si představila, jak to je asi pro ni ideální... Každou chvíli ji může vykopnout. To teď beru z pohledu mého manžela. Jestliže mi často vyhrožuje, že odejde a nebo větami typu: Nebýt kluka, už bych tu nebyl, jsem tu jen kvůli klukovi, umím si představit, kdyby byl dům jeho, jak by mě vyhazoval. Taky často řeční o ideálním manželství, že se mnou to bohužel není. Babrá se ve starých křivdách, k psychologovi jít nechce. Myslím, že chce slyšet ode mě, že mu potvrdím, jak jsme tu všichni (mimo něj) debilní a nedá se s náma žít.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 15:30:38)
Mariiko, promiň, ale to děláš taky. Babráš se v křivdách. Jak psala Breb, odpovědí, co s takovým chlapem, už za poslední měsíce padlo... a pak vždycky přijde zase nové stejné téma.
|
| Gudrun |
|
(29.9.2012 15:45:30)
Vím to, člověk se chce asi jen vypovídat. Tak už tu nebudu otravovat.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 15:50:11)
Já ti neříkám, abys neotravovala, ale snažím se ti nějak poukázat na to, že to je "jen" vypovídání, které neřeší situaci. Samozřejmě, to je možné - jen potom je asi dobré vnímat otázku, co s takovým chlapem, jako pouze řečnickou - prostě přicházíš upustit páru, to je naprosto legitimní a ve svém prvním příspěvku v téhle diskusi jsem to psala.
Pokoušela jsem se zjistit, jestli ta otázka, co máš dělat, je řečnická a vlastně to takhle chceš nechat, nebo jestli se skutečně chystáš něco dělat.
|
| CPO |
|
(29.9.2012 15:58:33)
Lízo, já myslím, že zakladatelčina otázka, už vzhledem ke kontextu (že se tu stejná diskuse neobjevila poprvé) není ani tak "Co dělat s takovým chlapem?" jako spíš, v předkladu "Jak se ho mám zbavit ANIŽ by to znamenalo být několikrát rozvedená a do smrti mu splácet a ještě děti zatížit dluhem".
Nicméně, obávám se, že na tuto otázku zde odpověď dostat nemůže...
|
| Líza |
|
(29.9.2012 15:59:11)
To nemůže, nehledě na to, že na druhou polovinu otázky by jí odpověděl právník, za kterým by musela nejdřív dojít.
|
| CPO |
|
(29.9.2012 16:45:28)
to "ANIŽ by to znamenalo být několikrát rozvedená a do smrti mu splácet" by se dalo ještě vyřešit i bez právníka (Pelíšek tu minule nabízel "pomůžu ti ho zahrabat"), ale toto řešení asi také není pro zakladatelku to pravé.
|
| Líza |
|
(29.9.2012 16:47:07)
;)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(29.9.2012 17:23:17)
Mariiko, no to já bych mu klidně potvrdila, že celý svět je debilní, jen on je hvězda nejjasnější a dodala bych, že tedy čekám, až mě uvede do toho svého domu.
"Svého" myslím ovšem svého, nikoliv maminčina.
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(29.9.2012 14:19:07)
"Co dělat s takovým chlapem?"
Mariiko, na to už jsme ti zde přece opakovaně odpovídaly? 
|
| Tragika | 
|
(29.9.2012 15:00:14)
Když jsem se před mnoha lety svěřovala svému otci, vypadla z něho perla typu - Bije tě? Nebije. Tak co řešíš.
Podle mého mínění, nechce tvůj chlap odejít a pouze tě odchodem vydírá.
Pro tebe by to však mohla být příležitost vzít život do vlastních rukou.
Rozhodně mu odchod nerozmlouvej, naopak.
Při větě -ODCHÁZÍM-, ihned dodej, jestli si zabalí sám a kdy vrátí klíče.
|
| CPO |
|
(29.9.2012 15:17:04)
Jj, mně se v životě také nejvíc a nejčastěji osvědčilo, když "vyhrožovači" dostali příležitost nabít si h... sami dle svého přání - to je nejlépe poučilo o realitě.
Jen muži z tvého příkladu už bych neotvírala, až by se vracel. Leda by se vracel HODNĚ jinej!
|
|
|
|
| Riksa | 
|
(29.9.2012 21:46:58)
Mariiko,jako některé zde dokážu pochopit,že se cítí nedobře v TVÉM,ale tento způsob řešení už nechápu ani trochu.Kdo mu brání obstarat jiné bydlení,aby se cejtil jako CHLAP?Moc ani nerozumím tobě a tomu co vlastně chceš,ale to si musíš vyřešit jen ty sama,tvůj život za tebe nikdo žít nebude.Zkus si přečíst něco o manipulátorech,dá se na netu najít i o komunikaci s nimi.
|
| Gudrun |
|
(1.10.2012 16:11:41)
Je to domácí násilí, volala jsem na linku bezpečí. V noci totiž byla scéna, kde mi bylo řečeno, že jsem mu tak odporná, že by neměl problém .... s nějakou jinou ženskou, pak mě obvinil, že jsem blázem, k politování, je se mnou jen kvůli dítěti, kdyby měl kam jít (i k jiné), už by tu nebyl, sebral se s tím, že jsem ho zdelptala a prý jede do Bohnic. Asi tam nedojel, za dvě hodiny byl zpět, s hrůzou čekám dohru. Bylo to to poslední hnusné, co si ke mně dovolil. Na další nejsem zvědavá.
|
| CPO |
|
(1.10.2012 16:15:24)
Škoda že to vždycky musí dojít až tak daleko...
To je přesně to, co jsem nedávno psala - furt to "nejde", až je nůž na krku, a jít to stejně musí.
Akorát si předtím člověk po sobě nemusel nechat tolik šlapat...
|
|
| Nana*81 |
|
(1.10.2012 16:48:37)
Mariiko, drž se, dotáhni to, máš podporu rodičů, seber síly a ať je líp . Ono ten psychický teror je leckdy horší v tom, že není tak rozpoznatelný..
|
| Gudrun |
|
(1.10.2012 20:03:01)
Je to těžko k poznání, skoro bych uvěřila, že on je ten ubližovaný. Ale je sobec, zahleděný do sebe. Snad si ani neuvědomuje, jak hnusné věci mi říkal, že by se to dělat nemělo, to snad dělá jen blázen.
|
| Pavlína | •
|
(2.10.2012 9:04:17)
Mariiko, já bych řekla, že to není tak jednoznačné, i když asi budu kamenovaná. Tvůj manžel je spíš ten slabší článek, slaboch, který ví, že si neumí v životě moc poradit, vydělat dost peněz na samostatný život, tak hysterčí a hroutí se jako slaboch.
Ne, že by tě šikanoval, on prostě předvádí hysterické scény, protože je v koncích. Z jeho pohledu zůstat nechce, ale ví, že ty mu asi nebudeš chtít žádné peníze vyplácet, jít kam nemá a soužití s tebou si představoval jinak. Že třeba zcestně, je jiná věc.
Ale slabší článek bude on, i když na tebe to dělá dojem, že jsi obětí domácího násilí, spíš jsi partnerkou labilního člověka, co není schopný odejít bez ničeho a postavit se na vlastní nohy.
Ale že se mu nechtělo budovat pod kuratelou tchána barák, ze kterého mu zjevně nechtěl nikdo za jeho finanční investice napsat ani troník, to se mu ani nedivím. Tohle většinou nedělá dobře, když bydlení je jen jednoho, druhý tam nemá nic, přijde si tam přespočetný, ještě se čeká, že by kromě příspěvků na rekonstrukci měl na tom pracovat - a možná ani ne podle svých představ, možná podle představ tchána.
Každá mince má dvě strany.
|
| Gudrun |
|
(2.10.2012 9:50:13)
Tak si představ, že barák by byl napsaný i na něj, to už by mě vyhazoval.
Je pohodlné říci, že to není psané na něj, tak nebude nic dělat, nebude do toho strkat žádné peníze, ale bydlet tam bude = jako v hotelu. Ty bys dala napsat barák na partnera nebo partnerku tvého dítěte?
|
| Pavlína | •
|
(2.10.2012 15:03:27)
Jenže zkus si představit, že bys na jeho místě byla ty. Ty bys cpala peníze někam, kde by ti nepatřil ani hřebík do zdi. Tobě by mohl partner kdykoliv říct, ať odejdeš s kufrem. Neříkám, že mu máš něco napsat, když to mezi vámi neklape, ale můžeš pochopit pramen jeho scén - bezmocných, zuřivých nebo ublíženeckých scén.
Kdybys právě byla na jeho místě, viděla, že vám to neklape a viděla, že se osamostatnit nemůžeš, protože partnerka tě nevyplatí/vyplatit nechce, nepřipadala by sis ještě hůř?
Mimochodem, je to tvoje soukromá věc, ale kolik jste tak mohli za pouhých pět let manželství investovat společných peněz, že ho nejde vyplatit? To bych viděla, kdyby jeho podíl byl tak půl mega, což se mi zase nezdá, že byste vydělali za pět let společný milion a ten tam nainvestovali.
A promiň, sto tisíc bys mu třeba vyplatit ve formě splátek dokázala, ne? Nebo nejedná se i o to, že i když on má právní nárok, částka není tak velká, že se ti ho vyplácet nechce? Nerýpu, ale i to může být ten důvod, proč tak na vašem manželství lpíš, možná kdybys ho mohla vystěhovat s báglem, neměla bys takový problém. Nevím, to mě jen tak napadlo, jestli by ti třeba sto tisíc stálo za tyátry na další léta.
|
| Gudrun |
|
(2.10.2012 17:31:44)
Takto by mi to asi napsala jeho nová milenka, která by trvala na tom, abych ho vyplatila. Měla bych mu vyplatit asi 700 tisíc. Existuje taky půjčka, kterou splácím ze svého platu. Za těch jeho ... tisíc by se totiž to celé nepořídilo. Nevyhazuju ho, nikdy jsem mu tím nevyhrožovala, to on pořád vyhrožuje. Brala jsem si ho z lásky a toto celé je pro mě veliké zklamání. Nejde jen o neshody při stavbě, ale o jeho chladné chování ke mně, lhostejnost, nezájem, neschopnost si sednou a např. povídat, raději jde o víkendovém večeru pochlastat k pivaři.
Jak bys byla nadšená ty z takového manžela? Nebo snad myslíš, že byl takový, když jsem si ho brala? Jak by se ti líbily jeho urážlivé výroky? Asi o mně myslíš, že jsem lakomá bestie, které jde jen o to ukořistit peníze.
|
| Pavlína | •
|
(2.10.2012 17:51:54)
Ale prosímtě, ty už taky hysterčíš, nejen tvůj muž.
Ať chceš nebo ne, tak na ty peníze má morální i právní nárok, kdyby se ti to stokrát nelíbilo.
Je to vaše soukromá věc, já jen nějak nepobírám, že jste dokázali během pouhých pět let zainvestovat ze společných příjmů do baráku milion a půl. Co mám tak dojem, tak jsi vždycky tvrdila, že manžel vydělává málo, případně má dluhy. Něco mi v tom prostě falíruje, buďto ti dali hodně peněz rodiče, v tom případě to není společné, to je dar a jsou tvoje, nebo naopak on vnesl své soukromé peníze na rekonstrukci baráku.
Ale za předpokladu, že jste si na rekonstrukci opravdu vydělali tolik tak nějak společně se mu ani nedivím, že je otrávený, protože jen z jeho podílu, o kterém píšeš, by měl dvě třetiny bytu.
Úmyslně tady neřeším jeho jiné chování vůči tobě, do toho nikdo nevidí, takže úmyslně mluvím jen o tom, jak udělat kulturní rozchod pro oba. Takže bych se zamyslela na tom,jak to s těmi penězi doopravdy technicky je. Pár, který vydělá společnými silami milion a půl během pěti let je trochu jiná příjmová liga, než o které to vypadalo, že se tady píše.
Trochu si ale přece jen rýpnu - jestli se opravdu tak výrazně příjmově podílel na rekonstrukci, skoro to dává logiku, že očekával, že mu bude připsaný nějaký podíl na baráku, což se nestalo, tak začal kopat kolem sebe. Možná tohle byl spouštěč toho, co se u vás děje a možná byl spouštěč úplně jiný, kdo ví. Spíš to budete vědět vy dva. Někdy člověku rupne v bedně jen tak, ale častěji to mívá nějaké důvody.
|
| Pavlína | •
|
(2.10.2012 17:58:24)
Taky za těmi jeho hysteriemi může být ve skutečnosti strach. Muž většinou nikdy nepřizná, že ten strach má. On ho může mít - peníze prostavěné, jiné nejsou, na nový začátek se necítí, přitom by asi šel, ale nemůže. Syn nebude ten pravý důvod, co ho drží, drží ho spíš materiální podmínky, neschopnost si zařídit nové bydlení. Tak vyvádí a snaží se tě alespoň nějak vytrestávat. Rada na tohle kromě rozvodu asi není, když nechce být s tebou, možná mu vadí i tchán.
|
| Gudrun |
|
(2.10.2012 18:13:38)
Přečti si můj příspěvek dnes u tématu "Pohnutky k nevěře" a budeš víc v obraze... i o jiných záležitostech.
|
|
|
| Gudrun |
|
(2.10.2012 18:07:30)
Barák jsem vlastnila už před rekonstrukcí. Nejsme na nadprůměrná příjm. skupina, byly to peníze ze spoření, jeho i moje, k tomu za prodej části domu.
Kdyby ses s ním chtěla seznámit, dovedu si představit, jak mě s dětmi vystěhujete.
|
| Pavlína | •
|
(2.10.2012 19:32:45)
Mariiko, ty jsi slušně paranoidní. Tvého muže bych nechtěla a vystěhovat tě taky ne, přijde mi divné, že tak útočíš, no možná je to stresem. Na vás dvou je legrační to, že se oba bojíte toho samého - že přijdete o bydlení, ale oba se to snažíte před druhým tajit. Kdyby jeho podíl nebyl tak velký, byl třeba do dvěstě tisíc, tak bych ti dokonce napsala, že vůbec netušíš, že ty jsi ten, kdo má v rukou vyšší karty, on může odejít s kufrem a že zbytečně panikaříš. Při téhle výši jeho investice si nejsem ale jistá, to už tak optimisticky nevypadá, nemyslím, že by takové peníze nechal plavat, musel by být blázen. No, pevné nervy, víc ti k tomu radši už neřeknu.
|
| Gudrun |
|
(3.10.2012 8:38:54)
Třeba jsem paranoidní, i když to vypadá jinak, ale ty jsi dost nechápavá. Pořád ho tady omlouváš a nakonec ze mě uděláš sobeckou, hamižnou furii. Když už to tak hezky vypočítáváš, na co má nárok, tak spočítej, kolik by kde zaplatil bytné za kompetní služby, protože on doma nikdy nehnul ani prstem, ani s klukem nepomohl.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(1.10.2012 14:01:01)
Já jen nechápu, proč dělá na vašem baráku Tvůj táta a proč ne manžel. A když manžel nechce pomoc od Tvého otce, tak proč Ty ho upřednostňuješ?
Zatím jsem nečetla dál, možná to pak vysvětluješ, ale podle úvodního příspěvku se nedivím, proč manžel nechce nic dělat, když je tam jen za podržtašku.
|
| Xantipa. |
|
(1.10.2012 14:16:10)
Jo aha - ono je to teda jinak. Tak to jo.
Každopádně já osobně kriticky přiznám, že rozhodně bych nebyla ideální adept k tomu, aby se mi natrvalo do domu přistěhovaly moje dospělé děti se svými partnery. Jsem absolutně nesnášenlivá a u nás doma jsou věci, přes které nejede vlak. Nedělalo by to dobrotu, možná by se to dalo překousnout na nějakou ohraničenou dobu - ne teda deset let, to je příliš.
A neznám žádné vícegenerační soužití, kde to funguje 100%. To by snad museli být na stejné vlně. Neumím si to představit. A nebo jo - ale v domě musí být jeden, který tzv. velí, ale dva kohouti na jednom smetišti, to je malér.
|
|
|
|
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)