| Anthea | 
 |
(23.7.2012 17:55:19) Má to doma kamarádka, když sem tam něco řekne, jak to u nich doma chodí, vyplývá z toho, že víceméně žijou vedle sebe, tedy alespoň z mého pohledu. Navenek tedy k třetím osobám vzbuzují i dojem relativně harmonického vztahu, ve skutečnosti je doma harmonie, pokud si ona řeší své problémy sama a i společnými - třeba okolo dětí apod. ho téměř nezatěžuje. Pak se on chová, jakože je spokojen. Pokud je ale zatěžován, dochází většinou k řetězové situaci - nejen, že kamarádka řeší původní problém, ale ještě má na krku naštvaného partnera, který si spíš přisazuje a přidává jí další zátěž. Takže si zvykla na určitý systém, jak s ním žít - odklízí mu problémy z cesty, pokud to jde. Když nastanou problémy větší, je to už ale problém, protože to nedokáže řešit tak, aby se to nedotklo jeho pomyslné pohody. Není to ale vůbec o jeho nepodílení se na práci doma, spíš o tom, že jak jsou nějaké nepříjemnosti/nepohoda/problémy, jeví on snahu hrát mrtvého brouka, problém nevidí, nepřizná si, nechce řešit - ať už vztahový, nebo třeba měli problémy kolem dítěte...následně to spadne na kamarádku, ale přitom ona ještě musí zachovat relativní klid, nenervačit, následkem nervozity se třeba nepohádat, protože by doma bylo dusno.
Už to teda bere dost sportovně, ale mě z jejích občasných svěření se není nejlépe, proto se ptám: Je hodně takových vztahů? Zažily jste nějaký takový vztah, kde jste jely/jedete na vlastní triko? Dá se to ustát dlouhodobě? Posílilo vás to, nebo naopak vyšťavilo?
|
| Katze | 
 |
(23.7.2012 17:58:08) No jeden z důvodů, které na partnerství oceňuji nejvíce je právě to, že se dva vzájemně podrží. Takže za sebe nechápu proč někomu cíleně zametat cestičku. S tím, že toho druhého samozřejmě podržím taky. Protože je to člověk, kterého mám ráda. Ale jestli žijí lidi jen vedle sebe a ne spolu, tak asi nejsem ten správný člověk, abych se k tomu vyjádřila. A doufám, že nikdy nebudu.
|
|
| Valoria |
 |
(23.7.2012 17:59:47) Neco podobneho ze sveho okoli znam taky a ja bych takhle zit nemohla, by me to vystavilo na nekolik let dopredu. Poskytovat full servis a jeste byt na vsechno sama, k cemu pak ten partner je?
|
| Katze | 
 |
(23.7.2012 18:02:38) Obávám se, že je namixované dědictví dob, kdy byla žena doma a starala se o to, aby měl manžel po příchodu z práce servis a klidnou hlavu a zároveň komunismu, kdy se stala pracující, ale zároveň měla na bedrech domácnost a další starosti. V mnoha ženách to prostě je, výchova, názory kdejakých tetiček, nevědomky to přejímají i ty, které budí zdání, že jsou moderní a emancipované. A pak v tom hraje určitě roli povaha. Otázka je, nakolik si pak ta žena vůbec váží sama sebe.
|
|
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 18:02:36) Antheo, k čemu bude tobě (potažmo) kamarádce zjištění, že je hodně/málo takových vztahů (mezi čtenáři Rodiny)? Když "hodně", tak jí doporučíš, ať se s ním nerozvede, a když "málo", tak jo?
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 20:54:40) souhlas. Navíc není na škodu být samostatná a svébytná bytost. A tak úlevné, je-li se o koho opřít. ...
|
|
|
| Jaana2 | 
 |
(23.7.2012 18:05:03) Antheo pokud by takový muž finančně rodinu zabezpečil tak, aby nebyly finanční starosti, pak se v tom žít dá celkem dobře. Pokud jsou navíc ještě finanční problémy a chla se tváří, že k tomu všemu by ještě ženská měla být výkonná výdělečně a po něm nechtít ani ty prachy, pak se v tom opravdu žít nedá bez újmy na zdraví
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
 |
(23.7.2012 18:34:00) Tak u nas to tak trochu je, i kdyz to vzniklo tim, ze manzel financne slusne zajistuje rodinu a to stoji hodne casu, takze pres tydne deti nevidi, tudiz problemy domacnosti a deti spadaji na mne. Resim i problemy s auty, remeslniky, hypoteky apod, protoze on dela od sedmi do deviti vecer pres tyden. O vikendu probereme to nejdulezitejsi. Zatim mi to nevadi, jsem rada svym panem a o vecech rozhoduji sama. Navic mi netlaci finance, takze mi staci delat jako OSVC jeden den v tydnu. Kdyby ale doslo na velke problemy jako je zdravi treba, tak si myslim, ze bychom to resili urcite spolu.
|
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(23.7.2012 18:21:15) takovy byl muj ex nekdy me to stvalo a nekdy kvuli tomu vznikaly hadky. naopak muj manzel je pravy opak a je NESNESITELNY. Lidi pochopi, kdyz si stezujes na takoveho chlapa, ale kdybych si stezovala na sveho muze, tak si kazdy klepe na celo i ja bych si klepala na celo, kdybych to nezazila. nekomu to vyhovuje a nekomu ne.
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
 |
(23.7.2012 18:36:26) Vetsinou to vznikne tam, kde manzel nadstandartne zajistuje financne rodinu, s cimz je spojena jeho casta nepritomnost doma. Zenu nenuti nic se vratit do prace, tak je pani domu. Pokud to kamaradce nevadi, tak v tom nevidim problem. Navic treba take chce v necem rozhodovat jen ona sama, v praci neni, tak se realizuje doma.
|
|
| Gudrun | 
 |
(23.7.2012 18:39:11) Něco takového je u nás. Jak by se měl řešit nějaký problém, je pán bez nálady, nervózní, mrzutý, odsekává. Jsem zvyklá řešit vše sama, nakonec.... 13 let jsem byla sama rozvedená, než jsem si pořídila tuto oporu. Dá se to vydržet, nesmím myslet na to, že jsem na všechno sama, vyjímkou je auto a garáž, to nemusím řešit.
|
| Valoria |
 |
(23.7.2012 18:41:16) Dá se to vydrzet??? To teda nechapu i kdyz chapu ze treba opravdu nemusi byt spravne naladen ale obchazet ho obloukem jenom aby on mel klid a ja byla na zhrouceni, to se teda vydrzet snad neda, leda ze bych mela svatozar
|
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 18:42:04) "13 let jsem byla sama rozvedená, než jsem si pořídila tuto oporu. Dá se to vydržet, nesmím myslet na to, že jsem na všechno sama"
Mariiko, a stojí ti to za to, táhnout s sebou životem tuto "oporu", neboli tento balvan na noze? Stejně jsi na všechno sama...zbavila by ses navíc prudiče. Zlatej rozvod!!!
|
| Gudrun | 
 |
(23.7.2012 18:51:52) Je to můj spolubydlící, jako oporu už ho neřeším. Mám být opět rozvedená, prožívat naschvály při půjčování dítěte, dohadovat se o alimenty atd....
|
|
|
| Líza | 
 |
(23.7.2012 18:45:05) Uff, Mariko, v takový situaci bych asi byla fakt děsně smutná. Jako já nemám problém nemít oporu, když ta opora jaksi fyzicky neexistuje - bez partnera zvládám dobře. Ale nezvládala bych asi ten pocit, že partnera sice mám, ale oporu ne.
|
| štěpánkaa | 
 |
(23.7.2012 18:46:49) přesně tak, souhlas
|
|
| Hilly. |
 |
(24.7.2012 10:34:36) Nejhorší je, že tyhle typy ještě "přidají", jakoby si ještě kopnou do nemohoucího. Spousta chlapů i z manželství raději zdrhne, jak žena vypadne "z tahu", třeba jim porodí postižené dítě, prožívá nějakou krizi v práci, zdravotního rázu. To potom chápu, že je lepší jít od takovýho člověka pryč, i když on většinou sám zdrhne, jak se vyskytne nějaká věší krize.
|
|
|
| Ananta | 
 |
(23.7.2012 18:54:28) A proč se to probůh snažíš vydržet? Tohle je nad mé chápání.
|
|
|
| No one | 
 |
(23.7.2012 18:47:01) Jako nic není tak černobílý na první pohled. Člověk někdy může být taková povaha, že prostě neumí toho druhého cíleně podržet. Může to dělat nevědomky, jakmile to ale po něm někdo chce cíleně, nezvládá to a sesype se. Dá se říct, že můj manža je něco na ten styl jak ty popisuješ. Velice rád dělá, že se nic neděje a přitom se děje a hodně. Minulý týden se moje mamka pokusila zabít, já strávila půlku noci na psychiatrii a druhý den půlku dne tamtéž, nadopovaná práškama a stále v šoku jsem dorazila domů a partner se zajímal jen o to, kolik jsem utratila za máminý cigarety a časopisy apod. Když jsem přiznala, že mi zbyla stovka - ten den měla přijít ale výplata, takže jsem to neřešila, chytnul hysterický záchvat, z čeho se jako chystám vyžít a začal prohlašovat jak se stěhuje. No já mu v klidu sbalila všechny věci a dala jsem mu to přede dveře... Pro někoho absolutně nepochopitelný, u nás v celku normálka. Manža měl strach o mě, o mamku a neuměl to prostě ventilovat jinak než takto. Možná by to mohl vysvětlit nějaký psycholog/psychiatr, ale já vím, že to byl jeho způsob jak vyjádřit tu bolest a šok. Za hodinku už se choval normálně, ovšem tašky má sbalený stále. Nevím, proč bych je měla vybalovat já. Jen jsem chtěla na dost brutálním příkladu ukázat, že někdo to nemusí dělat naschvál a někde to třeba prostě tak funguje, protože to z nějakýho důvodu jinak nejde. Taky hodně záleží na modelu původní rodiny. Samozřejmě bych byla šťastná, kdyby chlap byl sám od sebe empatický a svěřoval se s problémy a já to samé, oba bychom si pokývali jak je ten svět nespravedlivej a já nevim co všechno, ale chlap na tyhle věci prostě není.
|
| štěpánkaa | 
 |
(23.7.2012 18:49:55) alixo, řekla bych, že s pomocí úpsychologa se i úplný poleno naučí, jak podobné situace zvládat. Tohle je pro mě úplně nepředstavitelné, doufám, že tvoje mamka to nezopakuje.  
|
| No one | 
 |
(23.7.2012 18:54:36) Štěpánko, díky. Mamka už je na tom mnohem líp, přiznává, že to byl zkrat, tak snad už bude dobře. No a partner k psychologovi samozřejmě nechce, protože přece "není žádnej magor."
|
| štěpánkaa | 
 |
(23.7.2012 18:55:51) alixo 
|
|
|
|
| No one | 
 |
(23.7.2012 18:53:04) Jo a můj důvod, proč s ním nesdílím praktické problémy je ten, že on se vždycky hrozně hned vzteká a řve a mlátí do stolu a to mi tedy moc v problému nepomůže. Naopak jsem ještě víc vystreslá, tudíž raději nic neříkám. Nebo se zmíním, když už je po všem. Možná to má kamarádka podobně? Já ho rozhodně nenechávám, aby měl ON klid a aby se ON nestresoval. Dělám to především pro SEBE, abych JÁ měla klid a mohla to vyřešit všechno v klídku po svém.
|
| Gudrun | 
 |
(23.7.2012 18:58:53) Taky si dělám všechno po svém, on o mnoha věcech ani neví, protože se nezeptá a nemám potřebu všechno mu svěřovat. Není pro mě problém něco rozhodnout, pro něj ale je, takže on kdyby měl rozhodovat, je nervózní, protivný. To se jedná ale třeba i o nějakou banální koupi, on se přece nemůže tak rychle rozhodovat (jeho slova).
|
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 21:58:24) Alixo, jak dalece já do toho u kamarádky vidím: v běžném domácím provozu její manžel funguje, ale jak nastanou krizovky, někdy se tváří, že neexistujou - třeba měli problémy s dítětem, s jeho vývojem, což bagatelizoval, někdy když kamarádka začne ventilovat nějaké své vysloveně interní problémy, tak je oheň na střeše, protože on je jako problémy nevidí, takže není důvod jí nějak utěšovat možná má odlišný způsob vnímání než ona, možná je slabý jako tvůj manžel a tím, že se tváří, že problém neexistuje, se vlastně vyhýbá zátěži.
Co jsem pochopila, zatěžování problémy dokonce někdy bere jako cílenou sabotáž své dobré nálady, prostě nedovolí, aby se na něj nakládalo citově a psychicky příliš. No ale někdo ten problém vykrýt a vyřešit musí i tak.
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 22:02:34) Antheo, někdy mi to tak připadá.
Že muž nepodrží v důležité věci, protože najednou sám tápe v něčem - do čeho kdyby se motal, tak to asi vůbec nedá, protože nic nechápe, nerozumí a ještě selhat jako chlap a teď se to vaří, když se budu ptát, budu za blbce, když něco udělám, tak něco dorazím....
Ale to je trochu jiná situace, než úplně zdrhnout nebo ten problém hodit na toho druhýho v páru.
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 22:10:04) Terezo, to jo, ale v tom případě by bylo třeba opustit pózu macha a přiznat na férovku, že nevím, že ale akceptuju pocity partnerky, nebo její náhled, že si vážím toho, že je to ochotná/schopná řešit. Ne se prostě a priori vyhnout nepříjemnostem s tím, že neexistují/partnerka dělá z komára velblouda/-nebo že to moc prožívá, popřípadě začít prudit sám.
Já to vidím spíš jako takovou taktiku ve stylu mít klídek, když se budu tvářit, že partnerka zveličuje/někdy to dokonce postaví tak, že ona selhala, když má třeba problémy v práci - no prostě škála takových reakcí je velká a výsledek - že skončí svěřování, protože to k ničemu není, naopak to vede jen u kamarádky k dalším negativním zážitkům. No možná je za tím i pohodlnost a nezralost toho partnera, že prostě zůstal zastydlý malý chlapeček.
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 22:36:34) Ano, asi pro všechny by nejlepší bylo, přiznat, že nejsem až takový borec, abych rozuměl všemu a přesně napnout síly, pochopení, porozumění, co to dá. To předpokládá taky citlivost vůči sám sobě i vůči ostatním. Mnoho mužů se radši sežere, než by šli s intimním problémem k lékaři. Podobné chování, zavřu VOČI, vono to vyšumí.
Kdyby někteří měli maminky, které já pamatuji, s takovým tím fakt RESPEKTEM... bylo by to fajn.
|
|
|
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 22:05:15) Antheeo tak bagatelizace zdravotních púroblémů u dětí,to je hodně časté a naprosto to chápu.
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 22:07:45) Je, a souhlasím. Prostě nějaký jiný nastavení. Žena zapne autopilota a hledá cesty... a někteří muži (nechci se dotknout těch, co bojují), prostě adrenalin na maximum v momentě zjištění a pak ... zdechnou. Popřít problém je taky cesta. Přesto nevěřím, že je úspěch nepotěší, jenomže je blbě, že to není ani trochu jejich zásluhou.
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 22:09:48) přičti k tomu chlapskou ješitnost,on přece nepočne dítě s problémem,to je jrdna z největších urážek mužství - dát nekvalitního potomka,ač chcem nebo ne,furt jsme zvířata.
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 22:40:43) no nemyslím. Nemáme doma případné nositele Nobelovky, manžel vyrostl se sourozencem netabulkovým, mám příbuzné, máme i přátele.
Myslím, že na pozici "já předávám jen dobré geny", musí mít ještě něco v kódu chování, pro nás už asi docela divného. Kluci jsou nedonošení, BOHUDÍKY ZDRAVÍ, ale od vyšetření očí, cvičení Vojtovky, logopedii, atd... Je jim 13 a k lékaři chodíme všichni společně i na očkování. Ano, manžel je časově flexibilní, to je taky důležitý zmínit.
Ale prostě tam s námi jde.
|
|
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 22:15:20) nevím, taky pokud z někoho vyzařuje, že je tahoun, co problémy pořeší, tak ten druhý to může vycítit a nastolit taktiku nejsnadnějšího přežití bez problémů, protože prostě ví, že někdo problémy vyřeší
tedy ještě to má tu chuťovku, že co mi tak řekla, tak jsem měla pocit, že když cokoliv vyřešila, zpětně to bylo bagatelizováno. Třeba se zčásti vyřešily problémy ohledně dítěte díky její velké trpělivost, nasazení - dneska už se její partner tváří tak, že ty problémy nikdy nebyly - respektive si je údajně nepamatuje. Buďto fyzicky zapomíná, vytěsňuje, co se mu nehodí, nebo  Každopádně je to na pěst, protože zase jak já to vidím, když ve vztahu odvádím nějakou činnost, ať je to vydělávání peněz, nebo jiné věci, mělo by to být uznáno jako zásluha, ne bagatelizováno.
|
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 22:17:58) no muži jsou možná - tedy část jich orientovaná na řešení problémů jen v zaměstnání doma - má být klid, tam nechtějí nic řešit
|
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(23.7.2012 22:09:13) Antheo, aniž bych se chtěla zastávat lemplů, co manželku nepodrží, tak si umím představit i situaci, kdy je manželka z manželova pohledu příliš "cíťa" a on se jejími problémy do hloubky nezabývá proto, že se mu v tom nechce donekonečna patlat.
To určitě není problém třeba Arsiely, já jen, že znám i takové situace, i z vlastního pohledu (tj. že manžel je schopen v nekrizové situaci utěšovat dejme tomu dvacet minut, ale čtyři hodiny by už nedal)
|
|
|
|
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:05:27) Žiju takhle už 18 roků jo ještě s tím,že manžela musím podržet ať má jakýkoli problém,včetně rozchodu s milenkou.Já si musím své problémy řešit sama s problémama dětí zatěžovat pána tvorstva jen v nutných případech - když jde o život a to doslovně.
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 19:10:47) "že manžela musím podržet" Proč "musíš"? A co by se stalo, kdybys "nepodržela"? A nepostavil by se - byvše nucen čelit ranám osudu (např. rozchodu s milenkou) samostatně, víc na vlastní nohy? Já jsem se nestačila po rozvodu divit...
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:13:20) Brontosauři nepostavil by se na nohy skončil by na psychině a s vyhazovem z práce.takže co by mě to pomohlo,bylo by to jen horší
|
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:14:57) Jo a Lochnesko ono těžko nejde reagovat když ti tu řve,kvílí,rve si vlasy utíka a podobně.Jako co mám dělat,mám tu autistické dítě,které nepochopí.Takže spíš oprava sem nedobrovolně zatahována do řešení jeho problémů.Já o to enstojím.
|
| Valoria |
 |
(23.7.2012 19:15:37) a proc to vlastne snasis?
|
|
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 20:55:46) třeba by se (+ děti) neuživila. Takové zvláštní otroctví, ale cest ven moc nebývá.
|
|
|
| Valoria |
 |
(23.7.2012 19:11:21) Pááááni ja fakt ziji na jine planete.. Mate holky muj obdiv
|
| Ananta | 
 |
(23.7.2012 21:26:03) Taky žiju na jiné planetě. Když budu drsná, tak napíšu že je to nedostatek sebeúcty.
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 22:05:11) Ananto, to zas asi není tak jednoduché, jak myslíš. Mám pocit, že asi máš vlastní bydlení atd., nějaké rezervy, dítě je jeví snad standartní, na rozdíl od Arsiely, takže časem budeš zase normálně zaměstnatelná. Jsou situace, kdy si asi sebeúctu můžeš dovolit a situace, kdy jde stranou v zájmu přežití.
|
| Ananta | 
 |
(23.7.2012 22:35:05) Já se snažím cíleně do takových situací nedostat a kdybych byla závislá na partnerovi, tak bych si ani nepořídila dítě a to ted nemyslím nějak arogantně vůči ostatním, které ano, prostě je ta nezávislost tak nějak moje životní priorita. Kdyby byla Anička postižená, tak bych v krajním bydlela s mamkou, ta by nás milovala obě.
|
|
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 22:08:17) víš když jde o dítě tak kašlu na nějakou sebeúctu tím ho nenakrmím.Navíc co bych si pomohla,pokud bych zůstala sama,stejně bych zas řešila sama všechno a jako návdavkem bych skončila na ulici.
|
| Ananta | 
 |
(23.7.2012 22:31:13) Já prostě jen nechápu, jak se to dá přežít, připadala bych si šíleně sama, mnohem víc sama než kdybych opravdu byla sama. Vlastně jsem se o něco podobného chtěla na sílu pokusit ted a četla jsem různé příběhy a říkala jsem si, že když to vydrží jiné ženy, tak že se s tím nějak vyrovnám a nedokázala jsem to a nemám takové problémy ve vztahu jako mnohé z nich, skončila bych na chlastu nebo antidepresivech a to neudělám na to se mám moc ráda.
|
| Jaana2 | 
 |
(23.7.2012 22:35:24) Ananto se zeptám, ale jestli nechceš, neodpovíde j ... není mi z Tvého příspěvku jasné, jestli jsi se tedy rozhodla pro žít s partnerem u něj i s tím vším, o čem jsi tu psala nebo jestli pro vztah na dálku
|
| Ananta | 
 |
(23.7.2012 22:41:56) Jani rozhodla jsem se zůstat tam kde jsem a žít sama.
|
| Jaana2 | 
 |
(23.7.2012 22:45:27) Ananto pokud to tak cítíš, tak to bude dobrý a časem se uvidí, hlavní je, abyste jako rodiče spolu dokázali komunikovat ku prospěchu dítěte.
|
|
|
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 22:54:30) Ananto přežít se dá věcí.oproti tyranům,nemakačenkům,závislákům a podobně je ještě partner co jen nepodrží vlastně zlatíčko.
|
|
|
|
|
|
| No one | 
 |
(23.7.2012 19:12:52) Arsielo, to je síla.   Musíš být neuvěřitelně silná žena.  A Tvému muži posílám   
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:15:39) Alixo nejsem silná kdybych byla tak mu vyhodím kufry za dveře a risknu žít z ničeho.
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 19:21:54) Nemám zkušenost s autistickým dítětem, za to máš můj obdiv, nicméně, já jsem tehdy riskla rozvod bez prostředků, se strašnejma dluhama a s vážnou, tehdy "nevyléčitelnou" nemocí. Řekla jsem si, JESTLI mám žít už poslední rok, tak bez toho...(exe). No a co se nestalo. Jsem tu už 5. rok "po smrti" a v posledním půlroce, když jsem se rozhodla, že už exovi jaktěživo nic nedaruju, dokonce i zdravá jako řípa. Dluhy se zázračně vyřešily (dostala jsem spoustu zakázek a postupně se vyplatila), prostě nakonec to nebylo vůbec tak "nemožné", jak se mi původně zdálo. To neříkám, že jde vždycky, ale že to taky někdy JDE, i bez "opor"...
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:28:20) Lochnesko super,jenže mě to takhle nevyjde,žádné zakázky ani zázračně placená práce se u mě konat nebude.opravdu to není že bych se to nesnažila řešit,jenže tohle prostě nemá řešení a není to jen můj názor.Ale já si zvykla na jednu stranu mě samostatnost vyhovuje a manželovy problémy zas tak často neřeším.A svoje si zvládám řešit v poho,u dětí většinou taky.
|
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 19:37:51) Když mě partner nepodržel ve vážných obdobích (potraty a vážná nemoc), odmítla jsem s takovým člověkem dál žít. Nemohla bych. I kdybych měla zahynout někde bez prostředků, jen když už nebudu muset z toho, že s TAKOVÝM člověkem jsem spojila svůj život. Což samozřejmě není řešení pro každého, ale já jsem to tak cítila.
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 19:52:46) Lochnesko jasně každej to má asi kapku i jinak asi to je ovlivněno i zkušenostma z dětství na kolik ti byli oporou rodiče (ale je to jen můj pocit)já byla zvyklá od útlého dětství se se vším prát sama i s nemocema,tenkrát to jinak nešlo.A asi mi to zůstalo.Ono na druhou stranu , když si sáhnu do svědomí tak mi to i vyhovuje,jet si dost solo.Ovšem že bych nadšeně řešila citové problémy manžela tak zas takovej masochista vskutku nejsem.Když sem seděla v čekárně ve špitále a čekala jestli malej přežije,tak mě dost vyhovovalo sedět tam sama.Ale asi sem fakt šílenec.
|
| CPO |
 |
(23.7.2012 20:32:32) Rodiče mě nikdy nepodrželi, naopak. Proto jsem to nehodlala opakovat s partnerem. Rodiče jsem vyměnit nemohla.
  
|
|
|
|
|
|
|
|
| Petronela s pubescentom | 
 |
(23.7.2012 19:32:55) To, ze sa o toho cloveka mozem opriet, ze podrzi, postara sa, ked treba - to je zasadna vec, ktorej si na nom vazim. A uprimne, ked nam zomrel syn, bez svojho muza by som to neprezila, to bola skuska zivotna aj partnerska.
|
|
| foxina | 
 |
(23.7.2012 20:46:39) ano, v takovém vztahu jsem žila několik let. pořád jsme si namlouvala že je vše ok, i navenek jsem působila šťastně. prostě pro okolí harmonická rodinka. u nás k tomu navíc časem přibylo psychické týrání. už jsem pryč a mám partnera o kterého se mohu opřít! nebojím se požádat ho o pomoc.
|
|
| Elíláma | 
 |
(23.7.2012 21:01:44) Já to mám doma podobně, občas se kvůli tomu s manželem pohádám... v podstatě je to jediná jeho chyba.
Jediný situace, kdy se o něj můžu opřít, jsou fakt krize hlavě ty týkající se přímo mě, což je podle mě to hlavní, ty běžné problémy vysilují, ale když je to takřka jediná jeho vada na kráse, dá se s tím žít, aneb lepšího jsem nepotkala.
Ale je fakt, že někdy bych brečela... zrovna předevčírem večer jsem mu to zas poněkud ne úpně diplomaticky říkala, kysla ve mě jedna věta o tom, jak to má v práci náročný a že si to na mateřský ani nedokážu představit, proto on si potřebuje večer odpočnout...
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 21:07:53) i ty, Brute? Vlastně odborník? Ne nemámn utkvělou představu, že zedníci mají skvělé domy kam nezatéká, účetní daně v pořádku a právníci žádný právní potíže, jen jsem si říkala, že když je člověk ještě znalej, má to možná trochu jednodušší.
Nemá. No, nepotěšilo mne to.
|
| štěpánkaa | 
 |
(23.7.2012 21:10:51) to neznáš? KOVÁŘOVA KOBYLA CHODÍ VŽDYCKY BOSA. Kdo myslíš, že doučuje moje děti matematiku? 
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 21:12:23) instalatér, pošťačka, kominík?  JJ, já to vím i u sebe, ale přesto tak nějak si říkám, že to třeba mají jinak než já )
|
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 21:13:27) mmch, znám pár dentistů, co by měli zaplatit těžký peníz a některé kadeřnice také nejsou vizitkou své profese, ale fakt jsem se domnívala, že jsem tak nějak výjimečná. Zase ) Jakože chodím bosa coby ta kobyla.
|
| štěpánkaa | 
 |
(23.7.2012 21:17:26) no, já právě taky
|
|
|
|
| Elíláma | 
 |
(23.7.2012 21:34:52) Terezo: ha ha ha ne, psychologové mají úplně stejné problémy jako ostatní, jen by o nich měli vědět a tedy je nenechat ovlivňovat práci s klienty. A jasně, neměli by trpět nějakými většími patologiemi, hlavně ne psychózou, neurotičtí být můžou.
A manžel vyloženě patologii nemá, prostě je cholerickej a přinaprdlej... to jsou jen povahové rysy, aspoň v téhle míře.
Ale sere to jak kráva
|
| NovákováM |
 |
(23.7.2012 21:40:25) Já se omlouvám za naivní smýšlení, třeba to, že lidé, kteří věří ve stejného Boha a víru pojímají stejně mívají poklidná manželství, to už mi bylo taky vyvráceno. A jinak chápu. My jsme taky v pohodě a vzájemně se dovedeme vytočit taky doruda až doběla.
|
|
| Hilly. |
 |
(24.7.2012 10:38:35) Mít vedle sebe negativního člověka je taky na palici. Optimista z pesimisty optimistu neudělá nikdy, ale pesimista a chronický naprděnec svého partnera časem stáhne za sebou. Všechny případy jsem si zažila
|
|
|
|
|
| Razivia | 
 |
(23.7.2012 22:18:21) Tohle je podle mě hrozně individuální. Každej vydejchá ve vztahu něco jinýho. Já mám např. šílenýho cholerika, hodně lidí z okolí mi řílá, že s cholerikem se žít nedá, že to je peklo. Jenže já to s ním prostě umím a jsem s ním fakt šťastná. Takže být tebou do jejich vztahu nevrtám a ani nad ním moc nepřemýšlím. Stejně ti to k ničemu nebude a kamarádce taky ne
|
| Anthea | 
 |
(23.7.2012 22:27:56) Razivio, já do ničeho nevrtám, neboj, mám dost rozum, abych nevyslovovala žádné soudy před kamarádkou - prostě odkývám, polituju, rozhodně neříkám: v tomhle bych nemohla žít. Tohle je spíš moje takové zamyšlení, jestli se takhle dá ve vztahu dlouhodobě žít, když ta výměna energií, empatie, neprobíhá. Jo, navenek jsou spokojený pár - tedy pokud se neděje nic zásadního. Takže vlastně osud jejich partnerství závisí na tom, aby nebylo moc těch zásadních problémů.
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
 |
(23.7.2012 23:01:07) Mam doma neco podobneho, jak napsala Eli trefne: cholerickej a přinaprdlej... :-D V podstate ho vyborne znam, takze uz to neresim, ale jsou dny, kdy to vrta a stve ... Ale vicemene muzu rict, ze je vice tech chvil, kdy je vse ok, jako tata a zivitel funguje ... Ma trochu jinou povahu nez ja a musim to respektovat. A verim tomu, ze kdyby slo opravdu do tuheho, znam uz cesticky, jak ho primet vystrcit tu hlavu z pisku ... No jo, nemam idealniho partnera, ale ani ja nejsem zdaleka idealni a o tom to asi je ...
|
| arsiela, | 
 |
(23.7.2012 23:39:55) Arzacheno tak já mám k ideálu těžce daleko,mám sklon bejt občas jak odjištěnej dynamit,já sama se sebou bych teda nežila
|
|
|
|
|
| Anca-Filipek4.12.2006 | 
 |
(24.7.2012 6:56:45) Ja jsem takovy vztah mela a musim priznat ze jsem ho po nekolika letech vzdala.Ten vztach mne psychicky uplne vycerpal a byt vedle nekoho kdo vas nepodrzi je to o nervy a psychicke zdravi
|
| Hilly. |
 |
(24.7.2012 10:35:44) jak už jsem psala, kdyby alespoň třeba "nedělali nic", ale oni ještě partnerku spíš "dorazí", pokud má nějaký problém.
|
|
|
|