| Lettie | 
 |
(25.6.2012 22:20:17) Moc mě zajímá Váš názor na tuhle situaci. Přijali byste dědictví po otci, který vás neměl rád, a vy jste neměli rádi jeho? Můj otec byl celý život hnusný na každého, sobec, věčně pryč, pil, mlátil nás. Finančně jsme na tom byli mizerně. Nikam nejezdili, tlačili se v pidibytě (spali všichni v jednom pokoji, prostor pro věci mini), oblečení děděné, potom sekáč, vietnamci.Nedostala jsem od něj nikdy nic (dárky jen praktické typu, hadry dle vkusu jeho a mámy, věci do školy). Nikdy mi neřekl nic milého, že mě má rád, nerad se mě i bratra dotýkal (takže nějaké mazlení nebo pusa nikdy). Viděl mě jako šedivou nezajímavou myš, co všechno dělá špatně (s tou myší mi to říkal opakovaně). pak se naši rozvedli a my se viděli tak narozky a vánoce. Znovu se oženil a s novou ženou začali budovat velikánský dům, najednou byly peníze, nové dítě. Začal nás zvát a tvářit se jako rodina. Tak jsme začali jezdit, ale bylo to takové společensky slušnostní, živené hlavně jeho novou o dost mladší ženou, která byla a je fajn. Milá, chytrá, zakomplexovaná, obdivovala ho a přišel jí vtipný (nechápu!!!, choval se k ní jako pedantický otec). Vztahy utichly, protože fakt to neklapalo, každou návštěvu jsem protrpěla a doma obrečela (mojí dítě bylo děsné, byla to holka, já všechno dělala špatně). Všechen majetek už za jeho života přepsali na něj, takže byl to nemajetný bezdomovec. Pak onemocněl a po roce těžké nemoci zemřel. Žena se o něj vzorně starala. Já ho byla navštívit v nemocnici a byla u něj, když umřel (jinak mi byl lhostejný, dělala jsem to jen kvůli jeho klidu v duši, pokud ho to mohlo ovlivnit, spíš ne, ani takto nemocný mi neřekl, že mě má rád, jen že jsem HODNÁ). Pak jsem mu dle jeho přání koupila košili do hrobu. Chtěl novou. Bílou. No a po roce se u notářky zjistilo, že nemajetný bezdomovec měl špatně sepsané zúžení společného jmění manželů a najednou jsem byla dědička. Peníze se mi opravdu hodně hodí. Jen se cítím mizerně, jako bych brala něco proti jeho vůli. On mi to nechtěl dát. A musí mi to vyplatit osoba, proti které nic nemám, a která se ke mně chovala vždy hezky. Tváří se, že to vyplácí "ze svého". Že je vdova samoživitelka a stará se o polosirotu. Jenže ona má pořád měsíční příjem vyšší než my s manželem dohromady, nemovitý majetek v hodnotě 5 násobku toho, co budeme mít my (až splatíme za xx let hypotéku). Jak byste se zachovali vy? Můj bratr dědictví odmítl a to peníze taky moc potřebuje.
|
| Alternativní kvočna | 
 |
(25.6.2012 22:24:47) Lettie... těžko říct, asi bych to vzala, zvlášť jestli teď řešíte každou kačku... vypadá to, jako kdyby Ten někdo nahoře to zařídil trochu jinak, než si lidé tady na Zemi přáli...
|
|
| boží žena | 
 |
(25.6.2012 22:33:34) přijala bych
|
|
| zvídavá | 
 |
(25.6.2012 22:33:59) Pokud tomu dobře rozumím, tak ona a její dítě dědí také a to nemalý podíl. Takže bych se na tvém místě zbytečně nešidila o to, co mi patří - o dědictví po vlastním otci. Ber to jako mizivou kompenzaci toho, jak mizerný byl otec. Gesta jsou podle mě v tomto případě zbytečná (a je na ně pozdě). Pokud bych měla pocit, že bude moje část dědictví jeho ženě chybět natolik, že by je to uvrhlo do nějaké chudoby, dluhů apod., tak bych možná zvážila, že se vzdám. Jinak ne.
|
| Anni&Annika | 
 |
(25.6.2012 22:38:40) tak on ty penize taky usetril na vas s bratrem, ne?? Asi se to melo stat, ber co se ti nabizi...mas na to taky narok. A jestli nebude po vyplaceni druha zena o zebracke holi, tak nad tim uz nepremyslej. Proste to tak melo byt
|
| Lettie | 
 |
(25.6.2012 22:48:53) Anni, neušetřil. Mezi "bídou" a penězmi je rok 1989 . Začal jen vydělávat. Druhá žena v nouzi nebude. Po dva roky bude omezená v nákladných hadřících a bezstarostnosti (otec vše vyřizoval, o všem rozhodoval). Asi poprvé v životě. Strach, že to nezvládne, že je to jen na ní, má opravdový. V tom je mi jí líto. Přesto nejde do sporu a akceptovala dohodu (je chytrá a má dobrou pozici vydělávat). Svým způsobem ji mám ráda, přestože jsme každá úplně jiná, opravdu nemáme vůbec nic společného. I když se snažíme.
|
|
|
|
| Connie | 
 |
(25.6.2012 22:47:49) Vzala bych si to. K čemu ti bude hrdost a dobrý pocit? Je to blbé, ale když byl tak hnusný, tak aspoň něco dobrého z něj máš.
|
|
| JiBi* | 
 |
(25.6.2012 22:54:28) Myslím, že na velká gesta teď není vhodná doba. Jestliže peníze dostaneš a budeš mít pořád ten pocit, že "ti nepatří", klidně je můžeš jeho druhé ženě věnovat , ale pokud teď odmítneš, může tě to jednou hodně mrzet.
|
| Inaaa | 
 |
(25.6.2012 22:58:11) Neodmítla bych, proč dělat gesta, když to situace nabízí, brala bych to jako osud.
|
|
|
| vlad. | 
 |
(25.6.2012 22:58:19) Tý jo...asi bych přijala. Asi jako kompenzaci za hnusný dětství. Zvlásť když vdova je zajištěná
|
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
 |
(25.6.2012 23:04:01) Jestli ti to pomůže, před několika dny jsem byla na dědickém řízení své pratety (zvstupovala jsem mou maminku, která zemřela). Váhala jsem dost o přijetí, chtěla jsem to už odmítnout. ale pak jsem si řekla, že to dělám kvůli dcerce, že mám více méně povinnost ji zajistit do života. tudíž potom zaplatim, co mám, zbytek půjde na její studia na spořko. nedělám to kvůli sobě, ale kvůli ní.
|
|
| Walerie | 
 |
(25.6.2012 23:32:00) Máš děti, mysli na ně. Nejde jen o tebe. Právně je to prostě takhle a ber to jako osud! Prostě to tak mělo být. Nerozpakuj se a nech si svůj podíl vyplatit.
|
|
| Pole levandulové | 
 |
(25.6.2012 23:35:08) Prijala bych a brala bych to jako kompenzaci za hnusne detstvi. Pokud by mi to i potom vadilo, venovala bych je na charitu, ale dedictvi bych se urcite nevzdala.Asi je to Osud, ktery zasahl, aby aspon po smrti narovnal to, o co te otec v detstvi pripravil.
|
|
| withep | 
 |
(25.6.2012 23:41:09) Že by boží mlýny? Vezmi to. Pokud bys měla pocit, že ti peníze nepatří, můžeš se jich vzdát i později. Ale já myslím, že ti patří. Milující otcové dávají dcerám lásku i dědictví, ten tvůj ti moc lásky nedal, ber aspoň to děditství, když už k tobě zabloudilo
|
| withep | 
 |
(25.6.2012 23:42:19) "děditství"  
|
| x x |
 |
(26.6.2012 8:37:26)
|
|
|
|
|