| briliantacek+2(07,10) | 
 |
(20.6.2012 9:09:38)
Potřebuju poradit.
Už jsem na konci svých sil. Sny je čím dál neposlušnější a vzteklý. Když zlobí a já ho napomenu, tak se jen směje a dělá dál co chce. Přestane teprve tehdy, když prudce vztanu a jdu mu vyhubovat přímo. Ale pomůže to tak na pár vteřin. A když není po jeho, tak se vzteká. nejde nijak uklidnit, prostě ho to chytne a je nepříčetný. Když je poblíž někdo další, tak si na něm vylévá zlost. Už prostě nevím jak na něj. Jinak je to smíšek, spíš provokatér.. Ale dneska už mám rpostě dost. Jíst nechtěl, v posteli se vztekal a zmáltil mě (teda pokusil se o to) a jde to pořád dál a dál... Dcera je úplně jiná. Klidná, hodná a poslušná. Ale jak jsem vytočená ze syna, tak to pak taky odnáší a to mě prostě trápí..
Máte někdo radu, jak na syna. Něco co vám samotným zabralo?
Moc díky
|
| Puma |
|
(20.6.2012 9:12:00)
Jsou mu dva?
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:16:20)
An.. bohužel asi nemám moc adějí, že to je kem,... švagová byla stejná a vztelá je dodnes a tchán taky
|
|
| Puma |
|
(20.6.2012 9:17:44)
Pokud je takhle malý, přijde mi to normální. Vlídností a jasně nastavenými pravidly se toto období zvládne rychleji a bez zbytečných šrámů na duši - tvé i synovo. Uznávám, že ze strany rodiče je to zkouška trpělivosti a často si sáhne až na dno.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:20:30)
Když ho to popadne a já se ho pokouším uklidnit obětím a muchláním, tak je ještě vztekleší...Celkově pomalu slavím dny, kdy se nemusím rozčilovat:-(
|
|
| withep | 
|
(20.6.2012 9:22:39)
Jasně. Terrible Two - mám to doma . Pevné, ale laskavé hranice. Někdy už taky melu z posledního a někdy se nechám vytočit, ale dost mi pomáhá vědomí, že je to kontraproduktivní a že to správným zacházením a věkem samo přejde.
Já teda po dětech nechci, aby poslouchaly a byly hodné. Chci, aby se chovaly správně. A ono se někdy i to správné chování projevuje vztekem - děti jsou úžasné zrcadlo 
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:25:10)
To jo.. ale kde najít tu ztracenou rovnouváhu. S dcerou jsem měla trpělivost na rozdávání. taky měla spoustu špatných období, kdy jsem říkala manželovi, že to přejde.Ale u syna jsem tu rvonováhu nějak ztratila a nemůžu jí najít...
|
| withep |
|
(20.6.2012 9:34:47)
A jaké jsou u vás hranice? Nechtěl jíst - musí jíst, i když nechce? Nechávám dítě, které nechce jíst, o hladu, ať si "vyžere" důsledky: bude mít hlad, pokud budeme později během dne něco mlsat, ono nedostane. Pokud nemá nějakou poruchu příjmu potravy nebo to není patologický vzdor, hlady neumře. Mně se dcerunka třeba včera nechtěla oblékat, když jsme musely už jít. Když fakt musíme, tak ji přeperu a obleču násilím a jdeme. Ale taky si říkám, že jsem jí na to mohla udělat víc času - dřív ji odtrhnout od hry a mít čas na to jí vysvětlit, že už je opravdu čas, nechat ji vybrat si oblečení... Takže svým způsobem se chovala správně - přirozeně vzdorovala tomu nátlaku a časovému presu. Naštěstí není nic horšího než dokonalí a nikdy nechybující rodiče
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:46:38)
Když má jíst, tak se většinou ptám co chce.. dávám mu na výběr. Ale pak stejně sní jen třeba lžičku a chce pryč. když do něj další prostě nedostanu, tak jde taky o hladu pryč. jenomže jemu to nevadí. Klidně by jedl jen v noci mlíko a pár piškotů a stačí mu to... Už se někdy bojím, aby neměl zdravotní problémy:-(
|
| Hadi a spol | 
|
(20.6.2012 9:56:23)
Naše nejstarší (bude jí 6) měla taky období kdy jsem do ní dostala jenom mlíko a piškoty Dneska je schopná k snídani sníst dva chleby, svačinu, oběd normální dětský včetně polévky, svačinu a k večeři tři rohlíky
Dopřej mu klidně jenom piškoty a mlíko a ještě jedna rada - dej mu normální jídlo jako Vám a pokud nechce, tak suchý chleba nebo rohlík, nic jiného na výběr (náš mlaďoch miluje suchý chleba, takže tam to ztrácí na účinnosti )
k tomu mlácení druhých - na našeho rváče zabírá po takovém útoku chytit za obě dvě zápěstí a "tohle nedělej" sice ho to naštve ještě víc a chce zdrhnout, takže to chce hodně sil, ale zabírá to a klidně několikrát po sobě.
|
|
| withep |
|
(20.6.2012 9:59:32)
Tak mu v noci nic nedávej, v noci se spí, ne jí  Kojíš? Odstavovala jsem dceru od nočního kojení právě kolem druhého roku, přišlo mi, že je nejvyšší čas.
|
| withep |
|
(20.6.2012 10:04:13)
Taky jsem se právě v tu dobu, kdy jsem v noci přestala kojit, bála případné poruchy příjmu potravy, řešila jsem to i tady v diskusi. Ale není dobré se ve výchově nechat ovládnout strachem. Někdy jí víc, někdy méně, někdy pije víc, někdy méně, vypadá zdravě, tak to neřeším.
|
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 10:10:23)
Nekojím. Jena SUnaru o 6-ti týdnů. Ale je to jedné co pořádně sní, ak se mu to bojím vzít. Má jednu lehav v noci a přes den u doněj mléko nedostanu. Miluje suché rohlíky, piškoty a maso..ale samotné.Někdy sní plnou miskua víc než sstřika.. hlavně omáčky, ale jindy za celý den dvarohlík a jsem ráda:-(
|
| krupice. |
|
(20.6.2012 10:14:57)
Ahoj,
jestli jsou synovi 2 roky, tak nevím, co řešíš. Je to klasické období vzdoru, zkouší, kam až může a co mu projde. Mýmu jsou 2 a čtvrt a právě sebou plácá na zem a brečí, protože jsem ho nenechala jezdit autíčkem po klávesnici. Taky se poslední dobou hodně vzteká, pomáhá jedině odvést pozornost někam jinam, aby na svůj vztek zapoměl. Zkouší to i na starší ségru, která je mimochodem taky dost výbušná. Neustále jí pošťuchuje a s nadšením sleduje její reakce. Mají se moc rádi, ale jsou pořád v sobě a pokud si hrají "spolu", tak je to nějaká divoká a hodně hlučná hra. Chce to jen "přežít".
|
|
| Hadi a spol |
|
(20.6.2012 10:19:21)
To jídlo neřeš ono to přejde Jak už jsem psala - naše nejstarší to měla stejně a dneska by snědla vola Pak třeba den skoro nic Chce to klid a když nechce jíst, tak ať nejí
|
|
| adelaide k. | 
|
(20.6.2012 13:07:04)
No právě, pak nemá hlad. Zkus zrušit ten sunar a uvidíte.
Jinak vztekání a podobne projev patrí k věku asi jsi to a dcerou nezažila
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 15:22:27)
Holka má 136 cm a 25 kg. Je vytáhlá a hubená. Sní k snídani jogurt, ke svačině půlku jabka, trošku oběda ve školní jídelně, odpoledne jogurt a večeři do ní musím soukat (pokud to nejsou zrovna lívance). Ale je zdravá, školu i další zájmy zvládá bez problémů, tak to neřeším. Hlavně aby jí to vydrželo.
Čili že je kluk hubenej, tím bych se netrápila, ale rozhodně bych ho nefutrovala v noci piškotama a mlíkem, jak píšeš.
Ve vztahu dcery k bráchovi- snaž se jí v dané situaci vždy přesně poradit, co má udělat, co má přesně říct.
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(20.6.2012 9:38:31)
U prvního to byl nářez, dokonce jsem se bála, jestli už nejde o nějakou diagnozu.
|
|
|
|
|
| Krakatice | 
|
(20.6.2012 9:15:25)
Ignorovat.
Nejsou diváci, není divadlo.
Jednoduchý.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:17:15)
To jsem zkoušela... na vztek to trochu zabírá, ale na ubližování jiným a zlobení celkově ne...
|
|
| Puma |
|
(20.6.2012 9:19:31)
Spíš než ignorovat bych ho zabavila a věnovala mu pozornost.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:21:53)
Je to spíš samotář. Na kolektivní hru moc nereaguje.. nechce si kopat společně, kreslit nic. Jen občas bere na milost sestřičku a rád si hraje s bratrancem. Mě většinou odsune stranou a hraje si sám...
|
|
|
|
| Archciba | 
|
(20.6.2012 9:20:37)
Řekla bych, že je to období a prostě jen zkouší co mamimka "vydrží"
Mám doma to samé. Trochu pomáhá důslednost, nastavení daných pravidel a nenechat se vytočit 
Pokud po synkovi něco chci (ať udělá nebo přestane dělat), tak pomáhá počítání. Nejdřív mu řeknu co po něm chci. Pokud to neudělá, tak to zopakuju. Když nereaguje, tak mu oznámím, že než napočítám do tří, tak to bude uděláno a pokud ne tak dostane na prdel (stává se jen zřídka a vždy jen plesknutí přes zadek). Počítám pomalu, když vidím, že dělá žádané. Pokud se "ošklíbá", tak počítání zrychlím.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:23:43)
U nás pomáhá jen hamba:-(... není to dané místo. prostě si jen nějakou dobu (většinou 5-10 minut.. podle toho jak jsem vytočená) sedí na místě a nehraje si... Většinou se mi celou dobu směje a snaží se proklouznout...
|
| withep |
|
(20.6.2012 9:35:47)
Tak to asi moc nepomáhá 
|
|
|
|
| Archciba |
|
(20.6.2012 9:25:10)
Ještě ke vztekání. Z jakých důvodů se vzteká?
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:27:05)
Chci aby se omluvil (dává púusinku), aby něco nebral sestřičce, aby jedl, aby chvilku počkal... je to rzné. Někdy má prostě den, kdy ho naštve úúúplně všechno. Jinak je to smíšek který rozzáří den. Vztává s úsměvem a směje se celý den. Bohužel se směje i když se zlobím a to mě asi vytáčí ještě víc
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 9:35:52)
Co se týká věcí staršího sourozence - vysvětlila jsem dceři (bylo jí 6, když byly klukovi 2 roky), že on si chce hrát se vším, co uvidí - stejně jako ona. když brácha dostane novou hračku, taky si s ní bude chtít ona hrát.
Čili hračky, které on nezničí, mu bude půjčovat. Hračky, které by zničil (papírové výrobky, keramika, lego), bude mít ona uklizené kam na ně on nemůže a bude si s nimi hrát, když on nebude doma, bude spát, bude zabaven něčím jiným apod.
A kluka jsem naučila, že dceřin stůl je pro něj tabu. Co je na něm nebo v něm, on brát nebude. JInak si může hrát se vším.
Dceru jsem také naučila, že když on jí bude něco brát z ruky, musí mu ona nabídnout něco jiného, co ho zaujme. Také už dnes výborně ovládá trik jak ho "zapojit" do hry, kdy si ona hraje třeba s kamarádkou, aby on měl pocit, že si s ním hrají, ale přitom aby je nerušil.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:43:22)
To se taky snažím, ale dcera je lehce ufňukané stvoření a nechá se bráchou tyranizovat. Prostě si nechá všechno líbit a brečí. Bohužel byla učena, že bratranci nesmí nic brát a musí mu všechnoi dát, protože je malý a je na návštěvě. Syn je ještě o půl roku mladší a ona to bere stejně. Ale já se jí snažím naučit, že si to líbit nechat nesmí. A´t se klidně popere.. ale nesmí být otloukánekl.. on pro ránu daleko nejde. Bohužel to moc nefunguje.Stejně pořád volá, že jí Ondra trápí..
|
| withep |
|
(20.6.2012 10:10:22)
"byla učena, že bratranci nesmí nic brát a musí mu všechnoi dát, protože je malý a je na návštěvě"
To je těžké potom. Ale dobře, že už víš, že to byla blbost. Učím děti, že nesmí nikomu nic brát, že když něco chtějí, je dobré si o to pěkně říct, že nicméně není ničí povinností někomu něco dávat jen proto, že si pěkně řekl. A to bez ohledu na věk všech zúčastněných. Ale je to, myslím, dost rozšířený nešvar. Přijela k na návštěvu sestra s odrostlejšími dětmi a syn po nich neco chtěl, poprosil, a sestra vyzvala svého potomka "MUSÍŠ mu to přece dát, když si tak pěkně řekl!" Tak jsem to uvedla na pravou míru a požádala je, aby mi syna takové blbosti neučili - že poprosí a zaručeně dostane, co chce, to tedy ne
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 10:12:14)
Já to věděla hend, ale v tomhle mám poslední slovo... kdybych tomu chtěla zabránit, tak leda tak, že bych dceru separovala od jediného bratrance,m kterého miluje... Navíc bydlíme s tchánovci ve dvougeeračním domě, takže se tomu dalo vyhnout těžko. Manžel se snažil, ale kdyb byla dcera sama u babičky, tak jsme tomu zabránit nemohli..
|
| MiliP | 
|
(20.6.2012 10:23:12)
Myslím, že by jsi je separovat opravdu nemusela - bratranec by prostě jen nedostal naprosto vše. Stačilo říci, že až si dcera dohraje, tak mu to půjčí - prostě měla tu věc první, tak si s ní teď hraje. Co se syna týče, je to období vzdoru a bohužel je to náročné pro rodiče, chvíli asi budeš trávit čas s nimi a učit je pravidlům a hranicím. Chápu, že je to o nervy, ale myslím, že částečně potřebují přenastavit oba a to sami nezvládnou, v tom jim musí někdo pomoci a to jsi ty. Brzy to přejde a přinese to jen to dobré, uvidíš. Ale chce to důslednost a bohužel i ty nervy často.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Krakatice |
|
(20.6.2012 9:26:44)
A co si máme představit pod pojmem zlobení?
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:29:15)
Pere mě i ostatní, trápí pejska, když mě chce zaručeně rozlobit tak třeba vyleze na linku a hraje si s nádobím a tak.., nikdy neposlechne základní stůj, neber auau a tak... takže je v jednom kuse sedřený a bojím se ho jen na vteřinu nedržet za ruku i na zahradě..
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 9:27:14)
Mám to jako ty - kluk netrpělivej vztekloun, holka poslušnej kliďas. U kluka to začlo cca před 2.rokem. TeĎ je mu 4,5 a vzteklej je furt, ale lepší se to. U něj je to tak, že když se něco okamžitě nestane tak, jak chce, tak se neovládne a vybuchne.
Vyzkoušela jsem všechno možné a osvědčilo se nechat ho o samotě, tj. buď já odejít či ho odvést někam do kouta. Nejdřív tam nechtěl zůstávat, ale já ho držela silou, on řval ať ho pustím a já říkala, že ho pustím, když tam zůstane. Po chvilce slíbil, já ho pustila a řekla mu, ať se tam vyvzteká a až bude zas klidnej, ať přijde. Nejdřív, v těch dvou letech, to byly strašný scény. Teď už ten "mechanismus" zná, tak tam sedí, dupe, nadává, ale do 5 minut přijde a je to v pohodě.
čili ´úspěch je v tom, že už se uklidní relativně rychle a dokáže pak rychle přejít do dobré nálady, netáne si to. Neúspěch je v tom, že pořád neumí ten vztek v dané chvíli ovládnout.
Také je těch scén míň než dřív, protože více věcem rozumí, chápe jak fngují. Ale pořád se třeba 2 krát za den stane, že vypění a vůbec si nenechá věc vysvětlit.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:31:27)
Něco podobného taky zkouším. Ze vzteku do dobré nálady přejde rychle. bohužel asle hend zase začně provokovat. Dcera ne. Sice když dojde ke vzteku, tak si to nese dlouho, ale pak je celý den hodná a snaží se mě co nejvíc potěšit.,.
|
|
| Tifany + Davídek a Filípek | 
|
(20.6.2012 9:37:24)
my to máme taky tak... jedno dvojče je hodný, ale ten druhý se vzteká a zlobí. Kolikrát mi ujedou nervy. Jsou jim dva roky takže stejný věk. Nejí, koušou se navzájem, kolikrát mi vykopne jídlo z ruky, polévá se pitím, hází míč do televize, berou si malý stoleček ke sporáku a k lince, kde mi vyhazují věci nebo připravená jídla prostě nářez. Vzteká se tak, že se mlátí hlavou o zem nebo o všechno co je poblíž a nebo hází hračkami kolem sebe a už i způsobil to, že rozsekl nos a druhý den hlavu chlapečkovi co byl na návštěvě. Taky beru a dávám do jiné místnosti zatím to ale nezabírá. Taky si nevím s ním rady. Navíc mě štve, že nejí a je o dvě kila lehčí než druhé dvojče. S tím taky nevím co dělat.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 9:40:36)
Ten náš je taky takový hubeňourek. Už jsme byli u dr. na testech jestli je OK, protože má na krku výrazné uzliny a je dost hubený. Ale vše vyšlo v pořádku a závěr byl ten, že to má asi dědičné tu hubenost... jenže netuším po kom
|
| Tifany + Davídek a Filípek |
|
(20.6.2012 9:55:09)
ty vzteklouni to snad takhle mají :).... no my už jsme pro něho dostali i kapičky do pití přes den na uklidnění a na noc kuličky (homeopatika) na spaní. On má totiž i probděné noci a to už fakt vůbec nedám. Doporučila nám to neuroložka a dětská předepsala. Ale vůbec to nezabírá. On je schopný se v půl dvanáctý probudit a nespat až do čtyř. Pak by spal do devíti, ale druhý mě probudí v šest takže musím vstávat a to pak toho moc nenaspím. David (ten zlobivější) totiž vůbec nespí přes den ani v noci. Já to prostě nechápu, že nepotřebuje spánek.
|
| briliantacek+2(07,10) |
|
(20.6.2012 10:15:37)
To to syn aspoˇ%n spí. On byl do půl roku nekutečně hodný a pak se začal rozjíždět a od roka je to drak k nezastavení. Ale v noci pořád spí od 8 večer do 6 ráno.. protože manžel jde do práce a to syn prostě vycítí.. a jak je světlo, tak by chtěl ještě dřív.
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(20.6.2012 10:19:29)
my jsme do pokojíku koupili zatemňovací rolety (ještě přes žaluzie) a pomohlo to. Dřív vstával třeba v pět, teď vydrží do půl sedmé, do sedmi, občas i dýl (ale chodí až před půl desátou). Rolety jsou oranžové, takže tam ráno má hodně přítmí do velmi příjemné barvy...
|
|
|
|
|
|
| bien+Kája08/08 | 
|
(20.6.2012 10:22:58)
marketo-muzu se zeptat,jak syn zvlada skolku?
Muj rarach se taky vzteka,od 3 a ctvrt roku je to lepsi,ale furt sou situace,kdy vyjede..bohuzel taky invektuje deti-ne ze vzteku ci pomsty,ale ze se furt jeste nedomluvi,casto nerozumi..v zari jde do skolky.ma asistenta (ADHD,vyvojova dysfazie a podezreni na PAS,takhle to zni strasne,ale v praxi jde o par ritualu,ktery nejsou nejak moc omezujici,nesoustredenost a to mozny "napadani" deti)..asistenta ma na 4 hod/den a reditelka mi ho min.na 3 mesice,resp.do novyho roku,nechce vzit na dyl..jen tu dobu s asistentem..tak chci vedet,jaka je sance,ze bude vztekloun agresivni jen doma/se mnou a ve skolce bude fungovat..
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 15:56:28)
Nástupu do školky jsem se děsila. 
On navíc v té době ještě neměl vůbec potřebu kolektivu, takže ten hlavní "tahák" že tam budou děti, bylo pro něj spíš mínus. Jak jsme byli někde, kde bylo víc dětí v uzavřeném prostoru, bylo vidět, že se mu to nelíbí, dlouho se držel při mně než si šel hrát kousek dál. Taky mu vadil ten hluk (přesto že on sám je děsně hlučnej). No a do toho, že tam nedostane hned to, co chce, občas mu někdo něco zničí nebo se jemu samotnému něco nepovede - což jsou u něj spouštěče vzteku. Tak jsem se s ním snažila aspoň dvakrát týdně zajít do nějakého dětského koutku, aby si na to prostředí zvykal.
Problém s tím, že nebude se mnou, nebyl, měl paní na hlídání nebo býval občas s babičkou.
Zvykačku jsem si domluvila tak, že přijdeme párkrát až odpoledne po 16. hodině, kdy tam nebudou děti. To bylo fajn, že nám dovolili,  protože tím si zvykl na prostředí a hračky, aniž by tam byl ten rumrajch.
To bylo asi 3x, pak jsem s ním asi třikrát přišla ráno, seděla jsem tam dvacet minut (ale jako si ho nevšímala) a pak odešla a přišla po obědě.
Hrozný byly ráno cesty do školky. Cestou pobrekával, že nechce. Furt jsem něco vymejšlela, abych ho nějak zabavila, aby si neuvědomoval, že jdeme do školky. Není to daleko, cca 5 minut, ale tenkrát mi ty cesty byly fakt dlouhý. Nejlepší bylo, že kolem jednoho domu je zídka, tak když šel po té zídce, to se mu líbilo, ale jak bylo hup dolů, už začal brečet.
Zvykl si asi po šesti týdnech. Pak už to bylo dobrý. U nás byl problém v tom,že jedna učitelka je dobrá, ale druhá je strašně nesympatická, taková typická úča. No a když šel ráno do školky a byla tam ta lepší, tak byl jenom takovej přešlej. Ale jak se ho ve třídě ujala, začal něco dělat, bylo to dobrý. Jenže jak měla ráno službu ta horší, tak už jak jí slyšel v šatně, začal řev. Zase jsem honem něco mluvila, slibovala, jak ta druhý přijde hned po svačině apod.
Řekla bych, že asi po 3 měsících se vnitřně smířil i s tou druhou a od tý doby je to v pohodě.
Když jsou venku i odpoledne, chce, abych chodila hodně pozdě, aby mohl být co nejdýl na písku.
Učitelky jsem při nástupu upozornila, že a proč se vzteká. Čekala jsem, jestli budou něco říkat, ale když ani po 3 měsících neřekly nic, tak jsem se sama zeptala, jestli je ve školce vzteklej. Prý nijak zvlᚍ, prý občas, to ho posadí ke stolečku, aby se uklidnil, čili jako ostatní děti.
Závěr - začátek těžký, ale už je to v pohodě.  Líbí se mu tam, chová se standardně, tolik, co doma si nedovolí. Což pozoruji i doma, že když je doma někdo cizí, tak i když se začne vztekat, tak to není tak silné jako když jsme tam jen my domácí.
Ten začátek ve školce doporučuji dobře promyslet a probrat s učitelkou. Ono se třeba obecně doporučuje, aby malé děti chodily dřív, kdy je volno na hraní, než začne organizovaná zábava. Ale kluk potřeboval přesný opak - aby se ho hned někdo ujal, něco s ním začal dělat. Když si měl jít hrát sám, jen se rozhlížel a začal nabírat. Když ho učitelka posadila ke stolku, ukázala mu nějakou práci atd., tak to šlo bez problémů.
A zezačátku jsem říkala, že jdu do práce, ale že mu z práce něco přinesu - nosila jsem různé obrázky na vybarvování (vytištěné z internetu), papírové krabičky, taková ta kolečka z děrovačky, bublinkové folie apod.
|
| bien+Kája08/08 |
|
(20.6.2012 16:32:00)
diky marketo..tak budu doufat,ze se to usadi..
|
|
|
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(20.6.2012 10:17:27)
Taky mám dvouléto vzteklouna. Nastavili jsme si ale doma hranice a on si na ně pomalu zvyká. Klidně, laskavě, ale pevně je vyžaduju. Když nechce jíst? Nejí, ale nedostane dobrůtky. (to se mi to ale radí, když mám jedlíka). Dávám mu vybrat, co si dá - chceš kaši nebo rohlík se sýrem? Mango nebo jahody nebo borůvky? Vybere si, ale už se nenechám buzerovat, že by po přichystání chtěl to druhé (i když to taky zkoušel). Rozhodně bych ale nekrmila v noci.
Nechce na nočník nebo se oblékat: chceš jít ven na zahradu? tak se přece musíme vyčůrat a obléknout! Hodně zabírá: máma se taky vyčůrá, máma se taky oblékne. Chce dělat to, co my, tak to docela funguje na způsobu vzorů. (občas jako vzor zabírají šmoulové nebo autíčko Mac 
No a když ho popadne amok, tak to neřeším a nereaguju. Naprostá ingnorace u nás funguje nejlíp, když bych ho muchala nebo se snažila uklidnit, tak by ho asi kleplo, takže nechávám, ať vztek ze sebe dostane.
(mimochodem, já když jsem vzteklá, funguju stejně - potřebuju to sama ze sebe dostat, kdyby mě někdo objímal nebo choval, asi bych ho zabila).
No a v neposlední řadě syna hodně zabavuju, zaměstnávám (strašně rád "pomáhá", tak ho zapojuju, co to jde) a snažím se před ním chovat vyrovnaně, v pohodě - abych to mohla chtít i já po něm.
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 15:29:41)
Obecně souhlas, jen s jedním dítětem se důslednost provozuje líp než s dvěma dětmi. Když potřebuješ s druhým dítětem do školy, na kroužek apod., těžko se vyhrožuje "...tak když se neoblíkneš, nikam nejdeme..".
Na druhou stranu ale zase sourozenec někdy táhne - řeknu "Tak když se nechceš jít vyčůrat, půjde sestra." a už upaluje, aby tam byl dřív. Ovšem nedej bože, aby tam ona šla opravdu dřív než on, to je zas děsná scéna s bušením a kopáním do dveří (do zdi mi to nevadí, tu vymalujem, ale do dveří mi to vadí, protože máme nový).
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(20.6.2012 10:50:11)
No ta, jak to čtu:
dcera byla a je posušné cvičené zvířátko, které poslouchá povely
a syn holt bude normální kluk, má svoji hlavu, šrámy a škrábance se zahojí.
Bere nádobí? no tak mu otevři dolní šuple ... je to jen nádobí
bere dceři věci... ona jemu nikdy ne?
je to normální dítě, jen zkouší, co může a co ne.
Nastav hranice a buď důsledná, a to i za cenu toho, že bude řvát jak tur - svého nedosáhne
jediný problém bych viděla v tom, že bije ostatní - to bych se neudržela a dala mu jí taky
a pokud bije jiné děti, nech vyhrotit situaci tak, ať si to s ním vyřídí rodiče zbitého dítětě - to taky dělá divy.
|
| withep |
|
(20.6.2012 11:11:09)
"jediný problém bych viděla v tom, že bije ostatní - to bych se neudržela a dala mu jí taky"
Tím mu dokonale ukážeš, jak zvládnout situaci bez toho, aby někoho udeřil
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(20.6.2012 11:16:19)
S malými bijci bohužel lepší zkušenost nemám:
jedna rychlá dobře mířená na pozadí mi u každého synka prokázala velkou službu: bití se nikdy neopakovalo.
Stačilo říct: ještě jednou a vrátím ti to. A pak opravdu rychle vrátit, než se stihl vzpamatovat. A dodat: já Tě varovala!
Jsou malý, ale nejsou to blbci 
|
| withep |
|
(20.6.2012 11:28:42)
No právě, že nejsou
Asi se něco naučili. Třeba že ránu si mohou dovolit jen ti silnější 
Taky jsem se jednou neudržela a syna za plácání plácla, efekt to mělo přesně opačný - naučil se, že plácání je v pořádku. Pomohlo jedině mu v tom fyzicky zabránit a důsledně nikdy, nikdy neoplácet, přešlo ho to. Rodič je především vzor.
|
|
| Puma |
|
(20.6.2012 11:38:34)
Když byl syn maličký, tak by ho to tak šíleně rozzuřilo, že by následovala rána zpět a já bych ho musela dokola mlátit, dokud by nepadl.
Nemyslím, že je to dobré řešení ani u dětí, které rána zpět zastaví (důvody psala Withep).
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 16:01:00)
Bohužel to u syna nefunguje. Když plácnu já, plácne on znovu. Já zase, on opět. Takhle se plácáme donekonečna a přestože ho to musí bolet (mně ta ruka oopravdu bolí), tak ho to v daném okamžiku nezastaví.
Víc se mi osvědčilo ho chytit a držet dokud neslíbbí, že už neuhodí. Pak ho pustím a on sice ještě rány naznačuje, dupe, vrčí, ale doopravdy už nebouchne.
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(20.6.2012 11:17:40)
A pochybuju o tom, že on někoho uděří po tom, co sám sklidí ránu - on je tím, kdo začíná bít. Jemu je třeba ukázat oko za oko zu za zub.
Čím dřív to pochopí tím lépe pro něj.
|
| Puma |
|
(20.6.2012 11:40:25)
To nepochybuj. Dítě si ani nemusí dát dohromady, že je to jedno a to samé jednání.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(20.6.2012 16:01:53)
Cairo, přesně to udělá a opakovaně. Také jsem nevěřila, dokud jsem nezažila na vlastní kůži.
|
|
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 12:17:50)
No whitep,kdyby te nekdo napadl na ulici a chtel zamordovat,tak jine reseni,nez fyzicke,taky neni.Pamet dvouletaci moc nemaj,takze kdyz jim buchnuci telne zpatky,vytvori se spis podmineny reflex a uz potom nenapadaji rodice.Pokud ti to nefunguje,tak si ho asi prastila malo.Moje deti me teda vetsinou nebiji,tak je moc valchovat nemusim.
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 12:39:51)
Hilly - někdy mne fakt napadá, kde se bere ta myšlenka, že dvouleťáci nemají paměť? Proto, že o tom nedokáží napsat esej? Myslím, že to zůstane někde v podvědomí - možná to neumí popsat, ale může je to ovlivňovat v chování celý život. To je to co loví pak psychologové. Možná i proto jsou první tři roky tak důležité - jelikož kdyby toto tvrzení bylo dle mého platné, nemusíme je přeci vychovávat, páč si to nebudou pamatovat? Nemusíme se s nimi mazlit, páč si to nepamatují? Já tomu nevěřím, a souhlasím s whitep. Ono obrana je něco jiného, než praštit mámu proto, že mi nedala lízátko. Kdy a jak je to vhodné dvouleťákovi fakt nevysvětlím, prostě na druhé se neútočí. Obrana je věc jiná - ale tady jde o základní funkce ovládání vzteku a řešení kontstruktivního řešení. Jako se vším ostatním. Plácnout z pozice síly mi prostě nepřijde dobré - nás přeci také nikdo neplácá?
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 12:51:09)
Jistě - ale to dítě bije proto, že si neumí poradit s určitou situací. Je malé a jeho CNS funguje na nižší formě - uteč nebo se braň. My ho máme naučit situaci řešit správně - tedy pokud něco chci, neuhodím, ale řeknu si. Pokud uhodím zpět tak ta informace je jaká? Jsme větší, silnější a rozumnější - zabránit bití máme mnohem větší možnosti a všeobecně naším úkolem je naučit se řešit situaci správně ne?
|
| Puma |
|
(20.6.2012 13:11:09)
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 18:00:12)
Mili, malé dítě nemá dlouhodobou paměť a právě proto vše funguje spíš na té pudové úrovni. Tudíž má smysl jak to mazlení, tak i případná ťafka za hryzanec, nebo mlácení ostatních. Pokud by mě na ulici někdo plácl, nebo mě napadl, tak je logické, že se budu bránit.Takže ne, nikdo mě neplácá, ale pokud by to udělal, taky to dotyčnému vrátím v sebeobraně. O tom fyzickém trestu hovořím v případě, kdy dítě fyzicky útočí, ne o trestání. Působit jako "vzor" má smysl spíš později. Myslím, že se to v dnešní době přehání. Ze spousty dnešních dětí rostou malí sígři a vidím to hlavně v těch rodinách, co mají hlavy dopletené "respektující výchovou" dle RaR. Dělají z dětí malé hvětzdy a v pubertě potom do rodičů kopou a sprostě nadávají. znám ze svého okolí. Jsem pro jasné vymezení hranic, hned zkraje. Potom už žádné plácání opravdu není potřeba.
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 18:23:26)
Hilly, já na to mám jiný názor. Kdyby nemělo dlouhodobou paměť, nenaučí se mluvit ( jelikož by si tedy dle této teorie těžko ta slova zapamatovalo v dlouhodobém kontextu ) . To že zprvu funguje ve stresu "podmíněným" reflexem - útok, nebo útěk je prostě z dob evoluce ( a máme to tak i v dospělosti, jen to umíme vyhodnotit, což je částečně praxe a částečně to co chceme děti naučit ). Proto jsme na vyšší úrovni, můžeme používat celý mozek. A děti se učí nejvíce v prvních třech letech. A pokud by měla být ta tvá teorie platná, tak tu výchovnou si dlouhodobě zapamatuje proč? ( protože jinak je jedna na prdel k ničemu,dle teorie, že nemá dlouhodobou pamět ) Na základě bolesti kterou mu způsobím? Chápu to dobře? Myslím, že mám možnost mu zabránit v tom, aby mne uhodil - prostě mu chytnu ruce, zamračím se a řeknu ne. Nemusím mu kvůli tomu jednu střihnout zpět. A začíná zde být nějaké klišé, že z dětí, které nedostanou tyto výchovné "ťafky" vyrostou "spratci". Na tom má totiž největší díl důslednost a pravidla, nikoliv to, kolikrát dostane za život na prdel. A to zda dokážeme být důslední a nastavovat pravidla je o nás - ano, výchovná je rychlejší a v rámci diskuze o výchově a nevýchově spratků zde velmi často používaná jako to, že vychovávám správně a mám na to právo. Krom toho myslím, že to prostě uvnitř toho dítěte zůstane.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 18:39:29)
Mili, nemyslím, že by dítě bylo frustrováno z přirozeného trestu za to, že někomu ubližuje. To s tou pamětí mám z odborné přednášky jednoho psychologa, který klidně doporučoval dítěti fyzicky citelně vymezit hranice, pokud bude fyzicky napadat. Výchova v tomto věku musí být názorná a jednoduchá. A já s ním souhlasím. Ono to pevné chňapnutí je taky fyzický trest, ne že ne, akorát to navenek pro publikum působí kultivovaněji. Nemluvil o nějakém zběsilém dávání na prdel.
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 18:49:39)
Hilly - a jak si to to dítě jako se svým myšlením odůvodní, že je to přirozený důsledek chování? Já si myslím, že frustrované být může, ale pokud věříš tomu, že ne - v pořádku. Btw: psycholog, který doporučuje fyzické vymezení jednou na prdel snad funguje jen u nás. A rady, do tří let můžete dát dítěti na prdel, páč si to nepamatuje jsem slyšela také - ale ještě s tím nemusím souhlasit - co si o této teorii myslím, publikovat nebudu. A ráda bych věděla, jak se dá opravdu zjistit, zda mu to šrámy nezanechá. Vzhledem k pár situacím, které jsem zažila s dcerou si troufnu tvrdit, že zanechá ( nemyslím tím fyzické tresty ) a že by si tyto situace pamatovala, byť podvědomě - a podvědomí jak známo nadělá větší paseku. A stále tedy nerozumím tomu, jak funguje nebo nefunguje jejich dlouhodobá pamět, jelikož mi to prostě nesedí a vzájemně se vyvrací.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 19:10:36)
Mili, ty význam mých slov úplně převracíš, doufám že ne záměrně. To fyzické tretání není kvůli tomu, že by si to jako dítě po třetím roku nepamatovavalo, tudíž se může řezat hlava nehlava,ježto nebude mít na rodiče v dospělosti důkaz.Je to kvůli tomu, že nějaké domlouvání na něj prostě díky momentální mozkové kapacitě neplatí a pokud někoho samo napadá, je potřeba mu v tom fyzicky zamezit, bohužel i bolestivě, pokud se do někoho třeba zahryzne a nechce pustit(to se teď stalo mé kamarádce). Nelíbí se mi že to překrucuješ.
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 19:20:25)
Hilly, já to nepřekrucuji. Děti se učí nápodobou a opakováním. Mám možnosti mu zamezit jinak než tím, že mu plácnu jednu přes prdel. Já bych měla dokázat udržet emoce, a naučit dítě se bránit jinak. Prostě s tvrzením, že k tomu, aby se naučilo jiné děti neplácat lopatkou přes hlavu a kousat mu oplatit stejně, nebo mu dát výchovnou nesouhlasím. Myslím, že se to dá naučit i bez těchto metod a mám jich v podstatě dost - to je vše. Já mám vytvořit v mozku cesty od používání toho pudového k tomu vyššímu - a to dle mého jde i bez fyzických trestů. Jen je to možná náročnější cesta - ale s ohledem k dítěti a pochopení principu ( tedy že ani silnější nebijí ty slabší ) dle mého prostě lepší. Pokud pochopí i jiné věci formou nápodob a tréninku a nemusím ho při tom plácat, zvládne prostě i toto. Krom toho děti jsou na nás závislé - nepochopí na roce, proč ho maminka plácla a bolí to. Nedělá to proto, ne že by pochopilo proč se na to nesahá, nebo jak s tím zacházet, ale prostě proto, že nechce aby mu maminka způsobovala bolest.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 19:46:08)
Mili, no tak dítěti v roce až dvou věku klidně ukazuj cestu, nemyslím, že z toho bude moudré, pravděpodobně spíš zmatené. Děcko v tomto věku reaguje hodně na tělesné podněty, možná i tón hlasu, ne význam slov. Proto je tak efektivní odnaučování batolat třeba cucání palce přes speciální hořké látky, co se mu aplikují na palec, nebo na prsa při odstavování. Asi by mu nepomohlo, zcela evidentně, nějaké vysvětlování. Kdyby bylo tak chytré a mělo smysl do něj něco hučet, nebylo by toho třeba. S trestáním v afektu to nemá vůbec co dělat. Nepropaguju fyzické trestání, ale zase mi přijde v normě, pokud dítě, které do mámy kope, citelně chňapnu za kopající nohu, podívám se zblízka do očí a zařvu ne. Metody RaR jsou v lecčem dobré, ale v mnohém silně ujeté. Onen psycholog se jim ještě dost smál, že teď tolik frčí, protože ještě nikdo nezjistil, že moc nefungují, což se sečte nejpozději v pubertě.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 19:57:00)
Třeba taková Jiřina Prekopová taky odsuzuje tělesné tresty, právě z toho důvodu vzoru správného chování od rodiče. No a pak vynalezne metodu kdy dítě prakticky zalehne a zmítající křičící dítě utahá k apatii vysílením. Některé dnešní výchovné "trendy" jsou postavené na hlavu.
|
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 20:04:15)
Hilly, tak zabráním útokem tím, že mu chytnu nohu a řeknu ne, aby do mne nekoplo, nebo mu lupnu na zadek? To je dost podstatný rozdíl. A všeobecně funguji jak píši a nemám dojem, že by to nefungovalo. Ono u nás funguje důslednost, a pravidla. Ano, zabráním jí v útoku, a ano, řeknu jí že se to nedělá ( tím že se snížím na její úroveň, zamračím a řeknu ne - bolí to )- vysvětluji posléze. Tedy už nemusím, mé dítě už neútočí, nemá proč. Zabránit v útoku a "zaútočit" je dle mého rozdíl. Myslím, že se budeme točit do kruhu - myslím, že nemusím plácnout, abych vychovala dítě respektující pravidla a chovající se v normě dané společnosti - a ne rozmazleného jedince. Nechci se tady uchylovat k podobným tahanicím typu, neplácneš dítě přes zadek, bude nevychované - a mé kontra. Chápu, že věříš, že je to lepší varianta a dítěti "uškodit" nijak nemůže, možná je i prospěšná. Já si myslím, že ne - a tak to tak necháme.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 20:41:23)
Mili,v pohodě, já chápu tvůj postoj. Možná si nerozumíme, protože každá reaguje na trochu něco jiného, já i na určité extrémní případy, co znám ze svého okolí. Už jsem se do toho zamotala, takže k původnímu dotazu zakladatelky bych se spíš domnívala, že se zatím zbytečně stresuje, protože je dítě malé. Bití bych třeba já rázně zamezila a použila takový ten postup jako u malého štěněte (pohled do očí, hlasité ne, stisk). Myslím, že Matějček taky uvádí, že v tomto věku je lepší spíše se situacím, kdy se dítě vzteká, vyhýbat, nějaká důmyslná výchova či apelování na vhodné chování nemá moc efekt(dítě je při vztekání tak trochu mimo a potom už neví co mu povídám). Myslím, že vím o čem mluvím, protože moje nejmladší dítě je vztekloun šílený a od sebepoškozování(mlácení hlavou do podlahy, nábytku, už přešlo k poškozování mých oblíbených věcí(shazování notebooku atd.) Používám tu metodu štěňátka, jak výš popisuji. Efekt sice omezený, ale věřím, že to přetrpíme a vyroste z ní fajn holka.
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 22:14:04)
Hilly, díky - také si myslím. Moc sem nepřispívám, ale s tebou se většinou shodnu, mám dnes asi šum na mém přijímači. S tímto naprosto souhlasím - dělala jsem to podobně. Krásný večer.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| withep |
|
(20.6.2012 17:35:02)
Hilly, nechci děti vychovávat formou podmíněného reflexu . Chci, aby na nikoho neútočily ne proto, že by se mohl bránit, ale prostě že je to nepřijatelné. To, že to funguje (na nějaké povrchní - behaviorální úrovni), ještě neznamená, že je "uvnitř" vše ok. Další věc je, že se snažím, aby u nás doma panovala atmosféra bezpečí, ne atmosféra nebezpečné ulice - je třeba být ve střehu, očekávat napadení a adekvátně se bránit. Souhlasím s Mili. Děti jsou tvárné od narození, vlastně už od početí, a učí se především od nás - berou si nás za vzor. Pokud jim říkáme, že nesmí na nikoho vztahovat ruku, a zároveň na ně my sami ruku vztahujeme, musí z toho být přinejmenším velmi zmatené.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 18:05:19)
Withep, píšu o sebeobraně, ne o trestání. Nicméně teď nemyslím nějaké mlácení, spíš fyzické vymezení, co dítěti nebude příjemné, přirozeně vycházející ze situace.
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 18:08:59)
Pokud kolem sebe dvouleté děcko kope a mlátí do ostatních, tak ho holt citelně chňapnu a odvleču. Nehcete mi nikdo tvrdit, že pokud bych mu v afektu něco povídala, že tomu bude rozumět? Dvouletý děcko reaguje na gesta, tón hlasu, případně fyzické podněty, ne na nějaký pindy. Na to je dost času později.
|
|
| withep |
|
(20.6.2012 18:20:07)
Tak to ses asi nevyjádřila přesně . Viz např. "...Pokud ti to nefunguje,tak si ho asi prastila malo"
Jasně, fyzicky zabráním v útoku, pindy jsou v afektu k ničemu. Nicméně fyzicky zabránit v útoku, případně chňapnout a odtáhnout pryč je něco úplně jiného, než praštit naoplátku
|
| MiliP |
|
(20.6.2012 18:34:24)
Ano, přesně tak, souhlasím.
|
|
|
|
|
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(20.6.2012 12:05:28)
Já jsem naopak ráda, když syn krámuje nádobí, nevadí mi to. Je jasný, že hračky tak přitažlivý nejsou. Nože mám ve výšce a ostatní mi neva. Když vařím, syn "vaří taky". Míchá magnety a kostičky. Jen mi pak musí pomoct to uklidit, ale to mu problém nedělá.
|
|
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(20.6.2012 11:26:42)
vydrž 
V jeho věku je to normální. Pokud tě to uklidní, je to známka zdárného vývoje, toho, že nic nepřeskakuje a vyvíjí se tak jak má. Holt jako kluk bude třeba temperamentnější.
Radiím jen nehoukat na něj, když zlobí, ale přímo hned k němu přijít, chytit ho za ruku, navázat oční kontakt a krátce a jednoduše mu říct, co chceš. nepoužívat moc negativů, jako nedělej to a to, ale spíš říct "Nelíbí se mi když....a konkretizovat."
No a hlavně vydržet, má z toho prd rozum, vnímá jen to, že tě dokáže pěkně vytočit.
Jo, na naše děti ještě zabírá udělat si chvilku jen na ně, mazlit se s nimi víc. Většinou tím zlobením volají po pozornosti a lásce.
On i ten dvoule´ták může na sestru žárlit.
|
|
| Hilly. |
|
(20.6.2012 12:08:58)
Pockej do tri a pak teprve panikar.Taky mam stejne stareho vzteklouna a uz mi taky dochazi sily.Kolem dvou let se s tim nic moc neudela.Leda zavrit do vypolstrovane cely
|
|
| Monty | 
|
(20.6.2012 12:55:45)
Dvouleté dítě ZLOBÍ? A jak?
Neposlouchá? A proč by měl?
Dítě není voják, aby "poslouchalo".
Jen jestli od těch dětí nechcete nějak moc...
|
|
| Cloe |
|
(20.6.2012 13:35:15)
Klid. My uz v tom jedeme rok, dceri je cerstve 3, je to cim dal lepsi. Jak bude vic chapat, tak to pujde cim dal lip.
No a geny jsou v tom taky. Manzel je udesnej cholerik, ja "preucenej" cholerik - vekem jsem se naucila byt trpelivejsi. Kdyz moji rodice vidi dceru, tak se jen smejou, ze mi oplaci, co jsem provadela jim
|
|
| withep |
|
(15.1.2014 10:29:57)
Podle mě je chyba ve tvých požadavcích - aby byly děti hodné a poslušné. Podle mě se dětí mají naučit chovat se správně, je to předpokladem spokojeného soužití v rodině a vůbec společnosti. Mají se chovat určitým způsobem, protože je to tak správné, ne proto, že to nějaká "autorita" (rodič, učitel,...) říká, tj. "poslouchat". Jsou to děti a mají se to teprve naučit, tj. je naivní očekávat od nich, že už to umějí, nebo že jim stačí říct jednou, nebo že naše usměrnění přijmou vždy s klidem - nejsou vždy příjemná, tedy snad mají právo se tu a tam i vztekat. Zvlášť pokud je usměrňujeme jinak než "přímo", jak píšeš. Uvidíš, že děti budou svolnější, pokud s nimi budeš mluvit přímo pokud možno vždy, když po nich něco požaduješ - tj. klidně je oslovíš, navážeš oční kontakt, a teprve pak - přátelsky, ale rozhodně, ovšem bez vyhrůžek - jim povíš, co mají nebo nemají dělat, a proč. Zkus se vžít do role dítěte. Byla bys ochotná dělat nebo nedělat to či ono, kdyby na tebe daný člověk (partner, přítel, šéf, kolega, soused,...) jen tak mimochodem houkl přes rameno? Kdyby nepřipouštěl, že máš dobrý důvod to či ono dělat nebo nedělat, a zlobil se, že reaguješ s nevolí? Děti jsou obdařeni stejnou lidskou důstojností jako my dospělí, a právem si ji chrání, když jim ji pošlapáváme. Nezaslouží si méně respektu jen proto, že jsou ještě malé.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)