| Marie-Ellena | 
 |
(14.6.2012 8:26:17) Myslím si, že práce ženy na mateřské "dovolené" není celkově společensky doceněná. Jen si všimněte, že se ten pobyt doma jmenuje "dovolená". Kdo zažil pracovní proces a mateřskou dovolenou, může posuzovat, co je náročnější. Ale na mateřské po té celodenně dřině bohužel nejsou vidět téměř žádné výsledky - dítě hned všechno čisté zašpiní, uvařené se sní atd. Myslím, že dokazovat partnerovi, jak jsi pracovitá a to že jsi doma neznamená, že ležíš celé dny s nohama u stropu, nemá cenu. Buď to vidí nebo to nevidí.
|
| adelaide k. | 
 |
(14.6.2012 8:40:12) Moulin, jmenuje se to dovolená, protože máš od zaměstnavatele dovoleno být doma kvůli mateřským povinnostem. Tak jako při dovolené na zotavenou máš dovoleno doma relaxovat  
Nevím co v tom furt kdo hledá za šovinistické spiknutí.
|
|
| Grainne | 
 |
(14.6.2012 8:48:19) "Dovolená" se dvěma batolaty bude asi vypadat dost jinak, než dovolená bezdětného páru, i kdyby se odehrávala v Karibiku, já nevím, kdo nám to ty děti na dovolenou vnutil.
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 8:48:28) Moulin, na mateřské jsem nebyla, s miminem jsem pořád pracovala (naštěstí to při mé práci jde) a jediné, co shledávám na "mateřské dovolené" jako příšerný opruz je sociální izolace. Jinak mám pocit, že kdo není cvok, který chce mít všechno "ťip ťop", tak si na MD spíš odpočine. Moje kamarádky se tedy na MD příšerně nudily a rozhodně si nestěžovaly, že jsou "přepracované" nebo "unavené". Pouze frustrované tím, jak dřepěj doma.
|
| Marie-Ellena | 
 |
(14.6.2012 10:07:32) A to myslím, že je mnohdy náročnější, víš?
|
|
|
| Markéta |
 |
(14.6.2012 8:51:18) A co myslíš, že je náročnější - pracovní proces nebo pobyt doma s dítětem? Já jsem určitě víc vyšťavená v práci než doma. Doma je to pohoda, když chci, tak uklidím, uvařím, vyperu, když ne, odtáhnu s dětmi ven. Ani na jedné RD jsem nebyla tak dlouho, aby mi to začalo připadat jednotvárné, s prvním synem do jeho 9 měsíců (to jsem si krásně odpočala od velmi stresující práce, navíc on byl vzorné mimino, taková Šípková Růženka), s druhám jen MD, ale pak jsem šla jen na opravdu malý úvazek.
Jinak ve směru péče o domácnost pochvalu neptřebuju, jen jsem ráda, když vidím, že co jsem uvařila, chutná, vařím fakt ráda. Jinak taky nejdu do vývrtky nad tím, jak chlap umyl koupelnu a složil prádlo.
A nikdy jsem neměla pocit, že nejsem muži dost dobrá.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 8:57:10) Jinak taky nejdu do vývrtky nad tím, jak chlap umyl koupelnu a složil prádlo.
Markéto, přesně tak, proč bych měla padat do mdlob nad tím, že chlap něco udělal? Taky od něj nečekám, že bude jásat a plácat mne po zádech, když umyju nádobí nebo vytřu podlahu. Domácí práce nikoho moc nebaví (snad kromě mojí matky), ale když člověk nechce žít v prasečáku, tak se udělat musí. Není třeba být hrdý na to, že zvládnu vyluxovat nebo utřít prach a není třeba hlučně chválit druhého, když to udělá.
|
| Markéta |
 |
(14.6.2012 9:14:51) Můj muž obecně, když ho za něco pochválím, odpoví : "Nedělej ze mě blbce"
Prostě nějak nechápu to potřebu být pochválen a chválit, připadá mi, že z chování ve vztahu vyplývá tak nějak samozřejmě, že se vám líbí (nebo nelíbí) jak se ten druhý vůči vám chová.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 9:16:43) Markéto, hmmm... mám doma podobného. Taky vyloženě nesnáší, když ho chválím. A to já fakt nejsem žádný teatrální "chválič".
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:27:19) Monty,
a to já si zas myslím, že PRÁVĚ PROTO, že domácí práce nikoho nebaví, je nutno za ně chválit a nechat se chválit.
Takže já očekávám, že okolí bude jásat, když umyju nádobí nebo vytřu podlahu, a sama taky patřičně jásám, když to udělá někdo jiný (a to upřímně, protože to znamená, že to nemusím dělat já.)
Přijde mi to jako mnohem lepší nastavení, protože je mi příjemné vidět, že to, co dělám, je oceněno. Nemám ráda, když si někdo myslí, že takové věci jsou samozřejmost a dělají se asi samy.
|
| Grainne | 
 |
(14.6.2012 9:29:28) Kudlo, já bych chválila, kdyby to bylo uděláno ještě s nadšením - jakožto bonus, ale nikoho takového neznám.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:34:53) tak já jsem realista a na nadšení mi nezáleží, pro mě je podstatný, že je hotovo a nemusela jsem to dělat já - to podle mě stojí za chválu samo o sobě.
Když si představím, že by mě někdo chválil jen tehdy, když vyluxuju a utřu prach S NADŠENÍM.... no comment 
|
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 9:36:12) Kudlo, každý to máme jinak. Já nemám nijak zvláštní radost, když muž umyje záchod nebo vyluxuje, protože beru tak nějak jako samozřejmost, že každý doma něco dělá (resp. mám to nastavené tak, že to samozřejmost je). A pochybuji, že by on jásal, když něco udělám já. Jasně, můžeš to kladně okomentovat, ale padat z toho na zadek a pět chvalozpěvy? Na to stačí jedna věta. Osobně mám tedy daleko větší radost, když chlap udělá něco milýho jen pro mne, ne pro byt.
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 9:38:06) Monty, jak ty si tu chválu vlastně představuješ?
u nás stačí jedna věta, pusa, úsměv, oslavných písní netřeba
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 9:39:34) Oggi, tak podle toho, co tady občas čtu mám pocit, že za to lidi očekávají pugét růží a serenádu pod oknem. 
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:41:35) Monty,
jasně, každý to máme jinak (a někdo JEŠTE JINAČEJC ).
Já to beru tak, že kdokoli umyje záchod nebo vyluxuje, tak to dělá PRO VŠECHNY, tudíž i pro mě, a to je hodno ocenění.
Sama jsem líná, takže tyhle věci pro mě představují dost velkej opruz, kterej si zaslouží aspoň nějakou morální satisfakci. A předpokládám, že ostatní to mají taky tak, zatím jsem nezažila, že by se na mne někdo zlobil za to, že ho pochválím za nějakou domácí práci.
Nevím, jak si tu pochvalu představuješ, podle toho, co píšeš, asi dost zvláštně ("padat z toho na zadek a pět chvalozpěvy?" Na to opravdu stačí jedna věta, jak říkáš - něco ve stylu "to je fajn, že jsi vyluxoval, udělal jsi velkej kus práce.", ale ŘÍCT ji a NEŘÍCT je dost velkej rozdíl.
Nemyslím si, že by mezi námi bylo tolik lidí, kteří vlastní práci v zájmu celku považují za takovou samozřejmost, že je naštve, pokud se druhý o tom kladně zmíní. Spíš si myslím, že je víc těch, které štve, že to partner NEdělá.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 9:43:18) Kudlo:
"Já tohle zažila s předchozím partnerem, takový pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to není dost, není to hodno nějaké velké chvály."
"Já vlastně chtěla pochválit, zdůraznit své zásluhy a místo toho jsem se dozvídala, že nejsem nic moc...a končilo to hodně dlouhým seznamem."
To si každý můžeme vykládat různě.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:45:22) tak já si to vykládám přesně v tom duchu, co píšeš, že to máš Ty - cokoli udělala v domácnosti, byla přece samozřejmost, za kterou není přece vhodné ztratit půl slova, zatímco nedostatky je potřeba řádně vypíchnout, aby se kritizovaný mohl poučit a příště to udělat správně
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 9:50:27) Kudlo, ale já nepíšu, že za to není vhodné ztratit půl slova, ale že to nepokládám za zásadní věc ve vztahu. Pokud se lidi vzájemně nechválí za kdeco a ani jednomu to nepřijde divný, je to prostě jejich věc, důležitý je, aby to tak měli oba.  Když jeden chce být chválen a druhý na to není, bude vždycky dusno. Ideální je, když to oba vidí stejně. Nicméně myslím si, že jen samotný chválení a nechválení zásadní problém nezpůsobuje. Pokud by byly ostatní věci ve vztahu ke spokojenosti obou, tak se bez toho chválení dá dle mého názoru obejít.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:56:27) Monty,
hm, a co je teda pro vztah zásadní? tohle jsou drobnosti, jenže každodenní život se z takových drobností skládá.
Jenže mně se zdá, že Ty sice ústně nepokládáš ve vztahu za zásadní věc skoro nic, ale v reálu ti dost takových věcí vadí.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:01:17) Kudlo, to je jen zdání.  Pro mne je ve vztahu zásadní - a píšu to tu dokola už x let - aby byli ti dva navzájem především partneři. Ne servismani, ne kasičky, ne sexuální objekty nebo dárci spermatu/chodící dělohy (to neber nijak pejorativně, sama jsem žila ve vztahu, kde bylo primární to, že jsem byla ochotna poskytnout tu dělohu k donošení dítěte). A v partnerském vztahu se víceméně všechno dělí spravedlivě napůl. Nikdo není ani přetěžovaný, ani privilegovaný. Stoprocentně napůl rozdělit všechno nejde, ale snad víš, jak to myslím. Zkrátka jsou na život DVA.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 10:13:19) jenomže Monty, to, že jsou na život dva, se projevuje právě v těch maličkostech, protože z těch se skládá 90% společného života těch dvou.
Ty o tom sice neustále vznešeně teoretizuješ, ale praktické aspekty toho všeho ti totálně unikají.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:17:21) Kudlo, respektuju, že máš jiný názor. Je to přirozené, to lidi mívaj. I když si osobně myslím, že jsem dost prakticky založený člověk a zdaleka mi neuniká tolik, co si možná myslíš. Jen asi ty maličkosti vidím a vnímám trochu jinou optikou.
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:20:47) Mmch., praktický aspekt je podle mne právě to, aby byli ve vztahu oba spokojení. Je jedno, jestli s chválením nebo bez chválení. Protože nevím, co je pro život praktičtější než spokojenost.
|
|
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 10:23:31) Monty, čím víc věcí ve vztahu řešíte společně tím víc vás to v podstatě spojuje. I ta domácnost je napůl i když samozřejmě nejde zhodnotit,kdo dělá víc,protože každý v určitém okamžiku dává něčeho víc. Jde o to snažit se vybalancovat ten poměr,tak,aby to vyhovovalo oběma a bylo jim spolu dobře.Myslím,že v dobrém vztahu je potřeba vědět,že i ten špinavý záchod je potřeba umývat.
Jak se říká v dobrém i ve zlém,ve zdraví i v nemoci a v chudobě i v bohatství.
Je to o sdílení všeho.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:25:59) Sam, jistě, já to vidím úplně stejně, jediný rozdíl je v tom, že nemám asi až takovou potřebu být chválena za umytí WC a daleko důležitější jsou pro mne jiný věci. Byť v rámci "praktických" drobností.
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 10:42:08) Monty, ani pro mě nestojí to wc na prvním místě. Jsou pro mě mnohem důležitější věci ve vztahu,ale chci tím prostě říct,že mám potřebu s partnerem svůj (náš) život sdílet ve všech směrech. Zkráceně investuji do vztahu hodně,ale stejně tolik očekávám získat.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:47:42) Sam, jj, jasně. Tak to má být.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta |
 |
(14.6.2012 9:37:04) Já si nějak nedovedu představit, JAK za to chválit. Jako to fakt říkáš - teda ten hajzlík je krásně vypucovanej? Mě je to proti srsti.
Domácí práce jsou nejlepší, když je dělá někdo jinej, nejlépe uklízečka, asi k tomu pomalu zase spějeme. Zatím si je dělíme podle toho, kdo je doma, a co zrovna hoří, máme to tak nějak fifty fifty a zas tak časově náročné to není.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 9:43:33) Markéto, a proč ne?
"Ten hajzlík je krásně vypucovanej." "jé, díky že jsi umyl hajzlík, je to znát" - co je na tom proboha špatnýho? Mytí hajzlíku je dost nepříjemná práce, myslíš, že ten člověk si za těch 10 či kolik minut, kdy se musel třeba hrabat v míse, nezaslouží pět slov uznání?
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 11:17:11) Můj muž myje celou koupelnu vč. hajzlíku pravidelně. Brala jsem to jako samozřejmost, já přece taky dělám x dalších nutných věcí. Tak už to nemyl tak pravidelně s tím, že není žádná hajzlbába. Kousla jsem se do jazyku, abych vyjekla, že já taky ne a příště, když ten hajzlík umyl, jsem řekla -jsem ráda, žes to udělal, díky. To stačilo k tomu, že ho myje zase pravidelně.
|
|
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 9:45:57) Tak domácí práce jsou především otravné a nudně se opakující. Jsou potřeba udělat bez ohledu na to jestli se nám chce nebo nechce.A já jsem ráda,když někdo nebere jako samozřejmost,že jsou udělané. Ráda poděkuju za něco co pro mě někdo jiný udělá a to i když to třeba není jenom pro mě. Ráda třeba přijdu domů a zjistím,že je něco hotové nebo,že mi někdo pomohl s něčím,co jsem měla udělat. To samé dělám i já pro ostatní a není mi zatěžko poděkovat a požádat. Ráda poděkuju a ocením manžela,když pro mě něco hezkého udělá. Teď jsem třeba chtěla renovovat starou lavičku a on ve svém volnu šel,rozmontoval jí,obrousil,natřel a smontoval jenom,protože jsem to chtěla já. Jenom bylo putna jestli je lavička stará nebo ne.
Já prostě zastávám názor,že,když lidi nezapomínají na slušné chování vůči sobě žije se jim mnohem líp.
|
|
| kosatka2 | 
 |
(14.6.2012 10:37:05) markéto, my si třeba říkáme "díky, žes (dosaď co je potřeba). to bohatě stačí. říkat, že je to nádobí moc pěkně umytý, to už mi přijde šáhlý. když mi někdo jednou za čas řekne, tohle se ti povedlo, je to bonus navíc. chválím se kdyžtak sama, když se dokopu k něčemu nepříjemnému, nebo když se mi něco obzvlášť povede.
|
| kosatka2 | 
 |
(14.6.2012 10:38:24) jo a na církevní předmanželský přípravě příkal pan psycholog:
a)chvalte se navzájem b) pomáhejte si s dětmi a domácími pracemi
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:39:20) kosatko, zhruba tak.  "Díky, žes..." je naprosto postačující.
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 10:58:17) Monty,
"Díky, žes..." je naprosto postačující.
vždyť celou dobu tvrdíš, že i "díky, žes..." je zbytečný.
Případně co já celou dobu říkám jinýho? Mám pocit, že si to vzájemné děkování/chválení neumíš vůbec představit.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:04:40) Kudlo, to tam ale vidíš ty, já od prvního příspěvku píšu o "přehnané" chvále, ne o slově "děkuju".  Každý prostě v psaném textu vidí něco jiného - pro člověka, který "děkuju" vnímá jako samozřejmost je touha po "chvále" něco jiného než pro toho, kdo nemá ani to "děkuju".
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 11:12:24) Monty,
ale ty zase zdatně mlžíš, abys mohla ve finále říct "ale to tam ale vidíš ty, já to myslela úúúúplně jinak."
Jistě že teoreticky je možný všechno, ale fakt si myslíš, že úvodní příspěvek by napsal člověk, kterému se dostává toho děkování tak pravidelně, až to vnímá jako samozřejmost?
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:19:47) Kudlo, ne, ale když se podíváš do debaty dál, tak tam píšu, že vnímání toho, co je nebo není pochvala závisí od toho, jak ten vztah funguje v JINÝCH směrech a chválení nebo nechválení není důvod nespokojenosti, ale jenom třešnička na dortu. Kromě toho... setkala jsem se i s případy, kdy lidé čekali, že budou chváleni i za to, že ráno vstanou před polednem.  Podle mne zakladatelka nepoložila otázku tak, jestli je chování bývalého v pořádku (asi nebylo, když je bývalý), ale tak, jak zní téma - Měly jste někdy u svého partnera pocit, že mu nejste dost dobrá? Na což jsem reagovala ve smyslu, že jen chválením a oceňováním domácích prací se kvalita vztahu nepozná a dle mého přehnané chválení není pořeba. 
|
|
|
|
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 10:59:34) Monty, ale o tom jsem psala. Já to beru jako "pochvalu", ocenění.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:07:48) Oggi, chápu to - já to beru jako samozřejmý a "ocenění" je pro mne třeba malá osobní pozornost. Prostě nemám potřebu být chválena a obdivována nad rámec "děkuju", toť vše.
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 11:11:44) Monty, vyrůstala jsem v rodině, kde se samozřejmosti nekomentovali, jen a jen ty špatné věci. V prvním manželství to bylo stejně. Musela jsem se to naučit, přijímat ocenění i za "běžné věci". A musím říct, že je to příjemné a líbí se mi to.
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 11:12:13) ale tfuuuuj..
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:16:38) Oggi, hmmm... já vyrůstala v podobný rodině, ale nešlo zrovna o úklid domácnosti. Nicméně žila jsem s chlapem, který měl dojem, že starost o domácnost je "ženská práce", aniž by reflektoval na ty "mužské", takže si to umím představit. Jenže mně právě víc chyběly ty "drobné projevy uvědomování si mé existence" mimo domácí servis (který jsem stejně nedělala). Takže mne prostě víc než "děkuju" za umytí něčeho potěší, že si chlap pamatuje, co mám ráda - přinese mi z obchodu oblíbený jídlo, stáhne mi film, o kterým jsem mluvila a tak. To mi totiž chybělo mnohem víc.
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 11:17:56) Monty, no jo, mě se to žvaní, mám teď to i to. ;-)
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:20:32) Oggi, to já taky, ale upřímně, neděkování za umytý nádobí by mi chybělo MÍŇ.
|
|
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 11:27:16) Monty, a o tom to je,že si chlap pamatuje co máš ráda a ty zase to co má rád on. Potom se snažíte přirozeně potěšit jeden druhého. A stejné je to i s tím ostatním domácností a tak. Prostě důležité je nebrat druhého jako samozřejmost a inventář,ale jako partnera s tím dobrým i horším,které máme všichni občas.No a domácnost je obou a nikomu neupadne ruka,když si odvede nějaký ten díl práce a to fakt neměřím,kdo udělal víc nebo míň. Každý prostě dělá co je v tu chvilku potřeba.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:31:15) Sam, ale s tím já naprosto souhlasím. Jediné, co se tu snažím vysvětlit Kudle je, že přehnané chválení za samozřejmosti neočekávám, nechybí mi, partner je taky neočekává (nad rámec děkuju)... a že to není to nejdůležitější. Ve vztahu popisovaném zakladatelkou je vážnější problém než nedostatek chválení přebytek kritizování.
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 11:33:03) No mě taky víc,jak chválení potěší masáž zad nebo ta čokoláda. Celkem mi postačí vědomí,že si partner všímá,že se všechno nedělá samo.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:33:22) Sam, amen.
|
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 11:51:03) Na masáž a čokoládu kašlu, mě potěší, když to všechno nemusím dělat já a neděje se to, že já makám a on leží na gauči. To leckde prý takhle funguje.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:52:14) Xantipo, no vidíš, to je právě ten drobný rozdíl v preferencích. 
|
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 11:57:05) Xantipo, tak já chci i tu masáž i tu čokálu a v neposlední řadě i tu pomoc o,kterou si nemusím říkat. To se fakt nemusí vylučovat. Stačí si nevzít nějakého vola.
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 11:57:37) čokoládu
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:58:43) Sam, no, já to teda neberu jako "pomoc", ale normální spoluúčast - bydlíme někde společně, tak se taky společně staráme. Ve chvíli, kdy se drahouš vyvalí na gauč, lehnu si v klidu na ten druhej.
|
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 11:59:39) To nemusí, ale já z Tvého příspěvku pochopila, že si ráda po práci necháš namasírovat záda a zbaštíš čokoládu od toho svého. Tak na to jsem právě reagovala.
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 12:03:07) No to je pravda,ale ty záda i tu čokoládu si v zásadě ráda dopřeju kdykoliv to není jako úplatek nebo poplatek za to,že jsem hezky uklidila. To jenom,že jsem požitkář a můj manžel taky,takže si navzájem dopřáváme to,co máme rádi.
Prostě chci říct,že ve vztahu mají oba táhnout za jeden konec a ne,že jeden bude tahat jako vůl a druhý držet ten provaz z gaučíčku.
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 12:05:01) Jo, to je pravda. Ale čokoládou by mě dožral, protože by mě tím sváděl k tomu, abych porušila svou životosprávu. Když čokoládu nemám vedle sebe, nevadí mi, ale když by mi ji dal, to by nebyla odměna, ale mučení
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 12:06:07) Xantipo, tak já taky radši kozí sýr nebo uzenýho tuňáka, ale princip je stejnej.
|
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 12:21:47) Xantipo, připomínáš mi mého muže,který mi zakázal péct se slovy Nesežeru jenom to co nemám,tak mi to nedávej.
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 12:23:34) Tak já peču pro děti, šoupnu to do trouby a víc si toho nevšímá. Ale kdyby mi přinesl čokoládu, že mi chtěl udělat radost, to bych teda zuřila - to je jiný.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 12:11:35) navíc tím, jak se k té práci stavím, jí vlastně dávám pomyslnou hodnotu (jasně že je to děsně relativní), ale když k tomu budu přistupovat "vlastně vůbec o nic nejde, umýt hajzlík není žádná zásluha", tak to velmi pravděpodobně bude brát i ten druhý, a to já nechci, protože si vůbec nemyslím, že to není zásluha.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 12:15:18) Kudlo, ano, pro tebe to je zásluha a chceš, aby to tak bylo vnímáno. Pro mne to není zásluha, je to prostě něco, co se musí udělat, pokud nejste oba prasata a nevadí vám chodit na špinavej. Mně nějak vůbec do vztahu nezapadá slovo "zásluha", ale třeba si ten výraz jen jinak vykládám. Shodneme se asi na tom, že nejdůležitější je, aby v rámci vztahu byli oba partneři spokojení a že to je na postoji k mytí WC celkem nezávislý.
|
| Xantipa. | 
 |
(14.6.2012 12:22:08) Montyvaro - ale ve finále to může dopadnout tak, že když budeš mýt hajzlík jen ty, protože Tobě to vadí, mýt nádobí ty, protože tobě to vadí, povlíkat, prát, žehlit........ tak na to budeš úplně sama, protože partnerovi přece ta špína nevadí.
|
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 12:22:52) Monty,
ale já jsem v zásadě prase a víc mi vadí uklízet než chodit na špinavej, takže pro mě to zásluha je.
Za zásluhu ve vztahu považuju všechno, co se udělat musí, ale v zásadě mě to nijak netěší.
A sice se shodneme na tom, že nejdůležitější je, aby v rámci vztahu byli oba partneři spokojení, ale už ne na tom, že to je na postoji k mytí WC celkem nezávislé - naopak, je to dost zásadní (tedy nikoli konkrétně k mytí WC, ale k věcem, které se musí udělat, ač se ani jednomu do nich nechce, a zásadní je tady shodný nebo aspoň tolerantní postoj).
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(14.6.2012 11:42:55) Monty,
ale proč mi pořád vyvracíš něco, co jsem nikdy netvrdila?
Neustále mluvíš o "přehnaném chválení", ale o tom se přece nebavíme. Bavíme se o chválení/ocenění vůbec, o tom, že partner vezme na vědomí, že jsme to či ono udělali, a naopak. Nevím, kde jsi vzala představy o pugétech apod., já od začátku píšu o tom, že považuju za postačující "děkuju, žes udělal to a to", případně "to a to je hezky udělaný". Úspornějc si to už fakt neumím představit, takže logicky usuzuju, že pokud s tím polemizuješ, tak je pro tebe zbytečný i tohle.
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 11:49:26) Kudlo, zbytečný není totéž co postradatelný.  Nevím, proč máš takový pocit, že jsme v nějakém zásadním sporu - v tomhle směru minimálně. Když vezmu varianty a) chválení b) nechválení c) kritizování tak pro mne je přijatelné a i b za současného splnění JINÝCH podmínek, c je nepřijatelné. A podle mne je potřeba chválení umocněna právě tím kritizováním, o kterém píše zakladatelka. TO je špatně. Ne "nechválení". Takže podtrženo, sečteno - děkovat je samozřejmost a přirozená slušnost, neděkování lze tolerovat, pokud není doprovázeno kritizováním a vše ostatní důležité ve vztahu funguje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
 |
(14.6.2012 10:47:00) Vlastně jsi mne přivedla na způsob, jak Kudle vysvětlit na konkrétním příkladu, jak to vnímám já s tím "chválením" vs. "nechválením". Pokud jsem já doma a chlap v práci, opravdu nečekám, že se po návratu domů budeme vzájemně chválit za to, jak on hezky pracoval a já jak hezky umyla nádobí (nebo cokoli). Leda by šlo o něco opravdu mimořádného, co se nedělá každý den - přestěhování nábytku, oprava něčeho, co bylo dlouho rozbité apod. To jsou ty "postradatelné" banality. My si doma děkujeme za věci, které jsou jaksi předem "delegované": "Prosím, udělal bys to a to?" - "Díky, žes to udělal" nebo za aktivity, které překračují rámec denní rutiny. Ta pochvala není důležitá, důležité je respektování a NESNIŽOVÁNÍ práce toho druhého. A na to slovní pochvaly dle mého soudu potřeba nejsou.
|
| Sam01 | 
 |
(14.6.2012 10:54:53) Monty, tak ono to skutečně v praxi nevypadá tak,že by jeden nebo druhý dorazil domů a s náležitou pompou začal vychvalovat co ten druhý mezitím udělal. To by bylo lehce na palici pokud to takhle někde funguje,ale jde o to,že víš,že ten druhý oceňuje to co děláš nejenom pro sebe,ale pro všechny členy domácnosti.Kdyby kolem mě chodil a ještě mě prudil,tak to by mě fakt nebavilo cokoliv pro ně dělat a to zase pak není o partnerství. To by mi připomnělo manželství rodičů jedné mojí kamarádky,kde si každý kupoval věci jenom pro sebe a dával si je do svojí skříňky a do svojí poličky v lednici.   Mě není zatěžko se něčeho vzdát,abych něco jiného získala. Je to jako,když máš v lednici jednu poslední zmrzku a ty jí přenecháš partnerovi i když na ní máš taky chuť. Za to ti on příště přiveze velký kyblík té,kterou máš ráda ty. Ber to jenom jako příměr.
|
|
|
|
|
|
| Oggová | 
 |
(14.6.2012 9:33:34) Monty, a to já zase na sebe pyšná jsem, když se mi daří udržet byt v aspoň nějakém pořádku. Nemám to v sobě, jsem bordelář, takže mě to stojí hodně úsilí. A jsem ráda, když to ocení i Ogg. ;-)
|
|
|
|
|