| Pam-pela | 
 |
(11.6.2012 0:00:18) Nejdřív si ujasni, jestli ho eventuelně ještě chceš...a pokud ano, jestli jsi schopna mu ještě někdy odpustit to, co prováděl - nemyslím nevěru, myslím ten celkový přístup. Je to dost těžké a je to běh na dlouhou trať. Pokud ho nechceš, chtěla bych, aby si vybral hned a eventuelně se odstěhovat, tohle je strašně hloupá situace, která ti bude brát sebevědomí každý den víc a víc..ale i vlstní pocit důstojnosti a svádět tě k tomu, abys v rozhovoru "ujela".
Pokud ti stojí za to s ním zůstat, pak - praktikovala jsem teda sama (a stálo mě to v něčem sebezapření), byla jsem pro něj hodně k dispozici, tedy ne jako manželka, ale jako přítelkyně, bez sexu samozřejmě. A domov jsem měla pořád jako domova, teplej a útulnej. A ač to bude znít jako klišé, nezlobila jsem se na něj, ani vnitřně, ale prostě jsem se k němu chovala s láskou, láskyplně...to asi pomohlo nejvíc. Dneska jsem měla v ruce super knížku jednoho starého léčitele a četla si odstavec právě o tomto a zjistila jsem, že jsem se chovala nějak instinktivně přesně podle jeho rady :o). Někdo tu psal, že nelze konkurovat ženě o 15 let mladší, tady teda budu silně oponovat - JAK V ČEM!!! možná ne ve vzhledu a napnut, ale jsou i jiné věci - jistoty, společné vzpomínky, zvyk, děti a domov (který se po 40tce těžce bourá i mužům). Jo, chlapům občas po 4Otce se zdá, že jim ujíždí vlak a snaží se vše dohnat, ale ve skutečnosti jich k milenkám odchází jen malý počet, pokud to žena doma zvládne a chce vztah udržet. A ti, kdo odejdou, hooodně často litují. A ještě jedna důležitá rada - dělej, jakože je ti to jedno, že dochází... Stejně už jsi tak vyčerpaná a zahananá do kouta, že by ti to enmělo dělat žádný problém. A někdy, když je člověk v koutě, stačí jen tu okolnost přijmout, netlačit nic nikam a jen tak být....a on se najednou jakoby staně zázrak. Držím palce.
|
| klaun | 
 |
(11.6.2012 7:40:00) Pam-pelo, díky i tobě. Já se na něj taky nezlobím. Myslím, že by byl radši, kdybych se zlobila, ale mě to prostě nějak nejde. Takže vlastně dělám to, co doporučuješ. Akorát uvnitř mám všechno strašně sevřené a pořád brečím. Nemůžu přece potlačovat city a emoce, vždyť to taky patří k životu. Copak vy dokážete být sebevědomí a chovat se pořád stejně, když na vás dopadne pneumatické kladivo? Ano, ponižuju se, hroutím se, brečím a škemrám, nemůžu jinak. Potřebuju to k tomu, abych se mohla zvednout a jít dál.
Dozvěděla jsem se to tak, že mě navštívil manžel té mladé ženy a sdělil mi, že jeho žena a můj manžel jsou milenci. Požádal mě, abych si svého muže laskavě držela dál od jeho ženy. Nezapíral nic. Jenom mi řekl, že nechtěl, abych se to dozvěděla, protože JEŠTĚ NEJSOU TAK DALEKO, aby chtěl odejít. Prý ZATÍM cítí, že patří k nám. To byla před týdnem. Od té doby jsem už tolikrát otevřela otázku, co bude dál, že slíbil si všechno promyslet. Ta pasivita je fakt hrozná. Ale jedno je jasné: určitě není v pozici, že by to chtěl hned utnout a vrátit se k rodinnému krbu. Spíše hledá zástupné důvody, proč to udělat nemůže.
|
| Monty | 
 |
(11.6.2012 8:05:30) Klaune, mám jednu takovou - možná blbou, ale funkční - zásadu: Nikdy neprojevit slabost před někým, kdo ti ubližuje, protože tím mu dáváš karty do rukou. Dokud jsem se jako malá bála toho, že mne matka nebo otčím seřežou, tak to bolelo. Ve chvíli, kdy jsem se přestala toho výprasku bát a třeba jsem si o něj i "drze" řekla, byl ten pocit převahy a vítězství nad ubožáky, co třískají dítě daleko silnější než bolest.
|
| mil007 | 
 |
(11.6.2012 8:17:36) Klaune, nejdříve Ti přeju hodně síly . Myslím si, že tvému manželovi je Tě líto a nechce se cítit jako úplný bídák. Proto ty jeho otázky,čím by Ti mohl pomoct...Je těžko takhle předpovědět další vývoj vašeho vztahu. Někteří chlapi sbírají odvahu pro odchod,jiní se ujišťují v tom jestli vůbec chtějí odejít. Jeden odejde a vrátí se , jiný zase né. Pro tebe je nejdůležitější milovat sama sebe. Nepodceňuj se, nedívej se na sebe jako na strhanou, škaredou a nemožnou ženskou za zenitem. Myslím, že manžela na svou stranu nepřitáhneš tím, že budeš zhroucená a uplakaná. Já vím, že Tě to strašně bolí a jsi nešťastná a nic jiného Tě nezajímá,ale zkus se přinutit k mírnému optimismu ,zkus dělat něco co tě těší , snaž se vypadat hezky. A čekej.Čas bude ubíhat den za dnem a tobě bude čím dál lépe.S manželem ,bez manžela samotné,nebo s někým jiným.
|
|
|
| Pam-pela | 
 |
(11.6.2012 12:13:50) samozřejmě že to nejde, zvlášť během týdne. Jo, chlapi..., , navštívil tě manžel milenky, ať držíš manžela dál od jeho ženy....taky drsný. Je to šok, já to vím, něco, s čím člověk možná ani v skrytu duše ani moc nepočítá. Teď jsou ti dva pro sebe noví, a zakázané ovoce nejlíp chutná, v okamžiku, kdy by byl manžel postaven před to - seber se a jdi...často najednou zamilovanost končí. Zamilovanost je něco jiného než láska...člověk je okouzlen, očarován...je to silnější než on. Ale netrvá věčně. jen - malá rada, breč a křič..ale jinde než před ním...ne, neptala bych se, jak to má a jak se rozhodl, neodkrývala bych před ním ty karty, to má Monty pravdu. Ubrečená být můžeš i před ním, přece nejsi ze železa, ale vystříhala bych se všech proseb. Jo a jinak jestli chceš, zkus mrknout i třeba jen v knihkupectví na knížku O duchovní léčbě od Bedřicha Kočí, je v ní strašně moc pravdy, ale nejdůležitější pro tebe by byla kapitola Jak si udržet nevěrného manžela. Přečti si jen třeba tu jednu kapitolu přímo na místě...., třeba ti to malinko pomůže.
 Držím moc palce, pokud to přečkáte, může být váš vztah za čas mnohem hezčí a pevnější. A na úlety nemá imunitu nikdo, bohužel, mně se to zatím nestalo, ale už nikdy nebudu říkat NIKDY.
|
| CPO |
 |
(11.6.2012 12:26:24) Pam-pelo, můžeš sem hodit aspoň nějakou myšlenku z té kapitoly "Jak si udržet nevěrného manžela"? Je možné si UDRŽET někoho, kdo s námi být nechce? A je to ŽÁDOUCÍ? Vždycky jsem bojovala proti teoriím "lidé se potkávají na čas, po který spolu plní nějaký úkol, a pak jdou zase dál plnit nějaký jiný" zvlášť tam, kde jsou propojeni dětmi...jenže, asi ani tak nelze "bojovat" proti "nevyhnutelnému"...
|
| Líza | 
 |
(11.6.2012 13:01:38) Ale tak jasně, určitě člověk může udělat některé věci, které ho posunou spíš z domova pryč a jiné věci, které ho mohou za příznivých okolností posunout k domovu blíž. Jenže ty věci jsou jen z malé části univerzální - nikdy nevíš, jestli to, co by udrželo u rodiny sousedovic Pepu, by tvého Frantu nevedlo k tomu, že si sbalí kufry ještě ten večer.
|
| Pam-pela | 
 |
(11.6.2012 13:30:43) Přesně tak, je to o tom, jak se ti dva nakonec shodnou a co za tím stojí. Tohle je v případě, kdy ten vztah třeba fakt ještě stojí zato zkusit udržet, jistě to neplatí pro všechny, to je případ od případu. Ale třeba po 20ti letech manželství? Pokud to do té doby klapalo a stane se nějaký úlet, i když třeba takhle hluboký, pořád si myslím, že šance na udržení manželství je veliká. Prostě ti chlapi po 4Otce maj nějakej svůj pocit, že jim všechno uniká, kupují si motorky, silná auta...a hledají nové ženy.- Já to vidím doma, jak má manžel najednou staršný starch ze stáří...z toho, že už nezvládne to a to, a že si nic neužije. A tyhle úlety s mladšími ženami, myslím, patří mezi to. Ono se to asi dělo vždycky, ale poslední dobou je to podpořené společenskou situací, kdy starci, opravdoví starci mají děti, a ještě se jim z to tleská (asi za to, že se jim ještě postavil a dokázali prožít orgasmus ) a jsou na to patřičně hrdí. Dneska nepozná člověk dědečka od tatínka a častokrát je nový potomek mnohem mladší než vnouče. Nojono. Ale vím, že mnoho přemnoho mužů taky hodně moc lituje, že odešli z původního domova, i když si to stydí přiznat. Ona jinde není tráva zelenější, jak to na první pohled vypadá. A o 15 let mladší manželka? Dnes podvedla svého manžela, příště podvede nového...někdo to tak prostě má. Není spokojený s tím, co má doma, ale hledá a hledá. Jasně, u tvého muže a milenky může jít o osudovou lásku, ale spíš o to rozhodně nepůjde...a dnes bych spíš to viděla tak, že - ne ON, ale TY by ses měla rozhodnout, jestli ho ještě chceš nebo ne....a i tak vystupovat. Protože on pochybil, on se rozhodl řešit svou nespokojenost se životem tím, že vystavil tolik lidí trápení - a to se prostě nedělá. Každý si sklidí to, co zaseje...určitě jednou tu bolest sám na sobě pozná a - věřím tomu, že i dneska se trápí mnohem víc než ty.
|
| CPO |
 |
(11.6.2012 13:47:14) "že - ne ON, ale TY by ses měla rozhodnout, jestli ho ještě chceš nebo ne....a i tak vystupovat."
 (i když nic se teď nejeví "absurdnějším")
|
| Pam-pela | 
 |
(11.6.2012 22:36:29) Vkládám slíbený text od Bedřicha Kočího, velkého léčitele 1. republiky až do let 50tých :o). Přišla ke mně zdrcená ţena s nářkem, ţe její muţ po sedmiletém šťastném manţelství stal se jí nevěrným. Celých sedm let ţili spolu nejšťastnější manţelský ţivot, a najednou se její muţ setkal s dívkou ţidovského původu a sblíţil se s ní tak, ţe se z této známosti vyvinul nejintimnější poměr. Muţ zajíţděl si často s touto dívkou do Prahy a zde v hotelu ţili spolu jako manţelé. Nešťastná ţena stěţovala si dále, ţe na ni její muţ ani nepromluví, při jídle čte noviny a drţí je tak, aby na něj ani neviděla, na její otázky neodpovídá, a tak dřívější šťastné souţití proměnilo se v úplné peklo. Nakonec ţádala mne o radu, co má dělati dále. Prvou mojí otázkou bylo, chce-li si svého muţe znovu získati. Kdyţ přisvědčila, řekl jsem jí: Milá paní, ve vašem vyprávění mi něco schází. Mezi tím, kdy váš muţ začal s touto dívkou choditi a mezi tím, kdy přestal na vás mluviti a udělal vaše souţití nesnesitelným, musilo se tu něco státi, něco, co bylo zaviněno vámi. Nevěrný muţ snaţí se zpravidla svoji nevěru před ţenou skrýti, a proto chová se ke své ţeně mnohem roztomileji a pozorněji neţ dříve. Proto vidím, ţe se tu musilo státi něco, co jste mi zamlčela. Nato ţena svěřila mi, ţe kdyţ jednou její muţ odejel, napsala mu velmi ostrý a rozhořčený dopis, v němţ mu vytýkala, ţe uvedl celou rodinu do velké hanby a ostudy v celém městě, ţe zavdal příčinu k řečem, které utrhají na cti jí i jemu, krátce, vyčinila mu důkladně, aby si byl vědom toho, ţe o všem ví a není s tím spokojena. Právě tento dopis — řekl jsem dále — je vlastní příčinou dnešních nesnesitelných poměrů, které u vás zavládly. Jakmile váš muţ nabyl jistoty, ţe o všem víte, nemohlo mezi vámi nastati nic jiného, neţ rozchod, nebo toto pekelné souţití. Vše dá se však ještě napraviti, budete-li rozumná a ochotná odpustiti mu. Ţena pravila, ţe mu jiţ odpustila, ţe mu to i řekla, ale on toho však nedbá. Přirozeně, protoţe jste mu odpustila jen slovy. Ale ve vašem nitru, ve vašem srdci zůstala však proti němu zášť, kterou jeho duše vyciťuje a proto nemůţe vaše odpuštění bráti váţně. Nemusíte mu o svém odpuštění říkati vůbec nic, ale uvaţujte o tom takto: Váš muţ je ovládnut cizími zlými vlivy, a ona dívka je jenom nástrojem k vyzkoušení vzájemné lásky vás obou. Řekla jste, ţe sedm let ţili jste spolu nejšťastnější manţelství, ţe jste se oba milovali jako dva holoubci. Musila tedy přijíti na vás zkouška, zda vaše láska je opravdová, hlubší, neţ jen láska tělesná, vybíjející se jen v pohlavní vášni. A tu se ukázalo, ţe při této zkoušce propadli jste oba. Váš muţ při prvém pohledu na hezkou dívku, která mu, jak se říká, učarovala, zapomněl, ţe má doma milující ţenu, zapomněl, jak ji měl dříve rád a stal se jí nevěrným. A vaše láska propadla při této zkoušce stejně, neboť vy, jakmile jste zjistila, ţe je vám muţ nevěrný, zapomněla jste také na svoji, dříve mu tolikrát připomínanou lásku, a ve vašem srdci objevila se proti němu zášť a nenávist. Touto záští a nenávistí, jeţ ve zlu pramení, házela jste přímo na jeho duši ještě více zla, a tím učinila jste z něho sama to, s čím se nyní shledáváte, a co se projevuje v jeho chování vůči vám. Snaţte se proto nejdříve odpustiti jemu i jí upřímně ve svém nitru. Dokáţete-li to, pak naplnila jste zákon našeho Spasitele, ţe máme milovati i své nepřátele a zlé dobrým odpláceti. Tímto naplněním zákona lásky získáte pomoc v nejvyšších sférách duchovních. Pak jiţ nebudete museti pro návrat svého muţe dělati vůbec nic, protoţe on sám, z popudů vyšších přijde k vám a odprosí vás. Pak teprve poznáte sama vyšší, duchovní lásku a budete ţíti spokojeně ve šťastném manţelství jako dříve. Za tato slova ţena s pláčem mi děkovala a slíbila zachovati se dle mé rady. Za týden přijela ke mně její matka a stěţovala si, ţe přes to, ţe se její dcera chová dle mé rady, ţádoucí výsledek se tu neobjevil. Odpověděl jsem jí proto: Vaše dcera je na velkém omylu, domnívá-li se, ţe to, co udělala aţ dosud — stačí. Překonati v sobě tak velkou věc, dojíti od ţivelné nenávisti k upřímné lásce, to není tak jednoduché, jako svléknouti si blůzičku a vzíti si jinou. To všechno tkví mnohem hlouběji. Věřím, ţe činí to, co jsem jí radil, ale její duše přes to není dosud zbavena vší trpkosti a zášti vůči manţelovi i vůči - 78 - oné dívce. Musí se proto pokoušeti dále očistiti svou duši úplně a naplniti srdce své opravdovou, čistou láskou. Pak teprve můţe říci, ţe nad zlem zvítězila, kdyţ její sebeláska bude úplně potlačena. Pak teprve bude také moci čekati na zázrak, ţe její muţ přijde k ní, klekne před ní a bude prositi za odpuštění. Pak ovšem musí ho přijmouti s láskou, bez jediného slova výčitky. S tímto vzkazem matka nešťastné ţeny odjela. Asi za šest neděl dostal jsem dopis, nadepsaný: — Náš dobrodinče, stalo se všechno tak, jak jste předpovídal. Byla to pro mne perná zkouška, ale za tu cenu, ţe jsem doufala v návrat svého muţe, podjala jsem se jí zcela upřímně. Proto také musila býti korunována plným úspěchem. Můj muţ klekl přede mnou a prosil za odpuštění. Tvrdil, ţe ani sám neví, co se to s ním dělo, ţe byl jako omámen, něčím ovládnut tak důkladně, ţe zapomněl na svou lásku k ní, a na její velkou lásku k němu. Smířili jsme se a od té chvíle ţijeme teprve pravý, láskyplný ţivot, a oba teprve nyní poznáváme, co je to vnitřní, duchovní láska. Za to všechno děkujeme jen Vám, neboť jedině Vy svojí radou zaloţil jste naše obnovené, ale mnohem čistší manţelství. — Je to vţdy jen Láska k druhým, nikdy ne sebeláska, která dovede tento zázrak uskutečniti. V témţ týdnu, kdy se na mne obrátila tato ţena, obrátily se na mne s podobným trápením ještě dvě nešťastné ţeny, a i jim vedlo se podobně jako prvé. O tom, ţe láska je nejlepším lékem na všechny podobné strasti ţivota,
|
| klaun | 
 |
(12.6.2012 7:34:25) Pam-pelo, myslím, že každý člověk je jiný a každý vztah je jiný. To, co jsi opsala z knihy, nefunguje vždy. Instinktivně cítím, že v tuto chvíli, ať udělám cokoliv, je to špatně. Jsem doma, je to špatně. Jsem pryč, je to špatně. Mlčím, je to špatně, chovám se jakoby nic, taky je to špatně. Mluvím o problému, je to špatně. Když se starám o domácnost, je to prý obchod. Když se nestarám, je všechno na něm, chudákovi. Včera říkal, že musí posekat zahradu. Vím, že má před zkouškou, ptala jsem se, jestli ji mám posekat já. Odpověděl, že ne. A večer mi potom řekl, že jsem se měla zeptat, jestli ji posekat MŮŽU, ne MÁM. Že z toho by poznal, že opravdu chci, ale když řeknu MÁM, je to obchod. Jsme oba jak totální šílenci. Neumíme se k sobě chovat normálně. Ale potom mě objal a řekl mi, že se fakt hrozně snaží všechno nějak zvládnout, dát do pořádku, že je to hrozně těžké, ať mu dám čas, ať na něj tolik netlačím. Tak jsem si vzala Lexaurin, snažila se uklidnit dceru, chvíli si povídala se synem, a žiju dál. Nic jiného mi nezbývá.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
 |
(12.6.2012 7:49:34) Klaune, když ho budeš chtít zakopat na zahradě, přijedu ti pomoct. 
 
|
|
| 7kraska | •
 |
(12.6.2012 8:09:11) je to naprostej hajzl.....a Ty se jeste kvuli nemu rves praskama....k nabidce na pomoc pri jeho zakopani na zahrade se pripojuju
proste bych ho vykopla, pitomce, a to jsem pri takovych radach hodne opatrna
|
| 7kraska | •
 |
(12.6.2012 8:10:16) aby v takovych chvilich baziroval na slovickach, to je fakt vrchol to kolem nej mas chodit po spickach?
|
|
|
| Monty | 
 |
(12.6.2012 8:53:49) Paráda. Pán něco posral, ale vinu hází na tebe a ještě by ses mu snad měla omlouvat, ne?  Promiň, ale přidávám se k holkám, vykopat nebo zakopat na zahradě.
|
|
| m | •
 |
(12.6.2012 9:46:15) "Ale potom mě objal a řekl mi, že se fakt hrozně snaží všechno nějak zvládnout, dát do pořádku, že je to hrozně těžké, ať mu dám čas, ať na něj tolik netlačím." Ten, pre koho to je naozaj ťažké, a je vinný tak ako on, ticho MLČÍ. Že ho huba nebolí. Ťažké to máš predovšetkým Ty, vzhľadom na to, ako Ti ublížil a denne naďalej ubližuje. Toto je len jeho hra (možno nevedomá - potom mu to je treba jasne povedať), aby zdanlivo zmenšil Tvoju bolesť a zväčšil svoju, aspoň navonok. Snaží sa tak skryť svoju vinu sám pred sebou. Zbabelec ako nejeden muž v jeho situácii. Aj tá hra o slovíčka ... hľadá už úplné blbosti, aby pred sebou obhájil to, čo robí ... snaží sa to zvládnuť, to áno, ale tak, aby z toho ON vyšiel čo najlepšie. Hoci aj na Tvoj úkor (čo si sám pred sebou samozrejme neprizná, lebo to možno ani nevidí).
Na druhej strane, na tom, čo písala Pam-pela, niečo je ... viem z vlastnej skúsenosti (hoci ten nadpis je príšerný a chápem, že mnohé ženy irituje, hlavne tie, čo si po hlave skákať nedajú :). Ale reaguj tak ako to cítiš, rob to, čo považuješ v danej situácii za správne, bez ohľadu na jeho následné reči. Buď sama sebou, rieš seba, keď budeš aspoň trochu vládať. Nanajvýš mu povedz, že je jedno, čo teraz urobíš alebo povieš, lebo na Tebe mu momentálne vadí všetko. Na ťahu je on, Ty s tým nemôžeš urobiť nič. Hovor mu to opakovane, pri každej kritike. Podľa možnosti pokojne, smutná kľudne buď, keď to tak cítiš. Ak je to v Tvojich možnostiach, bez kriku a výbuchov, lebo to by mu dávalo klamlivý pocit, že je "chúďatko nepochopené", čoho by sa držal ako kliesť (lebo by mu to pomahalo nemusieť pozerať na seba, do seba).
Buď prídeš na to, že Ti za to nestojí, odpútaš sa od neho citovo, fyzicky, či až navrhneš rozchod (veľmi dobre VIEM, že s autidieťatkom to je takmer nemožné), alebo vytrvaj v láske s tým, že sa budeš trápiť, pokým Tvoj muž nezmúdrie. V takom prípade ale on aj Ty potrebujete, aby si mu pravidelne (vo vhodnej situácii) povedala, ako je to pre Teba bolestné, ako veľmi Ti ubližuje. Neskrývaj svoju bolesť ani smútok. Nie ani tak kvôli sebe, ale kvôli nemu, on to potrebuje. Inak neuvidí, čo robí.
A odporúčam Ti túto knihu: http://www.martinus.sk/?uItem=79099 http://knihynainternetu.cz/knihkupectvi-a-nakladatelstvi/esoterika-okultismus-astrologie-mystika/ostatni-esoterika/30919-Sharp-Daryl-Zacinam-se-poznavat-Porozumeni-mezilidskym-vztahu.html
|
|
| Líza | 
 |
(12.6.2012 10:21:08) Manipuluje s tebou, Klaune, strašně moc. Nenech se chytit na tyhle hry.
|
| Pam-pela | 
 |
(12.6.2012 16:55:33) Taktak, implantuje ti pocit viny....a nemá cenu tyhle hry hrát. P.S. ten článek, co jsem psala, byl o "něčem jiném", než jsi pochopila.  Ale vím, že jsi v hrozný situaci...a stejně se nedá nic jiného, než ji přežít...prostě prožít. Ono to půjde, ale je to jako operace nebo nemoc...bolí to, ale pak se to začne hojit, pomalounku, polehounku...ale uzdravit se jde. Ne ale ze dne na den. A ještě - fakt bych se neechala zatáhnout do těch her, hru musí hrát dva...a pokud by odmítl pomoc, pokrčila bych rameny a řekla mu, no kdybys chtěl, řekni si...a už ani slovo, diskuze...nic. naučila jsem se u různých lidí prostě na některé věci nereagovat...jen si řeknu "to snad nemyslí vážně"... a mlčím...no někdo i vede monolog, ale pak odcházím nebo vypínám mozek.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela | 
 |
(11.6.2012 13:32:17) Jo, kousek opíšu a hodím sem, ale až večer
|
| CPO |
 |
(11.6.2012 13:45:25) Pam-pi, prosím, až to sem budeš házet, hoď mi taky do mailu na brebberry zavináč volny tečka cz, díky (kdyby to zas předčasně někdo smazal...).
|
| 7kraska | •
 |
(11.6.2012 14:08:27) Br, ty budes mit v kompu celej archiv moudrosti lidstva
kazdopadne klaunova chlapa bych skopla ze schodu...takove zneuznane umelce nespokojene v rodine mam nejradsi :-(
|
| CPO |
 |
(11.6.2012 14:22:29) Sorry za OT:
                      
|
|
| Rita | •
 |
(11.6.2012 16:11:39) Moje rec.
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
 |
(12.6.2012 5:15:53) Sorry,ale docela mě vytáčí už jen věta "jak si udržet nevěrného manžela" .Tak jeden z partnerů zradí,lže a uvede rodinu s dětmi do tak hrozné situace a snažit se má ten druhý?
|
| Pam-pela | 
 |
(12.6.2012 16:25:44) No, víš, pokud se člověk nedostane do nějaké podobmé situace, vůbec neví, oč jde. Taky bych nikdy nechápala...a samozřejmě tohle tvrzení neberu doslova. Nikdy bych "nedržela" někoho, kdo by se mnou být nechtěl...a sama bych to taky tak nechtěla od partnera. Pokud ovšem má někdo "zatmění"...a jinak předtím fungoval suprově a dlouhodbě, pak to za pokus stojí, ne? Měnit partnera není jako odhoit boty...tak to teda vnímám. Ale jednoduchá situace to není ani tak ani tak....
|
|
|
|
|
|