| montik84 | 
 |
(19.2.2012 12:52:49)
Ani nevím jak a kde začít. Ale asi takhle ... už nemůžu. Nezvládám svého dvouletého satana  Ano opravdu nemám jiné pojmenovaní pro svého miláčka. Nikdy by mě nenapadlo, že takové dítě budu mít zrovna já. Ano musím se přiznat, že za to všechno nejspíš můžu já, ale co teď s tím? Bydleli jsme daleko od domova, takže jsme neměli žádné kamarády a syn byl tak trošku separovaný od dětí. V roce jsme se přestěhovali zpátky odkud pocházíme, takže jsme začali chodit mezi děti ... ale asi ne dostatečně. Bohužel v této době začal ubližovat dětem, převážně holčičkám, začal je tahat za vlasy, ale dost brutálním způsobem. Bohužel domlouvání, plácnutí přes ručičku, nářez na zadek a ani dokonce vrácení zataháním nepomohlo. Protože jsem na hřišti i dětském koutku nestrpěla proslovy a pohledy rodičů, přestali jsme chodit mezi děti. Máme jediného kamaráda se kterým si prcek dokáže hrát a neubližuje mu. Už od malinka nám paní doktorka říkala, že budeme mít nejspíš hyperaktivní dítě. Teď je to tak, že nám začíná přerůstat přes hlavu všem. Neposlechne, když dostane na zadek, tak se nám vysměje, na ulici utíká, vzteká se, bije nás a tak dále a tak dále. Už vážně nevím co s ním. Přemýšlela jsem, že bych se obrátila na nějakého odborníka. Máte někdo v této oblasti zkušenosti? Nerada bych, aby z něj vyrostl nezvladatelný spratek. Bohužel má asi tímto směrem nakročeno.
|
| Epepe | 
|
(19.2.2012 13:12:38)
Napadlo tě někdy, že když mu dáš na zadek, tak vlastně legalizuješ to, že se ostatní, hlavně slabší,mohou bít? Nevím, co poradit, asi by to chtělo hodit se do klidu, případně odborníka, ale tohle mě k tomu jen tak napadlo. Dvouleté dítě ještě nechápe, proč ty můžeš používat násilí a ono ne.
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:19:17)
Nechtěla jsem mu dávat na zadek, ale jsem už v takové fázi rezignace, že nevím jak mu to jinak vysvětlit, že prostě některé věci dělat nesmí. On třebas lítá proti skleněnému oknu a tříská do něj, takže mám strach, že se pořeže.
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:28:14)
Ještě jsem chtěla napsat, že mám stejně starého syna a on si taky neumí moc hrát s jinými dětmi a znám víc takových. Sice je nebije, ale když nedělají to, co chce on, tak prostě jde pryč a hraje si sám. Takže to, že si nekooperuje při hře s ostatními je dle mého v tomto věku naprosto normální
|
| Ropucha + 2 | 
|
(19.2.2012 13:33:49)
Ano, chtít kooperaci s ostatními je u dvouletého dítěte nesmysl, spousta dětí nestojí o společnou hru jetě ve školce. To bych v tomto věku vůbec neřešila, že "nefunguje" náležitě v kolektivu. K tomu musí teprve dozrát.
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(19.2.2012 16:09:03)
Dítě nwní schopn ve dvou letech si hrát s jinými dětmi. Nejdřív je schopné kooperace ve třech letech. Moje tchýně se vždycky rozplívá, jak si můj syn (18 m) a neteř (26m) SPOLU KRÁSNĚ HRAJÍ. Je to vzácná chvíle, kdy se netahají o hračky. Ale nehrají si spolu. Hrají si vedle sebe.
|
| Hanka 75 | 
|
(19.2.2012 16:52:18)
ano to je svatá pravda. a reakce některých dětí jsou neproblematické, podají hračku atd. natáhnou ručku, ale nevyrvou
jiné pak v tomhle věku problematické, nedají, vytrhnout hračku... ale to je prostě normální, vyrostou z toho, je dobré ale ukazovat jak
|
| wiera | 
|
(14.8.2012 10:15:26)
Problém není určitě ve hře s ostatními dětmi,ale v agresivitě chlapečka. A také v tom, že je nebezpečné sobě samotnému a i okolním dětem. Myslím, že by bylo na místě se dětí nějakoud obu stranit úplně. Třeba na pár měsíců. Měla jsem doma něco podobného a mezi děti jsem raději moc nechodila. Vlastně vůbec mezi lidi. Například do obchodu to moc nešlo chodit. Vztekání, agrese, plácání nezabíralo....nakonec jsem skonšila na psychiatrii. Paní dr.nám doporučila sirup Sedalia. Je to přírodní sirup, nějaké homeopatikum. Nevím, zda to bylo tím, ale syn po krátké době začal více komunikovat a vnímat a ve vývoji šel strašně dopředu. Ne vším, ale co se týše komunikace a chápání, tak to bylo oproti mému druhému synovi, kterému jsou teď dva, úplný rozdíl. Každopádně při vzteku, pokud dítě reaguje na to, co říkáte, je dobré odvést so nejdřív pozornost, čímkoli. Třeba ukázat éro na nebi, nebo úplně cokoli. To nám docela zabíralo /ovšem u druhého skoro ne, ten mě totiž ignoruje :-D/. Při agresivitě odvést dítě ihned pryč a už se buď nevracet, nebo to ještě jednou vyzkoušet a když to nezabere, tak raději nevystavovat dítě ostatním, kterým by mohlo být ublíženo. Prostě to nelámat přes koleno a hrát si s dítětem sama. A nebít, to stejně nikam nevede. Zkusit třeba sprchu studenou, což u nás nemělo efekt, a nebo někam izolovat. Do pokojíku, do spíže. A uvidíte, jestli se dítě dokáže uklidnit. Může to trvat strašně dlouho a je fakt, že to na druhou stranu může vyvolat jiné psych.problémy, ale tohle mi bylo řečeno na psychiatrii. Je dobré si uvědomist, že tohle všechno nezabere hned, a možná ani za rok, jsou to spíš rady, co dělat a čemu se vyhnout. Později je dobrí afektům předcházet, jako třeba když víte, že se dítě bdue vztekat, když mu někdo vezme hračku, tak radši odejít...a zbytečně neprotahovat to vtekání. Jakmile to začne, tak čapnout dítě a někam odnést, Daleko. Ven z krámu, pryč z hřiště....prostě daleko. A tam mu to zkusit vysvětlit a pak už o tom nemluvit. Můj syn se prakticky uklidnil až te v druhé třídě. Přeju nervy maminkám,c o mají takové potíže. Mimo jiné tám myslím i sebe, protože s mým druhým synem si také nevím rady, protože ten narozdíl od prvního, tkerý byl sice agresivní vztekloun, uměl vnímat, co mu říkám :-D
|
|
|
|
|
| Hanka 75 |
|
(19.2.2012 16:48:10)
určitě si najdi odborníka, a neboj se, když ti ten první nesedne... také kamarádce nezvladatelného dítka psycholožka ve dvou letech řekla, že je nevyhochovaný.. což by tě mohlo zdeptat, a nepomůže ti to A ona už jedno dítě dospělé má, takže ví, že to není vní (nebo jen v ní), a klučík opravdu není to co jiné děti.
někdo je zastáncem fyzických trestů, já ne, ale výjimečně je použiji a také jsem plácla když už jsem nevěděla jak. stydím se za to, ale také mi rupli nervy a dala jsem na zadek... na pohledy cizích lidí se vykašli, ta sama znáš své dítě nejlépe a např. mě můj chlapeček občas i bije.. a agresivita (tedy i moje na zadek) jeho agresivitu jen zvyšuje.. naopak vím, že když počkám pak se obejmeme je to dobré... kdybych na jeho uhozen maminky reagovala daním na zadek, vím, že by to bylo špatně...
mám dvojčata, takže dobře vím, že každé dítě je jiné, ale také vím, že se do dětí hodně projevuje náš přístup...
najdi si odborníka, takového abys u něj našla, podporu, užitečné rady, i pochopení... uvidíš, že v tom nejsi sama a jsou věci, které okolí jen tak nepochopí...
k tomu ubližování jiným dětem, separace asi není řešení, ale zamezit tomu samozřejmě ano, a ukázat jak jinak si s dítětem hrát. být stále u svého chlapečka a hrát si sním a jiným dítětem a vedle něho. nesmíš být na lavičce a když zatahá za vlasy tak vystartovat a dát mu na zadek. být stále u něho a uvidíš, že to pak i ostatní rodiče (ne třeba všichni) pochopí, že ty to řešíš a žei když přesto zatahá, bouchne (věř mi, vím, o čem mluvím, znám to a je to k zešílení...) že ty jsi tam pro tyhle situace (i když to nestihneš) říct důrazně ne (neječet, nenechat jiné rodiče ječet a trestat tvého syna...)
skloň se k němu, bud s ním na podlaze atd., když chceš něco zdůraznit vezmi ho za ruku, pohlad za rameno, dívej se do očí... ne vždy to půjde.. jednu dobu mi přišla rada od Prekopovové, že dítě má jít tam, kam já ho vedu jako opravdu sranda a byt je to renomovaný odborník, tak jsem se na to vyprdla,
ale hodně věcí přijde s věkem. nechodili za ručičku kam já chci ani náhodou, ted ano
přizpůsob se hodně jemu tempu a vyžaduj spíše méně věcí (a u těch bud důsledná) méně je více (máš jen jedny nervy)
je to těžké když je to tvé prní dítě
na závěr dodám, že nemám hyperaktivní dítě, takže nechci dávat hraběcí rady, najdi odborníka, pomůže tobě i dítěti, ulevíš si, že to není jen tebou.. bude líp a výborné je, že máš ještě dost času ! že to včas řešíš, orpa du je škoda, aby sis neužívala, že ho máš a křičela a bila ho
ono někdy z takovýchto dětí (právě učitelka v úvodu zminovaného klučíka) říká, z těch vyroste třeba z celého třídy ten nejúspěšnějších člověk...
(ale ted je pravda pro ni-naštěstí je to výborná učitelka a pro rodiče ten nejnáročnější)
|
| Hanka 75 |
|
(19.2.2012 16:53:59)
koukni na www.dvojcata.cz mohla bys tam najít rady, protoze s dvojcatky mam pocit se prolemy nejak kumuluji... a nekdo tam chytre radi
jeste jedna uzitecna rada mne napadla
děti neslysi ne na začátku ale to zatim, takze kdyt reknes nechod do kaluze, jen je inspirujes, slysi to chod..
tj. lepsi: obejdi tu kaluz, hod to do koše (nikoli neházej to na zem)
nekdy je to primo navod co maji udelat (nas zakaz s ne)
a je toho spousta co ti usnadni zivot..
|
|
| Hanka 75 |
|
(19.2.2012 16:58:50)
samozřejmě nechodí stále za ručičku kam já chci, ale už to často funguje
|
|
|
| Jana + 3 rošťáci | 
|
(19.2.2012 17:01:14)
Jedna dobře mířená je za 100 proslovů!!! Kterým navíc dvouleťák nerozumí! Mám tři děti a všechny chytly přes zadek a nikomu to neublížilo. Už jsou větší, ale když byly menší dostaly stejně, jako teď. Nebudu do nekonečna vysvětlovat, že se sestra nekouše, nemlátí... Prostě malému švihnu (kousnu, zatahám za vlas, atd.) a ví hned, že udělal něco špatně.
Pokud trestáš stejně, jako on ubližuje - kousne, je kousnut atd, tak si uvědom, že MUSÍ citit bolest, jinak je to sranda!!! Mám takového hajzlíka doma, takže líšu z vlastní zkušenosti
|
|
|
| gf fgfhf |
|
(19.2.2012 13:23:12)
Někteří 2leťáci a i mladší chápou proč dostali přes ruce a i za co. Teda aspoň u nás. Dcera 1,5 už si to uvědomuje když ji plácnu za něco a i ví za co.
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:25:29)
Schrink, někteří možná, má cenu to zkoušet pořád dokola u tohoto chlapce?
|
|
| Kubula K. |
|
(19.2.2012 13:26:51)
Mně u dětí dost funguje, když jim věci říkám předem - jako že když vím, že při večerním povelu "jdeme se koupat" propuká inferno, tak řeknu půl hodiny předem, pak čtvrt hodiny předem, pak "ještě tři minuty a pak se půjdeme v klidu vykoupat, nebudeme u toho křičet, budeme naprosto v klídku, bla bla bla a pak si můžete ještě chvilku hrát nebo vám přečtu pohádku" - prostě jako idiot říkám krok po kroku, co se bude dít. Ne vždycky mě to napadne včas a ne vždycky to funguje na 100% a taky je to někdy pěkná pruda  , ale je to to nejlepší, co jsem zatím vymyslela. Přijde mi, že je tím detailním popisem jakoby "naprogramuju", věcí, co se bude dít, a jakž takž to udělaj. 
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
|
(19.2.2012 13:29:28)
Dite cca od jednoho a pul roku dokaze pochopit, ze ono dostalo pres ruku nebo na zadek od autority, protoze udelalo neco, co delat nesmi. Dite se za autoritu nepovazuje a projevy nasili jsou proste jen projevy nasili, neni to, ze clovek ospravedlnuje biti proboha. Ja se nedivi, ze se maminky boji chodit na hriste, kdyz tam sedi zenske, ktere je malem ukamenuji, kdyz sve dite placnou za neco.
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:32:44)
Ježiš, tady se to zvrhne zase v debatu na téma bití ... můžu ti říct, že já jsem nepochopila, proč by mě někdo měl bít nikdy. Ani v dospělosti. A navíc, každý dítě je jiný, ne? To, že tvoje je submisivní a nechá si to líbit, ještě neznamená, že to zakladatelčino taky.
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(19.2.2012 13:37:37)
Ja, ale nemluvim o svem diteti, ale taky jsem byla nekolikrat na hristi a videla jsem ty maminky jak malem rvali na maminku, ktera placla pres ruku syna, ktery hazel kameny po jedne holcicce a myslim, ze sem maminka nepsala aby se dovedela, ze to dela blbe, protoze mu dala na zadek asi kazdy vi, ze nejake biti neni nejlepsi pro nikoho, ale deti potrebuji hranice a u nekterych deti to jde snadno a u nekterych pomuze obcasne placnuti. Ty s tim ditetem taky nezijes a nemuzes vedet na co je citlive, treba mu placnuti zabere vic nez tri hodiny vysvetlovani.
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:42:00)
Kukuřice, zakladatelka právě psala, že to nepomáhá.
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(19.2.2012 13:48:28)
To ano, ale treba to zabere vic nez domlouvani nebo nezabira vubec nic. Ja jsem to myslela, ze chapu, ze prestala chodit na to hriste, kdyz se maminky pohorsuji, ze sve dite placne.
|
|
|
|
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:34:42)
Nejhorší jsou ty pohledy maminek - "Ježiš koukej jak to svoje dítě nezvládá." Kvůli tomu všemu jsme tam přestali chodit a to možná byla ta zásadní chyba. Navíc mi tam pořád říkali? A to je takhle živej celej den? A to zvládáte? A pořád nějaký kecy :)
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:36:40)
Když čtu, kolik jste měli v poslední době změn - stěhování, práce, atd., tak si říkám, že se synkovi není co divit. Ty prožíváš stres, který dokážeš nějak ukočírovat, ale malé děti ten stres nasměrovat správně neumí.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2012 13:39:03)
Petro, to znám. Také jsem zažila udivené a soucitné otázky, jestli takhle živý je můj syn pořád. Ano, byl takový pořád. Byla to tedy živost trochu jiného druhu, než u vás, můj syn nebyl vůbec agresivní ani neposlušný, ale neustále byl v pohybu, neustále bral všechno do rukou, neustále vyžadoval pozornost a neustále mluvil, takže náročné to bylo také značně. A já jsem k němu měla ještě mimino ...
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:41:52)
Tak mít ještě mimi, tak se asi střelím do hlavy :)
|
| Alternativní kvočna | 
|
(19.2.2012 13:44:33)
to nedělej...
neboj, já když zjistila, že jsem těhotná, tak jsem myslela, že mě rovnou odvezou do Kosmonos... doma nikdy nespící věčně pozornost vyžadující a velmi rychle se pohybující torpédo padající ze všeho možného i nemožného... druhé těhotenství rizikové, musela jsem jednu chvíli i ležet, do nemocnice jsem nechtěla... a z torpéda se mezitím stala rozvážná a jemná princezna 
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2012 13:44:55)
Petro, nezmiňuješ synova tatínka - je s vámi, podílí se na výchově? To by také mohlo hrát svou roli ...
|
|
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(19.2.2012 13:39:28)
Takhle jsem to presne myslela. Ja kdyz vidim maminku se zlobivym ditetem, jak ho placne, tak mam pochopeni a ne blbe kecy.
|
|
|
|
|
|
| No one | 
|
(19.2.2012 13:18:54)
A co ho zkusit dát do nějaké soukromé školky aspoň 2x týdně? Nám se takhle syn úžasně srovnal, taky jsem s ním měla velké problémy a teď jsou mu 3 roky a je krásně socializovaný. 
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:19:53)
Alix to jsem chtěla taky udělat. Bohužel tady u nás žádná není :(
|
|
|
| Mamisek | 
|
(19.2.2012 13:21:32)
Zaprvé bych nepoužívala násilí. Ty jsi jeho vzorem, opravdu nedokáže pochopit, proč ty násilí používat můžeš a on ne. Navíc, jak jsi psala, stejně to k ničemu nevede.
Pokud to udělá, vzala bych ho stranou vysvětlila mu, že takto ne, nechala bych ho nějakou dobu stranou, ať o tom přemýšlí a pak bych šla s ním a pokusila se mu ukázat, jak se omluvit a jak je možné domluvit si věci po dobrém.
Násilí vůči kamarádům bývá většinou projevem toho, že se s nimi neumí domluvit, že si neumí vykomunikovat, že si chce s nimi hrát, něco si půjčit.
Taky to může být projev toho, že má nějaký svůj vnitřní problém, něco, co má podvědomě v sobě, může to souviset i s nitroděložnám vývojem, v tom případě by vám mohla pomoci kineze. U takhle malých dětí se provádí přes maminku.
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:24:39)
A ta kineze to je co? O tom jsem neslyšela. Já mu to právě zkoušela všechno vysvětlovat, ale to vůbec nepomáhá. Navíc on se na mě vážně zle podívá :( Když jsem byla těhotná, tak jsem měla takové agresivní chutě. Vždycky jsem říkala přítelovi, že mám chuť se někde vybít, myslíte, že to mohlo ovlivnit prďolku?
|
| Alternativní kvočna |
|
(19.2.2012 13:31:37)
Třeba pomůže, když na ten kick box začneš pravidelně chodit i teď - vybiješ si, co tě tíží, domů půjdeš s čistou hlavou, bez nervozity a bez obav... a nebudeš v rozpacích mládě v případě jeho nepřístojností hezky čapnou za ramena a říct mu hezko zostra a zblízka do očí, že takhle teda ne... on ty hranice potřebuje a čeká, že mu je vymezíš ty... držím 
|
|
|
| Epepe |
|
(19.2.2012 13:24:41)
Ježišmarjá, kineze. 
Maminka je už tak dost ve stresu, ještě na ní vytahovat nějaké zážitky z nitroděložního vývoje.
PetroVal, já bych to teď (pár dní, uvidíš) zkusila úplně obráceně, on tu tvou nervozitu vnímá a zlobí o to víc. Ta socializace v soukromé školce je fakt dobrý nápad. Pokud máš podezření na ADHD, tak to by asi fakt měl diagnostikovat odborník.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2012 13:31:05)
Také bych v první řadě zašla na poradu s odborníkem. Syn má nejspíš v sobě spoustu energie, kterou nedokáže správně nasměrovat a snaží se ji nějak vybít. Ve dvou letech je to celkem pochopitelné, že to sám neumí, budeš se nejspíš muset naučit ho nějak správně směrovat, aby se ventiloval jinak než agresí ke druhým lidem/dětem. Určitě by ve svém věku už mohl začít s nějakým sportováním pro nejmenší, hodně energie se vybije ve vodě, takže třeba také chodit plavat apod..
|
|
|
| Mamisek |
|
(19.2.2012 13:27:52)
Mně i mému dítěti to pomohlo. Ano, vyvolá to některé okamžiky, ale zároveň se mi podařilo se přes tyhle vnitřní bloky přenést a nezatěžuju tak rodinu svými skrytými ranami. Nikomu nic nenutím. Mně to doporučili ve školce, tak jsme toho využili. Neříkám, že je to všelék.
|
|
|
| J | •
|
(19.2.2012 13:25:21)
Zkuste knizku Respektovat a byt respektovan. Mame dcerku, neco podobneho. Ublizovala, dali jsme ji na zadek, ona nam to vratila. Na 2,5letech hned prvni den ve skolce zmlatila nejake 2 holcicky. Pak jsem prosla tuhle knizku (nesnasim psycho blaboly, neverila jsem, ze by to mohlo pomoci). S dcerou jsem se domluvila, ze bouchani je spatne, ze i ja jsem delala chybu, kdyz jsem ji dala na zadek a ze to ani jedna uz nikdy neudelame. Pomohlo to. V te knize je spousta navodu, vzorcu situaci, jak co resit, jak se chovat, treba by vam to pomohlo. Hodne stesti!
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:32:03)
Nejhorší asi je i to, že jsme se teď nastěhovali k rodičům a to je pořád tady tohle smíš a tohle ne, to bys mohl rozbít a tak :( Bohužel teď nemám jinou možnost jít někam jinam. Každopádně tu knížku zkusíme. O té školce jsme právě také dost uvažovali. Chvilku chodil do jeslí a tam bylo vše ok. Jenže pak musel přestat chodit, protože jsem skončila v práci a potřebovala jsem zpátky RD. Teď už snad udělali, že chodit může a já můžu pobírat RD. Jenže zase není kam ho umístit. U nás jsou jen jedny jeslo pro 30 dětí v 40 tis. městě :(
|
| Alternativní kvočna |
|
(19.2.2012 13:34:53)
hmmm, tak koukám té nahromaděné neventilované energie je v tobě fakt hodně, třeba kluk takhle reaguje na tvoji nervozitu - že mu chybí pocit jistoty, vybíjí si to místo tebe
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:36:27)
Asi i to samozřejmě hraje svou roli. Poslední dobou je všechno na prd a já mám pocit, že mi taky brzo hrábne :)
|
|
|
|
|
| levandule a tri kousky | •
|
(19.2.2012 13:28:27)
Tak predevsim, male deti nejakou extra socializaci nepotrebuji,takze fakt, ze jste nechodili s rocnim mezi deti, neco pokazil, je opravdu dost usmevny. Jinak tedy bych rekla, ze tohle je naprosto bezne chovani u deti tak plus minus od jednoho do tri let. Vymezuji si hranice a to velmi tvrde a ano, je to narocne, ale vyplati se byt dusledny. Coz je velmi tezke, ale ja mam treba duslednost v krvi, takze s tim nemam problem ADHD hledat hned za vsim je asi nejaka moda...Mam tri deti a vsechny v tomhle obdobi byly jaksi na zabiti, pomalu to prechazelo...no a prichazely zas jine problemy, sestileta puberta a tak Ale teda na tvem popisu chlapecka nevidim nic zvlastniho. Placani bych omezila, ja teda ho nezavrhuju, placam, pokud mi deti delaj neco nebezpecnyho, dostanou, ale jinak chytam za ruce, pridrepnu k nim a vysvetluju, vysvetluju, i kdyby to melo byt tisickrat. Aktualne moje 16 mesicni nejmladsi me ma taky na haku a silene vyvadi.
|
| montik84 |
|
(19.2.2012 13:48:46)
Takže myslíš, že jsme nic neprošvihli a že máme jště čas dát to všechno dopořádku?
|
| Alternativní kvočna |
|
(19.2.2012 13:53:37)
Petro určitě... a hlavně je spousta času na nějakou předčasnou diagnozu, která se vůbec nemusí projevit...
|
|
|
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(19.2.2012 13:57:41)
Petro Val, dobrý diagnostik by už určitě dokázal poznat, zda tam je nějaký náběh k poruše pozornosti, hyperaktivitě. Jako taková malá laická pomůcka (ale samozřejmě dobrou diagnostiku nenahradí!) - podívat se, jestli to dítě se někdy, u něčeho, co ho zaujme, chová klidně. Typicky - pokud dítě u pohádky, knížky, televize, prostě čehokoliv klidně dokáže vnímat (třeba 20 minut), potom o silné ADHD nejde. Jestli ale i u oblíbené činnosti je pořád motoricky neklidný (vrtí se, hýbe rukama, nohama, hlavou, kouká třeba na televizi, ale u toho stojí chvílemi na hlavě), pak tam možná něco je.
No ale každopádně, u dítěte neklidného ať už kvůli ADHD či "jen" rozmazlenosti, pomáhá nastavení jasných, přehledných pravidel, pevnější řád během dne, dodržování rodinných rituálů. A ta zatracená důslednost (byť je to někdy zatraceně těžké).
Pokud vám to narušuje běžný chod rodiny, začala bych hledat nějakého psychologa, který vám pomůže najít příčiny, a tak byste mohli líp zvolit, jak jemu i sobě pomoct.
|
|
| Jana | •
|
(19.2.2012 14:30:17)
Peťka, neboj sa nič, jediné čo ti môžem poradiť je, že treba vydržať ... Tiež som mala také starosti, kvákanie, strkanie, zaháňanie rukou všetkým sme si prešli a môžem povedať, že tiež nič neplatilo a vyskúšala som všetko. No a čo nám pomohlo, že sme prešli hranicu dvoch rokov, zlepšovať sa to začalo asi v 2 rokoch a 4 mesiacoch, teraz ma malý 2,5 roka je to už fakt pohodička.
Predtým sme chodili medzi deti do kútikov a tak podobne a všetky maminy popíjali kávičku, len ja som za malým behala a dávala pozor, predchádzala situáciam, no a teraz už si aj ja vypijem teplú kávu aj keď stále musím jedným očkom kontrolovať.
Tak prajem len pevné nervy a keby niečo tak napíš.
|
|
| Winky | •
|
(19.2.2012 15:08:22)
to bude dobrý.... Ono jak nejste ve svým a pořád nad tebou visí možnost že tě za tvé chování + za chování syna bude někdo kritizovat - to se vychovává fakt blbě. Plus ty změny...
Vydrž, brzo bude jaro, budete moct být venku, tam mu nech co největší volnost - jako ať si vyzkouší co to je "namočit se" a ne říkat "neskákej tam ať se nenamočíš" a podobně. Dítko jako je tvoje (tj. akčnější) tohle pochopení pomocí zkušenosti pobere líp, než neustálé vymezování hranic slovy. Říká se (v moudrých knihách o psychologii) že dvouleté batole tím jak si hraje a poznává a všechno zkouší má vlastně vzhledem ke své síle a velikosti zátěž podobnou jako horník.... prostě toho mají dost a dost na práci a k tomu ještě poslouchání - tož někdy něco z toho vypustí. Často se stává že si rodiče 1,5letého andílka říkají, proč ten sousedovic dvouleťák jančí jako čert a jaké oni mají zlatíčko, no a během pár měsíců zjistí zač je toho loket
Taky si nemyslím, že je velký problém to, že zatím jste moc kontaktu s vrstevníky nestihli, to se dožene a vztah můžete rozvíjet i vy dva spolu. Jako hlavní bych si vytyčila, aby poslechl tebe když je s tebou. A abys mu k tomu poslechnutí dala prostor (jak tu někdo hezky psal s tím upozorňováním dopředu co se bude dít - to je dobrý způsob), nebrat jako automatické když něco umí že to bude dělat stále a sám, ale rozlišit "horší a lepší" den a netlačit moc na pilu v momentech, kdy to evidentně nemá cenu, a naopak umět povzbudit a pochválit když se daří.
|
|
| Cirilinka | 
|
(19.2.2012 17:58:51)
no tos tomu dala, přiznat se tady, že jsi dala dítku na zadek :-D
|
| *Owls* | 
|
(19.2.2012 19:24:23)
Chorbák
|
|
|
|
V její náručí
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)