| Evanek | 
 |
(19.1.2012 16:02:47)
Je možné, že v tomto věku může mít dítě separační úzkost? Naše velmi hodná a pohodová dcera má z ničeho nic tyto projevy, kombinované ještě se vzdorem. Prostě nemůžu se hnout vůbec nikde. Do obchodu, cvičení, jít do schránky pro noviny, no púrostě cokoliv. Okamžitě spustí takový řev, že bydlet v paneláku tak nám sousedé buší smetákem na podlahu. A do toho vzdor, moje nervy!!!
A nechce být vůbec s nikým jiným - tatínka vyhazuje bež pryč, babička, která bydlí ve stejném baráku a běžně s ní trávívala i odpoledne. Jedenkrát teda se uklidnila se starším bráchou (17) a jednou se segrou (15).
Je separační úzkost ještě normální u takhle starého batolete? Hoďte i tipy, jak se nezbláznit.
Teď jdeme do knihovny , za hodinu nakouknu. Díky.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(19.1.2012 16:07:40)
Tohle řešíme s tříleťákem, ale u nás je to daný tím, že manžel odjížděl na týden do práce do jiného města. Teď je s námi od ledna doma a nemůže se hnout, aby ten kluk nezačal vyvádět, hysterčí, mám pocit, že si víc hlídá i mně, ale u toho táty je to děs běs. Vzteklý je taky hodně. Řešíme to tak, že pokud to jde, tak chodí všude s tátou, jinak mi tu řve vždycky celou dobu, co je táta pryč, zabavit se nedá. 
|
|
| Winky | •
|
(19.1.2012 16:10:55)
Ve 2,5 letech má určitě ještě nárok nechtít být odložená...
starší dcera řvala při odloučení urputně, ačkoliv jsem ji odkládala max. k mojí nebo manželově mamince (při odložení u manžela teda povyk nebyl, oni jsou spolu spřáhlí  ). Přestala určitě až tak ke čtvrtému roku (možná by přestala i dřív ale když se nardil syn tak jsem ji neodkládala, respektive pak nastoupila do školky a to byl pro ni taky zásah - tam řvala 2 měsíce v kuse). Myslím že to byla kombinace její uzavřené povahy a taky toho že byla první dítě (tj. sama). Synek je odmalinka spíš smíšek a tím že má vždycky ségru s sebou tak scény prakticky nedělal.
|
|
| blka | 
|
(19.1.2012 16:12:07)
Mám mamana, který tímto trpěl snad od narození až doteď, je mu 3 a 3 měsíce, ve školce byl zatím párkrát a to veeeelmi nerad, teď v lednu už to vypadá, že si tam zvykne, jenom ho musí přejít ta rýma, co má teď. Teprve po 3. narozeninách byl ochoten se ode mně trochu odpoutat a hrát si s děckama na návštěvě nebo v dětském koutku, ale stále musí být s bráchou, jinak je naprosto psychicky zdeptaný.Psychicky jsem zdeptaná i já, potřebuji si od něj trochu odpočnout, mám i práci na DPP na pár hodin, ale jak je ve školce, pořád myslím na to, jaká jsem krkavčí matka. Doufám, že se to zlomí a neskončí to nějakou děsnou nemocí, kterou chytne v kolektivu.
|
|
| A & D | 
|
(19.1.2012 16:26:05)
Tohle ma ted temer ctyrlety syn, vratili jsme se z nemocnice a jeste neni uplne ve sve kuzi.
|
|
| Siddhártha | 
|
(19.1.2012 16:31:33)
Samo, že může mít.  Je to ještě malé dítě a nervová soustava se stále vyvíjí. Dej ji co potřebuje. Dáš ji pocit bezpeční a to rychleji to přejde.
|
|
| enny |
|
(19.1.2012 16:51:28)
Mno, jestli je to separační úzkost nevím.. ale já jsem taková byla do 6 let.. Mamku jsem musila mít u sebe.. úplně si vzpomínám, mohlo mi být tak 5 (pamatuji si to podle místa vzpomínky - stála jsem před domem, kde ještě nebyla upravená zahrada), moje máma měla dlouhou sukni a z jedné strany jsem stála já, z druhé sestra (o rok mladší) a každá jsme ji za tu sukni držely z jedné strany:)
Mám teď holčičku 1,5 roku a docela se v ní poznávám:).. i když.. venku se projevuje samostatněji - to mi utíká:( za "dobrodružství..
Mno,.. musíme se s tím nějak poprat:)
|
|
| Hilly. |
|
(19.1.2012 17:47:53)
To je sranda, jak je na všechno dnes název. Děti se buď vztekaj, to se jedná o období vzdoru(cca od třech měsíců do puberty), nebo jsou úzkostné a bez rodiče neudělaj ani krok, tak to je potom "separační úzkost". Nevíte, který psycholog tyto "jevy" definoval? Jestli se tu nakonec nezaobíráme něčím, co jen tak někdo někde "plácl"..Jinak dceru bych "umazlila" a byla ji v patách až tak, že by jí to bylo protivné, třeba ji to přejde
|
| Siddhártha |
|
(19.1.2012 18:12:18)
Hilly, ale pokud je dítě v pohodě a pak se najednou změní jeho chování tak,že vyžaduje přítomnost osoby, u níž se cítí nejbezpečněji, tak co to podle Tebe je?
Ono čím více povyků se kolem něčeho dělá, tím hůře. Když se to vezme jako normální věc a tedy v tomto období se dítěti dá pocit bezpečí, který vyžaduje, rychleji to přejde.
|
| Hilly. |
|
(19.1.2012 18:14:36)
No obávám se, že se nám to nepodaří rozklíčovat. Mohla to vyvolat nějaká maličkost, třeba že máma zrovna odešla na záchod a něco ji mezitím vyděsilo
|
| Siddhártha |
|
(19.1.2012 18:39:02)
No a když ji něco vyděsilo, čili se bojí, tak to není dost dobrý důvod k tomu, aby mělo dítě se bát a nějakou dobu potřebovalo blízkost osoby, u které tu bezpečnost cítí?
|
|
| Evanek |
|
(19.1.2012 19:08:25)
No jo, taky nemusím mít hned z všeho diagnozu. Ale průser u nás je, že jsem v podstatě na děti sama (manžel je pracovně furt v čudu, tento týden jsme ho viděli v pondělí od 19 h, v úterý od 20 hod a ve středu odjel na 3 dny v kuse). Prostě opravdu potřebuju aspoň si dojet k doktorovi atd. A teď je to prostě na prd, nejde to ani když jde spát. A nic ji nevyděsilo, žádná změna v domácnosti, návštěva.
Já vím, že to jednou přejde, ale nervy moje!!!!
Jen jsem chtěla nějaké finty.
|
| Siddhártha |
|
(19.1.2012 19:23:58)
Evis, finty jsou: přijmout její stav s tím, že je to normální, být uvnitř klidná, poskytnout ji, co potřebuje. Přejde to. A bere to i starší děti.
|
| Sova | •
|
(19.1.2012 20:51:53)
Dosvědčuji. Dala jsem svého velmi samostatného synka do školky (chodil si hrát k sousedům, odpoledne klidně, když mu dali sváču po mě ani nevzdechl, sem tam večer s tátou, když jsem šla cvičit, jednou ho hlídala o víkendu babička).
Takže takové dítě šlo natěšené (3 a 3/4 roku) do školky, kam předtím chodil se mnou pro starší segru. Učku znal od ségry.
První den pohoda, zamával a ....Pak mu došlo, že JE TAM SÁM. A od té doby má panické strachy, že mu zmizím nafurt. Od té doby totální maman. Těžké boje, měsíc jsem sedávala v šatně, aby když to na něj přišlo, mohl se na mě jít podívat.
On tu školku na dopoledne, když je tam zábavný program zvládá, poslouchá, všechno dobré, ale pak se na mě přicucne a do večera se od mě nehne.
Pomáhá režim, kdy ví, co bude následovat.
|
|
|
|
|
|
| enny |
|
(19.1.2012 19:57:10)
Hilly, já si myslím, že je dáno povahou.. Nic bych nelámala, pokud by bylo třeba s tím něco dělat, nazvala bych to "usměrňováním". Já mám doma jedno dítě ve věku 1,5 roku, jsem jí vlastně kdykoliv k dispozici:), ona se mé přítomnosti dožaduje, mě to nevadí, užívám si toho:)
Chápu, že je to věc názoru, už jsem tu někde psala, že mě někdo varoval, když byla dcera ještě miminko, že "si" to dělám sama, že malá bude na mě závislá a rozmazlená. Tak to si rozhodně nemyslím:) Malá je ještě prcek, ale je mi jasné, že hranice se budou muset ve spoustě věcech nastavit.. (a dá to spoustu "práce":), ale né v její aktuálně potřebě vůči mě. Ale jen můj názor - jaký si to udělám, takový to budu mít:)
|
| Siddhártha |
|
(19.1.2012 20:00:02)
Jaholko, moje zkušenosti jsou spíš takové, že hodně mazlené dítě chce být dříve samostatné. A jen občas se ujistí, jestli tu náruč u mámy má ještě otevřenou, kdyby náhodou potřebovalo.
|
| enny |
|
(19.1.2012 20:33:03)
Sid, ale je otázkou, co si kdo pod rozmazlováním představuje.. Já právě myslím, že je to strašně individuální.. Já znám neuvěřitelně hodnou holku, které je dnes kolem 25.. znám ji od narození. Okolnosti se tak nějak sešly, že by z ní mohl vyrůst nejrozmazlenější člověk na světě (byla velmi vážně nemocná, rodina hodně po finanční stránce "za vodou", velmi starostlivý tatínek, milující prarodiče, kteří se v ní viděli), a nepovedlo se:) Vidím v ní něco z jejího dědečka, kterého mělo rádo hodně lidí..
Omluva za hrubky..
|
|
|
|
|
| Ufonka | 
|
(19.1.2012 19:40:41)
Někde jsem četla a někdo mi také říkal, že další separační krize se začíná projevovat právě mezi druhým a třetím rokem. U první dcery jsme byli v jiné situaci, rodiče skoro 200km daleko, takže jsme byly prakticky pořád spolu, večer a víkendy s tatínkem jako rodina. Druhá dcera byla úžasná, jelikož se vidí ve starší sestřičce, vydržela s ní kdekoli. sice si večer fňukla, ale Eli ji uklidnila. U třetí dcery se to projevuje také. Záhy jí budou dva roky. Jakmile je jenom se mnou, nechce ani tatínka a pláče. Trvá to pár dní, nežli si zvykne. A to s ním bude blbnout, ale jakmile jde o ukládání do postýlky, tak je zle. Máme to čerstvě za sebou. Ale zase platí, že u babiček funguje bezvadně, má s sebou dvě starší sestřičky, které ji vždycky poskytnou patřičnou útěchu.
Držím palce, ať to brzy překonáte.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)