| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 13:28:37) Zdravím. Moje téma je nepříjemné a nechci kazit náladu, ale už je toho moc a potřebuju to dostat ven...
Odkud začít? Kamarádka má syna (o měsíc staršího než můj rarach) a od jeho prvních narozenin mají kolotoč hospitalizací. Je to onkoligickej pacient, má za sebou 11 operací, poúrazovou epilepsii, 4krát se už učil chodit a dnes mi psala, že na magnetu je zas nález, že co viděla, vypadá to hodně zle a že dr s ní bde mluvit asi až zítra, tak má nervy v kýblu. Nakonec to možná dr vyhodnotí líp, než se zdá, ale jelikož si prošli takovým martiriem, tak už taky trochu ví, co na magnetu co znamená a hlavně vidí na synkovi, že to dobrý není...
Druhá moje kamarádka má manželství v rozpadu. Mají děti 3 roky a druhému kloučkovi jsou jen 3 měsíce a 28. 12. jí manžel oznámil, že někoho potkal, je zamilovanej jak v patnácti. On dělá v německu, vždy je na 9 dní pryč a 5 doma. Bydlí daleko od místa, kde vyrůstala a kde má, sice minimální, ale nějaký, zázemí. Mají barák, kterej není dodělanej, ale je tam velká zahrada, starší si konečně zvykl na školku, má tam kamarády. Když se rozvedou, prodá se dům, poplatí se půjčky a na nový bydlení zbyde s bídou milion. A ona má strach, že jí o dá synátor vyžrat, jestli půjdou do malýho bytu. Nehledě na to, že ona sama je momentálně v dolní části zad. Za těch pár dní zhubla 15 kg, ztratilo se jí mlíko....
Další 2 kamarádky se budou během jara rozvádět. Ale ty se tak rozhodly samy, nemají tak malý děti a sou skoro i šťastný, ale stejně nevím, jak s nima mluvit...
U nás doma taky krize. Matka, u které bydlím, mě na silvestra vyhodila z domu, pak mě ale "milostivě" vzala zpět. Jenže já vím s určitostí, že při nejbližším konfliktu to udělá zas. Už v mé pubertě takhle řešila všechny hádky.
Prostě všechno se to sype. Já, jelikož sama nejsu psychicky v pohodě, nevím, jak s kamarádkama mluvit, aby to nebylo ještě horší. Nemám problém, že by se mi nemohl někdo svěřit, že bych nesnesla naříkání či slzy. Ale toto je fak už i na mě moc. Mám starch, že udělám něco, čím jim ještě přihorším (řeknu něco, co je dorazí, připomene jim, jak moc je to v háji), ale nechcu se od nich odstřihávat. Ony o kontakt stojí.
Jak to mát vy, když se ačne všechno kolem sypat? Pokud jste něco z výše popsaného prožily, jak vám okolí nejvíc pomohlo? Na mým místě, vylašlaly byste se na ty obavy a proště se s nima vídaly i s rizikem, že to nezvládnete a třeba NEŮMYSLNĚ situaci ještě zhoršíte? Dá se ta situace vůbec zhoršit?
Díky za rady... Budu teď mimo pc, ale budu se sažit reagovat přes mobil.
|
| Binturongg | 
 |
(3.1.2012 13:39:16) Hlavně se chovej přirozeně a klidně problém i kamarádkám řekni - třeba: "Hele, je mi to blbý, ale kdybych plácla nějakej nesmysl, upozorni mě na to, nebo to přejdi, ale nezlob se - to víš, člověk je bezmocnej, nemůže pomoct a pak může nechtěně slovem ublížit..."
Člověk si u takových situací uvědomí, jak moc je šťastný, a jak moc řeší malicherné blbosti...
Jediné, co si můžeš opakovat je, že dostaT se na dno není tak nejhorší, protože ode dna se dá odrazit, je to lepší, než pořád klesat...
Nejlepší by bylo, kdyby ses mohla vyfláknout na manžela i na matku, ale to je asi prozatímně nerealizovatelné...
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 13:48:54) Binturong - já manžela nemám.... Jen tu "zlobivou" matku. A když vidím, jak se to kamarádce sype, su ráda, že manžela nemám....
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 13:53:01) Jo a Bin - dík za radu s tím jim to říct narovinu. To mě fakt nenapadlo.  Člověk vymýšlí rzý způsoby, jak se tmu vyvarovat a ten nejjednoduší, varovat, nějak nepřijde.
|
| Binturongg | 
 |
(3.1.2012 13:59:30) bien - omlouvám se za manžela - nějak mi splynul Tvůj a kamarádčin příběh 
Ale jinak - já to tou upřímností řeším od té doby, co mi došla řeč, byla jsem rudá až na pr... a koktala jsem, což se mi v životě nestalo - jsem hrdá na to, že umím vybruslit ze všeho, ale tady jsem začala žvanit o dvojčatech své kamarádky (má je stejně stará jako je můj syn) před kamarádkou, která měla 4 měsíční holčičku z dvojčat, přičemž o druhou přišla - umřela ve 32tt ještě v břiše - všechny zmínné děti byly narozené v rozmezí jednoho měsíce, to téma se úplně nabízelo, ale vůbec mi nedošlo, co ta holka prožívá... Ale nejspíš si ten trapas ani nepamatuje - prý si nepamatuje prvního půl roku po něšťastném porodu - kdyby neměla fotky...
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 14:17:37) Bin - to je přesně to, o čem mluvím.... Kdysi sem měla talent na takový blbý úkecy.... S věkem se to sice trošku zlepšilo, ale v kramflecích si jistá nejsu....
|
|
|
| Anni&Annika | 
 |
(3.1.2012 14:07:02) bien....kdyz jsem se rozvadela, dostala se do stejne situace moje exsvagrova, ktere se certve narodilo male dite, manzel si nasel jinou.....chodila jsem tam denne a utesovala ji, starala se o holky, pomahalo kde se dalo.... jelikoz jsem se rozvadela, navstivila jsem manzelskou poradnu. Chtela jsem vedet, jestli to co delam je spravne a s nekym si o tom popovidat....pani mi dala za pravdu a rekla, ze uz mam vse v sobe vyresene. Vypravela jsem ji ale pri te prolezitosti a exsvagrove.... pani v poradne mi tehdy rekla, ze je uzasne, ze ji pomaham, ale ze sama nemam zapominat na sebe, ze tu energii taky potrebuji sama pro sebe.....takze za me...chapat, pomahat podle moznosti, ale nepresahovat nejake meze aby ses nevycerpala. Mysli na sebe
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 14:57:10) anni-me to nejak vic nevycerpava,jedu uz dlouho na nejaky zalozni zdroje..jen tim,ze nejsu uplne v pohode,nemam uplne pohotovej mozek,tak bych prave mohla neco placnout..
A nejaky velky vypomahani s detma taky nehrozi,neb bydli daleko,verejna dopr.tam takrka nejezdi a ja nejsu motorizovana..navic ted je tam i manzel a to bych tam ani jet nechtela..ale jakmile odjede,pojedu tam na par dni..
|
|
|
|
|
|
| Persepolis | 
 |
(3.1.2012 13:44:38) Špatný je ten první příběh. Všechno ostatní se dá nějak vyřešit nebo překonat.
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 13:51:30) Persepolis - jasně, že dá. Ale je to teď strašně čerstvý. Jediný, co sem kamarádce z druhýho příběhu zatím dokázala říct, že ať si nedělá hlavu, jestli starší syn bude trucovat, že se stěhujou do menšího, že si děti zvyknou všude, halvně, když bude matka v rámci možností ok.
|
| Persepolis | 
 |
(3.1.2012 13:58:39) To je jasný, že to kamarádku bolí a ještě asi dlouho bude. Je naštvaná, frustrovaná a navíc má určitě strach z budoucnosti. Ti chlapi občas vůbec nepřemejšlej. Jak jim spadne mozek do kalhot, tak je konec
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 14:20:37) mi povídej... Jde prý o nějakou dávnou lásku (momentálně vdanou s jedním dítětem)... Si říkám, že pokud opravdu rozbijou obě rodiny, tak se jim to prostě musí vrátit!!!! Jen teda doufám, že ne na dětech..
|
| Binturongg | 
 |
(3.1.2012 14:25:38) bien - jenže ono se to bohužel na dětech vrací. Ne třeba nemocí, ale stačí tím, že si nebudou s to najít celoživotního partnera a budou tejrat sebe i rodinu nevyrovnanými a mnohými vztahy...to pak přejde na jejich děti atd. atd.
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 14:35:09) Bin - to je šílený....ale podle mě tady hraje velkou roli i povha těch dětí....
jedna známá má taky furt smůlu. S prvním synem byla sama asi do jeho tří (otce neviděl), pak si našla chlapa, vzali se, pořídili si další 2 děti a když byly nejmladší 3 roky, nejstarší se na nevlastního otce dost upnul, chlapovi ruplo v bedně, odešel k jiné, ketrá rozbila rodinu 2, ale už větším dětem (kolem 10 let)... Všichni si dělali starost o nejstaršího nevlastního, že se sesype, ale naopak, kluk dospěl - vzal to tak, že je teď jedinej chlap v rodině, hlídá mladší sourozence, aby matka mohla do práce, uklízí....takovou změnu nikdo nečekal....
a chlap se strašně zadlužil (jeho nová byla zvyklá na bohatýho chlapa, co do ní sypal), teď se musí skrývat, bo si popůjčoval i u ne košer lidí (jde mu opravdu o život), ta nová taky pár ran schytala, když u ní lichváři toho chlapa hledali....jen je blbý, že ta první není ještě rozvedená, tak musí za jeho dluhy platit ona....ale dopadlo tpo vlastně ještě dobře...
|
| Binturongg | 
 |
(3.1.2012 16:44:45) bien - ale jo, někdy to vyjde, jde o to, co to zanechá v podvědomí těch dětí - ony objektivně vydrží hodně,,,
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 17:42:04) bin-taky doufam,ze to vydrzej..ten malinkej je jeste malinkej,tomu je jedno,jak to dopadne..ale ten starsi,to ponese spatne..on je takovej mazel..nezvlada zadny zmeny..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Katka, kluci 9 a 13 | •
 |
(3.1.2012 13:52:06) Ano, přesně tak.
|
|
|
| Ennywan | 
 |
(3.1.2012 14:00:47) bien, to je strašné takový malý a onkologický pacient. V takovém případě si říkám, co všechny ty řeči a teorie o tom, že nemoc je jakási informace o tom, co děláme špatně, co změnit....
Nejhorší jsou problémy zdravotního rázu. Všechno ostatní mi přijde jako těžké, ale ne neřešitelné. Ovšem pokud je to zdraví hodně naprd a člověk je třeba vážně nemocný...
|
| anela | •
 |
(3.1.2012 14:07:41) Přesně tak ,všechno to je špatné,ale nic není tak vážné jako nemocné dítě,oni se kolikrát i beznadějné věci nějak srovnají,ale tyhle lidi fakt lituju a moc jim přeju,aby to nebylo,tak zlé.
|
|
| bien+Kája08/08 | 
 |
(3.1.2012 14:26:39) Jasně... Lidi si přejou hlavně zdraví, ale nějak se to říká už automaticky... Vždycky sem tak nějak věděla, že bývají hodně nemocný děti, ale bylo to tam někde, venku, v jiným světě. Najednou to uhodilo blízko a slova mají jinej význam, dokážu si vážit i toho, že mám sice deprese, celej život už asi budu bez chlapa (za a- jim nevěřím, za b- nechci synovi pořizovat nevlastníh otce), nemám momentálně kde bydlet (u matky), nemůžu už 2 roky najít práci, ale co, HLAVNĚ ŽE SME ZDRAVÍ!!! Obě kamarádky, o kterých jsem psala detailněji, sou mi velice blízké. Byly jsme spolu na pokoji na intru, náš vztah je spíš sourozenecký. já ty jejich karamboly dost prožívám.
|
|
|
|