| Mája+M(7/11) | 
 |
(7.11.2011 18:58:59)
Já jsem po porodu 3 měsíce, na těhotenství jsme čekali skoro 2 roky a celé jsme ho měli pokazené špatnými výsledky tripple testů a protože jsem odmítla amnio, do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli bude mít miminko downův syndrom nebo ne, ale chtěli jsme ho tak i tak. Porod byl dlouhý, na sále jsem byla 27 hodin (a předtím ještě den bolestí z neúspěšného vyvolávání porodu - pak mi praskla voda), neotvírala jsem se, dostala jsem dvě infuze, byla jsem na pokraji sil, pořád jsem chtěla něco proti bolesti a říkala jsem si, že toto už v životě nebudu absolvovat, že jedině císaře, samotné tlačení trvalo dvě hodiny, ale to už mi bylo všechno jedno, byla jsem už slabá, doktor mi tlačil na břicho, jinak bych tam byla ještě teď. Podle něj i podle porodní asistentky to byl nekomplikovaný porod, ale já jsem teda byla jiného názoru.
Ale když byla malá na světě, tak všechna bolest okamžitě opadla, od té chvíle mi bylo naprosto dobře a byla jsem plná sil, nebylo mi vůbec nic a to ještě nebyla venku placenta a čekalo mě šití, které bylo hodně rozsáhlé a celkem to bolelo, ale už jsem se u něj smála. Donesli mi malou ukázat, měla obrovský porodní nádor na hlavě, ale pro mě byla nejkrásnější nas světě (porodní nádor za pár hodin skoro zmizel), přikládání k prsu neprobíhalo, protože doktor i porodní asistentka byli toho názoru, že jsem natolik hotová, že mě tím nebudou zatěžovat, ale mně už vůbec nic nebylo! Spala jsem jenom 5 hodin a pak mi malou přinesli, celý den jsem se na ni dívala, na ty malé prstíčky, ouška a očička a byla jsem nejšťastnější na světě, když za mnou přijel manžel, tak bylo malé 13 hodin a byli jsme rodina.. Dnes jsou jí 3 měsíce, je to naše sluníčko, dělá ohromné pokroky, krásně pase koníčky, nádherně se směje a mi ji máme nejradši na světě. Na porod vzpomínám jako na krásnou událost, kdy naše holčička přišla mezi nás. Nikdy nezapomenu, jak porodní asistentka řekla: "máte holčičku". Všichni (z rodiny) si mysleli, že budu po takovém porodu úplně hotová a už nikdy nebudu chtít děti, ale je to úplně naopak. V porodnici jsem měla celou dobu pokoj sama pro sebe, protože jsem byla po těžkém porodu, ale já jsem vnímala jenom to, že mám miminko...
Jak to máte vy?
|
| Alternativní kvočna | 
|
(7.11.2011 19:05:39)
krásný...   krásných zážitků plné srdce i hlava...
nemohla jsem první noci vůbec spát...
|
| Stárnoucí |
|
(7.11.2011 19:10:18)
Taky tak. Nespala jsem ani minutu , dcera se narodila v 1.3O v noci a pak už jsem nezabrala. Až další noc..trochu..
Dvojčata císařem, tam pak nešlo spát bolestí , ale euforka stejná, sestry, který chodily v noci na obhlídky mi nabízely, že si kluky vezmou, že není možný abych nespala ani minutu a já nechtěla. Štěstím jsem spát nemohla. V noci vůbec, jen jsem na ně koukala, schrupla jsem si trochu ve dne.
Ale pak doma bych dala za hodinu nerušenýho spánku levou ruku.
|
| MishuI | 
|
(7.11.2011 20:53:30)
Tak to jsem ráda,že jsem nebyla sama "tak prdlá".Já v porodnici nespala za 4 dny ani jednou,prostě to nešlo.Mám se spánkem potíže už tak,natož když jsem byla tak krásně "sjetá" tím zážitkem.
Porod mám někde sepsaný,ale je to tak dojemný,že to sem nezkopčím
|
|
|
|
| Sengam | 
|
(7.11.2011 19:08:22)
A holčička má DS nebo se triple testy mýlily?
|
| Sengam |
|
(7.11.2011 19:16:22)
Gratuluju
Já na porody nevzpomínám vůbec dobře, ani na jeden:-(
Ale neodradilo mě to nikdy od další touhy po dítěti.
|
|
| MishuI |
|
(7.11.2011 20:54:06)
Takže tonakonecvyšlo(vykřičník!!)
|
|
|
|
| Gora | 
|
(7.11.2011 19:12:42)
Na první porod vzpomínám spíše ve špatném. Byla to katastrofa, trauma mám doteď, myslím, že nic horšího mě v životě potkat nemůže (co se týče bolestí).
Na druhý porod (dlouho jsem váhala mít-li druhé dítě, a měla jsem opravdu šílený strach, jak to dopadne tentokráte), vzpomínám jakou radostnou událost. Hodně dlouho po porodu jsem nemohla spát, jak jsem byla plná pozitivních emocí.
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(7.11.2011 19:19:20)
první porod uplně dle knížky sice mi praskla voda a já rodila až za 48 hodin ale vše se dalo porod jak říkam dle knížky
druhý porod ve 20tt bylo vše špatně, ale to je jinam na diskuzi
třetí Tomášek měla apgar score 1-5-7 na začátku velký boj jak o něj tak o moji osobu tím skladam díky všem dr
a do dalšího ani náááhodou, ale už mi je 40 mám vybrano
|
|
| Krakatice | 
|
(7.11.2011 19:19:46)
Já nemohla spát, protože v porodnici furt někdo coural Budíček, teploměr, malá vizita, velká vizita, kojení, dětská vizita, uklízečka, snídaně, setra, laktační poradkyně a furt někdo....odpoledne návštěvy a já chtěla domůůůůůů
|
| Epepe | 
|
(7.11.2011 19:21:50)
Ano, to souhlasí. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že si v porodnici odpočinul - my byly na pokoji jen dvě a dvě děti, a když jsme konečně všichni usnuli, tak ve 4:00 přišla sestra měřit tlak.
|
| Len | 
|
(7.11.2011 19:24:49)
No, ja s prvnim byla prvni noc v porodnici, oba jsme spali od pulnoci do deviti, kdyz nas vzbudila navsteva. Druhorezenou uz jsem mela doma hned na prvni noc, ctrnact hodin slastneho spanku s obcasnym kojenim. Kdepak, v porodnici bych nebyla, kdyby to nebylo absolutne nevyhnutelne, tedy dite na JIP.
|
|
| Eilatt |
|
(7.11.2011 19:30:39)
Julda
tak já jsem si po druhém porodu v porodnici fakt odpočala, až je mi to blbý vůči všem těm nevyspalým
Nadstandard byl sice plný, ale sestra mi nabídla, že můžu být na normálním dvoulůžáku sama, jen byly společné sociálky s dalším pokojem. Takže to byl takový půlstandard za půl ceny.
Když malá v noci nespala, spala jsem přes den, ve dne jsem si četla a až jsem se tam nudila a přála si, aby nějaká sestra zašla na pokec
Byla to malá porodnice, takže žádný šílený šrumec, vůbec se mi nechtělo domů, protože jsem věděla, že tam skončí pohoda a tak se i stalo
|
| Epepe |
|
(7.11.2011 19:34:58)
Tak to je jiné kafíčko.
|
|
|
|
|
|
| .ganesha. | 
|
(7.11.2011 19:19:39)
Na porod zdravé dcery, ač byl předčasný, vzpomínám s láskou a dojetím 
|
|
| Epepe |
|
(7.11.2011 19:20:20)
Pro mě to byl traumatický zážitek, takže na to nevzpomínám v dobrém.
A nevím, jestli to bylo tím, nebo ne, ale nějaká láska a euforie z dítěte taky nepřišla ... to až o několik měsíců později.
Doufám, že s druhým si to vynahradím, i když počítám s tím, že euforie z dítěte nepřijde stejně, i když se porod povede.
Tobě gratuluji, skvělý začátek.
|
| Ivka3 |
|
(7.11.2011 19:41:39)
u mě se nedostavila euforie ihned po porodu ani po druhém...až po třetí to bylo "jak to má být", ale miluju všechny
|
|
|
| anavel + 3 |
|
(7.11.2011 19:36:19)
Blahopreji k holcicce
1.porod - hruza, porodila jsem 3 dny od zavedeni vyvolavacky, celou dobu v bolestech, neco jako ty, akorat u me nastaly komplikace, syna nemohli vytahnout, nejak se tam sprajcnul, nakonec byl priduseny a ma trvale nasledky. Dlouho jsem rozmyslela dalsi porod a hrozne se bala.
2.porod - taktez vyvolavany, ale uplne jine scenario, pohodovy, klidny, super! pece na sestinedeli skvela, moc dobre se mi vzpomina.
3.porod - nejrychlejsi, bolesti asi jen hodinu, dcera na svete na 3 zatlaceni, malo bolestivy, pohodovy, poporodni pece na sestinedeli nic moc, takze mi to tak trochu kazi zazitek.
|
|
| Eilatt |
|
(7.11.2011 19:37:32)
Pěkně napsané, gratuluji k dcerce !
Já vzpomínám na oba porody ráda, obzvlášť na ten druhý, překotný. První byl sice taky vcelku krátký a ne moc bolestivý, ale až úplný konec se zkomplikoval a syn šel kleštěma. Přesto to byl hezký zážitek (až na ten strach o něj), byla jsem v úplné euforii, že už to mám za sebou a ze syna. Přestože porod probíhal v noci, tak sjem nepotřebovala spát několik dalších nocí a sledovala miminko jak svatej obrázek.
No a dcera, to byla jen radost. Dvouhodinový, bezproblémový porod, i když o něco bolestivější, pak euforie jak brno a jako bonus jsem mohla běhat hned po porodu jak čamrda. Takhle bych přála rodit každé.
|
| Mája+M(7/11) |
|
(7.11.2011 20:25:30)
Taky jsem po porodu normálně chodila i seděla (na obou půlkách) a šití mě vůbec nebolelo, což mi sestry nevěřily a pořád nabízely na noc léky proti bolesti, ale mě to opravdu nebolelo.
|
|
|
| Šešule | 
|
(7.11.2011 19:47:18)
Moje těhotenství a porody byly naštěstí normální (Ten první byl teda až moc hektickej a poznamenanej tím, že jsem nevěděla, co mám a můžu chtít, ten druhej byl zázračnej). Ale jak říká moje dula, to není zásluha, to je dar
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(7.11.2011 19:52:37)
Taky si to tak myslím že dobré porody nejsou zásluha ale dar. Měla jsem štěstí, že rodím snadno a bez potíží a mám hezké vzpomínky.
|
|
|
| Šešule |
|
(7.11.2011 19:52:30)
V porodnici jsem samostatný pokoj nechtěla. Když jsem jednu noc spolubydlící na pokoji neměla, cítila jsem se děsně osamělá. A brek cizího mimina mě nerušil. Jediný dítě, který mě bylo schopný vzbudit, bylo to moje. A domů jsem se taky těšila jak blázen.
Co se týká odpočinku, tak jsem si mnohem líp odpočinula po druhým porodu, kdy jsem byla od porodu doma, a syna jsme na 3 dny půjčili k prarodičům.
|
| Mája+M(7/11) |
|
(7.11.2011 20:27:25)
"Čerstvého" novorozence jsi na 3 dny dala prarodičům?  No tak to bych nikdy neudělala, doteď jim ho nerada půjčuju já jsem vůbec nebyla unavená a nepotřebovala jsem spát.
|
| Eilatt |
|
(7.11.2011 20:51:36)
Jestli šešule nemyslí staršího sourozence...
|
| withep | 
|
(7.11.2011 22:08:18)
Myslí, druhorozenou má dceru. Mám to taky tak. Ale odpočinula jsem si víc těch 14 dní, co byl syn s námi doma a muž měl dovolenou, než potom když šel do práce a syn k prarodičům.
|
| Šešule |
|
(7.11.2011 22:40:59)
withep, OT: Máš mail.
|
|
|
| Šešule |
|
(7.11.2011 22:39:21)
Ano, Šešule myslí staršího sourozence. Poslala jsem ho k babičce a strávila tři dny v šestinedělním rauši zamilovaným civěním na novorozence
|
|
|
|
|
| Simeona+3 | 
|
(7.11.2011 19:53:14)
1.porod paráda- kontrakce postupně zesilující od rána, kolem poledne jsme šli na procházku, pak jsem vlezla do vany a pak už jsem si volala sanitu, syn 3150g,48cm) se narodil přirozeně, bez jakýchkoli zásahů ze strany PA asi 2h po příjezdu do porodnice.
2, porod horší-zpanikařila jsem protože 2 mé kamarádky měly překotný porod 2.dítěte a jeli jsme moc brzo. Nechala jsem se přemluvit k prasknutí vody= velice bolestivý porod, podle mého názoru nebyla dcerka dorotovaná jak jsme na ni spěchali.
3. porod super, podobal se prvnímu. Stahy od rána, dlouhá procházka, po obědě vana, když vstala prostřední po poledním spaní a přijela hlídací babička tak jsme s mužem jeli do porodnice. Porod proběhl bez zásahů, puštění vody jsem odmítla a praskla samovolně ve sprše. Sotva jsem došla k lůžku a dcreka se narodila.
Děti se mi narodily všechny na jaře, první v úterý v 20.40, druhé v pondělí v 16.35 a třetí v neděli 17.40
|
| Simeona+3 |
|
(7.11.2011 19:53:54)
A souhlasím že mám sestsakra štěstí že rodím lehce.
|
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(7.11.2011 20:04:42)
Na porody nevzpomínám dobře,oba vyvolávané,první 12 hodin,nakonec byl syn zaseknutý,dost mě potrhal,šití dlouhé,pak se rozpadlo,ale po půl roce dobrý.Na syna jsme čekali několik let a po několika potratech,takže euforie z miminka neskutečná.Dcerce budou dva měsíce,porod byl také vyvolaný,35 hodin,opět rozpadlé šití,které se bohužel nezahojilo,takže za 3 měsíce jdu na plastiku pod narkozou,opět euforie z miminka neskutečná.Moje děti jsou pro mě zázrak,strašně je miluju a děkuju za ně,ale na porody hezky vzpomínat nebudu.
Gratuluju ke zdravé holčičce
|
|
| Evka13 | 
|
(7.11.2011 20:05:04)
1. nic moc-- dlouhý, bolavý..
2. super! za 2 hodiny vše za námi
|
|
| xfialkax | •
|
(7.11.2011 20:13:01)
Nevzpomínám ráda. Byl to císař v epidurálu. Malou nemohli vyndat, byla na moje pidi bříško moc velká, už mě kuchli, prdli vodu a malá chuděra vevnitř na suchu. Šlo o čas, doktoři mi vyloženě hopsali po břichu, pohmoždili mi žebra, měla jsem pocit, že mě udusí, nemohla jsem dýchat. Po vytažení žádný pláč a slova doktorů "Bez akce, bez akce". Myslela jsem, že se zblázním. Pak začala kňourat a mě spadl obrovský šutr ze srdce. Na jipce jsem si doslova problila 24 hodin, následně jsem měla velikou ztrátu krve, na kterou se přišlo taky za 5 minut 12, musela jsem pak na transfuze. Vždy jsem se jen vzmohla a sebrala síly, když mi přinesli maličkou na přiložení (co 3hod). Euforie se nekonala. Po dvou dnech mi oznámili, že malá má krvácení do kůže (měla už při porodu - NIKDO MI NIC NEŘEKL!), že je téměř bez krevních destiček. Takže strach o ni, hrozilo jí vykrvácení při sebemenším škrábnutí. Na normálním pokoji jsem měla štěstí na šíleně uřvaný dítě spolubydlící, takže jsem toho vážně moc nenaspala. Kvůli malé nás nechtěli pustit domů, takže zatímco se spolubydlící v pokoji točily, my tam stále tvrdly. Měla jsem depky, bulela jak malá holka a po večerech plakala muži do telefonu, že chceme už domů.. Personál a sestry ale byli úžasní, plní pochopení, dost mi s malou pomáhali, dost si ji brali k sobě, když jsem se cítila slabě (mám jednu závažnější diagnozu, takže brali opravdu ohledy), dávali mi čas pro sebe, posílali na procházku do parku, apod. Po týdnu jsem se dočkala. Nekonečný týden. Když mi doktorky oznamovaly, že KONEČNĚ jdeme domů, že jí ty destičky rostou, tak brečely štěstím se mnou, protože věděly jak moc na to čekám (prosila jsem každej den) :) Hezké pocity, štěstí, láska, pocit mateřství... to všechno se dostavovalo až postupně v klidu domova, kdy opadl strach a největší stres. Malé budou 2,5 měsíce a k druhému mě bude muset muž asi hooooooodně přemlouvat (jestli se mu to vůbec povede!).
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(7.11.2011 20:22:24)
Nevzpomínala bych nejraději vůbec. Nepříjemné prostředí, nepříjemní lidé, nepříjemné procedůry, nedostatek soukromí, natož intimity ... Celkově traumatické zážitky. Ale láska k dětem mi naskočila okamžitě, vlastně dávno před porody samotnými, v tom problém nebyl, jen v tom okolí.
|
|
| Elíláma | 
|
(7.11.2011 21:00:52)
Vzpomínám si na dva okamžiky, jedno, když mě položili koncem první doby na bok (měla jsem nutkání stát, což mě nechali většinu času, ale prý na chvíli musím na bok kvůli rotaci hlavičky) a já si vzpomněla, jak mi ještě při prvních kontrakcích, když jsem z domova volala, mamka říkala, že to bolí jako větší měsíčky. Měla jsem v té chvíli chuť jí vyškrábat oči. 
A pak okamžik, kdy jsem byla plná endorfinů po porodu a říkala jsem doktorovi ve veselém rauši, ať mě zašije pořádně, že se za tři měsíce vdávám a chci se vdát jako panna 
No, upřímně, druhého porodu se bojím, v tomto pořadí: komplikace, bolest... to je vlastně všechno, ale docela mi to stačí  ale šla jsem do toho podruhý, tak to za to asi stojí.
|
|
|
,jelikož to nešlo v leže,tak jsem chytře usoudila,že to bude lepší,když si dám mísu na postel a sednu si na ni,bohužel postel nebyla zabržděná
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)