| Mirek_ | 
 |
(20.10.2011 19:28:11)
Předchozí diskuse v sekci "vztah k sobě" reagovala na diskusi ze sekce "žárlivost".
V obou byla zmíněna "hranice mezi prací na sobě a sebeznásilňováním".
Máte nějakou definici toho, kde se tato hranice nachází, zda se dá ta hranice nějak popsat apod.?
Musí třeba vrcholový sportovec znásilňovat sám sebe, aby se vypracoval do špičky?
|
| Spiklenec slasti | •
|
(20.10.2011 19:35:41)
To je zapleklitá otázka. Protože, samozřejmě, celá řada profesí, činností apod. A nejen vrcholový sport. V podstatě cokoliv, když se chce člověk vypracovat na určitou úroveň.
|
|
| 7kraska | •
|
(20.10.2011 19:39:41)
to je teda dotaz....to mam radsi dotazy "nemuzu byt tehotna?"
takhle se muze zeptat jen chlap  )
|
| 7kraska | •
|
(20.10.2011 19:45:12)
delala jsem nekolik let ve dne v noci neco, co mne pomalu ale jiste nicilo, fyzicky jsem chatrala, mela jsem nespecificke zdravotni problemy, rozpadly se mi vztahy s muzi, narusila jsem si vztah s puvodni rodinou, ztloustla jsem, budoucnost se jevila jako bezvychodna a presto jsem dlouho nedokazala prestat....pak najednou jsem rekla dost a behem nekolika mesicu to uplne utnula bez nadeje na navrat...takze clovek muze byt na necem zavisly a nakonec ho to bud znici nebo se vcas vzpamatuje, vic o tom nevim
|
| 7kraska | •
|
(20.10.2011 19:46:14)
dodavam, ze to byla jista prace, kterou jsem nadmiru zrala
|
|
|
|
| jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 | 
|
(20.10.2011 19:41:24)
Mylím, že vrcholový sportovec se znásilňovat nemusí. Aby byl fakt vrcholový, musí ho to především bavit a pak hold pro to musí něco obětovat, vytrpět.
Řekla bych, že se znásilňují denně lidi, co chodí do práce s odporem. Práce je nudná, hnusná, náročná a nadřízení jim říkají, kdy mají chodit čůrat, smrkat apod. Práce na lince a podobný super kšefty. Ale peníze se domů přinést musí za každou cenu a nevidí šanci na zlepšení.
Podstata je myslím ve vidině něčeho lepšího. Když se budu učit něco, k čemu mám odpor, ale vím, že práce mě pak bude bavit a budu mít za to nějaký slušný peníz, je to jen o tom přemoci se.
|
| Mirek_ |
|
(20.10.2011 20:01:17)
Moc jsi mně potěšila jasnou a logickou odpovědí.
V těch diskusích šlo o to, aby práce na sobě nepřekročila "hranici" a nestalo se z ní sebeznásilňování. Ve tvém příkladu zaměstnanec u pásu na sobě nepracuje. Ale mohl by třeba začít nacházet na své práci pozitiva a postupně chodit do práce s menším odporem a s větším těšením.
Existuje v tomto fiktivní případu hranice mezi prací na svém pohledu na zaměstnání na lince a sebeznásilňováním?
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(21.10.2011 7:49:05)
Mylím, že vrcholový sportovec se znásilňovat nemusí. Aby byl fakt vrcholový, musí ho to především bavit a pak hold pro to musí něco obětovat, vytrpět.
Pokud musíš něco vytrpět a obětovat je to sebeznásilňování.
|
|
|
| mima | •
|
(20.10.2011 19:50:57)
Vidím rozdiely dva: v motivácii a v sebaprijatí, ak to vôbec viem adekvátne pomenovať. Ak človek akceptuje, že niečo je problém, ale vidí zmysel v tom s tým niečo robiť, tak mu to dáva silu veci meniť, aj keď je cesta k cieľu ťažká. Ak človek "bojuje sám so sebou" hoci to vnútorne neprijal, tak je to sebaznásilňovanie, ktoré väčšinou nevedie k víťazstvu. Je to analogické rozdielu medzi askézou a slobodou ...
|
| Mirek_ |
|
(20.10.2011 20:29:22)
Taky díky za pěknou odpověď.
Připomněla mi kapitolu o vnitřní motivaci z knihy Respektovat a být respektován, kde píšou (snad to nekomolím) o smysluplnosti, svobodné volbě, spolupráci a zpětné vazbě jako předpokladech pro vnitřní motivaci dítěte.
Ty v podstatě zmiňuješ tu smysluplnost (vidí zmysel) a svobodnou volbu se spoluprací (akceptuje, nebojuje sám so sebou).
To zvnitřnění asi bude tou hranicí. Pokud bych jen nutil sebe sama do toho, co po mně chce okolí, mohl bych mít ten pocit, že znásilňuju sebe sama. Pokud to samé přijmu za "správné", budu to dělat s úplně jinými pocity.
Tak prozatím mám otázku vyřešenou, ale třeba se tu ještě objeví názor, který řešení zpochybní...
|
| Winky | •
|
(20.10.2011 23:24:52)
to s tím zvnitřněním dává smysl.
Otázka je, jestli vím nebo nevím co si dokážu nebo nedokážu zvnitřnit, jestli je možné říct to dopředu. Dám příklad: Můj muž dostal nabídku práce na druhé straně zeměkoule. Byli jsme se tam podívat. Je tam jiné podnebí, jiní lidé s úplně odlišnými zvyky, neznámý jazyk, zcela jiné životní prostředí. Pro nás oba to byla výzva kterou jsme (po určitých úvahách) přijali. Muž už tam je, já s dětmi pojedu na jaře. Budeme toho muset zvládnout hodně, oba na sobě zapracovat - odtržení od rodiny, naučit se nový jazyk, dětem vytvořit nové zázemí. Otázka je - nevím, jestli to tam zvládnu, jestli se mi tam bude líbit. Může nastat situace, že si budu x-racionálními důvody vysvětlovat že jsme udělali dobře, negativní věci budu upozaďovat a budu tomu vlastně i věřit, budu na sobě pracovat. Ale po nějaké době se prokáže že života tam opravdu schopná nejsem, že to mě, mužovi či dětem ubližuje. A pak nastane to sebeznásilňování, kdy zjistím že už tam nechci být a že se chci vrátit, no kontrakt je podepsán a musíme "vyděržať". Nicméně předem v takovéto ambivalentní situaci nedokážu říct předem jestli to pro mě bude A nebo B.
|
| Mirek_ |
|
(21.10.2011 10:06:17)
Svým způsobem je jakékoli dodržování slibů (kontraktů) "sebeznásilňováním". Nebo alespoň podřizováním krátkodobých cílů dlouhodobějším.
Nechce se ti ven z bytu, ale slíbila jsi, že dojdeš na sraz. Dáš přednost jedné hodnotě (být spolehlivou) před druhou (cítit se teď hned dobře).
|
| Kudla2 | 
|
(21.10.2011 10:56:28)
Mirku, ale klíčové je, zda se mi na ten sraz chce?
POkud ano, tak si v podstatě jen stanovuji priority (válet se doma je prima, ale těším se na bývalé spolužáky na tom srazu).
Pokud ne (slíbila jsem to jen z pocitu, že bych tam jít měla, ale mně samé se tam nechce), tak to sebeznásilňování je.
Řešení - oprostit se od názorů okolí, "co by se mělo" a dělat jen to, o čem jsme my sami přesvědčeni, že je to správné.
|
| Mirek_ |
|
(21.10.2011 11:05:33)
Ještě je varianta "Když jsem to slibovala, tak jsem se těšila, ale zrovna dneska ráno se mi nechce."
A někdo je pak přesvědčen, že je správné dodržet slib, někdo že je správné poslechnout vlastní momentální chuť.
|
| Kudla2 |
|
(21.10.2011 11:09:46)
tak tam je to pro mě jasné - slib a moje slovo má přednost před "nechce se mi".
Přece když jsem to slibovala, tak jsem nebyla nepříčetná nebo tak něco.
|
|
|
|
|
|
|
|
| LaviON | 
|
(20.10.2011 19:56:46)
cokoliv trochu smrdí prací je sebeznásilňování.
bohužel ropné políčko nemám, budu se muset sebeznásilňovat dál
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(20.10.2011 20:42:08)
Já bych řekla, že o sebeznásilňování se jedná tehdy, kdy se člověk nutí do něčeho, co mu vůbec není vlastní a co nikdy za vlastní nepřijme, jen se do toho s úsilím bude nutit a zůstane to vždycky na úrovni pózy, kterou zase opustí, jakmile dostane příležitost. U sportu bych viděla jako sebeznásilňování situaci, kdy člověk pro daný sport nemá předpoklady a ani ho moc nebaví. Pokud předpoklady má, baví ho to, a jen se snaží makat na kondici a na technice, aby měl co nejlepší výsledky, beru to jako práci na sobě.
|
|
| maaf |
|
(20.10.2011 21:17:04)
Pro mě je ta hranice ve svobodném rozhodnutí. Pokud něco dělám kvůli sobě, mám cíl nebo radost v cíli, tak je to práce na sobě, pokud kvůli druhému nebo pro něco, čemu ani nerozumím, tak je to sebeznásilňování. Takže pokud vrcholový sportovec maká na špičku, protože ho to naplňuje, má pro něj smysl být nejlepší, tak se neznásilňuje.
|
|
| sally | 
|
(20.10.2011 22:32:46)
ta hranice je na stejném místě jako mezi výborným sexem a znásilněním. Je to o vůli těch zúčastněných - pokud si při sexu oba užívají prazvláštní praktiky, tak je to výborný sex. Pokud se jedná sice o rychlý vsun sem tam na misionáře, ale proti vůli jednoho z partnerů, tak je to znásilnění.
Pokud budu mít devět tréninků týdně, držet diety a já nevím co všechno, protože CHCI, tak je to práce na sobě a na výkonu.
Pokud mě k tomu bude někdo nutit (např. partner blbejma kecama o tloušťce), tak je to znásilňování
|
| Mirek_ |
|
(21.10.2011 9:59:27)
A pokud mi partner vysvětlí, že cvičení prospěje mému duchu i tělu a v tělocvičně poznám spoustu zajímavých lidí atd. a já uznám, že má pravdu a začnu přemáhat svoji lenost, už se jedná o práci na sobě.
Asi nejvíc záleží na postoji dotyčného. Jeden den si můžu říct: "Nebudu se znásilňovat a poležím si o hodinku dýl" a druhý den "Zapracuju na sobě, vstanu dřív a půjdu si zaběhat."
|
|
|
| Kudla2 |
|
(21.10.2011 10:54:07)
já to taky vidím v té motivaci - pokud vychází ze mě, protože JÁ to CHCI, tak není sebeznásilňováním prakticky nic - tvrdá fyzická práce, tréninky na hranici vyčerpání..
pokud ale mám jen pocit, že BYCH MĚLA nebo dokonce že MUSÍM, pak bude sebeznásilňováním i vstát a uvařit kafe.
|
| Mirek_ |
|
(21.10.2011 11:09:14)
Častá bývá varianta "něco žádoucího CHCI, tudíž něco nepříjemného MUSÍM.
Chci peníze, tudíž musím do práce k pásu.
|
| Kudla2 |
|
(21.10.2011 11:10:08)
ano, ale tam je ta motivace
|
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)