| Anezka73 | 
 |
(17.10.2011 22:23:10)
Ahoj, zajímá mne, jak byste u sebe definovaly stáří. Přemýšlíte o tom nebo nad tím mávnete rukou? Jak prožíváte stárnutí? Bráníte se mu nebo si uvědomujete, že tady je a vyrovnáváte se s tím?
Jak ho vidíte kolem sebe a v čem?
Píšu seminárku o stáří a nechci mít jednostranný pohled.
Těžké téma na noc, já vím, ale když někdo napíše svůj dojem či postřeh pomůže mi to.
Děkuju, Anežka
|
| Elíláma | 
|
(17.10.2011 22:27:32)
Mamka byla do 50 hrdá na stárnutí, ani si někdy nebarvila vlasy, a od 50 plaší, po tom, co jí umřel táta, řekla, že ona je dženerejšn next  tak člověk nikdy neví, kdy se to v něm zlomí. Dokonce uvažovala ještě o dítěti, ale myslím, že to bylo jen proto, aby nemyslela na stárnutí. Jako chlap by to měla o něco jednodušší (s takovým "řešením")
|
|
| MishuI | 
|
(17.10.2011 22:28:12)
Nevím,jestli budu v tuhle hodinu ještě srozumitelná,zavírají se mi klapky.
Poslední dobou čím dál víc podléhám dojmu,že starý člověk = malé dítě.Jako by pomyslná křivka "výkonnosti" dosáhla vrcholu já nevím,třeba v padesáti letech a pak už zas jen klesala a vracela se k plenám.A není to jen o tom fyzičnu.I mentalita starších lidí se zas přibližuje té dětské.Stařecká demence jako by šla ruku v ruce s dětskou neznalostí.
Pochopitelně to neplatí pro všechny osmdesátníky.Jak na dítě,tak na seniora je potřeba nahlížet idividuálně.
|
| Jana Z. | 
|
(18.10.2011 8:22:33)
..."Return to innocence"... http://www.youtube.com/watch?v=soIVFch-G3E&feature=related
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.10.2011 10:59:21)
Já myslím, že ta "demence" ale často souvisí se životním stylem. Staří lidé jdou rychle mentálně dolů, když nemají podněty - nechodí do práce, s dětmi se vidí jednou za měsíc, pokecat si můžou jen s vrstevníky. Starý člověk, který má možnost se stýkat a povídat si s lidmi mladšími, se většinou drží dobře. Myslí mu to i když má pochopitelně názory jiný než ti mladší.
|
| Jana Z. |
|
(18.10.2011 11:36:08)
Marketo (s parkem)..
nenech se mylit, demence, tedy Alzheimer, je nemoc...
Neni zaruceny zpusob, jak se ji vyhnout a ve veku 65let ji trpi v dnesni populaci kazdy 20.clovek..
Muzes cely zivot pracovat s mladymi lidmi a misto aktivniho stari treba uz v 65 letech najednou zjistujes, ze nezvladas to, co jsi drive zvladala levou zadni a cim dal tim vice ti prestava vlastni mozek slouzit...
J.
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.10.2011 12:24:18)
Jasně, já neměla na mysli demenci ve smyslu nemoci, ale "demenci" jako upadání schopnosti myslet, rozvíjet se nebo se aspoň udržovat z důvodu nedostatku vnějších podnětů (jako to má ženská na md, která se nikam nedostane a nemá s kým promluvit).
|
|
|
|
| katkahlida | 
|
(18.10.2011 11:27:46)
to jsi nádherně napsala!!!!!!!!
|
|
|
| Lassie66 | •
|
(17.10.2011 22:29:07)
Od tý doby, co mi puberťáci říkají "dobrý den", to není úplně ono 
|
|
| holka anonymka | 
|
(17.10.2011 22:29:18)
Já např. u své mamky vidím rozdíl mezi ní a mnou. Ona byla vždycky "šmrncovní" ženská, velmi o sebe dbala - ne snad, že by se nějak líčila, ale používala různé krémy, i ve svých 75letech se moderně obléká, chodí na turistiku, cvičí.. a stáří ji strašně deprimuje.
Já jsem se už tak nějak smířila s tím, že díky kožním problémům pleť nebude nikdy úžasná, že hmotnost s věkem lehce narůstá, že vlasy, které mám úžasné a husté se už k té tváři čtyřicátnice už nehodí, takže jsem oškubaná jak slepice.. a stáří mě nechává tak nějak chladnou. Nic s tím nenadělám, snažím se radovat aspoň z toho, co je.
|
| Anezka73 |
|
(17.10.2011 22:39:25)
To je zrovna celkem dost zralý pohled na věc. Líbí se mi.
Líbí se mi, ale i aktivní přístup typu "stárnu, ale není to konec světa, ještě mohu mnoho udělat a být prospěšná.
Neshazuju popření, páč někteří to tak potřebují mít. Nechtějí o stárnutí ani slyšet.
Zajímá mne celé spektrum názorů na to, jak stárneme a srovnáváme se s tím.
|
|
|
| anna | •
|
(17.10.2011 22:31:53)
Stáří se bojím,ale bojím se,abych se ho dožila.
|
|
| AVET | 
|
(17.10.2011 22:31:54)
Nedávno umřela naše sousedka, z chalupy. Bylo jí 92.let. Zradilo jí srdíčko. Nepostihla ji žádná demence, perfektně viděla i slyšela. Mentálně byla totálně mladej člověk a právě v takových případech si uvědomuju, že v mnohých případech je stáří jen fyzično a mladý duch je v tom starém těle uvězněn. Myslím, že lidskej život je hrozně krátkej na to, aby stačil zestárnout duch. Na druhou stranu, asi budou i tací, co jsou i duchem staří. Neznám jich ale moc.
|
| Žžena |
|
(17.10.2011 23:51:34)
Tak já mám příklad toho starého ducha v ještě sloužícím těle. Mám prababičku, aktuálně 97 letou. Mluví už jen o tom, že chce zemřít a že její život dávno skončil. Ale podle mojí mámy přesně takto mluvila už před 30 lety, kdy byla naprosto fit, měla manžela atd. a vypadá to, že tento pocit měla celoživotně.
|
| KoproFka | 
|
(18.10.2011 9:00:51)
...tak mě napadá,l že to máte asi v rodině, ne?
|
|
|
|
| AVET |
|
(17.10.2011 22:33:13)
Jinak se stáří zase tak nebojím. Budu dělat buchty a rozmazlovat vnuky. A číst. A malovat. A tak. Už nebudu mladá, třeba hezká. Ale třeba budu hezká, i když stará
|
|
| Jaana2 | 
|
(17.10.2011 22:34:01)
Anezko beru ho úplně normálně, jako něco co prostě postupně přijde. jediné na co opravdu dbám je zdravý životní styl. Jako jasněže všemu se člověk neubrání, ale ráda bych byla stará aktivně, pokud to bude jen trochu možné. Mám rodiče a tety + strajdy ve věku 70 + , tím pádem i znám jejich vrstevníky v celkem velké míře. A vidím, jak moc různé nemoci a stařecké neduhy člověka omezují a hlavně obtěžují. Hodně si to lid dělají , bohužel, sami. Nezdravou stravou, kouřením, zbytečný stresy...
Mám ráda staré lidi, kteří život, který ještě mohou žít žijí s radostí. Doufám, že jednou taky budu taková.
|
| Anezka73 |
|
(17.10.2011 22:43:30)
AVET i Janna velmi zajímavé názory
Z Avetina úhlu jsem na to ještě nekoukala.
Třeba fakt budeme mít víc času až budeme starší a budeme dělat co jsme chtěly a nestihly
|
| Jaana2 |
|
(17.10.2011 22:53:54)
Anezko mám obavu, že my to sttáří tak fajn mít nebudeme . Maminyk mých vrstevnic odcházeli do důchodu v cca 55 letech, takže to máš nějakých cca 20 let volna s pravidelným příjmem + možností si něco přivydělat, pokud chceš. My budeme bouchat do 65 ( a kdo ví jestli ne víc) a budem tak vyšťavený, že na nějaké užívání si tolik síly ani nebude
|
| Anezka73 |
|
(18.10.2011 18:12:36)
To máš asi pravdu, doufám alespoň v to, že budu mít čas číst a přemýšlet. Teď jsem s malým dítetem, prací a školou jak vojenská letka. Přiletím, splním misi a bez extra zamyšlení pokračuju dál :-(
Třeba se aspoň zastavíme a budeme mít čas i při té práci.
Já umřu buď na kole nebo ve stresu z práce :-( Teda jestli se 70 vůbec dočkám.
Důchod v 55letech zase není asi pro každého, osobnostně, já bych to neustála bez práce. Někdo si najde hafo práce sám. Můj táta podnikal do své smrti. V důchodu. Do toho měl zahrady, o které se staral, četl, hodně jsme diskutovali o věcech na dlouhých procházkách lesem. Tím, jak nechodil do práce měl čas na jiné věci.
|
|
|
|
|
| mutina | 
|
(17.10.2011 22:36:54)
Já už jsem stará, tj. dva roky do důchodu. A je to hezké období mého života. Už jsem si zvykla, že některých věcí nedosáhnu, ale zase vím, že mě některé hrozné události nepotkají. Moje děti se dožily dospělosti, mám vnouče, mohu kdykoliv nastoupit předčasný důchod, nemusím si nic nechat líbit. Ale uvědomuji si, že tohle období je přechodné a dočasné. Bude hůř, ale jsem na to připravená. Generace mých rodičů neznala nikoho doopravdy starého, věk nad 80 byl zcela výjimečný, teď už ne. Jen bych požádala vědce, aby nejdřív stáří zkalitnili a pak teprve prodlužovali život.
|
| Jaana2 |
|
(17.10.2011 22:42:06)
Jen bych požádala vědce, aby nejdřív stáří zkalitnili a pak teprve prodlužovali život.
|
|
|
| hokkaid |
|
(17.10.2011 22:38:28)
Nemyslím na něj, a když už,tak ne na stáří, což mně osobně připadá jako synonymum pro "být na konci", ale na věk dejme tomu kolem šedesátky - kdy má člověk ještě nějakou sílu, někdy i peníze;-) a může konečně vyrazit do světa bez péče o malé fakánky...a na vnoučátka se těším, snažím se si to se syny nerozházet, aby mi je jednou půjčili (a vychovat je tak, aby si vybrali snachy, se kterýma si budu rozumět)
|
|
| zerat | 
|
(17.10.2011 22:45:20)
Stáří... před pár lety jsem neřešila. Až mi zemřel poměrně mladý tatínek, tak jsem trošku řešit začala. Teď mi umírá moje babička v krásném věku, ale postupně jí ubývají víc a více síly, začíná jí bláznit srdíčko... všichni cítíme, že už tu dlouho nebude... A já se zabývám otázkou, jak to ten starý člověk, který má zdravou hlavu a přemýšlí, neplantá... prožívá a myslím, že to musí být hodně divný smutný pocit, že už se nemusí probudit, že naposledy vidí svoji dceru, vnoučata...  
|
| Jaana2 |
|
(17.10.2011 22:52:06)
já Ti nevím, Zerat, opkud je člověk opravdu starý a přitom mu hlava slouží a má kolem sebe fajn rodinu, tak je podle mne se smrtí smířený ve smyslu - užil jsem hezký život, děti jsem vychoval, vnuci jsou úžasní ... můžu v klidu zavřít oči , všechno je v pořádku ... , že by se měl vyloženě bát, že se jednoho dne neprobudí ... fakt nevím. Asp´ň u nás to takhle nějak je, mimo dědy, který zemřel v cca 70 letech na zápal plic zbytečně
|
| zerat |
|
(17.10.2011 22:54:40)
Jano, já vím, babička vypadá smířená - coby celý život věřící... ví do čeho jde. Asi máš pravdu, že já to řeším víc než ona - možná z pozice mládí... Nicméně vidím na vlastní osmileté dceři, že ji docela trápí, že starou babičku už mít nebude - babička milovala celý život malé děti, takže děti ji zkrátka milují
|
| Jaana2 |
|
(17.10.2011 23:00:35)
no, ono se říká, že smrt je horší pro pozůstalé než pro zemřelého. Což je logické.
|
| zerat |
|
(17.10.2011 23:07:53)
Jj je to logické. Ono vím, že to zamává i s mojí maminkou, coby jedináčkem. Tátu už nemá, maminka jí umírá, a pak nějak najednou člověku dochází, že už je on ten na řadě Vím, že tohle zaskočilo i tchýňku a dodnes se nějak nemůže úplně smířit s tím, že už její maminka není - přitom se dožila úctyhodných tuším 93 let a zemřela s jasnou hlavou - žádné výpadky paměti...
|
|
|
|
| Anezka73 |
|
(18.10.2011 18:20:33)
Janno, někdy je to jen naše "oblíbená" racionalizace. Chceme to tak vidět. To smíření se se stářím není tak časté.
|
|
|
|
| Meta | 
|
(17.10.2011 22:51:44)
Stárnutí je divná věc. Člověk si připadá pořád stejný. Stárnou jen ti okolo .
|
| Anni&Annika | 
|
(17.10.2011 23:19:13)
o starnuti nemam cas premyslet....poridila jsem si na stara kolena jeste jedno dite ...asi to cloveka i omladi, hadaji mi bezne o 10 let min nez mi je....ale stari jako takove...no, az prijde, bude holt tady, kazdy vek ma i neco do sebe ale zatim mam pocit, ze zestarlo jen par lidi kolem me /stejne starych/a ja se citim porad stejna
|
| Meta |
|
(17.10.2011 23:23:16)
. Jen aby se nás zase nevrhly, že ty prcky svým stářím týráme .
|
|
|
|
|
, stále častěji mám pocit, že se dívám na svou mmámu, ne na sebe. Prostě na starý kolena budu vypadat jako ona. Hlavně aby zdraví sloužilo a ten Alzheimer by mě mohl vynechat, ale bohužel rodinné zatížení této šanci moc nepřeje.
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)