| Bubakova | 
 |
(5.9.2011 10:53:57) Jak už jsem se sem několikrát zmínila, zatím bydlíme s přítelem u jeho rodičů. Teď už se nám teda blýská na lepší časy, zařizujeme si vlastní bydlení, a už se hrozně těším, až to bude.
Přítelova maminka je hrozně hodná ženská, která by pro kohokoliv udělala cokoliv (často zájmy členů své rodiny řadí vysoko nad vlastní zájmy, jen aby pomohla někomu, kdo zrovna potřebuje nebo prostě něco chce). To je nesporně krásná vlastnost, ale poslední dobou mě skorotchýnčina neustálá nevyžadovaná péče začíná čím dál častěji přivádět k šílenství (a se mnou i další členy domácnosti ).
Nechápu, proč prostě nedokáže pochopit, že jak já, přítel a i jeho tatínek jsme DOSPĚLÍ. Že se o sebe dokážeme postarat sami, ale dobře, když chce něco nabídnout - pomoc, koupi něčeho, nachystání večeře... nabídnou se samozřejmě může. Ale když my nepotřebujeme/nechceme a řekneme NE, že ji neustále baví dávat další alternativy a touto přehnanou péčí nás všechny opravdu kolikrát obtěžovat (opravdu si připadnu jako nesvéprávná a mezi nesvéprávnými jedinci, co o sobě nemůžou rozhodovat sami) .
Příklad - večer na přítele: - chceš nachystat večeři? -NE. - Chleba se sýrem třeba? -Ne, nechci, nemám hlad (=důležitá informace, že nemá hlad). Ale jeho maminka vymýšlí, jestli teda by si nedal třeba hranolky a smažený sýr a když odpoví, že NE, tak maminka vymyslí špagety s omáčkou a dalších x variant, než ji opravdu dojde, že nic nechce. Neberu, že by se zeptala, "hele, jdu nakoupit, chcete něco v krámě" - to je asi slušnost a dělám to i já, ale když nikdo nic nechce, proč to nejde vzít jako fakt?
Varianta s chystáním jídla je samozřejmě kapkou v moři podobných situací. Tato se mi vybavila jako první, protože je to bezkonkurenční vítěz v počtu opakování za den 
Nemůžeme jí samozřejmě říct, že její přepečlivá péče nás kolikrát už dusí, ať nás neobtěžuje/že nás obtěžuje (ani jinak naznačit - buď se urazí, nebo stejně nepochopí), protože všichni víme, že to myslí dobře, že je tak moc hodná, až to přehání, jen si to bohužel neuvědomuje.
Asi ani nechci radu, vím, že ji nepředělám, je taková povaha, takže jen doufám v brzké stěhování v rámci zachování duševního zdraví, jen to prostě nechápu.
Proč má člověk potřebu se VNUCOVAT, i když vidí, že o jeho momentální nabídku není zájem? 
|
| Eva + Klárka2/07 | 
 |
(5.9.2011 11:01:52) Tohle je skoro jako moje tchýně! A počkej, bude hůř! Nepomáhá nic, ani natvrdo ji to říct! Nejhorší bylo, že nám nikdo nevěřil a díval se na mě i manžela jak na blázna, když jsem podobné situace popisovala. Jenže pak ji poznali a už se nediví :o) Jediná rada: pouštět to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nebo nejlépe vůbec to nevnímat. Jednou odpovědět a konec.
|
|
| pearl | 
 |
(5.9.2011 11:02:57) Jak píšeš, jestli je to hodná ženská a jde jen o tohle, tak jediná rada je asi přežít do doby, než budete bydlet ve svém. Otázka je, nakolik se na vás zaměří potom.
|
|
| Apačka Lapačka | 
 |
(5.9.2011 11:05:39) Ahoj, chápu, taková je moje máma. Zgruntu hodná ženská, co by se rozdala a příklady s jídlem jsou úplně typické. Ale nebydlíme spolu. Já obvykle odpovídám: "Ne, děkuji, ale dala bych si červy." /Saturnin/. Naštěstí má máti smysl pro humor a když jí tu a tam upozorním, že jsme dospělí a ona je hodná přehodná, ať se taky nezapomene najíst, tak je na chvíli klid. Vydrž, s vyhlídkou vlastního bydlení se žije líp, ne?
|
| a co jako | 
 |
(5.9.2011 11:08:02) počkej,až budete mít děti
|
| Apačka Lapačka | 
 |
(5.9.2011 11:10:51) Máme 2 ks a musím říct, že se to paradoxně zlepšilo. Asi jsem v roli matky získala vyšší kredit a autoritu i u vlastní matky. Hrozně si toho vážím, vím, že to není běžné. Moje tchýně je toho důkazem, ale to je jiná kapitola, chjo...
|
|
| Bubakova | 
 |
(5.9.2011 11:18:23) tak věřím, že až budou děti, budou ji milovat - moje babička je taky taková a zatímco rodičům přestálou péčí pila krev, my, vnoučátka, jsme ji zbožňovali (a zbožňujeme do dneška)
|
|
|
|
| Žžena |
 |
(5.9.2011 11:07:51) Není Tvoje tchýně moje babička? Jak kdybys mluvila o nás:
Nedáš si něco k jídlu? Ne, nemám hlad, děkuju. Tak si dáš rohlík s máslem? Ne. Tak ten rohlík radši se salámem? Ne, nechci žádné jídlo. Hm... tak chleba s marmeládou? Ne, nemám hlad. Tak já ti teda ohřeju párky. NE, NEMÁM HLAD. Tak si dáš řízek? NE, ŘÍKÁM ŽE NECHCI ŽÁDNÉ JÍDLO. Ty jsi dneska nějaká nervózní, ne? 
No pomůže jen být pevná a být za zlého policajta. Bohužel, po dobrým to prostě nejde. Ale zase ten klid, když už si člověk své právo na NE obhájí, ten stojí za to
|
| amanvireja | 
 |
(5.9.2011 11:12:25) žženo babička byla to stejné : dáš si něco k jídlu? né nemám hlad . Aleee ,však ty dostaneš A už něco bylo na stole . A vem si ,ne díky nemám hlad. Ale to není na hlad ,to je na chuť .  Zlaté babičky
|
| Žžena |
 |
(5.9.2011 11:20:02) amanvirejo, no já nevím, já jsem to teda dobře nenesla a k této babičce jsem jezdila velmi nerada, dnes tam jezdím cca jednou ročně a evidentně tímto svým chováním naprosto odradila i zbytek rodiny, protože ačkoli jeden její syn bydlí se ženou a dvěma dětmi hned přes ulici, se starými se v podstatě nestýkají... taky měli problém s neustálým babiččiným vnucováním se.
Odjakživa nejím čokoládu a uzeniny, prostě se mi z těchto potravin navaluje, a co myslíš, že babička vždy v hojném množství nakupovala, když jsem přijela? Tisíckrát opakovaná diskuse o tom, že ty klobásy opravdu nebudu jíst, ani tentokrát, ani nikdy jindy. Tisíckrát opakované její skučení, že přece kdyby mi nedala ty párky, tak ji určitě pomluvím u sousedů, že ani návštěvu nepohostila.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
 |
(5.9.2011 11:37:28) Žženo, jako bys psala o mé babičce. Taky jsem k ní jezdila strašně nerada. Ta buzerace s jídlem byla jen jedním z důvodů, s ní se prostě nedalo vyjít. Ale to s tím jídlem bylo FAKT děsně otravný. Radu nemám, jen to přežít a nezabít ji
|
| Žžena |
 |
(5.9.2011 11:39:19) Kopřivo, u nás se to časem utřepalo, čokoládové zákusky mi sice furt nakupuje, ale už stačí jedno NE, pak si babi krátce zabrblá a je pokoj a můžem se věnovat i jiným tématům
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
 |
(5.9.2011 14:36:43) No, u nás to bylo: Mám tady čokoládový zákusky! Dík babi, ale já nebudu. Sou moc dobrý! Já vim, ale vážně nemám chuť, děkuju. Ty už nemáš ráda čokoládu? Ale jo, ale teď nemám chuť, vážně. Tak ti udělám chleba se salámem! Babi, seš hodná, ale nedám si vážně NIC, nemám hlad. Tak polívku! Ne, babi, ani polívku. Ty nejíš polívky? Vždycky jsi měla ráda polívky! Jim. Ale teď si nedám, nemám hlad. Ty u mě nechceš jíst! Dneska ne, nemám hlad. Ale já ti chci něco podat! Seš moc hodná, dneska si nic nedám. OPRAVDU. Pojďme se bavit o něčem jiným. Tak já ti oloupu pomeranč!
a tak dále, pes jitrničku sežral. Nojo, babička už je na Pravdě Boží, doufám, že tam už snad nikomu sváču nevnucuje
|
|
|
|
|
|
|
| amanvireja | 
 |
(5.9.2011 11:10:23) Jááá chci takovou tchýni Měla jsem takovou babičku -strašně ráda jsem k ní jezdila
|
|
| Králíček4 | 
 |
(5.9.2011 11:28:52) Tak takovou tchýni bych brala všemi deseti,mám totiž přesný opak tchýni.Nikomu nic nenabídne,ani kafe když jsme přijeli,dětem nikdy nic nekoupila,ani pytlík bonbonů a vlastně se o ně už ani nezajímá.Ale kritiky té má pytel a nejraději by mě při jejích dřívějších návštěvách i poroučela jak co mám dělat a kam si mám rozestavět nábytek.Tvoji tchýni bych na rukou nosila i když je pravda,že nic se nemá přehánět.Ona i přemíra péče někdy může škodit.
|
|
| Raduza | 
 |
(5.9.2011 11:48:55) Jestli je tak hodná jak píšeš tak je to super. Moje babička byla taky taková. Nevím proč, ale jídlo považovali dřív lidi za hodně prioritní, ne-li hlavní. To není vnucování, i když člověku to tak připadá. Už na to totiž vůbec nejsme zvyklí :-(, bývá to spíš naopak. Važ si jí.
|
| Bubakova | 
 |
(5.9.2011 11:57:01) Létavice, ale jídlo je jen jeden z opravdu mnoha příkladů. Totéž je s nakupováním, vařením, praním, se zařizováním různých věcí... prostě je taková se vším, ne jen s jídlem.
|
| sarmi | 
 |
(5.9.2011 14:00:20) tak to vydrz do stehovani, at nedelas zlou krev. jak dlouho mate do stehovani?
|
|
|
|
| zuzica | 
 |
(5.9.2011 11:57:17) skoro ako u nas ja som tam byvala polroka potom som sa radsej prestahovala do neprerobeneho bytu a byvala v byte rozburanom a dorabali sme za jazdy syn sa pristahoval kusok neskor.Mna obcas svokra nevahala zobudit z laskou smaozrejme po nocnej uz o 10:00 ze si uvarila kavu a ze uvarila aj mne kym som pochopila po 2 hodkach spanku co chce tak som povedala oki este si potrebujem pospat a potom si ju vypijem....a ona ooooo to nie preboha potom ti urobim cerstvu siel ma slak trafit ale uz byvame sami navstevy som zminimazilovala a teraz to lahsie prezijem tu jej dobrotu ibaze jej synovi dlhsie trvalo kym pochopil ze vo mne druhu mamu nebude mat ze zaidne all inclusive a prehnana starostlivost nehrozi je dospely ma rodinu musi sa vediet postarat aj sam
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(5.9.2011 12:02:59) Stokrát nic umořilo osla  líp nebude, bude hůř musíš se obrnit, být velmi VELMI asertivní až asertivní jináč to nejde
moje máma to samý (naštěstí se mnou nebydlí) ovšem tchyně v bleděmodrém, a mám ji v baráku byla schopná nám prát... a to klidně v den, kdy jsem měla nachystané prádlo v pračce, že přijedu z práce , přihodím oblíbenou halenku a vyperu no tak vyprala sama tak, že prádlo vyndala a vyprala u sebe se svým... vadí mi aromatické aviváže, vadí mi ždímání na 1000, pč prádlo pak nejde vyžehlit 100x sem ji řikala, ať to nedělá... a nic tak sem jí prostě jednou před její návštěvou holt řekla, že si nepřeju, aby se mi hrabala ve špinavých spoďárách a od té doby mam klid
|
|
|