(20.8.2011 9:51:43) Nejsem odpůrkyně střídavé péče,naopak si myslím,že může být velmi přínosná pro všechny,kterých se týká.Samozřejmě záleží na okolnostech,ne vždy je střídavka vhodná.Ale........Prováděl někdy někdo studii na dětech,které jsou ve střídavé péči,jak ji vnímají oni sami?Jestli jim nevadí,že jsou např.týden u mámy,týden u táty......Znám jen jedno dítě které je ve střídavé péči,je to dcera mojí sestřenice.Je jí 13,střídavku mají dva roky.Holka k tátovi chodit nechce,brečí,a i když jí sestřenice často opakuje,že už je velká holka a k tátovi chodit nemusí,ona si to nedá vymluvit a apeluje rozsudkem soudu,že když soud nařídil,že musí.Tak by mě i zajímalo-do jakého věku může soud nařídit střídavou péči nebo styk s otcem,když např.ty starší děti už nemají zájem se něčemu takovému podřizovat?
(20.8.2011 9:57:31) Nejsem si jistá, ale myslím, že ta věková hranice je 12 let. Ale dítě musí říct u soudu s kým chce bydlet, což pro to dítě je dost stresující.
(20.8.2011 10:02:01) Limai a otec na střídavce trvá, i když pro dceru to je zátěž? Nemůžou se dohodnout? Případně proč matka nedá podnět k soudu na změnu způsobu péče? Dcera by se k tomu už mohla vyjádřit ... To co píšeš, mi připadá trochu schizofrenní :-(
(20.8.2011 10:06:54) Foxyno já do toho až tak nevidím,sestřenici se asi nechce to řešit,nevím.Už jsem jí to taky říkala,aby si zažádala o zrušení střídavé péče.
(20.8.2011 10:05:16) Mně říkala právnička, která se na to specializuje, že když se dítěte ve střídavý péči ptali, kde se cítí doma, jestli u táty nebo u mámy, tak řeklo ve škole, ta se jediná nemění. To je šílený
Podle mě je to zvěrstvo (a samo jsou i případy, kde to funguje dobře), ano práva rodičů jsou rovnocenná, ale co práva dítěte? Já kdybych se v dětství takhle pořád stěhovala, tak jsem z toho vycukaná dodneška.
(20.8.2011 10:10:37) Taky by mě zajímalo, kdo z rodičů, kteří tak usilovně bojují o to, aby si mohli děti střídat, by jako dítě chtělo takto vyrůstat. Četla jsem nějaké studie ze Skandinávie, tam psali, že dnešní dospělí, kteří toto jako děti zažili, to hodnotí veskrze negativně a pozitivní ohlasy bývají nejčastěji od těch, kteří jako děti zůstali v původním domě a rodiče se střídali u nich. tzn. dětem zůstal zachovaný domov, nemusely se stěhovat a po stanovené domě se jim střídal "opatrovník". Když jsem o tom mluvila s pár lidma, bez výjimky všichni říkali - No to né, to bych nechtěl(a), takhle se pořád stěhovat, střídat se v kuchyni /obýváku, ložnici/ s ex. Ale pak se opravdu nabízí otázka - Kde se bere jistota, že to neustálé stěhování vyhovuje dětem?
(20.8.2011 10:23:17) Mě tento způsob ( dítě zůstává doma rodiče se stěhují) přijde také pro to dítě lepší, myslím si, že neustále stěhující se dítě musí trpět šíleným pocitem vykořeněnosti......
(20.8.2011 10:53:26) To jsem ex navrhoval jako úplně první řešení. Vyřešil by se tím současně i majetek (respektive by se nijak řešit nemusel). Samozřejmě to odmítla.
(20.8.2011 10:58:42) Tak na toto řešení-/byt-dům zůstává dětem/ je zapotřebí,aby rodina byla hooodně za vodou.A mi ani toto řešení nepřipadá jako dobré.Podmińovalo by to totiž způsob,že se všechny životy podřídí jen dětem a to taky není asi to pravé ořechové.
(20.8.2011 11:57:37) Promiň, ale jestli je někdo v rozvodu a rozchodu rodičů naprosto nevinně, tak jsou tod ěti. Takže by jim rodiče měli alespoň dopřát takové zázemí, aby rozvodem nijak netrpěli. Jinak asi nejlépe proveditelné je, když dítě zůstne setrvale s jedním rodičem, ale druhého může navštívit/přespat u něj po domluvě kdykoliv. "Návštěvní hodiny" nařízené soudem mi přijdou zrůdné......Dítě (pokud byla rodina nepatologická) potřebuje oba rodiče a ne, že jednoho uvidí dvě odpoledne v týdnu a víkend jednou za 14 dní....
(20.8.2011 14:29:58) Většina dospělých by neustálé harcování nezvládla a odmítá, ale dětem se to dělá, dětem, které za situaci nemůžou, hlavně že mají deset kroužků.
(20.8.2011 14:45:06) Někteří rodiče děti do kroužků "odkládají" místo co by jim věnovali čas...Já bych se ve střídavé péči taky cítila odložená a pohazovaná z místa na místo.
(20.8.2011 14:52:10) Pokud se rodiče dokážou rozejít slušně s tím,že vztah přestal plnit svou funkci,tak střídavá péče fungovat může,protože tam nepoletují negativní emoce,ale ve chvíli,kdy v době rozvodu a po rozvodu vzduchem lítají emoce,tak ta střídavka ty děti ještě víc dorazí.
Mám kamarádku,která se s manželem rozvedla v klidu a slušně,prostě se domluvili,že jejich vztah a manželství je mrtvé.Měli spolu jedno dítě. Dneska mají každý svého nového partnera,v dalším vztahu další dítě a maminka té kamarádky se nakonec vdala za tatínka svého exzetě...takže fungují v klidu tak nějak pospolitě... Ale to je opravdu světlá vyjímka.
(20.8.2011 15:03:41) jistěže, chryz. s tím nelze než souhlasit... akorát je to trochu mimo původní otázku - kroužky. pokud jsou do nich děti skutečně "odkládány" (tj. choí tam, aby s nimi rodiče nemuseli být a ne ze svého zájmu), je to stejné ve střídavce, v péči 1 rodiče i v úplné rodině
pokud je to NAŘÍZENÁ střídavá péče,je kolem toho moře emocí a nevole,pak se to dítě může cítit zrovna tak odložené,nemilované a třeba i přebytečné. Dítě taky třeba pendluje z kroužku do kroužku stejně jako od jednoho rodiče ke druhému.
(20.8.2011 18:48:40) Chryzantémo naopak: střídavá péče je dobrá i právě tehdy, když jsou rodiče rozhádaní, např. když se výhradní péče domáhá psychopatická matka, která si myslí, že děti jsou její majetek a budou mít takový život, která jim ONA naplánuje.
pokud bych přistoupila na Tvé tvrzení pak mi prosím tě vysvětli,jak rozhádaní rodiče ukočírují své emoce do té míry,aby se nepřenášely na děti,které pendlují??
(20.8.2011 20:28:38) Inak ad střídavá péče - osobne si myslím, že její přínos či nepřínos zistíme až v dobe, keď budú deti zo střídavých péči žiť vlastné vzťahy, na ktorých sa to hlavne odrazí - ich vnímanie vzťahov, partnerstva atd.
Myslím, že ich vzťahy v mnohých prípadoch budú skor problematické než naopak. Ale to naozaj zistíme až v dobe, keď budú tie deti dospelé.
(21.8.2011 12:47:53) "Inak ad střídavá péče - osobne si myslím, že její přínos či nepřínos zistíme až v dobe, keď budú deti zo střídavých péči žiť vlastné vzťahy, na ktorých sa to hlavne odrazí - ich vnímanie vzťahov, partnerstva atd."
Myslím, že CELÁ současná doba individualismu, zadních vrátek, nechuti k závazkům a odpovědnosti apod. se na budoucích vztazích našich dětí odrazí - doufám, že naopak si na tomto odstrašujícím případu uvědomí, že ONY takhle žít NECHTĚJÍ, a proto tak žít NEBUDOU!
(21.8.2011 12:56:18) Nevím, nevím, zda se může rozkládající se společnost znovu zintegrovat... asi ne bez nějakého pořádného „šoku“ - a to ještě kdoví jestli... Západ prošel určitým procesem humanizace, ale občas to vypadá, že mají pravdu ti, kteří říkají, že to jen vytvořilo lepší prostředí pro všelijaké lumpy a „žraloky“... nevím... část mé imaginární agresivity popisované v "depresí" pramení i z této situace (a to se cíleně vyhýbám prakticky veškerému zpravodajství, ale samozřejmě, některé kauzy se k člověku i tak dostanou). Někdy mám fakt pocit, že bych vraždil. Jako tady ten:
(21.8.2011 13:18:28) Prosím vás, a co je na tom tak strašně špatně? Jsem ten poslední člověk, který by obhajoval civilizaci a veškeré "super" výdobytky moderní doby, ale nějak mi hlava nebere, proč je pro život nutné se obětovat, upozaďovat, nechat si ledacos líbit jen proto, aby dejme tomu děti žily v "harmonické" rodině... skutečně někomu přijde lepší např. rok 1811? To bylo fajn a cool? Nejsem zas až tak velký sobec, protože nelpím a nenárokuju. Nepotřebuju být dominantní a mít navrch. V podstatě v ničem. Ale fakt nehodlám ve prospěch čehokoli dlouhodobě snášet něco, co mi zásadně nevyhovuje. A nebudu k tomu vést ani svoje dítě. Možná je společnost složená z individualit odsouzena k časnějšímu zániku než společnost tupých ovcí. To nepopírám. Ale lidstvo je k zániku odsouzené tak jako tak.
(21.8.2011 13:24:14) "Ale lidstvo je k zániku odsouzené tak jako tak."
Tak jistěže z velmi dlouhodobého pohledu se dá předpokládát něco jako velký antitřesk ...ale z hlediska "lidstva" by pomohlo, kdybychom se my jako "lidstvo" (já vím, nereálné ) nad sebou zamysleli, každý pěkně nad sebou, kde máme rezervy. Ono by bohatě stačilo, pro začátek, když chci dítě "na sobotu", a slíbím, že ho vrátím v sobotu do 18h, aby matka nemusela ještě v neděli ve 22 hysterčit nad z druhé strany vypnutým mobilem, kde je dítě, aby mohlo jít v pondělí v pořádku do školy, například...
(21.8.2011 13:27:53) To jsou takové dva extrémní pohled, Monty.
Já vidím problém v určitém posunu hodnot a z toho plynoucího rozbujelého hédonismu. V jedné současné diskuzi zde zazněl obrat „právo na štěstí“. To je současný koncept: Každý má „právo na štěstí“, přičemž ono štěstí je v mnoha případech chápáno opravdu velmi povrchním způsobem. A tak mnoho lidí, aby dosáhlí „svého štěstí“ bezohleně ničí štěstí ostatních. To samozřejmě bylo vždy. Ale jak jsem psal - v západní kultuře proběhlo určité krátké období humanizace. A teď je otázka, zda pokračuje, nebo zda skončilo...
(21.8.2011 13:52:30) "Právo na štěstí" je kokotina. Maximálně mám právo na svobodné rozhodnutí. Podívej, já měla a mám matku, která má bůhvíproč pocit, že když mi dovolila se narodit, měla bych jí dělat radost. Je špatně, že chci dělat radost spíš sobě a lidem, které mám ráda dobrovolně? Proti matce celkem nic nemám, ale nějak nechápu, proč by měla mít radost víc ona než já; proč si neudělá nějakou vlastní radost a čeká to ode mne. Například. Když jsem odcházela od Standy, nebylo to kvůli nějakému kreténskému "právu na štěstí". Bylo to proto, že jsem nechtěla být jeho manželka. Naše představy o životě se nejen neshodovaly, ale řekla bych, že byly dokonce v opozici. V zájmu čeho bych to neměla dělat? Měla jsem být radši nadále nespokojená proto, aby byl spokojený on? PROČ? Mne od dětství překvapuje, kolik lidí je schopných opakovat různé "chytrosti" a axiomy, všelijaká ta "moudra", ale tuhle zásadní otázku si přitom nikdy nepoloží.
(21.8.2011 14:08:25) To jsou, Monty, všechno hodně relativní věci. Moje žena to určitě vidí podobně jako Ty: že se mnou prostě už nechtěla být. Na druhé straně, já byl podstatně jiný typ partnera, otce a živitele rodiny než Standa. Moje žena se opravdu musela starat jenom o nějaké ty základní věci v domácnosti, na které mě už nezbýval čas a energie. Když potřebovala novou zimní bundu, vzal jsem bez rozmýšlení auto, a jeli jsme do Ostravy nakupovat, přestože já jsem měl horečku a teklo mi z nosu.. Když potřebovala spravit kolo, spravil jsem jí kolo, když potřebovala pořádnou "kabelu" do školy, objednal jsem ji z USA, protože u nás jsem žádnou, jakou si přála, nenašel, přestože jenom doprava stála 100 dolarů (za to mi vynadala, proč tak zbytečně utrácím...)... přesto Ty teď se Standou vycházíš, zatímco ona mi nemůže přijít na jméno...
S mámou válčím také. Ta také nedokáže žít svůj vlastní život. Máme stejnou psychiatričku, ale mámě pomáhají akorát ty prášky - z toho, co jí ta doktorka říká, si nebere vůbec nic. Momentálně spolu už asi 4 dny nemluvíme, protože když začala tahle špatná fáze, ptala se mě, jak mi je. Nejdřív jsem napsal, že dobře. Ale ona chtěla mít naprostou jistotu, tak jsem nakonc přiznal barvu. Tak to se mnou chtěla mermomocí rozebírat, tak jsem řekl, že to opravdu rozebírat nechci. Tak se urazila a začala řešit, jak ona je na tom špatně... no mě už pak bylo opravdu mizerně...
Já myslím, že základ je být empatický, přející a neustále kritický ke svým vlastním nárokům. Protože „chtivost je základní příčinou veškerého utrpení“ :o)
(21.8.2011 14:30:49) Já vycházím s každým, kdo není úplný kretén. Možná je to hodně dané tím, že se nepitvám v minulosti, neohřívám staré polívčičky a nepěstuju si starý křivdy na semeno. Co bylo, bylo. Tím, že od někoho odejdu nedávám najevo nic víc než to, že s ním nechci žít, ale neznamená to, že s ním končí vztah. Nekončí, jen se změní. Netahám si do života lidi jen proto, abych je zahazovala.
(21.8.2011 14:35:30) Tož moje žena také na počátku říkala, že můžeme být nadále přátelé, kdykoliv si dát spolu kafe a tak... akorát měla podmínku, že po ní nesmím chtít žádné peníze :O)
(21.8.2011 14:43:07) Mimochodem, myslím, že to jsem tady ještě neříkal - ale stran toho, jak on včil vyvádí, že bydlím naproti: tak její úplně původní návrh byl, že budeme nadále žít ve stejné domácnosti, ale každý si budeme „žít svůj vlastní život“ - jinými slovy, já jí budu nadále zajišťovat komfort, na který byla zvyklá, ale ona si bude večer jezdit zašukat jinam :o)
(21.8.2011 14:49:08) Spiklenče, když tě tak čtu, tak si zpětně uvědomuju, jak jsem byla trapná, když jsem tu furt dokola poplakávala, jak mě ex nechal Pokud se má něco změnit, je třeba, aby sis udělal ve SVÉM (nikoli v jejím!) životě pořádek - ex se nespíš nevrátí, tak za tím udělej tlustou čáru a přečti si třeba Debordelizaci hlavy, moc pěkná a užitečná knížka.
(21.8.2011 13:56:52) Kromě toho, trvalé štěstí je v podstatě oxymoron, nic takového neexistuje. Vrchol lidského snažení je být spokojený. Nebo by minimálně být měl. Jsem nespokojená, pokud se se mnou někdo pokouší manipulovat. A stejně tak jsem nespokojená, když ve vztazích (jakýchkoli) nefunguje reciprocita. Na to, abych pořád dávala a neměla za to žádnou satisfakci jsem pořád málo blbec, jakkoli jsem na obecný poměry pořád dost velkej blbec.
(20.8.2011 15:01:12) Protože se dětem kompenzuje to co je zásadní pro zdravý psychický vývoj tunou věcí, které se dají zaplatit, vykoupené svědomí rodičů. Je to smutné. Taky jsem neměla ideální dětství a nebavilo mě ani pendlování k otci, protože jsem nemusela jeho druhou ženu. Kdyby mě tam někdo nutil střídavě bydlet, tak se s rodičema asi nebavím dodnes.
(20.8.2011 11:02:43) Hmmm.... a jak by to asi mělo vypadat v praxi,když v dnešní době má spoustu dětí v rodinách jiného otce?To tatínek,případně tatínek s novou partnerkou na týden přijde tam kde dítě bydlí,a matka s dalšíma dvěma dětma které nejsou jeho se odstěhuje na ten týden na ubytovnu nebo pod most?Nebo k té nové partnerce?
(20.8.2011 11:05:05) Podle mě je způsob, kdy se rodiče stěhují špatnej. To se stěhují i s novými partnery a případně dalšími dětmi, které mají z nového vztahu? Střídají se v ložnici ve stejných postelích a peřinách?
(20.8.2011 14:23:58) Mám na to stejný názor, dovedu si to představit jen na sobě a zaplaťpánbůh že to za nás nebylo, harcovat se kamsi pořád, neukotvenost, podle mě je to špatně. Ono se argumentuje tím, že to dětem nebadí, ale děti berou většinou jako normu to co nastaví rodiče, takže se prostě brzy smíří se situací. Z psychologického hlediska jsem proti.
(20.8.2011 15:31:08) Tak jo, zkusím se syna zeptat, jestli by souhlasil s tím, že bude ve výhradní péči otce, protože já holt musím vydělávat peníze, a já si ho vezmu na dva víkendy v měsíci, aby nebyl frustrovanej tím, že má dvě postele. Myslím, že mne asi pošle do háje...
(20.8.2011 15:37:35) Monty, já tím, že si myslím, že je to špatně nesoudím konkrétní lidi a situace. Peníze musíme vydělávat všichni. Když je vůle a navíc ti lidi bydlí poblíž, tak se přece můžou domluvit na hlídání, nebo pořídit paní na hlídání, to je pořád jiná situace než když dítě nemá jedno místo kde je doma. Vy jste trochu netradiční, je možné, že zrovna tvůj syn to zvládne dobře. Většinově jsem ale přesvědčená, že je to pro ty děti dost zátěž a psychologicky je jasné, jaký význam právě ten jeden domov, jednotná výchova a ukotvení v dětství obecně.
(20.8.2011 17:08:44) Bydlíme od sebe s bývalým manželem asi tak 3 minuty pěšky, syn už normálně chodí od táty ke mně a naopak sám. Paní na hlídání je nesmysl, když je otec v ID a má neomezeně času. Navíc nevím, proč by si měl syn zvykat na nějaký další lidi, má jich kolem sebe dost. Kromě toho nejde jen o to vydělávání peněz. Jde taky o to, že chci mít nějaký čas pro sebe, svoje přátele, zájmy; nejsem profesionální matka a nebaví mne kohokoli vychovávat. Jsem v podstatě od samého začátku v roli chlapa, který dítě nechtěl a neplánoval, když už je, snaží se ho zabezpečit a věnovat se mu, ale ne na úkor veškerého svého osobního života. Nějak nejsem na sebeobětování ten správný typ.
(20.8.2011 17:19:27) No, Monty, mám děti u sebe a nějak mi to nepřijde o sebeobětování, mám dostatek volného času pro sebe. To jen u velmi malých dětí se musíš přizpůsobit. Pak už je to v poho.
(20.8.2011 17:33:52) Já tě chápu, fakt, taky nejsem matka, ale zatím to mám v sobě nastavené tak, že kdybych dítě měla, tak je to moje zodpovědnost a řeči o tom, že jsem nechtěla atp. bych si těžko zodpověděla, ale já respektuju, když někdo dělá co může a prostě ví, že opravdu víc nemůže, to si musí každý zopovědět sám. Já jsem s tebou souhlasila a chápala tě i v mnohem kontroverznějších tématech, např. o postižených dětech, jen musí to být poctivé uvědomění si že "víc už dát nemůžu" a ne jen egoismus.
(20.8.2011 18:06:37) Ananto, on v tom ve své podstatě není rozdíl. Já víc nemůžu, protože ani víc moct nechci. Člověk si nemusí nutně sáhnout na dno ve všech směrech. Egoista je i člověk, který páchá dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dobro, kamkoli vkročí, protože tím primárně uspokojuje svou potřebu to dobro konat. Nemluvě o subjektivitě páchaného dobrodiní.
(20.8.2011 18:23:38) "Egoista je i člověk, který páchá dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dobro, kamkoli vkročí, protože tím primárně uspokojuje svou potřebu to dobro konat"
Tak s tím naprosto souhlasím.
"on v tom ve své podstatě není rozdíl. Já víc nemůžu, protože ani víc moct nechci. Člověk si nemusí nutně sáhnout na dno ve všech směrech."
Já myslím že v tom je rozdíl. Můžu si říct, že něco se mi už nechce a zapřemýšlet jestli bych ještě kousek mohla přidat, že mě to nepoloží. Nebo zůstanu jen u toho co se mi chce.
(20.8.2011 19:26:30) Monty: Ty jsi stejne borec ve svem oboru, co te tady ctu uz nekolik mesicu... Nekdy si preju byt tak nad veci jako ty. Jinak kazdopadne souhlasim s tim, ze nejhorsi je clovek, ktery kona dobro s tim, ze tim v podstate uspokojuje svoje vlastni potreby a jeste za ne pote ceka oceneni. Sebeobetovani je na prd a takove, ktere pak jeste nekomu otloukas o hllavu vetami typu: "Ja jsem pro tebe toto a ty na me takhle" To je fakt vychova jak neco....
(20.8.2011 10:49:22) Já mám ve svém blízkém okolí 7 letou holčičku,která je ve střídavé péči,ale zatím jen krátce.Nehodnotila bych to prozatím nijak negativně,nevadí ji přecházení z bytu do bytu.Má ráda změnu,je taková akční.Bere to tak,že je doma tam i tam,ale tak nějak jsme se dostaly k tomu,že by brala ještě třetí domov, takový ten stabilní a odtamtud by docházela k mamince,nebo k tatínkovi.To mi připadá docela obludné a sama jsem uvažovala,jak to vývoj dítěte poznamená.Pro rodiče to je podle mě ideální řešení,mají více energoe na dítě v době ,kdy je u něj a naopak více času,když je dítě pryč.Pro dospivající to nemá asi smysl žádný,jestliže uvážíme,že rodiče bydlí blízko sebe a je možno kdykoliv navštívit toho se kterým nebydlí,pak samotné přespávání týden tam a týden onde pozbývá smyslu.Měla bych obavy z toho,že takové ty "slušné děti",které nikomu nechtějí ublížit,budou raději mlčet a tvářit se ,že je všechno v pořádku,než by prosazovaly vlastní vůli.
(20.8.2011 10:56:27) Pozor, ty stránky nejsou objektivní ani trochu... :o) Ostatně jejich zástupce (snad dokonce tvůrce) tady zde svého času slušně „exceloval“ :o))
(20.8.2011 11:18:28) „Realista“ nemá ve zvyku lidi jenom tak, pro své vlastní potěšení, při každé příležitosti napadat.
Já bych sem neměl chodit, ostatně už jsem si „zařídil“ ban. Ale někdy se potřebuju zbavit všech těch negativních věcí, tak je občas odkládám tady, i když to není nic moc chytrého.
(20.8.2011 11:30:06) Repe,já jsem tady taky dostkrát četla o tvé situaci,i když se většinou zdržím komentářů a vidím to tak,že nikdo nemáme nad hlavou svatozář a asi se každý vidíme lepší,než ve skutečnosti jsme.Ty máš v sobě velkou bolest,křivdu a cítíš se ublížený,proto kopeš kolem sebe.Nechci radit,ale asi bys to všechno měl chytit za jiný konec,nebabrat se tolik v minulosti a nastartovat příjemnější přítomnost.
(20.8.2011 11:39:47) Díky. Já vím velice dobře, co bych měl dělat (především nechodit na www.rodina.cz :o)). Ostatně sám jsem se pokoušel tu a tam něco poradit lidem na "depresích". Poslední dobou to začínám zas nějak prohrávat. Ono to totiž všechno stojí strašnou spoustu energie, a mně už se jí nějak nedostává. Nikde není žádné „slunce za mraky“. Nemám teď vyloženě deprese, ale absolutně nedokážu prožívat žádnou radost. Je to jak život na vyprahlé poušti.
(20.8.2011 11:30:21) Ani to by nebyl, podle mého názoru, důvod k invektivám a zesměňování.
Navíc - co je to „z druhé strany“? Osobně mě neznáš, ale zjevně ses velice snadno rozhodla pro zaujetí stanoviska...
Já bych se tu s tebou vůbec neměl bavit. Pořád dělám tu stejnou chybu. Měl kliknout na ten křížek v pravém horním rohu a vícekrát tuto adresu nevyťukávat...
a jak víš,že nevím o koho jde a že neznám Tvou story!?
Zesměšňuješ se v mých očích sám,chceš být bez poskvrny,dokonalý otec a manžel,ale pořád zapomínáš,že se nic neděje bez příčiny a že všechno má svůj rub i líc...
Ty máš 2 polohy = buď se tady prezentuješ jako mentor a nebo máš zhrzenou náladu a snažíš se tady najít recept na to,jak exce zavařit a děti si přetáhnout.
Ale v první řadě bys měl ošetřit sám sebe,přestat si otáčet kudlou ve vlastní ráně a "umožnit" sám sobě se zahojit.A toho nedocílíš ani střídavkou,ani sledováním nebožky.To je jen na Tobě samém.
(20.8.2011 11:51:48) Já vím, že víš, kdo jsem. Ale nemluvila jsi se mnou. Takže jde o to, odkud tu „story“ znáš. Ale to je jedno.
Ty nechápeš jednu základní věc: Já nestojím o to se každému líbit. Když si s někým nesednu, nechávám ho žít a dál si žiju své. Ty neustále reaguješ na mě. Nějakou dobu jsem tě ignoroval, ale jsi fakt neodbytná.
Bavím se včl s tebou kvůli tobě. Já si uvědomuju, jak tady vystupuju a vím dobře, proč tomu tak je. Také vždy, když tady ťápnu nějakou blbost, tak mě to mrzí. Zajímalo by mě, zda jsi schopná podobné sebereflexe. Nebo zda jsi alespoň schopná „žít a nechat žít“.
je pravda,že na živo jsme s Tebou nemluvila.Ale i tady jsi značně manipulativní,možná si to ani neuvědomuješ,a jakmile s Tebou někdo bezvýhradně nesouhlasí(zvlášť,když nejsi v kondici a to je poměrně často),je zle...
Nabízíš sebereflexi,ale myslím,že by bylo vhodnější začít u sebe, rozvolnit své požadavky na protistranu a dát tak sobě šanci...
(20.8.2011 12:07:36) Asi to nemá cenu. Já mám v plánu chodit na rodinu pokud možno co nejméně, a když už, vyjadřovat se pokud možno k obecným tématům, která mne budou bavit. Moc tady „neblít“. Samozřejmě to možná poruším už dnes večer, pokud mi bude tak zle jako včera (to jsem nešel jsem, to odnesla jedna konkrétní osoba). Je tak těžké, pokud nejsi schopna se zamyslet sama nad sebou, prostě si mě nevšímat?
Jinak manipulativní nejsem. Akorát umím argumentovat. Naopak ctím pravidla diskuze. Nikdy např. nepřecházím jako první do osobní roviny. Což se o tobě říci nedá. Ty osobní rovinou ráda začínáš.
možná by bylo úplně nejlepší napřed navštívit svého lékaře a nechat si poupravit léčbu,pokud máš takové stavy.To totiž nemá nic společného ani s dikuzí,ani s uměním argumentovat.Tobě je prostě zle a měl bys to řešit.Netová dikuze Ti v tom nepomůže ať budeš "blít" nebo ne...
(20.8.2011 12:17:29) Samozřejmě, že je mi zle. Léčit se snažím. Ale odpověz mi na otázku: Když o někom víš, že je mu zle, proč na něj neustále útočíš? I když on se snaží si tě nevšímat. Co tím sleduješ?
(20.8.2011 12:19:53) Nesleduju tím vůbec nic...jen nemám ráda,když si někdo chodí pro rady(soucit,obdiv...dosaď si co chceš)a přitom má kilo másla na hlavě a hledá viníka všude možně,jen ne sám u sebe...
(20.8.2011 12:26:49) Nemám žádné máslo na hlavě. To neznamená, že bych nikdy neudělal nějakou chybu ve vztahu a tak. Ale nikdy jsem neudělal nic, za co bych se musel nějak zvlášť stydět apod. Ať už máš informace jakékoliv a odkudkoliv, toto posoudit nedokážeš. A pro soucit či podporu si tady chodí kde kdo. V podstatě to jeden ze základních smyslů podobných stránek.
Ostatně ono je to jinak - ty sis vybrala jako cíl mě, protože jsem na záčatku nepřistoupil na tvou hru s diagnostikováním na dálku a „dobře míněnými radami“.
Ale opravdu už končím. Byl jsem jenom zvědavý, jestli je možné v tvém případě dosáhnout nějaké změny, ale vidím, že bychom se zase jenom zapletli do další nekonečné nikam nevedoucí debaty. Měj se.
(20.8.2011 13:56:55) Chrysantemo tebe kdyz obcas ctu,tak mi prijde,ze podle tebe je temer kazdy 2.chlap manipulator nebo agresor a je fakt, ze na Repeho vetsinou utocis ty,pokud o nem vis neco vic,tak pak nechapu,ze te to bavi a ze na nej dal reagujes.
(20.8.2011 14:10:31) jano, pochopila jsem to z toho úryvku diskuse ze střídavky, plus z toho příspěvku na který jsem reagovala. (mmch taky jsem rozvedená, ale je to tak dávno, že už ani nevím přesný letopočet)
(20.8.2011 15:24:03) Repe, choď sem dál, ale zkus pochopit, že je to ženské fórum, je tu spoustu žen, kterým muži ublížili, mají v sobě hořkost a na chlapech nenechají niť suchou. Vůbec bych tady na tvém místě neřešila vztahové věci, schytáš akorát držkovou. Já jsem četla několik tvých rozhovorů s nicky, které jsou v jiných tématech v klidu, ale do tebe se pouštěly zaujatě, bylo to zjevné. Na tom, že máš zájem o svoje děti není nic špatného. Mnoho žen si myslí, že vyfasuje slušné alimnety a od otce bude mít nejlépe svatý klid, ale tak jednoduché to není.
(20.8.2011 13:33:55) Tak právě ze „Střídavkou“ diskutuju na FB: Je to veřejná diskuze, tak snad není nic proti ničemu, když to tady zkopíruju...
Repulsion: Opravdu je chyba spojovat odpor proti střídavé péči s feminismem. Nejen chyba. Je to děsná pitomost. Proti střídavé péči jsou mnohem spíše „zastánkyně tradičních rolí“ než feministiky. Principy střídavé péče se dokonale kryjí s klíčovými zásadami feminismu. A hlavně bacha na to, aby boj za střídavou péči nebyl spojován s mysogynismem.
Střídavka: Bylo by dobré si přečíst více o skutečných záměrech dnešního feminismu, např. v americké studii na www.stridavka.xx/nebezpecny-rozmach-genderove-politiky-cast-1.html. Feministický boj o moc se týká i boje o moc nad dětmi, a proto dnešní feministky (narozdíl od "klasických") nechtějí střídavou péči.
Repulsion: Neexistuje žádný „jeden dnešní feminismus“. Feminismus bychom dnes spíš než jako hnutí či ideologii mohli označit prostě jako „jev“, pod který spadá celá řada hnutí a ideologií, které spolu v mnoha případech i velice ostře nesouhlasí.
Ostatně na www.genderstuies.cz mají v prohlášení toto:
Odstraňování genderových stereotypů v rodině odstranění znevýhodnění rodičů a osob pečujících o závislé osoby zavedení stejných podmínek pro otce i matky na „mateřské“ dovolené...
Igor Repulsion Indruch http://www.genderstudies.cz/projekty/akce_detail.shtml?cmd%5B1538%5D=x-1538-2019157 Gender Studies: www.genderstudies.cz Gender Studies vás zve na Den otců v pražské ZOO, který proběhne u příležitosti ...
Střídavka: Nechci nikomu křivdit, ale feministky v tomto mnohdy kážou vodu a pijí víno.
Repulsion: To už je „kus od kusu“, neboli vždy „záleží na lidech“. Prostě spojovat boj o posílení institutu střídavé péče s křížovým tažením proti feminismu je blbost, která věci jedině škodí a v žádném případě neprospívá.
Střídavka: Feminismus bojuje nikoliv za děti a už vůbec ne za muže, ale jednostranně za ženy, a je tedy ze své podstaty proti rovnoprávnosti. Proto je potřeba jej demaskovat.
Repulsion: Škoda, že nechápete, že tímto děláte sřídavé péči špatnou reklamu. „Feminismus je třeba demaskovat“ - bože, opravdu si neuvědomujete, jak to zní?
Střídavka: Spíš vy si neuvědomujete, jaké zlo představuje feminismus. Nebo si to naopak moc dobře uvědomujete.
Repulsion: Ach jo, „feminismus“ jako takový žádné „zlo“ představovat nemůže, protože „feminismus“ je dnes, jak již jsem uvedl, velice vágní pojem. Zlo mohou, samozřejmě představovat někteří lidé, některé iniciativy, které svým charakterem lze pod tento pojem zařadit. Ale takové zlo najdete všude. Takové zlo číhá, bohužel, i ve vás, protože jste si vybral a „pojmenoval nepřítele“ podle svých osobních frustrací. To nikdy není dobrá cesta k dosažení cíle. Už proto, že to odradí spoustu lidí, kteří by vás jinak moc rádi podpořili...
(20.8.2011 14:42:42) Díky za odkaz. Tohle to jen dokazuje - oni už jsou vážně za hranicí jakékoli soudnosti. Souhlasím s tebou v té diskuzi, feminismus se z principu samozřejmě kryje s cíli střídavky, v tom máš pravdu. Poukazovat na jednu extrémní odnož feminismu existující především kdesi za velkou louží je naprosto zcestné a irelevantní. Už jenom proto, že v našich podmínkách má tento radikální směr minimální ne-li nulovou podporu. Skutečně to svědčí jen o tom, že pánové ze střídavky nutně potřebují jednoduchý a primitivní cíl/nepřítele. Na víc oni zjevně nemají. Skutečně si (a všem rozumným otcům) tím dělají medvědí službu.
(20.8.2011 15:32:46) "Proti střídavé péči jsou mnohem spíše „zastánkyně tradičních rolí“ než feministiky. Principy střídavé péče se dokonale kryjí s klíčovými zásadami feminismu."
Jsem feministka a jsem proti střídavé péči. Netřeba spojovat feminismus pravidelně se sobectvím a sebeprosazováním za každou cenu. Dovedu si představit, že pro mě by byla střídává péče ideál, ale při představě co musí abslovat dítě, bych to nikdy nedovolila. Píšu teoreticky, dítě nemám.
(20.8.2011 11:03:56) Limai, ono je to těžké. Známá se rozvedla. Během rozvodu hodně řešili, kde bude ona bydlet atd. nechtěla z bytu, který byl manžela kvůli dětem, které v tom bytě vyrostli. Kdyby se měla stěhovat, tak by musela s dětmi do pidi bytu a nechtěla kvůli manželově blbosti děti připravit o to na co byly zvyklé. Nakonec se manžel projevil vcelku jako gróf a u bytu snížil cenu a za tu ten byt kamarádka od něj odkoupila. Žije tedy s dětmi stále tam, kde byli všichni 20 let doma. Manžel má děti 2 dny v týdnu + od týden na víkend. Děti už si na to zvykly, ale začátky byly krušné nicméně stále to ideální není. Dětem se nechce k tátovi do 1+1, kde nemají žádné soukromí,- vzhledem k jejich věku se tomu ani moc nedivím. Navíc kamarádka je na prášky, že se jí děti vždycky vrátí domů rozmachané - holka se chová jako malá tříletá, stále chce chválit za sklouznutí ze skluzavky...
Tam, kde jsme bydleli dřív jsme měli kamarády, kde právě manželova spolužačka si vzala rozvedeného muže, který měl dítě z prvního manželství. Ex manželka si pořídila miminko, ex manžel si se svojí ženou pořídil miminko, a to dítě z prvního manželství bylo docela chudák - viděli to tak i jeho rodiče. Prostě najednou byl jakoby všude navíc. Všude trávil jeden týden a druhý týden to jeho obydlelo stálezůstávající dítě. Netuším, jak jsou na tom dnes - z onoho dítěte už je určitě dospělý člověk, ale tenkrát nám ho bylo hodně líto
Ale taky ještě dodám, že manžel je z rozvedené rodiny, kdy neměl možnost vůbec svého otce poznat a není za to teda mamince vděčný ani náhodou. Myslím, že ho svým způsobem poznamenalo, že svého otce neměl možnost poznat a celý život prožíval jen ústrky a ponižování...
Další dítě, které mi dost hýbe srdcem je dítě od kamarádky. Její ex, který ji bil... je hodně movitý člověk a zkrátka, jak to chodí neměla moc na výběr a dítě zůstalo v péči otce, který bydlí o cca 80 km dál než ona. Takže ani střídavá péče neprošla a dítě dostává hodně omezeně a často v době, kdy má směny a nemůže si ho tedy vzít-dítě je tedy pak u jejích rodičů... Dítku je dnes cca 12 let a můžu vám říct, že když takovéhle dítě řekne, že to fakt v životě vychytalo a nejvíc mě dostalo, že prý má maminku na hovno a tatínka jakbysmet. Tahle věta mě opravdu rozbrečela Moje děti tohle dítě znají a když naše holka slyšela, že dítě má na co se podívá, na účtu už má dnes peněz tolik, že pro něj nebude problém si zaplatit studia, bydlení... ALE... tak sama uznala, že takhle by žít nechtěla Prostě ideál je určitě dítě, které nemusí prožívat ani jedno z výše uvedeného a prožije svůj život se svými pravými rodiči, kteří se mají rádi. Škoda, že dnes jsou rozvody tak moderní a vnímány za naprosto normální a není větší důraz kladený na výběr partnerů.
(20.8.2011 11:40:36) Zerat, vcelku s Tvojím príspevkom súhlasím, až na toto:
"není větší důraz kladený na výběr partnerů"
Myslíš, že v devatenácti (páč naprostá vačšina dnes nerozvedených tridsiatnikov-štyridsiatnikov sa brali plus-mínus v tom veku) má človek dosť skúseností a rozumu a mal šancu zistiť, aký bude partner až v podstate skutočne dospeje?
Dle mého - je to skor o šťastí, nie nezodpovednosti vo výbere partnera. Koľko mojich spolužiačok sa vdávalo tehotných, niektoré majú vzťahy dodnes tie isté (otázkou zostáva, čo všetko prípadne museli překousnout, obetovať, než sa dopracovali do stavu teď a otázkou je, jak sa to vyvinie pri "druhej míze" partnera-partnerky..).
Takže, s tým dorazom na výber absolútne nesúhlasím.
(20.8.2011 12:18:11) Maťo, no je to o tom, jak člověk vychovává děti. S námi coby věřícími rodiče tohle probírali opravdu od začátku puberty, že je důležité vědět s kým chodím a koho si příp. chci vzít. Jezdili jsme po církevních mládežnických akcích, kde bývaly workshopy na téma věčně zelené... Znala jsem úskalí sexu před svatbou, že když jdu s někým do postele, tak je dobré vědět s kým a uvědomit si, že s tím člověkem pak můžu mít dítě a že to dítě bude mít jednou i vlastnosti či geny toho partnera... Věděli jsme na co si dávat pozor při chození, že jakmile přijde sex už člověk toho druhého opravdu nepozná nezaujatě... A samozřejmě, že větší štěstí nás nejspíše čeká s člověkem stejně věřícím jako já - budeme mít společný cíl života... Nedá se to shrnout do jedné věty. Já vím, že ne každé manželství (ani v církvi) je přesladké, přespokojené... moji rodiče měli vztah na houpačce, ale coby jejich dítě jsem ji fakticky vděčná, že spolu byli, že jsem měla šťastné dětství, nemusela jsem nikdy volit s kým zůstanu, nebo kam budu kdy muset jezdit... Zvláštní ale je, že co znám věřící lidi, kteří se rozvedli a nebo v manželství spolu přežívají, tak vždycky byl už špatný začátek toho vztahu. Že ti dva zakrývali oči před tím na co ostatní upozorňovali a nebo dokonce i oni dva už věděli tenkrát, že jim vadí, že ten druhý je "hyperaktivní" a ten druhý "mouchy sežerte si mě", ale mysleli si, že se to usadí... Já to soudit nechci, na to jsem malý pán, ale třeba mám kamarádku, která má 4 děti a páté na cestě. První dvě měla s mužem, který ji mlátil (brala si ho protože byla těhotná). Další dvě děti má s alkoholikem, který ji mlátil a bral jí co ona vydělala (na 99% se vdávala, že musela). Teď čeká 5. dítě a jelikož je těhotná se opět vdala (její kamarádi ani nepostřehli, že Ti dva spolu chodí) a prý teď věří, že už je to napořád. Strašně moc jí to přeju!! Ale mám ten dojem, že vůbec nepochopila, že manželství založené na tom, že se musí vzít podle mě jsou často dost nejisté (i když být nemusí). Možná jsem pesimista, ale co slyším třeba od kamarádky, jaké názory má na partnerství, věrnost, svatbu její dospělá dcera, tak je mi smutno. Co mi povídá druhá kamarádka s dospívající dcerkou... pevně doufám, že se mým dětem podaří za pomoci Boha najít partnera, se kterým budou spokojené aspoň tak jako jsem já - byť vím, že nic jistého do konce života taky nemám, ale dobře našlápnuto snad ano, tak při snaze obou to snad půjde
(20.8.2011 12:30:05) Zerat ale ono to nebude jen tím, že pocházíš z věřící rodiny. Moji rodiče byli a jsou moc fajn, máme hezké vztahy, o tom, koho si vybrat/nevybrat a proč se mluví i v nevěřících rodinách. Jenže pak ve finále je to stejně o štěstí/smůle ( krom tedy patologiií) . Můj bývalý manžel v podstatě není špatný člvěk, ale žít se s ním prostě nedá, ale to se projevilo až později po svatbě. On byl ženatý 2 x a obě jeho manželky od něj odešly. nepije, nekouří, je pracovitý , má vlstní dům , ženy nebije ... ale tohle vidíš jen na začátku. A jak sama píšeš i lidi z věřících rodin můžou mít vztahy nepěkné.
Priomit, ale ty reci o tom ze verici je nejak lepe vybaven an manzelstvi je nesmysl. Jde sice vzdy o vychovu v rodine, ale na nejakem bohu nezalezi. Zalezi na lidech, a ten vyber jak sama pises muze byt spatny kdykoliv.
To ze se lide rozvedou nebo nerozvedou casto zavisi na vecech, ktere vznikly az za manzelstvi.
Ale vubec to neznamena, ze tito lide jsou spatni sami o sobe, natoz jako rodice. A proc by dite, ktere je stresovano uz rozvodem, melo byt stresovano jeste ztratou jednoho z rodicu? Protoze system vikend jednou za 14 dni je skoro ztrata.
Bohuzel po rozvodu neni reseni, ktere by bylo dobre. Pokud jsou rodice skutecne rodici, tak diteti vytvori domov kazdy zvlast. Nakonec dite neni bez domova, ale ma tyto domovy dva.
Vidim to na svych detech, kde u dcerky z vylucne pece u matky pomalu prechazime k "volne" vychove, ktera treba skonci i jako stridava.
(20.8.2011 21:56:38) Petere špatně mě čteš nebo jsem to já špatně naformulovala. Nepsala jsem nikde paušálně, že všichni věřící jsou na tom líp, to bych si nikdy nedovolila napsat... protože by to nebyla pravda. Psala jsem o sobě a o skupině lidí, které znám tedy o konkrétních lidech
(21.8.2011 12:39:53) Peter, co jsem právě moc nepobrala, je přesně to, o čem píšeš. Proč si lidi myslí a zastánci SP argumentují tím, že chudáček dítě, které vidí otce jen jednou za 14 dní a jeden den v týdnu? Bože, tak jsme snad lidi a domluvíme se, ne? Přece nejsou jen 2 póly-střídavka a nebo jen jednou za 14 dní. Ano, v rozsudku to může stát, ale já nevidím důvod, když mi otec malé zavolá-je pěkně, mám volno, chtěl bych ji vzít na koupák (i když je to tehdy, kdy ji "nemá" mít), proč bych mu neměla vyhovět? nebo v rozsudku máme, že ji má mít v létě na 7 dní, a teď je s ním už na 2. dovolené. A co vím, tak to tak všechny mé rozvedené známé mají. Ano, mají děti ve své péči, ale pokud otec zavolá jindy, tak mu vyhoví. A starší děti si to už samozřejmě kočírují samy a nepotřebují k tomu svolení maminky, jestli mohou milostivě navštívit tatu.
(21.8.2011 12:46:25) Mohu odpovědět já? Protože moje ex mi je nedá. Sice všude říká, že „mohu děti vidět, kdy budu chtít“. Ale praxe je jiná. Občas je pustí, ale jenom když usoudí, že si to „zasloužím“. Pokud se jí cokoliv nelíbí, mohou děti prosit, jak chtějí, a nepustí je.
(21.8.2011 12:50:50) No a když má chlap exmanželku, která mu v oblasti péče o dítě (i v jiných s tím souvisejících oblastech) vychází vstříc, tak si jí neváží a ještě si do ní nezřídka s chutí "kopne" (např. nedodržuje sjednané dohody), protože to považuje místo za vstřícnost za slabost...ono to není jednoduché nikde.
(21.8.2011 16:50:14) Tak to je mi tě upřímně líto, tyhle ženské nechápu, upřímně žádnou takovou neznám/nemám mezi rozved. kamarádkami a známými, všechny si přece chtějí taky odpočinout a dobrá máma by měla přece chtít, aby děti měly pěkný vztah se svým otcem. To může dítě přece jen obohatit, otec ho něco naučí atd. Můj ideál je, že až bude větší a bude moct sama jezdit busem, tak jí koupím mobil a ať se s tatínkem domlouvá sama, taky podle jeho/jejích časových možností a chutě. Navíc jsou tu i prarodiče z 2.strany a ty přece chtějí dítě taky vidět. Teď jsou zrovna s ní v Chorvatsku a s nimi do ciziny už bych ji vůbec nemusela pustit, ale kdo by dítěti odpíral moře, že. Některé babičky a dědové třeba nemají možnost,chuť,zdraví vnouče vzít a já bych se toho z nějaké "pomsty" vzdávala. No to určitě. Nevím, co ti poradit-snad jen to, že brzy budou větší, a pak to pro maminku nebude tak lehké je nepustit. To se utřepe, teď je ve vás ještě moc emocí. U nás je to už 5 let od rozvodu, to člověk pak hodně věcí bere s nadhledem.
(20.8.2011 20:03:59) Zerat, určite to na určité percento prípadov platí.
Ale. Ja som napr. veriaca a vždy som bola. Dieťa mám prvé plánované až po svadbe, moja naivná predstava - chození - svadba - dítě - pekná rodina - vzala za své momentom narodenia syna a katastrofálnym chovaním biotatínka. Nemala som už ani 19 a partnera som hľadala naozaj zodpovedne. A k čomu mi to bolo? K ničomu.
Vďaka Bohu za to, že som napodruhé našla toho, kto mi je partnerom a pre deti otcom. Verím, že nám to vydrží.
Myslím, že je málo ľudí ako Tvoja opisovaná kamarátka. Dle mého je viac tých, čo do vzťahu idú s peknými predsavzatiami, ktoré vezmú často za své dovtedy dobre skrývanou sobeckosťou tej či onej strany...
(20.8.2011 21:59:15) Maťo, když občas poslouchám osudy lidí, mám často ten dojem, že sami dřív nebo později uznají, že to fakticky bylo špatné už od začátku. Jen prostě až pozdě přišli na to, že to či ono neměli tolika podceňovat a nebo že krásy se opravdu nenají ani duševně a fyzicky už vůbec ne apod. Ale jasně, že to nejde paušalizovat - opět jen moje zkušenost od lidí, které znám
Ja som s exmanželom mala super vzťah, nenudili sme sa, sex nám klapal, on sa choval normálne ako partner, pomohol atd. Žili sme pekne.
Jakmile sa narodil syn (plánovaný a po dlhodobej snahe, predtým i potrat samovoľný..), tak obrátil. Nechápem z toho dodnes. Obrátil až tak, že nastúpilo domáce násilie. Naozaj dodnes nechápem dovody. Jediné, čo si ako tak zdovodniť viem je to, že absolútne nezvládol otcovskú rolu (ač otcom prý veĺmi chcel byť, ako ma léta presvedčoval a verím, že súčasnej partnerke bezdetnej tvrdí, že som ho na decko uhnala..).
(21.8.2011 12:44:33) "Ja som s exmanželom mala super vzťah, nenudili sme sa, sex nám klapal, on sa choval normálne ako partner, pomohol atd. Žili sme pekne. Jakmile sa narodil syn (plánovaný a po dlhodobej snahe, predtým i potrat samovoľný..), tak obrátil. Nechápem z toho dodnes. Obrátil až tak, že nastúpilo domáce násilie. Naozaj dodnes nechápem dovody. Jediné, čo si ako tak zdovodniť viem je to, že absolútne nezvládol otcovskú rolu (ač otcom prý veĺmi chcel byť, ako ma léta presvedčoval"
Maťo, jak přes kopírák u nás Proto nemám ráda soudy typu "to není možný". Život je často mnohem vynalézavější, než nejbujnější fantazie - bohužel
(20.8.2011 11:49:43) Zerat, vcelku s Tvojím príspevkom súhlasím, až na toto:
"není větší důraz kladený na výběr partnerů"
Myslíš, že v devatenácti (páč naprostá vačšina dnes nerozvedených tridsiatnikov-štyridsiatnikov sa brali plus-mínus v tom veku) má človek dosť skúseností a rozumu a mal šancu zistiť, aký bude partner až v podstate skutočne dospeje?
Dle mého - je to skor o šťastí, nie nezodpovednosti vo výbere partnera. Koľko mojich spolužiačok sa vdávalo tehotných, niektoré majú vzťahy dodnes tie isté (otázkou zostáva, čo všetko prípadne museli překousnout, obetovať, než sa dopracovali do stavu teď a otázkou je, jak sa to vyvinie pri "druhej míze" partnera-partnerky..).
Takže, s tým dorazom na výber absolútne nesúhlasím.
(20.8.2011 18:01:54) Ja si prave nemyslim, ze by dnesni spolecnost byla tak zhyckana a rozvod byl rozmazlene reseni, jak utect. Lidi to porad boli a je to pro ne porad velka rana. Spis bych rekla, ze je to celkove o sebevedomi hlavne zen. Driv manzelstvi taky nebyla idealni, zena proste drzela pusu a krok, kdyz sem tam dostala "na zadek", tak sklopila v zajmu rodiny usi, obcasny ulet manzela se taky dal pochopit. Hlavne aby nebyl skandal. Jak treba vypadalo 50 procent klasickych rodin? Dominantni tatinek, ktery ridil maminku i deti, ty dostaly facku nebo rakoskou za kazdou prkotinu. Ve dvou letech nastup do jesli, neresilo se, jestli je dite psychicky pripraveny nebo ne atd. Je to strasne moc veci, umyslne to zvelicuju, snad pochopite, co tim chtel basnik rict... Tot k rozvodum v dnesni dobe.
Co se tyka sridave pece, tak se o ni diskutuje uz dlouho a jeste dlouho bude a veskere diskuze nas rodicu jsou zrejme uplne zbytecne, protoze co je dobre, se pozna az v dalsi generaci dospelych deti, ktere toto prozivaly. Ja za sebe muzu rict, ze bych ve stridave peci jako dite zit nechtela ani za nic a myslim, ze to muze rict vetsina lidi. Stridavka mi prijde jako uplne schizofrenni, ale jsou urcite deti, ktere jsou natolik flexibilni, ze ji zvladaji a jsou tak spokojene. Proto timto nechci napadat zadne rodice, ktere stridavou peci praktikuji. Nejlepsim zpusobem porozvodoveho usporadani (z pohledu ditete) podle me zustava jednoznacne pece spolecna - cili jeden byt pro dite, ve kterem se stridaji rodice. Pro naprostou vetsinu dospele populace je to reseni nerealne nebo jakoliv jinak nepripustne. Ja jsem zastancem toho ( a tak to i praktikujeme), ze dite je v peci jednoho rodice a s druhym ma neomezeny kontakt kdykoliv ten druhy rodic projevi zajem a ono take. Mame urceny styk, ale nikdy bych nejela podle takoveho scenare. Jak uz psal nekdo prede mnou, prijde mi zrudnost nadiktovat diteti, kdy smi k tatovi a naopak. I trilete dite ma svoji hlavu a vi, co chce a co ne. Takze za me: At si kazdy usporada svou "rozpadlou" rodinu uplne jak chce, at zijou treba mesic na Marsu a mesic na Venusi, hlavne at je to tak, aby vsichni clenove byli svobodni a vedeli, ze neplati zadne MUSIM a NESMIM.
(20.8.2011 13:52:04) jedna známá měla střídavou péči s manželem asi rok tak, že děti bydlely stále ve stejném bytě a po měsíci se u nich střídali rodiče. děti byly v mladším školním věku. pak rodiče zjistili, že takto to dál nejde a dohodli se jinak. když jsme se osmnáctiletého dítětě ptali - jaké to bylo když měli tu střídavku - tak povídá - jakou střídavku a moooc se divilo, že něco takového prožilo. Čili - pokud je to takto, jak jsem napsala, na dětech to následky nezanechá (samozřejmě že 1 příklad není žádný důkaz)
(21.8.2011 11:30:20) Asi taky na tom, jak se k tomu postaví to dítě, ne? Nějak si neumím představit, že nutím např. šestnáctiletýho člověka k tomu, aby dělal něco, co dělat nechce. Pro mne středoškolák už není žádný dítě, možná proto, že jsem se sama o sebe starala od 14ti let, kdy jsem šla na střední. Jistě, měla jsem alimenty od obou rodičů, nicméně donutit mne dělat něco, co jsem dělat nechtěla bylo naprosto nemožný. Největší dar, kterej může rodič dítěti dát je samostatnost a soběstačnost. Abych někomu ještě v osmnácti diktovala, co má nebo nemá dělat, natož pak co má nebo nemá chtít, na to jsem asi příliš velkej anarchista.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Moje děti tohle dítě znají a když naše holka slyšela, že dítě má na co se podívá, na účtu už má dnes peněz tolik, že pro něj nebude problém si zaplatit studia, bydlení... ALE... tak sama uznala, že takhle by žít nechtěla 
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)