| Nivea | 
 |
(14.5.2011 15:39:55)
Za dva týdny mám termín porodu druhého dětátka. Ne že bych se nebála, nebo neděsila - spíš se už teď těším až to začne a všechno to bude za mnou. Každopádně mám samozřejmě obavy. S prvním dítkem jsem byla v porodnici tři dny s kontrakcemi po 5ti minutách - neotvírala jsem se, celou dobu nespala. Až ten třetí den jsem se otevřela na 3cm a mohli mi píchnout vodu. Stejně to bylo k ničemu a já si protrpěla 10hodin s bolestmi po minutě, absolutně vysílená a neotevřená ani o píď víc než ráno. Takže kapačky, epidurál a za 4hodiny to bylo bohudík všechno za mnou.
Každý mne ujišťuje, že druhý porod je lepší, rychlejší,snažší...Já až jinak optimista, nic lepšího snad ani neočekávám a děsím se, že scénář bude uplně stejný jako u první dcery.
Jaké byly vaše porody?
|
| sylvaina | 
|
(14.5.2011 15:47:46)
První velmi podobný tomu tvému prvnímu. Druhý- brnkačka. Ve 2 ráno mi praskla voda, o půl 7 ráno byla dcera na světě. A to jsem ještě mezi 3 a 6 spala na čekacím pokoji. Ani jsem nezavolala manželovi, protože jsem měla pocit, že mám ještě spoustu času.
Tak zlom vaz a přeju, ať se tvůj druhý porod podobá tomu mému druhému.
|
|
| tacka |
|
(14.5.2011 15:50:36)
já měla druhý porod rychlejší. Oba jsem sice měla vyvolávaný, první kvůli těhu cuktovce v termínu a druhý po termínu. První trval 9 hodin a druhý necelé 4 hodiny.
Přeju ti, aby sis ten druhý užila a měla ho rychle za sebou.
|
|
| Snapeová | 
|
(14.5.2011 15:52:44)
první porod - 48 hodin, oxytocin a kdyby mi sestřička nehupla na břicho asi tam ležím ještě dneska. Dcerka byla poměrně malá, ale kontrakce nepravidelné.
Druhý porod - 10 hodin. Podstatně silnější bolesti než u dcerky, ale taky podstatně kratší porod. Syn měl skoro 4 kila a 53 cm.
Můj závěr je, že jsem děti moc chtěla, tak nepovažuju svoje porody za něco strašného. Prostě, bez porodu bych je neměla. I když puberta u slečny je právě v rozpuku 
|
| Len | 
|
(14.5.2011 18:20:27)
Mela jssem to uplne stejne, az na to, ze prvni dite bylo vetsi (4,2kg, 56cm a hlavicka 39cm), nemela jsem oxitocin, i kdyz kontrakce po celou dobu byly po 2-17ti minutach a nikdo mi na bricho nelehal. Druhe dite bylo dost mensi, konstatovano po narozeni, ze asi o ctyri tydny pred terminem, 3,65kg, ale ty kontrakce byly o mnoho horsi nez ty u prvniho.
|
| tina1109 | •
|
(14.5.2011 19:48:29)
1. od 7h ráno do 13h kdy byl syn venku, 3990, 51cm
2. rychlý, příjezd do porodnice 22h - podle PA nejdřív další den ráno, ale 23.55 syn na světě - 3550 a 50cm. Při přijetí jsem byla na 3cm, do 2 h vše hotovo.
Holky, chci se zeptat / pro případný další porod / - měly jste větší krevní ztrátu než při předchozích? Případn nějaké komplkace? A rodila jste některá mezi 37 -38lety? Ráda bych ještě jedno, ale nevím zda nejsem stará a bojím se komplikací apod. Prostě mě napadají i kraviny - co když umřu? Díky.
|
| Monik, Matěj 11/07 | 
|
(31.5.2011 12:35:29)
Mě teda ještě 37 není, ale osobně si myslím že v tomhle věku je problém spíš při otěhotnění a pak v průběhu těhotenství, než při samotném porodu. Krom toho, při porodu jsi v péči lékařů a když ztratíš hodně krve tak oni ti nějakou dají :D
|
|
| Marcela+3 | 
|
(10.6.2011 20:35:55)
Tino, já teď rodila čtrnáct let po dceři, v devětatřiceti. Neboj, není to tak strašné. Pokud si necháš udělat vyšetření a máš dobrýho doktora, budeš Ty i mimi OK.
Jinak můj první porod byl velmi "dobře" veden lékaři: po Hamiltonově hmatu(proveden gynekologem na kontrole, oznámeno mi to bylo jen tak mimochodem před odchodem z ordinace), v deset večer začaly bolesti, v jednu jsem dorazila s kontrakcemi po pěti minutách do nemocnice. Do šesti ráno jen křížáky, po provokačce, píchnutí vody, nakonec kapačka s oxytocinem a hodina a půl prodýchávání stahů po minutě. Nakonec mi doktor tlačil na břicho se sestrou, aby se malý narodil.
Druhý porod začal o půlnoci. Ve tři příjezd do nemocnice, píchnutí vody, a v pět ráno dcera na světě. Na sále jsem si pobyla pět minut, sestra se slovy "tlačte si, je to ještě vysoko" poodešla asi tři metry od mě. Když se stahy změnily z těch na konečník dopředu, tak asi po druhém stahu sem zavolala na sestru. Ta s výkřikem "proboha netlačte!" byla skokem u mě a bez rukavic chytala holku.
Třetí porod mám ještě v živé paměti, byl nedávno. Vyvolávaný tabletkou, pohodový, na rozdíl od předchozích dvou žádné křížové bolesti, pohodička. Sestry se chodily dívat, jestli se něco vůbec děje, neboť na boxu byl klid, jen tiše hrálo CD. Vodu jsem si píchnout nechala, poležela si ve vaně a od začátku kontrakcí v cca 8 hodin, bylo v půl jedné hotovo. Tentokrát byl i manžel se mnou, což byla úplná paráda.
|
| tina1109 | •
|
(11.6.2011 9:45:57)
Marcelko, díky moc za odpověd. Asi člověk musí překonat strach..aby pak nelitoval Já se bojím spíš porodu- jak čtu na netu, tak jsem vyjukaná..spíš nějakého krvácení po porodu. Měla jsem lehké porody a přitom se bojím
|
| Marcela+3 |
|
(12.6.2011 15:37:53)
Já se porodu taky bála, ten první byl jako noční můra a všude jsem četla, že třetí porod a ještě k tomu po více jak deseti letech od druhého je jako první. Nakonec byl takovou směsicí prvního a třetího. Když o tom teď přemýšlím, asi jsem si ho sama zkomplikovala v některých momentech, ale přesto ho dnes, s odstupem, hodnotím jako nejlepší ze všech tří.
Co se komplikací a krvácení týká, toho jsem si taky užila, protože jsem měla nízko nasedající placentu a odmítala být doma na neschopence(proč taky, když jsem v práci měla míň co dělat jak doma). Takže jsem od OG slýchala při každé návštěvě, jak je důležité při sebemenším krvácení okamžitě jet za ním nebo do nemocnice. Nezpochybňuju, ale někdy jsem měla pocit, že by mě viděl nejradši v nemocnici celé těhu. Pokud jsi na tom jako já, když jsem si vybrala porodnici 60km od místa bydliště (nejbližší je 30), a máš nějaké problémy v těhotenství, tak se tam domluv, ať Ti porod vyvolají a budeš v klidu. Hlavně si to všechno srovnej v hlavě a nestresuj se. Já si stresem zastavila první porod. Teď jsem vypnula, soustředila se na dýchání, chvilkama jsem si povídala s manželem, poslouchala CD s písničkami mé oblíbené zpěvačky a nedostavily se ani ty obávané křížáky.
Jak jsem pochopila, chystáš se přivítat další miminko, přeju Ti, abys na tenhle porod vzpomínala jako na ten nejlepší, stejně jako já. A to jsem třetí dítě už nechtěla (právě ze strachu z porodu).
|
| Marcela+3 |
|
(12.6.2011 15:39:28)
Oprava: Třetí porod byl směsicí prvního a druhého.
|
|
| tina1109 | •
|
(13.6.2011 8:02:06)
Ahoj Marcelko, taky jsem rodila 2 syna po necelých 9letech od prvního. Ale druhý byl rychlejšíTo, že bych měla strašáka z průběhu těhu ani ne - nebo asi taky ano, ale ne tak velký jako z poporodního krvácení - ikdyž při porodech to bylo vše ok. A zajímavý je, že nevím proč ten strach mám. Možná tím, že se bojím o kluky..abych se třeba vrátila apod. Můžu se tě zeptat? Psala jsi, že jsi se taky bála. Měla jsi větší strach před otěhotněnín nebo v něm? Říkám si, že třeba ten strach je ted a pokud by se zadařilo, že příjde jiný strach a tento zatlačí do pozadí. Aspon v to doufám
|
| Marcela+3 |
|
(13.6.2011 20:01:19)
Tinko, po pravdě, já už třetí dítě nechtěla. Sama jsem takovým dítětem, narozená dlouho po "mladší" sestře. Vždycky jsem sice tvrdila, že kdyby k tomu došlo, tak to malé pryč nedám, jen kdyby bylo postižené, ale snažila jsem se neotěhotnět. Jak ale říká lidové moudro, odříkaného chleba... a tak se zadařilo svým způsobem proti mé vůli. Malý byl, a naštěstí je, v pořádku, a proto jsme mu dali šanci žít. Porodu jsem se bála jak celých těch 14 let po dcerčině porodu(ten byl rychlý a bez komplikací) tak i celé tohle těhotenství. Ale mé obavy byly spíše z průběhu porodu, jak už jsem psala, první byl hrozný a já se bála, že se to bude opakovat. K tomu se přidaly těhotenské komplikace díky placentě, takže v závěru jsem nevěděla, jakého porodu se vlastně mám víc bát, jestli klasického, kdy mi "hrozily" bolesti "před", nebo císaře, kdy by ty bolesti nastoupily "po". Nakonec jsem to všechno hodila za hlavu a bylo to dobře. Nicméně doufám, že tohle bylo už opravdu poslední těhotenství.
|
| tina1109 | •
|
(14.6.2011 7:52:18)
Docela Ti závidím, že máš 3 děti a vše za sebouMožná člověk přemýšlí jinak před těhu a jinak v průběhu, jinak při porodu / při porodu radši moc nemyslet/
Já si zase říkala, že už nikdy u druhého. Skoro všechno jsem rozprodala..ale hormony jsou nevyzpytatelný
|
| Marcela+3 |
|
(14.6.2011 8:47:24)
Tinko, já se taky všech věcí zbavila. Jediné, co mi zůstalo, byla deka, kterou mamka kupovala ještě v Tuzexu pro mě, když jsem se narodila a zavinovačka, ve které mě přinesla z porodnice. Prostě "památeční" věci. Naštěstí švagrová už nechala věci po synovi, kterého má s druhým manželem pro dceru z prvního manželství, takže mám výbavičku a jediné, co jsem musela kupovat byl kočárek, autosedačka a pak takové ty drobnůstky pro radost.
A otázka myšlení? Kdybys mi před rokem řekla, že budu mít další dítě, tak si klepu na čelo a pošlu Tě kamsi s dovětkem, že to už mám za sebou a počkám si na vnoučata, případně neteře a synovce. Když jsem zjistila, že čekám, tak jsem měla myšlení rozfázované. Nejprve do segmentu "jsem opravdu v tom?". Pak nastala fáze "uvidíme, jak dopadne genetika a amnio". Teprve po těchto fázích sem se dostala do fáze "jsem těhotná a porodím syna", to jest fáze těšení se na miminko. A při porodu? Při tom prvním jsem měla jedinou myšlenku "jak ještě dlouho bude trvat, než skončí ty bolesti?". U dcerky to bylo podobné, jen to trvalo kratší dobu. A při posledním jsem poslouchala písničky Petry Černocké, soustředila se na dýchání při stazích a nemyslela. A jak jsem už napsala, ten poslední porod byl nejlepší. Což ale neznamená, že když se mi to líbilo, tak do toho půjdu po čtvrté  .
|
| tina1109 | •
|
(14.6.2011 9:20:23)
Marcelko, tak ty fáze bych měla asi tak, kdybych našla 2 čárky. Jen s tím rozdílem, že bych šla jen na UTZ a amnio bych odmítla. A Ty jsi byla proč na genetice a amniu? Už taky vidím, jak by mě tam poslali - v září mi bude 37.
Marcelko,třeba se i u tebe 4 zadaří Náhodou, musíš být štastná, že jste velká rodina. Já sama jsem jedináček a jaksi to není ono. Kluky mám 11let a 2,5 roku a ikdyž si rozumí, tak jsou to vlastně spíš 2 jedináčci.
|
| Marcela+3 |
|
(14.6.2011 15:50:24)
Tinko, na genetiku mě kvůli věku poslal doktor. No a amnio mi nabídla sestra z genetiky, že mi to objedná na stejný den. Byly s tím peripetie, ale to je na jinou diskuzi a hlavně delší. Amnio jsme neodmítla jednak ze strachu před DS a jinými vážnými nemocemi (ať si říká kdo chce co chce, já se na výchovu postiženého dítěte necítím, to je pro mě snad jediný důvod proč si nechat dítě vzít) a navíc máme v rodině vážné srdeční a ledvinové zátěže. Takže jsem raději podstoupila tohle, abych měla jistotu.
A čtvrté dítě už opravdu nechci. Sice by tenhle maličký nebyl takovým jedináčkem jako jsem byla já a o jakých píšeš Ty v souvislosti se svými dětmi, ale už se na to necítím psychicky a nevešli bychom se do bytu. Já tohohle malého beru jako dar. Sice neplánovaný, zato však chtěný a milovaný synek, který si nás vybral. Těhotenství s ním bylo náročné, porod fajn, tak si ještě užiju jeho dětství (po zkušenostech s jeho bratrem mám vážné obavy, zda to oba přežijem) a mezitím už snadbudou na obzoru vnoučata (starší syn 17, dcera 14 let).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Andreany | 
|
(29.11.2011 11:08:02)
Své třetí dítě budu rodit za půl roku v 37letech, také mě přepadají pocity jestli to zvládnu, ale mám kolem sebe spostu maminek v tomto věku a zvádli to tak to snad nějak půjde. Začala bych dřív, ale měla jsem dvě děti poměrně brzy po sobě a to bych s třetím už asi nedala.
|
| Motýlice | 
|
(2.12.2011 10:07:10)
Kromě únavy a toho, že každé dítě chce vzhledem k svému věku svoje (má své potřeby) a tudíž zorganizovat to časově a osobně fyzicky (i finančně) je náročnější, je to jinak spíš lepší,aspoň dle mne
|
|
|
|
|
|
|
|
| Archciba | 
|
(14.5.2011 15:58:04)
Při prvním porodu jsem skončila po 16 hodinách (od prasknutí vody) na CS pro nepostupující porod. Po druhém porodu už vím, že když si lehnu, tak mi kontrakce uspoupí a proto se neotvírám a porod se skoro zastaví  Druhý porod trval od první kontrakce 8 h. Z toho jsem asi 4 h strávila v porodnici.
Když bych ještě náhodou rodila po třetí, tak už vím jak na to
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(14.5.2011 15:59:28)
Phanty, druhý o 5 hodin delší, než první, ale měla jsem konečně epidurál a to mi ten porod určitě o pár hodin zkrátilo (kontrakce velmi časté a bolestivé, ale skoro jsem se neotvírala).
|
|
| Rapiti | 
|
(14.5.2011 16:09:50)
Phanty, bůh ví, proč se ten první porod takhle táhnul. Ale, že by se to opakovalo podruhé, to je krajně nepravděpodobné. Já měla každý porod úplně jiný.
|
|
| Gora | 
|
(14.5.2011 16:15:01)
První - 14 hodin. Posledních pár hodin se nic nedělo, jen bolesti zůstávaly, voda pryč, dávali mi kapačku na zvětšení kontrakcí. Nicméně syn se zasekl v porodních cestách, protože byl moc velký, následně vax a kleště. Zkráceně - děs a hrůza, dlouho jsem měla noční můry.
Druhý o čtyři roky později. Věřila jsem v pomoc maliníkového čaje, takže jsem ho vydatně čtyři týdny před porodem popíjela. V deset večer mi praskla voda, pravidelné bolesti začaly až ve čtyři ráno, ale už za pět hodin byl syn na světě. Bez instrumentů - přirozeně, opravdu silné až nesnesitelné bolesti trvaly snad jen dvacet minut, samotný porod na rozdíl od prvního vůbec.
Kdybych takhle rodila prvního syna, na druhého bych si troufla rozhodně dříve, a vůbec bych se nebála.
|
|
|
3,60 kg
. Bez šití. Jak namydlený blesk. Dcera 50 cm a 3 kg 
.
........ a ono zase prd. Večer mi začaly kontrakce (byla jsem už 41 tt), ale vůbec nic pravidelného - jednou po 5-ti minutách, potom 8, 12, 4 minuty - takže jsem volala do porodnice a oni, ať raději přijedu. V porodnici mě vyšetřili a byla jsem už na 5 prstů. Ale protože jsem měla pozitivního streptokoka, tak mně museli dát zase kapačku s antibiotikama a půl hodiny čekat - než to začne působit. Potom mi teprve PA píchla vodu. Jenomže opět špatné ozvy - takže žádná sprcha, ale zase ležet na pásech, protože bylo špatné srdíčko. A kontrakce vůbec žádná pravidelnost a malému se vůbec nechctělo sestupovat - byla jsem už otevřená, ale malý byl pořád nahoře. Takže zase oxytocin :-( ....... a hrozný bolesti. Když jsem přitlačila, že to už nešlo vydržet, tak se malý dusil, takže jsem se snažila co nejvíce to vydržet, ale fakt už jsem toho měla plný zuby.... Naštěstí - to trvalo "jenom" 4 hodiny a malej byl na světě. Měl 3870 g a 50 cm. 
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)