| Boubí | 
 |
(4.5.2011 14:09:20) ahoj, poslední dobou přemýšlím nad tímto tématem, tak mě napadlo se zeptat, jak to vidíte. Když se tak dívám na svoje dvě děti, tak mi připadá, že jsou každý jiný a projevilo se to už při jejich narození. První dítě - porod téměř 24 hodin, šlo to pomalu pomaličku, nakonec mi museli píchnout vodu a trošku mu pomoct ven, ale dobrý. Dodnes je syn takový lehce pomalejší (není postižený, to ne!), ale spoustu věcí prostě začal dělat později než vrstevníci a dlouho mu trvá, než se k něčemu rozhoupe to aspoň zkusit. Jeho oblíbená fráze je "maminko, mně to nejde!" - když se má např. sám obléknout nebo obout. Někdy si tak představuju, jak mi tam sedí těch x hodin v břiše, tahá za pupeční šňůru a nadává, že mu to nejde. Druhé dítě - porod cca 3x rychlejší, dcera se narodila chviličku poté, co jsem ještě manžela uklidňovala, ať nešílí, že to určitě ještě bude dlouho trvat. Šlo to naprosto hladce. Je naprostá pohodářka a všechno se zatím naučila tak nějak sama, ani jsme si nevšimli jak, a většinou v době, kdy by mě ani nenapadlo ještě po ní danou dovednost chtít. Je mi jasné, že to nelze brát tak doslova a roli hraje spousta faktorů - pohlaví, pořadí dítěte a jiné... beru to spíš jako zábavu a téma na odlehčení... tak jak je to u vás?
|
| Petra Neomi | •
 |
(4.5.2011 14:11:11) Moji dceru museli z břicha exekučně vystěhovat pro neplacení nájmu... a furt je taková nějaká anarchistická :D
|
|
| Balbína | 
 |
(4.5.2011 14:12:48) Druhorozený syn vyletěl fakt rychle. Ale myslím, že u většiny druhorozených to tak je. Ale je fakt, že u dcery to vypadalo, že to taky bude hned a nebylo. A hned odmalička se projevovala jejich odlišnost v povaze.
|
| Ivuljenka | 
 |
(4.5.2011 14:40:07) nemůžu srovnávat neb nemám dvě děti,ale dcera narozená opravdu fofrem - celý porod od prvního zabolení břicha 4 hodiny, vyletěla jak namydlený blesk a v noci. A povaha - lítá jak namydlený blesk,a večer se jí nechce spát
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
 |
(4.5.2011 14:13:58) Někdy si tak představuju, jak mi tam sedí těch x hodin v břiše, tahá za pupeční šňůru a nadává, že mu to nejde - to je dobrý.
Za mě - první syn - porod dvanáct hodin, s pícháním vody, takový normální. Syn je pomalý, přemýšlivý, chytrý, nepraktický.
Druhý syn - porod dva dny, blbá poloha, pupečník kolem krku, doktor mu ven pomohl HODNĚ. Syn je jak motorová myška, neposedí, lítá jako blesk. Ale mně to nejde je taky oblíbená věta.¨
Tak já myslím, že tam žádná souvislost nebude.
|
|
| Modřinka | 
 |
(4.5.2011 14:14:11) Co třeba vyvolávané porody? Moje vyvolávané ditko (druhé) bylo od narození mnohem větší nervák, mnohem dráždivější, než jeho bratr, který se sice klubal 24 hodin, ale nakonec to zvládl sám. Ale vliv u nás mohl mít i průběh těhotenství, první bylo šťastné a pohodové, druhé plné obav a stresů.
|
| Tante Ema | 
 |
(4.5.2011 17:22:56) Modřinka: tohle je zajímavé. Mám také vyvolávané mimino, dokonce vyvolávané poměrně brutálně, protože na běžné vyvolávání nereagovalo. Vyvolání bylo bohužel nutné (dlouho odteklá zakalená voda), narodilo se až po obří dávce oxytocinu, když už všechno směřovalo k císaři. Je hodně dráždivé, lekavé, přecitlivělé, plačtivé. Starší sestra narozená spontáně byla klidné sluníčko. Nejstarší syn vyháněný oxytocinem až v druhé DP a předtím málem udušený dolsinem dráždivý, plačtivý, přecitlivělý, což mu kromě plačtivosti i zůstalo. Ale je otázka, nakolik za to může způsob porodu, jestli tonení spíš věc temperamentu.
|
|
|
| koxtry |
 |
(5.5.2011 9:56:49) U nás to taky docela sedí, a nejen způsob narození, ale i chování v břiše. První syn - v břiše mi vykopal černou modřinu, která mi slezla až měsíc po porodu, řádil tam neskutečně. Při porodu se rval a rval, až se prorval ven, jinak se to popsat nedá. Trvalo to dlouho, spolupráce z jeho strany nulová (teď jsem tu a jdu ven a matko dělej co umíš...), ale dopadlo dobře. Povahou - jako kojenec nervní ubrečené miminko až do doby, než se začal otáčet a plazit. Do tří let neřízená střela, nesmírně bystrý v úsudku,rychlý ve všem a nesnášející nečinnost. Ještě teď v osmi letech nesnese prohru, prostě musí být všude první a nejlepší, i kdyby ho to stálo život. Jinak nadmíru inteligentní s vnímáním dospělého, se smyslem pro humor a sociálně zdatný, vyžadující neustálou kooperaci a zapojení z mé strany. Dcerka - v břiše jsem o ní skoro nevěděla a to samé u porodu - byl nejjednodušší, ačkoli šla koncem pánevním. Skoro to nebolelo, malá byla nesmírně šikovná a vždycky se natočila tak, jak bylo zrovna potřeba. Povaha - totální mimoň, éterická víla žijící ve vlastním světě, nevyžadující příliš pozornosti. Dělá vše po svém a jakmile narazí na "takhle ne, to se dělá jinak", šprajcne se. Milá, mazlivá, hodná na vše živé, soucitná, ale zároveň velká bojovnice za spravedlnost. Jinak trochu anarchista, pravidla jsou od toho, aby se porušovaly. Třetí desetidenní mimi - chlapeček - tak na toho jsem fakt zvědavá. V břiše něco mezi prvním a druhým dítkem - ani velký kopal, ani myška. Narodil se po 12denním přenášení (jediné přenošené dítě), na pokusy o vyhánění naprosto nereflektoval.Porod byl celkem rychlý. Ale-opět koncem pánevním, navíc nohama vpřed, omotaný pupečníkem, s mou velkou ztrátou krve a velkou bolestí (zdaleka nejhborší porod z těch tří). Spolupracoval ale docela dobře, na tu bídu, jakou si vybral ke vstupu do světa. Zatím se jeví jako velmi vášnivý savec, brečí akorát když má problém, jinak pohodové mimino. Ovšem z těch tří rozhodně nejpohyblivější - je schopný se přepinožit přes letiště, když má pocit,že je daleko od zdroje potravy. Takový kulturista.
|
|
|