| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 20:48:36) Přemýšlím o tom kdy a proč se vlastně přihodilo, že mladé rodiny začaly žít bez prarodičů a začaly se vymezovat a oddělovat. Kdy začalo být normální žít 400 km od babičky a raději se zadlužit na celý život, než žít spolu. Čím to je ? Je to tím, že se lidé stěhují za prací ? Mají víc peněz a můžou si to dovolit ? Nebo je synonymem dnešní doby samostatnost definovaná vlastním bydlením. Stalo se to proto, že si mladí lidé přestali svých rodičů vážit a nemají rádi vměšování do svých soukromých záležitostí ? Diskuse o vztazích mezi dětmi a rodiči mě dost často fascinují. Když to ve společném bydlení neklape, rada zní: okamžitě se odstěhuj. Ale někdy mi připadá, že právě tohle je ta krize- nesnažit se o nápravu vztahů, nesnažit se o zlepšení komunikace, ale prostě sebrat švestičky a vypadnout. Lidi se nechtějí přizpůsobovat, nechtějí se dělit o soukromí, nechtějí se zpovídat ze svých názorů, postojů a životního stylu svým rodičům. Nekritizuju to, jenom komentuju. Přitom má tradiční rodina mnoho výhod (pokud jsou vztahy funkční): člověk není sám, rodina se za něj postaví, o všechny je postaráno a děti mají lásky dvakrát tolik. U nás se toto uspořádání opakuje už druhou generaci. Máme rodinnej domek, ale bydlíme s tchánovci a švagrem. Věřím, že tohle společný bydlení je ten nejlepší příklad, jaký můžeme svým dětem dát.
Jaký máte na to názor vy ? Proč to v dnešní době už fakt nejde ? A myslíte si, že se naše společnost k tomuto modelu ještě může vrátit ? Je ještě možný říct "bydlím s rodiči", aniž by si někdo neklepal na čelo ? Protože já už plánuju jak si sem nastěhuju maminku. Budem se hádat každej den, ale bude to super.
|
| Tvoje horší já |
 |
(9.4.2011 20:53:31) Víc generací spolu dřív žilo z čistě ekonomických důvodů. Prostě nejstarší syn převzal grunt, mladší šli na faráře nebo na vojnu, dcery se vyvdaly. Nedělám si iluze, že jim to vždycky klapalo. Ostatně, známe to z literatury. Dnes to není nutnost a proto se lidi tohoto modelu nedrží. Dnes už není nutnost, aby spolu hospodařili žena a muž. Je to asi hnusné, ale podle mě je dnes taková rozvodovost, protože ženy nezemřou hlady, když se rozvedou. Z toho pro mě vyplývá jen to, že dřív by ty rozvody byly asi taky, kdyby to šlo.
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 20:55:49) jo teda já si taky nedělám iluze o tom, že jim to klapalo. Ani u nás to vždycky neklape. A už spolu žijem deset let, několik prvních jsem byla opravdu šílená, chtěl jsem se odstěhovat. Stálo to dost času a úsilí a někdy to samozřejmě skřípe ještě teď.
Myslíš, že kdyby tehdy bylo tak snadno dostupný bydlení, tak by se lidi tak snadno stěhovali jako dneska ? že jsou v tom čistě ekonomický důvody ?
|
| Tvoje horší já |
 |
(9.4.2011 20:57:06) Ano, to si myslím. Ale u selských rodin tam bylo určitě i spojení s půdou, syn chtěl hospodařit na půdě svých předků. Taková tradice.
|
| wer | 
 |
(10.4.2011 8:34:38) měli vyjasněnější role,o čem kdo rozhoduje, co kdo může nebo musí, jasná pravidla soužití ve kterých žili a počítali s nima a někdy to neklapalo, ale bylo těžší bořit zaběhnuté systémy, no já si myslím že někdy to i klapalo, a asi častěji než se zdá z literatuy, ono psát o tom jak mladí převzali hospodářství, staří klidně dožili na výminku, radovali se z vnoučat a s tetičkou a strýčkem se navštěvovali každou druhou neděli - to by byl docela nudný námět
|
|
|
| *Niki* | 
 |
(9.4.2011 21:00:49) Sojko, a proč někdo lpí více na místě, než na lidech? Proč se třeba babička, která by už uvítala pomoc "mladých", neodstěhuje za nimi do nového města, kde by pro ni měli třeba i místo a péči? Prarodiče chtějí, aby mladí zůstali u nich - a to nemluvím o tom statku a půdě, ta se jasně stěhovat nedá. Ale bydlet v podnájmu, můžeš klidně kdekoliv.
Až bude moje tchyně potřebovat pomoc, nabídneme jí, aby se odstěhovala k nám. My e tam z důvodu místa manžela vrátit nemůžeme. Znám ji, raději bude doma kňučet, ale nepůjde - a to bydlí v domě s majitelem a stále na něj nadává...
Nejde jen o lidské vztahy. Jde o to, že spousta lidí lpí na místě. Mě je třeba jedno, kde žiju, pokud tam moje nejbližší rodina bude se mnou.
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 21:04:36) Mono to já nevím, mělo by to být určitě i obráceně. Nesmíš si to vysvětlovat doslova těch 400 kilometrů se může odstěhovat i babička. Naše se rozhodně postěhuje k nám.
|
|
|
|
| Vítr z hor | 
 |
(9.4.2011 20:59:47) Je o vlastně krize hodnot a společnosti celkově. Docela se mi líbí předpoklad, že předurčenost životního stylu již v době narození podle vrstvy, kam se člověk narodil umožnila v klídku se na tento život připravit a pak si ho relativně v souladu s očekáváním prožít. Zkrátka jasná role ve společnosti, žádná nutnost boje o koryta, plat, postavení, veškeré nutné záležitosti šlo vyřídit v zóně pěší dostupnosti.
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:03:01) jo, dobře se vdát dle přání rodičů nebo se odebrat do kláštěra
mladší synové pak do armády či do semináře.
Krizi tradiční rodiny způsobila indivuduace - konec ochoty vzdát se osobního životního plánu, projektu - a to je jen dobře.
Předurčenost neznamená řád, ale zotročení tradicí.
|
| holka anonymka | 
 |
(10.4.2011 0:09:54) no já si třeba nemohu splnit své osobní sny, protože mám děti.. Vdávala jsem se v 19ti letech. A teď, když mi bude brzy 40 a děti už jsou skoro dospělé, tak se mi už nechce začínat něco nového - např. zaměstnání v cizině apod. Celá léta si buduji nějaký směr a kariéru tady, a tady ji také nejlíp můžu využít. A zrovna tak to beru s rodiči - bydlím s nimi v RD. Občas se hádáme, občas si jen lezeme na nervy, ale vzájemně si pomáháme a každý děláme to, co umíme nejlépe - momentálně stařečci vše na domě financují (materiál) a my mladší to odpracujeme. I mé děti v této vazbě vyrůstají a starší skorodospělý syn už plánuje, že bude v budoucnu bydlet se svou rodinou v našem domě. A já si plánuji, jak si hezky upravím vejměnek )) A za ušetřené peníze na energiích, nájmu apod. (když tu budeme bydlet 3 rodiny) si pak budeme užívat drahých dovolených apod. a já hlídat vnoučata - nebo spíš pravnoučata, když budu někdy vůbec v důchodu )))))
|
| Yuki 00,03,07 | 
 |
(10.4.2011 0:28:37) hm, my to všechno platíme, udělat to neumíme, tak platíme materiál i práci, tím víc mi pak vadí kritika, co ještě není a co je špatně :(
a doufám, že jestli tu bude někdo z našich dětí bydlet (pochybuju, není tu práce, ale líbilo by se mi to), tak se poučím z toho, co mi vadí na mých rodičích a snad budu jiná
|
|
|
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:07:30) tak se v příštím životě zroď v třeba v Indii, do nejaký nižší kasty a nejlíp jako žena.
Já si teda myslím, že možnost vystvářet svůj vlastní životní příběh je docela výdobytek.
Navíc, přiznejme si - rodiče si nevybíráme a ne všichni rodiče jsou lidé, se kterými se dá rozumně vyjít. Spousta lidé má rodiče takového ražení, že by si je dobrovolně nevybrali ani jako vzdálené známé a rozrušení tradice soužití s rodiči je jediný jejich štěstí.
Tam, kde jsou vztahy dobré, je nezhorší ani vetší vzdálenost.
|
| rezignovaná | 
 |
(9.4.2011 21:10:44) To ne, ale až přijde čas, tak je neřešitelné se o své rodiče postarat.
Což je velká prohra pro obě strany.
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:14:41) souhlasím.
U nás je vzdálenost velká překážka - vztahy máme dobré a prarodiče a vnuci mají o sebe velký zájem.
Bohužel, u nás je to čistě ekonomický problém - prarodiče nemají na to, aby si koupili bydlení poblíž, my bychom ekonomocky neustáli přestěhování, protože tam, kde oni bydlí, není práce.Ono tam není skoro nic.
Mrzí to obě strany.
|
| Delete | 
 |
(9.4.2011 21:22:16) Hroudo,
u nás se to řešilo tak, že my jsme pořídili bydlení pro maminku blízko nás. Ona sice nebydlela ve svém, ale to nakonec i pro ni bylo výhodné, protože jí odpadly starosti, co s tím bude, až ona tu nebude. Oni totiž rodiče mají často potřebu být přehnaně spravedliví ke svým dětem, co se týče rozdělování majetku, a děti si pak mají tendenci vyškrábat oči. Ve spoustě rodin s harmonickými vztahy nadělá dědické řízení pěknou paseku. Pro naši maminku bylo toto řešení určitým vysvobozením od nepříjemných myšlenek .
A to ne že bychom si na ten byt pro ni nemuseli půjčit...také jsme se tím svým způsobem zavázali, že to budeme zrovna mi, kdo se bude o maminku starat....podstatné na tom bylo to, že ona bya ochotná opustit bývalé bydliště (které stejně nebylo jejím rodným krajem).
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:25:08) vzhledem k tomu, že nemáme ani vlastní bydlení, težko můžeme nekomu pořizovat.
|
| Delete | 
 |
(9.4.2011 21:33:36) Hroudo, no my zase bydleli v bytě, který patřil manželovo rodičům....prostě takový model v jejich rodině....jeho rodiče zase bydlí v domě, který patří manželovo babičce (matce jeho matky)....takže jsme ten byt pro mamku spláceli stejně, jako bychom spláceli svoje bydlení...jen to mělo výhodu, že mamince stačil byt menší, než bychom potřebovali my (nás je 6, ona už v tu dobu byla sama).
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
 |
(9.4.2011 21:14:52) A o které rodiče? Manželovi, nebo manželčiny? POkud se dříve ženili spolu jen lidé z jedné vesnice, lze rodičům zůstat na blízku. Pokud ne - tak kterým rodičům se to zůstane na blízku a bude pomáhat? 
Vždy jene z partnerů žije daleko od rodičů, pokud se nevezmou lidé z jedné vsi. V tom žádnou krizi nevidím, těžko po svatbě sestěhujeme všechny rodiny do jedné vísky.
|
|
| Palac + 1 | 
 |
(9.4.2011 21:24:29) jo. z toho mam hruzu.
|
|
|
| Vítr z hor | 
 |
(9.4.2011 21:14:04) Jo, mě to taky baví. Vždycky jednou za pár let si převrátím život úplně naruby a gratuluju si, že mám tu možnost. Ale pak si taky občas říkám, že bych měla daleko míň problémů, kdybych poslechla maminku, naučila se hrát pořádně na piáno, vystudovala peďák, učila ve škole, uklízela, šetřila a vzala si toho bezcharakterního právníka, co o mě měl v 16 letech zájem (a já ho kopla do zadku, protože se za revoluce bál stávkovat).
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:15:48) jo, rodiče z nejakého záhadného důvodu lpí na tom, aby děti opakovaly jejich chyby.
|
|
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 21:15:39) Hroudo jasně, to co jsi napsala, pod to se můžu podepsat. Souhlasím. Ale na druhou stranu já nemám pocit, že by bydlení s prarodiči nějak bránilo mojí samostatnosti nebo individuaci. Naopak, naučilo mě to rozpoznat důležitý a nedůležitý věci, lpět jenom ta těch důležitých (např. můj výchovný styl) a na ty vedlejší se vykašlat.
On byl ten můj první příspěvek samozřejmě dost zjednodušenej. Uvědomuju si, že s některými lidmi a za některých podmínek se žít nedá. A taky si uvědomuju,že jsou i jiný modely, který lidem vyhovujou víc.
Jenomže když řeknu, že bydlím s tchýní, tak se každej třikrát pokřižuje a nechápe. Taky si často všímám toho, jak moc málo jsou lidi ochotní nejdřív se snažit komunikovat. prostě se rovnou napíše: "tak se odstěhuj".
|
| Hrouda | •
 |
(9.4.2011 21:18:32) Vzhledem ke zkušenostem s mými prarodiči s otcovi strany VÍM zcela jistě, že s nekterými prarodiči se žít a komunikovat nedá přes veškěrou snahu. Jedna babička s námi bydlela a jsem za to moc ráda.
To, že jsou nekterý lidi příbuzný, neznamená, že s nimi lze žít.
|
|
|
| *Niki* | 
 |
(9.4.2011 21:19:02) Sojko, rady z diskusí bych za směrodatné nebrala. Tady je každý se vším rychle hotový, i já někdy  Takdy ti lidi napíšou "když mi partner šáhne na mobil, okamžitě končííííí", koukne na jinou "uteč dokud je čas", atd. Takže když přijde něco závažnějšího, jako trable mezigeneračního soužití, jsme taky rychle hotoví. To jsou diskuse.
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 21:22:46) Mono asi jo, já to tady sleduju už od začátku a fascinuje mě to. Asi je to internetovej komunikační úzus, holt když to řekneš virtuálně, tak za to neneseš žádný následky. To máš skoro v každý diskusi.
|
|
|
|
|
| Palac + 1 | 
 |
(9.4.2011 21:16:58) tak to je kruty. videt jako ideal totalni svazanost tridou/kastou/prostredim, kam se clovek narodi. a snahu se vymanit s predem danych roli vnimat jako krok k "moralnimu, rodinnemu" upadku. to je ideologie covece
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(9.4.2011 21:18:22) Klid, Palac. V podstatě je to všechno jen o tom, že jsme jedna z prvních generací, která si beze zbytku uvědomuje svoji postradatelnost a budižkničemovství.
|
|
| Vítr z hor | 
 |
(9.4.2011 21:23:25) Já to nevidím jako ideál, ale jako něco, co strašně dlouho fungovalo jako jedinej poznanej model, a když se lidi urvali ze řetězu, tak si vygenerovali spoustu báječnejch stresovejch faktorů, s nimiž se žádná generace před nimi nesetkala.
Prostě máme bezva možnosti, ale jsou materiálně, energeticky i psychicky velmi náročný.
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 21:26:21) Veveru amen.
|
|
| Palac + 1 | 
 |
(9.4.2011 21:34:13) podle me ten model fungoval dlouho z velky casti proto, ze to byla nutnost, aby rodina prezila, resp. jednalo se o zakladni ekonomickou i socialne-zabeszepcovaci jednotku a neslo to jinak.
ale myslim, ze ti sami lidi v dnesnich podminkach by uplne stejne jako my dokazali jako nestresovejsi faktory svyho zivota vnimat to, co by v podminkach tradicni spolecnosti brali jako uplny pseudoproblemy, neco, co vubec nechapou - tzn. neco jako "seberalizace", "dosazeni pocitu stesti", "nimrani se v tom, zda sveho partnera miluji dostatecne" atd.
ten model byl proste dilem usporadani tehdejsi spolecnosti... funkcni prave jen v ni
|
| sojka+07+09 | 
 |
(9.4.2011 21:39:38) Palac to jsi napsala moc hezky.
|
|
| Vítr z hor | 
 |
(9.4.2011 22:02:02) Jenže tehdejší společnost byla mnohem přehlednější než ta naše.
Člověk obvykle věděl, co a proč dělá, což je dneska výsada naprosto nepatrný části společnosti.
Specializace, která umožnila rychlej rozvoj, způsobila roztříštění celistvýho (byť třeba primitivně chápanýho) obrazu světa. Hůř se hledá smysl života, pokud má člověk klotový rukávy a je pánem lejstra EP315 a přilehlých razítek, než když vyrábí boty pro 4 vesnice.
Takže tehdy bylo daleko snadnější říct, že něco fungovalo, než dneska, když se v tom maglajzu (nebo mnohosti) nikdo nevyzná. A je jednoduchý říct, že to vlastně nefunguje, nebo že je krize. Třeba není, jen je to trochu složitější a normální člověk má problém to pobrat.
Jasně, a ta mezera, tedy náskok skutečnýho světa před tím poznaným, je vlastně zdrojem problému nebo problém sám.
|
|
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
 |
(9.4.2011 21:21:49) Veveru, představa takovýhle předurčenosti mě upřímně děsí.   Jsem ráda, že už to tak není.
|
|
|
|