| *Niki* | 
 |
(31.3.2011 14:41:48)
Brebery, každý máme prostě jiné představy o životě a výchově.
Někomu stačí, že dítě otec pohlavně nezneužívá a neopíjí, někdo má nároky prostě vyšší.
Mojí babičce a tetám stačilo, když se jim manžel neopil denně, obden braly jako slušnou bilanci, že je zmlátil "jen" obden taky.
Každý to máme nastavené jinak.
Jinak já fotky své ani svých dětí nikam nevystavuju 
Vyhledat jde při znalostech internetu skoro každý, ale o tom to snad není...
|
| CPO |
|
(31.3.2011 14:48:46)
"Brebery, každý máme prostě jiné představy o životě a výchově.
Někomu stačí, že dítě otec pohlavně nezneužívá a neopíjí, někdo má nároky prostě vyšší."
To já taky. Příklad "malichernosti": snažila jsem se prosadit, léta, aby dítě v mrazu nosilo čepici. Apelovala jsem na otce, na dítě. MARNĚ.
CO jako s tím, jít na sociálku a "udat" otce, že "nedává dítěti čepici, ono pak vždycky v jeho týdnu nastydne a v mém se pak za moje peníze (OČR + dovolená) léčí??? No, takže asi tak. Až dítě ještě víc povyroste, bude nebo nebude si tu čepici brát, a pak holt nastydlé už bude doma ležet SAMO. Nepovažuju se tím pádem za matku "s menšíma nárokama", ale za matku naopak rozumnou.
|
| *Šárka* | 
|
(31.3.2011 15:10:42)
Breb, tak zhruba na toto jsem se ptala.
Až na to, že v pubertě dostává alternativa "má nebo nemá čepici" trochu jiné dimenze. A důsledky mohou být horší než týden OČR.
Samozřejmě, že mne zajímají i názory ostatních.
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:14:09)
"Až na to, že v pubertě dostává alternativa "má nebo nemá čepici" trochu jiné dimenze."
No, až nastane aktuálnost jiné dimenze, budu řešit konkrétně zase tu.
Dopředu to předřešovat nebudu. Realita je stejně vždycky napřed před plánama.
|
| Dominik | 
|
(31.3.2011 15:17:46)
Breb
tak o pubertě nevím vůbec nic. V pěti letech mi naštěstí funguje na malou takovéto, TY JSI NA MNE ZLÁ. Horší bude , až mi na to odpoví JO jsem a co má být...
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:22:10)
Dominiku, já třeba poznám, jakou mírou citlivosti je obdařeno každé z mých dětí. Ty ne?
Proč se ptáš, KDO to určí? To se neurčuje, to prostě je.
Jakože by se soudce koukl na mé děti a od pohledu řekl, ty vypadáš v pohodě, půjdeš na střídavku, tebe by matka dusila, ty půjdeš k otci, ty vypadáš jako labil, zůstaneš mamince? 
Z dovolením jsem velmi dobře schopná to určit sama
|
| Natascha | 
|
(31.3.2011 15:24:52)
No já si tak nějak myslím, že citlivé jsou všechny děti, ale raděj se v tom nebudu patlat.
|
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 15:25:53)
MONA
to je fajn, že to umíš. Já mám děti dvě a zatím si ani z jednoho z nich netvořím citlivku. Mají svá přání, emoce, radosti a trápení, ale v komunikaci s nimi nejsem ten "opečovávatel" ale spíše zastánce drsnější linie a světe div se, funguje to... Takže budou vhodné typy na jakokoli akci, střídavku včetně...
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:29:05)
Souhlas s Dominikem. Ex se s dcerou také nijak "nepárá" a dítě ho miluje. Takže proto si myslím, že konvenční představa "koho oprašujeme, ten nás musí milovat a jen s námi mu musí být dobře", není vždy úplně správná. Za sebe jsem ráda, že to chápu, i když jsem ženská.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:34:59)
Brebbery, tak aby nedošlo k mýlce, já děti taky neoprašuju. Nejsem dokonce ani extra dobrá pečovatelka a hamburger od Mc Donalda považuju za vyvážené teplé jídlo
To proč mě mají rádi není v nějaké úzkostlivé starostlivosti, to mi fakt nejde.
Umím je respektovat a nastavovat hranice bez velkých emotivních projevů. Bývám i tvrdá.
Hlavně respektuju jejich odlišnou hranici frustrační tolerance, což třeba mému muži, byť je jinak dobrý otec a manžel, nejde.
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:42:15)
Já hamburger od Mc Donalda NEpovažuju za vyvážené teplé jídlo, ale nemám s tím emoční problém, když to tak vidí ve svém týdnu otec.
Dítě mě také má rádo i přesto (a nebo právě proto), že jsem přísná, nebazíruju na maličkostech, ale základníma hranicema nehejbu. A jsem tolerantní, laskavá, vstřícná a jednám s dcerou od malička jako s živým člověkem (byť malým), nikoli jako s věcí, onucí či svým vlastnictvím.
Otce zase miluje proto, že tam žádné hranice dodržovat nemusí a je s ním větší "legrace", protože u něj nemá žádné povinnosti (např. když se jí úkoly psát nechtějí, tak je prostě otec nevyžaduje).
Myslím, že se dobře doplňujeme
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:30:16)
Dominiku, už si vzpomínám, viděli jsme se na diskusi o fyzických trestech
Já z dětí programově nedělám nic, dokonce ani stroje vhodné na jakékoliv experimenty včetně střídavé péče
Jsou jací jsou, a já to respektuju. Nedělám z nich ani citlivky, ani nic jiného. Navíc jsou každý úplně jiný
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:37:11)
"ani stroje vhodné na jakékoliv experimenty včetně střídavé péče"
Jednomu známému po rozvodu zdrhla ex i s dětmi do zahraničí. No, pro děti je určitě lepší, když je nikdo nevystavuje experimentu střídavky, a rovnou jim sebere tátu celého, že
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:45:01)
Bbrebery, volíš extrémy. Prč?
Matka která zdrhne s dětmi, pokud nezdrhá před psychopatem, je stejná, jako matka, která svěří nezralé dítě do střídavé péče psychopatovi.
Já se z dovolením nepohybuju ani na jedné straně spektra.
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 15:46:56)
MONA
a kde si potkala matku co svěřila dítě do střídavky psychopatovi????
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:47:38)
To jsem asi já
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:49:29)
Dominiku, nikde. Brebery sem hodila k diskusi extrém, tak já taky. Až se začneme bavit o realitě, a ne lítat ode zdi ke zdi, půjdeme na to jinak
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:51:34)
"Brebery sem hodila k diskusi extrém"
No, já přesně nevím, jaké jsou ještě další možnosti pro dítě, aby mohlo zůstat rovnoměrně s oběma rodičema, než střídavka. Svěření do 1 nebo 2. péče je vždycky z tohoto pohledu extrémnější. Návštěvy jsou furt návštěvy, a naopak podílení se na péči už je střídavka.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:54:24)
POdílení se na péči je i to, že dítě žije ve stále stejné domácnosti, s jedním z rodičů, druhý má svobodný přístup do domu i k dětem, domlouvají se, rozhodují společně, dítě třeba denně vyzvedává, stráví s nimi kroužky a volný čas, a večer zaveze domů.
POkud jsi zvolila střídavku proto, že ti nikdo nevysvětlil i jinou možnost, jak pečovat o dítě společně, je dle mě chyba.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(31.3.2011 15:56:44)
Mono,
"POdílení se na péči je i to, že dítě žije ve stále stejné domácnosti, s jedním z rodičů, druhý má svobodný přístup do domu i k dětem, domlouvají se, rozhodují společně, dítě třeba denně vyzvedává, stráví s nimi kroužky a volný čas, a večer zaveze domů."
Takže jinými slovy - rezignujeme na možnost dalšího partnerství a zůstaneme de facto manželé, akorát s rozsudkem o rozvodu v šuplíku?
|
| CPO |
|
(31.3.2011 16:04:06)
Souhlas s Monty (rozvod v šuplíku) a prchám!
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:04:11)
Monty, proč myslíš, že je nutné registrovat na další vztah, pokud se nějakou tu hodinu denně věnuješ dítěti, sn ímž nebydlíš?
POkud máš dítě u sebe nepřetržitě 14 dní, taky rezignuješ na vztah? Nebo ho provozuješ jen v dobu, kdy je těch 14 dní u druhého rodiče?
Kdybych neuměla udržet současný vztah a rozbila dětem rodinu, myslela bych v prvé řadě na ně, jak jim zabezpečit alespoň těch zbytek jistot, než na to, zda mě pár hodin omezí v hledání nového chlapa.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:07:34)
Mono,
protože bych se snažila s tím dítětem BYDLET. Za situace, kterou popisuješ, by to přece neměl být problém. Jedinou podmínkou je zachování jedné postele na jednom místě.
Tebou uváděný model prostě jednoho z rodičů staví do role návštěvníka a podle mého názoru to JE ŠPATNĚ.
Nevím, jak jinak ti to vysvětlit.
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:52:28)
Dominiku, jinak Brebery psala, že manželovi zaplatila za to, aby ji nevláčel po soudech. Tohle mi k normálnímu uvažování neštymuje...
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 15:56:44)
MONA
ale to, že chlapi platí, aby měli klid je přeci normální, tak proč ne naopak...
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 15:59:47)
Dominiku, máme jinou definici normálnosti. To, že je něco běžné (a ono je to hlavně super, pokud chlap vůbec platí, spousta žen by mohla povídat, jak muž nic neřeší, neplatí), že si někdo kupuje klid, neznamená, že to pokládám za normální.
Normální je se domluvit a snažit se OBA.
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 16:01:39)
MONA
já neřeším co je normální, ale co je funkční. Běžná praxe u rozvodu je, že chlapi platí jako mourovatí...
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:09:50)
Dominiku, pokud neřešíš normálnost, tak se mě na ni neptej
Slovíčkaříš, jak se ti to hodí
Taky mě zajímá, co je funkční.
|
|
|
| CPO |
|
(31.3.2011 16:02:04)
"Normální je se domluvit a snažit se OBA."
Mono, v takovém případě bychom byli idioti, kdybychom se rozváděli, nemyslíš?
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:07:05)
Idiot neidiot, Monty ti to vysvětlí, že nedomluvit se na společném životě neznamená, že se nejde domluvit po rozvodu
Mám z diskuse čím dál silnější dojem, že je to prostě volba vhodná pro rodiče, ne pro děti. Že ji volí často lidé neschopni se domluvit, proto se na polovinu měsíce zbaví dítěte i starostí s jakýmkoliv řešením
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:08:30)
Mono,
proč není vhodná pro děti?
Pořád čekám na nějaký rozumný argument. Kromě dvou postelí.
Mmch., myslím, že můj syn by s tebou hrubě nesouhlasil.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:12:50)
Monty, s tvým synem nediskutuju, a nezpochybňuju, že to pro vás je dobré řešení. Nežiju v tom, bavím se obecně či o tom, zda bych to pokládla dobré třeba v našem případě. Stejně jako ty.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:14:48)
Asi bych to uzavřela, že kdo chce, hledá možnosti, jak to udělat, kdo nechce, hledá důvody, proč to nejde.
Ať se to týká výlučné, či strídavé péče.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:16:46)
Mono,
právě - jenže to, že to třeba pro vás není dobré řešení neznamená, že to pro jiné vhodné řešení je. A nejen pro rodiče, i pro děti.
Mne opravdu zajímalo, proč si myslíš, že to pro dítě není vhodné. Pro každé asi ne, to je fakt, ale stejně bych si ráda přečetla tvůj názor - v obecné rovině.
|
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:19:45)
Monty, ty nečekáš na rozumný argument, protože takové už tu zazněly. Jen pro tebe nejsou dostatečné.
Nejde o dvě postele. Jde o pocit domova. Nějaké jistoty, stálost. Ne každý má dobrodružnou povahu.
O dítě je přece se možné starat, i když s ním nežiješ. Píšeš o někom, kdo dítě vyzvedne a přiveze jako o návštěvníkovi, n druhou stranu se ti to nelíbí a evokuje ti to rozvod jen v šuplíku.
Ne. Pokud manžel s manželkou nežije a jsou rozvedeni, netráví spolu čas, není to rozvod jen v šuplíku. Tráví čas pouze s dětmi, a ne o moc méně, než přes rozvodem, protože byl třeba živitel a většinu času stejně v práci.
Není to návštěvník. Pro manželku možná, prot děti je to stále rodič. I bez dvou postelí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:26:04)
Mono,
a napadlo tě někdy, že tu "jistotu" a "stálost" může dítě vidět právě v tom, že nepřijde o kontakt ani s jedním rodičem? Že má každého rovným - nebo přibližně stejným - dílem a může s ním sdílet všechno vč. toho nocování a snídaně?
Ty nejsi z rozvedené rodiny. Nemáš zkušenost s tím, jak se cítí dítě, když ho rodič "odkopne", odstaví na druhou kolej nebo se na něj úplně vykašle. Proto stavíš jistotu materiálních statků nebo nějaké budovy nad jistotu citovou. A to je to, s čím já nesouhlasím. Myslím, že dítě bude obecně líp snášet dva domovy se dvěma rodiči než jeden s jedním. I kdyby ho ten druhý bral každý víkend do lunaparku, protože potom ODJEDE PRYČ. Každý odchod pryč vnímá dítě jako opuštění, jako nezájem o svou osobu... v tomhle směru si prostě myslím, že jsi dost vedle.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:32:38)
Monty, to je tvá projekce, já rozhodně nestavím hmotné statky a budovy nad citovou jistotu dítěte. To netuším, kde jsi si přečetla.
Píšeš o odkopnutí. Já píšu, že dítě jde neodkopnout, a přitom s ním nemuset snídat (já s dětmi třeba nesnídám, nají se ráno většinou dřív, než vylezu z postele ).
POkud se rodiče rozejdou jako partneři, nemusí to nutně skončit odkopnutím dítěte.
O tom píšu celou dobu. Že rozumní rodiče, když se domlouvají pro blaho dítěte, nemusí nutně přijít jako na jedinou možnost - střídavou péči. Že domluvit se pro prospěch dítěte lze i jinak, než ho stěhovat. Už mi rozumíš, aspoň trochu?
Pokud se domluvit neumí, ani střídavka je nezachrání. POkud se domluvit umí, dítě si ponechá oba rodiče, i když s ním jeden žít trvale nebude.
Co si bude myslet okolí o rozvodu v šuplíku by mi neleželo ani v patě. Důležité je dítě.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:35:38)
Mono,
otázkou je, proč by s oběma žít NEMOHLO.
Není jen jeden model - jistě.
Ale proč ti zrovna tenhle přijde špatný pořád nechápu. Kromě té jedné postele (která mi nepřijde důležitá) pořád nepadl žádný argument proti. Proč otec/matka může za dítětem docházet do jedné domácnosti a nemůže s ním trávit čas v jiné? Čím to dítě poškodí, v takovém případě?
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:41:03)
Monty, respektuju, že jsou děti, nicméně to nebude většina, ani polovina, a možná ani desetina, která bude při takovém uspořádání prospívat.
Když si představím sebe, jak nejenže se mi rozvedu rodiče, ale donutí mě to i na polovinu mého času se stěhovat (já to opravdu nemám ráda, klidně se co 3 roky přestěhuju kamkoliv, ale ty 3 roky chci zůstat v tom domě a nehýbat se! , mám husinu.
Jsem bytostně nedobrodružná povaha, čistokrevně domácí typ - a že se rodiče celé dětství snažili, aby to bylo jinak, a vláčeli mě po výletech, dovolených, furt někde
Pokud bych měla velmi dobrodružné děti, půjdu do toho! Fakt, udělám cokoliv, aby je to nepoznamenalo vůbec.
Moje děti jsou stejné, jako byly první den, co jsem je po narození uviděla. Jejich povaha, temperament, citlivost či necitlivost, se nezměnily. To jen kdyby si někdo myslel, že je k něčemu vychovávám
Já je nechávám žít...
|
|
|
|
| Tylity | 
|
(31.3.2011 16:32:53)
Monty, souhlasím, že je bezvadné, když dítě má neustále domov (a třeba svůj pokoj) u každého z rodičů - ale je ještě nutné vyžadovat rozvrh přesně 1:1? co když bude chtít být s jedním z rodičů déle (tuhle měla malá rozoukaný nějaký film a já ji z toho vytrhovala, abych ji odvezla k otci, nebo jsem ji převážela s horečkou..) -- abych splnila 1:1.. podle mě nesmírná blbost.. zájmy dítěte nejsou o tom, že bude přesně stejný čas trávit s každým z rodičů, ale že má možnost být u každého z rodičů a má u každého svůj stálý prostor. Ale toto je realizovatelné, i když bude dcera v mé výlučné péči - nevidím důvod, proč by byla nutnost mít "soudně nařízenu střídavou péči" - to je pak buzerace toho dítěte - dnes si tě o půl páté předáváme.. no to je hrůza, jak to zní...
|
| Czeperka | 
|
(31.3.2011 16:34:56)
Tylity ano, možná se opakuju, ale KOMUNIKACE A DOMLUVA je základ pro SP. Nic striktně. Prostě nějaká pravidla, ale s otevřenými hranicemi.
|
|
| ria80 |
|
(31.3.2011 16:35:44)
Tylity, a pročpak to děláš, když nemusíš? Nechápu tě.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:40:58)
ria80
Prosím?
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:38:02)
Tylity,
není to nutné. Kromě toho já soudně nařízenou střídavku nijak neobhajuji, podle mne může fungovat jen po domluvě, ne když se jí jeden rodič zuby nehty brání. Protože v takovém případě ji bude téměř jistě sabotovat - viz případ Jirešové a Höppnera, že.
Navíc dítě si může od určitého věku vybrat samo - moje sestra se ve 12ti letech rozhodla jít k otci, tak šla. Pokud se syn ve 12ti letech rozhodne, že chce být trvale u otce nebo u mne, bránit mu v tom nebudeme.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:44:21)
Monty
- takže jestli to právně chápu, souhlasíš s tím, že soud určí dítě do mé výhradní péče a třeba ani neupraví styk, jelikož já se pak s otcem domluvím, kdy a jak bude dítě u něj (předpokládám tak týden u něj, dva u mě a dále podle domluvy, jak kdo pro dítě budeme mít program). Klidně si přehodíme týdny a nebo budeme po domluvě brát i dítě v týdnu, kdy je s druhým z rodičů..
Toto je vyhovující model?
A ještě maličkost - prosím tě, u koho z vás dvou má tvůj syn vlastně trvalé bydliště?
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:46:07)
Otázka i pro ostatní - když dítě někde uvádí své bydliště (píše se do každého dokumentu), tak jaké?
Píše obě, když má dva rovnocenné domovy?
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:47:30)
Tylity,
jasně. To je taky možnost.
Syn má trvalé bydliště u otce, neboť mne exmanžel z bytu odhlásil a těžko může mít dítě trvalý pobyt na městském úřadě, že.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:49:05)
Monty
proč ne, když ho tma má matka...
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:53:23)
Monty
skutečný stav věcí má přednost před formálně daným.. a sociálka má vycházet ze skutečného stavu věcí, ne?
Taky by se jim nelíbilo, kdybys podle papírů bydlela na zámku a ve skutečnosti v rozdrbaným stanu v umašťěným spacáku.. ?? Nebo by stačily ty údaje z papírů??
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 16:54:59)
Tylity,
sociálka vůbec neví, kde a jak bydlím, nezajímalo ji to. Byla jen u otce (exmanžela).
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:57:18)
Monty
Na sociálmu mám vyhraněný osobní názor.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 17:04:39)
Monty
V podstatě mám tvé názory ráda, vždyť ty jsi v podstatě hodná a citlivá holka, vid.. a myslíš to dobře.. se všema.. jen jsi hodně svá.. :) :)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:51:50)
Nakonec, když jsem byla přihlašovat trvalé bydliště, manžel nesměl přihlásit dceru, to náleží matce - na úřadu přihlašuje dítě k trvalému pobytu (při změně) matka a dítě jej má podle matky - nikoli podle otce - podotýkám ve funkčním manželství (takto nám to paní vysvětlila) - i když mají rodiče trvalé bydliště stejné - a tedy i dítě.. Není to zajímavé? Jak k tomu ti otcové přijdou?
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:44:49)
Jirešová a Hoppner jsou případy samy pro sebe. V tomto případě by možná pomohla soudně nařízená lobotomie obou dvou
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:50:52)
Každopádně dcera chce být s ní, takže hysterka nehysterka, dítě dává někomu a něčemu evidentně přednost. A mělo by to být respektováno. Někomu hysterická matka (pokud taková je, jsou to jen domněnky z diskuse) vyhovuje očividně víc, než polovina času u jistě velmi klidného a vyrovnaného otce (mě přijde jako psychouš, ale to je můj osobní dojem).
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 16:56:18)
Mona
- žádné malé dítě by se násilím nemělo odebírat od matky - pokud není tou matkou ohroženo na životě (např. psychická nemoc matky, neschopnost se postarat o základní potřeby dítěte - naprosté výjimky).
A všechno ostatní - všechna práva kohokoli, veškerá logika, zákony, psychologové a psychiatři, názory kohokoli - jděte k šípku (teď jsem úžasně demokratická, vím, ale takový mám názor).
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 17:52:37)
Tylity, vnímám to podobně. Násilím odebrat dítě matce je ŠPATNĚ. Bez ohledu na zákony a práva kohokoliv. nejde o matku a její práva. Jde o to dítě, které chce být s ní.
To byl impuls přispívat do diskuse, jinak se mě to netýká a budu doufat, že týkat nikdy nebude.
To násilí páchané na tom dítěti. I kdyby matka pochybyla a dítě manipulovala.
Exekuce je násilí na tom dítěti, a s tím nemůžu souhlasit nikdy.
Účel nesvětí vždy prostředky.
|
| 7kraska | •
|
(31.3.2011 19:01:48)
kdyz jsme s mym partnerem zacali chodit, tak jsme bydleli pul tydne u mne a pul tydne u nej....vubec mi to nevyhovovalo, jsem domaci kvocna, nesnesu mit pul veci nekde a druhou pulku jinde, i kdyz hlavni bylo, ze jsme byli spolu....a vidim, jak si dcera lebedi, ze ma vsechny sve veci k dispozici na jednom miste, ze muze nahlednout do jakekoliv sve knihy a pohrat si s panenkou, kterou dlouho nevidela...jakmile se hracka odveze na chalupu, tak nastava zmatek....ja osobne si neumim predstavit, ze by mela dva domovy a nechapu, jak se to u stridave pece dela s oblecenim a obutim a lyzema a kolem a kolobezkou a bobama, proste s vecma, ktere ma dite jen jedny a nosi si je na hriste nebo vozi nekam na vikend podle pocasi a nalady....to samy hudebni nastroje....a co kdyz je aprilovy pocasi? dite si veze s sebou k druhemu rodici zimni bundu i kratasy?
asi jsem prizemni, ale fakt by me to zajimalo
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 19:06:43)
Sedmikrásko,
dělá se to jednoduše. Dítě má oblečení jak u matky, tak u otce. Stejně tak hračky a knížky.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 20:16:30)
Monty,
vážně kupujete stejnou knihu 2x?
Má dcera totiž nechce číst u matky něco jiného, než rozečetla u otce.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 20:18:17)
Tylity,
nekupujeme... syn to takhle nemá, čte si to co je. Resp. u táty má svůj počítač, takže spíš sjíždí DVD a u mne spíš čte.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 20:22:34)
Monty
samozřejmě se snažím, aby běžnýh věcí měla tolik, že je má ve všech svých 3 bydlištích, ale ty knihy a sportovní věci - to se přetahuje, navíc dcera jezdí na koni, tak toto se také přetahuje.. je to vždy malé stěhování, není to jen převézt učebnice, bohužel.. když má rozečtenou knihu, he si ji dočíst, ne dělat něco jiného.. ne praovat na mých 3 počítačích - ale na 1 svém.. tak stěhujeme.. sice ji autem dovezu až k výtahu v podzemní garáži, ale prostě stěhujeme.. není to ni ideálního..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 20:26:02)
Tylity,
jak jsem psala - bydlíme s exmanželem 500 metrů od sebe, takže to v případě akutní potřeby není problém. I kdyby nebyl doma, tak má klíče jeho matka a kdybych nebyla doma já, má taky někdo v dosahu klíče.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 20:28:35)
Monty
aha, rozvedeni s stále spojeni.
Já rozvedená nejsem, ale spojení jsou přerušena.
Stěhujeme.
Prostě tak.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 20:31:42)
Tylity,
jo, s tím fakt není problém. Neříkám, že jsou vztahy vždy vřelé - to nebyly ani před rozvodem - ale vycházíme spolu tak nějak všichni vespolek slušně. Třeba zrovna v sobotu si moje matka přebírala syna od extchýně a extchýně ji i moji sestru normálně zve na návštěvu... prostě to bereme tak, že díky synovi jsme pořád v jistém smyslu rodina, tak proč to zbytečně hrotit.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 20:35:22)
Monty
vzhledem k tomu, že nemám rodiče, tchýně s tchánem a starší děti z mého života zmizeli, stejně jako ti, co si říkali příbuzní, nikoho nemám - tedy žádné styky. Na celém světě pro mě je jen bratr v dálce, přítel a ta má maličká v pseudo střídavé péči.. a proto také tato diskuse..
MImohodem - velice podnětná..
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 20:55:31)
Tylity,
když se ti líbí podnětná diskuse, přidám své zkušenosti.
Na dokreslení toho, o čem jsem přesvědčena a co prožívám (takže nikoli teorie, kterou je tato diskusí hojně protknuta). A to, že když jsou lidí rozumní, dohodnou se bez problémů i po rozvodu, bez ohledu na soudně nařízenou péči.
Příklady.
Když jsme se s manželem rozváděli, bylo synovi dvanáct. Jiná aleternativa, než že bude v mé péči, ani nepadla. Manžel měl už své "aktivity", neslučitelné s péčí o naše dítě. Přesto se synem trávil mnoho času, nejen nedělní lunaparky . Každý den ho doprovázel do školy, vzhledem k tomu, že měl volnější pracovní dobu, s ním trávil čas i odpoledne. Pokud jsem byla na služební cestě nebo měla jinak náročný program, byli automaticky spolu.
Víkendy mívali plné společného programu (po naší hododě).
Dá se říct, že spolu trávili přibližně tolik času, jako kdyby syn byl ve střídavé péči.
Můj přítel se rozváděl, když bylo dětem sotva 12. S exmanželkou mají střídavou péči (společnou). Děti mají "doma" u táty, bydlí tam spoustu let. K máme nejezdí "domů", ale do města X.
Táta zvládá naprosto všechno (a taky mají mne ).
Přítelův dům je lokalizován tak, že je na křižovatce nezbytných tras dětí (škola, druhý rodič nové bydlení x práce, ostatní příbuzní). Tudíž se děti doma vyskytují často i v době, kdy "jsou s mámou".
Když fakticky porovnám rozdíl mezi výhradní péčí a střídavou (společnou) v těchto mě důvěrně známých případech, rozdíl nevidím.
Rozhodně ne v čase stráveném dětmi s jedním nebo druhým rodičem.
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 21:11:21)
Taky ještě dodám své postřehy.
My jedeme v režimu víkend co 14 dní a jedno odpoledne v týdnu s tátou. Pružně řešíme překážky tak, aby si děti to odpoledne mohly nahradit, když to tatínkovi nevyjde.
Vůbec bych nebránila širšímu setkávání, ale bohužel to nevyhovuje exmanželovi. Je to typická sova, před půl devátou ho nezastihnete vzhůru, ale pak pracuje do osmi - devíti večer. No, toto jeho pracovní nasazení je bohužel na škodu v tom, že holky se s ním nemůžou setkat, kdy chtějí, nemůžou ho navštívit, když chtějí. Navíc se pak i přestěhoval do jiného města, za dětmi musí přijet.
Líbilo by se mi, kdyby se s ním děti mohly setkávat volněji, ale bohužel to není možné z jeho strany :-(
Jo a ještě jedna drobnost - zaujalo mě, kjak mMona psala, že by po rozvodu nechala exmanželovi klíče... já tedy ne. Tohle je můj domov a mé bezpečí a představa, že sem může exmanžel kdykoliv vstoupit, by mě děsila. Měla jsem na to téma i noční můry - zdálo se mi, že vchází do bytu, probírá ledničku a přerovnává mé spodní prádlo na sušáku...
Ze stejného důvodu bych já nedala střídavou péči o děti ve společném bytě... Potřebuji soukromý prostor. Je mi v podstatě jedno, jestli je to hotelový pokoj, cítila jsem se dobře i na internátě, kolejích, ale potřebuji jistou míru nenarušitelnosti toho prostoru cizími - a exmanžela jsem okamžitě poté, co odešel s tím, že mě nikdy nemiloval, bezděčně "vyrazila" ze své osobní zóny. Sdílet s ním bytový prostor bych nezvládla.
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 21:28:17)
Hanko, o těch klíčích mne to zaujalo taky.
Tím spíš, že to tak nějak podobně máme. Přítelova ex, myslím, klíč nevlastní, ale není problém si ho půjčit (od dětí, od rodičů, žijících v druhé půli domu. A vůbec mi to nevyhovuje.
Sice nedělá nájezdy do skříní a do lednice, ani si tam nechodí, jak chce.. ale někdy se tam nečekaně objeví na chodbě (za dětmi) nebo si přijde pro něco, co si ještě za dva roky neodstěhovala..
Je to komplikovanější o to, že dům je z poloviny i její a momentálně není možnost to vyřešit.
Díky tomu se tam k lítosti přítele nedokážu cítit jako doma a je to jeden z podstatných důvodů, proč držíme dvě domácnosti.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 21:36:26)
Šárka
"Klíče" ?? dodnes nemám klíče od domu, který jsme s manželem společně postavili a společně vlastníme.. klíče mají jeho rodiče, starší děti.. já ne, nikdy mi je nedal - chtěla jsem je, dcera mu to také vytýkala.. směla jsem tam jen společně s manželem..
Jak jsem si tam měla připadat doma? Nešlo to, byl to jeho dům a jeho rodičů. Dnes se nechce rozvádět - vše přeci vlastníme společně, at to tak je i dál.. a at si ziji "po svém a jinde".. prý nechal přidělat klíče a dá mi je - to mi řekl někdy kolem vánoc, já to uvítala, že se těším - klíče dodnes nemám.
Se sobcic a haouny nelze žít, nelze se domlouvat, je nezodpovědné je nechat vychcovávat děti..
Potřebovala jsem to někde říci..
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 21:52:16)
Tylity, tomu nerozumím. Ty jsi někde žila spoustu let se svým manželem, a neměla jsi klíče od domu??? Jak jsi se dostávala domů, když jsi se vracela jindy?
Nechápu.
Hanko, Šárko, nejsem rozvedená, takže nemluvím z nějaké praxe. Každopádně tohle bych skousla bez problémů. Raději než stěhovat po dvou týdnech dítě
Prostě rozvod je selhání (či vyřešení, dle toho, co bylo příčinou) vztahu rodičů, a dítě to má zasáhnout co nejméně. POkud to znamená, že budeme mít oba stále klíče od jednoho domu...
Já mám taky stále klíče od otcova bytu, kde jsem se narodila a vyrůstala, můj manžel taky od matčina bytu, kde býval doma... nežijeme tam, ale klíče máme.
Zvláštní úvahy. Píšete o tom, že se tam "necítíte jako doma", když má klíče i někdo jiný... taková "maličkost". A když se dítě necítí jako doma, když se musí stěhovat?
Mám stále nepříjemný pocit, že rozvádějící se rodiče příliš řeší sami sebe, toho druhého. A když zbyde nějaký prostor, tak i dítě...
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 22:08:39)
Mono,
řešili jsme velmi naše děti. Ale i já potřebuji možnost, jak žít a dýchat.
Když exmanžel odešel, zůstala jsem v našem (pronajatém) bytě já s dětmi. On si okamžitě zařídil malý byt se svou novou partnerkou. Já jsem se, po pravdě řečeno, hroutila. Veškeré síly jsem spotřebovala na to, jak přežít a být co nejvíc v pohodě před dětmi; a jakž takž se mi dařilo. Potřebovala jsem pro ně být tou stabilní silou, a myslím, že jsem byla. V noci jsem se budila s tím, že jsem lapala po dechu. Kdyby měl tehdy ještě manžel možnost kdykoliv vejít , nejspíš bych vůbec nedokázala usnout; něco takového jsem si fakt nemohla dovolit, protože u nás bylo od počátku jasné, že děti budou v mé péči (přál si to i exmanžel, on opravdu neměl podmínky na péči o školkové dítě a prvňáčka - mohl by je mít, ale kvůli toho by musel svůj život úplně přerovnat, notně omezit své dvě hlavní priority - firmu a partnerku, což by udělal, kdyby nebylo zbytí...)
Musím říct, že se mně hodně dotýká tvé tvrzení, že jsem myslela hlavně na sebe. S prominutím o tom víš kulové.
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 22:22:13)
Tak klíče od svých bytů mít nemusíme. Netoužím ani po možnosti chodit si kamkoli a už vůbec netoužím, aby se mi doma kdokoli promenádoval...
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 22:23:38)
Dominiku,
potěšil jsi mne. Ostatně já bych klíč od exmanželova bytu taky fakt nechtěla.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 22:21:14)
Jo, a dítě bych nestěhovala, ale taky bych nefungovala v bytě, kde by mě střídal bývalý manžel. Úplně totiž vidím, protože se znám, jak bych se pravidelně stresovala noc před výměnou, uklízela (já bordelář) byt do sterilního stavu a odstraňovala veškeré stopy své přítomnosti. Jako když odjíždím z hotelu, ale ten po mně nemusí zůstat vypulírovaný. Dodnes těžce nesu jakýkoliv jeho pokus o průnik do mého soukromí - v podstatě mě obtěžuje i jeho upřímný zájem o to, jak se mi vede. Když mi gratuloval k jedné důležité zkoušce, o které se dozvěděl od dětí, vnitřně mi úplně rozhodil radost z toho, co se mi podařilo. Dlouho jsem přemýšlela, proč mám k těmhle věcem tak vyhraněný vztah, ale asi je to tím, že jsem exmanželovi opravdu důvěřovala a jeho odchod byl pro mě jako rána pod pás - prostě jsem z důvěry přešla v hlubokou odtažitost, už ho ve své osobní zóně nesnesu.
Zpět k tomu střídání - spíš bych myslím přistoupila na manželovu péči a můj hodně volný styk s dětmi. Asi bych se snažila jezdit s nimi ráno do školy, vozit je do kroužků, zkrátka věnovat jim ten čas, kdy by byl exmanžel v práci... Zkrátka dělat to tak, abych dětem mohla dát čas a určité jistoty; zároveň bych jim u sebe nechala zázemí, aby u mě mohly být kdykoliv. Těžko říct. U nás to bylo s dětmi opravdu velmi jasné; dozvěděla jsem se o něco později, že exmanžel měl domluvenou jako pojistku na péči o děti svou matku, kdybych se já snad nějak šprajcla a děti nechtěla (je mi záhadou, jak ho to mohlo napadnout).
|
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 22:30:11)
Mono,
ještě jednou - přítelovy děti se po dvou týdnech střídají.
Mají své doma, mají své zázemí, mají druhou postel u mámy v jiném městě.
Idylka to není, ale funguje to.
I když počátky tohoto "experimentu" byly rozpačité, po víc než dvou letech je vidět, že se jedná o nejlepší řešení, jaké v tomto případě mohlo být.
Dětí jsme se před časem ptaly (věk 2 x 14). Samy řekly, že takhle to je nejlepší. Že .. že by si nepřály vypadnout z obyčejného života ani jednoho rodičů. Že chtějí prožívat běžné věci s mámou a jejím novým partnerem, i s tátou a mnou.
A... to, že myslíme hlavně na sebe.. to jsi přestřelila dost.
Ano, necítím se jako doma v domě, kam má přístup přítelova ex. Nemusím, mám svůj byt. V něm trávíme čas s přítelem, pokud jsou děti u matky.
Mimo jiné i proto, že v něm žije můj syn - maturant (aktuálně).
Nebo na něj brát ohled nemám?
Ona to není vůbec jen fráze, že střídáme všichni .. jak jsem psala v průběhu dne.
S ohledem na intervaly, kdy děti jsou u táty nebo u mámy, se plánují dovolené, rodinné oslavy, významné práce, zajímavé akce, zdravotní zákroky.. A to nejen moje a přítelovy a jeho příbuzenstva. Také mého syna, částečně i jeho otce, přítelkyně, mojí matky..
Mono, tvá hypotetická úvaha předpokládá doživotní single život rozvedených rodičů a naprosté obětování se dětem.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 22:42:46)
Holky, já vám dále nechci šlapat na vaše kuří oka.
O prospěšnosti střídavé péče jste mě nepřesvědčily, resp. potvrdily, že to je prospěšné pro vás.
Mě ale přesvědčit nemusíte, to je fakt, důležité je, aby to vyhovovalo vám všem zůčastněným.
Model co jsem popsala jste očividně nepochopily, o žádném promenování v MÉM bytě jsem nikde nepsala, mít klíče v případě nouze neznamená, že se někdo někde promenuje.
Nevstoupila bych ani do domácnosti tchánovců či mého otce, i když mám klíče, bez předchozího upozornění či žádosti. Bydlíme 400 km od sebe, takže není potřeba to víc řešit.
Obětovávání moc nechápu, obětovat bych se uměla, kdybych zachraňovala jejich život, já jsem docela sobecný člověk a svůj prostor si hájím.
Nový partner by mě musel pochopitelně akceptovat i s dětmi, stejně jako nová partnerka muže. U jakéhokoliv modelu. Vy snad partnerský vztah konzumujete jen v týdnech, kdy u sebe nemáte děti?
Předpokládám, že ne. Že jste partneři, ať děti u sebe máte či nemáte.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 22:45:48)
S klíčemi mě na to navedla Monty, kdy od sebe bývalí partneři bydlí kousek, a dítě si něco někde zapomene.
Moje děti jsou ještě malé, své klíče nemají. Jak by e asi pro to dostali, čekali na mě?
Prostě si přijdou a vezmou, co je potřeba.
Kontrolování poliček s prachem či prohrabávání šuplíků se spodkama, to se vyskytuje snad jen ve vtipech o tchyních, nepředpokládám ani na sekundu, že by se to někdy týkalo naší reality
|
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 22:53:11)
Mono,
já partnera nemám a od té doby, co exmanžel odešel, jsem neměla. Ale je to proto, že jsem pohodlná a vystačím si a nikoho dalšího pravého jsem nepotkala, ne že bych snad obětovala svůj partnerský život dětem. Osobně miluju být sama doma.
A s těmi klíči jsi popisovala představu, že partner může kdykoliv do tvého bytu přijít a pobýt s dětmi. U nás tedy ne. Za prvé, děti mají klíče, takže on je fakt nepotřebuje (klíče pro případ nouze mají sousedi, ne bývalý manžel), za druhé, exmanžel zcela bez říkání tráví čas s dětmi raději jinde a bez mého vědomí nevejde, ani když jsou děti doma (občas se stavuje, když jsou děti nemocné a nemůžou s ním odpoledne ven, třeba - ale vždycky se, sám od sebe, ptá. A já mu vždycky vyhovím, ale pouštím ho jen do návštěvám přístupných zón )
|
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 22:54:47)
Mono, právě proto, že partnerský vztah "konzumuji" i v týdnech, kdy má partner u sebe děti, má tento můj rozmar dopad na moje dítě (a další lidi).
Protože jsme se setkali dva rozvedení, dětní lidé, musíme dělat kompromisy.
Naše děti mají i druhé rodiče, ti mají nové partnery, další závazky..
A tohle všechno musíme zvládnout, my, dospělí, za cenu minimálních ztrát a představa, že v první řadě máme na zřeteli vlastní pohodlí (nebo jinou form sobectví) je... velmi naivní, slušně řečeno.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 23:03:01)
Šárko, takže se jistě shodneme, že když se umí dva po rozvodu domluvit, je forma péče nepodstatná, protože si i tak umějí vyjít vstříc, a domluvit se ku prospěchu dětí, i ku prospěchu vlastnímu.
Hanko, čistě teoreticky, vezmu náš příklad - kdybych se rozvedla a dětem chtěla zachovat domov, tady, kde bydlíme, musel by manžel i nadále platit hypotéku na dům, odkud by se odstěhoval. Tudíž bych ho nikdy ani nemohla nazvat MUJ dům, spíše stále náš.
Jediné, co by se změnilo, by bylo, že by měl on svůj byt i jinde.
Prostě když se dva domluví, je výlučná péče (což je jen termín, dítě by výlučně bydlelo u jednoho z rodičů, a druhý by s ním klidně denně trávil nějaký čas) dle mě prospěšnější, protože fakt nehrozí to, co i tady zaznělo, že matka hystericky schovává dítě ve sklepě, aby ho nemusela dát zlému otci, a podobně.
Když se dva nedomluví, je zle JAKÁKOLIV forma péče (hlavně střídavá, viz Jirešová s Hoppnerem), nicméně nejhorší je násilné oddělování institucemi a druhým z rodičů od toho rodiče, u kterého dítě chce být.
|
| Anet2 | •
|
(1.4.2011 8:52:52)
Mono,
Hanko, čistě teoreticky, vezmu náš příklad - kdybych se rozvedla a dětem chtěla zachovat domov, tady, kde bydlíme, musel by manžel i nadále platit hypotéku na dům, odkud by se odstěhoval. Tudíž bych ho nikdy ani nemohla nazvat MUJ dům, spíše stále náš.Jediné, co by se změnilo, by bylo, že by měl on svůj byt i jinde.
Bezva Tvůj manžel by se rozvedl platil by nadále hypotéku na dům ve kterém bys zůstala s dětmi bydlet ale přitom by se odstěhoval a platil jinde za své separé bydlení, samozřejmě by ti platil i výživné na děti možná i na tebe pokud bys byla na mateřské a v rámci tvé domluvy bys ta nemohla říkat můj dům ale náš dům jak vznešené a naprosto nesobecké uvažování )))
Prostě když se dva domluví, je výlučná péče (což je jen termín, dítě by výlučně bydlelo u jednoho z rodičů, a druhý by s ním klidně denně trávil nějaký čas) dle mě prospěšnější, protože fakt nehrozí to, co i tady zaznělo, že matka hystericky schovává dítě ve sklepě, aby ho nemusela dát zlému otci, a podobně.
V daném případě by to pro otce znamenalo denně vzít děti na prolízačky nebo do kina nebo je vyzdvihnout ze školy adovést k tobě domů ? Přála bych všem matkám okusit i tu druhou stranu mince v rámci víkendového rodiče mít předem určenou roli rodiče od kterého se očekává jen zábava nikoliv výchova. A také bych všem matkám přála aby se stejně tak jako řada otců byla nucena dívat jak jeho dítě vyrůstá bez jeho možnosti zasáhnout do výchovy v sobeckého bezohledného člověka.
V intenzitě jednoho víkendu za 14 dní se totiž dítě nedá vychovávat a jste jako rodič předurčen k roli her a zábavy, nemáte možnost ani prostor nikterak zasáhnout do výchovy a ani nijak v tomto směru působit na dítě tak aby jste případně zlomily některé nešvary které dítě převzalo z výchovy vašeho bývalého protějšku.
Nedávno mi kámoška která pracuje v oblasti psychologie vyprávěla ne příliš veselé případy dětí jimž nesprávná výchova jednoho rodiče v jednom domově zkazila život respektive díte nění dnes v dospělosti schopno běžně fungovat.
|
| *Šárka* |
|
(1.4.2011 9:06:42)
Anet2, proč stavíš "všechny" matky proti "řadě" otců?
To jako, že žádná matka není víkendová, nemá střídavou péči - zkrátka, žádná matka tomu nemůže rozumět. A mezi otci je řada takových, kteří chápou..
O co jde?
|
| Anet2 | •
|
(1.4.2011 9:41:12)
Šárko,
vůbc nestavim všechny matky proti otcům jen zde není ani jedna matka která by byla víkendovým rodičem a v reálném životě jsem jich potkala opravdu minimum. Koik je zde matek jejichž děti jsou v péči svého otce a matky si děti půjčují jednou za 14 dní na víkend?
Je tedy jasné že pokud samy nevyzkoušely tuto pozici mohou dál vznešeně hlásat jak je pozice a působení takového rodiče v rámci výchovy dítěte prospěšná a plnící svůj účel.
|
|
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 9:09:03)
Anet
Myslím, velkou výchovnou chybu, co se plně projeví třeba až v dospělosti - to mohou ale udělat rodiče, i když vychovávají dítě společně, výchovné chyby nemusí být výsadou výchovy jedním z rodičů... nikdo nemá patent na správnost svého psotupu ve výchově (ať je již jeden, nebo dva) - a vše se projeví až časem, nebývá to zřejmé hned..
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(1.4.2011 9:36:41)
Anet2, sorry, ale plácáš nesmysly. Zkus se zeptat mejch starších dětí, jak to je s "maminkou na víkend". Ono to fungovat může, včetně vlivu na výchovu a podobně. Že ty si to nedokážeš představit, to je úplně jiná věc.
|
| Anet2 | •
|
(1.4.2011 9:42:47)
Lido,
asi tě zklamu já jsem si tu pozici 3/4 roku vyzkoušela )) báječná záležitost-ještě teď po mnoha letech mě mrazí v zádech stejně jako zde Vás tady možnost střídavé péče
|
| Líza | 
|
(1.4.2011 9:45:23)
Anet, Lída v tom žije, a to více než nějakýho hloupýho tři čtvrtě roku, tak dost pravděpodobně ví, co mluví.
|
| avokádo | 
|
(1.4.2011 10:32:38)
Souhlasím se střídavou péči pokud to je výslovné přání dětí a pokud rodiče spolu dokáží normálně komunikovat. Já jako dítě ani jako matka dětí bych to nechtěla nikdy zažít. Nelpím na věcech taky mám domov tam kde jsou lidi kteří mně mají rádi, ale já potřebuji mít ten svůj koutek, který je pořád na stejném místě. Ráda odjedu kdekoliv ,pobudu nějakou dobu, ale vím že na mně čeká ten MŮJ KOUTEK, a já se tam můžu kdykoliv vrátit.Tak to měli i mé děti a vím že by to velmi těžce nesly.Potřebovaly k životu určité rituály, mít kolem sebe stejné věci atd. Prostě jsme lidi různí a na prvním místě by měla být spokojenost dítěte.
|
|
| Anet2 | •
|
(1.4.2011 10:39:10)
Lízo,
tak je zřejmě Líza lepší pedagog a psycholog nežli já, já jsem za podmínek víkendového rodiče nebyla schopna výchovu ovlivnit do té míry aby dítě z ní dítě cokoliv převzalo a chovalo se tak jak já jsem považovala za správné a jemu prospěšné.
Nicméně klukovi je 20 je normální a na střídavou péči ve které byl má kladný pohled včetně uplatňovaných rozdílných požadavnků každíého rodiče. Kdybych střídavou péči neměla troufám si tvrdit že by dneska nedělal přijímačky na vejšku a neměl takový pohled na život jako má dnes. Tím nepopírám klady druhého rodiče a jeho působení na něj.
|
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka |
|
(1.4.2011 12:27:53)
Anet2, jak píše Líza, já v tom žiju 16 let - ovšem základní předpoklad je, aby se obě strany chovaly rozumně.
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(1.4.2011 9:43:59)
"kdybych se rozvedla a dětem chtěla zachovat domov, tady, kde bydlíme, musel by manžel i nadále platit hypotéku na dům, odkud by se odstěhoval"
On by se odstěhoval? A dál by ti plati hypotéku? A k tomu by si sehnal další bydlení a to by mu platil kdo?
Tomu přece - ani čistě hypoteticky - nevěříš. Respektive jednu takovou rodinu znám, tam ale byt zůstal v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů.
|
| Anet2 | •
|
(1.4.2011 10:33:41)
Lízo,
nástřel bydlení a způsob jeho řešení zde uvedla Mona já ho jen rozporuji ))
|
| Líza |
|
(1.4.2011 13:03:08)
Anet, vždyť já ho rozporuju taky, nezávisle na tobě ;)
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(31.3.2011 22:45:33)
Šárko,
já obecně střídavé péči moc nefandím, ale hodně záleží na všech zúčastněných. Vaše děti si to přejí takto, moje si přejí být u mne... Vy bojujete, ale daří se, my bojujeme, ale daří se... Jen já jsem si osobně velmi jistá, že moje mladší není na střídavou péči dobrý typ, že by ji to ničilo. Starší by to, IMHO, zvládla bez větších problémů, ale v naší konkrétní konstelaci se jí nezamlouvá představa střídání ani v péči otce... ale lví podíl na tom má, že děti mají s exmanželovou manželkou postupně čím dál rezervovanější vztahy a že jsou v jejich bytě opravdu pořád jen hosty - nemají tam vlastní postel, natož pokoj, z osobních věcí tam trvale mají jen pyžama, kartáčky na zuby a hřeben.
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 23:05:50)
Hanko,
za sebe taky můžu říct, že nám víc vyhovuje model - syn žije se mnou a s tátou je velmi často.
U přítele byla dohoda jiná.
Taky jiná situace - děti extroverti, s veselou, šťastnou a nekomplikovanou povahou, obklopené širokou milující rodinou. Důležité je i to, že jsou dvojčata a jako "základ rodiny" si vystačí ony dvě. Ony jsou pevná a stabilní jednotka, ať se třeba mění postele kolem nich ..
Problémy jsou, to víš.
Zrovna dnes jsem měla chuť o jednom se tu poradit.
Nicméně - děti jsou prokazatelně spokojené a pokud něco nesedí nám, dospělým, je to náš problém..
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 23:11:42)
Šárko, tohle je mou útěchou taky. Kdyby se něco stalo, rozvod či horší věci, děti patří k sobě a vystačí si i sami. POtřebují se, i když se perou.
Přiznám, že bych přežila i být bez nich, kdybych musela, ale nezvládla, pokud by je někdo rozdělil. To bych asi byla velmi, velmi zlá.
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 22:46:00)
Mona
Ano, bydleli jsme na dvou místech - byt a dům, který jsme společně postavili.. asi pře 5ti lety. Manžel mi od něj nedal dodnes klíče - ale dal je svým rodičům a starším dětem. Jednou jsem tam vzala své kolegyně z práce - je to ve zvláštním místě.. chodily jsme kolem domu a já se styděla jim říci, že prostě klíče nemám a nemohu je pozvat dovnitř.. tak jsem hovořila o krásách přírody..
Směla jsem tam jen s manželem.. a.. o prázdninách mi půjčil mimořádně svůj klíč. .. tolik důvěry jsem si snad ani nezasloužila.. dodnes ty klíče nemám.
Dům byl postaven z mých a jeho peněz - oba jsme na to šetřili, nikdo mám nepomohl.. je to nový dům..
Manžel je sobecký despota. Nepomlouvám. Konstatuji. Dům je pro něj dodnes víc než jsem byla kdy já. Divíš se, že nechci, aby byl dominantní ve výchově naší dcery? Neupírám mu ji.. jsem ráda, že ji má rád a stará se.. ale mám strach, co bude.. chci mít možnost to ovlivnit. Než se malá narodila - nechtěl ji, prý že za mě a dítě neutratí peníze, připravené na stavbu toho domu. Neutratil. Šla jsem pracovat, když malé bylo 6 týdnů - aby měl "svůj dům"... Má ho.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 22:49:43)
Tylity, pokud je alespoň polovina toho, co píšeš, realita, a ne jen ublížené emoce, je to děs, a nedivím se ti já osobně ani trochu.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 23:01:25)
Mono, dnes už to píši naprosto bez emocí - učím se s tou realitou žít dál. O prázdninách mi manžel půjčil svůj klíč, abych v domě mohla být s dcerou a pak se cítil ublížený, když musel on čekat na verandě po návratu z práe, až se s dcerou vrátím třeba z koupaliště i s klíčem.. :) Zase jsem to jeho "ublížení" těžce vnímala jako svou chybu (měla jsem přijít dříve - aby chudák na nás tak dlouho na tom zápraží nečekal..)
V domě je instalována EZS - on na svém mobilu okamžitě vždy při odemknutí obdrží SMS a případně i fotku toho, co se děje uvnitř domu. Jeho argumentace, že bych v domě mohla mít "návštěvy" je myslím mimo mísu (navíc v mém věku? jsem trojitá babička..) - úsměvné.. ale realita.. navíc všude jsou instalévány kamery.. ovládané na dálku..
Utekla jsem, nešlo tak žít.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 23:05:25)
Tylity, já ti nevím, ale v každém zámečniství se dají udělat duplikáty klíčů
Jinak to úsměvné vůbec není, spíš naopak.
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 23:08:59)
Mono, manžel ten líč nechává přidělat od vánoc - disponuje nyní totiž vším majetkem jen on sám a snaží se vzbudit dojem, že mi přeci nic nebrání ten majetek také používat - přeci mohu /mohla bych, pokud bych měla klíče - nemám/. O klíče jsem mu osobně říkala a slíbil mi je. U toho zůstalo.
Je to solidní pán v předdůhodovém věku, uznávaný podnikatel, žádné dluhy a hypotéka. Já pracuji jako vedoucí pracovník ve velice solidní firmě. Oba máme vysokou školu.
Žili jsme spolu více jak 3O let........ i takto končí vztahy.
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 23:13:57)
Tylity, vydržela jsi s ním na můj vkus velmi dlouho.
Dle toho, co píšeš, bych já sbalila svou igelitku ještě před narozením dětí.
Nebo to byl před 30 lety vstřícný a nesobecký muž?
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 23:23:48)
Mona
Dnes nevím. Upřímně nevím, byla jsem dítě, holka a zamilovaná.
Hodnotím výsledky - děti přebraly model "naší rodiny" - starší dcera je uhoněná zaměstnaná matka, co váží 45 kg, nervní - snaží se být dokonalá a zvládnout nemožné (vidím se v ní, kopíruje můj životní způsob), syn je vulgární sobec (celý otec) a vůbec si to neuvědomují - ani jeden. Oba jsou otcem 100 % zmanipulovaní, používají stejné argumenty i výrazy. Co si vyčítám je, že jsem vydržela tak dlouho, aby vše stihli převzít a ještě aby měl otec dostatek času je "zpracovat". Nyní se bráním, aby stejně nezpracoval i nejmladší dceru. Nechci udělt stejnou chybu potřetí... podotýkám, že i děti mají vysokou školu a profesně jsou oba velice úspěšní..
ach jo..
|
| Jaana2 | 
|
(1.4.2011 7:15:45)
"Dům je pro něj dodnes víc než jsem byla kdy já."
jj, to znám, bývalý manžel je dodnes raději sám, jen aby se nemusel s nikým dělit nebo aby mu snad někdo nechtěl v domě organizovat. Jako je fakt, že dům a příslušenství má v bezvadném stavu. ALe ani jedna z jeho dcer tam s ním v žádném případě nemíní nikdy bydlet. Přestože místa je tam dost.
Takže, Tylity , nejenom, že tomu věřím, že to tak u vás bylo/je, ale hlavně Ti držím palce, ať to ustojíš a dcera si časem udělá obrázek sama. U té starší nevím, jestli by mohlo něco pomoci - když sama nebude chtít. Co její manžel? je alespoŃ trochu na její straně?
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 8:27:51)
Jaana
Na druhou stranu, když jsem odešla a dostavovaly se pocity, jestli manželovi neubližuji, co on teď chudák sám - vždy jsem si vzpomněla na ten dům - a řekla si, ptala se sama sebe - kdyby prodal kvůli mě dům - aby dal jasně najevo své priority, vrátila by ses? A okamžitě jsem měla odpověď - není se kam vracet, toto nelze, protože oni NIKDY NEPRODÁ DUM - není nic, co by bylo pro něj víc, s domem končí jeho život. A otřesné pro mě je, že vím, že to tak i je, že to je realita, skutečnost. Ne, nebudu žít s takovým člověkem, pro kterého je věc víc jak člověk. I kdybych ustála jeho tejrání, despotismus a sobectví (už jsem byla hezky "vycvičená") - tak tohle ne..... myšlenku, že jsem míň, jak věc...
Manžel dcery mi myslím rozumí - ale zdržuje se komentářů (asi chce mít doma klid) a já se držím stranou. Při posledním mém rozhovoru, kdy jsem se snažila dceři vysvětlit, jak ji otec manipuluje, že používá přesně jeho slova i jeho myšlenky, aniž by si to uvědomovala, se ona rozčilovala, přímo vztekala, že prý myslí sama a nikdo ji neovlivňuje - její manžel seděl u stolu, obličej těsně nad deskou a smál se tomu - nemohl zadržet smích - nechtěl dceru rozčílit ještě víc, tak se snažil ten smích tlumit o desku stolu.. Přišlo mi to, že mu je vše jasné - ale komu není rady, tomu není pomoci..
Nestýkáme se moc, bydlíme v jiném městě, je tu vzdálenost, pracovní povinnosti, malé děti.. Moc uspěchaná doba..
|
| Dominik |
|
(1.4.2011 8:49:37)
No s domem mám svoji zkušenost.
Máminka mé dcery si někde vystavěla myšlenku, že nechci opsutit vybudovaný dům. Mé nabídky pojďme jej prodat brala jako mluvení do větru. Pak se všichni divili, jak rychle jsem se jej i pod cenou zbavil...
Jinak příjemné dobré ráno...
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 8:57:23)
Dominik
Každý to máme jinak - ale můj muž mě kvůli tomu domu nechával samotnou ve městě a odjížděl tam se svými rodiči, nikdy neřešil náš vztah - jen si "se svými lidmi" utekl "do svého" domu... já tam nepatřila, připadala jsem si, byť také ve svém, jako na návštěvě.. a ten pocit se stále vyostřoval. V domě nebyl jediný obrázek podle mě.. nic.. vše manželovo dílo, vkus, styl.. připadala jsem si tam jako návštěvník z jiné planety..
Ne, nikdy by ten dům neprodal - skončil by jeho život. To není má spekulace, ale jistota. Nejde o cenu, ale pro něj je ten dům víc, než kterýkoli člověk.... I to, že mi řekl - jak chceš mít dítě, kdo tě bude živit, neutrat
|
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 9:01:20)
Dominik (pokračování)
neutratím za tebe a dítě peníze, co mám připravené (pozn. - naspořili jsme oba určitou částku z platů) na stavbu domu...
A neutratil, já šla pracovat, když malé bylo 6 týdnů (již to tu píšu poněkolikáté, omlouvám se) a on si postavil svůj vysněný dům.... a já manžela přestala mít ráda, přestala jsem mít pocit, že se na někoho mohu spolehnout, když to potřebuji a získala jistotu, že jsem vlastně na život sama.. vždy musím vše zvládnout sama.. mívala jsem tenkrát takový termín - vdaná samoživitelka.. jo, to byl pocit, co jsem roky měla...
|
|
|
|
|
|
| avokádo |
|
(1.4.2011 9:25:34)
Mono
Víš ono je to velmi složité. Velkou roli v tom hraje výchova v původní rodině, přebíráš model chování tvých rodičů. Záleží na tom kolik sebevědomí v tobě rodiče vypěstovali a pak taky geny. Jsme prostě různí. Některé dítě žijící v prostředí neúcty a násilí se dokáže zatnout a třeba mu to pomůže aby byl sám sebou,/to je možná Monty/ jiné dítě se uzavře a přestane si věřit.Já byla do 3 let vychovávána babičkou/nejhodnější člověk na světě a i když už tu není 18 let stále si kní chodím pro rady/ která měla pocit že ostatní lidé jsou na tom hůř než ona a proto jim musí ustoupit a pomáhat. Nikdy neměla moc peněz, přesto půjčila každému atd. No a ve mně to tak zůstalo ten pocit, že si nemám na co stěžovat vždyť ti druzí jsou na tom hůře. A to si přeneseš do své rodiny. Je to na dlouhé vysvětlování - to by asi nikdo nečetl Ještě jenom - já to vydžela 40 let, samozřejmně nebylo od začátku špatně, byly i pěkné okamžiky, manžel měl i dobré vlastnosti/ spolehlivost,pracovitost dokázal nezištně pomoci/hlavně druhým/,dětem se věnoval, fyzicky mně nenapadal, obdivovala jsem na něm jeho zvídavost, touhu vyzkoušet všechno co se dá, pravý opak mého otce. No a postupně zjistíš že to vše může dělat jen proto, že ty zajišťuješ chod domácnosti, chodíš do práce tudíš přineseš nějaké penízky do společné kasy. No a on sice dělá přesčasy, vydělává více než ty, ale většinu peněz spolknou jeho koníčky.A když si to konečně uvědomíš a pochopíš jak s tebou manipuluje, dává ti najevo, že on vydělává, on je ten který ti musí neustále připomínat jak jsi neschopná, vysvětlovat jak co máš udělat dobře,jak nejsi schopná vychovávat děti a bez něho by jsi zahynula atd. A tak pořád ustupuješ a věříš že časem pochopí jak ti ubližuje. A čas běží a postupně už nejsi schopná věci vidět reálně a rezignuješ. Mně otevřela oči moje nemoc, ale to už jsem tu psala. To jen na vysvětlení proč se stane že žena vydrží v manželství s manipulátorem tolik let.
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 9:34:02)
Avokádo
.. pořád tu manipulaci vnímám, pořád se jí bráním, ale stále jsem to ještě nezvládla. Člověk to má doslova "pod kůží", je jako naprogramovaný stroj - může si to uvědomovat, ale nedokáže se "odprogramovat", je to moc těžké.
|
| avokádo |
|
(1.4.2011 10:40:31)
Tylity
Je to tak, stačí když tady někdo napíše svůj příběh, který momentálně prožívá z manipulátorem a já mám slzičky v očích a znovu mně to vrátí do doby kdy jsem to prožívala já. Ale taky musím říct, že po těch 2 letech odděleného bydlení už je hodně dní kdy jsem naprosto v pohodě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 21:29:23)
Hanka
ano, také byh nesnesla ty společné klíče - když jsem žila ještě s manželem a on odjel, musela jsem uzamknout společný byt na druhý zámek a teprve pak jsem se dokázala uvolnit, teprve pak jsem dokázala se postupně zbavit strachu a napětí, i když jsem tam byla sama. Člověk prostě potřebuje určitou míru (dávku) soukromí, svého prostoru.
To potřebuji i já. Ale i přesto nemíním otci bránit ve styku s derou - jen chci být ta, kdo je v péči "první v řadě" a má možnost ve sporných případehc rozhodnout - nechci toho zneužívat, ale manžel toto dítě nechtěl, nechal mě "si to vyžrat" a já roky byla na malou sama.. on se nestaral - jsem tak prostě zvyklá.. starat se sama.. chci to i dál.. že ji dnes miluje? Prima, vítám to. Ale vše má své mantinely.. dítě má domov u mě - ten první, u tebe také, ano, může být s tebou, jak bude ono chtít (ale nenuť ji, citově ji nevydírej jako mě) - já na to dohlédnu.. už totiž vím, jak to děláš... jak umíš ubližovat těm, které "miluješ"...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Honza | •
|
(31.3.2011 19:11:36)
Sedmikrásko, u nás je to tak, že děti mají většinu oblečení dvakrát kromě bot a zimních bund, sportovní věci, kola, brusle, lyže, atd. mají samozřejmě jen jedny a ty se mohou - když děti chtějí - převézt, máme to od sebe 2 km, a tak to není problém.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 19:13:23)
My sportovní věci nepotřebujeme, neboť syn je zarytý nesportovec. A momentálně od sebe s exmanželem bydlíme asi tak 500 metrů, takže není problém kdykoli pro cokoli dojít.
|
| Honza | •
|
(31.3.2011 19:18:01)
Můj syn zase nadšenec do autobusů a vlaků, takže to někdy vypadá, že se stěhuje - jak on říká - z jedné provozovny do druhé. Myslím, že nepotřebuje domov, ale provozovnu .
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 20:18:43)
Mono
100 % se ztotožňuji
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Czeperka |
|
(31.3.2011 16:19:37)
Mono NESOUHLASÍM a možná mě to i trochu uráží. My jsme to udělali hlavně pro malýho. Viz moje příspěvky...
|
| *Niki* |
|
(31.3.2011 16:25:38)
Czeperko, to nebylo na tebe, neber si to osobně. Z věty mi vypadlo pár slov, třeba většinou a tak, vyzněla maličko jinak.
Myslím (můj názor), že na prvním místě po rozvodu je u rodičů forma následné péče. Až si ji zvolí, pak si obhájí před sebou, světem a hlavně dítětem, proč je to tak nejlepší.
Z fleku bych tu dokázala napsat pojednání o střídavé péči jako o nejlepší formě porozvodové péče.
Víš, pro mě by střídavá péče byla i pohodlná. Děti na mě lpí nesrovnatelně více, než na manželovi, a já jsem ráda sama. Tráví s ním mnoho času a hodně z toho beze mě, aby měli možnost být jen s ním, a nestála jim za zadkem maminka.
Nejsem si ale jistá, zda by to bylo vhodné jako "celoživotní" (rozuměj dětství) forma žití...
|
| Czeperka |
|
(31.3.2011 16:29:33)
Mono taky nevím, co BUDE a jak to bude Toník vnímat dál. Přiznám se, že se i připravuji na alternativu, že bude chtít být převážně s tátou. Chlap s chlapem. Doufám a věřím, že to i do budoucna budeme zvládat k Toníkově spokojenosti. (i sjme uvažovali o dvojdomku, ale to nám řišlo moc patologický) Takže zatím jsme si slíbili, že zůstaneme všichni v jednom maloměstě a uvidíme...
BTW nepopírám, že se mi bezdětné víkendy zamlouvají Ale pak se těším na pondlěí až toho kloučka zase pomačkám...
|
|
|
|
| CPO |
|
(1.4.2011 11:09:34)
"Mám z diskuse čím dál silnější dojem, že je to prostě volba vhodná pro rodiče, ne pro děti. Že ji volí často lidé neschopni se domluvit, proto se na polovinu měsíce zbaví dítěte i starostí s jakýmkoliv řešením "
To je silné  , Mono!
Ještě jednou opakuji, že komplikuje to - organizačně i emocionálně (jasně, že bych ji taky měla nejradši u sebe POŘÁD, já nejsem typ, který by se nějak vyžíval ve vymetání akcí, když s dcerou není - nadměrnou prací a akcemi já naopak jen "zabíjím čas", aby mi to líp utíkalo) - naopak nesmírně život NÁM, rodičům. Dcery jsme se PTALI - a pravidelně se jí PTÁME - jestli je takhle spokojená (s tím, že samozřejmě se k sobě s tatínkem NEVRÁTÍME, s tím jediným se musí prostě smířit), a VŽDY odpovídá, že ANO!
Když má rozečtenou knížku či oblíbeného plyšáka, vezme si ji ke druhému rodiči. Bydlíme od sebe kousek, kdykoli se může pro cokoli zastavit (s druhým rodičem, klíče nemá). My s ex od sebe klíče navzájem nemáme, nepřáli jsme si to ani jeden kvůli narušení soukromí našeho a našich (případných) partnerů, ale kdykoliv jsme schopni se domluvit přes mobil.
Dítě se sice stěhuje, ale jen pár metrů. Její původní věci jsme (vč. nábytku) rozdělili napůl, takže si připadá na obou místech "doma" - říká "doma u tatínka"/"doma u maminky".
Trvalé bydliště má u mě, tj. v původním bytě (já jsem manžela vyplácela).
Fakt nevidím jediný důvod, proč bychom takhle nemohli pokračovat...a od začátku diskuse jsem zdůrazňovala, že je to jen MOJE zkušenost, můj názor, nikomu to nenutím, přece...ale chci inspirovat případné váhavce. A mnohokrát jsem zdůraznila, že je to JEN PRO TY, kdo nejsou úplná paka (míněno na obou stranách), musí se umět povznést nad osobní zášť (před dítětem oba mluvíme o bývalém partnerovi zdvořile a v rámci možností pozitivně) a domluvit se a hlavně se o to dítě POSTARAT (ex umí vařit, prát, žehlit, všechno - že to nedělal doma, ani když jsem to odmítala dělat výhradně já, to je jiná kapitola). Prostě se mnou žít nechtěl, s dítětem CHCE, tak mu to prostě UMOŽŇUJU, protože jsem inteligentní ženská.
Amen
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 11:22:14)
Breb,
já moc za ty příspěvky a zkušenosti tady všem děkuji - a zdůrazňuji, že i tobě. Pro mě, která se v tom teď plácá a má spoustu dalších problémů jsou ty zkušenosti i názory (a to všech, negativní, pozitivní - prostě všech) doopravdy moc cenné.
VŠEM VÁM ZDE VELICE DĚKUJI
|
| CPO |
|
(1.4.2011 11:32:39)
Ještě teda: dítě má trvalé bydliště a všechny doklady U MĚ, otec má kopie (hlavně proto, že by doklady okamžitě ztratil
Na vyžádání samozřejmě poskytnu (pas apod.)
Jinak, my nemáme SOUDNĚ nařízenou střídavou péči ani její aspekty - my jsme se tak DOMLUVILI! v rámci nesporného rozvodu DOHODOU! Soudu je jedno, jak se domluvíte - zasahuje jen tam, kde se NEDOMLUVÍTE, a kde jsou zájmy dítěte ohroženy (např. by dostal podnět ze školy nebo ze sociálky nebo od policie). Dál to nebudu komentovat, kdyžtak mailem.
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 11:47:41)
Breb - takže soudně je dítě svěřeno do péče jednoho z vás a vy jste se pak domluvili? toto mě zajímá.. Nebo jak soud uspořádá poměry kolem dítěte? Když se rodiče jsou schopni dohodnout?
|
| CPO |
|
(1.4.2011 12:31:21)
Tylity, detaily v mailu, OK?
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 12:50:06)
Breb
OK a díky předem - chtěla jsem ti odepsat a všechno mi to spadlo...
|
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(1.4.2011 11:48:51)
Eleonor
prosím tě, co mi můžeš říci o "volné péči"??
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 12:17:59)
Anet, tím se netrap. Já se rozvádět nehodlám, muže mám dobrého a já se též snažím. To byl první nástřel, já jsem o tom nikdy extra nepřemýšlela, jak si budeme dělit majetek a děti
POkud by tě to extra zajímalo a rozvinula jsem myšlenku, tak když jsem psala o placení hypotéky, tak prostě manžel má vysoký plat, já se práce vzdala a odstěhovala se s ním, aby on mohl pracovat 400 km od mojí rodiny (budu si hledat pochopitelně novou), výživné na 3 děti s jeho platem by bylo zhruba ve výši naší vysoké hypotéky, takže bych z výživného prostě platila hypo. Nebo on, to už je jedno, jak to nazveme. Zbylo by mu stále velmi dost pokud by nemusel živit a šatit 3 děti.
O něj se skutečně něboj, oba víme, jací jsme, a co musíme.
Musel by se změnit o 180%, zatím za kádry považuje jen muže, kteří nenechají manželku a děti ve štychu. A odejdou klidně s igelitkou.
Zná pár mužů, kteří vše, co kdy vydělali, nechali dětem a manželce, odešli z domu, a i tak pomáhají, jak se dá - nejsou jen modely, kdy se chlap soudí o děti i prachy.
Aby z toho dítě profitovalo i po rozvodu, předpokládá to i soudnou manželku, a za tu se pokládám.
Nemáme vůbec v úmyslu náš vztah končit, takže další rozbory nejsou podstatné
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 12:25:59)
Brebbery, píšeš:
"A mnohokrát jsem zdůraznila, že je to JEN PRO TY, kdo nejsou úplná paka (míněno na obou stranách), musí se umět povznést nad osobní zášť (před dítětem oba mluvíme o bývalém partnerovi zdvořile a v rámci možností pozitivně) a domluvit se a hlavně se o to dítě POSTARAT (ex umí vařit, prát, žehlit, všechno - že to nedělal doma, ani když jsem to odmítala dělat výhradně já, to je jiná kapitola). Prostě se mnou žít nechtěl, s dítětem CHCE, tak mu to prostě UMOŽŇUJU, protože jsem inteligentní ženská."
Já s tebou souhlasím. POkládám sebe i manžela za osoby, které jsi teď popsala (zášť necítím ani vůči bývalým přítelům, neumím si představit, že bych to cítila vůči otci svých dětí), postarat se umí při troše cviku i desetileté dítě (to bych zrovna jako bonus pro chlapy neviděla, to snad umí každý - vyprat, uvařit, rozvézt děti kam patří), a pokud to všem, hlavně dítěti vyhovuje, je to naprosto v pořádku.
S těmito povahovými rysy ale můžeme mít model JAKÝKOLIV a to tvrdím od začátku. POkud se dva umí postarat a domluvit, i modelem, kdy dítě má v péči jeden rodič a druhý volný přístup k němu a třeba i do toho domu (byť na každodenní soužití už vztah není), nebude tím skutečně nikdo, ani dítě, trpět.
Já nemluvím o modelu tatínek na víkend, mluvím o modelu častějšího kontaktu.
Chápej, je mi fuk, že mi na to někdo hodí nějaké protiargumenty. Schopnost kritiky a protiargumentace nikterak nesvědčí o tom, zda konkrétní model bude či nebude vhodný pro konkrétní rodiny.
POkud by ve vašem modelu všichni prosperujete, já vám to skutečně přeju.
My bysme zvolili model jiný tak, aby byl ušitý na míru naší konkrétní situaci a zvyklostem ohledně péče o děti, i ohledně financí.
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 12:38:18)
A ještě poslední poznámka - já vycházím ze stylu života, jaký žijeme teď a tady. My sjem s manželem tým a nedělíme děti ani finace na moje a tvoje. On je hlavním živitelem rodiny, já se do své nadprůměrně placené práce vracet po RD nebudu, protože jsem ji nechala stovky kilometrů daleko. Na mě je větší péče o děti i domácnost, na něm větší finanční odpovědnost.
Po eventuelním ukončení vztahu bych si přála pro všechny zachovat model, ve kterém žijeme,jak to jen bude možné, manžel neuvažuje jinak - on tedy neteoretizuje ani o rozvodu, já jen pro potřeby této diskuse
Třeba dnes, přišel z práce když už jsme všichni spali, odešel ráno dřív, než jsme se probudili - nemohl by ani mít úplně děti v péči, leda by si hned našel někoho, kdo by tohle za něj převzal
Pokud by nová maminka těm našim dětem byla ku prospěchu, můžeme o tom začít uvažovat
Máme tzv. klasický model a vyhovuje nám oběma, i dětem. Někomu nemusí, někdo zblbne a změní se, umím být flexibilní, kdyby došlo ke zvratu. Beru, že stoprocentní záruky a jistoty nemáme nikdo...
|
| CPO |
|
(1.4.2011 13:13:36)
"já vycházím ze stylu života, jaký žijeme teď a tady. My sjem s manželem tým ...Po eventuelním ukončení vztahu bych si přála pro všechny zachovat model, ve kterém žijeme,jak to jen bude možné, manžel neuvažuje jinak"
Mono, promiň za ty smajlíky, ale...ty NEJSI po rozvodu a O TOM to všechno JE.
Mě manžel také uhodil jen 1x v životě - v rámci debaty o papírech k rozvodu, kdy jsem chtěla aby mi na dítě přispíval měsíčně o 50Kč více, než kde měl hranici on.
Předtím by neublížil mouše.
A těch slov, co padalo, od něj i ode mě...
A jak se začal poté chovat,...prostě, DOKUD se lidi NEROZVÁDĚJÍ, tak si to můžou všechno malovat růžově. To, že se I PŘES NENÁVIST K SOBĚ dokážeme na základních věcech kolem dítěte shodnout, považuju za náš velký životní úspěch. A hlavně svůj. Manželství se nevyvedlo, ale aspoň po mně nezůstala spálená země. 
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 14:11:30)
Ženy, já vám nic nevyvracím
A bylo by přece divné, kdybych teď, ve funkčním manželství, mluvila jako žena PO rozvodu, ne?
Mluvím jako žena ve funkčním vztahu, kam neoddělitelně patří i důvěra. Vztah, kde bych druhého podezírala a čekala, kdy obrátí o 180%, by těžko mohl být nazván funkční.
Až dostanu přes pusu, přijdu si pokecat znovu 
|
| CPO |
|
(1.4.2011 14:23:01)
Jasně, Mono, ale máš-li funkční vztah, tak potom tvé představy o domlouvání se o dětech ve fázi, kdy vztah už nefunguje, jsou prostě nutně vzdálené realitě...asi jako já se nezapojuju do diskusí "Mám 4 děti a nestíhám" (když mám jedno), protože můj pohled by byl příliš teoretický, a tudíž by zakladatelce moc nepomohl.
V dobrém, to se do tebe nenavážím
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 14:42:53)
Brebbery, já jsem původně do diskuse vstoupila ohledně kauzy Jirešová a "ten pán"
Matka jsem bez ohledu na to, zda vdaná či rozvedená, a to by mi s rozvodem musela být provedena i lobotomie, abych měla jiný názor na násilí na dětech.
Já nikomu přece neradím, jen sděluju svůj postoj ke střídavé péči.
Drogy jsem taky nikdy žádné nebrala a postoj mám jasný. Tím nesrovnávám možnosti, ale to, že člověk nemusí nutně vše prožít, aby měl nějaký postoj
|
| Dominik |
|
(1.4.2011 17:22:21)
Kam jsme se to tématicky přenesli??? 
|
| *Niki* |
|
(1.4.2011 19:01:49)
|
|
|
| Maťa. | 
|
(1.4.2011 20:59:32)
a postoje človek prehodnocuje životnými skúsenosťami
(každopádne chápem Tvoj postoj k násilí na dětech, mám ho rovnaký, len to ostatné...fakt ťažko posúdiš, čo by bolo keby - ver tomu, že rozvedené si v mnohých prípadoch brali tých za ktorých by dali ruku do ohňa a ešte ich aj zodpovedne roky "vyberali")
|
| *Niki* |
|
(2.4.2011 16:30:23)
Maťo, já nevěřím tomu, že lidi se mění.
Věřím tomu, že v případě krize ukážou svou pravou, třeba skrývanou tvář.
PAk asi dost záleží na tom, zda vnímáme či popíráme to, co vidíme.
Ale to už je jiné téma
|
| Dominik |
|
(2.4.2011 19:36:29)
Mona
lidi zrají a mění se pod vlivem prožitků, páč kdyby tomu tak nebylo, tak jsme stále stejná telata.
madelaine
a vidíš, kdyby mi to kdysi jako dítěti nabídl, tak beru všemi deseti.
|
| *Niki* |
|
(2.4.2011 20:17:09)
Dominiku, zralost ano. Z telátka se stane kráva. Nebo vůl. Ale ne slepice
Nevěřím, že se lidi můžou moc změnit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(1.4.2011 13:06:20)
"Musel by se změnit o 180%, zatím za kádry považuje jen muže, kteří nenechají manželku a děti ve štychu. A odejdou klidně s igelitkou."
Aniž bych chtěla jakkoli malovat čerty na zeď, tak takových bylo! Mono, opravdu nevíš, co bude zítra. Můžeš si jistě něco představovat, ale kdyby došlo na lámání chleba, všechno může být opravdu jinak, klidně o těch 180°.
|
|
|
|
| CPO |
|
(1.4.2011 12:26:47)
No, Eleonor, "skvělé" to není...psala jsem, že kde je to "na hraně", tam já jako moudřejší v zájmu dítěte ustupuju, v pro život ne důležitých věcech.
|
|
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:59:28)
Jo, zaplatila.
Prachama, protože jestli někomu stojí v žebříčku hodnot víc prachy, než pohoda jeho dítěte, tak nechť.
V tomto případě opravdu účel světil prostředky.
Dostal dost, víc už nikdy nechtěl, takže úplný magor to není
Pořídil si, co chtěl, a dítě jsem ušetřila soudních tahanic a exekutorských výstupů.
Relativně jsme na tom oba vydělali.
Od té doby si dcera NIKDY nepostěžovala (vážně), že by se k ní špatně choval, neměla na sobě žádné modřiny, opruzeniny, nezhoršuje se v jeho týdnech výrazněji ve škole, nehladoví a nechodí špinavá.
|
|
|
|
|
|
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 15:37:58)
Mona
ja si se svými dětmi prostě žiji, mám ambici vychovat silné osobnosti ne přizdisráče.
Přesto mne vidí se smát, být smutný, brečet, prostě mít emoce. Umíme se mazlit, ale i vzít za práci. Prostě jsme "námořníci" a okolí se sice dívá divně, když malé řeknu příjmením s doložkou neser, ale náš vztah pozitivní a když mi jednou řekne tati neser, tak se neposeru...
|
| Tylity |
|
(31.3.2011 15:39:58)
Dominik
"vychovat z dětí osobnosti"
No tak kdyby nic, tak tohle se mi tedy povedlo - osobnosti jsou všechny tři a můžu si teď házet korunou, který z nich mi přes tu hlavu přerostl nejvíc..
Kdyby aspoň malilinko měl někdo z nich sklon se tvářit chvíli jako "přizdisráč" - to je úžasnej výraz.. :)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 15:40:48)
Já nemám v tomto směru ambice vůbec žádný.
Syn není můj majetek ani výrobek, je sám sebou a nebráním mu v tom. Pouze pronáším věcné poznámky, na které může - ale nemusí - brát zřetel.
|
| Dominik |
|
(31.3.2011 15:44:16)
Monty čest,
nejde o výrobky, ale schopnosti, hodnoty, možnosti do toho chaosu venku.
Žasnu nad množství potomků, kteří jsou materiálně napojení i po 30-ce a jiným...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 15:48:21)
Dominiku,
ale jo, proto se taky snažím syna podporovat v tom, co ho baví a přizpůsobovat se tomu, i když někdy se skřípěním zubů (dvakrát osm hodin ve dvou po sobě jdoucích dnech v Oceánopoli by každej nedal)... ale respektuju hlavně to jakej JE a neřídím se tím, co bych já chtěla, aby BYL...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 15:18:01)
Tak sorry za dotaz.
Budiž mi omluvou, že mi tvé názory na střídavku byly sympatické.
|
| CPO |
|
(31.3.2011 15:19:15)
Šárko, ptala ses, co bych dělala JÁ.
Na to jsem ti odpověděla.
Co máš případně dělat ty, na to ti odpovědět neumím.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 15:17:22)
Šárko,
tak já trochu spoléhám na to, že syn při své nátuře k některým věcem nebude inklinovat ani v té pubertě. Tzn. nebude dělat adrenalinové sporty a nebude jezdit ani na motorce, ani v autě. Z těch ostatních atributů puberty strach nemám.
|
| *Šárka* |
|
(31.3.2011 15:21:14)
Tak jo, Monty, i tobě dík.
Ale za pokus to stálo, najít použitelné rady a zkušenosti, jak na sřídavé puberťáky. Případně jejich rodiče.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.3.2011 15:22:12)
Šárko,
nemůžu poradit, sama jsem puberťák.
Možná se za to bude syn naopak stydět a v pubertě se bude vymezovat tím, že bude slušnej a spořádanej.
|
|
|
|
|
V její náručí
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Setkání sběratelůKroměříž 
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Setkání sběratelů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)