| avokádo | 
 |
(21.3.2011 19:27:20)
Jelikož doufám že už brzy budu rozvedená, musím se rozhodnout jestli jít do soudního vyrovnání SJM, nebo sebrat jen munimum ze společného majetku tak jak si to představuje manžel. Byla bych ráda kdyby jste napsaly jak to probíhalo u vás a jak nejdýl to může manžel natahovat, Děkuji
|
| fisperanda | 
|
(21.3.2011 19:33:46)
My jsme teda majetek soudně nevyrovnávali, protože nic moc cennýho nemáme. Manželovi sem nechala bubny a noťas, a zdarec. Kdybych nějaký závažný jmění měla, po zkušenostech s rozvodovým řízením, bych se o nic netahala a nechala bych ho, ať se tím udusí. Hlavně to mít co nejdřív z krku, všeho se zbavit a mít klid. Za soudní tahanice by mi to nestálo, teda pokud bych se nerozváděla s Billem Gatesem.
|
| avokádo |
|
(21.3.2011 19:38:59)
No právě že ten majetek není zanedbatelý , jsou to nemovitosti které mi dali rodiče a já je nechala napsat na oba a pak ještě dva byty koupené za manželství.
|
| Ajlina | •
|
(21.3.2011 19:43:44)
Avokádo buď mu to dej nebo se o to musíš soudit, dobrovolně ti to asi nedá, ne? určitě se pokuste od dohodu přes nějakou třetí osobu -advokáta případně někoho dalšího, jinak se soudu nevyhnete,.... to ti tady asi nikdo nezodpoví
|
|
| PJana | 
|
(21.3.2011 19:48:28)
Nikdy jsem se nerozváděla, tak nemám osobní zkušenost a radit moc nemůžu.
Mám ale 2 známé, které se nechaly v zájmu rychlého rozvodu oškubat. Jedna přistoupila na to, že bývalého vyplatí z bytu, který byl její (tedy žádné SJM), celou půlkou. Zadlužená bude skoro doživotně a bývalý si koupil nový byt, který pronajímá a je vysmátý.
Další známá se nechtěla vzdát bytu, ve kterém bydleli a byl SJM. Přistoupila na to, že bývalého vyplatí (naštěstí ve splátkách) a ještě mu svým bytem ručí na jeho nový byt. Navíc se rozváděli v době, kdy byly nemovitosti hodně nahoře, takže odhad vysoký. Teď splácí a ještě ručí a šance, že by byt prodala a odstěhovala se je mizivá.
Obě toho s odstupem dvou let litují a říkají, že neměly ustupovat a měly být tvrdší.
|
|
| anexa | 
|
(21.3.2011 19:59:54)
jestli to byly tvé nemovitosti a dala jsi je manželovi, rozhodně jdi do soudu. Přeci nebude manžel profitovat z - pardon - tvojí blbosti, že jsi majetek vaší rodiny nechala bez ošetření manželskou smlouvou všanc cizímu. KDyž je někde majetek, má se s ním nakládat opatrně. Nejde jen o tebe, ale i o tvoje děti.
|
| avokádo |
|
(21.3.2011 20:15:16)
Anexo
Napsala jsi to dobře byla jsem naivní a hloupá i když už věkem dávno dospělá. Mi se vždy protivilo kalkulovat a myslet na to co by kdyby. Žili jsme spolu 40 let a nikdy mně nenapadlo že budu muset řešit tyto věci. Ale máš pravdu kdyby se jednalo o mně tak bych mu všechno nechala ať se s tím srovná sám. Ale proč obrat děti, žejo? Navíc syna ještě čeká vysoká škola a to nevím z čeho bych financovala.
|
|
|
| fisperanda |
|
(21.3.2011 20:09:15)
O nemovitosti, které ti dali tvoji rodiče bych se každopádně soudila. Netahala bych se o nábytek, elektroniku a podobně. Nemovitost je zcela jiná záležitost. Jestli mu to necháš, budeš si do konce života vztekem hryzat nehty. Hodně štěstí 
|
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(21.3.2011 20:31:26)
Kamarádka se rozvedla, je to skoro tři roky a majetek nemají vyřešený dosud. Měli dva byty, dvě hypotéky, jeden z bytů je pronajatý, v druhém bydlí manžel, ona bydlí u svého nového přítele, nicméně obě hypotéky platí ona. Manžel si představuje, že jeden z bytů bude jeho, nicméně s tím, že hypotéku bude splácet kamarádka (což ona překvapivě nechce).
Je zajímavé, jak se pořád mluví o ženách zlatokopkách, ale teď se rozvádí moje další kamarádka, a také ma její manžel takové návrhy ohledně majetkového vypořádání, že zůstává rozum stát.
|
| avokádo |
|
(21.3.2011 20:51:40)
Markéto
Ano tak to je - když jde o majetek teprve poznáš povahu. Bydleli jsme ve 3pokojovém bytě který jsem já dávala do pořádku když manžel byl na cestách. Jinak by byl byt celých 40 let netknutý. Před 1a půl rokem jsem odešla se synem do dvoupokojáku jen s osobními věcmi a pomaličku zařizuji a vylepšuji tento. Ale stejně jsem ho prý využila - vždyť jsem se jenom starala o děti a domácnost no a vydělávala jsem méně než on, tak co bych chtěla .
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(21.3.2011 21:35:19)
Držím palce, ať to přežiješ ve zdraví. Já když to vidím u kamarádek, tak pevně doufám, že se nám rozvod vyhne - takovýho humusu. U obou jsou ještě malé děti a to je teprve hukot. Hrůza. Mimochodem, oběma manželé vyčítají, že vydělávaly víc než oni, neměly na ně čas a proto oni mají nárok na větší část majetku, aby pokryli tu újmu. Je to prašť jako uhoď.
|
|
|
|
| cheyenne | •
|
(21.3.2011 20:40:29)
Pokusila bych se dohodnout, usilovala bych o mimosoudní vyrovnání. Pokud by to nevyšlo, soudila bych se. Tyto spory se většinou docela vlečou, ale nedá se říci paušálně, že to trvá řekněme rok. Máme případy vyrovnání podílových spoluvlastníků vlekoucí se i 7 let. Sice to není zcela totéž, ale řekněme podobný problém.
Pokud si nemovitosti nevyrovnáte do 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu, stáváte se podílovými spoluvlastníky. To není ideální stav, ale lepší, než nic.
Nic bych mu nedarovala, obzvláště ne hodnoty, které by měly patřit po rodičích tobě.
Rozvést se můžete i bez vypořádání SJM, ale dobré by bylo nenechat to nevyrovnané moc dlouho, plyne z toho pak řada problémů.
|
|
| Loriana | 
|
(21.3.2011 21:57:56)
Netahala jsem se s ním po soudech, podepsala jsem dohodu, kdy on získal 1,1 milionu a já 300 tisíc z prodeje bytu koupeného v manželství. Měl nejlepšího právníka na rozvody v kraji, který si naprudko přede mnou tykal u rozvodu se soudkyní takže jsem pochopila, že to nemá cenu se tahat o prachy. Jsem si jistá, že dcera jednou prokoukne jakou hru tatínek hraje a spočte mu to i s úroky  Každému se vrátí co zasil, to je moje heslo.
Mno a my se máme s dcerkou skvěle, našly jsme toho pravého s kterým žijeme, přestěhovaly jsme se za ním 100km od tatínka, který mně za to nenávidí, že prý s tím stěhováním nesouhlasil, jak kdyby to byla podmínka A z něj se pomalu stává zahořklý starý mládenec, který neví co od života chce...
Takže vše je, jak má být, my jsme spokojené 
|
| avokádo |
|
(22.3.2011 9:56:32)
Loriano
To je přesně to čeho se obávám, že není spavedlnost. Navíc manžel se rád soudí, potřebuje k životu mít neustále nějaký spor
|
| Loriana |
|
(22.3.2011 22:57:46)
Avokádo, tak pokud se tvůj manžel rád pře, vyhledává spory a soud by si rád užil, radím si to velmi dobře promyslet. Já jsem se na sudě cítila, jako kdybych v sámošce ukradla rohlík a byla odsouzená k trestu smrti...  Takže v rámci zachování duševního zdraví jsem mu prachy raději nechala bez soudu.
|
| avokádo |
|
(23.3.2011 8:03:22)
Loriano
Máš pravdu, pro mně je to hrozná představa soudit se a dokazovat, že mi manžel vlastně má dát to co mi patří. Jsem skromný člověk, neutrácím za luxusní oblečení, jednou za 14 dnů si zajdu s kamarádkama na kafíčko a léto trávím na chatě. Nejvíce utratím za jídlo /syn měří skoro 2 metry a je to kus chlapa/ pak škola /tam peníze mízí soustavně a pak můj velký koníček malování /plátna, barvy,štětce atd. taky drahota, to si ale hradím z prodaných obrazů.Právničku jsem si vzala na doporučení a je fakt dobrá. Podle ní je to hotová věc že manžel prohraje. Taky mi nabídla, že dám zálohu a doplatek až po ukončení soudu.Já se bojím aby se to netáhlo dlouho a já mezitím obuju papírové boty.Na druhou stranu si říkám , proč bych děti měla ošidit o to co jim patří - co já vím, najde si nějakou křepeličku ta si ho omotá kolem prstu a co zbude dětem. To né že bych mu nepřála nový vztah třeba najde tu pravou a dostane to co mu u mně chybělo. Tak se to ve mně všechno bije, ale jsem skoro rozhodnutá do toho jít. Díky za vaše odpovědi je dobré to slyšet jak to probíhá jinde.
|
|
|
|
|
| Tylity | 
|
(22.3.2011 8:59:46)
Avokádo
Čeká mě co tebe, v bleděmodrém a dopředu z toho mám hrůzu. Jsem ale rozhodnutá bojovat o to, co mi patří - každý, o kom vím, kdo v zájmu rychlého vyrovnání a klidu, nebo prostě jen ze slušnosti ustoupil a nevybojoval si, co mu patří - nakonec litoval. Ono nakonec by nikdo neocenil velkorysost - naopak by byl dotyčný ustupující za pitomce. Já to tak aspoň vnímám.
Zatím se bouřím nad nespravedlností světa a snažím se uklidnit, ale vůbec to není jednoduché. Tu nespravedlnost spatřuji v tom, že se člověk celý život honil pro rodinu, vydělával - všechno do nich cpal bez ohledu na své zdraví a teď se dozvím, že jsem spadla z višně, jestliže požaduji polovinu ze společného - protože zásluhy druhé strany byly přeci evidentně větší... (je je něco na mou povahu). Takže já to vyrovnání majetku vidím také jako vyjádření spravedlnosti - podíleli jste se oba, patří vám každému polovina, nikoli - tys ženská, tak jsi se plácala s dětičkama na písku a tudíž rekreovala, zatímco on byl v kanceláři a "dělal ty peníze"... (hodně zjednodušený pohled) - takže ano, něco ti patří, nepopíráme, ale kdes vzala polovinu? Kde ses zasloužila na té polovině? Přistaň na zemi a couvej tam, kde je tvé místo - jsi jen ženská, co bys chtěla...... to je paráda, že? tak, tyhle "pocity" teď ze všeho mám já a již kvůli nim nemíním ustupovat hned v prvním kole - mám pocit, že už se mi naubližovali dost ... (myslím má bývalá rodina..)
Možná to může pro někoho vypadat jako "hamižnost" - na to mám jediné, já ve skutečnosti ten majetek ani v téhle výši nepotřebuji, stejně by zbyl dětem - ale proč ho jednou má se slávou dětem zanechat otec, když je to pro ně i ode mě?
|
| avokádo |
|
(22.3.2011 9:46:01)
Ahoj Tylity
Jsem ráda že jsi pochopila že si nemáš co vyčítat. Je to přesně jak píšeš, taky jsem nic nedělala jen jsem se starala o rodinu a chodila do práce. Mám odpracováno 38 let, jeden syn je už dlouho dospělý a druhý ještě studuje. Měla jsem ho hodně pozdě po dlouhém léčení, narodil se mi v mých 44 letech a jsem moc ráda že ho mám. Jen mi je líto že jsem ho neuchránila před manipulací jeho otce. Jsem taky rozhodnuta na 90 procent se soudit. Pochopila jsem že být slušná v dnešní době řovná se být blbá.Kdybych byla sama tak bez problému vyjdu, ale jak už jsem psala syn je na střední a chce na výšku. Maluji obrazy a sem tam nějaký prodám /takže takové malé přilepšení/ ale i když syn chodí na brigády tak tak vyjdeme.Hrozně to bolí když si uvědomím že jsem žila jen pro rodinu, snažila se aby bylo doma hezky, dělala všem servis a pak jsi postavena do role vyžírky a zlatokopky. Vždyť přeci on chodil na přesčasy a já si jen hrála s dětmi. To že většina peněz šla na jeho koníčky kterých nebylo málo na to už zapoměl. No chtěla jsem slyšet názory těch co už to mají za sebou.
|
| Tylity |
|
(22.3.2011 10:20:58)
jo, to mi něco připomíná - má výplata - to byl nájem, peníze dětem na účty, když studovaly VŠ, složenky, nákupy - potraviny, drogerie, oblékání.. prostě nic nezbylo a nikde to nebylo vidět, ještě jsem stihla spořit s Liškou pro nejmladší dcerku. Manžel přispíval též, ale když se mu zadařilo, dával peníze stranou na své účty - kde je má dosud. Tedy co jsem vydělala se utratilo - on přispíval také, tak to je v pořádku, že se vše utratilo (tedy žili jsme z toho) - ale co je naspořené na jeho účtech, je jen jeho, to je logické. Jak jsem se já zasloužila? Tím, že jsem mu vedla domácnost a vychovávala děti? a podílela se 50:50 na veškerém finančním chodu a provozu? to je přeci samozřejmost, co to sem pletu? Teď jsem ta zlatokopka, co má "zálusk" na "jeho" peníze.
Avokádo, když si jen pomyslím, že jsem někdy sdílela společné lože s člověkem s takovýmhle smýšlením, tak se mi ještě dnes udělá špatně a chce se mi zvracet. Služka je na tom hůř - té se musí zaplatit a nepožadují se o ní různé další samozřejmosti...
Člověk může být svobodný, jen pokud není závislý.
|
| Loriana |
|
(22.3.2011 23:05:16)
Tylity v tom případě ti přeji dobrého právníka, najdi si toho nejlepšího. Mně jej ex vyfoukl před nosem, bohužel.
To že na mě nasadili soukromého detektiva, který měl dokázat že někoho mám, nebo že chodím po hospodách chlastat či co... to je jen slabý odvar toho, co udělal ex pro to, aby jsme se "dohodli". Ano, na svých účtech, které samozřejmě nepřiznal měl dle mých výpočtů cca milion ulitých, které soudu nepřiznal, bohužel to bylo nedokazatelné... Takže ano, on na manželství vydělal peníze, dost peněz, já mám dcerku, která mi ty peníze vynahrazuje 
Alimenty platí, malou si bere jak jsme se dohodli, takže jsem ráda, že aspoň takto je schopen fungovat. navzájem se před ní nešpiníme, malá jen ví, že jsme musely prodat byt, abysme mohly dát peníze tatínkovi, víc jsem jí zatím neříkala, není důvod, ještě je malá... časem na to přijde sama a tatínka to jednu bude sakra mrzet. No, mrzí ho to vlastně už teď, že ji vidí málo, když jsme se přestěhovaly tak daleko... ale bohužel, to je život.
|
| Jaana2 | 
|
(22.3.2011 23:33:26)
Loriano také jsem kdysi nechala vše manželovi - za to, aby mně nechal společnou dceru v péči , prostě jsem vyměnila majetek za dítě. A je to tak, jak píšeš, dcera je dnes dospělá a poznala sama, jaký otec je ( a to není nejhorší, mohlo by to být určitě daleko horší, aby to nevypadalo, že je to nějaký psycho) , on je celou tu dobu sám a sám a asi sám zůstane, ale myslím, že mu je v tom hezkém domě samotnému dobře, nemusí se dělit.
Ale kdybych byla na místě Avokády, tak bych se o majetek soudila, pokud by nebyla domluva možná. Ona nemá kam spěchat, syn je velký a rozumný, není to tak, že by se o dítě přetahovali a otec vyhrožoval např. střídavou péčí ... takže, jo, šla bych do toho i kdybych se měla s právníkem domluvit na splátkách
Tylity pokud má peníze na účtě, tak jsou soplečné a máš na ně nárok. pokud je ovšem stopí a řekne, že je třeba prohrál v kartách, pak je to smolík. Tohle udělal manžel ( dnes již samo bývalý) kolegyni z práce. Stopil skoro meloun.
|
| avokádo |
|
(23.3.2011 8:10:29)
Jano musím se smát - když jsem se se synem odstěhovala od manžela a chtěla po něm peníze na syna tak mu někdo poradil ať žádá střídavou péči , chtěl mně vystresovat a vyhrožoval že já budu platit jemu alimenty a výživné na něho protože má menší důchod než já.Syn bude mít v červenci 18
|
| Jaana2 |
|
(23.3.2011 8:25:37)
Avokádo kdyby to nebylo smutné, tak je to historka k zasmání. Syna máte velkého, on si sám rozhodne, u koho bude bydlet.
|
| avokádo |
|
(23.3.2011 8:39:44)
No právě že je to směšné. Syn má geny dost po otci a ještě je poškozen manželovou výchovou. Poslední dobou už po sobě jeli takovým způsobem až z toho mrazilo. Vyčítám si že jsem neodešla dávno. Syn by byl v pohodě - teprve teď skoro 2 roky co žijeme sami je schopný se trochu otevřít a normálně komunikovat A TO JE SMUTNÉ
|
|
|
| Tylity |
|
(23.3.2011 9:02:41)
Manžel bere střídavou péči jako jedinou možnou variantu - a sám od sebe mi do telefonu řekl, tedy přímo na mě vyštěkl - že mi žádné alimenty platit nebude... že mi stačí můj příjem. Tak mu o nic neříkám, malé všechno platím sama, když k němu odchází, bere si s sebou i drogerii, co máme v koupelně a pravidelně ji u něj zapomíná. A já kupuji novou a novou.. Manžel o malou pečuje tak, že naposledy, když s ní byl na chalupě, tak jí tam zapomněl veškeré její věci, co si sbalila do tašky - včetně jejího kartáčku na zuby a vrátil mi ji bez ničeho s padesátikorunou na ten kartáček.. Nikdy nebyl zvyklý se o dítě starat - staral se jen o sebe, dítě patřilo ke mně.. tedy jeho kufr a muj - pro mě a dcerku.. Jeho potřeba střídavé péče pramení z toho, že nechce být sám - chce malou k sobě připoutat, nechce, aby měla domov u mě, má potřebu nám do vztahu s dcerkou neustále zasahovat. Malá je třeba u mě, má jít k němu, nechce se jí, protahuje to a on volá, kde jako je, my se obě stresujeme.. přitom dobře ví, že je dcerka se mnou. Předevčírem jsem ji k němu odvezla - večer, stále se jí nechtělo, a včera mi 3x telefonovala sama od sebe - s ním totiž neřeší věci jako se mnou.. když je nemocná a je u něho, vozím jí tam oběd, on mi volá, co s ní má dělat, když má 36,9 teplotu.. a já lítám a starám se.. je to přeci mé dítě.. Boj o dítě, boj o majetek - vztah dvou lidí zmizel již před mnoha lety, nakonec ze všeho zbyde jen ten boj....
|
| Jaana2 |
|
(23.3.2011 9:10:31)
Tylitiy a už máte termín na stání o domluvě, jak to bude s dcerou?
|
| Tylity |
|
(23.3.2011 12:57:50)
Jaana
Nemáme vůbec nic, s manželem se nedá domluvit - pro něj je jediná přípustná varianta - střídavá péče týden a týden, můj návrh dva týdny u mně a týden u něj - to nepřipadá v úvahu. Takže pokud přistoupím na jeho návrh, domluvíme se. Pokud to chci jinak, tak není žádná domluva možná. Co teď? Nechat mu malou každý druhý týden a nechat jí takto jím "upravovat" život? Vždyť to dítě je jak stěhovavý pták a už teď neví, kde je vlastně doma...
|
| Jaana2 |
|
(23.3.2011 14:22:53)
Tylity tak pak to nechat na soud, dcera je , mám dojem, už větší, mohla by si případně říct sama
|
|
| Bosorka2 | 
|
(23.3.2011 14:23:41)
Tylity: především si najít dobrého právníka.
Soud v Čechách není o tom, kde je právo, ale kdo vyhraje- to si uvědom .
Možná by se hodil posudek nějakého dětského psychologa, jak by na dceru působila střídavá výchova, nebo jaký má vztah k vám oběma.
Určitě se snaž mít peněžní doklady o tom, co jsi dceři kupovala a za kolik (kroužky, oblečení, škola...) a doklad o tom kolik platí otec.
Ca před 5 lety jsme mluvila se známým který dělal rodinné právo. Říkal že u soudů už se často bere ohled i na názor 10-12 letého dítěte (s kým chce bydlet)...záleží na soudci.
|
| Tylity |
|
(23.3.2011 15:34:11)
A jak mám poznat toho "dobrého právníka"? Dcerka si myslí, že je normální týden u otce a týden u maminky, protože to tak má její spolužačka. Neuvědomuje si, že to jde i jinak - a pak nechce "ublížit tatínkovi" tím, že by byla jen s maminkou. Na OSPOD mi řekla paní - opatrně s tím posudkem dětského psychologa - aby to pak nebylo v závěru použito proti vám.
Přímo mě pění krev, když se mám nyní brát takto o své dítě, o které se roky starám (účtenky, dokazování, kroužky, rodič. schůzky, lékař..) - které její otec nechtěl a do jejích dvou let mu trvalo, než si "uvědomil", že nás má vlastně "rád", pak jsem se stejně o vše starala já, dovolenou o prázdninách si brala já, nemoci řešila já.. a teď se tu objeví úžasný tatínek a bude se brát o svá práva a soud není o pravdě a spravedlnosti, ale co kdo dokáže a kdo má lepšího právníka.. protože on mi to dokáže - on se chce o své dítě přeci starat, je to smysl jeho života (přišel na to, že jinak zůstane sám a bojí se toho, nejde mu o dítě).
A chudák dítě.... copak ty soudy neprohlídnou, jak tomu dítěti u takového otce pak je? V tomhle případě to dítě proti otci nic neřekne - on se přeci stará a předvání dítěti "milujícího tatínka" - jenže dcerka dopadne nakonec jako já - bude jí tam zle z toho prostředí kolem něho, bude z toho utíkat a nebude vědět proč, bude se sama cítit vinna - protože tatínek jí přeci má rád.. ono už se to začíná projevovat nyní.
Letos si vzal tatínek poprvé kvůli dcerce dny dovolenou o jejích prázdninách. Paradoxně jsem musela odejít, aby se začal dítěti věnovat, malá byla poprvé na horách. Pro něj zajisté plus u budoucího soudního jednání (sbírá body). najednou to jde, jinak celé roky jsem si brala na její prázdniny já sama - to ale není o sbírání bodů, to již bylo a to se nepočítá.
To je systém...
|
|
|
| Jeroným, 2 malé dcery | •
|
(23.3.2011 16:21:40)
Uvědom si, že on je stejně rodič jako ty a chce mi na výchovu SVÉHO dítěte vliv.
Jsi nedospělá, sobecká, nevychovaná rozbíječka rodiny
|
| Tylity |
|
(23.3.2011 16:32:57)
Jeroným
no, pokud to dítě neskončí díky jeho výchově s psychickou újmou..
Napadlo tě někdy přemýšlet, že člověk neodchází ze spokojeného vztahu? že to musejí být setsakrapádné důvody odejít po 30 a více letech?
|
|
| Tylity |
|
(23.3.2011 16:38:19)
Jeroným
rodič, co nechtěl dítě, co mu roky trvalo, než ho vzal na vědomí. Kterého se to dítě bálo, protože se narodilo se strachem z něho, který si užívalo spolu s matkou již před svým narozením..
Ano, rodič. Milující. Dnes milující. A má svá práva, nikdo mu je neupírá. Jen i on by měl respektovat práva svého dítěte na šťastné dětství.
|
| Chrysantéma | 
|
(23.3.2011 19:51:45)
Tylity,
Jeroným je anonymní nick a já tipuju zase někoho z Tvé bývalé rodiny,vzhledem k rétorice...Neztrácela bych čas,to není přínosný dialog...
|
|
| Loriana |
|
(23.3.2011 21:17:51)
S údajným Jeronýmem neztrácej nervy ani čas, je to nějaký chudáček, na takové nemá smysl reagovat 
|
| Tylity |
|
(24.3.2011 7:48:01)
Loriana
.. já v Jeronýmovi tuším prvky povahy mého manžela.. ale ráda bych se pletla. Vrána k vráně sedá, říkává se....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Loriana |
|
(23.3.2011 21:12:24)
Jaano, ano taky jsem víceméně vyměnila jeho miliony za dítě, nicméně vyhrožováním přetahováním o dcerku přestal jen na chvíli. Původně chtěl střídavku, ale pak ustoupil na radu svého právníka že aby ji mohli nařídit, tak na mě musí něco najít, tož mě sledoval soukromý detektiv, byla to celkem švanda, chodívali jsme po tréninku volejbalu do hospody na pivko a já si jak na sfiňu dávala místo piva jako všichni jablečný džus v půllitru, akorát mi ho servírka ředila pod pultem vínem  Tož tak, střídavku pak ani nenavrhli, když mně na ničem nenačapali, ale bylo to psycho, teď se tomu směju, ale bývalo mi z toho pěkně blbě...
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(22.3.2011 10:22:40)
.. až se mi z toho všeho v minulosti jednou přestane dělat špatně, tak budu teprve v pořádku....
|
|
|
| wer | 
|
(22.3.2011 13:25:49)
Moc pěkně napsané. Pocity mám podobné. 
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)