| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Co dělat s vdanou dcerou 10 let ?

 Celkem 62 názorů.
 Rosťa(36) syn 13,dcery 10 a 6 
  • 

Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(27.1.2000 22:33:56)
Dcera si ve škole uspořádala svatbu.Zapojila do toho celou svou třídu, včetně paní učitelky. Jednoho krásného dne si zbalila bílé šaty,manželčiny boty na podpatku a další drobnosti.Během odpoledního vyučování probíhal na škole svatební obřad.Včetně svědku a blahopřání spolužáku.Spolužák jim přednesl báseň.Místo výtvarné výchovy mněla třída svatební hostinu,kterou obstaráli spolužáci v rámci svatebních darů.Dcera si "manžela" vybrala ze čtyř kandidátu,kteří ji oslovili,že s ní chtějí chodit.
Dnes ji její "manžel" doprovázel ze školy až domů.Poraďte, jestli je to normální nebo jaké máte zkušenosti z láskami v páté třídě.
 Šárka, syn 13 let, dcera 10 let 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(28.1.2000 15:36:16)
Milý Rosťo,
tvůj příspěvek mě docela pobavil, ale taky překvapil. To, že se desetileté holčičky zamilovávají a odmilovávají vcelku rychlým tempem není nic zvláštního, spíše mě zaujal přístup pedagogů ve škole - nebývá obvyklé, že by učitelky obětovaly vyučovací hodiny na uspořádání podobné bláznivé akce. Buď je paní učitelka úžasně nadaná vcítit se do mentality desetiletých děti a vyučuje je opravdu netradičním způsobem, nebo je naopak patřičně švihlá. Jinak co se týče zmíněné "zamilovávací" problematiky, tak si ji užívám se stejně starou dcerou plnými doušky. Jejím krátkým životem již prošlo tolik "vážných" známostí, že to je pomalu na román. Pravidelně si vyměňuje s kamarádkami informace, jaké to bylo, když chodila s tím nebo oním, občas přispěchá domů se zprávou, že nějakému asi dá kopačky, protože ji štve a začne chodit s tím anebo s tím. Připadá mi to úsměvné, podle mě to patří k věku, i když hlášky o tom, jak který kluk umí "francouzáka" mě přece jen nepatrně vyvedou z míry.
Ale přece jen si myslím, že je lepší, když je holčička trochu "do světa", když se od raného věku učí vycházet a jednat s kluky a řešit různé problémy. Heslo "sedávej, panenko, v koutě, když budeš hodná, najdou tě!" už tedy dnes v žádném případě neplatí. Já fandím aktivním a samostatným a trochu oprsklým holčičkám, protože jsem sama byla jako malá spíš introvertní, plachá a nesmělá a dalo mi dost práci se později v pubertě prosadit. Takže pozdravuj tvojí nevěstu, schválně, jak dlouho jí to manželství vydrží. Ahoj Šárka
 Lenka (teenager) 
  • 

Re: Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(15.8.2003 21:39:54)
Vaše dcera nejspíše prožívá svou první lásku.Určitě je to pro Vás neuvěřitelné,ale i takové ditě jako je Vaše dcera, to tak může cítit,možná né pravou lásku,spíše tu nevinnou,milou, prostě hezkou.Uvidíte,že Vaše dcera na toto období bude zvpomínat s úsměvem na tváři,aproto ji zkuste porozumět.Na světě nejsem moc dlouhoa není to dávno co jsem se poprvé zamilovala,moji rodiče s tím nesouhlasili hlavně moje mamka,prý mám mnoho času na lásku,bylomi strašně smutno.S mojí mamkou se moc nepohodnu,vždy jsem chtěla,abych mohla svojí mamce říct své tajnosti,mluvit s ní o klucích ,sem tam si udělat dámskou jízdu...moje matka je opak, projevilo se to hlavně v pubertě, jednou mi řekla "Vím ,že mě nesnášíš"uteklaq jsem do pokoje a začala brečet.Je to ho mnohem víc,ale abychom to shrli,Vaši dceru čekáv nejtěžší období jak pro ni ta pro Vás, PUBERTA,snážte se ji porozuměta být ji nablízku.Doufá že to překonáte a zůstanete navždy matkou a dcerou. Lenka
 Eugen 1 trida 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(30.3.2000 21:29:53)
Nas syn prvnak se libal snad se skoro vsemy devcaty ve skole, teda od prvni po ctvrtou tridu. Nakonec musela pani riditelka oficialne zakazat libani ve skole. Minuly tyden dostal od Veroniky z treti tridy prstinek. Nevime, co bude az mu bude 10 let.

Pozdravuji

Rodice
 Šárka 
  • 

Synek - neposeda 

(4.4.2000 10:48:12)
Zkuste vašeho prvňáka nějak více zaměstnat, jako nejvhodnější bych doporučovala společně se vrhnout na češtinu.
 Michal 
  • 

Re: Synek - neposeda 

(7.10.2003 12:55:32)
:-)) tak to me fakt pobavilo...;-)))
 Petra 
  • 

Hra na doktora 

(10.10.2003 15:15:04)
Mám 2 děti, dceru(12) a syna (13). Minulý týden jsem je při nečekaném příchodu domů přistihla, jak si hrají na doktora. Oba byli nazí, zabraní do sebe, jak se navzájem "vyšetřovali", syn měl samozřejmě u toho ztopořený penis. Byla jsem úplně v šoku, nevěděla jsem, co mám dělat. Zažil jste někdo tuto situaci a jak jste ji řešili? Na takové hrátky mi už připadají dost velké.....
 Marcela 
  • 

Re: Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(1.12.2000 8:02:54)
Vážení rodiče, chápu, že máte spoustu starostí o rodinu a vaše ratolesti, ale možná by nezaškodilo, kdybyste si po sobě přečetli svoje příspěvky do diskuse, případně taky trošku oprášili svoje znalosti češtiny. Tolik hrubek se nenajde snad ani v sešitech vašich školou povinných dítek.

Marcela
 Ivka 
  • 

Re: Čeština 

(16.1.2004 19:19:31)
Kde? Našla jsem jen 2 chybějící čárky a 2, řekněme, překlepy....

To jde, ne?? Normálně čárky v e-mailové korespondenci také nepíšu, zdržuje to. Rovněž nepoužívám velká písmena na začátku vět a u lidí, co mě znají, ani v oslovení..

Nebo považujete snad za hrubky i používání anglické klávesnice namísto české???
 saša , syn 20 měsíců 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(9.4.2000 13:57:22)
Myslím,že nejde o nic nenormálního, já jsem se v podobném věku také vdávala.
Jsou to krásné první lásky.
Dcera na to bude vzpomínat celý život.
 Petr Drahonovsky 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(13.4.2000 22:06:38)
Myslím si, že ve věku 10 let je to docela nevinná hra, i když určitý citový vztah bude hrát určitou roli. Já jsem se podobně oženil v 6 letech na pískovišti za domem a podruhé (bez předchozího rozvodu) v 15-ti letech na pionýrském táboře. Dnes jsem již pět let ženatý oficiálně a není to ani s jednou z předchozích "manželek". Mám dvě krásné zdravé děti a jsem v pohodě.
P.S. Lepší si hrát na svatbu než na narkomany.
 Martina, syn 6 let 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(20.7.2000 0:14:40)
Já si myslím, že je to úplně normální, neboť já jsem se asi ve stejném věku vdávala za kamaráda v klubovně, která byla v našem domě. Měli jsme všude vystavené fáborky, hostinu a byla hrozná legrace. Dnes si ale bohužel nevzpomínám kdo byl můj manžel.
 Dada, myslim ze to nie je problem 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(11.9.2000 10:05:17)
Nic, je to len detska hra.
 Štěpán Malčík 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(16.10.2000 19:22:30)
Podle mě si chce něco užít,pokud je její,,manžel"slušně vychovaný a hlavně hezký,tak ji nechte.
 Drahomíra Bártová dcera 14 let 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(27.10.2000 14:22:26)
Každá holka v tom věku se ráda cítí princezničkou,nevěstou a kráskou do které teprve časem doroste a už ten svět neuvidí přes růžové brýličky.Je to krásné,když holčička,která se ještě včera držela máminy sukně se dnes cítí jako mladá paní.Je to krásné a patří to k vývoji dítěte.Hodně štěstí v manželství ti přeje kamarádka Kamila s maminkou.
 Petr, dcera 18 měsíců 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(9.1.2001 20:45:34)
Dcerka, která v 10-ti řídí vyučování, učitelky, ze spolužáků udělá svatebčany ( kteří nepřijdou s prázdnou ) a ještě si vybere ze čtyř nápadníků ? Blahopřeju, k takovým schopnostem bych rád vychoval tu svou. Jen mám strach (tedy v případě výchovného úspěchu), kdo bude u nás za 8,5 roku řídit domácnost.

Petr
 gabina 
  • 

Re: Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(6.12.2001 2:38:21)
nevim, petre, co vas vede k takovymto odpovedim, ael cely clanek a vsechny prispevky byly velmi vtipne a mile, jenom vy se projevujete jako zahorkly pesimista. nestalo by za to se nas tim zamyslet????
 Katka (zatím nic, ale ...) 
  • 

Re: Re: Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(2.3.2004 7:55:48)
TO jsem teda Petrův příspěvek asi pochopila zcela jinak, než Vy. Pro mne vyzněl pozitivně.
 pabakuku 


Puberta 

(2.3.2004 12:24:18)
Mecháčku, tvůj příspěvek mě potěšil. Ono vždy člověka potěší, že není v problémech sám, že někdo jiný řeší podobné trampoty.
My jsme na startovací čáře, dceři bude brzy 13 let. Ještě nedávno, naprosto vzorné dokonalé děťátko. Ale již puberta vystrkuje drápky. Nesměle, ale čím dál tím razantněji a důsledněji, většinou, když to nejméně čekáme. Začalo to vzforovitými obličeji, v očích svého milovaného dítěte občas zahlédnete věci, kterým nechcete ani v nejmenším uvěřit. U nás se teď čím dál častěji slyší věta: Mami ty jsi šílená! Hm, musím se nad sebou zamyslet.
Chtěla jsem poděkovat za tuto diskuzi, některé příspěvky jsou úsměvné a zvedli mi náladu, občas propadám panice, jestli vše dělám dobře a jak to za pár měsíců u nás bude vypadat.
Marta
 Jája 
  • 

Re: Puberta 

(2.3.2004 14:44:20)
Ahoj Jaro04,
taky má vaše dcera záchvaty smíchu při zcela neutrální otázce. Např. Ahoj! vyvolá záchvat smíchu, takže se nám válí smíchy na podlaze. Prý se děsně tváříme, hýbe se nám nos, mrkáme,... Jinak sourozencům s oblibou odpovídá "To neřeš!".
Asi bych měla taky navštívit rodiče s obrovskou kytkou, že jsme to my i naši ve zdraví přežili.
 pabakuku 


Re: Re: Puberta 

(2.3.2004 14:59:29)
Myslím že ta kytka je hodně dobrý nápad:-), záchvaty smíchu má Barunka velice často a vždycky zírám, jak občas se chová upjatě jako velká slečna a potom jako uchechtaný blázen. Rozesměje jí téměř vše, zaručeně my rodiče:-) Tatínek již častěji a častěji ztrácí nervy, mám obavy, že patří mezi slabší povahy a nevím jak to vydrží za 2 roky:-)
Marta
 JaninaH 


Re: Re: Puberta 

(2.3.2004 16:32:06)
Ahoj děvčata,
buďte rády, že se holčičky zatím smějí. Mě naopak u patnáctileté dcery ničí její záchvaty melancholie. Na hodiny si nasadí na uši sluchátka s nějakou hodně depresivní hudbou ( Nirvana apod.), a potom se potácí bytem se zarudlýma očima a za sebou trousí mokré kapesníky. Vždycky mě to vyděsí a ptám se, co jí je. Odpověď: "To bys nepochopila...". Obvykle to netrvá déle než půl dne, pak se znenadání vynoří ze svého pokoje s veselým švitořením. Někdy nejsem schopná její změny nálad ani kopírovat. Třeba si pěkně popovídáme, za chvíli přijdu do jejího pokoje jí ještě něco říct a ona na mě vyjede, ať ji nechám být, že na mě nemá náladu.
Někde jsem četla, že je takové střídání nálad způsobeno vyplavováním hormonů a že je to v pubertě zcela normální. No jo, ale kdo to má vydržet?
J.
 pabakuku 


Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 7:44:01)
Vyplavování hormonů? No alespoň že nejsem na vině já:-)
M
 pabakuku 


Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 7:44:09)
Vyplavování hormonů? No alespoň že nejsem na vině já:-)
M
 AlaK 


Re: Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 9:16:41)
Díky Mecháčku. Já už se bála, že jsem svou dceru špatně vychovala, nevedla ji k větší aktivitě, nedovedu ji nadchnout… Vždy o víkendu se snažím vymyslet nějakou aktivitu, ale většinou zbytečně. Uspěji jedině kinem nebo návštěvou nákupní zóny. Níže zmiňovaný záchvat smíchu vyvolá můj návrh jít se projít. A tak tráví celé dny ve svém pokojíku (nechápu co tam dělá). Pokud je venku hnusně, tak mě to celkem nevadí a se zlepšujícím se počasím to ponesu hůř a hůř. Ale po přečtení tvého příspěvku vidím, že nuda je adolescentům programem.
 Jana (2kluci 14+13) 
  • 

Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 10:20:00)
Doufam, ze zato muzou hormony. Ja mam kluky, takze nepodlehame zachvatum melancholie, ale kdyz to na ne prijde, potrebuji se pohadat a politovat, jaci jsou chudaci sikanovani. Vsechno co udelam je spatne, a co neudelam taky. Kdyz je nejhur, dozvim se, ze se na ne "schvalne blbe divam" nebo tak neco.
Nekde jsem cetla moc pekny fejeton (uz si nepamatuju autorku), ktera zpetne obdivovala svoji maminku. Pry vzdycky vsechno vyslechla a pak misto aby se rozcilila, sla si udelat do kuchyne kafe. Tak se to snazim taky tak resit, jeste ze mam docela nizky tlak :-)
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 11:17:34)
Jano,
na toto téma (matka a pubertální syn) existuje nádherná knížka:
Marianne Artlová: Puberta je, když začínají s rodiči potíže (Deník jedné matky) z Portálu. Hodně se při jejím čtení nasměješ, ale také se poučíš, protože matka je zároveň psycholožka, a přesto toho má často plný brejle.
Když jsem na netu hledala přesný název výše uvedené knihy, narazila jsem na tento citát: Pubetra je, když city mají přesčas a mozek dovolenou
Podle mě velmi výstižné.
J.
 pabakuku 


Re: Re: Re: Re: Re: Puberta 

(3.3.2004 11:44:50)
Strašně moc vám všem děkuji, usmívám se, knihu si zajdu určitě koupit. Ten citát je naprosto přesný a te´d když mi bude ouvej, určitě si na něj vzpomenu. Snad se tato diskuze udrží a budeme si odvahu dodávat průběžně:-)
Přeji všem hezký den
Marta
 Eva 2 kluci 13 a 2,5 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Puberta 

(10.3.2004 23:37:57)
Knihu M. Artlové Puberta je, když... bych ráda zakoupila, ale není nikde k sehnání, dokonce ani stránky Portálu mi nepomohly při pátrání. Poradíte? Díky.
 JaninaH 


Knížka Puberta je, když... 

(11.3.2004 21:00:08)
Evo,
omlovám se, překlepla jsem se ve jménu autorky knihy. Správně je to: MARIANNE ARLTOVÁ. To však nic nemění na tom, že se asi bude v knihkupectví špatně shánět, protože vyšla v Portálu už v roce 1994. Schválně se po Praze podívám (každá záminka je mi pro návštěvu knihkupectví dobrá) a dám vědět, jestli jsem ji někde zasutou objevila. Někdy se takové perly dají objevit i v levných knihách!
J.
 Eva 
  • 

Re: Knížka Puberta je, když... 

(11.3.2004 23:09:31)
Velice děkuji za ochotu. Na internetu už jsem zjistila, že problém bude v dřívějším vydání knihy
a poslala jsem e-mailem dotaz Portálu, zda by neporadili, tak uvidím, jestli se ozvou. Ještě mě napadl antikvariát. V každém případě budu ráda,za každou informaci. Děkuji. Eva
 Jana 
  • 

nejsem v tom sama 

(12.3.2004 6:30:34)
a neb je dobré vědět, že tahle planeta nosí další spousty puberťáků, kterým rodiče vůbec nerozumí ptotože -" milá matko, jsi úplně mimo mísu"- /oblíbaná věta mé 16ti leté dcery/,proto si stále dokola opakuji, že dokud její puberta bude procházet přes metráky hadrů,tuny šminek,hysterického řvaní na bráchu /včetně nadávek/,šílených barevných kombinací na hlavě a naprostého ignorování mé maličkosti - ZAPLAŤ PÁNBŮH ZA TO!!!!
 Renata, dva kluci (13 a 2,5) 
  • 

Re: nejsem v tom sama 

(17.3.2004 23:28:11)
Máme mezi kluky řízením osudu velký věkový rozdíl. Mysleli jsme opravdu naivně, že žárlení se nás netýká. Omyl. Žárlí a navíc u staršího propukla puberta, takže je s ním k nevydržení. Mladší mu ničí věci, leze k němu do pokoje, otravuje, starší ho nesnáší, ječí na něj, mladší se brání štípáním apod.Scény na denním pořádku. Starší syn se učil bez problému, je na víceletém gymnáziu. Momentálně si připadám ale víc jako policajt, než jako milující matka.Úkoly ho nezajímají, učení ho nebaví, nepořádek v pokoji mu vyhovuje, baví ho jen počítač a hudební kanály v televizi. Odmlouvání, výrazy, při kterých bych se já červenala...Do toho
mladšího chvíli nenávidí, chvíli je milující bratr.
Snad abych začala studovat psychologii. Docela ráda bych si popovídala s někým, kdo má syny podobného věkového rozdílu, abych se trochu zklidnila. Díky Renata
 pabakuku 


Re: Re: nejsem v tom sama 

(18.3.2004 13:26:57)
Renatko, hlavu vzhůru, mám 13 letou Barunku a 4 letého Jakoubka. Barunka je milující sestřička ale s přicházející pubertou je to někdy naopak. Je to holka, tak to není tak časté jako u vás, ale taky vím, jak člověk jihne, když ti dva jsou na sebe hodní a jak trpím, když se hádají a dělají schválnosti. Na tu pubertu to chce optimistický pohled a pevné nervy. Barča je zatím celkem bezproblémové dítě, ale když mi řekne mami ty jsi šílená a přibývají čím dál častěji pohledy, kdy vím a cítím, že si nic dobrého o mě nemyslí, propadám hysterii. Ale čím dál míň, snažím se ovládat a myslet na to, že tím musí projít každý. Ale nic nepřecházím, jen se snažím hodnocení jejího chování pronést v klidu a ne jako ječící satórie. Jde to těžko, protože ty její gesta mě dohánějí k šílenství.
Marta
 Katka, tři děti 
  • 

Re: Re: nejsem v tom sama 

(22.4.2004 15:52:07)
Já jsem si děti pořídila hezky dvě po třech letech, jak to je nejčastější, klukovi je už 18, dceři 15. Tudíž puberta u obou probíhá již několik let a zatím nevidím konec, k tomu jsem si pořídila ještě jednoho hyperaktivního chlapečka, kterýmu je teď 6. Taky bylo bezvadný, když ty dva měli pubertu a ten třetí období vzdoru, ale nevím proč píšu, že měli, mám dojem, že v tom pokračují. Jinak jak píše Renata o dvou klucích s velkým věkovým rozdílem, tak u nás to probíhá trochu jinak, asi hlavně díky dceři, protože ten malej obdivuje velkýho a bere ho už jako autoritu a ty schválnosti a otravování si vybíjí na sestře a jejích kamarádkách. Jinak u nás je zkušenost taková, že kluk v pubertě ještě jde, ale dcera, která byla kouzelná, milá holčička a teď je z ní náladová fůrie, kterou mi vůbec nechápeme, to mám chvilkama pocit, že z toho snad už nevyroste, jediný co mě těší, že s ní mám takový vztah, že mi hodně řekne, to zase syn nic, ten je co se týká vztahů a citů dost uzavřený. Příští rok nám to divoký dítě půjde do školy a je to poprvé, co mám z první třídy hrůzu, tak Renato, přeji ti pevné nervy, protože to jen tak brzy neskončí
 Nea 


Re: Re: Re: nejsem v tom sama 

(23.4.2004 13:42:13)
Taky mám dvě dcery s rozdílem 3 let ve věku 14 a 11 let.Tedy puberta u té starší,mladší zatím ve věku relativně normálním.Denní hádky jsou normální sem tam nějaký ten den,no den,spíš hodinka či dvě,kdy mám pocit,že takhle by to mohlo vypadat pořád,tzn.že se společně věnují nějaké té činnosti a dokážou si v ní vyjít vstříc a neoslovovat se vulgárními výrazy.Jo je to dřina,ta puberta.
Zajímalo by mě,zda zasahujete do hádek svých ratolestí,nebo necháváte volný průběh,i když dochází k fyzickému napadání.Co je prostě lepší.Já většinou se snažím je ignorovat,ale když mi dojde trpělivost,tak to jdu rozřešit.
A co vy?
 Didinka 


Re: Re: Re: Re: nejsem v tom sama 

(23.4.2004 14:05:57)
Rozhodla jsem se přispět také do diskuse. Máme Jakuba 12,5 roku a Elišku 8 let. Problém s pubertou už pozoruji delší dobu - u Jakuba to se ví. Začíná "flákat" školu, zapalují se mu lýtka - už kouká po holkách, dokonce s jednou už "chodí" :-)). Se svojí milovanou sestrou se snese cca 20 minut denně. Neprojde okolo ní, aby jí něco neudělal, ta koza mrňavá zase stále řičí, jak když jí na nože berou......a tak je to u nás stále a pořád a dokola....... :-)))S taťkou se momentálně také moc nesnášejí - a já jsem mezi nima jak mlýnské kolo...:-) Jak to tak vypadá, tak nás puberta asi už zasáhla a já se mooooc bojím, co bude dál. Myslím, že se pacholátkům věnujeme dost - ale........( je to možná nuda z pohledu Jakuba).Každý víkend vymýšlíme program na oba dny, aby sourozenci neměli moc možnosti být vedle sebe v bytě a škádlit se.....Mám jeden zajímavý postřeh. Zjistila jsem, že když jsou obě děti pohromadě a s námi - s rodiči - jsou někdy na zabití, jsou-li ale někde sami bez nás - tak jsou miliónoví a všichni je chválí, jak se bratr chová pěkně ke své sestře....tak to mi tedy vysvětlete.Je to zajímavý úkaz, ale jsem ráda, že aspoň na veřejnosti se k sobě chovají takhle pěkně. :-)))Jsem ráda, že se mi povedlo "zabrousit"na tohle tématko a ráda si počtu názory ostatních maminek či tatínků, kteří právě prožívají (nebo lépe - už si prožili)pubertu našich plodů lásky. Zdravím všechny a pevné nervy!!!!!!! Renata
 Sarah 
  • 

Pro Mecháčka 

(23.4.2004 14:12:36)
To máš pravdu, kdybych tohle prožívala já, asi bych rovněž napsala, že tohle jsem si v životě nepředstavovala a že to nikomu nepřeju.

Mám kamarádku, má dva syny - dnes už tedy 20 a 21. Ale když chodili na základku, bylo vše bez problémů. Hráli závodně odbíjenou, když byli menší, vozila je na tréninky, čekala tam na ně... Po základce šel jeden do učňáku a druhý na průmyslovku. Oba odmítli pokračovat ve sportu (přitom už jezdili i do ciziny, šlo jim to) Ten mladší přestoupil z maturitního učňáku na nematuritní, který byl jenom 3 letý. Prý nechce 4 roky chodit do školy. V 18 ti si našli slečny, školu moc nenavštěvovali, na vysvědčení sem tam 5.
Kamarádka byla zralá na Bohnice, spousta lidí ji říkalo: "Jsi jejich matka, tak jim poruč, udělej...." Myslím si, že to není tak jednoduchý.
Dneska oba pracují, jeden dělá v servisu - teď si bude dodělávat dálkově maturitu a ten druhý jezdí s nějakým zasobovacím autem.

Přechodem na střední školu změnili kamarády, cítí se dospělejší a nevědí kudy kam. Co?

Můj syn šel na 8-leté gymnázium, tedy z páté třídy. V primě mu narostlo sebevědomí a chtěl se vyrovnat starším spolužákům. Postával před školou, kouřil, po škole chodil do kavárny, víkendy chtěl trávit s kamarády, pátky na diskotékách. Byl to boj kdo z koho. Nezajímaly mne hlášky, všichni můžou, všichni mají, nikdo nemusí..... S kamarády jsem ho pustila jednou. Měla jet i matka jednoho z nich. Ze syna ve finále vypadlo, že matka šla do hospody a kluci někam na diskotéku a jeden se tak opil, že spal celou noc ve škarpě. Řekla jsem mu, že ve 14-15 ti letech si myslim, aby chodil po diskotékách a vracel se po půlnoci, je ještě mladý a že mu z toho určitě nic neuteče. S kouřením jsem bohužel nevyhrála. Nevidím ho s cigaretou, vloni jsme byli týden na chatě a neměl potřebu někam utíkat tajně za strom a kouřit, ale příležitostně kouří, z kapes na mne vypadne zapalovač, tabák...

1,5 na vysvědčení - to je paráda. Školu na které jsou si vybrali sami?

Syn měl v páté dvě dvojky. Na gymplu pár 4. Byl to matematicko-fyzikální gympl. Neměl na to. V primě říkala třídní, že je to šok pro dítě, ale že se to spraví. U syna se to v prváku nespravilo a pak už se to s ním táhlo. V kvarte jsme ho dali na jinou skolu - Obchodní akademii a je spokojený.

Tak mne napadlo, jestli to nesouvisí s výběrem školy. Podmínečné vyloučení -vypadá to, že to bojkotují.

S.
 Mecháček 
  • 

Re: Pro Mecháčka 

(23.4.2004 15:19:04)
Díky za názor, je to vše pochopitelně hodně složité a hodně do sebe zamotané. Dost nešťastně se u nás nakumulovalo několik náhod a okolností, které by jednotlivě jistě šly řešit, ale v součtu tvoří strašlivý celek a výsledný efekt je zdrcující.

Problém s výběrem školy skutečně nastal - jenže proč ? Protože škola, kterou si sám vybral (soukromá) ZMĚNILA od letošního roku předměty, resp. ty, kvůli kterým se tam hlásil ÚPLNĚ ZRUŠILA. Jsme z toho pochopitelně všichni zklamaní, nejen náš syn, ale už s tím nic nenaděláme. Velký problém je, že ač jsme se snažili, žádnou jinou vhodnou alternativu jsme prostě nenašli (je v podstatě ojedinělý typ školy), takže je to boj. Ta podmínka jinak ale není za nějaké záškoláctví, nebo něco podobného, ale za střet s jednou vyučující, která si mimochodem plete střední školu se základní a náš mladej na to bohužel nemíní slyšet. A je zle.

Další problém nastal s vyhraněním zájmů, kdy se z původně neškodného poslouchání HIP HOPu stal životní styl a to je už docela průšvih. Nevím, jestli víš co tenhle proud obnáší, ale je to už samo osobě hodně výstřední a konfliktní. Když se k tomu přidá mentální nevyzrálost a černobílé vidění světa, je neštěstí na světě. Aktuálně už tedy má na krku trestní stíhání (par. 257 pís. b Tr.z.). Hledáme, jak z toho ven, ale zatím jsme na nic geniálního nepřišli.

U druhého nastaly problémy také z více důvodů, Je to kluk v PP (4 rokem), sportovně nadaný, který hraje vrcholově fotbal. Jelikož ale měl v základce slušné výsledky, tak jsme ho dali na průmyslovku (do fotbalové třídy). To se ukázalo jako omyl už v pololetí, takže teď je na jiné škole, lehčí, ale ani tu nevychodí, to už je jasné. Hledáme tedy na příští rok učební obor. To by ale samo o sobě nebylo až tak hrozné. Průšvih je, že vzhledem k hloubce deprivace vlivem ústavní výchovy (ve které strávil 7 let) není absolutně schopen odolávat lákadlům nových možností (přechod z vesnice do města) a vytrvale roztáčí spirálu dluhů, které pak řeší domácími krádežemi, rozprodejem věcí atd. A to si myslíme, že zase tak nízké kapesné nevyplácíme, je to spíše jeho nevyzrálost a neschopnost odolat. Bojujeme s tím, jak se dá, ale je to těžké - zvlášť když dnes není výjimkou, že dostane některé dítě v prváku od rodičů 100,- na den, s tím se prostě nedá měřit.

Tak si v tom tak pěkně doma toneme, ještě že máme toho nejmladšího, necelých 14, který je zatím v pohodě a je s ním řeč. Otázka je, jak dlouho ještě...

Mecháček
 Dany ** 


Jak je to u nás 

(26.4.2004 14:26:14)
Ahoj, taky se ráda připojím. Já mám děti přesn ve věku jak Didinka - kluka 12, holku 8. Holčička je zatím většinou milá a kouzelná, ale jak jsem se dočetla v jednom z příspěvků - z kouzelných holčiček se klubou pubertální fůrie - tak nevím, jestli se už mám bát:-)
Kluk byl vždycky hyperaktivní a hodně náladový,ale poslední roky byl realtivní klid. Teď to ovšem najednou začalo propukat. Nikdo ho nemá rád, všechno mu zakazazujeme... Brečí kvůli každé pitomosti, začíná odmlouvat. Hlavně manžel na to nemá nervy a jak už jste to tu popsaly - moc se nesnáší s tatínkem. Taky jsem jak mlýnské kolo mezi něma. Předevčírem ztropil scénu a když jsem ho chtěla přitulit na dobrou noc, odstrčil mě. Bylo to poprvé, co by se na večer nechtěl usmířit, tak jsem to obrečela. Ale je to asi normální vývoj, co se dá dělat. Za to včera od rána se snažil, uklidil si binec na psacím stole, pomáhal mi... Kežby se ty nálady tak nestřídaly.
 Mecháček 
  • 

Re: Jak je to u nás 

(26.4.2004 16:02:52)
Hmmm, to je ještě zlatý, u nás se už - bohužel - ty nálady opravdu NESTŘÍDAJ !!! Ale myslím, že u kluka máte ještě čas, naši začali vyvádět asi až tak ve 14ti letech a opravdu do tuhého jde až v poslední době. Např. náš Lukáš "oslavil" své 15té narozeniny hromadnou rvačkou se stejně starými cizinci (UA) na Václavském náměstí - a to jel prosím jen do kina s kamarádem. Od té doby jsme již hodně zmoudřeli a také viditelně zestárli, ale to asi patří k věci. A mimichodem - u holek to jde nepochybně mnohem rychleji.

Tak pevné nervy a hodně výchovných úspěchů

Mecháček
 Dany ** 


Re: Re: Jak je to u nás 

(27.4.2004 7:27:23)
Mecháčku, nemůžu říct, že by mě tvá odpověď uklidnila. Ale je fakt, že u nás jsou to zatím takové docela nevinné konflikty, akorát pořádně lezoucí na nervy. Jak jsem tak četla o těch vašich problémech, tak musím uznat, že mě jímá hrůza.
Hlavně obavy, co nás čeká. Asi bude taky docela zajímavé,až budou v pubertě obě děti.
 Didinka 


Re: Jak je to u nás 

(27.4.2004 9:00:01)
Nezbývá mi než plně souhlasit s Dany. Je to tak. Nálady se u nás opravdu střídají jak mráčky na nebi. Dany, "závidím" Ti Vaší roztomilou holčičku.Naše roztomilá slečna ztropila včera plačtivou scénu, neboť se jí dnes nechtělo na výtvarný kroužek...............a to může být cokoli, aby se nám rozplakala jak když jí na nože berou. Jednou jsou to špatně udělané culíky, pak jsou to třeba kalhoty, které měla včera na sobě a dnes se jí už nelíbí, nebo jen nějaká blbost....jen aby mě vytočila. Většinou se jí nevšímám a ona toho nechá.....ne vždy se to ale podaří
-:(( Kubík je zase - co se týče těchto "obyčejných věcí" v pohodě. Vše se mu dá vysvětlit, nevzteká se, ale zas na druhou stranu je přecitlivělý, též si stěžuje, jak nadržujeme dcerce, také ho nikdo "nemá rád" a přesně se ukazují ty nálady - dokáže být takhle milý a vzápětí odsekává, dohaduje se, všechno mu jde na obtíž.....Jo, nemáme to lehké.... :-)). Ještě že existuje tahle prima stránka, když se člověk podělí o tohle naše "trápení", tak je hned poloviční. A když pak zjistím, že tyhle starosti mají vlastně všichni rodiče, tak je rázem po "problémech" a zdá se, že se vše vyřeší. Stejně jsou to ale naše Zlatíčka, ikdyž na ně někdy hudrujeme, že jó? :-))))))))))
Těším se na další příspěvky a přeji hezký den!!!!!!!!!!!!! R

PS: Ještě jsem chtěla objasnit svou přezdívku - tohle byl nápad mojí dcerky, když jí byly asi 2 roky a od té doby mi tak říká stále!!!!!!!!!!!
 Dany ** 


Re: Re: Jak je to u nás 

(28.4.2004 7:10:12)
Didinko, naše "roztomilá holčička" taky samozřejmě není pořád roztomilá, taky jí dost často něco přelétné přes nos a brečí nebo má špatnou náladu, ale to i my dospělí, ne? Ovšem v celku vzato se s ní dá dobře vyjít i , mnohem líp než se synem, i když na něho se taky nechci jen stěžovat, ve škole se mu zatím vede až na vyjímky některých předmětů dobře, svým povinnostem se nevyhýbá a jinak je velmi otevřený, srdečný, takže když zrovna nemá "tu svou náladu", tak je opravdu fajn.

Jak jsi to napsala, stejně jsou to naše Zlatíčka. Život si bez nich neumíme představit, že jo?
 Didinka 


Re: Re: Re: Jak je to u nás 

(28.4.2004 14:44:56)
Ahojky Dany, koukám jak jsme si pěkně káply do noty. Já mám "zatím" zkušenost takovou, že ti kluci jsou přeci jen mazlivější a otevřenější. Holky jsou - asi už od přírody - takové malé potvůrky. Eliška je zatím "ve vývinu", ale mám 12letou neteř, je hyperaktivní, chvíli neposedí, je hubatá.....snad z toho vyroste. Takže ono je asi všude něco, ale vesměs všude stejné. Jsem ale ráda, že spolu tak pěkně vychází - aspoň na veřejnosti. Doma se k sobě chovají dost často jak dva cizí lidé, ale na druhou stranu mě strašně moc poteší, když je vidím ráno jak se spolu mazlí, když vstávají - pravda, dlouho jim to nevydrží, ale já mám o 3 roky mladší sestru a moc dobře si pamatuju, jak jsme se k sobě chovaly. Dnes jsme obě dospělé, máme každá svou rodinu a myslím, že spolu vycházíme dobře. Tak zatím........
 Dany ** 


Re: Re: Re: Re: Jak je to u nás 

(28.4.2004 15:32:33)
Ahoj, Didi. NO-naše děti jsou mazlivé obě, otevřenější je asi přece jen syn, ale s holkou si zas jinak pěkně popovídám. Znám naopak kluky od známých, kteří se vůbec nechtějí mazlit a třeba ani nevyprávějí rodičům své zážitky, přitom to jsou jinak hodní kluci z normálních fajn rodin, je to asi povahou-někdo je uzavřenější, někdo otevřený. Naše děti se taky někdy k sobě chovají pěkně, jindy se hádají a ječí na sebe, je to různé. Syn do nedávna malou i vyzvedával z družiny a měl ji "na starost" cetou ze školy (dojíždějí autobusem), nakonec jsem to sama zrušila, protože holka byla podle mě až příliš nesamostatná. Navíc on si stěžoval na ni, že se pomalu oblíká (což je svatá pravda) a on má strach, že jim autobus ujede, ona zas na něho, že na ni řve, když není rychle hotová. Teď se holka vypravuje na bus s kamarádkama, všechno stíhá a všichni jsou spokojení.
 Didinka, syn 12,5., dcerka 8 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak je to u nás 

(28.4.2004 20:44:42)
Ahoj Dany, musela jsem se nad Tvým příspěvkem pousmát. u nás je to přesně tak, jen s tím rozdílem, že Kubíka čeká doprovod až od září 2004. Také budou dojíždět autobusem. Myslím, že se Eliška brzy osamostatní - bude muset. Nejsem si zatím ale 100% jistá, jestli bude holka stíhat. Naštěstí mám dobré kontakty na paní učitelky, takže není problém, vše se brzy dozvím a myslím, že se včas vše vyřeší.......Také moje drahá polovička dělá na směny - já jen ranní - takže na ně občas i ráno dohlídne. Nechám se překvapit.....hezký večer. R
 Zuzana, syn 8 let 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(12.1.2001 14:12:41)
Dětské lásky patří k dětěm. Mějme radost, že naše děti mají jenom takovéto "starosti". Za pár let na to bude krásně vzpomínat. Můj syn každý den řeší problém, že si asi Kačku nevezme za ženu, protože v družině se strašně loudá s jídlem a skoro nic nesní. A co když mu potom nebude vařit a on bude hladový? Jsou to krásne starosti a já věřím tomu, že děti které je mají, mají i krásne dětsví.
 Ivana Bývalá učitelka 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(2.3.2001 18:16:52)
Mohu Vás ujistit, že je to naprosto normální. Pamatuju okamžiky, kdy jsem měla na škole v přírodě dokonce "tři svatby v jednom týdnu". Je to vše jen na poli společenského postavení ve třídě, takže se nemusíte vůbec bát a konečně není skvělé, když v páté třídě kluk holce otevře dveře, přisune židli nebo donese kytičku? Kolikrát by se Ti "velcí" chlapi pak od těch malých mohli učit!
 Magda - teta 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(20.9.2001 21:35:05)
Nic si z toho nedelej. Ma sedmileta neter byla uz i rozvedena, ale podle jejich vlastnich slov to dobre dopadlo, ex-manzel ji prijal zpet i s ditetem ("Prijal sveho syna!" - plys. medved). Pritom rozvody u nas v rodine nejsou zvykem. Asi se ji podarilo shlednout nejaky "vhodny" serial v TV.
 Kamila Kyseláková dvě děti a třetí na cestě 
  • 

SVATBA v jakémko-li věku 

(2.10.2001 20:53:03)
Moje prvorozená dcera se vdala bez vědomí nás rodičů v šesti letech ve školní družině se svým stejně starým spolužákem. Nikdo ani já ani maminka onoho synka jsme nic netušili.
Proběhlo to asi takto. Jednou jsem jako každé jiné odpoledne šla pro dcerku do družiny. Zazvonila jsem na zvonek u dveří a čekala jsem na každý den opakující se "za okamžik ji tam máte", ale ten den to bylo jiné. "Mohla byste jít nahoru, to musíte vidět".V první vteřině to byl šok, ale když jsem to viděla musela jsem se smát. Stáli tam oba vedle sebe a drželi se za ruce, Kamilka obmotaná bílou záclonou a oný ženich, mimo jiné o hlavu menší,s buřinkou na hlavě. Kolem stály děti se svatebními dary, na stolcích občerstvení. Spolužák je oddávat a já i paní učitelka jsme se nesmírně bavily. Dcera už je ted páťačka a víme, že nic netrvá věčně i tato první láska pominula, ale obě moc děkujeme paní družinářce za příležitost vyzkoušet si to nanečisto.
 Klara 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(7.11.2001 18:59:02)
Nechte ji přitom
 Milena - vdaná 5letá dcera 
  • 

co mám říkat já ? 

(8.11.2001 13:13:30)
Moje pětiletá dcera se vdala minulý týden ve školce. "Zamilovaná" je do svého vyvoleného už asi tři měsíce a padlo i několik pusinek. Svatby se účastnili i ostatní děti v oddělení a paní učitelka jim k tomu hrála na klavír. Od ženicha jsem dokonce dostala pár cucavých bonbónů místo svatebního dortu. Berou to dost vážně a trvají na užívání společného přijmení.
 Lososice 
  • 

A co s 10-ti letým synem záletníkem? 

(22.3.2002 10:31:17)
Já se už třetím rokem docela dobře bavím u lásek svého syna, který měl z září 10. Začalo to už koncem druhé třídy.Ve třídě třetí vystřídal asi 3 "partnerky".Probíhá to asi tím způsobem, že se vždycky zúčastní nějaké školní diskotéky.Tam se pohádá se svou stávající dívkou a okamžitě si najde novou.Třetí třídu ukončil rozvodem.Prej 2 měsíce jsou dlouhá doba a tak se dohodli, že se nebudou vázat a po prázdninách se uvidí:-))) Svou poslední lásku objevil při letošních jarních prázdninách u mých rodičů.Můžu vás všechny ubezpečit, že já snad nikdy nedostala takový zamilovaný dopis, jaký dokáže napsat můj chlapeček. A to je pořád ty jsi ta nejlepší a nejsladší a nejkrásnější... Jenom doufám, že si z toho neudělá doživotní hobby.
 Lida a 2holky 


Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(15.8.2002 17:52:38)
Nic,

jestli si pamatuji, tak ja jsem se vdavala uz v 5ti, podruhe asi 11 a doopravdy v 27ti.
 Adramit 


Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(28.10.2002 16:39:40)
Vaše dcera má nádhernou fantazii. Hrajte s ní tuto hru. Já jsem se chtěl v deseti letech utopit z nešťastné lásky k 15ileté slečně. Bohužel, nevyšlo to, bylo tam vody pouze po kolena.
Ona z toho vyroste a i když jí to náhodou vydrží, pořád jste na prvním místě Vy.
 Lucka Procházková,patnáctiletá,rozvedená :-) 
  • 

Taková malá,neškodná příprava :-) 

(23.11.2002 22:20:02)
Když jsem byla v 5.třídě,konala se v naší škole velikánská,snad pětinásobná svatba.Všem se to hrozně moc líbilo,a nikomu se nic nestalo.Je to taková nevinná dětská hra,pocit dospělosti a myslím,že na tom není nic špatného.Do opravdového vztahu to má sice daleko,ale je to taková malá zkouška.Takže svatba - proč ne?Důležitější je,aby "manželé" nevzali svůj manželský život 100% vážně a nepouštěli se do "her na doktora".Na to je asi opravdu času dost.Vysvětlete vaší novopečené nevěstě,jak vypadá opravdové manželství a nechte ji,ona si s tím poradí.Přijde na to sama,nebojte se.Přeju hodně štěstí a trpělivosti :)
 Marcela Ant29/1/04Josh24/12/06 


Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(16.7.2003 10:33:38)
ja si pamatuji ze jsme na zakladce take slavili svatbu ale ver ze to bylo dosti nevine a ze mimo obcasne pusinky v tom nic nebylo...:-))
 Yvetka 4 děti 


Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(13.10.2003 21:52:04)
Sama mám doma desetileté děvče a proto si myslím,že v tomto věku jde o zcela normální projevy.Takové manželské vztahy jsou docela prima ale škoda,že vždy velmi brzy končí.Alespon má v dnešní blaznivé době ochránce.Berte to vše s humorem sami jsme nebyli jiní.
 Michal 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(13.12.2003 23:52:36)
Buďte rádi, že není těhotná.
 Pavel 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(17.9.2005 19:05:43)
Já myslím, že toto normální určitě je. Já měl takové svatby dvě - jednu ve školce v pěti letech. To jsme slavili také s celou třídou a učitelkou, kuchařky nám navíc udělaly speciální oběd... Ve třetí třídě jsme se rozváděli, protože jsem jí zahnul s a ona mě za to pěkně ztloukla. S tou svůdnicí jsem se v deseti bral... Náš vztah vydržel až do puberty, kdy jsme spolu chodili, ale rozešli jsme se asi po čtyřech letech. Žádný vliv to na mě dodnes nemá, naopak. Před pubertou jsem se k dívkám choval slušně, zdvořile a heslo, že holka je nepřítel mi bylo cizí.
 kika, 12 let 
  • 

Re: Co dělat s vdanou dcerou 10 let ? 

(14.5.2006 14:17:30)
v páté třídě je to normální! berte to jako prdel

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.